Rozhodnutí Komise

ze dne 22. července 1987

o kontrolních a ochranných opatřeních, ke kterým mohou být členské státy zmocněny v souladu s článkem 115 Smlouvy o EHS

(87/433/EHS)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 115 této smlouvy,

vzhledem k tomu, že ustanovení článku 30 a následujících článků Smlouvy, která se týkají odstranění množstevních omezení a všech opatření s rovnocenným účinkem, se bez rozdílu vztahují na výrobky pocházející ze Společenství a na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu v některém členském státě bez ohledu na jejich původ;

vzhledem k tomu, že tato ustanovení v rámci obchodu ve Společenství odporují požadavku – dokonce čistě formálnímu – který se týká předložení dovozních licencí nebo použití jiného obdobného postupu;

vzhledem k tomu, že navíc čl. 9 odst. 2 Smlouvy vylučuje každý administrativní postup určený k vytvoření rozdílných pravidel pro pohyb zboží podle toho, zda pochází ze Společenství nebo zda má původ ve třetí zemi a bylo propuštěno do volného oběhu v jednom členském státě;

vzhledem k tomu, že neomezené používání těchto zásad však předpokládá zavedení účinné společné obchodní politiky;

vzhledem k tomu, že toto zavádění společné obchodní politiky ještě není ukončeno; že opatření používaná členskými státy v případě některých výrobků ze třetích zemí nebyla dosud nahrazena jednotnými společnými pravidly;

vzhledem k tomu, že skutečnost, že společná obchodní politika nebyla dosud plně zavedena znamená, že stále ještě existují rozdíly v obchodních politikách členských států, které mohou způsobit odklony obchodu, k jejichž zabránění je určen článek 115 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že za tímto účelem je Komise oprávněna zmocnit členské státy k přijetí vnitřních kontrolních nebo ochranných opatření Společenství, kterými se odchýlí od zásady volného pohybu zboží pocházejícího ze třetích zemí a propuštěného v jednom z členských států do volného oběhu; že článek 115 však předpokládá, že tato opatření mohou být povolena jen tam, kde je to nezbytné, a Komise musí vybrat přednostně taková opatření, která by fungování společného trhu rušila nejméně; že to s ohledem na současný stav utváření společného trhu znamená, že opatření podle článku 115 Smlouvy mohou být povolena jen tam, kde odklony obchodu vedou k hospodářským potížím nebo zpochybňují účinnost obchodněpolitických opatření přijatých členskými státy v souladu s mezinárodními závazky Společenství;

vzhledem k tomu, že Jednotný evropský akt předpokládá, že k 1. lednu 1993 bude vytvořen evropský prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; že to vyžaduje, aby na jedné straně byly postupně odstraněny nebo omezeny dosud existující rozdíly mezi obchodními politikami používanými členskými státy a na druhé straně, aby Komise plně zohlednila tyto cíle při posuzování, zda je povolení opatření podle článku 115 Smlouvy nezbytné;

vzhledem k tomu, že Komise svým rozhodnutím 80/47/EHS ze dne 20. prosince 1979 o kontrolních a ochranných opatřeních, k jejichž přijetí mohou být členské státy zmocněny v případě dovozů určitých výrobků pocházejících ze třetích zemí a propuštěných do volného oběhu v jiném členském státě [1], stanovila určitá kritéria a postupy, které mají být dodržovány při provádění článku 115 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k získaným zkušenostem a akčnímu programu Společenství by mělo být pozměněno rozhodnutí 80/47/EHS, a zejména by měla být rozšířena oblast jeho působnosti na všechny případy, v nichž existují rozdíly v obchodněpolitických opatřeních přijatých v souladu se Smlouvou, včetně případů, v nichž jsou ještě přípustné rozdíly v tarifních opatřeních, a dále by měla být konkretizována některá kritéria a postupy, která stanoví; že za účelem zohlednění těchto změn by mělo být uvedené rozhodnutí vydáno v novém znění;

vzhledem k tomu, že v případech povolení kontrolních opatření musí být dovozní licence udělovány automaticky, bezplatně, ve stanovené lhůtě a pro jakákoli požadovaná množství; že vyžadují-li se kontrolní opatření proto, že by dovozy do členského státu mohly vést k hospodářským potížím, je třeba reálnou existenci takového nebezpečí posuzovat s přihlédnutím k odklonům obchodu vysledovaným v minulosti a z úrovně možností dovozu, které Společenství poskytlo dotyčné třetí zemi;

vzhledem k tomu, že požaduje-li členský stát povolení k používání ochranných opatření, musí být lhůta pro udělení dovozních licencí prodloužena, pokud rozsah projednávané žádosti na udělení dovozních licencí dosahuje určité úrovně;

vzhledem k tomu, že informace a důvody předložené členskými státy na podporu žádostí o povolení zavést dotyčná opatření musí být takové, aby Komisi umožnil posoudit při plné znalosti věci, zda je takové povolení nutné;

vzhledem k tomu, že by se mělo počítat s tím, že Komise může, bude-li to nezbytné, provést šetření, aby prověřila opodstatněnost informací, které má k dispozici;

vzhledem k tomu, že na základě skutečnosti, že opatření přijatá podle článku 115 Smlouvy, představující nejen odchylku od článků 9 a 30 Smlouvy, ale rovněž překážku v zavádění společné obchodní politiky stanovené v článku 113 Smlouvy, musí být přesně vykládána a používána; že zohledněním uvedeného a rovněž cílů stanovených Jednotným evropským aktem by měla být taková opatření používána pouze po omezenou dobu a tam, kde to vyžaduje závažnost situace;

vzhledem k tomu, že za účelem zajištění neomezování vnitřního obchodu Společenství by mělo být stanoveno, že se členské státy při shromažďování formalit souvisejících s dovozem výrobku z jiného členského státu musí zpravidla omezit na to, aby od dovozců vyžadovaly pouze určité informace a údaje; že pokud jde o kontroly původu, smějí členské státy zpravidla vyžadovat pouze jednoduché prohlášení o původu výrobku v míře, v jaké lze tuto znalost u dovozce rozumně očekávat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto rozhodnutí se vztahuje na dovozy výrobků pocházejících ze třetí země do členského státu a propuštěných ve Společenství do volného oběhu, pro které v členských státech neexistují žádné jednotné dovozní podmínky.

Článek 2

Vnitřní kontrola ve Společenství

1. Existuje-li nebezpečí, že dovozy výrobků uvedených v článku 1 by mohly vést k hospodářským potížím, mohou dovozy těchto výrobků po povolení Komise uděleném na stanovenou dobu podléhat vydání dovozní licence.

2. Komise zpravidla neuděluje povolení podle odstavce 1, pokud

a) v kalendářním roce, který předcházel roku podání žádosti, nebyly uskutečněny žádné významné dovozy příslušných výrobků z jiných členských států;

b) možnosti dovozu, které byly Společenstvím poskytnuty třetí zemi, která je původcem dotyčného výrobku, nepřesahují 1 % celkových možností dovozu, které Společenství poskytlo všem třetím zemím, které podléhají obdobnému dovoznímu režimu.

3. Aniž je dotčen článek 3, udělí dotyčný členský stát dovozní licenci na jakékoli požadované množství, bezplatně a ve lhůtě nejvýše pěti pracovních dní po doručení žádosti dovozce bez ohledu na místo podnikání ve Společenství.

4. Za účelem získání povolení uvedeného v odstavci 1 předloží členský stát Komisi žádost, která obsahuje následující údaje:

a) označení výrobku a podrobnosti o jeho obchodním určení, číslo položky ve společném celním sazebníku, kód NIMEXE a zemi původu;

b) režim, jímž se řídí přímé dovozy vůči zemi původu a jiným třetím zemím, popřípadě včetně režimu celních sazeb, množství a/nebo rozsahu možností dovozu a rovněž hospodářských důvodů, které jsou základem tohoto režimu;

c) množství nebo rozsah dovozů dotyčného výrobku:

- pocházejícího z dotyčné třetí země, které jsou rozděleny na přímé dovozy a výrobky ve volném oběhu,

- pocházejícího ze všech třetích zemí,

- pocházejícího ze Společenství;

d) hospodářské potíže, které by údajně mohly být nebezpečím, prokázané faktory jako je spotřeba výrobků, podíl národní produkce, podíl dotyčné třetí země a všech třetích zemí na trhu.

Informace požadované podle písmen c) a d) zahrnují dva předcházející roky a běžný rok. Pokud tyto informace nemohou být předloženy s požadovanou přesností nebo včas, obsahuje žádost členského státu informace, které jsou k dispozici.

5. Členský stát, který obdržel povolení uvedené v odstavci 1, může od žadatele dovozní licence požadovat pouze tyto informace a údaje:

a) podrobnosti o identifikaci dovozce a odesílatele ve vyvážejícím členském státě;

b) zemi původu a vyvážející členský stát;

c) označení výrobku s uvedením:

- jeho obchodního názvu,

- čísla položky ve společném celním sazebníku a kódu NIMEXE;

d) hodnoty a množství výrobku v běžných obchodních jednotkách;

e) předpokládaného termínu nebo termínů dodání;

f) doklad prokazující, že výrobek je propuštěn do volného oběhu: pokud výrobky nejsou ke dni podání žádosti dosud ve volném oběhu nebo pokud k tomuto dni nelze předložit podpůrný důkaz, pak se licence sice udělí, avšak její platnost se omezí na jeden měsíc po obdržení licence.

Článek 3

Ochranná opatření

1. Vedou-li dovozy výrobku uvedeného v článku 1 do členského státu k hospodářským potížím, pak může tento členský stát po získání povolení od Komise přijmout ochranná opatření, přičemž Komise stanoví podmínky a podrobnosti těchto opatření.

2. Komise udělí povolení pouze na omezenou dobu a tam, kde to vyžaduje závažnost situace.

3. Za účelem získání povolení uvede členský stát ve své žádosti pro Komisi kromě údajů uvedených v čl. 2 odst. 4 písm. a) a b) tyto podrobnosti a údaje:

a) vyvážející členský stát;

b) datum podání žádosti o udělení dovozní licence;

c) objem nebo množství skutečně provedených nebo povolených dovozů dotyčného výrobku:

- pocházejícího z dotyčné třetí země, rozčleněného na přímé dovozy a dovozy výrobků ve volném oběhu,

- pocházejícího z jiné třetí země, pro kterou žádající členský stát ponechává podobný dovozní režim nebo režim se stejným účinkem,

- pocházejícího ze všech třetích zemích,

- pocházejícího ze Společenství;

d) tam, kde je to možné, rozsah nebo množství zpětných vývozů výrobku pocházejícího z dotyčné třetí země do jiných členských států a do třetích zemí;

e) údajné hospodářské obtíže prokázané vývojem určitých faktorů, jako jsou např. produkce, využití kapacity, spotřeba, odbyt, podíly dotyčné třetí země, všech třetích zemí a národní produkce na trhu, ceny (tzn. propady cen nebo omezení zvyšování cen, které by bylo normálně provedeno), zisky a ztráty, zaměstnanost;

f) na přání Komise přijatá nebo navrhovaná opatření ke zlepšení situace v dotyčném sektoru.

Údaje požadované pod písm. c), d) a e) se vztahují na dva předchozí roky a běžný rok.

Pokud tyto údaje nemohou být předloženy s požadovanou přesností nebo včas, obsahuje žádost členského státu informace, které jsou k dispozici. Považuje-li to Komise za nezbytné, může provést šetření, aby prověřila opodstatněnost informací předložených členským státem.

V takovém případě může tam, kde by neexistence ochranných opatření v dotyčném sektoru mohla vyvolat nebezpečí vážné škody, zmocnit členský stát, aby do doby než budou předloženy výsledky šetření používal ochranná opatření prozatímně.

4. Podání žádosti členským státem nesmí bránit v tom, aby byly vydány dovozní licence za podmínek a ve lhůtách stanovených v článku 2, o které bylo zažádáno před vydáním rozhodnutí Komise.

5. Pokud však členský stát zjistí, že objem nebo celkové množství zahrnuté v projednávaných žádostech o dotyčné výrobky pocházející z předmětné třetí země překračuje buď 5 % přímých možností dovozu z této třetí země, nebo 1 % celkových extra-EHS dovozů provedených během posledního dvanáctiměsíčního období, o němž jsou k dispozici statistické informace:

- prodlouží se lhůta pro udělení dovozní licence na nejvýše 10 pracovních dnů po dni podání žádosti dovozcem,

- může členský stát žádost o dovozní licence zamítnout, pokud je k tomu zmocněn rozhodnutím Komise.

6. Členský stát podá žádost o ochranná opatření dálnopisem nebo faxem. Současně zašle stejným způsobem kopii příslušným orgánům určeným ostatními členskými státy pro tento účel. Informuje žadatele o dovozní licenci o podání žádosti o ochranná opatření.

7. Komise rozhodne o žádosti členského státu během pěti pracovních dnů po jejím obdržení.

Článek 4

Prokázání původu

1. Jako součást shromažďování formalit souvisejících s dovozem výrobků, které podléhají vnitřním kontrolním a ochranným opatřením Společenství, mohou příslušné orgány dovážejícího členského státu požádat dovozce, aby uvedl původ výrobku v celním prohlášení nebo v žádosti o udělení dovozní licence.

2. Doplňující důkazy mohou být vyžadovány pouze při celním odbavení a v případech, v nichž vážné a odůvodněné pochybnosti činí takový důkaz nezbytný ke stanovení skutečného původu dotyčných výrobků. Žádost o takové doplňující důkazy však sám o sobě nesmí bránit dovozu zboží.

Závěrečná ustanovení

Článek 5

Postupy stanovené tímto rozhodnutím se použijí tam, kde je účinnost obchodněpolitických opatření použitých členskými státy v souladu s mezinárodními závazky Společenství zpochybněna odklony obchodu, s výjimkou prvků uvedených v čl. 2 odst. 4 písm. d) a čl. 3 odst. 3 písm. e).

Článek 6

1. Toto rozhodnutí se použije s účinkem ode dne 1. října 1987.

2. Rozhodnutí Komise 80/47/EHS se k tomuto dni zrušuje. Odkazy na zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí.

Článek 7

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 22. července 1987.

Za Komisi

Willy De Clercq

člen Komise

[1] Úř. věst. L 16, 22.1.1980, s. 14.

--------------------------------------------------