1.   Tento dodatek stanoví v souladu s čl. 1 odst. 3 této úmluvy některá pravidla pro společný tranzitní režim.

2.   Pokud není uvedeno jinak, použije se tento dodatek na operace prováděné ve společném tranzitním režimu bez ohledu na to, zda je použit režim T1 nebo T2.

3.   Zboží, které představuje zvýšené nebezpečí podvodu, je uvedeno v příloze I. Jestliže ustanovení této úmluvy odkazují na uvedenou přílohu, uplatí se každé opatření související se zbožím v ní uvedeným pouze tehdy, překročí-li množství tohoto zboží odpovídající minimální mez. Příloha I se přezkoumává nejméně jednou ročně.

1.   Společný tranzitní režim se nepoužije na poštovní zásilky (včetně poštovních balíků) uskutečněné v souladu s akty Světové poštovní unie, pokud je zboží přepravováno nositeli práv a povinností vyplývajících z těchto aktů nebo na jejich účet.

2.   Smluvní strana se může rozhodnout nepoužívat společný tranzitní režim na přepravu zboží potrubím. Toto rozhodnutí sdělí Komisi, která o něm informuje ostatní země.

1.   Formality spojené s používáním režimu T1 nebo T2 se provádějí pomocí počítačového zpracování dat za podmínek a podle pravidel určených příslušnými orgány v souladu se zásadami stanovenými celními pravidly.

2.   Smluvní strany vymezí vzájemnou dohodou opatření stanovící

1.   Aniž jsou dotčeny jakékoli zvláštní okolnosti, uskutečňuje se výměna informací mezi příslušnými orgány podle tohoto dodatku pomocí informačních technologií a informačních sítí.

2.   Pro výměnu informací podle odstavce 1 používají všechny smluvní strany ‚společnou komunikační síť/společné systémové rozhraní‘ (CCN/CSI) Evropského společenství. Finanční účast zemí ESVO a související otázky se vymezí vzájemnou dohodou mezi Společenstvím a jednotlivými zeměmi ESVO.

3.   Není-li stanoveno jinak, nevztahuje se tato kapitola na zjednodušené postupy uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. f) a g).

1.   Podmínky stanovené pro plnění formalit pomocí počítačového zpracování dat musí zahrnovat zejména opatření pro kontrolu zdrojů a pro ochranu dat před náhodným nebo nedovoleným zničení, ztrátou, poškozením nebo neoprávněným přístupem.

2.   Vedle požadavků bezpečnosti uvedených v odstavci 1 příslušné orgány vytvoří a dodržují náležitá bezpečnostní opatření pro účinné, spolehlivé a bezpečné fungování celého tranzitního systému.

3.   K zajištění uvedeného stupně bezpečnosti se každé zadání, změna a výmaz údajů eviduje, přičemž se uvede účel příslušného zpracování, přesný čas a jméno osoby, která zpracování uskutečnila. Kromě toho se původní údaje a všechny údaje, které byly předmětem tohoto zpracování, uchovávají po dobu nejméně tří let od konce kalendářního roku, k němuž se vztahují, nebo po delší dobu, pokud tak stanoví zvláštní předpisy.

4.   Příslušné orgány bezpečnost pravidelně kontrolují.

5.   Při podezření na jakékoliv porušení bezpečnosti se dotčené příslušné orgány o této skutečnosti navzájem informují.

1.   Smluvní strany používají osobní údaje předané podle této úmluvy pouze pro účely této úmluvy a dalších celně schválených určení nebo použití po skončení společného tranzitního režimu. Toto omezení však nebrání použití těchto údajů za účelem analýzy rizik v průběhu operace ve společném tranzitním režimu ani šetření a trestnímu stíhání v důsledku této operace ve společném tranzitním režimu. V tomto případě se příslušnému orgánu, který informace poskytl, takové použití neprodleně oznámí.

2.   Týká-li se zpracování osobních údajů předaných podle této úmluvy, zavazují se smluvní strany přijmout veškerá opatření potřebná k zajištění úrovně ochrany osobních údajů, která je nejméně rovnocenná požadavkům Úmluvy Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů.

3.   Každá smluvní strana přijme veškerá opatření v podobě efektivních kontrol potřebná k zajištění dodržování tohoto článku.

1.   Hlavní povinný je povinen

2.   Aniž jsou dotčeny povinnosti hlavního povinného podle odstavce 1, je dopravce nebo příjemce zboží, který zboží přijal a je si vědom, že se toto zboží nachází ve společném tranzitním režimu, rovněž povinen předložit ve stanovené lhůtě zboží v nezměněném stavu a nezbytné doklady úřadu určení a dodržet přitom opatření přijatá příslušnými orgány ke ztotožnění zboží.

1.   Hlavní povinný poskytne jistotu k zajištění dluhu, který může u zboží vzniknout.

2.   Jistotou se rozumí

1.   Jistotu lze poskytnout

2.   Příslušné orgány však mohou navrhovaný druh jistoty odmítnout, pokud není slučitelný s řádným uplatňováním společného tranzitního režimu.

1.   Ručitel musí být usazen ve smluvní straně, ve které se jistota poskytuje, a musí být schválen příslušnými orgány. Ručitel určí ve smluvních stranách, které jsou příslušnou operací ve společném tranzitním režimu dotčeny, služební adresu nebo jmenuje zplnomocněného zástupce. Je-li jednou z těchto smluvních stran Společenství, musí ručitel určit služební adresu nebo jmenovat zplnomocněného zástupce v každém členském státě.

2.   Závazek ručitele musí rovněž ve výši jistoty pokrýt dovozní nebo vývozní poplatky vymahatelné v důsledku následných kontrol.

3.   Příslušné orgány odmítnou schválit ručitele, pokud neposkytuje dostatečnou jistotu řádné a včasné úhrady dluhu, který by mohl vzniknout až do maximální částky jistoty.

4.   Pokud se jistota poskytuje ručením u úřadu záruky,

1.   Kromě případů, kdy to je stanoveno jako potřebné, se jistota nevyžaduje pro

2.   Každá země může zprostit povinného povinnosti poskytnout jistotu pro přepravu zboží po jiných vodních cestách na svém území, než jsou ty uvedené v odst. 1 písm. b). Dotyčná země oznámí Komisi podrobnosti o opatřeních, která v této souvislosti učinila, a Komise informuje ostatní země.

1.   Doklady vydané v souladu s předpisy, a to v jakémkoli formátu, a opatření přijatá příslušnými orgány jedné země mají v ostatních zemích stejné právní účinky jako doklady vydané v souladu s předpisy a opatření přijatá příslušnými orgány každé z těchto zemí.

2.   Zjištění příslušných orgánů jedné země učiněná při kontrolách provedených v rámci společného tranzitního režimu mají v ostatních zemích tutéž důkazní váhu jako zjištění učiněná příslušnými orgány každé z těchto zemí.

1.   Jednotlivá jistota musí krýt celou částku dluhu, jenž může vzniknout, a tato částka se vypočte na základě nejvyšších sazeb, včetně dovozního cla, stanovených pro tento druh zboží v zemi odeslání pro případ, že je dovezeno ze třetí země a propuštěno pro domácí spotřebu. Pro účely tohoto výpočtu se se zbožím Společenství přepravovaným podle úmluvy o společném tranzitním režimu nakládá jako se zbožím, které není zbožím Společenství.

Sazby, z nichž se vychází při výpočtu jednotlivé jistoty, nesmějí být nižší než minimální sazba, je-li uvedena v pátém sloupci přílohy I.

2.   Poskytnutí jednotlivé jistota složením hotovosti je platné ve všech smluvních stranách. Jistota se vrátí při vyřízení režimu.

3.   Poskytnutí jednotlivé jistoty ručením může mít formu záručních dokladů jednotlivé jistoty ve jmenovité hodnotě 7 000 EUR, které vydá ručitel ve prospěch osob, které chtějí vystupovat jako hlavní povinní. Poskytnutí jednotlivé jistoty ručením je platné ve všech smluvních stranách.

Ručitel ručí do výše 7 000 EUR za jeden záruční doklad.

4.   Při poskytnutí jednotlivé jistoty ručením nesmí hlavní povinný měnit přístupový kód stanovený k ‚referenčnímu číslu jistoty‘ kromě případů uvedených v bodě 3 přílohy IV.

1.   Při poskytnutí jednotlivé jistoty ručením musí být vystavena záruční listina podle vzoru uvedeného v příloze C1 dodatku III. Záruční listina se uchovává na úřadě záruky.

2.   Jestliže to vyžadují vnitrostátní právní a správní předpisy nebo zvyklosti, může každá země povolit, aby měla záruční listina podle odstavce 1 jinou formu, pokud má stejné právní účinky jako listina uvedená ve vzoru.

1.   V případě uvedeném v čl. 16 odst. 3 musí být pro jednotlivou jistotu vystavena záruční listina podle vzoru uvedeného v příloze C2 dodatku III.

Ustanovení čl. 17 odst. 2 se použije obdobně.

2.   Ručitel poskytne úřadu záruky veškeré požadované údaje týkající se jím vydaných záručních dokladů jednotlivé jistoty způsobem, který příslušné orgány určí. Poslední den, kdy lze doklad použít, nesmí být později než jeden rok ode dne vystavení.

3.   Ručitel sdělí hlavnímu povinnému pro každý záruční doklad jednotlivé jistoty ‚referenční číslo jistoty‘, které mu bylo přiděleno. Hlavní povinný nesmí měnit přiřazený přístupový kód.

4.   Pro účely čl. 22 odst. 1 písm. b) použije hlavní povinný záruční doklady jednotlivé jistoty v papírové formě podle vzoru uvedeného v příloze C3, včetně identifikačního čísla.

5.   Ručitel může vystavit záruční doklady jednotlivé jistoty, které neplatí pro operace společného tranzitního režimu týkající se zboží uvedeného v příloze I. V tom případě uvede ručitel přes každý záruční doklad jednotlivé jistoty v papírové formě diagonálně tuto poznámku:

6.   Hlavní povinný předloží úřadu odeslání na pokrytí dluhu, který by mohl vzniknout, potřebný počet záručních dokladů jednotlivé jistoty odpovídající hodnotě násobků 7 000 EUR. Pro účely čl. 22 odst. 1 písm. b) jsou záruční doklady v papírové formě předloženy úřadu odeslání, který si je ponechá a sdělí úřadu záruky uvedenému na záručním dokladu identifikační číslo každého záručního dokladu.

1.   Úřad záruky zruší své rozhodnutí o přijetí závazku ručitele, nejsou-li podmínky stanovené při vydání nadále plněny.

Stejně tak může ručitel kdykoli od svého závazku odstoupit.

2.   Zrušení nebo odstoupení nabývá účinku šestnáctým dnem po oznámení této skutečnosti ručiteli nebo úřadu záruky.

Ode dne nabytí účinku zrušení nebo odstoupení nelze při propuštění zboží do společného tranzitního režimu používat dříve vystavené záruční doklady jednotlivé jistoty.

3.   Příslušné orgány země, o jehož úřad záruky se jedná, zaznamenají zrušení nebo odstoupení a den nabytí účinku do počítačového systému.

1.   Každé tranzitní prohlášení se smí týkat pouze zboží, které je nebo má být naloženo na jediný dopravní prostředek a které má být přepraveno od jednoho úřadu odeslání k jednomu úřadu určení.

Pro účely tohoto článku se za jediný dopravní prostředek považují tyto dopravní prostředky, pokud se jimi přepravuje zboží, jež má být odesláno společně:

2.   Jediný dopravní prostředek lze použít pro nakládku zboží u více úřadů odeslání a pro vykládku u více úřadů určení.

1.   Obsah prohlášení uvedeného v příloze A1 dodatku III se uvádí v podobě údajů v kódech nebo jakékoliv jiné formě určené příslušnými orgány za účelem počítačového zpracování tak, aby odpovídal požadovaným údajům.

2.   Tranzitní prohlášení učiněné prostřednictvím EDI se považuje za podané v okamžiku přijetí zprávy EDI příslušnými orgány.

Přijetí tranzitního prohlášení vyhotoveného prostřednictvím EDI se hlavnímu povinnému sděluje pomocí odpovědní zprávy obsahující alespoň identifikaci přijaté zprávy nebo evidenční číslo tranzitního prohlášení a datum jeho přijetí.

3.   Tranzitní prohlášení podané prostřednictvím výměny standardních zpráv EDI odpovídá struktuře a obsahu uvedeným v dodatku III.

4.   Tranzitní prohlášení se vyplňuje v souladu s dodatkem III v jednom z úředních jazyků smluvních stran přijatelných pro příslušné orgány země odeslání. Pokud je to nutné, mohou příslušné úřady země dotčené operací společného tranzitu požadovat překlad do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků své země.

5.   Navazuje-li společný tranzitní režim v zemi odeslání na jiné celně schválené určení nebo použití, může úřad odeslání požadovat předložení těchto dokladů.

6.   Zboží je předkládáno společně s přepravním dokladem. Úřad odeslání může prominout předložení uvedeného dokladu při splnění celních formalit za předpokladu, že přepravní doklad je uschován a je mu k dispozici.

1.   Zboží může být propuštěno do společného tranzitního režimu na základě tranzitního prohlášení vyhotoveného písemně na tiskopisu, jehož vzor je uveden v dodatku 1 k příloze I úmluvy JSD, v těchto případech:

2.   V rámci uplatňování odst. 1 písm. a) a c) zajistí příslušné orgány, aby údaje o tranzitu byly vyměňovány mezi příslušnými orgány za použití počítačového systému celních orgánů.

3.   Není-li počítačový systém nebo síť hlavního povinného funkční, podléhá použití písemného tranzitního prohlášení uvedeného v odst. 1 písm. b) schválení příslušnými orgány.

4.   K tranzitnímu prohlášení může být přiložen jeden nebo více doplňkových listů v souladu se vzorem v dodatku 3 k příloze I úmluvy JSD. Tyto listy tvoří nedílnou součást prohlášení.

5.   Místo doplňkových listů lze použít ložné listy vyhotovené v souladu s dodatkem III jako popisnou část tranzitního prohlášení, jehož nedílnou součást tvoří.

6.   Tiskopisy uvedené v odstavcích 1, 4 a 5 se vyplňují v souladu s dodatkem III.

7.   Ustanovení čl. 21 odst. 4 až 6 se použijí obdobně.

1.   Tranzitní prohlášení je opatřeno elektronickým podpisem nebo jiným identifikačním prostředkem.

2.   Při předkládání tranzitního prohlášení je hlavní povinný odpovědný

1.   Zboží propuštěné do společného tranzitního režimu musí být k úřadu určení dopraveno hospodářsky odůvodněnou trasou.

2.   Aniž je dotčen článek 59, stanoví úřad odeslání pro zboží uvedené v seznamu v příloze I, nebo u kterého to příslušné orgány nebo hlavní povinný považují za nutné, závaznou trasu a v kolonce 44 tranzitního prohlášení uvede alespoň země, přes jejichž území má být zboží přepravováno, přičemž vezme v úvahu veškeré údaje sdělené hlavním povinným.

1.   Úřad odeslání přijme a zaeviduje tranzitní prohlášení během úředních dnů a hodin stanovených příslušnými orgány, pokud

2.   Příslušné orgány mohou povolit, aby potřebné doklady uvedené v odst. 1 písm. b) nebyly předloženy s prohlášením. V tom případě jsou tyto doklady k dispozici pro příslušné orgány.

3.   Není-li stanoveno jinak, použije se jako datum pro všechna ustanovení upravující společný tranzitní režim datum přijetí prohlášení příslušnými orgány.

1.   Hlavnímu povinnému se na jeho žádost povolí provést opravu jednoho nebo více údajů v tranzitním prohlášení po jeho přijetí příslušnými orgány. Oprava však nesmí mít za následek, že se tranzitní prohlášení bude týkat jiného zboží než toho, které bylo původně deklarováno.

2.   Oprava se nepovolí, jestliže o její provedení bylo požádáno poté, co příslušné orgány

1.   Úřad odeslání stanoví lhůtu, v níž musí být zboží předloženo úřadu určení, přičemž vezme v úvahu trasu, platné přepravní a jiné právní předpisy a případně údaje sdělené hlavním povinným.

2.   Lhůta stanovená úřadem odeslání zavazuje příslušné orgány zemí, přes jejichž území se uskutečňuje operace společného tranzitního režimu, a tyto orgány ji nejsou oprávněny měnit.

1.   Příslušné orgány země odeslání mohou na základě analýzy rizik nebo náhodným výběrem provést tyto kontroly:

2.   Kontrola zboží se vykonává na místech a v hodinách k tomu určených. Na žádost a na náklady hlavního povinného mohou příslušné orgány vykonat prohlídku zboží na jiných místech nebo v jiné době.

1.   Úřad odeslání přijímá opatření ke ztotožnění, která považuje za nezbytná, a příslušné údaje zaznamená do tranzitního prohlášení.

2.   Aniž je dotčen čl. 11 odst. 4 této úmluvy, nelze propustit zboží do tranzitního režimu, není-li možno přiložit celní závěry v souladu s čl. 11 odst. 2 nebo 3 této úmluvy.

3.   Použije-li se prostorová závěra, prověří příslušné orgány, zda byl dopravní prostředek schválen pro přiložení závěry nebo zda je pro přiložení závěry způsobilý.

4.   Za schválené na základě jiných předpisů ve smyslu čl. 11 odst. 2 písm. a) této úmluvy se považuje každé silniční vozidlo, přívěs, návěs nebo kontejner schválené pro přepravu zboží pod celní závěrou v souladu s mezinárodní dohodou, jíž jsou Evropské společenství nebo jeho členské státy a země ESVO stranami.

5.   Celní závěry musí mít vlastnosti uvedené v dodatku II.

6.   Celní závěry nesmějí být odstraněny bez souhlasu příslušných orgánů.

7.   Popis zboží ve smyslu čl. 11 odst. 4 této úmluvy se považuje za dostatečný k jeho ztotožnění, je-li dostatečně přesný pro snadné zjištění jeho množství a povahy.

1.   Na základě výsledků kontroly zaznamená úřad odeslání příslušné údaje do tranzitního prohlášení.

2.   Pokud to výsledky kontroly umožní, povolí úřad odeslání propuštění zboží a zaznamená datum propuštění do počítačového systému.

3.   Po propuštění zboží předá úřad odeslání podrobnosti o operaci společného tranzitního režimu úřad určení uvedenému v tranzitním prohlášení prostřednictvím ‚zprávy o očekávaném příchodu zboží‘ a všem úřadům tranzitu uvedeným v tranzitním prohlášení prostřednictvím ‚zprávy o očekávaném tranzitu‘. Tyto zprávy vycházejí z údajů uvedených v tranzitním prohlášení, případně opravených.

1.   Tranzitní doprovodný doklad odpovídá vzoru a náležitostem uvedeným v dodatku III. Doprovází zboží propuštěné do společného tranzitního režimu. Po propuštění zboží je předán zúčastěné osobě jedním z následujících způsobů:

2.   Tranzitní doprovodný doklad se případně doplní seznamem položek, který je nedílnou součástí tohoto dokladu a odpovídá vzoru uvedenému v dodatku III.

1.   Zásilka a tranzitní doprovodný doklad se předkládají každému úřadu tranzitu.

2.   Úřad tranzitu zaznamená průjezd, o kterém byl vyrozuměn prostřednictvím ‚zprávy o očekávaném tranzitu‘ úřadem odeslání. Úřad odeslání je vyrozuměn o překročení hranice prostřednictvím ‚potvrzení o přestupu hranice‘.

3.   Úřady tranzitu provádějí kontrolu zboží v případě, že to považují za potřebné. Případná kontrola zboží se provádí zejména na podkladě ‚zprávy o očekávaném tranzitu‘.

4.   Je-li zboží dopravováno přes úřad tranzitu, který není totožný s úřadem uvedeným v tranzitním doprovodném dokladu, vyžádá si úřad tranzitu od úřadu odeslání ‚zprávu o očekávaném tranzitu‘ a oznámí průjezd zásilky úřadu odeslání prostřednictvím ‚potvrzení o přestupu hranice‘. Úřad odeslání případně uvědomí úřad tranzitu o neplatnosti jistoty pro příslušnou zemi.

5.   Odstavce 1 až 4 se nevztahují na přepravu zboží po železnici.

1.   Dopravce je povinen opatřit tranzitní doprovodný doklad příslušnými záznamy a předložit jej spolu se zásilkou příslušným orgánům země, na jejímž území se nachází dopravní prostředek,

2.   Pokud příslušné orgány dojdou k názoru, že daná operace společného tranzitního režimu může pokračovat obvyklým způsobem, učiní případná nezbytná opatření a potvrdí tranzitní doprovodný doklad. Příslušné informace týkající se překládky či jiných mimořádných událostí zaznamenají příslušné orgány do počítačového systému u úřadu tranzitu nebo u úřadu určení.

1.   Zboží a požadované doklady se předkládají úřadu určení ve stanovených úředních dnech a hodinách. Úřad určení však může na žádost a na náklady zúčastněného povolit předložení zboží a dokladů mimo stanovené úřední dny a hodiny. Úřad určení může také na žádost a na náklady zúčastněného povolit, aby bylo zboží a požadované doklady předloženy na jiném místě.

2.   Je-li zboží dodáno úřadu určení po uplynutí lhůty stanovené úřadem odeslání, má se zato, že lhůta byla dodržena, bude-li úřadu určení hodnověrně prokázáno, že nedodržení lhůty nebylo způsobeno okolnostmi, za které by odpovídal dopravce nebo hlavní povinný.

3.   Úřad určení si ponechá tranzitní doprovodný doklad a kontrola zboží se provádí zejména na podkladě ‚zprávy o očekávaném příchodu zboží‘ obdržené od úřadu odeslání.

4.   Na žádost hlavního povinného uvede, k prokázání ukončení režimu v souladu s čl. 42 odst. 1, úřad určení v kopii tranzitního doprovodného dokladu tuto poznámku:

5.   Tranzitní operace může být ukončena u jiného úřadu, než který je uveden v tranzitním prohlášení. Tento úřad se tím stává úřadem určení.

Pokud je nový úřad určení úřadem jiné smluvní strany, než tomu bylo u původně určeného úřadu, vyžádá si nový úřad určení od úřadu odeslání ‚zprávu o očekávaném příchodu zboží‘.

1.   Úřad určení vydá osobě, která předloží zboží a požadované doklady, na vyžádání stvrzenku.

2.   Stvrzenka se vystavuje v souladu s pokyny uvedenými v dodatku III.

3.   Stvrzenku předem vyplní zúčastněná osoba. Mimo místa vyhrazeného pro úřad určení může obsahovat i další údaje o zásilce. Stvrzenku nelze použít k prokázání ukončení režimu ve smyslu čl. 42 odst. 1.

1.   Úřad určení vyrozumí úřad odeslání o příchodu zboží ve stejný den, kdy je zboží předloženo úřadu určení prostřednictvím ‚zprávy o příchodu zboží‘.

2.   Je-li tranzitní operace ukončena u jiného úřadu, než který byl původně uveden v tranzitním prohlášení, vyrozumí nový úřad určení o příchodu zboží úřad odeslání prostřednictvím ‚zprávy o příchodu zboží‘.

Úřad odeslání vyrozumí o příchodu zboží původně určený úřad určení prostřednictvím ‚přeposlání zprávy o příchodu zboží‘.

3.   ‚Zprávu o příchodu zboží‘ uvedenou v odstavci 1 a 2 nelze použít jako k prokázání ukončení režimu ve smyslu čl. 40 odst. 2.

4.   S výjimkou oprávněných případů zašle úřad určení ‚zprávu o výsledcích kontroly‘ úřadu odeslání nejpozději třetí den následující po dni, kdy je zboží předloženo úřadu určení. Je-li však použit článek 65, zašle úřad určení ‚zprávu o výsledcích kontroly‘ úřadu odeslání nejpozději šestý den následující po dni, kdy je zboží předloženo.

1.   Společný tranzitní režim je ukončen a povinnosti hlavního povinného splněny, jakmile je propuštěné zboží spolu s požadovanými doklady a údaji předloženo úřadu určení podle předpisů upravujících režim.

2.   Příslušné orgány společný tranzitní režim vyřídí, jakmile mohou porovnáním údajů dostupných úřadu odeslání a údajů dostupných úřadu určení konstatovat, že tranzitní režim byl řádně ukončen.

1.   Neobdrží-li příslušné orgány země odeslání ‚zprávu o příchodu zboží‘ ve lhůtě pro předložení zboží úřadu určení nebo ‚zprávu o výsledcích kontroly‘ ve lhůtě šesti dnů po obdržení ‚zprávy o příchodu zboží‘, zváží šetření k získání údajů potřebných buď k vyřízení režimu, nebo není-li to možné,

2.   Šetření se zahájí ve lhůtě sedmi dnů po uplynutí některé ze lhůt uvedených v odstavci 1 s výjimkou mimořádných případů, které určí smluvní strany dohodou. Jestliže celní orgány obdrží informace nebo nabudou podezření o neukončení tranzitního režimu dříve, zahájí se šetření ihned.

3.   Obdrží-li příslušné orgány země odeslání pouze ‚zprávu o příchodu zboží‘, zahájí šetření dotazem týkajícím se ‚zprávy o výsledcích kontroly‘ úřadu určení, který zaslal ‚zprávu o příchodu zboží‘.

4.   Neobdrží-li příslušné orgány země odeslání ‚zprávu o příchodu zboží‘, zahájí šetření požádáním hlavního povinného nebo, jsou-li dostatečné informace pro šetření k dispozici na místě určení, úřadu určení o poskytnutí informací potřebných pro vyřízení režimu.

Nemůže-li být tranzitní operace ukončena, musí být hlavní povinný požádán o poskytnutí informací potřebných pro vyřízení režimu ve lhůtě dvaceti osmi dnů po zahájení šetření u úřadu určení.

5.   Úřad určení a hlavní povinný odpovědí na žádost uvedenou v odstavci 4 ve lhůtě dvaceti osmi dnů. Poskytne-li hlavní povinný v této lhůtě dostatečné informace, příslušné orgány země odeslání k těmto informacím přihlédnou nebo režim vyřídí, pokud to poskytnuté informace umožňují.

6.   Neumožní-li informace poskytnuté hlavním povinným vyřídit režim, avšak příslušné orgány země odeslání je považují za dostatečné pro pokračování v šetření, je neodkladně zaslána žádost příslušnému celnímu úřadu.

7.   Pokud šetření prokáže, že byl tranzitní režim řádně ukončen, příslušné orgány země odeslání režim vyřídí a neprodleně o tom vyrozumí hlavního povinného a případně všechny příslušné orgány, které zahájily vymáhání podle článku 117.

1.   Je-li v průběhu šetření a před uplynutím lhůty uvedené v čl. 116 odst. 1 písm. c) poskytnut příslušným orgánům země odeslání (dále jen ‚dožadující orgány‘), jakýmikoli prostředky důkaz z místa, kde vznikly skutečnosti vedoucí ke vzniku dluhu, a toto místo se nachází v jiné smluvní straně, příslušné orgány neprodleně zašlou veškeré informace, které mají k dispozici, orgánům pro toto místo příslušným (dále jen ‚dožádané orgány‘).

2.   Dožádané orgány potvrdí přijetí sdělení a uvedou, zda jsou pro vymáhání příslušné. Není-li odpověď poskytnuta ve lhůtě dvaceti osmi dnů, pokračují dožadující orgány neprodleně v šetření.

1.   Hlavní povinný může způsobem uspokojivým pro příslušné orgány prokázat ukončení režimu ve lhůtě uvedené v prohlášení tím, že předloží doklad potvrzený příslušnými orgány země určení, který obsahuje ztotožnění dotyčného zboží a dokládá, že bylo předloženo úřadu určení nebo, použije-li se článek 64, schválenému příjemci.

2.   Tranzitní režim Společenství se rovněž považuje za ukončený, jestliže hlavní povinný způsobem uspokojivým pro příslušné orgány předloží jeden z následujících dokladů ztotožňujících zboží:

3.   Doklady uvedené v odstavci 2 lze nahradit jejich kopiemi nebo fotokopiemi ověřenými subjektem, který potvrdil původní doklady, orgány dotčených třetích zemí nebo orgány jedné z těchto zemí.

1.   Příslušné orgány mohou provést následné prověření pravosti obdržených informací, dokladů, tiskopisů, povolení nebo údajů, které souvisí se společným tranzitním režimem, aby ověřily pravost záznamů a razítek. Tyto kontroly se provádějí v případě pochybností nebo podezření z podvodu. Mohou být také provedeny na základě analýzy rizik nebo náhodným výběrem.

2.   Příslušné orgány, které obdrží žádost o následné prověření, ji vyřídí bezodkladně.

3.   Jestliže příslušné orgány země odeslání žádají o následné prověření tranzitních doprovodných dokladů a informace obsažené ve ‚zprávě o výsledcích kontrol‘ z důvodu vzniku pochybností nebo podezření z podvodu, podmínky uvedené čl. 40 odst. 2 se nepovažují za splněné, dokud se neprokáže pravost a správnost údajů, na něž se žádost vztahuje.

4.   Tato ustanovení se použijí obdobně na článek 22.

1.   Na žádost hlavního povinného nebo příjemce mohou příslušné orgány povolit tato zjednodušení:

2.   Není-li v tomto dodatku nebo v povolení stanoveno jinak, platí povolená zjednodušení uvedená v odst. 1 písm. a) a f) ve všech zemích. Jsou-li povolena zjednodušení uvedená v odst. 1 písm. b), c) a d), platí pouze pro operace společného tranzitního režimu, které jsou zahájeny v zemi, kde bylo povolení uděleno. Je-li povoleno zjednodušení uvedené v odst. 1 písm. e), platí toto povolení výlučně v zemi, kde bylo uděleno.

1.   Povolení uvedené v čl. 44 odst. 1 se uděluje pouze osobám, které

2.   S cílem zajistit správné řízení zjednodušení se povolení uděluje, pouze pokud

1.   Žádost o povolení použití zjednodušených postupů (dále jen ‚žádost‘) musí být opatřena datem a podepsána. Může mít písemnou formu nebo může být předložena pomocí počítačového zpracování dat za podmínek a způsobem stanoveným příslušnými orgány.

2.   Žádosti musí obsahovat všechny náležitosti, které umožní příslušným orgánům ověřit, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze zjednodušení povolit.

1.   Žádosti se podávají příslušným orgánům země, ve které je žadatel usazen.

2.   Při udělení povolení nebo při zamítnutí žádostí se postupuje podle platných předpisů smluvních stran.

3.   Rozhodnutí o zamítnutí žádosti se sdělují žadateli a uvádějí důvody zamítnutí v souladu se lhůtami a předpisy platnými v dané zemi.

1.   Datovaný a podepsaný prvopis povolení a jedna či více kopií prvopisu se předají držiteli.

2.   Povolení vymezuje podmínky, za kterých lze zjednodušení využívat, a určuje způsoby průběhu režimu a kontrol. Nabývá účinku dnem vydání.

3.   Osoby oprávněné k využití zjednodušení odpovídají za splnění všech povinností týkajících se propuštění příslušného zboží do společného tranzitního režimu.

4.   V případech zjednodušených postupů uvedených v čl. 44 odst. 1 písm. b), c) a f) se povolení předloží úřadu odeslání, kdykoliv o ně požádá.

1.   Držitel povolení je povinen uvědomit příslušné orgány o všech skutečnostech, které nastanou po vydání povolení a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

2.   Příslušné orgány povolení zruší nebo změní, pokud

3.   Příslušné orgány mohou povolení zrušit nebo změnit, pokud jeho držitel neplní některou povinnost, kterou mu povolení ukládá.

4.   Rozhodnutí o zrušení nebo změně povolení uvádí důvody. Rozhodnutí se sdělí držiteli povolení.

5.   Rozhodnutí o zrušení nebo změně povolení nabývá účinku dnem oznámení. Nicméně ve výjimečných případech, kde to vyžadují oprávněné zájmy držitele povolení, mohou příslušné orgány stanovit pozdější datum nabytí účinku rozhodnutí o zrušení nebo změně. Datum nabytí účinku musí být v rozhodnutí uvedeno.

1.   Příslušné orgány uchovávají žádosti, přiložené podklady a kopie všech vydaných povolení.

2.   Je-li žádost zamítnuta nebo povolení zrušeno, uchovává se žádost, rozhodnutí o zamítnutí nebo o zrušení povolení a všechny související podklady po dobu nejméně tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byla žádost zamítnuta nebo povolení zrušeno.

1.   Hlavní povinný může využívat soubornou jistotu nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu až do výše referenční částky.

2.   Referenční částka se rovná částce dluhu, který může vzniknout v souvislosti se zbožím, které bylo hlavnímu povinnému propuštěno do společného tranzitního režimu na dobu alespoň jednoho týdne.

Tuto částku stanoví úřad záruky ve spolupráci se zúčastněnou osobou

Přesný výpočet výše cla a ostatních poplatků, k nimž se hlavní povinný zavazuje u každé tranzitní operace, se provádí, jsou-li k dispozici nezbytné údaje. V opačném případě se u zboží jiného než uvedeného na seznamu v příloze I stanoví částka 7 000 EUR, pokud jiné informace, které jsou příslušným orgánům známy, nepoukazují na částku jinou.

3.   Úřad záruky prověří referenční částku zejména na základě žádosti hlavního povinného a v případě potřeby tuto částku upraví.

4.   Hlavní povinný zajistí, že částky pro jím uskutečňované a dosud nedokončené operace nepřekročí referenční částku.

Informační systémy příslušných orgánů zpracovávají a mohou kontrolovat použití referenční částky u každé tranzitní operace.

1.   Částka souborné jistoty musí krýt referenční částku uvedenou v článku 52.

2.   Osobám, které příslušným orgánům prokáží, že jejich finanční situace je dobrá a že splňují měřítka spolehlivosti uvedené v odstavcích 3 a 4, může být povoleno použití nižší částky souborné jistoty nebo mohou být zproštěny povinnosti poskytnout jistotu.

3.   Částku souborné jistoty lze snížit

4.   Zproštění povinnosti poskytnout jistotu lze přiznat, pokud hlavní povinný prokáže dostatečné zkušenosti se společným tranzitním režimem, úzce spolupracuje s příslušnými orgány, má kontrolu nad přepravou a má dostatečné finanční zdroje, aby mohl dostát svým závazkům.

5.   Pro účely odstavců 3 a 4 přihlížejí všechny země ke kritériím uvedeným v příloze III.

1.   Aby mohl získat povolení využívat soubornou jistotu na druhy zboží uvedené v dodatku I, musí hlavní povinný prokázat nejen, že splňuje podmínky článku 45, ale rovněž že jeho finanční situace je zdravá, že má dostatečné zkušenosti v používání společného tranzitního režimu a že buď úzce spolupracuje s příslušnými orgány, nebo má kontrolu nad přepravou.

2.   Částku souborné jistoty lze snížit

3.   Pro účely odstavce 2 vezmou všechny země v úvahu ustanovení přílohy III.

4.   Předchozí odstavce se použijí též v případě, kdy se žádost výslovně týká použití souborné jistoty na základě téhož osvědčení o souborné jistotě jak pro zboží uvedené v příloze I, tak i pro zboží, které zde uvedeno není.

5.   Zproštění povinnosti poskytnout jistotu není možno udělit pro operace ve společném tranzitním režimu se zbožím uvedeným v příloze I.

6.   S ohledem na zásady pro udělení povolení použití souborné jistoty a snížené částky jistoty může být ve zvláštních případech použití souborné jistoty se sníženou částkou dočasně zakázáno.

7.   S ohledem na zásady pro snížení částky jistoty může být použití souborné jistoty dočasně zakázáno pro zboží, u kterého byly prokázány rozsáhlé podvody spojené s použitím souborné jistoty.

8.   Pravidla pro použití odstavců 6 a 7 jsou uvedena v příloze IV.

1.   Soubornou jistotu poskytuje ručitel.

2.   K souborné jistotě musí být vystavena záruční listina podle vzoru uvedeného v příloze C4 dodatku III. Záruční listinu si ponechá úřad záruky.

3.   Ustanovení čl. 17 odst. 2 se použijí obdobně.

1.   Na základě povolení vydají příslušné orgány hlavnímu povinnému jedno nebo více osvědčení o souborné jistotě nebo osvědčení o zproštění povinnosti poskytnout jistotu (dále jen ‚osvědčení‘), která se vystavují podle dodatku III, aby hlavní povinnému umožňovala prokázat povolení používat soubornou jistotu nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu podle čl. 22 odst. 1 písm. b).

2.   Platnost osvědčení nesmí být delší než dva roky. Úřad záruky ji však může jednou prodloužit, a to nejvýše o dva roky.

1.   Ustanovení čl. 19 odst. 1 a odst. 2 prvního pododstavce se použijí obdobně na zrušení souborné jistoty a odstoupení od souborné jistoty.

2.   Úřad záruky zaznamená do počítačového systému zrušení povolení používat soubornou jistotu nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu, které vydá příslušný orgán, den nabytí účinku zrušení závazku ručitele, které vydá úřad záruky, nebo den nabytí účinku odstoupení ručitele od závazku.

3.   Ode dne nabytí účinku zrušení nebo odstoupení se osvědčení vydaná podle čl. 22 odst. 1 písm. b) nesmějí dále použít pro propuštění zboží do společného tranzitního režimu a hlavní povinný je neprodleně vrátí úřadu záruky.

Každá země sdělí Komisi identifikační znaky platných osvědčení, která dosud nebyla vrácena nebo která byla ohlášena jako odcizená, ztracená nebo padělaná. Komise o nich uvědomí ostatní země.

1.   Příslušné orgány mohou hlavnímu povinnému povolit, aby přikládal zvláštní typ celních závěr na dopravní prostředky nebo nákladové kusy, pokud příslušné orgány tyto závěry schválí jako odpovídající vlastnostem požadovaným v příloze II.

2.   Hlavní povinný uvede typ, počet a značky přiložených celních závěr v údajích tranzitního prohlášení.

Hlavní povinný přiloží celní závěry nejpozději při propuštění zboží.

1.   Osobám, které hodlají ve svých prostorách nebo na jiném určeném místě přijímat zboží propuštěné do společného tranzitního režimu, aniž by toto zboží a tranzitní doprovodný doklad předkládaly úřadu určení, může být udělen status schváleného příjemce.

2.   Hlavní povinný splní své povinnosti podle čl. 8 odst. 1 písm. a) a společný tranzitní režim se považuje za ukončený, jakmile ve stanovené lhůtě předá dotčené zboží v nezměněném stavu a tranzitní doprovodný doklad, který provázel zásilku, schválenému příjemci v jeho prostorách nebo na místě určeném v povolení, jestliže byla dodržena opatření ke ztotožnění zboží.

3.   Pro každou zásilku, která mu je předána za podmínek uvedených v odstavci 2, vydá schválený příjemce na žádost dopravce stvrzenku uvedenou v článku 38, který se použije obdobně.

1.   Pokud jde o zboží, které došlo do jeho prostor nebo na místo určené v povolení, je schválený příjemce povinen

2.   Úřad určení zaznamená údaje obsažené ve ‚zprávě o výsledcích kontrol‘ do počítačového systému.

1.   V povolení se zejména stanoví

2.   Příslušné orgány v povolení určí, zda může schválený příjemce nakládat s obdrženým zbožím bez zásahu úřadu určení.

1.   Železniční společnost, která převezme k přepravě zboží na podkladě nákladního listu CIM nahrazujícího prohlášení pro společný tranzitní režim, se stává pro tuto operaci hlavním povinným.

2.   Železniční společnost země, přes jejíž území zboží vstupuje na území smluvních stran, se stává hlavním povinným pro operace týkající se zboží, které přijala k přepravě železniční společnost třetí země.

1.   Jestliže přeprava ve společném tranzitním režimu začíná na území smluvních stran a zde má také končit, předkládá se nákladní list CIM úřadu odeslání.

2.   Přepravuje-li se zboží z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo několika zemí ESVO, zaznamená úřad odeslání zřetelně v kolonce listů 1, 2 a 3 nákladního listu CIM vyhrazené pro úřední záznamy

Značka ‚T2‘ nebo ‚T2F‘ se potvrdí otiskem razítka úřadu odeslání.

3.   Přepravuje-li se zboží v režimu T1 z místa odeslání ve Společenství do místa určení v některé zemi ESVO, zaznamená úřad odeslání zřetelně značku ‚T1‘ v kolonce listů 1, 2 a 3 nákladního listu CIM vyhrazené pro úřední záznamy.

4.   Vyjma případy uvedené v odstavcích 2 a 3 je zboží přepravované z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO a zboží přepravované z místa odeslání ve Společenství do místa určení v některé zemi ESVO propuštěno do režimu T2 za podmínek stanovených každým členským státem Společenství, na celou dobu přepravy od stanice odeslání do stanice určení, aniž je úřadu odeslání předložen nákladní list CIM vztahující se ke zboží.

Přepravuje-li se zboží z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO, není označení nálepkami podle článku 71 povinné.

5.   Zboží, jehož přeprava začíná v zemi ESVO, se považuje za zboží přepravované v režimu T1. Jestliže se však má zboží přepravovat podle čl. 2 odst. 3 písm. b) této úmluvy v režimu T2, vyznačí úřad odeslání na listu 3 nákladního listu CIM, že se zboží, na které se nákladní list vztahuje, přepravuje v režimu T2. V tomto případě se v kolonce vyhrazené pro úřední záznamy zřetelně uvede značku ‚T2‘ nebo ‚T2F‘, otisk razítka úřadu odeslání a podpis příslušného úředníka. U zboží přepravovaného v režimu T1 se značka ‚T1‘ nemusí v dokladu uvádět.

6.   Všechny listy nákladního listu CIM se vrátí zúčastněné osobě.

7.   Každá země ESVO může stanovit, že zboží, které se má přepravovat v režimu T1, může být do tohoto režimu propuštěno, aniž by se musel úřadu odeslání předkládat nákladní list CIM.

8.   Pro zboží uvedené v odstavcích 2, 3 a 5 plní příslušný úřad, do jehož územní působnosti spadá stanice určení, úlohu úřadu určení. Je-li však zboží na některé mezilehlé stanici během přepravy propuštěno do volného oběhu nebo do jiného režimu, přebírá úlohu úřadu určení příslušný úřad, do jehož územní působnosti tato stanice spadá. Pro zboží přepravované z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO za podmínek uvedených v odstavci 4 není nutné u úřadu určení plnit žádné formality.

1.   Vyjma případy, kdy se zboží přepravuje z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO, předkládá železniční společnost země, o jejíž úřad určení se jedná, tomuto úřadu listy 2 a 3 nákladního listu CIM.

2.   Úřad určení opatří list 2 úředním záznamem, vrátí jej neprodleně železniční společnosti a ponechá si list 3.

1.   Jestliže přeprava začíná na území smluvních stran a má končit mimo území smluvních stran, použijí se články 73 a 74.

2.   Úlohu úřadu určení plní celní úřad, do jehož územní působnosti spadá pohraniční stanice, přes kterou zboží v tranzitu opouští území smluvních stran.

3.   U úřadu určení není nutné plnit žádné formality.

1.   Jestliže přeprava začíná mimo území smluvních stran a má končit na území smluvních stran, plní úlohu úřadu odeslání celní úřad, do jehož územní působnosti spadá pohraniční stanice, přes kterou zboží vstupuje na území smluvních stran.

U úřadu odeslání není nutné plnit žádné formality.

2.   Úlohu úřadu určení plní celní úřad, do jehož územní působnosti spadá stanice určení. Je-li však zboží na některé mezilehlé stanici během přepravy propuštěno do volného oběhu nebo do jiného režimu, přebírá úlohu úřadu určení celní úřad, do jehož územní působnosti tato stanice spadá.

U úřadu určení se plní formality uvedené v článku 75.

1.   Jestliže přeprava začíná mimo území smluvních stran a má také mimo ně končit, plní úlohu úřadu odeslání a úřadu určení celní úřady uvedené v čl. 77 odst. 1 a čl. 76 odst. 2.

2.   U úřadu odeslání nebo určení není nutné plnit žádné formality.

1.   V každé zemi uchovává dopravní podnik své záznamy, vedené jeho zástupcem nebo zástupci v této zemi, ve své ústřední účtárně nebo ústředních účtárnách nebo v ústřední účtárně nebo ústředních účtárnách tohoto zástupce nebo zástupců k dispozici pro příslušné orgány, aby mohla být prováděna kontrola.

2.   Dopravní podnik nebo jeho zástupce či zástupci v dané zemi předloží příslušným orgánům na jejich žádost co nejdříve všechny podklady, účetní záznamy nebo informace, které se týkají provedených nebo prováděných přepravních operací a o nichž se tyto orgány domnívají, že by se s nimi měly seznámit.

3.   Pokud přepravní listy TR nahrazují tranzitní prohlášení pole článku 82, uvědomí dopravní podnik nebo jeho zástupce či zástupci v dané zemi

1.   V případě přeprav uvedených v článku 80, které provádí dopravní podnik v některé zemi, se hlavním povinným stává železniční společnost této země.

2.   V případě přeprav uvedených v článku 80, které provádí dopravní podnik ve třetí zemi, se hlavním povinným stává železniční společnost země, přes jejíž území zásilka vstoupila na území smluvních stran.

1.   Jestliže přeprava ve společném tranzitním režimu začíná na území smluvních stran a zde má také končit, předkládá se předávací list TR úřadu odeslání.

2.   Přepravuje-li se zboží z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO, zaznamená úřad odeslání zřetelně v kolonce listů 1, 2, 3A a 3B předávacího listu TR vyhrazené pro úřední záznamy

Značka ‚T2‘ nebo ‚T2F‘ se potvrdí otiskem razítka úřadu odeslání.

3.   Přepravuje-li se zboží v režimu T1 z místa odeslání ve Společenství do místa určení v některé zemi ESVO, zaznamená úřad odeslání zřetelně značku ‚T1‘ v kolonce listů 1, 2, 3A a 3B předávacího listu TR vyhrazené pro úřední záznamy.

4.   Vyjma případy uvedené v odstavcích 2 a 3 je zboží přepravované z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO a zboží přepravované z místa odeslání ve Společenství do místa určení v některé zemi ESVO propuštěno do režimu T2, za podmínek stanovených každým členským státem Společenství, po celou dobu přepravy, aniž je úřadu odeslání předložen předávací list TR vztahující se ke zboží. Přepravuje-li se zboží z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO, není označení nálepkami podle článku 86 povinné.

5.   Zboží, jehož přepravní operace začíná v některé zemi ESVO, se považuje za zboží přepravované v režimu T1. Jestliže se však má zboží přepravovat podle čl. 2 odst. 3 písm. b) této úmluvy v režimu T2, vyznačí úřad odeslání na listu 3A předávacího listu TR, že se zboží, na které se předávací list TR vztahuje, přepravuje v režimu T2. V tomto případě se v kolonce listu 3A vyhrazené pro úřední záznamy zřetelně uvede značka ‚T2‘ nebo ‚T2F‘, otisk razítka úřadu odeslání a podpis příslušného úředníka. U zboží přepravovaného v režimu T1 se značka ‚T1‘ nemusí v dokladu uvádět.

6.   Jestliže se předávací list TR vztahuje na kontejnery se zbožím, které se přepravuje v režimu T1, i na kontejnery se zbožím, které se přepravuje v režimu T2, uvede úřad odeslání v kolonce listů 1, 2, 3A a 3B předávacího listu TR vyhrazené pro úřední záznamy k referenčnímu číslu (číslům) příslušného kontejneru (kontejnerů) samostatné odkazy na tento kontejner (kontejnery) podle kategorie zboží, které obsahuje, pomocí značky ‚T1‘, ‚T2‘ nebo ‚T2F‘.

7.   Použijí-li se v případech uvedených v odstavci 3 soupisy velkokapacitních kontejnerů, vyhotoví se pro každý druh kontejneru, který přepravuje zboží v režimu T1, samostatné soupisy a v kolonce listů 1, 2, 3A a 3B předávacího listu TR vyhrazené pro úřední záznamy se na tento soupis nebo soupisy odkáže uvedením jeho pořadového čísla nebo čísel. K pořadovému číslu (číslům) soupisu (soupisů) se podle potřeby uvede značka ‚T1‘.

8.   Všechny listy předávacího listu TR se vrátí zúčastněné osobě.

9.   Každá země ESVO může stanovit, že zboží, které se má přepravovat v režimu T1, může být do tohoto režimu propuštěno, aniž by se musel úřadu odeslání předkládat předávací list TR.

10.   Pro zboží uvedené v odstavcích 2, 3 a 5 se předávací list TR předkládá úřadu určení, kde má být zboží propuštěno do volného oběhu nebo do jiného celního režimu.

Pro zboží přepravované z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO za podmínek uvedených v odstavci 4 není nutné u úřadu určení plnit žádné formality.

1.   Vyjma případy, kdy se zboží přepravuje z jednoho místa ve Společenství na jiné místo ve Společenství přes území jedné nebo více zemí ESVO, předkládá dopravní podnik úřadu určení listy 1, 2 a 3A předávacího listu TR.

2.   Úřad určení opatří listy 1 a 2 úředním záznamem, vrátí je neprodleně dopravnímu podniku a ponechá si list 3A.

1.   Jestliže přeprava začíná na území smluvních stran a má končit mimo území smluvních stran, použijí se čl. 88 odst. 1 až 9 a článek 89.

2.   Úlohu úřadu určení plní celní úřad, do jehož územní působnosti spadá pohraniční stanice, přes kterou zboží v tranzitu opouští území smluvních stran.

3.   U úřadu určení není nutné plnit žádné formality.

1.   Jestliže přeprava začíná mimo území smluvních stran a má končit na území smluvních stran, plní úlohu úřadu odeslání celní úřad, do jehož územní působnosti spadá pohraniční stanice, přes kterou zboží vstupuje na území smluvních stran. U úřadu odeslání není nutné plnit žádné formality.

2.   Úlohu úřadu určení plní celní úřad, kterému je zboží předloženo. U úřadu určení se plní formality uvedené v článku 90.

1.   Jestliže přeprava začíná mimo území smluvních stran a má také mimo ně končit, plní úlohu úřadu odeslání a úřadu určení celní úřady uvedené v čl. 92 odst. 1 a v čl. 91 odst. 2.

2.   U úřadu odeslání nebo určení není nutné plnit žádné formality.

1.   Ustanovení čl. 22 odst. 5 tohoto dodatku a bodu 24 přílohy V tohoto dodatku se vztahují na ložné listy, které se případně přikládají k nákladnímu listu CIM nebo předávacímu listu TR. Jejich počet se uvede v kolonce nákladního listu CIM nebo předávacího listu TR vyhrazené pro uvedení příloh.

V ložných listech musí být navíc zaznamenáno číslo vagónu, na nějž se vztahuje nákladní list CIM, nebo případně číslo kontejneru, v němž se zboží nachází.

2.   Jestliže přeprava, která se týká jak zboží přepravovaného v režimu T1, tak zboží přepravovaného v režimu T2, začíná na území smluvních stran, musí být použity samostatné ložné listy. Při přepravě zboží ve velkokapacitních kontejnerech na podkladě předávacího listu TR musí být použity samostatné ložné listy pro každý velkokapacitní kontejner, v němž se nacházejí obě kategorie zboží.

Pořadová čísla ložných listů, které se vztahují na každou z obou kategorií zboží, se uvádějí v kolonce nákladního listu CIM nebo předávacího listu TR vyhrazené pro popis zboží.

3.   V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 jsou ložné listy, které se přikládají k nákladnímu listu CIM nebo předávacímu listu TR, s ohledem na postupy podle článků 67 až 96, nedílnou součástí uvedených dokladů a mají stejné právní účinky.

Prvopisy těchto ložných listů musí být opatřeny otiskem razítka stanice odeslání.

1.   Články 67 až 95 nevylučují možnost použití postupů stanovených v hlavě II. Použijí se však články 69 a 71 nebo 83 a 86.

2.   V případech uvedených v odstavci 1 se při vyplňování nákladního listu CIM nebo předávacího listu TR zřetelně uvádí v kolonce těchto dokladů vyhrazené pro uvedení příloh odkaz na použité tranzitní prohlášení.

Odkaz musí uvádět druh dokladu, vystavující úřad, datum a registrační číslo každého použitého dokladu.

List 2 nákladního listu CIM nebo listy 1 a 2 předávacího listu TR musí být dále opatřeny úředním záznamem železniční společnosti, jejíž stanice je poslední stanicí, jíž se týká operace společného tranzitního režimu. Tato společnost provede svůj záznam, jakmile se přesvědčí, že se přeprava zboží provádí na podkladě jednoho nebo více uvedených tranzitních dokladů.

Jestliže operace společného tranzitního režimu uvedená v odstavci 1 a v prvním pododstavci tohoto odstavce končí v některé zemi ESVO, může tato země stanovit, že se list 2 nákladního listu CIM nebo listy 1 a 2 předávacího listu TR předloží celnímu úřadu, do jehož územní působnosti spadá poslední železniční stanice, jíž se týká operace společného tranzitního režimu. Tento celní úřad opatří list otiskem svého razítka, jakmile se přesvědčí, že se přeprava zboží provádí na podkladě jednoho nebo více uvedených tranzitních dokladů.

3.   Jestliže se operace ve společném tranzitním režimu uskutečňuje podle článků 80 až 94 na podkladě předávacího listu TR, nepoužijí se články 67 až 79 ani čl. 96 odst. 1 a 2 na nákladní list CIM, který se při této operaci používá. V nákladním listu CIM se v kolonce vyhrazené pro uvedení příloh zřetelně uvede odkaz na předávací list TR. Odkaz musí obsahovat slova ‚předávací list TR‘, za kterými následuje pořadové číslo.

4.   Je-li zásilka zboží přepravovaná v kombinované dopravě silnice-železnice na podkladě jednoho nebo více tranzitních prohlášení způsobem uvedeným v hlavě II převzata železnicí v některém železničním terminálu a je naložena na železničních vagóny, odpovídá železniční společnosti za zaplacení cel, daní a jiných poplatků v případě, že během přepravy po železnici dojde k porušení předpisů nebo nesrovnalostem, není-li v zemi, ve které k tomuto porušení předpisů dojde nebo se má za to, že k němu došlo, žádná platná záruka a není-li možné tyto částky vymoci od hlavního povinného.

1.   Není-li u zboží, které se podle článků 67 až 96 má odeslat na podkladě nákladního listu CIM nebo předávacího listu TR, požadováno předložení tranzitního prohlášení úřadu odeslání, přijmou příslušné orgány opatření potřebná k zajištění, že listy 1, 2 a 3 nákladního listu CIM nebo listy 1, 2, 3A a 3B předávacího listu TR budou opatřeny značkou ‚T1‘, ‚T2‘ nebo ‚T2F‘.

2.   Je-li zboží přepravované podle článků 67 až 96 určeno schválenému příjemci, mohou příslušné orgány odchylně od čl. 64 odst. 2 a čl. 66 odst. 1 písm. b) stanovit, že listy 2 a 3 nákladního listu CIM nebo listy 1, 2 a 3A předávacího listu TR předloží úřadu určení přímo železniční společnost nebo dopravní podnik.

1.   Letecké společnosti může být povoleno používat jako tranzitní prohlášení cargo manifest, pokud jeho obsah odpovídá vzoru uvedenému v dodatku 3 k příloze 9 úmluvy o mezinárodním civilním letectví (zjednodušený postup – úroveň 1).

Povolení uvádí formu manifestu a letiště odeslání a určení pro operace společného tranzitního režimu. Letecká společnost předá příslušným orgánům jednotlivých zúčastněných letišť ověřenou kopii povolení.

2.   Týká-li se přeprava jak zboží, které má být přepravováno v režimu T1, tak zboží, které má být přepravováno v režimu T2, musí být toto zboží uvedeno v samostatných manifestech.

3.   Každý manifest obsahuje záznam datovaný a podepsaný leteckou společností, který jej označuje

4.   Manifest obsahuje dále tyto údaje:

a pro každou zásilku uvedenou v manifestu

Je-li zboží uspořádáno do skupin, nahrazuje se jeho popis případně poznámkou ‚Consolidation‘, též uvedenou zkratkou. V tom případě obsahují nákladní letecké listy pro zásilky uvedené v manifestu obsahovat běžný obchodní popis zboží a všechny údaje nutné k jeho ztotožnění.

5.   Příslušným orgánům na letišti odeslání se předloží alespoň dvě vyhotovení manifestu, přičemž jedno vyhotovení si ponechají.

Tyto orgány si mohou nechat předložit ke kontrole všechny letecké nákladní listy, které se týkají zásilek uvedených v manifestu.

6.   Jedno vyhotovení manifestu se předkládá příslušným orgánům na letišti určení, které si je ponechají.

Pro účely kontroly mohou tyto orgány vyžadovat předložení manifestu a leteckých nákladních listů, které se vztahují na všechno zboží vyložené na letišti.

7.   Příslušné orgány na každém letišti určení ověřují a zasílají každý měsíc příslušným orgánům na každém letišti odeslání seznam manifestů, které jim byly předloženy v předchozím měsíci, vypracovaný leteckými společnostmi.

U každého manifestu se v tomto seznamu uvede

Povolení může zároveň stanovit, že letecké společnosti samy zasílají seznamy podle prvního pododstavce.

Pokud jsou zjištěny nesrovnalosti v údajích v manifestech uvedených v seznamu, uvědomí o tom příslušné orgány na letišti určení příslušné orgány na letišti odeslání a orgán, který povolení udělil, a uvedou zejména nákladní letecké listy pro zboží, kterého se tato zjištění týkají.

1.   Letecké společnosti může být povoleno používat jako tranzitní prohlášení manifest předaný prostřednictvím systémů elektronické výměny dat, pokud zajišťuje významný počet letů mezi zeměmi (zjednodušený postup – úroveň 2).

Odchylně od čl. 45 odst. 1 písm. a) nemusí být letecké společnosti usazeny v některé smluvní straně, pokud zde mají oblastní úřadovnu.

2.   Jakmile příslušné orgány obdrží žádosti o povolení, oznámí ji orgánům ostatních zemí, na jejichž územích se nacházejí letiště odeslání a určení propojená systémy elektronické výměny dat.

Pokud do 60 dní od oznámení neobdrží příslušné orgány žádnou námitku, povolení vydají.

Toto povolení platí ve všech zúčastněných zemích a vztahuje se pouze na operace společného tranzitního režimu mezi letišti, která jsou v něm uvedena.

3.   Zjednodušení se provádí takto:

4.   Aniž jsou dotčeny hlava II kapitola VI a hlava IV,

1.   Použije-li se společný tranzitní režim pro přepravu zboží potrubím, formality pro tento režim se upravují podle odstavců 2 až 5.

2.   Zboží přepravované potrubím se považuje za propuštěné do společného tranzitního režimu

V případě potřeby se prokazuje status zboží Společenství podle přílohy II.

3.   Hlavním povinným při dopravě zboží uvedeného v odstavci 2 se stává provozovatel potrubí usazený v zemi, přes jejíž území vstupuje zboží do smluvní strany, nebo provozovatel potrubí v zemi, v níž přeprava začíná.

4.   Pro účely čl. 4 odst. 2 se za dopravce považuje provozovatel potrubí usazený v zemi, přes jejíž území je zboží potrubím přepravováno.

5.   Aniž je dotčen odstavec 8, je společný tranzitní režim ukončen okamžikem, kdy zboží přepravované potrubím dosáhne zařízení nebo rozvodné sítě příjemce a je zapsáno do jeho záznamů.

6.   Jestliže se zboží přepravované potrubím mezi dvěma smluvními stranami považuje za propuštěné do společného tranzitního režimu podle odstavce 2 a přeprava probíhá přes území smluvní strany, kde tento režim pro přepravu zboží potrubím není používán, pozastavuje se tento režim během přepravy zboží tímto územím.

7.   Jestliže se zboží přepravuje potrubím ze smluvní strany, kde společný tranzitní režim pro přepravu zboží potrubím není používán, do smluvní strany, kde je tento režim používán, považuje se uvedený režim za zahájený, jakmile zboží vstoupí na území posledně uvedené smluvní strany.

8.   Jestliže se zboží přepravuje potrubím ze smluvní strany, kde je společný tranzitní režim pro přepravu zboží potrubím používán, do smluvní strany, kde tento režim není používán, považuje se uvedený režim za ukončený, jakmile zboží opustí území smluvní strany, kde je tento režim používán.

9.   Podniky provozující přepravu zboží potrubím jsou povinny vést záznamy a předkládat je příslušným orgánům k provedení veškerých kontrol, které tyto orgány považují za potřebné provádět v souvislosti s operacemi společného tranzitního režimu uvedenými v tomto článku.

1.   Dluh ve smyslu čl. 3 odst. 1 vzniká,

Dluh však nevznikne, nemají-li nedostatky zásadní vliv na řádný průběh režimu, pokud

Smluvní strany mohou určit případy, ve kterých se může uplatnit druhý pododstavec.

2.   Dluh vzniká

3.   Má se za to, že dluh u zboží propuštěného do společného tranzitního režimu nevznikne, prokáže-li zúčastněná osoba podle odst. 1 písm. b), že povinnosti vyplývající z propuštění zboží do společného tranzitního režimu nemohly být splněny, protože zmíněné zboží bylo úplně zničeno nebo nenávratně ztraceno v důsledku své povahy, nepředvídatelných okolností, vyšší moci nebo jako na základě povolení příslušných orgánů.

Zboží se považuje za nenávratně ztracené, jestliže bylo učiněno nepoužitelným.

1.   V případě uvedeném v čl. 114 odst. 1 písm. a) je dlužníkem

2.   V případě uvedeném v čl. 114 odst. 1 písm. b) je dlužníkem osoba, která měla splnit povinnosti vyplývající z propuštění zboží do společného tranzitního režimu nebo která měla dodržovat podmínky stanovené pro propuštění zboží do tohoto režimu.

3.   Je-li více osob odpovědných za úhradu stejného dluhu, jsou odpovědny společně a nerozdílně.

1.   Dluh vzniká

v zemi, jíž náleží poslední úřad vstupu, který zaslal ‚potvrzení o přestupu hranice‘, nebo není-li takový úřad, v zemi, jíž náleží úřad odeslání.

2.   Příslušnými orgány uvedenými v čl. 117 odst. 1 se rozumějí příslušné orgány země, v níž dluh vznikl nebo v níž se má za to, že vznikl, v souladu s tímto článkem.

1.   Příslušné orgány zahájí řízení o vymáhání dluhu, jakmile mohou

2.   Pro tento účel a s přihlédnutím k ustanovením o promlčení tyto orgány oznámí dlužníkovi částku dluhu způsobem a ve lhůtách uplatňovaných ve smluvních stranách.

3.   Každý dluh oznámený podle odstavce 2 musí být dlužníkem zaplacen způsobem a ve lhůtách uplatňovaných ve smluvních stranách.

4.   Pokud po zahájení řízení o vymáhání dluhu získají příslušné orgány určené v souladu s článkem 116 jakýmkoliv způsobem důkaz týkající se místa, kde došlo k událostem rozhodným pro vznik dluhu, a je-li toto místo v jiné smluvní straně, zašlou tyto orgány bezodkladně veškeré potřebné podklady, včetně ověřené kopie důkazních prostředků, orgánům, v jejichž působnosti se dané místo nachází (dle jen ‚dožádané orgány‘).

Dožádané orgány potvrdí příjem oznámení a uvedou, zda jsou příslušné k vymáhání. Neodpovědí-li do tří měsíců, pokračují prvně uvedené orgány ihned v zahájeném řízení o vymáhání dluhu.

5.   Jsou-li dožádané orgány příslušné, zahájí nové řízení o vymáhání dluhu, případně po uplynutí tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 4 a za podmínky, že prvně uvedené orgány jsou ihned informovány.

Každé neukončené řízení zahájené prvně uvedenými orgány se přeruší, jakmile je dožádané orgány uvědomí, že se rozhodly zahájit vymáhání.

Jakmile dožádané orgány prokáží, že dotyčnou částku vybraly, prvně uvedené orgány buď vrátí všechny částky, které již vybraly, nebo zastaví řízení o vymáhání dluhu.

1.   S výhradou odstavce 4 trvá odpovědnost ručitele tak dlouho, dokud dluh ještě může vzniknout.

2.   Pokud nebyl režim vyřízen, oznámí příslušné orgány země odeslání ručiteli ve lhůtě devíti měsíců ode dne, kdy mělo být zboží předloženo úřadu určení, že režim nebyl vyřízen.

3.   Pokud nebyl režim vyřízen, oznámí příslušné orgány určené v souladu s článkem 116 ručiteli ve lhůtě tří let od přijetí tranzitního prohlášení, že se od něj žádá nebo může žádat, aby zaplatil dluh, který je povinen uhradit v souvislosti s dotyčnou operací společného tranzitního režimu; oznámení musí obsahovat evidenční číslo přepravy, datum tranzitního prohlášení, název úřadu odeslání, jméno hlavního povinného a částku, o kterou se jedná.

4.   Ručitel je zproštěn závazků, pokud mu ve stanovených lhůtách nebylo učiněno žádné z oznámení uvedených v odstavcích 2 a 3.

5.   Jestliže bylo některé z uvedených oznámení zasláno, je ručitel vyrozuměn o vybrání dluhu nebo o vyřízení režimu.

1.   Statusu zboží Společenství podle této hlavy lze prokázat pouze tehdy, je-li zboží, ke kterému se důkaz vztahuje, přepravováno přímo z jedné smluvní strany do druhé smluvní strany.

Za zboží přepravované přímo z jedné smluvní strany do druhé smluvní strany se považuje:

2.   Tato hlava se nevztahuje na zboží, které:

3.   Tato hlava se vztahuje na poštovní zásilky (včetně balíkové pošty) zasílané z poštovního úřadu v jedné smluvní straně na poštovní úřad v druhé smluvní straně.

1.   Status zboží Společenství, které není přepravováno v režimu T2, může být prokázán předložením některého z dokladů uvedených v této kapitole.

2.   Doklad, který je použit k prokázání statusu zboží Společenství, může být vystaven dodatečně za předpokladu, jsou-li dodrženy podmínky pro jeho vystavení. V tom případě se v něm červeným písmem uvede tato poznámka:

1.   Při dodržení níže uvedených podmínek se statusu zboží Společenství prokazuje předložením dokladu T2L.

2.   Dokladem T2L se rozumí jakýkoli doklad označený značkou ‚T2L‘ nebo ‚T2LF‘.

1.   Doklad T2L se vyhotovuje na tiskopise, který odpovídá jednomu ze vzorů uvedených v úmluvě JSD.

2.   V případě potřeby může být uvedený tiskopis doplněn jedním nebo více doplňkovými listy, které odpovídají vzorům uvedeným v úmluvě JSD a které jsou nedílnou součástí dokladu T2L.

3.   Místo doplňkových listů lze jako popisnou část dokladu T2L používat ložné listy vyhotovené podle vzoru uvedeného v dodatku III, které jsou jeho nedílnou součástí.

4.   Tiskopisy uvedené v odstavcích 1 až 3 se vyplňují podle dodatku III. Tiskopisy se tisknou a vyplňují v jednom z úředních jazyků smluvních stran přijatelném pro příslušné orgány.

1.   Příslušné orgány každé země mohou povolit jakékoli osobě splňující podmínky článku 45 dodatku I používat jako ložné listy doklady, které nesplňují všechny podmínky stanovené v dodatku III.

2.   Jejich používání se povolí pouze tehdy:

3.   Lze rovněž povolit, aby byly místo ložných listů podle odstavce 1 používány popisné seznamy, sestavené pro účely splnění formalit souvisejících s odesláním nebo vývozem, i pokud tyto seznamy vyhotovují podniky, které pro vedení svých záznamů nepoužívají integrovaný elektronický nebo automatizovaný systém zpracování dat.

1.   S výhradou článku 19 se doklad T2L vystavuje v jednom vyhotovení.

2.   Na žádost zúčastněné osoby opatří příslušný úřad doklad T2L a případně všechny použité doplňkové nebo ložné listy úředním záznamem. Záznam musí obsahovat tyto údaje, které se podle možností zapisují do kolonky ‚C. Úřad odeslání‘ těchto dokladů:

Tyto doklady se vrátí zúčastněné osobě, jakmile jsou splněny veškeré celní formality pro odeslání zboží do země určení.

1.   Status zboží Společenství lze prokázat předložením faktury nebo přepravního dokladu na toto zboží, který splňuje podmínky podle tohoto článku.

2.   Na faktuře nebo přepravním dokladu uvedeném v odstavci 1 musí být uvedeno alespoň celé jméno a adresu odesílatele nebo vývozce nebo zúčastněné osoby, jestliže není odesílatelem ani vývozcem, počet, druh, značky a referenční čísla nákladových kusů, popis zboží, hrubá hmotnost v kilogramech a případně identifikační čísla kontejnerů.

Zúčastněná osoba na uvedeném dokladu zřetelně uvede značku ‚T2L‘ nebo ‚T2LF‘ a k ní připojí vlastnoruční podpis.

3.   Pokud jsou ke splnění formalit používány veřejné nebo soukromé systémy zpracování dat, povolí příslušné orgány osobám, které o to požádají, nahradit podpis uvedený v odstavci 2 jiným srovnatelným technickým způsobem, přičemž použití kódů má stejné právní důsledky jako vlastnoruční podpis.

Toto zjednodušení je povoleno pouze tehdy, jsou-li splněny technické a administrativní podmínky stanovené příslušnými orgány.

4.   Fakturu nebo přepravní doklad zúčastněná osoba řádně vyplní a podepíše a na její žádost jej příslušný orgán opatří úředním záznamem. Záznam obsahuje název a otisk razítka příslušného úřadu, podpis úředníka tohoto úřadu, datum a buď registrační číslo, nebo číslo prohlášení pro odeslání nebo vývoz, pokud se toto prohlášení podává.

5.   Tento článek se použije pouze tehdy, jestliže se faktura nebo přepravní doklad týkají výhradně zboží Společenství.

6.   Pro účely této úmluvy je faktura nebo přepravní doklad, který splňuje podmínky a formality stanovené v odstavcích 2 až 5, rovnocenný dokladu T2L.

7.   Pro účely čl. 9 odst. 4 této úmluvy může celní úřad země ESVO, na jejíž území bylo zboží dopraveno na základě faktury nebo přepravního dokladu, který je rovnocenný dokladu T2L, přiložit k dokladu T2 nebo T2L vydanému na zboží ověřenou kopii nebo fotokopii této faktury nebo přepravního dokladu.

1.   Status zboží Společenství se prokazuje za následujících podmínek předložením manifestu námořní společnosti na toto zboží.

2.   V manifestu musí být uvedeny alespoň:

Pro každou zásilku se rovněž uvádí:

3.   Manifest námořní společnost řádně vyplní a podepíše a na její žádost jej příslušný orgán opatří úředním záznamem. Záznam obsahuje název a otisk razítka příslušného úřadu, podpis úředníka tohoto úřadu a datum.

1.   Při přepravě zboží na podkladě karnetu TIR v jednom z případů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b) nebo na podkladě karnetu ATA může deklarant, s ohledem na článek 2 a k prokázání statusu zboží Společenství, uvést značku ‚T2L‘ nebo ‚T2LF‘ a svůj podpis zřetelně do kolonky vyhrazené pro popis zboží ve všech útržkových listech použitého karnetu, dříve než jej předloží úřadu odeslání k úřednímu záznamu. Značka ‚T2L‘ nebo ‚T2LF‘ musí být na všech útržkových listech, v nichž byla uvedena, potvrzena otiskem razítka úřadu odeslání a podpisem úředníka tohoto úřadu.

2.   Pokud se karnet TIR nebo karnet TA vztahuje na zboží Společenství i na zboží, které není zbožím Společenství, musí být oba druhy zboží uvedeny samostatně a značka ‚T2L‘ nebo ‚T2LF‘ se uvede tak, aby se jednoznačně vztahovala pouze na zboží Společenství.

1.   Příslušné orgány mohou povolit kterékoli osobě (dále jen ‚schválený odesílatel‘), která splňuje podmínky článku 45 dodatku I a která hodlá prokazovat status zboží Společenství předložením dokladu T2L podle článku 6 nebo některého z dokladů uvedených v článcích 9 až 11 (dále jen ‚obchodní doklady‘), použití tohoto dokladu, aniž by bylo nutno jej předkládat k příslušnému úřadu k provedení úředního záznamu.

2.   Články 46 až 51 dodatku I se použijí obdobně na povolení uvedené v odstavci 1.

1.   Povolení stanoví, že přední strana daných obchodních dokladů nebo kolonka ‚C. Úřad odeslání‘ na přední straně tiskopisů používaných pro vystavení dokladu T2L a případně jednoho nebo více doplňkových listů

2.   Schválený odesílatel je povinen přijmout veškerá nezbytná opatření pro bezpečné uložení zvláštního razítka nebo tiskopisů opatřených otiskem razítka úřadu odeslání nebo otiskem zvláštního razítka.

O bezpečnostních opatřeních uskutečněných podle prvního pododstavce uvědomí příslušné orgány.

3.   Zneužije-li kdokoli tiskopisy, které jsou předem opatřeny otiskem razítka úřadu odeslání nebo zvláštního razítka, odpovídá schválený odesílatel, aniž je dotčeno případné trestní stíhání, za úhradu nezaplaceného cla a ostatních poplatků uložených v dotčené zemi na přepravované zboží provázené těmito tiskopisy, neprokáže-li příslušným orgánům, které mu udělily schválení, že učinil opatření uvedená v odstavci 2.

4.   Schválený odesílatel tiskopis vyplní a podepíše nejpozději v okamžiku odeslání zboží. Uvede dále na dobře viditelném místě použitého obchodního dokladu nebo v kolonce dokladu T2L, který je určen ke kontrole úřadem odeslání, název příslušného úřadu, datum vystavení a tuto poznámku:

1.   Příslušné orgány mohou schválenému odesílateli povolit, aby doklady T2L nebo obchodní doklady opatřené zvláštním razítkem uvedeným v příloze B9 dodatku III vyhotovené prostřednictvím elektronického nebo automatizovaného systému zpracování dat nepodepisoval. Toto povolení se udělí za podmínky, že se schválený odesílatel těmto orgánům předem písemně zaváže, že přijímá odpovědnost za právní následky vystavení všech dokladů T2L nebo obchodních dokladů opatřených otiskem zvláštního razítka.

2.   Doklady T2L nebo obchodní doklady vyhotovené podle odstavce 1 musí na místě určeném pro podpis schváleného odesílatele obsahovat tuto poznámku:

1.   Příslušné orgány každé země mohou povolit námořním společnostem vyhotovovat manifest, který slouží k prokázání statusu zboží Společenství, nejpozději jeden den po odjezdu plavidla, a v každém případě před jeho příjezdem do přístavu určení.

2.   Povolení uvedené v článku 1 se uděluje pouze mezinárodním námořním společnostem, které

3.   Po obdržení žádosti oznámí příslušné orgány země, ve které je námořní společnost usazena, tuto žádost orgánům ostatních zemí, na jejichž území se nacházejí přístavy odeslání a určení.

Pokud do 60 dnů od oznámení neobdrží příslušné orgány žádné námitky, schválí používání zjednodušeného postupu popsaného v odstavci 4.

Toto povolení platí v dotčených zemích a vtahuje se pouze na operace ve společném tranzitním režimu mezi přístavy, které jsou v něm uvedeny.

4.   Zjednodušený postup probíhá takto:

5.   Aniž je dotčena hlava IV dodatku I,

1.   Částky v eurech uvedené v této úmluvě se přepočítají na měny jednotlivých států podle směnného kurzu platného první pracovní den měsíce října a použijí se od 1. ledna následujícího roku.

Jestliže není pro měnu určitého státu k dispozici žádný kurz, použije se kurz z prvního dne, pro který byl kurz zveřejněn, následujícího po prvním pracovním dnu v říjnu. Jestliže po prvním pracovním dnu měsíce října kurz nebyl zveřejněn, použije se kurz z posledního dne, v němž byl kurz zveřejněn, před prvním pracovním dnem měsíce října.

2.   Pro účely odstavce 1 se použije směnný kurz eura platný v okamžiku, kdy bylo prohlášení pro společný tranzitní režim, na které byl předložen jeden nebo více záručních dokladů jednotlivé jistoty, zaevidováno podle čl. 18 odst. 5 dodatku I.“

1.   Tiskopisy používané jako doklad prokazující status zboží Společenství odpovídají vzorům uvedeným v dodatcích 1 až 4 k příloze I úmluvy JSD.

2.   Tiskopisy používané jako tranzitní prohlášení pro cestující nebo tranzitní prohlášení v nouzovém postupu odpovídají vzoru uvedenému v dodatku 1 k příloze I úmluvy JSD.

3.   Údaje na tiskopisech se propisují:

4.   Tiskopisy se vyplňují a používají:

V obou případech se podle potřeby použijí kódy uvedené v přílohách A2, B1, B3 a B6.

1.   Tiskopisy se vytisknou v souladu s článkem 2 přílohy II úmluvy o JSD.

2.   V levém horním rohu tiskopisu si může každá smluvní strana natisknout svou identifikační značku. Mohou být též vytištěna slova ‚SPOLEČNÝ TRANZITNÍ REŽIM‘ namísto slov ‚TRANZITNÍ REŽIM SPOLEČENSTVÍ‘. Doklady opatřené takovými značkami nebo jedním z těchto výrazů budou při předložení jiné smluvní straně přijaty.

1.   Tiskopisy používané jako ložné listy musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze B4. Vyplňují se podle vysvětlivek v příloze B5.

2.   Tiskopisy musí být vytištěny na papíře klíženém ke psaní, o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m2, který musí být dostatečně pevný, aby se při běžném používání netrhal ani nemačkal. Barva papíru může být stanovena zúčastněnými osobami.

3.   Tiskopisy mají rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od –5 mm do +8 mm na délku.

1.   Tiskopisy pro potvrzení o přestupu hranice v souladu s článkem 22 musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze B8 tohoto dodatku.

2.   Tiskopisy musí být vytištěny na papíře klíženém ke psaní, o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m2, který musí být dostatečně pevný, aby se při běžném používání netrhal ani nemačkal. Papír má bílou barvu.

3.   Tiskopisy mají rozměry 210 × 148 mm.

1.   Stvrzenka musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze B10.

2.   Používaný papír musí být dostatečně pevný, aby se při běžném používání netrhal ani nemačkal. Papír má bílou barvu.

3.   Tiskopis má rozměry 148 × 105 mm.

1.   Tiskopisy používané jako záruční doklady jednotlivé jistoty musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze C3.

2.   Tiskopisy musí být vytištěny na papíře bez dřevoviny klíženém ke psaní, o plošné hmotnosti nejméně 55 g/m2. Pozadí obou stran je opatřeno červeným gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky. Papír má bílou barvu.

3.   Tiskopisy mají rozměry 148 × 105 mm.

4.   Na tiskopisech musí být uveden název a adresa tiskárny nebo značka umožňující její identifikaci a pořadové identifikační číslo.

5.   Jazyk, který má být použit pro záruční doklady jednotlivé jistoty, určí příslušné orgány země úřadu záruky.

1.   Tiskopisy pro osvědčení o souborné jistotě a o zproštění povinnosti poskytnout jistotu, dále jen ‚osvědčení‘, musí odpovídat vzorům uvedeným v přílohách C5 a C6. Vyplňují se podle vysvětlivek uvedených v příloze C7.

2.   Osvědčení musí být vytištěna na bílém papíře bez dřevoviny klíženém ke psaní, o plošné hmotnosti nejméně 100 g/m2. Pozadí obou stran je opatřeno gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky. Barva vzoru je:

3.   Tiskopisy mají rozměry 210 × 148 mm.

4.   Smluvní strany jsou odpovědny za tiskopisy, jejichž tisk provádějí nebo zajišťují. Každé osvědčení musí být opatřeno pořadovým identifikačním číslem.

1.   Tiskopisy se vyplňují buď strojopisem, nebo mechanografickým či podobným postupem. Tiskopisy uvedené ve článcích 7 a 8 mohou být též čitelně vyplněny rukou, inkoustem a hůlkovým písmem.

2.   Tiskopisy musí být vyplněny v některém z úředních jazyků smluvních stran, který je přijatelný pro příslušné orgány země odeslání. Toto ustanovení se nevztahuje na záruční doklady jednotlivé jistoty.

3.   Příslušné orgány jiné země, ve které mají být tiskopisy použity, mohou v případě potřeby požadovat překlad do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků této země.

4.   Jazyk, který má být použit v osvědčení o souborné jistotě a osvědčení o zproštění povinnosti poskytnout jistotu, určí příslušné orgány země, ke které náleží úřad záruky.

5.   Údaje v tiskopisech nesmějí být mazány ani přepisovány. Jakékoli změny se provedou škrtnutím chybných údajů a případně doplněním nezbytných údajů. Veškeré takto provedené změny musí parafovat osoba, která je provedla, a výslovně potvrdit příslušné orgány.

6.   Smluvní strana může přijmout ohledně tiskopisů uvedených v této hlavě zvláštní opatření ke zvýšení bezpečnosti, pokud obdrží souhlas ostatních smluvních stran a pokud to není v rozporu se řádným uplatňováním této úmluvy.“