Směrnice Rady

ze dne 20. března 1970

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti znečišťování ovzduší plyny zážehových motorů motorových vozidel

(70/220/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

S ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

vzhledem k tomu, že v Německu bylo vyhlášeno v Bundesgesetzblatt části I ze dne 18. října 1968 nařízení ze dne 14. října 1968, kterým se mění Straßenverkehrs-Zulassungs-Ordnung; že toto nařízení obsahuje ustanovení o opatřeních proti znečišťování ovzduší zážehovými motory motorových vozidel; že tato ustanovení vstupují v platnost dnem 1. října 1970;

vzhledem k tomu, že ve Francii bylo vyhlášeno v Journalofficiel ze dne 17. května 1969 nařízení ze dne 31. března 1969 o "Složení výfukových plynů emitovaných z benzinových motorů motorových vozidel"; že toto nařízení je použitelné

- od 1. září 1971 u schvalovaných typů vozidel s novým typem motoru, tj. s typem motoru, který předtím nikdy nebyl instalován ve schváleném typu vozidla;

- od 1. září 1972 u vozidel uváděných poprvé do provozu;

vzhledem k tomu, že tato ustanovení mohou vytvořit překážky pro zavedení a řádné fungování společného trhu; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [3];

vzhledem k tomu, že však tato směrnice bude uplatňována přede dnem stanoveným pro použitelnost směrnice ze dne 6. února 1970; že v této době tudíž postupy této posledně jmenované směrnice nebudou ještě použitelné; že proto musí být stanoven postup ad-hoc ve formě sdělení, které osvědčuje, že typ vozidla byl zkoušen a že splňuje požadavky této směrnice;

vzhledem k tomu, že toto sdělení musí umožnit každému členskému státu, který byl požádán o udělení vnitrostátního schválení typu vozidla, zjistit, zda tento typ byl podroben zkouškám uvedeným v této směrnici; že k tomuto účelu je třeba, aby každý členský stát informoval ostatní členské státy o svých zjištěních tím, že jim zašle kopii sdělení vypracovaného pro každý typ motorového vozidla, který byl zkoušen;

vzhledem k tomu, že období stanovené pro průmysl na přizpůsobení, pokud jde o požadavky týkající se zkoušení průměrných emisí plynných znečišťujících látek po studeném startu v hustě zastavěné městské oblasti, by mělo být delší než pro jiné technické požadavky této směrnice;

vzhledem k tomu, že je žádoucí převzít technické požadavky přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů v jejím předpisu č. 15 (Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel se zážehovým motorem z hlediska plynných znečišťujících látek z motoru) [4], který je přílohou Dohody ze dne 20. března 1958 o přijetí jednotných podmínek pro schvalování typu a vzájemné uznávání schválení typu výstroje a dílů motorových vozidel;

vzhledem k tomu, že technické požadavky se musí rychle přizpůsobovat technickému pokroku; že je proto třeba upravit použití postupu uvedeného v článku 13 směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se "vozidlem" rozumí každé vozidlo se zážehovým motorem určené k provozu na pozemních komunikacích, s karoserií nebo bez karoserie, které má nejméně čtyři kola, maximální přípustnou hmotnost nejméně 400 kg a maximální konstrukční rychlost vyšší než 50 km/h, s výjimkou zemědělských traktorů a strojů a strojů pro veřejné práce.

Článek 2

Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se znečišťování ovzduší plyny ze zážehových motorů motorových vozidel

- od 1. října 1970, jestliže dané vozidlo splňuje jak požadavky obsažené v příloze I, s výjimkou požadavků v bodech 3.2.1.1 a 3.2.2.1, tak požadavky obsažené v přílohách II, IV, V a VI;

- od 1. října 1971, jestliže dané vozidlo splňuje navíc požadavky obsažené v bodech 3.2.1.1 a 3.2.2.1 přílohy I a v příloze III.

Článek 3

1. Na žádost výrobce nebo jeho pověřeného zástupce vyplní příslušný orgán daného členského státu sdělení uvedené v příloze VII. Kopii tohoto sdělení zašle ostatním členským státům a žadateli. Ostatní členské státy, které jsou žádány o udělení vnitrostátního schválení typu pro tentýž typ vozidla, přijmou tento dokument jako důkaz vykonání předepsané zkoušky.

2. Odstavec 1 se zrušuje vstupem v platnost směrnice Rady ze dne 6. února 1970.

Článek 4

Členský stát, který udělí schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé úpravě konstrukční části nebo vlastností uvedených v bodě 1.1 přílohy I. Příslušné orgány dotyčného členského státu posoudí, zda je nutné provést na změněném typu vozidla nové zkoušky a vystavit nový protokol. Změna se nepovolí, jestliže se při těchto zkouškách prokáže nesplnění požadavků této směrnice.

Článek 5

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh I až VII technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

Článek 6

1. Členské státy přijmou předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 1970 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 20. března 1970.

Za Radu

předseda

P. Harmel

[1] Úř. věst. C 160, 18.12.1969, s. 7.

[2] Úř. věst. C 48, 16.4.1969, s. 16.

[3] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

[4] Dokument EHK (Ženeva) W/TRANS/WP29/293/Rev. 1, 11.4.1969.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA I

DEFINICE, ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU A POŽADAVKY NA ZKOUŠKY

1. DEFINICE

1.1 Typ vozidla se zřetelem k omezení emisí plynných znečišťujících látek z motoru

"Typem vozidla se zřetelem k omezení emisí plynných znečišťujících látek z motoru" se rozumějí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, zejména se zřetelem k těmto bodům:

1.1.1 ekvivalentní setrvačná hmotnost stanovená ve vztahu k referenční hmotnosti, jak je předepsáno v bodu 4.2 přílohy III;

1.1.2 vlastnosti motoru podle definice v bodech 1-6 a 8 přílohy II.

1.2 Referenční hmotnost

"Referenční hmotností" se rozumí hmotnost vozidla v provozním stavu, zvýšená o jednotnou hmotnost 120 kg. Hmotností vozidla v provozním stavu se rozumí celková hmotnost vozidla v nenaloženém stavu se všemi nádržemi plnými – s výjimkou palivové nádrže, která musí být naplněna jen do poloviny – a se soupravou nářadí a náhradním kolem ve vozidle.

1.3 Kliková skříň motoru

"Klikovou skříní motoru" se rozumějí prostory uvnitř nebo vně motoru, které jsou spojeny s jímkou oleje vnitřními nebo vnějšími kanály, kterými mohou plyny a páry unikat.

1.4 Plynné znečišťující látky

"Plynnými znečišťujícími látkami" se rozumějí emise oxidu uhelnatého a uhlovodíků.

1.5 Maximální hmotnost

"Maximální hmotností" se rozumí maximální technicky přípustná hmotnost podle výrobce vozidla (tato hmotnost může být větší než maximální povolená hmotnost).

2. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU

2.1 Výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce předloží tyto údaje:

2.1.1 popis typu motoru, včetně všech údajů uvedených v příloze II;

2.1.2 výkresy spalovací komory a pístu, včetně pístních kroužků;

2.1.3 maximální zdvihy ventilů a úhly otvírání a zavírání vzhledem k úvratím.

2.2 Pro zkoušky popsané v bodu 3 se technické zkušebně předloží vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen.

3. POŽADAVKY NA ZKOUŠKY

3.1 Obecně

Konstrukční části, které mohou ovlivnit emise plynných znečišťujících látek, musí být konstruovány, vyráběny a smontovány tak, aby umožnily vozidlu při normálním užívání splňovat požadavky této směrnice i přes vibrace, kterým mohou být vystaveny.

3.2 Popis zkoušek

3.2.1 Vozidlo se podrobí, podle své hmotnostní kategorie, dále uvedeným zkouškám typů I, II a III:

3.2.1.1 Zkouška typu I (ověření průměrných emisí plynných znečišťujících látek v husté městské zástavbě po studeném startu).

3.2.1.1.1 Tato zkouška se musí vykonat u všech vozidel s maximální hmotností nepřevyšující 3,5 tuny uvedených v článku 1.

3.2.1.1.2 Vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr vybavený brzdou a setrvačníkem. Provede se bez přerušení zkouška trvající celkem třináct minut a skládající se ze čtyř cyklů. Každý cyklus obsahuje 15 fází (volnoběh, zrychlení, stálá rychlost, zpomalení atd.). V průběhu každé zkoušky se jímají výfukové plyny do jednoho nebo více vaků. Plyny se analyzují a na konci periody plnění se změří jejich objem.

3.2.1.1.3 Zkoušky se vykonají postupem podle přílohy III. Pro sběr a analýzu plynů se musí užít předepsané metody. Je možné schválit jiné postupy, jestliže se potvrdí, že dávají rovnocenné výsledky.

3.2.1.1.4 Hmotnost oxidu uhelnatého a hmotnost uhlovodíků zjištěné při zkoušce musí být menší, pro vozidlo dané referenční hmotnosti, než hodnoty uvedené v následující tabulce:

Referenční hmotnost RW (kg) | Hmotnost oxidu uhelnatého (g/zkouška) | Hmotnost uhlovodíků (g/zkouška) |

RW ≤ 750 | 100 | 8,0 |

750 < RW ≤ 850 | 109 | 8,4 |

850 < RW ≤ 1020 | 117 | 8,7 |

1020 < RW ≤ 1250 | 134 | 9,4 |

1250 < RW ≤ 1470 | 152 | 10,1 |

1470 < RW ≤ 1700 | 169 | 10,8 |

1700 < RW ≤ 1930 | 186 | 11,4 |

1930 < RW ≤ 2150 | 203 | 12,1 |

2150 < RW | 220 | 12,8 |

3.2.1.2 Zkouška typu II (emise oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách)

3.2.1.2.1 Tato zkouška se vykoná u všech vozidel uvedených v článku 1.

3.2.1.2.2 Objemový obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech nesmí při volnoběžných otáčkách motoru přesahovat 4,5 %.

3.2.1.2.3 Tento obsah se kontroluje zkouškou podle postupu popsaného v příloze IV.

3.2.1.3 Zkouška typu III (ověření emisí plynů z klikové skříně)

3.2.1.3.1 Tato zkouška se musí vykonat u všech vozidel uvedených v článku 1, s výjimkou vozidel s dvoudobým motorem s kompresí v klikové skříni.

3.2.1.3.2 Hmotnost uhlovodíků obsažených v plynech z klikové skříně, které nejsou recyklovány motorem, musí být menší než 0,15 % hmotnosti paliva, které spotřeboval motor.

3.2.1.3.3 Tato hmotnost se kontroluje zkouškou podle postupu popsaného v příloze V.

3.2.2 Je obecným pravidlem, že shodnost výroby vozidel ze série se zřetelem k omezení emisí plynných znečišťujících látek se ověřuje na základě popisu ve zprávě podle přílohy VII a, jestliže je to potřebné, na základě všech nebo některých ze zkoušek typů I, II a III, které jsou uvedeny v bodu 3.2. Avšak:

3.2.2.1 Ve zkoušce typu I vykonané na vozidle odebraném ze série nesmí jímaná hmotnost oxidu uhelnatého a jímaná hmotnost uhlovodíků přesáhnout příslušné hodnoty pro L1 a L2 uvedené v následující tabulce:

Referenční hmotnost RW (kg) | Hmotnost oxidu uhelnatého L1 (g/zkouška) | Hmotnost uhlovodíků L2 (g/zkouška) |

RW ≤ 750 | 120 | 10,4 |

750 < RW ≤ 850 | 131 | 10,9 |

850 < RW ≤ 1020 | 140 | 11,3 |

1020 < RW ≤ 1250 | 161 | 12,2 |

1250 < RW ≤ 1470 | 182 | 13,1 |

1470 < RW ≤ 1700 | 203 | 14,0 |

1700 < RW ≤ 1930 | 223 | 14,8 |

1930 < RW ≤ 2150 | 244 | 15,7 |

2150 < RW | 264 | 16,6 |

3.2.2.1.1 x

- výsledků obdržených ze vzorku a určí se směrodatná odchylka [1]S pro vzorek. Vozidla ze sériové výroby se pak považují za shodná, je-li splněna následující podmínka:

x

+ k. S ≤ L

,

kde:

L = je mezní hodnota stanovená v bodu 3.2.2.1 pro každou z uvažovaných plynných znečišťujících látek,

n | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |

k | 0,973 | 0,613 | 0,489 | 0,421 | 0,376 | 0,342 | 0,317 | 0,296 | 0,279 | 0,265 | 0,253 | 0,242 | 0,233 | 0,224 | 0,216 | 0,210 | 0,203 | 0,198 |

k k =

0,8602n

[1] S2 = ∑ x − x-2n − 1, kde x je jedním z individuálních výsledků zjištěných na vzorku „n“.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA II

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA III

ZKOUŠKA TYPU I

(ověření průměrných emisí znečišťujících látek v husté městské zástavbě po studeném startu)

Postup zkoušky typu I je uveden v bodu 3.2.1.1 přílohy I

1. ZKUŠEBNÍ CYKLUS NA VOZIDLOVÉM DYNAMOMETRU

1.1 Popis cyklu

Zkušební cyklus na vozidlovém dynamometru se provede podle následující tabulky a je graficky znázorněn v dodatku 1. Rozložení na jednotlivé operace je uvedeno v dodatku 2.

Zkušební cyklus na vozidlovém dynamometru

Číslo operace | Operace | Fáze | Zrychlování (m/s2) | Rychlost (km/h) | Doba trvání | Kumulativní doba (s) | Zařazený rychlostní stupeň u ručně řazené převodovky |

Operace (s) | fáze (s) |

1 | Volnoběh | 1 | 11 | 11 | 11 | 6 s PM + 5 s K1 [1] |

2 | Zrychlování | 2 | 1.04 | 0-15 | 4 | 4 | 15 | 1 |

3 | Ustálená rychlost | 3 | | 15 | 8 | 8 | 23 | 1 |

4 | Zpomalování | 4 | -0.69 | 15-10 | 2 | 5 | 25 | 1 |

5 | Zpomalování, spojka vypnuta | -0.92 | 10- 0 | 3 | 28 | K1 [1] |

6 | Volnoběh | 5 | | | 21 | 21 | 49 | 16 s PM + 5 s K1 [1] |

7 | Zrychlování | 6 | 0.83 | 0-15 | 5 | 12 | 54 | 1 |

8 | Změna rychlostního stupně | | | 2 | 56 | |

9 | Zrychlování | 0.94 | 15-32 | 5 | 61 | 2 |

10 | Ustálená rychlost | 7 | | 32 | 24 | 24 | 85 | 2 |

11 | Zpomalování | 8 | -0.75 | 32-10 | 8 | 11 | 93 | 2 |

12 | Zpomalování, spojka vypnuta | -0.92 | 10- 0 | 3 | 96 | K2 [1] |

13 | Volnoběh | 9 | | | 21 | 21 | 117 | 16 s PM + 5 s K1 [1] |

14 | Zrychlování | 10 | 0.83 | 0-15 | 5 | 26 | 122 | 1 |

15 | Změna rychlostního stupně | | | 2 | 124 | |

16 | Zrychlování | 0.62 | 15-35 | 9 | 133 | 2 |

17 | Změna rychlostního stupně | | | 2 | 135 | |

18 | Zrychlování | 0.52 | 35-50 | 8 | 143 | 3 |

19 | Ustálená rychlost | 11 | | 50 | 12 | 12 | 155 | 3 |

20 | Zpomalování | 12 | -0.52 | 50-35 | 8 | 8 | 163 | 3 |

21 | Ustálená rychlost | 13 | | 35 | 13 | 13 | 176 | 3 |

22 | Změna rychlostního stupně | 14 | | | 2 | 12 | 178 | |

23 | Zpomalování | -0,86 | 32-10 | 7 | 185 | 2 |

24 | Zpomalování, spojka vypnuta | -0.92 | 10- 0 | 3 | 188 | K2 [1] |

25 | Volnoběh | 15 | | | 7 | 7 | 195 | 7 s PM [1] |

1.2 Obecné podmínky, při kterých se vykoná zkušební cyklus

Pokud je nutné určit, jak nejlépe pracovat s ovladači akcelerátoru a brzdy tak, aby se dosáhlo cyklu přibližujícího se teoretickému cyklu v předepsaných mezích, provedou se předběžné zkušební cykly.

1.3 Použití převodovky

1.3.1 Pokud je maximální rychlost, která může být dosažena při prvním rychlostním stupni, nižší než 15 km/h, použije se druhý, třetí a čtvrtý rychlostní stupeň.

1.3.2 Vozidla vybavená poloautomatickými převodovkami se zkoušejí s použitím rychlostních stupňů, jichž se obvykle používá k jízdě, a rychlostní stupně se řadí podle návodu výrobce.

1.3.3 Vozidla vybavená automatickými převodovkami se zkoušejí se zařazeným nejvyšším převodovým stupněm ("drive"). Akcelerátor musí být použit takovým způsobem, aby bylo dosaženo pokud možno rovnoměrného zrychlení umožňujícího zařazení jednotlivých rychlostních stupňů v normálním sledu. Navíc se nepoužijí body řazení rychlostních stupňů vyznačené v dodatku 1 této přílohy; zrychlování musí probíhat v periodě reprezentované úsečkou spojující konec každé periody volnoběhu s počátkem následující příští periody konstantní rychlosti. Dovolené odchylky uvedené v bodu 1.4 platí.

1.3.4 Vozidla vybavená rychloběhem, který řidič může řadit, se zkoušejí s rychloběhem vyřazeným z činnosti.

1.4 Dovolené odchylky

1.4.1 Je dovolena odchylka ± 1 km/h od teoretické rychlosti při zrychlování, při konstantní rychlosti a při zpomalování za použití brzd vozidla. Pokud vozidlo zpomaluje bez použití brzd rychleji, platí pouze požadavky bodu 5.6.3. Odchylky rychlosti větší než předepsané jsou přípustné během změn fáze cyklu za předpokladu, že nejsou nikdy překročeny po dobu delší než 0,5 s.

1.4.2 Dovolené odchylky času jsou ± 0,5 s. Tyto dovolené odchylky platí pro začátek a pro konec každé periody řazení rychlostních stupňů [2].

1.4.3 Dovolené odchylky rychlosti a času se kombinují podle dodatku 1.

2. VOZIDLO A PALIVO

2.1 Zkušební vozidlo

2.1.1 Vozidlo musí být předvedeno v dobrém mechanickém stavu. Vozidlo musí být zajeté a musí mít před zkouškou najeto alespoň 3000 km.

2.1.2 Výfukové zařízení nesmí vykazovat jakoukoli netěsnost, která by vedla ke snížení množství odebíraného plynu, jehož množství musí odpovídat množství vycházejícímu z motoru.

2.1.3 Je třeba ověřit těsnost systému sání, aby se zajistilo, že zplynování není ovlivněno náhodným přisáváním vzduchu.

2.1.4 Seřízení motoru a ovládacích orgánů vozidla musí odpovídat předpisu výrobce.

2.1.5 Do sacího potrubí v blízkosti karburátoru za škrticí klapkou se namontuje měřič podtlaku.

2.1.6 Technická zkušebna může ověřit, zda výkonové vlastnosti vozidla odpovídají údajům výrobce, zda může být vozidlo použito pro normální provoz a zvláště zda je schopno startovat za studena i za tepla.

2.2 Palivo

2.2.1 Ke zkoušce se musí použít referenční palivo, jehož vlastnosti jsou uvedeny v příloze VI. Jestliže je motor mazán směsí, musí olej přidávaný k referenčnímu palivu splňovat jakostí a množstvím doporučení výrobce.

3. ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ

3.1 Vozidlový dynamometr

Není předepsán žádný určitý model zařízení. Seřízení dynamometru však nesmí být ovlivněno časem. Dynamometr nesmí vyvolávat jakékoli vibrace znatelné ve vozidle, které by mohly zhoršit normální činnost vozidla. Dynamometr musí být vybaven prostředky k simulaci setrvačné hmotnosti, které umožní reprodukovat činnost vozidla na silnici (rovnocenné setrvačné hmotnosti).

3.2 Zařízení k odběru plynů

3.2.1 Připojovací trubky musí být zhotoveny z oceli a musí být opatřeny, jak jen je možné, tuhými spoji. K izolaci zařízení od vibrací vozidla se musí použít úplně plynotěsný pružný prstenec. Jiné materiály se mohou použít, jestliže neovlivní složení plynů.

3.2.2 Je-li zkoušené vozidlo vybaveno výfukovým potrubím obsahujícím více větví, musí být jejich spojovací trubky připojeny co možno nejblíže k vozidlu.

3.2.3 Teplota plynů v odběrném systému musí být slučitelná se správnou činností motoru, odběrné vaky musí být udržovány v dobrém stavu, hladina absorpce uhlovodíků musí odpovídat ustanovení bodu 4.5.1 a kondenzace na stěnách odběrného vaku nebo vaků se musí snížit na minimum.

3.2.4 Různé ventily užívané k usměrnění výfukových plynů buď do ovzduší nebo do odběrného zařízení musí být rychle seřiditelného a rychločinného typu.

3.2.5 Odběrné zařízení obsahuje jeden nebo více vaků s odpovídající kapacitou. Tyto vaky musí být vyrobeny z takových materiálů, které neovlivní ani přesnost měření ani uchování vlastností plynů.

3.3 Analytické přístroje

3.3.1 Odběrná sonda se může skládat z odběrné trubice vedoucí do odběrného zařízení, nebo z trubice, kterou se vyprazdňuje vak. Může být také nezávislá, avšak v žádném případě nesmí být její otvor na dně vaku.

3.3.2 Analyzátory musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu. Analyzátor uhlovodíků musí být senzibilovaný na n-hexan.

3.4 Přístroje k měření objemu

3.4.1 Použije se měřič objemu.

3.4.2 Měření tlaku a teploty, která umožní převést objem na normální podmínky, se vykonají v bodech vybraných se zřetelem k typu použitého měřiče. Technická zkušebna vyjádří své stanovisko.

3.4.3 Zařízení k odběru plynu se může skládat z čerpadla nebo z jakéhokoli jiného systému, který udržuje tlak měřený měřičem konstantní.

3.5 Přesnost přístrojů

3.5.1 Protože brzda dynamometru se kalibruje zvláštní zkouškou, nepředepisuje se přesnost dynamometru. Celková setrvačná hmotnost rotujících částí, včetně válců a rotující části brzdy (viz bod 4.2) musí ležet v rozmezí ± 20 kg.

3.5.2 Rychlost vozidla se měří rychlostí otáčení válců připojených k setrvačníkům brzdy. Musí se měřit s přesností ± 2 km/h v rozsahu rychlostí od 0 km/h do 10 km/h a s přesností ± 1 km/h u rychlostí přesahujících 10 km/h.

3.5.3 Teploty uvedené v bodech 5.1.1 a 6.3.3 se měří s přesností ± 2 °C.

3.5.4 Atmosférický tlak musí být měřitelný s přesností ± 1 mm rtuťového sloupce.

3.5.5 Podtlak v systému sání vozidla musí být měřitelný s přesností ± 5 mm rtuťového sloupce. Ostatní tlaky (protitlak v odběrném zařízení,tlak pro korigování objemu atd.) musí být měřitelné s přesností ± 5 mm vodního sloupce.

3.5.6 Velikost a přesnost měřiče objemu musí odpovídat objemu plynu, který se bude měřit, tak, aby se objem měřil s přesností ± 2 %.

3.5.7 Analyzátory musí mít měřicí rozsah slučitelný s přesností vyžadovanou pro měření obsahu různých složek s přesností ± 3 %, bez ohledu na přesnost normálních (kalibračních) plynů. Celková doba odezvy analyzujícího okruhu musí být kratší než jedna minuta.

3.5.8 Obsah normálních plynů se nesmí lišit o více než ± 2 % od referenční hodnoty každého plynu. Ředicím plynem je dusík.

4. PŘÍPRAVA ZKOUŠKY

4.1 Nastavení brzdy

4.1.1 Brzda se seřídí tak, aby reprodukovala provoz vozidla na rovině při ustálené rychlosti 50 km/h.

4.1.2 K tomuto účelu se změří podtlak v sání motoru při silniční zkoušce provedené při 50 km/h se zařazeným třetím rychlostním stupněm, nebo se zařazenými rychlostními stupni uvedenými v bodu 1.3, a s vozidlem naloženým na jeho referenční hmotnost a s pneumatikami nahuštěnými na tlak udaný výrobcem. Podtlak se měří po tom, co byla udržována ustálená rychlost na rovině po dobu nejméně patnácti sekund. Aby se vzal v úvahu vliv větru, vezme se průměrná hodnota z výsledků měření provedených dvakrát v každém směru.

4.1.3 Vozidlo se pak umístí na vozidlový dynamometr a brzda se seřídí tak, aby v sání byl stejný podtlak, jaký byl zjištěn při zkoušce na silnici podle bodu 4.1.2. Toto seřízení brzdy se pak udržuje v průběhu zkoušky.

4.1.4 Toto seřízení odpovídá hydraulickým brzdám. Pro jiné druhy brzd může být potřebné se ujistit, že takové seřízení je vhodné pro jiné mezilehlé stavy mezi volnoběhem a maximálními otáčkami v cyklu. Jestliže je třeba, použije se seřízení na průměrné hodnoty.

4.2 Nastavení setrvačných hmot podle translační setrvačné hmotnosti vozidla

Použije se setrvačník, který umožňuje dosažení celkové setrvačné hmotnosti rotujících hmot odpovídající referenční hmotnosti v rámci těchto hodnot:

Referenční hmotnost vozidla RW (kg) | Ekvivalentní setrvačná hmotnost (kg) |

RW ≤ 750 | 680 |

750 < RW ≤ 850 | 800 |

850 < RW ≤ 1020 | 910 |

1020 < RW ≤ 1250 | 1130 |

1250 < RW ≤ 1470 | 1360 |

1470 < RW ≤ 1700 | 1590 |

1700 < RW ≤ 1930 | 1810 |

1930 < RW ≤ 2150 | 2040 |

2150 < RW | 2270 |

4.3 Stabilizace vozidla

4.3.1 Před zkouškou se vozidlo ponechá při teplotě v rozmezí od 20 °C do 30 °C po dobu nejméně šesti hodin. Před zkouškou se změří teploty chladicí vody a oleje v motoru, aby bylo jisté, že jsou v rozmezí od 20 °C do 30 °C.

4.3.2 Huštění pneumatik musí být, stejně jako v případě předběžné zkoušky na silnici za účelem seřízení brzdy, podle údaje výrobce. Jestliže však je průměr válců menší než 50 cm, huštění pneumatik se zvětší o 30 % až 50 %, aby se zamezilo poškození pneumatik.

4.4 Kontrola protitlaku

V průběhu předběžných zkoušek se zkontroluje, že protitlak nastavený odběrným zařízením nepřesahuje 75 mm vodního sloupce, a měření se vykonají při různých ustálených rychlostech předepsaných v cyklu.

4.5 Stabilizace vaků

4.5.1 Vaky se stabilizují, zejména se zřetelem k uhlovodíkům, tak, aby ztráty uhlovodíků za periodu 20 minut nepřesáhly 2 % počátečního obsahu. Stabilizace se vykoná během předběžných zkoušek provedených při teplotách blízkých k extrémním teplotám, ke kterým došlo v průběhu různých zkoušek.

4.5.2 Ztráty se změří následujícím postupem. Když motor běží s konstantními otáčkami, měří se průběžně obsah uhlovodíků v plynech, které vstupují do vaku, do doby, než se vak naplní. Po ukončení plnění musí být obsah průměrem obsahů změřených během plnění. Vak se vyprázdní čerpadly analyzátoru a obsah se zaznamenává trvale nebo ve stanovených intervalech. Jestliže po dvaceti minutách se obsah změnil o více než 2 %, vak se vyprázdní a znovu naplní pro druhé měření. Tento cyklus se opakuje tolikrát, jak je potřebné k nasycení stěn.

4.6 Kalibrace analytických přístrojů

4.6.1 Kalibrace analyzátorů

Do analyzátoru se vpustí při udaném tlaku množství plynu, při kterém zařízení správně funguje, s použitím průtokoměru a redukčního ventilu tlaku, které jsou namontovány na každé láhvi. Přístroj se seřídí tak, aby jako stabilizovanou hodnotu udával hodnotu, která je udána na láhvi se kalibračním plynem. Počínaje seřízením, které bylo dosaženo s láhví s maximálním obsahem, vynese se křivka odchylek analyzátoru jako funkce obsahu v různých láhvích s kalibračním plynem, které byly použity.

4.6.2 Celková doba odezvy přístroje

Plyn z láhve s maximálním obsahem se vpustí do konce odběrné sondy. Zkontroluje se, zda je zajištěno, že se udaná hodnota odpovídající maximální odchylce dosáhne za méně než jednu minutu. Jestliže se této hodnoty nedosáhne, musí se prohlédnout analyzující okruh od jednoho konce k druhému, zda nedochází k únikům.

4.7 Seřízení zařízení k měření objemu

Vak se naplní během předběžných zkoušek a zkontroluje se, zda je zajištěno, že je možné měřit objem s požadovanou přesností. Jestliže je to potřebné, vybere se pro každý případ vhodné odměřovací zařízení plynu.

5. POSTUP ZKOUŠEK NA DYNAMOMETRU

5.1 Speciální podmínky pro vykonání cyklu

5.1.1 V průběhu zkoušky musí být teplota v místě, kde je vozidlový dynamometr, v rozsahu od 20oC do 30 oC a přibližně co nejblíže teplotě místa, kde bylo vozidlo stabilizováno pro zkoušku.

5.1.2 Při zkoušce musí být vozidlo přibližně ve vodorovné poloze, aby se vyloučila jakákoli abnormální distribuce paliva.

5.1.3 Zkouška musí být vykonána se zvednutou kapotou (u motoru). Pomocné ventilační zařízení působící na chladič (vodní chlazení) nebo na přívod vzduchu (chlazení vzduchem) se smí použít, je-li nutno udržet normální teplotu motoru.

5.1.4 Při vykonávání cyklu musí se uvažovat rychlost válců připojených k setrvačníku brzdy. Aby mohla být ověřena správnost cyklů, zaznamenává se při zkoušce rychlost vozidla v závislosti na čase.

5.1.5 Zaznamenávání podtlaku je volitelné, avšak jestliže je zaznamenáván ve stejném čase jako rychlost, bude možné posoudit, zda zrychlování byla provedena správně.

5.1.6 Jestliže je to žádoucí, může se také zaznamenávat teplota chladicí vody a oleje v klikové skříni.

5.2 Spouštění motoru

5.2.1 Motor se musí spouštět zařízením určeným pro tento účel podle návodu výrobce, jako jsou sytič, spouštěcí klapka, atd..

5.2.2 Motor se musí udržovat ve volnoběhu se sytičem v činnosti po dobu čtyřiceti sekund. První cyklus musí začít, když se uvede do činnosti ventil zařízení k jímání plynu, k čemuž musí dojít po uplynutí výše uvedených čtyřiceti sekund.

5.3 Použití ručního sytiče

Sytič musí být vyřazen z činnosti co nejdříve, a v principu před zrychlováním z 0 km/h na 50 km/h. Jestliže tento požadavek nelze splnit, musí se udat okamžik účinného vyřazení z činnosti. K seřízení sytiče se použije postup udaný výrobcem.

5.4 Volnoběh

5.4.1 Převodovka s přímým (ručním) řazením:

5.4.1.1 Během period volnoběhu musí být spojka zapnuta a převodovka v neutrálu.

5.4.1.2 Aby se usnadnilo zrychlování podle normálního cyklu, musí být vozidlo řazeno na první rychlostní stupeň s vypnutou spojkou 5 sekund před zrychlováním následujícím po uvažované periodě volnoběhu.

5.4.1.3 První perioda volnoběhu na začátku cyklu sestává ze šesti sekund volnoběhu při neutrálu se zapnutou spojkou a z pěti sekund s prvním rychlostním stupněm s vypnutou spojkou.

5.4.1.4 Pro periody volnoběhu při každém cyklu jsou odpovídající doby šestnáct sekund v neutrálu a pět sekund s řazeným prvním rychlostním stupněm a s vypnutou spojkou.

5.4.1.5 Poslední perioda volnoběhu v cyklu se skládá ze sedmi sekund v neutrálu se zapnutou spojkou.

5.4.2 Poloautomatické převodovky:

Postupuje se podle instrukcí výrobce pro jízdu ve městě, nebo pokud tyto instrukce nejsou k dispozici, postupuje se podle instrukcí pro převodovky s ručním řazením.

5.4.3 Automatické převodovky:

V průběhu zkoušky se nesmí nikdy řadit selektorem, pokud výrobce nestanoví jinak. V posledním případě se použije postup pro ručně řazené převodovky.

5.5 Zrychlování

5.5.1 Zrychlovat se musí tak, aby zrychlení bylo po celou dobu této operace pokud možno konstantní.

5.5.2 Pokud nelze zrychlit v předepsaném čase, odečte se čas potřebný navíc, je-li to možné, od času povoleného pro změnu rychlostního stupně, anebo se odečte z následující periody s konstantní rychlostí.

5.6 Zpomalování

5.6.1 Vždy se zpomaluje úplným sejmutím nohy z akcelerátoru (pedálu plynu), přičemž spojka zůstává zapnuta. Při rychlosti 10 km/h se spojka vypne bez změny řazení převodovky.

5.6.2 Je-li perioda zpomalení delší, než je předepsáno pro odpovídající fázi, užijí se pro splnění časového rozvrhu cyklu brzdy vozidla.

5.6.3 Je-li perioda zpomalení kratší, než je předepsána pro odpovídající fázi, časový rozvrh teoretického cyklu se dodrží vsunutím periody volnoběhu do následující operace volnoběhu.

5.6.4 Na konci periody zpomalení (zastavení vozidla na válcích) se zařadí neutrál a zapne spojka.

5.7 Konstantní rychlosti

5.7.1 Při přechodu ze zrychlení na následující konstantní rychlost musí být vyloučeno přidávání nebo ubírání na poloze akcelerátoru.

5.7.2 Periody konstantní rychlosti se dosáhnou udržováním stálé polohy akcelerátoru.

6. POSTUP ODEBÍRÁNÍ VZORKŮ A ANALÝZA

6.1 Odebírání vzorků

6.1.1 Odebírání vzorků začíná jakmile byl otevřen ventil, jak je uvedeno v bodu 5.2.2.

6.1.2 Jestliže je použito několik vaků, vak se mění na začátku první periody volnoběhu v cyklu.

6.1.3 Vak se hermeticky uzavře, jakmile se naplní.

6.1.4 Na konci posledního cyklu se ventil přestaví tak, aby plyny z motoru odcházely do ovzduší.

6.2 Analýza

6.2.1 Výfukové plyny obsažené v každém vaku pro jímání vzorku musí být analyzovány co nejdříve a v každém případě nejpozději do dvaceti minut od doby, kdy začalo plnění dotyčného vaku.

6.2.2 Jestliže odběrná sonda není trvale ve vaku, je nutno dbát na to, aby nedošlo ke vniknutí vzduchu do vaku při vkládání sondy a aby nedošlo k úniku plynů z vaku při vyjímání sondy.

6.2.3 Analyzátor musí být ve stabilizovaném stavu do jedné minuty po připojení k vaku.

6.2.4 Hodnota, která je považována za obsah plynů v každém z měřených vzorků, je hodnota, kterou po ustálení indikuje měřicí přístroj.

6.3 Měření objemu

6.3.1 Aby nedocházelo k velkým změnám teploty musí se měřit objem vaku nebo vaků co nejdříve, jakmile plyny dosáhly teploty místnosti.

6.3.2 Vaky se vyprázdní odtokem plynů přes plynoměr.

6.3.3 Pro výpočty se použije teplota tm, která je aritmetickým průměrem na začátku a na konci vyprazdňování. Maximální rozdíl mezi těmito dvěma teplotami musí být menší než 5 °C.

6.3.4 Pro výpočty se použije tlak Pm, který je aritmetickým průměrem absolutních tlaků na začátku a na konci vyprazdňování. Maximální rozdíl mezi těmito dvěma tlaky musí být menší než 4 mm rtuťového sloupce.

6.3.5 K objemu změřenému plynoměrem se připočte objem plynů odebraných k analýze, jestliže tento objem přesahuje 1 % objemu změřeného plynoměrem. Výsledek se označí jako Vm.

7. URČENÍ MNOŽSTVÍ VYPOUŠTĚNÝCH PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK

7.1 Korekce změřených objemů plynu

Objem plynů obsažených v každém vaku se převede na normální teplotu a tlak s použitím tohoto vzorce:

V = Vm

×

,

kde

Vm : je objem vyjádřený v litrech, zaznamenaný, jak je uvedeno v bodu 6.3.5;

tm : je aritmetický průměr extrémních hodnot teploty zaznamenaných, jak je uvedeno v bodu 6.3.3, vyjádřený ve stupních Celsia;

Pm : je aritmetický průměr extrémních hodnot absolutního tlaku zaznamenaných, jak je uvedeno v bodu 6.3.4, vyjádřený v milimetrech rtuťového sloupce; a

PH : je tlak nasycené vodní páry vyjádřený v milimetrech rtuťového sloupce, při teplotě Tm.

7.2 Hmotnost plynných znečišťujících látek obsažených v každém vaku

Hmotnost plynných znečišťujících látek obsažených v každém vaku se určí součinem dCV, kde C je objemový podíl a d je hustota uvažované plynné znečišťující látky:

- pro oxid uhelnatý d = 1,250;

- pro uhlovodíky d = 3,884 (n-hexan).

7.3 Celková hmotnost vypouštěných plynných znečišťujících látek

Hmotnost M každé plynné znečišťující látky vypouštěné z vozidla v průběhu zkoušky se určí sečtením hmotností plynných znečišťujících látek obsažených v každém vaku a výpočtem podle bodu 7.2.

Poznámka:

Technické zkušebně se doporučuje zkontrolovat správnost analýz také změřením vypouštěného množství oxidu uhličitého.

[1] PM = převodovka v neutrálu, spojka zapnuta.K1, K2 = zařazen 1. nebo 2. Rychlostní stupeň, spojka vypnuta.

[2] Je nutno připomenout, že povolená doba 2 sekund zahrnuje dobu pro změnu rychlostního stupně a v případě nutnosti určitou časovou vůli pro opětné napojení do cyklu.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA IV

ZKOUŠKA TYPU II

(Zkouška emisí oxidu uhelnatého při volnoběžných otáčkách)

Postup zkoušky typu II definované v bodu 3.2.1.2 přílohy I.

1. Podmínky měření

1.1 Palivem musí být referenční palivo, jehož vlastnosti jsou uvedeny v příloze VI.

1.2 Objemový obsah oxidu uhelnatého se musí změřit bezprostředně po dokončení čtvrtého cyklu zkoušky typu I, s motorem ve volnoběžných otáčkách.

1.3 U vozidel s ručně řazenými nebo poloautomatickými převodovkami se zkouška musí provést s řadicí pákou v poloze "neutrál" a se zapnutou spojkou.

1.4 U vozidel s automatickými převodovkami se zkouška provede se selektorem v poloze buď "neutrál", nebo "parkování".

2. Odběr vzorku plynů

2.1 Sonda pro odběr vzorku se umístí co možno nejblíže výfuku v trubce spojující výfuk s vakem pro jímání vzorků.

2.2 Aby se vzalo v úvahu možné zředění výfukových plynů vzduchem, změří se objemový obsah oxidu uhelnatého T1 a oxidu uhličitého T2, objemový obsah T, který se porovná s předepsanou mezní hodnotou, se vypočte podle vzorce

T = T

×

T

+ T

2

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA V

ZKOUŠKA TYPU III

(Ověření emisí plynů z klikové skříně)

Postup zkoušky typu III definované v bodu 3.2.1.3 přílohy I

1. OBECNÁ USTANOVENÍ

1.1 Zkouška typu III se musí provést na vozidlech podrobovaných zkouškám typu I a typu II.

1.2 Ve zkoušených motorech musí být zahrnuty i utěsněné motory, s výjimkou motorů konstruovaných tak, že i nepatrná netěsnost může způsobit nepřijatelné provozní závady (např. motory typu "flat-twin").

2. PODMÍNKY ZKOUŠKY

2.1 Volnoběh se seřídí podle doporučení výrobce. Jestliže taková doporučení nejsou, seřídí se tak, aby se v sacím potrubí dosáhl maximální podtlak.

2.2 Měření se vykonají za následujících tří provozních podmínek motoru:

Podmínka číslo | Rychlost vozidla (km/h) | Podtlak v sání (mm rtuťového sloupce) | Váhový faktor |

1 | Volnoběh | | 0,25 |

2 | 50 ± 2 | 400 ± 8 | 0,25 |

3 | 50 ± 2 | 250 ± 8 | 0,50 |

2.3 = 0,625

.

2.4 Pro měření při podmínkách 2 a 3 podle bodu 2.2 musí být otáčky motoru v závislosti na zařazeném rychlostním stupni zvoleny tak, aby byly nejnižšími otáčkami motoru, při kterých může vozidlo jet rychlostí 50 km/h za normálních provozních podmínek.

3. POSTUP ZKOUŠKY

3.1 Při každé z podmínek 1, 2 a 3 podle bodu 2.2 se měří následující veličiny:

3.1.1 objem Qn, který nebyl zařízením znovu recyklován, za jednotku času;

3.1.2 hmotnostní spotřeba paliva Cn za tutéž jednotku času.

3.2 Objemy Qn změřené podle bodu 4.6 pro každou z uvedených podmínek se převedou na normální podmínky (760 mm rtuťového sloupce; 0 °C) podle vzorce

Q′

= Q

×

273T

3.3 Objemový obsah t uhlovodíků se změří podle bodu 4.4. Jestliže to výrobce požaduje, plyny z klikové skříně se neanalyzují a pokládají se za obsahující 15000 ppm uhlovodíků.

3.4 Za specifickou hmotnost (hmotnost na jednotku objemu) uhlovodíků se pokládá hodnota 3,84 g/l; pro každou z výše uvedených podmínek se určí hmotnost uhlovodíků vypouštěných do ovzduší podle vzorce

P

= Q′

× t × 3,84

,

kde Q′n jsou korigované objemy.

3.5 P

C

— paliva se vypočtou z hodnot zjištěných při každé z výše uvedených podmínek použitím váhových faktorů podle bodu 2.2. Vyjádří se ve stejných jednotkách.

3.6 Vyhodnocení výsledků

Vozidlo se pokládá za vyhovující, jestliže

P

≤

× C

.

4. POSTUP MĚŘENÍ OBJEMU Qn, KTERÝ NEBYL RECYKLOVÁN ZAŘÍZENÍM

4.1 Kroky, které se vykonají před zkouškou

Před zkouškou se uzavřou všechny otvory, kromě otvorů potřebných k recyklaci plynů.

4.2 Princip postupu

4.2.1 Do recyklačního okruhu zařízení, přímo u otvoru k jeho připojení do motoru, se namontuje vhodná odběrná odbočka, která nesmí způsobit žádnou doplňkovou ztrátu tlaku.

4.2.2 K vývodu z odběrné odbočky se připojí pružný vak zhotovený z materiálu, který nepohlcuje uhlovodíky, a do tohoto vaku se jímají plyny, které motor nerecykluje (viz dodatek). Vak se vyprázdní po každém měření.

4.3 Postup měření

Před každým měřením se vak uzavře. Propojí se s odběrnou odbočkou na známou dobu a pak se vyprázdní přes vhodný plynoměr.

Ke korekci objemu podle bodu 3.2 se měří v průběhu výše uvedeného vyprazdňování tlak H vyjádřený v mm rtuťového sloupce a teplota N vyjádřená ve stupních Celsia.

4.4 Měření obsahu uhlovodíků

4.4.1 Popřípadě se během výše uvedeného vyprazdňování měří obsah uhlovodíků analyzátorem nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu, sensitivním na n-hexan. Udaná hodnota se vynásobí koeficientem 1,24, aby se mohla vzít v úvahu absolutní koncentrace uhlovodíků v plynech z klikové skříně.

4.4.2 Analyzátory a referenční plyny musí splňovat podmínku stanovenou v příloze III bodech 3.5.7 a 3.5.8.

4.5 Měření spotřeby paliva

Určí se hmotnost paliva spotřebovaného za každé z provozních podmínek podle bodu 2.2. Tato hmotnost se vztáhne na jednotku času.

4.6 Vyjádření výsledků měření

Hodnoty Q′n, u nichž se n vztahuje ke každé z podmínek podle bodu 2.2, a hodnoty spotřeb Cn se vztáhnou ke stejné jednotce času za účelem použití váhových faktorů a k výpočtům pro určení vážených hmotností uhlovodíků a vážené spotřeby paliva.

4.7 Přesnost měření

4.7.1 Tlak ve vaku během měření objemů se měří s přesností ± 1 mm rtuťového sloupce.

4.7.2 Podtlak v sání se měří s přesností ± 8 mm rtuťového sloupce.

4.7.3 Rychlost vozidla se snímá na válcích a měří se s přesností ± 2 km/h.

4.7.4 Množství vypouštěných plynů se měří s přesností ± 5 %.

4.7.5 Teplota plynu v průběhu měření objemu se měří s přesností ± 2 °C.

4.7.6 Obsah uhlovodíků se popřípadě měří s přesností ± 5 %, bez ohledu na přesnost použitých kalibračních plynů.

4.7.7 Spotřeba paliva se měří s přesností ± 4 %.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA VI

Vlatnosti referenčního paliva [1] a metody jeho určení

| Mezní hodnoty a jednotky | Metoda |

Oktanové číslo podle výzkumné metody | 99 ± 1 | ASTM [2] D 908-67 |

Hustota při 15/4 °C | 0,742 ± 0,007 | ASTM D 1298-67 |

Tlak par podle Reida | 0,6 ± 0,04 bar | ASTM D 323-58 |

8,82 ± 0,59 psi |

Destilace

Počáteční bod varu

—bod 10 % objem. | 50 ± 5 °C | ASTM D 86-67 |

—bod 50 % objem. | 100 ± 10 °C |

—bod 90 % objem. | 160 ± 10 °C |

Konečný bod varu | 195 ± 10 °C |

—zbytek | max. 2 % obj. |

—ztráta | max. 1 % obj. |

Rozbor uhlovodíků: | | ASTM D 1319-66 T |

—olefiny | 18 ± 4 % obj. |

—aromatické látky | 35 ± 5 % obj. |

—nasycené látky | zůstatek |

Oxidační stabilita | min. 480 minut | ASTM D 525-55 |

(zbytek) | max. 4 mg/100 ml | ASTM D 381-64 |

Antioxidanty | min. 50 ppm |

Obsah síry | 0,03 ± 0,015 % hmot. | ASTM D 1266-64 |

Obsah olova | 0,57 ± 0,03 g/l | ASTM D 526-66 |

2,587 ± 0,136 g/lG |

—druh čisticí látky ("scavenger") | automobilové palivo |

—organické olovnaté sloučeniny | neuvedeny |

Jiné aditivy | žádné | |

[1] Při přípravě referenčního paliva se smí použít pouze běžných základních látek z evropských rafinerií, nepřipouštějí se nekonvenční frakce jako pyrolytický benzin, termicky krakované látky a motorový benzol.

[2] Iniciály Americké společnosti pro zkoušení a materiály (American Society for Testing and Materials), 1916 Race St. Philadelphia, Pennsylvania 19103, U.S.A. Číslice za pomlčkou označují rok, v kterém byla norma přijata nebo revidována.Jestliže byla některá z norem ASTM změněna, použijí se i nadále normy přijaté ve výše uvedených rocích, pokud nebude dohodnuto, že budou nahrazeny pozdějšími normami.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA VII

Sdělení týkající se použití směrnice Rady ze dne 20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti znečišťování ovzduší plyny zážehových motorů motorových vozidel

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------