PŘEKLAD

BUDAPEŠŤSKÁ ÚMLUVA

o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) (1)

SMLUVNÍ STÁTY TÉTO ÚMLUVY,

SE ZŘETELEM na doporučení obsažené v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě ze dne 1. srpna 1975 pro harmonizaci právních režimů za účelem rozvoje dopravy členskými státy Ústřední komise pro plavbu na Rýně a Dunajské komise ve spolupráci s Evropskou hospodářskou komisí OSN,

VĚDOMY SI nutnosti a vhodnosti smluvního ustanovení jednotných pravidel týkajících se smlouvy pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách,

SE ROZHODLY uzavřít za tímto účelem úmluvu a dohodly se na následujícím:

KAPITOLA I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Definice pojmů

V této úmluvě:

Článek 2

Rozsah použití

1.   Tato úmluva je použitelná pro všechny smlouvy o přepravě, jestliže se smlouvou předpokládaný přístav nakládky nebo místo převzetí zboží a přístav vykládky nebo místo dodání zboží nacházejí ve dvou různých státech, z nichž nejméně jeden je smluvním státem této úmluvy. Umožňuje-li smlouva výběr z více přístavů vykládky nebo míst dodání, je z těchto míst rozhodné skutečné místo vykládky nebo dodání zboží.

2.   Tato úmluva je použitelná, je-li cílem smlouvy o přepravě přeprava zboží bez překládky jak po vnitrozemských vodních cestách, tak i po cestách podléhajících námořním pravidlům, za podmínek stanovených v odstavci 1, ledaže by

3.   Tato úmluva je použitelná bez ohledu na státní příslušnost, místo evidence nebo domovský přístav plavidla, nebo je-li plavidlo vedeno jako námořní nebo vnitrozemské, jakož i bez ohledu na státní příslušnost, bydliště, sídlo nebo pobyt dopravce, odesílatele nebo příjemce.

KAPITOLA II

PRÁVA A POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN

Článek 3

Převzetí, přeprava a dodání zboží

1.   Dopravce zboží přepraví a příjemci ho v místě určení dodá ve smluvené době v tomtéž stavu, v jakém ho obdržel.

2.   Pokud nebude sjednáno jinak, dojde k převzetí zboží a k jeho dodání na plavidle.

3.   Dopravce určí plavidlo, které bude použito. Je zavázán vynaložit před a na začátku plavby nezbytnou péči tak k zajištění toho, že je plavidlo ve stavu způsobilém k nakládce přepravovaného zboží, způsobilé k plavbě, patřičně vybavené a obsazené posádkou podle platných předpisů a má nezbytná vnitrostátní a mezinárodní povolení potřebná pro přepravu příslušného zboží.

4.   Jestliže byla sjednána přeprava určitým plavidlem nebo typem plavidla, smí dopravce zboží zcela nebo zčásti naložit nebo přeložit na jiné plavidlo nebo jiný typ plavidla bez souhlasu odesílatele pouze tehdy,

5.   S výhradou povinností odesílatele dopravce zajistí, aby nakládka, uložení a upevnění zboží neohrozily bezpečnost provozu plavidla.

6.   Dopravce je oprávněn přepravovat zboží na palubě plavidla nebo v otevřeném plavidle pouze tehdy, jestliže to bylo dohodnuto s odesílatelem nebo pokud je to v souladu se zvyklostmi příslušného obchodního případu či je to nezbytné podle zákonných předpisů.

Článek 4

Další dopravce

1.   Smlouva vyhovující definici stanovené v článku 1 odstavec 1, uzavřená mezi dopravcem a dalším dopravcem, zakládá smlouvu o přepravě ve smyslu této úmluvy. Pro účel takové smlouvy se veškerá opatření této úmluvy týkající se odesílatele použijí na dopravce a ta, která se týkají dopravce, na dalšího dopravce.

2.   Jestliže dopravce svěřil výkon přepravy nebo její části dalšímu dopravci, ať už to smlouva o přepravě umožňuje či nikoli, dopravce přesto zůstává odpovědný za úplnou přepravu podle ustanovení této úmluvy. Veškerá ustanovení této úmluvy upravující odpovědnost dopravce se použijí také na odpovědnost dalšího dopravce za přepravu jím vykonanou.

3.   Dopravce ve všech případech, kdy svěří výkon přepravy nebo její část dalšímu dopravci, o tom informuje odesílatele.

4.   Každá dohoda s odesílatelem nebo příjemcem rozšiřující odpovědnost dopravce podle ustanovení této úmluvy ovlivňuje dalšího dopravce pouze v rozsahu, který výslovně a písemně odsouhlasil. Další dopravce může uplatnit veškeré námitky využitelné dopravcem podle smlouvy o přepravě.

5.   Mají-li dopravce i další dopravce odpovědnost, odpovídají společně a nerozdílně. Regresní práva mezi nimi nejsou ustanoveními tohoto článku dotčena.

Článek 5

Dodací lhůta

Dopravce dodá zboží ve smluvené lhůtě nebo – jestliže takové ujednání neexistuje – ve lhůtě, kterou je svědomitému dopravci s přihlédnutím k okolnostem plavby a při plavbě bez překážek nutno rozumně přiznat.

Článek 6

Povinnosti odesílatele

1.   Odesílatel je povinen uhradit splatné částky podle smlouvy o přepravě.

2.   Odesílatel dopravci před předáním zboží k přepravě písemně sdělí tyto údaje o přepravovaném zboží:

Odesílatel předá dopravci při předání zboží také všechny předepsané průvodní doklady.

3.   Odesílatel zboží zabalí, pokud jeho povaha se zřetelem ke sjednané přepravě zabalení vyžaduje, a to tak, aby od převzetí až do dodání dopravcem bylo zboží chráněno před ztrátou nebo poškozením a aby nezpůsobilo na plavidle nebo jiném zboží škody. Odesílatel dále s přihlédnutím ke sjednané přepravě provede opatření pro vhodné označení podle použitelných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů nebo – pokud takové předpisy neexistují – podle pravidel a zvyklostí všeobecně uznávaných ve vnitrozemské plavbě.

4.   S výhradou povinností náležejících dopravci odesílatel zboží naloží, uloží a upevní podle zvyklostí ve vnitrozemské plavbě, pokud ve smlouvě o přepravě nebylo ujednáno jinak.

Článek 7

Nebezpečné zboží nebo zboží poškozující životní prostředí

1.   Má-li být přepravováno zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, informuje odesílatel dopravce před předáním zboží, kromě údajů uvedených v článku 6 odstavec 2, jasným způsobem a písemně o nebezpečí a rizicích znečistění životního prostředí spojeným se zbožím a o preventivních opatřeních, která je nutno provést.

2.   Je-li k přepravě zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, zapotřebí povolení, předá odesílatel potřebné úřední dokumenty nejpozději při předání zboží.

3.   Chybí-li úřední povolení a nelze-li zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, z tohoto důvodu dále přepravovat, vyložit nebo dodat, nese odesílatel náklady na zpětnou dopravu do přístavu nakládky nebo do kteréhokoli bližšího místa, v němž lze zboží vyložit a dodat nebo zlikvidovat.

4.   Hrozí-li bezprostřední nebezpečí lidem, věcem nebo životnímu prostředí, je dopravce, i když byl před převzetím zboží o jeho nebezpečnosti nebo vlastnostech poškozujících životní prostředí informován nebo byl s tímto nebezpečím seznámen jiným způsobem, oprávněn zboží, které je nebezpečné nebo znečišťuje životní prostředí, vyložit či zneškodnit, nebo za podmínky, že takové opatření není nepřiměřené k nebezpečí, které představuje, zničit.

5.   Je-li dopravce oprávněn učinit opatření podle odstavce 3 nebo 4, má nárok na náhradu škody, která mu vznikne.

Článek 8

Odpovědnost odesílatele

1.   Odesílatel odpovídá bez ohledu na zavinění za všechny škody a náklady, které vznikly jemu, dopravci nebo dalšímu dopravci tím, že:

Dopravce se nemůže odvolávat na odpovědnost odesílatele, jestliže je prokázáno, že zavinění jde na vrub dopravce, jeho zaměstnance nebo zástupce. Stejné ustanovení platí pro dalšího dopravce.

2.   Odesílatel odpovídá při plnění svých úkolů a povinností podle článků 6 a 7 za jednání či opomenutí osob, jejichž služby k plnění svých úkolů a povinností využívá, jestliže se tak stalo při výkonu jejich služebních povinností, jako kdyby takové jednání a opomenutí bylo jeho vlastní.

Článek 9

Právo dopravce na odstoupení

1.   Dopravce může odstoupit od smlouvy o přepravě, jestliže odesílatel porušil své povinnosti podle článku 6 odstavec 2 nebo článku 7 odstavce 1 a 2.

2.   Využije-li dopravce své právo na odstoupení, může již naložené zboží na náklady odesílatele znovu vyložit a požadovat zaplacení kterékoli z následujících částek:

Článek 10

Dodání zboží

1.   Bez ohledu na povinnost odesílatele podle článku 6 odstavec 1 bude příjemce, který po příchodu zboží do místa dodání vyžaduje jeho vydání, v souladu se smlouvou o přepravě odpovědný za přepravné a ostatní pohledávky váznoucí na zboží, jakož i za příspěvek v případě společné havárie. Chybí-li nějaká přepravní listina nebo nebyla-li předložena, odpovídá příjemce za přepravné sjednané s odesílatelem, pokud je to na trhu obvyklé.

2.   Předání zboží příjemci v souladu se smlouvou o přepravě nebo podle obchodních nebo zákonných předpisů platných v přístavu vykládky se považuje za dodání. Předání zboží úřadu nebo jiné třetí osobě se považuje taktéž za dodání.

KAPITOLA III

PŘEPRAVNÍ LISTINY

Článek 11

Povaha a obsah

1.   Dopravce vystaví pro každou přepravu zboží podle této úmluvy přepravní listinu; náložný list vystaví jen tehdy, jestliže to požaduje odesílatel a pokud to bylo dohodnuto před nakládkou zboží nebo jeho převzetím k přepravě. Neexistencí přepravní listiny nebo skutečností, že není úplná, nebude dotčena platnost smlouvy o přepravě.

2.   Originální vyhotovení přepravních listin podepíše dopravce, vůdce plavidla nebo jiná dopravcem zmocněná osoba. Dopravce může vyžadovat, aby odesílatel spolupodepsal originál nebo kopii. Podpisy mohou být provedeny rukou, vytištěny jako faksimile, perforovány, otištěny razítkem, vyhotoveny značkovačem nebo jiným mechanickým nebo elektronickým prostředkem, jestliže tomu nebrání zákony státu, ve kterém se listina vystavuje.

3.   Přepravní listina slouží až do prokázání opaku jako důkaz o uzavření a obsahu smlouvy o přepravě, jakož i o převzetí zboží dopravcem. Zejména zakládá domněnku, že zboží bylo převzato k přepravě tak, jak je popsáno v přepravní listině.

4.   Jedná-li se v případě přepravní listiny o náložný list, je tato listina rozhodná pro vztah mezi dopravcem a příjemcem zboží. Pro právní vztah mezi dopravcem a odesílatelem zůstávají rozhodnými ustanovení smlouvy o přepravě.

5.   Přepravní listina bude kromě svého označení obsahovat následující údaje:

Právní charakter přepravní listiny ve smyslu článku 1 odstavec 6 této úmluvy není ovlivněn absencí jednoho či více údajů uvedených v tomto odstavci.

Článek 12

Výhrady v přepravních listinách

1.   Dopravce je oprávněn zapsat do přepravních listin výhrady týkající se:

2.   Opomine-li dopravce zaznamenat zjevný stav zboží nebo příslušné výhrady, má se za to, že do přepravní listiny zaznamenal, že zboží bylo ve zjevně dobrém stavu.

3.   Bylo-li zboží podle údajů v přepravní listině uloženo v kontejneru nebo v nákladních prostorech plavidla zapečetěných jinou osobou než dopravcem, jeho zaměstnanci nebo zástupci a zůstal-li kontejner nebo pečetě až do přístavu vykládky nebo místa dodání nepoškozeny nebo neporušeny, má se za to, že ztráta nebo poškození nevznikly během přepravy.

Článek 13

Náložný list

1.   Originální vyhotovení náložného listu jsou cenným papírem znějícím na jméno příjemce, na řad nebo na doručitele.

2.   V místě určení bude zboží vydáno tomu, kdo jako první předloží originál náložného listu; vydání zboží nemůže již být vyžadováno oproti předložení ostatních originálů.

3.   Když je zboží převzato dopravcem, má předání náložného listu tomu, koho náložný list opravňuje k přijetí zboží, tytéž účinky pro nabytí práv ke zboží jako předání zboží.

4.   Byl-li náložný list převeden na třetí osobu včetně příjemce, který jednal v dobré víře s důvěrou v popis zboží v něm obsažený, není proti němu přípustný důkaz opaku ohledně domněnek v článku 11 odstavec 3 a článku 12 odstavec 2.

KAPITOLA IV

DISPOZIČNÍ PRÁVO KE ZBOŽÍ

Článek 14

Osoby oprávněné k dispozici

1.   Odesílatel je oprávněn disponovat zbožím; může zejména požadovat, aby dopravce zboží dále nepřepravoval, změnil místo dodání nebo zboží dodal jinému příjemci, než který je uveden v přepravní listině.

2.   Dispoziční právo odesílatele zaniká, jakmile si příjemce po příchodu zboží do plánovaného místa dodání vyžádá dodání zboží, jakož i,

3.   Odesílatel se může příslušným záznamem v nákladním listu počínaje jeho vystavením vzdát svého dispozičního práva ve prospěch příjemce.

Článek 15

Předpoklady pro výkon dispozičního práva

Odesílatel nebo, v případech článku 14 odstavce 2 a 3, příjemce je povinen, pokud chce vykonávat své dispoziční právo:

KAPITOLA V

ODPOVĚDNOST DOPRAVCE

Článek 16

Odpovědnost za škody

1.   Dopravce bude odpovídat za škodu, která vznikne ztrátou nebo poškozením zboží způsobenou v době od jeho převzetí k přepravě až do dodání zboží, nebo překročením doby doručení, pokud neprokáže, že škoda byla způsobena okolnostmi, kterým by nemohl svědomitý dopravce zamezit a jejichž následky by nemohl odvrátit.

2.   Odpovědnost dopravce za škodu, která vznikne ztrátou nebo poškozením zboží způsobenou před tím, než je zboží naloženo na plavidlo, nebo po jeho vykládce z plavidla, se řídí zákony státu rozhodnými pro smlouvu o přepravě.

Článek 17

Odpovědnost dopravce za zaměstnance a zástupce

1.   Dopravce odpovídá za jednání a opomenutí svých zaměstnanců nebo zástupců, jejichž služeb využívá při provádění smlouvy o přepravě, jestliže tyto osoby jednaly při výkonu svých služebních povinností, jako by odpovídal za vlastní jednání a opomenutí.

2.   Provádí-li přepravu další dopravce podle článku 4, odpovídá dopravce také za jednání a opomenutí dalšího dopravce a zaměstnanců a zástupců dalšího dopravce, pokud tyto osoby jednaly při výkonu svých služebních povinností.

3.   Bude-li vznesen nárok vůči zaměstnancům a zástupcům dopravce nebo dalšího dopravce, mohou se tyto osoby, pokud prokáží, že jednaly při výkonu svých služebních povinností, dovolávat stejných zproštění a limitů odpovědnosti, jakých se podle této úmluvy může dovolávat dopravce nebo další dopravce.

4.   Lodivod, který byl určen úřadem a nemohl být svobodně zvolen, není považován za zaměstnance nebo zástupce ve smyslu odstavce 1.

Článek 18

Zvláštní důvody pro zproštění odpovědnosti

1.   Dopravce a další dopravce je zproštěn odpovědnosti, pokud byla ztráta, poškození nebo zpoždění způsobena některou z následujících okolností a nebezpečí:

2.   Došlo-li k nějaké škodě, která podle okolností případu vznikla na základě některé z okolností uvedených v odstavci 1 nebo na základě některého z nebezpečí, které je s tím spojeno, má se za to, že škoda vznikla v důsledku této okolnosti nebo z tohoto nebezpečí. Prokáže-li poškozený, že škoda, kterou utrpěl, nevznikla nebo nevznikla výhradně na základě některé z okolností uvedených v odstavci 1 nebo některého z nebezpečí, uvedených v odstavci 1, tato domněnka odpadá.

Článek 19

Stanovení výše náhrady škody

1.   Odpovídá-li dopravce za celkovou ztrátu zboží, bude patřičné odškodnění rovno hodnotě zboží v místě a v den, kdy muselo být podle smlouvy o přepravě dodáno. Dodání neoprávněné osobě se posuzuje jako ztráta.

2.   Při částečné ztrátě nebo poškození zboží poskytne dopravce náhradu škody jen ve výši snížené hodnoty.

3.   Hodnota zboží se určuje podle komoditní ceny na burze, a pokud taková cena nebyla stanovena, podle tržní ceny, nebo při neexistenci obou podle obecné hodnoty zboží stejného druhu a vlastností v místě dodání.

4.   U zboží, které je v důsledku své povahy vystaveno běžné ztrátě objemu nebo hmotnosti, odpovídá dopravce bez ohledu na dobu trvání přepravy jen za část úbytku, která přesáhne normální úbytek, jenž byl smluvními stranami stanoven ve smlouvě o přepravě, nebo jenž byl – při neexistenci takového ujednání – stanoven v platných předpisech či podle zvyklostí platných v místě dodání.

5.   Ustanoveními tohoto článku není dotčeno právo dopravce na přepravné, jak je sjednáno ve smlouvě o přepravě, nebo – při neexistenci takového ujednání – jak je stanoveno v příslušných vnitrostátních předpisech nebo podle zvyklostí.

Článek 20

Nejvyšší částka odpovědnosti

1.   Dopravce neodpovídá s výhradou článku 21 a odstavce 4 tohoto článku v žádném případě za částku vyšší než 666,67 zúčtovacích jednotek za každé balení nebo jinou nákladovou jednotku, nebo za dvě zúčtovací jednotky za každý kilogram hmotnosti ztraceného nebo poškozeného zboží uvedeného v přepravní listině, podle toho, která částka je vyšší. Jestliže u balení nebo jiné nákladové jednotky jde o kontejner a jestliže v přepravní listině nejsou uvedeny jiné nákladové jednotky nebo balení než ty, jež jsou zabaleny v kontejneru, uplatní se místo 666,67 zúčtovacích jednotek částka 1 500 zúčtovacích jednotek za kontejner bez uloženého zboží, a navíc 25 000 zúčtovacích jednotek za zboží v kontejneru uložené.

2.   Bude-li pro upevnění zboží použit kontejner, paleta nebo obdobné přepravní zařízení, považuje se balení nebo jiné nákladové jednotky, které jsou v přepravní listině uvedeny jako zabalené v takovém přepravním zařízení nebo na něm, za balení nebo nákladové jednotky. V opačném případě se zboží v takovém přepravním zařízení nebo na něm považuje za jednu nákladovou jednotku. V případech, kdy bylo ztraceno nebo poškozeno přepravní zařízení samotné, považuje se toto zařízení, pokud nepatří dopravci nebo pokud je dopravce neposkytl jinak, za zvláštní nákladovou jednotku.

3.   Za škody v důsledku opožděného dodání odpovídá dopravce jen do výše jednonásobku přepravného. Poskytnuté náhrady škody podle odstavce 1 a první věty tohoto odstavce nesmí však celkem přesáhnout částku, která by podle odstavce 1 vyplynula za úplnou ztrátu zboží, ohledně něhož odpovědnost vznikla.

4.   Nejvyšší částky odpovědnosti uvedené v odstavci 1 se nepoužijí:

5.   Celková částka, kterou má jako náhradu za stejnou škodu poskytnout dopravce, další dopravce a jejich zaměstnanci a zástupci, nesmí překročit nejvyšší částku odpovědnosti stanovenou v tomto článku.

Článek 21

Ztráta práva na omezení odpovědnosti

1.   Dopravce nebo další dopravce se nemůže dovolávat zproštění odpovědnosti nebo omezení odpovědnosti stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě, jestliže se prokáže, že se škody dopustil sám jednáním nebo opomenutím s úmyslem škodu přivodit, nebo lehkomyslností s vědomím toho, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

2.   Zaměstnanci jednající za dopravce nebo dalšího dopravce se rovněž nemohou dovolávat zproštění odpovědnosti a omezení odpovědnosti stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě, jestliže se prokáže, že škodu způsobili některým ze způsobů uvedených v odstavci 1.

Článek 22

Věcný rozsah použití zproštění odpovědnosti a limitů odpovědnosti

Zproštění odpovědnosti a limity odpovědnosti stanovené v této úmluvě nebo sjednané ve smlouvě o přepravě platí pro každý nárok z důvodu ztráty, poškození nebo opožděného dodání zboží, který je předmětem smlouvy o přepravě, bez ohledu na to, zda se nárok opírá o smlouvu o přepravě, nedovolené jednání nebo jiný právní důvod.

KAPITOLA VI

LHŮTY PRO UPLATNĚNÍ NÁROKŮ

Článek 23

Oznámení škod

1.   Bezvýhradné přijetí zboží příjemcem zakládá domněnku, že dopravce dodal zboží ve stejné kvalitě a množství, v jakém je převzal k přepravě.

2.   Dopravce a příjemce mohou požadovat, aby byl stav a množství zboží při dodání zkontrolován za přítomnosti obou stran.

3.   Je-li ztráta nebo poškození zboží zjevně patrná, musí být každá výhrada příjemce učiněna písemně nejpozději při dodání a příjemce musí specifikovat obecný charakter škody, pakliže nedošlo ke společné kontrole stavu zboží dopravcem a příjemcem.

4.   Není-li ztráta nebo poškození zboží zjevně patrná, musí být každá výhrada příjemce učiněna písemně do 7 kalendářních dnů po dodání zboží, přičemž bude uveden obecný charakter škody, a poškozený v tomto případě prokáže, že škoda vznikla v období, kdy se zboží nacházelo v péči dopravce.

5.   Za škody v důsledku opožděného dodání zboží nebude poskytnuta žádná náhrada, ledaže by příjemce mohl prokázat, že dopravci do jednadvaceti po sobě jdoucích kalendářních dnů po dodání zaslal oznámení o opožděném dodání a že toto oznámení bylo dopravci doručeno.

Článek 24

Promlčení

1.   Všechny nároky ze smlouvy podléhající této úmluvě se promlčují po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy zboží bylo nebo mělo být dodáno příjemci. Na den, kdy lhůta začíná, se při výpočtu nebere zřetel.

2.   Ten, vůči komu byl vznesen nárok, může kdykoli během trvání lhůty tuto lhůtu prodloužit písemným prohlášením vůči poškozenému. Tuto lhůtu lze opětovně prodloužit dalším prohlášením nebo prohlášeními.

3.   Pro zastavení a přerušení promlčení se použijí příslušné zákony státu, kterými se řídí smlouva o přepravě. Ohlášením nároku v rozdělovacím řízení na provedení omezené odpovědnosti se promlčení přerušuje.

4.   Regresní nárok vůči osobě, která má odpovědnost podle této úmluvy, lze uplatnit i po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2, jestliže tento nárok bude vznesen do 90 dnů ode dne, kdy osoba oprávněná ke vznesení postihu nárok uspokojila, nebo kdy byl nárok soudně zažalován, nebo jestliže řízení trvá déle podle příslušných zákonů státu, kde řízení probíhá.

5.   Promlčené nároky nelze uplatnit protižalobou ani námitkami.

KAPITOLA VII

OMEZENÍ VOLNOSTI PŘI UZAVÍRÁNÍ SMLUV

Článek 25

Neplatná ujednání

1.   S výhradou článku 20 odstavec 4 je neplatné každé smluvní ujednání za účelem vyloučení, omezení nebo zvýšení odpovědnosti dopravce, dalšího dopravce, jejich zaměstnanců nebo zástupců podle této úmluvy, přenesení důkazního břemene za tuto odpovědnost nebo zkrácení oznamovací a promlčecí lhůty podle článků 23 a 24. Každé ujednání za účelem postoupení nároků z pojištění zboží dopravci je rovněž neplatné.

2.   Nehledě na ustanovení odstavce 1 a na článek 21 jsou přípustná ta smluvní ustanovení, v nichž bude stanoveno, že dopravce neodpovídá za škody, jež:

KAPITOLA VIII

DODATEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

Společná havárie

Touto úmluvou není dotčeno použití ustanovení smlouvy o přepravě nebo vnitrostátního práva o výpočtu škody a o povinnosti přispět v případě společné havárie.

Článek 27

Jiné použitelné předpisy a jaderné škody

1.   Tato úmluva nemění práva a povinnosti dopravce, jež jsou uvedeny v mezinárodních úmluvách nebo ve vnitrostátním právu o omezení odpovědnosti vlastníků vnitrozemských nebo námořních plavidel.

2.   Dopravce je zproštěn odpovědnosti, která mu podle této úmluvy přísluší, za škodu způsobenou jadernou havárií, jestliže podle zákonů a předpisů státu, jimiž se řídí odpovědnost v oblasti jaderné energie, odpovídá za škodu majitel jaderného zařízení nebo jiná oprávněná osoba.

Článek 28

Zúčtovací jednotka

Zúčtovací jednotka uvedená v článku 20 této úmluvy je zvláštní právo čerpání stanovené Mezinárodním měnovým fondem. Částky uvedené v článku 20 budou přepočteny na měnu státu podle hodnoty této měny v den rozsudku nebo v den, na němž se obě strany dohodnou. Hodnota měny smluvního státu, jenž je členem Mezinárodního měnového fondu, ke zvláštnímu právu čerpání se vypočte podle metody hodnocení, kterou Mezinárodní měnový fond v příslušný den skutečně používá pro své vlastní operace a transakce.

Článek 29

Doplňující vnitrostátní právo

1.   V případech neupravených touto úmluvou se smlouva o přepravě bude řídit právem toho státu, které si strany zvolily.

2.   Pokud k takové dohodě nedojde, bude uplatněno právo státu, s nímž je smlouva o přepravě nejtěsněji spojena.

3.   Má se za to, že smlouva o přepravě je nejtěsněji spojena se státem, ve kterém je umístěno hlavní místo podnikání dopravce v okamžiku uzavření smlouvy, jestliže přístav nakládky nebo místo převzetí zboží či přístav vykládky nebo místo dodání zboží či hlavní místo podnikání odesílatele je rovněž umístěno v tomto státě. Nenachází-li se žádná pobočka dopravce na souši, nýbrž dopravce uzavírá smlouvu o přepravě na palubě svého plavidla, má se za to, že smlouva je nejtěsněji spojena se státem, ve kterém je plavidlo evidováno nebo jehož vlajku nese, pokud se v tomto státě nachází i místo nakládky nebo místo převzetí či hlavní místo podnikání odesílatele.

4.   Právem státu, kde se zboží nachází, se řídí skutečné záruky přiznané dopravci ohledně nároků stanovených v článku 10 odstavec 1.

KAPITOLA IX

PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ROZSAHU POUŽITÍ

Článek 30

Přeprava na určitých vnitrozemských vodních cestách

1.   Každý stát může při podpisu této úmluvy nebo při její ratifikaci, přijetí, schválení nebo při přístupu k ní prohlásit, že tuto úmluvu nepoužije na smlouvy týkající se přepravy na určitých vnitrozemských vodních cestách na svém území, jež nepodléhají mezinárodnímu plavebnímu režimu a nepředstavují spojnici mezi těmito mezinárodními vodními cestami. Takové prohlášení však nelze učinit s cílem vyloučit veškeré důležité vodní cesty tohoto státu.

2.   Je-li předmětem smlouvy o přepravě vnitrozemskou plavbou přeprava zboží bez překládky, jak na vodních cestách neuvedených v prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, tak i na vodních cestách uvedených v tomto prohlášení, bude tato úmluva použita rovněž pro tuto smlouvu, ledaže by trasa projetá na vodních cestách uvedených na druhém místě byla delší.

3.   Je-li předmětem smlouvy o přepravě vnitrozemskou plavbou přeprava zboží bez překládky, jak na vodních cestách neuvedených v prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, tak i na vodních cestách uvedených v tomto prohlášení, bude tato úmluva použita rovněž pro tuto smlouvu, ledaže by trasa projetá na vodních cestách uvedených na druhém místě byla delší. Bylo-li učiněno prohlášení podle odstavce 1, může každý další smluvní stát prohlásit, že ani on nepoužije žádná ustanovení této úmluvy na smlouvy zmíněné v tomto prohlášení.

4.   Prohlášení učiněné podle tohoto odstavce je účinné v okamžiku vstupu této úmluvy v platnost v případě státu, který učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1, nejdříve však v okamžiku vstupu úmluvy v platnost pro stát, který učinil prohlášení podle tohoto odstavce. Prohlášení podle odstavců 1 a 3 může být kdykoliv zcela nebo zčásti vzato zpět oznámením depozitáři s uvedením okamžiku, k němuž pozbývá účinnosti. Zpětvzetí prohlášení nemá žádný vliv na již uzavřené smlouvy.

Článek 31

Rozšíření místního rozsahu použití

Každý stát může při podpisu této úmluvy, při její ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní či kdykoli později prohlásit, že použije tuto úmluvu:

Článek 32

Regionální předpisy o odpovědnosti

1.   Každý stát může při podpisu této úmluvy, při jejím přijetí, schválení nebo přístupu k ní či kdykoli později učinit prohlášení, že s ohledem na přepravu zboží mezi přístavy nakládky či místy převzetí a přístavy vykládky či místy dodání, z nichž oba jsou umístěny na jeho výsostném území nebo jedno místo je umístěno na jeho výsostném území a druhé na území státu, který učinil stejné prohlášení, neodpovídá dopravce za škody, které byly způsobeny jednáním nebo opomenutím vůdce plavidla, lodivoda nebo jiné osoby, která plavidlo obsluhuje, nebo tlačného či vlečného člunu při nautickém vedení nebo při sestavování tlačné nebo vlečné sestavy, za podmínky, že dopravce splnil své povinnosti ohledně posádky stanovené v článku 3 odstavec 3, ledaže by jejich jednání nebo opomenutí bylo uskutečněno s úmyslem způsobit škodu nebo lehkomyslně a s vědomím, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

2.   Předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 nabývá účinnosti mezi dvěma smluvními státy současně se vstupem úmluvy v platnost pro druhý stát, který učinil totéž prohlášení. Učinil-li některý stát toto prohlášení po vstupu úmluvy v platnost, nabude předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 účinnosti první den měsíce, který následuje tři měsíce po okamžiku, kdy bylo toto prohlášení oznámeno depozitáři. Tento předpis o odpovědnosti se uplatní pouze na smlouvy o přepravě, které budou uzavřeny poté, kdy předpis o odpovědnosti vstoupí v platnost.

3.   Prohlášení učiněné podle odstavce 1 může být kdykoliv vzato zpět oznámením depozitáři. V případě zpětvzetí pozbývá předpis o odpovědnosti podle odstavce 1 platnosti první den měsíce následujícího po oznámení nebo k pozdějšímu datu uvedenému v tomto oznámení. Zpětvzetí neplatí pro smlouvy o přepravě, které byly uzavřeny před pozbytím platnosti tohoto předpisu o odpovědnosti.

KAPITOLA X

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 33

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení, přístup

1.   Tato úmluva bude v hlavním sídle depozitáře k dispozici k podpisu pro všechny státy po dobu jednoho roku. Lhůta k podpisu počíná dnem, kdy depozitář oznámí, že jsou k dispozici k dispozici veškeré autentické verze této úmluvy.

2.   Státy se mohou stát smluvními stranami této úmluvy,

3.   Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy u depozitáře.

Článek 34

Vstup v platnost

1.   Tato úmluva vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od okamžiku, k němuž podepsalo tuto úmluvu pět států bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení nebo u depozitáře uložilo ratifikační listinu, listinu o přijetí, schválení nebo listinu o přístupu.

2.   Pro každý stát, který podepíše tuto úmluvu bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení nebo uloží ratifikační listinu, listinu o přijetí, schválení nebo listinu o přístupu u depozitáře po vstupu této úmluvy v platnost, vstoupí úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od okamžiku podpisu úmluvy bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu u depozitáře.

Článek 35

Výpověď

1.   Tuto úmluvu může smluvní stát vypovědět po uplynutí jednoho roku od okamžiku, kdy pro příslušný stát vstoupila v platnost.

2.   Oznámení o výpovědi se ukládá u depozitáře.

3.   Výpověď nabývá účinnosti prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí jednoho roku od okamžiku uložení oznámení o výpovědi nebo po delším časovém úseku, který je v oznámení uveden.

Článek 36

Revize a změna

Depozitář svolá konferenci smluvních států k revizi nebo změně úmluvy, jestliže to vyžaduje alespoň jedna třetina smluvních států.

Článek 37

Revize nejvyšších částek odpovědnosti a účtovacích jednotek

1.   Nehledě na ustanovení článku 36 je depozitář povinen, jestliže je předložen návrh na revizi částek uvedených v článku 20 odstavec 1 nebo na nahrazení jednotky stanovené v článku 28 jinou jednotkou, na žádost nejméně jedné čtvrtiny smluvních stran této úmluvy všem členům Evropské hospodářské komise OSN, Ústřední komise pro plavbu po Rýně a Dunajské komise a dále všem smluvním státům tento návrh předložit a svolat konferenci, jejímž výhradním účelem bude změna částek uvedených v článku 20 odstavec 1 nebo nahrazení jednotky stanovené v článku 28 jinými jednotkami.

2.   Tato konference může být svolána nejdříve šest měsíců ode dne doručení takového návrhu.

3.   Všechny smluvní státy této úmluvy jsou oprávněny se konference zúčastnit bez ohledu na to, zda jsou členy organizací uvedených v odstavci 1 nebo nikoliv.

4.   O změnách rozhoduje dvoutřetinová většina smluvních států úmluvy přítomných na konferenci a účastnících se hlasování, za předpokladu, že při hlasování je přítomna nejméně polovina smluvních států úmluvy.

5.   Při poradách o změně částek uvedených v článku 20 odstavec 1 bere konference v úvahu zkušenosti získané z událostí vedoucích ke škodním událostem a zejména rozsah takto vzniklých škod, změny reálné hodnoty peněz a vliv zamýšlené změny na pojistné náklady.

7.   Depozitář oznámí všem smluvním státům každou změnu, o které bylo rozhodnuto podle odstavce 4. Taková změna se považuje za přijatou po uplynutí lhůty 18 měsíců ode dne oznámení, pokud během této lhůty nesdělí depozitáři nejméně čtvrtina států, které byly v době rozhodování o změně smluvními státy, že tuto změnu nepřijímají; v takovém případě je změna odmítnuta a nenabude účinnosti.

8.   Změna považovaná podle odstavce 7 za přijatou vstoupí v platnost 18 měsíců po svém přijetí.

9.   Všechny smluvní státy jsou touto změnou vázány, pokud tuto úmluvu v souladu s článkem 35 nevypoví nejpozději šest měsíců před vstupem této změny v platnost. Výpověď nabývá účinnosti se vstupem změny v platnost.

10.   Jestliže bylo rozhodnuto o změně, avšak neuplynula lhůta 18 měsíců pro její přijetí, je stát, který se během této lhůty stane smluvním státem, touto změnou vázán, jestliže příslušná změna vstoupí v platnost. Stát, který se stane smluvním státem po uplynutí této lhůty, je vázán změnou přijatou podle odstavce 7. V případech uvedených v tomto odstavci je stát touto změnou vázán, jakmile tato změna vstoupí v platnost nebo jakmile vstoupí v platnost pro tento stát tato úmluva, pokud tento okamžik nastane později.

Článek 38

Depozitář

1.   Tato úmluva bude uložena u vlády Maďarské republiky.

2.   Depozitář

3.   Po vstupu této úmluvy v platnost předá depozitář ověřený opis úmluvy k registraci a ke zveřejnění podle článku 102 Charty Organizace spojených národů.

(1)  Přijatá diplomatickou konferencí organizovanou společně CCNR, Dunajskou komisí a EHK OSN, konanou v Budapešti ve dnech 25. září–3. října 2000.