02018R0842 — CS — 16.05.2023 — 001.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156 19.6.2018, s. 26) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
Č. |
Strana |
Datum |
||
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/857 ze dne 19. dubna 2023, |
L 111 |
1 |
26.4.2023 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/842
ze dne 30. května 2018
o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví povinnosti členských států, pokud jde o jejich minimální příspěvky v období 2021–2030 ke splnění cíle Unie snížit do roku 2030 v odvětvích uvedených v článku 2 tohoto nařízení emise skleníkových plynů o 40 % oproti úrovním z roku 2005. Přispívá k tomu, aby byl splněn dlouhodobý cíl klimatické neutrality v Unii nejpozději do roku 2050 a aby se poté usilovalo o dosažení negativních emisí. Přispívá tak k dosažení cílů nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ( 1 ) („evropský právní rámec pro klima“) a Pařížské dohody. Toto nařízení rovněž stanoví pravidla pro určování ročních emisních přídělů a pro hodnocení pokroku členských států při dosahování jejich minimálních příspěvků.
Článek 2
Oblast působnosti
Článek 3
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
„emisemi skleníkových plynů“ emise oxidu uhličitého (CO2), methanu (CH4), oxidu dusného (N2O), částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), fluoridu dusitého (NF3) a fluoridu sírového (SF6) vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2 podle nařízení (EU) č. 525/2013, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení;
„ročními emisními příděly“ maximální povolené emise skleníkových plynů pro každý rok v období 2021–2030 stanovené podle čl. 4 odst. 3 a článku 10;
„povolenkou EU ETS“„povolenka“ ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2003/87/ES.
Článek 4
Roční úrovně emisí pro období 2021–2030
S výhradou možností flexibility podle článků 5, 6 a 7 tohoto nařízení a úpravy podle čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení a s přihlédnutím k případným odpočtům vyplývajícím z použití článku 7 rozhodnutí č. 406/2009/ES každý členský stát zajistí, aby jeho emise skleníkových plynů:
nepřekročily v letech 2021 a 2022 mezní hodnotu stanovenou prostřednictvím lineární trajektorie začínající na průměrné hodnotě jeho emisí skleníkových plynů v roce 2016, 2017 a 2018, stanovené podle odstavce 3 tohoto článku, a končící v roce 2030 na mezní hodnotě určené pro daný členský stát ve sloupci 1 tabulky v příloze I tohoto nařízení; počátek lineární trajektorie členského státu se nachází buď na pěti dvanáctinách vzdálenosti mezi roky 2019 a 2020, nebo v roce 2020, podle toho, která z příslušných hodnot povede k nižšímu ročnímu emisnímu přídělu daného členského státu;
nepřekročily v letech 2023, 2024 a 2025 mezní hodnotu stanovenou prostřednictvím lineární trajektorie začínající v roce 2022 na hodnotě jeho ročního emisního přídělu, stanoveného podle odstavce 3 tohoto článku pro daný rok, a končící v roce 2030 na mezní hodnotě určené pro daný členský stát ve sloupci 2 tabulky v příloze I tohoto nařízení;
nepřekročily v letech 2026–2030 mezní hodnotu stanovenou prostřednictvím lineární trajektorie začínající na průměrné hodnotě jeho emisí skleníkových plynů v letech 2021, 2022 a 2023, předložených daným členským státem podle článku 26 nařízení (EU) 2018/1999 a v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, a končící v roce 2030 na mezní hodnotě určené pro daný členský stát ve sloupci 2 tabulky v příloze I tohoto nařízení; počátek lineární trajektorie členského státu se nachází na devíti dvanáctinách vzdálenosti mezi roky 2023 a 2024.
Pro roky 2021 a 2022 stanoví Komise roční emisní příděly na základě komplexního přezkumu posledních údajů národních inventur za roky 2005, 2016, 2017 a 2018, které členské státy předložily podle článku 7 nařízení (EU) č. 525/2013, a uvede pro každý členský stát hodnotu emisí skleníkových plynů v roce 2005 použitou pro stanovení těchto ročních emisních přídělů.
Pro roky 2023, 2024 a 2025 stanoví Komise roční emisní příděly na základě hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých členských států za rok 2005 uvedené podle druhého pododstavce tohoto odstavce a na základě přezkoumaných hodnot údajů národních inventur za roky 2016, 2017 a 2018 uvedených v témže pododstavci.
Pro roky 2026–2030 stanoví Komise roční emisní příděly na základě hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých členských států za rok 2005 uvedené podle druhého pododstavce tohoto odstavce a na základě komplexního přezkumu posledních údajů národních inventur za roky 2021, 2022 a 2023, které členské státy předložily podle článku 26 nařízení (EU) 2018/1999.
Článek 5
Možnosti flexibility v podobě vypůjčení, započtení a převodu
Členský stát, jehož emise skleníkových plynů za daný rok jsou nižší než jeho roční emisní příděl pro daný rok s přihlédnutím k možnostem využití flexibility podle tohoto článku a článku 6, může:
s ohledem na rok 2021 nadbytečnou část svého ročního emisního přídělu až do výše 75 % svého ročního emisního přídělu pro rok 2021 započítat do následujících let až do roku 2030 a
s ohledem na roky 2022–2029 nadbytečnou část svého ročního emisního přídělu až do výše 25 % svého ročního emisního přídělu pro daný rok započítat do následujících let až do roku 2030.
Článek 6
Flexibilita pro některé členské státy po snížení počtu povolenek EU ETS
Ve svém prvním přezkumu podle článku 3 uvedeného rozhodnutí Komise zváží, zda zachovat toto započítávání, jak je uvedeno v prvním pododstavci tohoto odstavce.
Členské státy uvedené v příloze II mohou rozhodnout, že oznámený procentní podíl během uvedeného období revidují, a to jednou v roce 2024 a jednou v roce 2027. V takovém případě o tomto rozhodnutí informuje dotčený členský stát Komisi do 31. prosince 2024, případně do 31. prosince 2027.
Článek 7
Další využití čistých pohlcení z LULUCF
Pokud emise skleníkových plynů určitého státu překročí jeho roční emisní příděly pro daný rok, včetně jakýchkoli ročních emisních přídělů započtených podle čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení, lze za účelem dosažení souladu podle článku 9 tohoto nařízení pro daný rok vzít v úvahu množství až do výše součtu celkových čistých pohlcení a celkových čistých emisí z kombinovaných kategorií započítávání využití půdy zahrnutých do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/841, za předpokladu, že:
kumulativní množství započtené u tohoto členského státu za období 2021–2025 nepřekračuje maximální množství celkových čistých pohlcení stanovené pro daný členský stát v příloze III tohoto nařízení;
kumulativní množství započtené u tohoto členského státu za období 2026–2030 nepřekračuje maximální množství celkových čistých pohlcení stanovené pro daný členský stát v příloze III tohoto nařízení;
toto množství překračuje požadavky vztahující se na tento členský stát podle článku 4 nařízení (EU) 2018/841;
tento členský stát nezískal od jiných členských států více čistých pohlcení podle nařízení (EU) 2018/841, než kolik jich převedl;
tento členský stát splňuje požadavky nařízení (EU) 2018/841; a
tento členský stát předložil podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 525/2013 popis zamýšleného využití flexibility, kterou umožňuje tento odstavec.
▼M1 —————
Článek 8
Nápravná opatření
Pokud Komise při svém každoročním posouzení podle článku 29 nařízení (EU) 2018/1999 a po zohlednění zamýšleného využití možností flexibility uvedených v článcích 5, 6 a 7 tohoto nařízení zjistí, že některý členský stát nedosahuje dostatečného pokroku v plnění svých závazků podle článku 4 tohoto nařízení, předloží tento členský stát Komisi do tří měsíců plán nápravných opatření zahrnující:
podrobné vysvětlení, proč daný členský stát nedosahuje v plnění uvedených závazků dostatečného pokroku;
posouzení toho, jak finanční prostředky Unie podpořily úsilí daného členského státu o splnění uvedených závazků a jak hodlá tyto finanční prostředky využít k dosažení pokroku v plnění těchto závazků;
dodatečná opatření, která doplňují integrovaný vnitrostátní plán daného členského státu v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999 nebo posilují jeho provádění a která má v zájmu splnění uvedených závazků provést prostřednictvím vnitrostátních politik a opatření a uskutečňování opatření Unie, spolu s podrobným posouzením plánovaného snížení emisí skleníkových plynů v důsledku těchto opatření, které se opírá o kvantitativní údaje, jsou-li k dispozici;
přesný harmonogram provedení těchto opatření, který umožní posoudit každoroční pokrok dosažený při provádění.
Pokud členský stát zřídil vnitrostátní poradní orgán pro oblast klimatu, může jej požádat o poradenství s cílem určit nezbytná opatření uvedená v prvním pododstavci písm. c).
Každý členský stát svůj plán nápravných opatření uvedený v odstavci 1 a případné důvody uvedené v odstavci 3 zveřejní. Komise své stanovisko uvedené v odstavci 3 zveřejní.
Článek 9
Kontrola souladu
Pokud přezkoumané emise skleníkových plynů určitého členského státu překročí jeho roční emisní příděl za kterýkoli rok daného období, a to i při zohlednění odstavce 2 tohoto článku a možností flexibility podle článků 5, 6 a 7, použijí se v roce 2027 a 2032 tato opatření:
k množství emisí skleníkových plynů členského státu na následující rok se připočte množství nadměrných emisí skleníkových plynů v tunách ekvivalentu CO2 vynásobené koeficientem 1,08 v souladu s opatřeními přijatými podle článku 12; a
tomuto členskému státu je dočasně zakázáno převádět jakoukoli část svého ročního emisního přídělu na jiný členský stát až do doby, než dosáhne souladu s článkem 4.
Ústřední správce provede zákaz uvedený v prvním pododstavci písm. b) tohoto článku v registru Unie.
Článek 10
Úpravy
Komise upraví roční emisní příděly pro každý členský stát podle článku 4 tohoto nařízení tak, aby byly zohledněny:
úpravy počtu povolenek EU ETS vydaných podle článku 11 směrnice 2003/87/ES, které vyplynuly ze změny pokrytí zdrojů podle uvedené směrnice, v souladu s rozhodnutími Komise o konečném schválení národních alokačních plánů na období 2008–2012 přijatými podle uvedené směrnice;
úpravy počtu povolenek EU ETS, resp. kreditů vydaných podle článků 24 a 24a směrnice 2003/87/ES s ohledem na snížení emisí skleníkových plynů v daném členském státě; a
úpravy počtu povolenek EU ETS týkajících se emisí skleníkových plynů ze zařízení vyloučených ze systému EU ETS podle článku 27 směrnice 2003/87/ES po dobu vyloučení.
Článek 11
Bezpečnostní rezerva
Členský stát může bezpečnostní rezervu využít, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
jeho HDP na obyvatele v tržních cenách roku 2013, jak jej zveřejnil Eurostat v dubnu roku 2016, bylo nižší než průměr EU;
jeho kumulativní emise skleníkových plynů za jednotlivé roky od 2013 do 2020 v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou nižší než jeho kumulativní roční emisní příděly na jednotlivé roky od 2013 do 2020; a
jeho emise v období 2026–2030 překročily jeho roční emisní příděly, přestože:
vyčerpal možnosti flexibility podle čl. 5 odst. 2 a 3,
v plné míře využil čistá pohlcení podle článku 7, a to i když toto množství nedosáhlo úrovně stanovené v příloze III, a
neuskutečnil žádné převody jiným členským státům podle článku 5.
Pokud výsledné společné množství určené pro všechny členské státy splňujících podmínky uvedené v odstavci 2 tohoto článku přesáhne mezní hodnotu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku, množství určené pro každý z těchto členských států se na poměrném základě sníží.
Článek 12
Registr
Komise v souladu s článkem 13 přijme akty v přenesené pravomoci, kterými doplní toto nařízení za účelem zajištění přesného započítávání podle tohoto nařízení prostřednictvím registru Unie, pokud jde o:
roční emisní příděly;
možnosti flexibility uplatňované podle článků 5, 6 a 7;
kontrolu souladu podle článku 9;
úpravy podle článku 10; a
bezpečnostní rezervu podle článku 11.
Článek 13
Výkon přenesené pravomoci
Článek 14
Postup projednávání ve výboru
Článek 15
Přezkum
Ve zprávě uvedené v prvním pododstavci se zohlední dlouhodobé strategie členských států připravené a předložené podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1999 a jejich posouzení provedené Komisí podle čl. 15 odst. 9 uvedeného nařízení.
Článek 15a
Vědecké poradenství
Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu zřízený podle článku 10a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 ( 3 ) (dále jen „poradní výbor“) může z vlastního podnětu poskytovat vědecké poradenství nebo vydávat zprávy o opatřeních Unie, cílech v oblasti klimatu, ročních úrovních emisí a možnostech využití flexibility podle tohoto nařízení. Komise relevantní poradenství a zprávy poradního výboru zohledňuje, zejména ve vztahu k budoucím opatřením zaměřeným na další snižování emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje toto nařízení.
Článek 16
Změny nařízení (EU) č. 525/2013
Nařízení (EU) č. 525/2013 se mění takto:
V článku 7 se odstavec 1 mění takto:
vkládá se nové písmeno, které zní:
počínaje rokem 2023 své antropogenní emise skleníkových plynů uvedené v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ( *1 ) za rok X-2 v souladu s požadavky na vykazování podle úmluvy UNFCCC;
druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Ve svých zprávách členské státy Komisi každoročně informují o veškerých záměrech využít možnosti flexibility podle čl. 5 odst. 4 a 5 a článku 7 nařízení (EU) 2018/842 a o použití příjmů podle čl. 5 odst. 6 uvedeného nařízení. Komise tyto informace do tří měsíců poté, co je obdrží od členských států, zpřístupní výboru uvedenému v článku 26 tohoto nařízení.“
V čl. 13 odst. 1 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:
počínaje rokem 2023 informace o vnitrostátních politikách a opatřeních provedených za účelem plnění jejich povinností podle nařízení (EU) 2018/842 a informace o dalších plánovaných vnitrostátních politikách a opatřeních k omezení emisí skleníkových plynů nad rámec jejich závazků podle uvedeného nařízení.“
V čl. 14 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:
počínaje rokem 2023 celkové odhady skleníkových plynů a samostatné odhady předpokládaných emisí skleníkových plynů pro zdroje emisí, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2018/842 a směrnice 2003/87/ES.“
V čl. 21 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:
povinnosti podle článku 4 nařízení (EU) 2018/842. Při hodnocení se zohlední pokrok v oblasti politik a opatření Unie a informace poskytnuté členskými státy. Hodnocení zahrnuje každé dva roky rovněž odhadovaný pokrok Unie při provádění jejího vnitrostátně stanoveného příspěvku v rámci Pařížské dohody, obsahujícího závazek Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství, a odhadovaný pokrok členských států při plnění jejich povinností podle uvedeného nařízení.“.
Článek 17
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I
SNÍŽENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ ČLENSKÝMI STÁTY PODLE ČL. 4 ODST. 1
|
Stav snížení emisí skleníkových plynů členskými státy v roce 2030 oproti úrovním z roku 2005 stanoveným podle čl. 4 odst. 3 |
|
|
Sloupec 1 |
Sloupec 2 |
Belgie |
–35 % |
–47 % |
Bulharsko |
–0 % |
–10 % |
Česko |
–14 % |
–26 % |
Dánsko |
–39 % |
–50 % |
Německo |
–38 % |
–50 % |
Estonsko |
–13 % |
–24 % |
Irsko |
–30 % |
–42 % |
Řecko |
–16 % |
-22,7 % |
Španělsko |
–26 % |
-37,7 % |
Francie |
–37 % |
-47,5 % |
Chorvatsko |
–7 % |
-16,7 % |
Itálie |
–33 % |
-43,7 % |
Kypr |
–24 % |
–32 % |
Lotyšsko |
–6 % |
–17 % |
Litva |
–9 % |
–21 % |
Lucembursko |
–40 % |
–50 % |
Maďarsko |
–7 % |
-18,7 % |
Malta |
–19 % |
–19 % |
Nizozemsko |
–36 % |
–48 % |
Rakousko |
–36 % |
–48 % |
Polsko |
–7 % |
-17,7 % |
Portugalsko |
–17 % |
-28,7 % |
Rumunsko |
–2 % |
-12,7 % |
Slovinsko |
–15 % |
–27 % |
Slovensko |
–12 % |
-22,7 % |
Finsko |
–39 % |
–50 % |
Švédsko |
–40 % |
–50 % |
PŘÍLOHA II
ČLENSKÉ STÁTY, KTERÉ SI MOHOU NECHAT ZAPOČÍST OMEZENÝ POČET ZRUŠENÝCH POVOLENEK EU ETS PRO ÚČELY SOULADU PODLE ČLÁNKU 6
|
Maximální procentní podíl emisí skleníkových plynů v roce 2005 stanovený podle čl. 4 odst. 3 |
Belgie |
2 % |
Dánsko |
2 % |
Irsko |
4 % |
Lucembursko |
4 % |
Malta |
7 % |
Nizozemsko |
2 % |
Rakousko |
2 % |
Finsko |
2 % |
Švédsko |
2 % |
PŘÍLOHA III
CELKOVÁ ČISTÁ POHLCENÍ Z KATEGORIÍ VYUŽITÍ PŮDY SPADAJÍCÍ DO OBLASTI PŮSOBNOSTI NAŘÍZENÍ (EU) 2018/841, JEŽ MOHOU ČLENSKÉ STÁTY VZÍT V ÚVAHU PRO ÚČELY DOSAŽENÍ SOULADU ZA OBDOBÍ 2021–2030 PODLE ČL. 7 ODST. 1 PÍSM. a) A aa) TOHOTO NAŘÍZENÍ
|
Maximální množství vyjádřené v milionech tun ekvivalentu CO2 |
Belgie |
3,8 |
Bulharsko |
4,1 |
Česká republika |
2,6 |
Dánsko |
14,6 |
Německo |
22,3 |
Estonsko |
0,9 |
Irsko |
26,8 |
Řecko |
6,7 |
Španělsko |
29,1 |
Francie |
58,2 |
Chorvatsko |
0,9 |
Itálie |
11,5 |
Kypr |
0,6 |
Lotyšsko |
3,1 |
Litva |
6,5 |
Lucembursko |
0,25 |
Maďarsko |
2,1 |
Malta |
0,03 |
Nizozemsko |
13,4 |
Rakousko |
2,5 |
Polsko |
21,7 |
Portugalsko |
5,2 |
Rumunsko |
13,2 |
Slovinsko |
1,3 |
Slovensko |
1,2 |
Finsko |
4,5 |
Švédsko |
4,9 |
▼M1 ————— |
|
Maximálně celkem: |
►M1 262,2 ◄ |
PŘÍLOHA IV
CELKOVÁ ÚPRAVA PODLE ČL. 10 ODST. 2
|
Tuny ekvivalentu CO2 |
Bulharsko |
1 602 912 |
Česká republika |
4 440 079 |
Estonsko |
145 944 |
Chorvatsko |
1 148 708 |
Lotyšsko |
1 698 061 |
Litva |
2 165 895 |
Maďarsko |
6 705 956 |
Malta |
774 000 |
Polsko |
7 456 340 |
Portugalsko |
1 655 253 |
Rumunsko |
10 932 743 |
Slovinsko |
178 809 |
Slovensko |
2 160 210 |
( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1).
( 2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 ze dne 23. dubna 2009 o Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí (Úř. věst. L 126, 21.5.2009, s. 13).
( *1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).“;