►B

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/654

ze dne 19. prosince 2016,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, pokud jde o technické a obecné požadavky na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích

(Úř. věst. L 102 13.4.2017, s. 1)

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

 M1

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2018/236 ze dne 20. prosince 2017,

  L 50

1

22.2.2018

1.1.

Při podávání žádosti o EU schválení typu mohou výrobci vybrat jednu z těchto možností, pokud jde o použitelnost paliv motoru:

1.2.

Motor se standardní použitelností paliv musí splňovat požadavky uvedené v bodech 1.2.1 až 1.2.4.

1.3.

Motor na konkrétní palivo (ED 95 nebo E 85) musí splňovat požadavky uvedené v bodech 1.3.1 a 1.3.2.

2.1.

Při podávání žádosti o EU schválení typu mohou výrobci vybrat jednu z těchto možností, pokud jde o použitelnost paliv motoru:

2.2.

Tabulky shrnující požadavky pro EU schválení motorů na zemní plyn / biomethan, na LPG a motorů dual fuel jsou uvedeny v dodatku 1.

2.3.

2.4.

Motor s omezenou použitelností paliv musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.4.1 až 2.4.3.

2.4.1.   U motorů na stlačený zemní plyn konstruovaných pro provoz buď se skupinou plynů H, nebo se skupinou plynů L

2.4.2.   U motorů na zemní plyn nebo LPG konstruovaných pro provoz s jedním specifickým složením paliva.

2.5.

Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.5.1 až 2.5.2.

2.5.1.   Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

2.5.2.   Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn (LNG)

2.6.

2.7.

Za účelem získání EU schválení typu motoru nebo rodiny motorů dual fuel výrobce:

2.1.

Cílem opatření pro shodnost výroby je zajistit, aby byl každý motor ve shodě se specifikací, požadavky na výkon a na označení schváleného typu motoru nebo rodiny motorů.

2.2.

Nedílnou součástí těchto postupů je posouzení systémů řízení jakosti (dále jen „úvodní posouzení“) stanovené v bodě 3 a ověření a kontroly týkající se výroby (dále jen „opatření pro shodnost výrobků“) stanovené v bodě 4.

3.1.

Před udělením EU schválení typu schvalovací orgán ověří existenci uspokojivých opatření a postupů zavedených výrobcem za účelem zajištění účinné kontroly, aby vyráběné motory odpovídaly schválenému typu motoru nebo rodině motorů.

3.2.

Na úvodní posouzení se použijí směrnice pro auditování systémů managementu jakosti a/nebo systémů environmentálního managementu stanovené v normě EN ISO 19011:2011.

3.3.

Schvalovací orgán vyjádří spokojenost s úvodním posouzením a s opatřeními pro shodnost výrobku podle oddílu 4, přičemž v případě potřeby vezme v úvahu jedno z opatření popsaných v bodech 3.3.1 až 3.3.3 nebo případně úplnou nebo částečnou kombinaci uvedených opatření.

4.1.

Každý motor, který získal EU schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628, tohoto nařízení v přenesené pravomoci, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 a prováděcího nařízení (EU) 2017/656, musí být vyroben tak, aby se v důsledku splnění požadavků této přílohy, nařízení (EU) 2016/1628 a výše uvedených nařízení v přenesené pravomoci a prováděcích nařízení shodoval se schváleným typem motoru nebo rodiny motorů.

4.2.

Před udělením schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628, aktů v přenesené pravomoci a prováděcího aktu přijatých podle uvedeného nařízení ověří schvalovací orgán existenci odpovídajících opatření a dokumentovaných kontrolních plánů, které budou dohodnuty s výrobcem pro každé schválení, za účelem pravidelného provádění těchto zkoušek nebo souvisejících kontrol k ověření pokračující shody se schváleným typem motoru nebo rodiny motorů, případně včetně zkoušek uvedených v nařízení (EU) 2016/1628 a aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech přijatých podle uvedeného nařízení.

4.3.

Držitel EU schválení typu musí:

4.4.

Pokud schvalovací orgán nepovažuje výsledky dalších auditů nebo kontroly podle bodu 4.3.6 za uspokojivé, zajistí výrobce co nejdříve prostřednictvím nápravných opatření ke spokojenosti schvalovacího orgánu obnovení shodnosti výroby.

5.1.

Orgán, který udělil EU schválení typu, může kdykoliv prostřednictvím pravidelných auditů ověřovat postupy kontroly shodnosti výroby používané v každém výrobním provozu. Výrobce za tímto účelem umožní přístup do svých výrobních, inspekčních, zkušebních, skladovacích a distribučních zařízení a poskytne veškeré nezbytné informace z dokumentace a záznamů systému řízení jakosti.

5.2.

Při každém přezkumu jsou inspektorovi k dispozici záznamy o zkouškách a kontrolách a výrobní záznamy, a zejména záznamy o zkouškách nebo kontrolách dokumentovaných podle požadavků bodu 4.2.

5.3.

Inspektor může namátkově vybrat vzorky, které se přezkoušejí v laboratoři výrobce, nebo v zařízeních technické zkušebny, v kterémžto případě se provedou pouze fyzické zkoušky. Minimální počet vzorků může být určen podle výsledků vlastních kontrol výrobce.

5.4.

Pokud se úroveň kontroly jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá nutné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 5.2 nebo na základě odůvodněné žádosti jiného schvalovacího orgánu nebo orgánu dozoru nad trhem, vybere inspektor namátkově vzorky, které se přezkoušejí v laboratoři výrobce nebo odešlou technické zkušebně k provedení fyzických zkoušek podle požadavků uvedených v oddílu 6 nařízení (EU) 2016/1628 a v aktech v přenesené pravomoci a prováděcím aktu přijatých podle uvedeného nařízení.

5.5.

Pokud schvalovací orgán v průběhu inspekce nebo kontrolního přezkumu nebo schvalovací orgán v jiném členském státě v souladu s čl. 39 odst. 3 nařízení (EU) 2016/1628 zjistí neuspokojivé výsledky, schvalovací orgán zajistí, aby byla co nejdříve přijata veškerá opatření nezbytná pro obnovení shodnosti výroby.

6.1.

V případě neuspokojivé úrovně kontroly shodnosti výrobku podle bodu 5.4 nebo 5.5 se shodnost výroby zkontroluje zkouškou emisí na základě popisu v certifikátech EU schválení typu uvedených v příloze IV prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

6.2.

Nestanoví-li bod 6.3 jinak, použije se tento postup:

6.3.

Odchylně od bodu 6.2.1 se u typů motoru s objemem prodeje v EU méně než 100 kusů ročně použije tento postup:

6.4.

Všechny tyto zkoušky smí být provedeny s příslušnými běžně prodávanými palivy. Na žádost výrobce se však použijí referenční paliva popsaná v příloze IX. To znamená, že se provedou zkoušky popsané v dodatku 1 k příloze I s nejméně dvěma referenčními palivy pro každý motor na plynná paliva, kromě motoru na plynná paliva s EU schválením typu pro konkrétní palivo, u něhož je vyžadováno pouze jedno referenční palivo. Pokud se použije více plynných referenčních paliv, musí výsledky prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty s každým palivem.

6.5.

V případě sporu ohledně nevyhovění motorů na plynná paliva, včetně motorů dual fuel, při použití běžně prodávaného paliva se musí zkoušky provést s každým referenčním palivem, se kterým byl zkoušen základní motor, a na žádost výrobce popřípadě s dalším třetím palivem podle bodů 2.3.1.1.1, 2.3.2.1 a 2.4.1.2 přílohy I, s kterým byla případně provedena zkouška základního motoru. Výsledky se pak musí přepočítat s použitím příslušných faktorů „r“, „r a“ nebo „r b“, jak je popsáno v bodech 2.3.3, 2.3.4.1 a 2.4.1.3 přílohy I. Jestliže r, r a nebo r b jsou menší než 1, korekce se neprovádí. Naměřené výsledky a případně vypočtené výsledky musí prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty se všemi odpovídajícími palivy (například palivy 1, 2 a případně třetím palivem u motorů na zemní plyn / biomethan a palivy A a B u motorů na LPG).

Obrázek 2.1

Schéma zkoušek shodnosti výroby

Nechť

:

n = velikost vzorku.

2.1

Tato příloha podrobně popisuje postupy pro výběr motorů, které mají být zkoušeny v rámci programu akumulace doby provozu pro účely stanovení faktorů zhoršení pro účely EU schválení typu motorů nebo rodiny motorů a posuzování shodnosti výroby. Faktory zhoršení se použijí na emise změřené podle přílohy VI a vypočtené podle přílohy VII v souladu s postupem stanoveným v bodech 3.2.7 nebo 4.3.

2.2

Zkoušky v rámci programu akumulace provozu nebo zkoušky emisí, jimiž se určuje zhoršení, se nemusí konat za přítomnosti schvalovacího orgánu.

2.3

Tato příloha podrobně popisuje také údržbu související i nesouvisející s emisemi, která by měla být nebo může být prováděna na motorech zařazených do programu akumulace provozu. Tato údržba musí splňovat požadavky na údržbu prováděnou na motorech v provozu a koneční uživatelé nových motorů o ní musejí být informováni.

3.1.1

Pro zkoušky emisí k určení faktorů zhoršení během doby životnosti emisních vlastností se vyberou motory z rodiny motorů definované v oddílu 2 přílohy IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.1.2

Motory z různých rodin motorů lze dále spojovat do rodin na základě typu použitého systému následného zpracování výfukových plynů. K zařazení motorů s různým uspořádáním válců, avšak s obdobnými technickými specifikacemi a instalací pro systém následného zpracování výfukových plynů do rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování poskytne výrobce schvalovacímu orgánů údaje, které prokazují, že vlastnosti těchto motorů, pokud jde o snížení emisí, jsou obdobné.

3.1.3

Výrobce motorů vybere jeden motor reprezentující rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování určený podle bodu 3.1.2 pro zkoušení v rámci programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2 a před zahájením zkoušek o něm informuje schvalovací orgán.

3.1.4

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že nejhorší úroveň emisí rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování by mohl lépe charakterizovat jiný zkušební motor, pak zkušební motor vybere společně schvalovací orgán s výrobcem motorů.

3.2.1.1

Na žádost výrobce může schvalovací orgán povolit použití faktorů zhoršení, které byly stanoveny za použití jiných postupů než těch, které jsou uvedeny v bodech 3.2.2 až 3.2.5. V takovém případě musí výrobce prokázat ke spokojenosti schvalovacího orgánu, že použité alternativní postupy nejsou méně přísné než ty, které jsou stanoveny v bodech 3.2.2 až 3.2.5.

3.2.2.1.1

Výrobce v souladu s osvědčeným technickým úsudkem určí formu a trvání akumulace doby provozu a cyklus stárnutí motorů.

3.2.2.1.2

Výrobce určí zkušební body, v nichž budou pomocí příslušných cyklů měřeny plynné emise a emise pevných částic, takto:

3.2.2.1.3

Hodnoty emisí v počátečním bodě a v konečném bodě doby životnosti emisních vlastností buď vypočtené podle bodu 3.2.5.1, nebo přímo změřené podle bodu 3.2.2.1.2.2 musí splňovat mezní hodnoty, které se na danou rodinu motorů vztahují. Jednotlivé výsledky emisí z mezilehlých zkušebních bodů však mohou tyto mezní hodnoty překročit.

3.2.2.1.4

U kategorií nebo podkategorií motorů, na které se vztahuje NRTC, nebo u kategorií motorů nebo podkategorií NRS, u kterých se použijí nesilniční zkušební cykly v neustáleném stavu pro velké zážehové motory („LSI-NRTC“), smí výrobce požádat schvalovací orgán o souhlas s tím, aby se v každém zkušebním bodě uskutečnil pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, nebo případně LSI-NRTC, nebo NRSC), přičemž druhý zkušební cyklus se uskuteční pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.2.1.5

V případě kategorií nebo podkategorií motorů, pro které není v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628 uveden žádný použitelný nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu, se v každém zkušebním bodě provede pouze NRSC.

3.2.2.1.6

Programy akumulace doby provozu se mohou pro různé rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování lišit.

3.2.2.1.7

Programy akumulace doby provozu mohou být kratší než doba životnosti emisních vlastností, nesmí však být kratší než ekvivalent nejméně jedné čtvrtiny příslušné doby životnosti emisních vlastností uvedené v příloze V nařízení (EU) 2016/1628.

3.2.2.1.8

Je povoleno zrychlené stárnutí formou úpravy programu akumulace doby provozu na základě spotřeby paliva. Úprava vychází z poměru mezi typickou spotřebou paliva v provozu a spotřebou paliva v cyklu stárnutí, spotřeba paliva v cyklu stárnutí však nesmí překročit typickou spotřebu v provozu o více než 30 %.

3.2.2.1.9

V případě souhlasu schvalovacího orgánu může výrobce použít alternativní metody zrychleného stárnutí.

3.2.2.1.10

Program akumulace doby provozu musí být podrobně popsán v žádosti o EU schválení typu a oznámen schvalovacímu orgánu ještě před zahájením zkoušek.

3.2.2.2

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že je nutno provést dodatečná měření mezi jednotlivými body zvolenými výrobcem, oznámí to výrobci. Výrobce vyhotoví revidovaný program akumulace doby provozu a schvalovací orgán jej odsouhlasí.

3.2.3.1.1

Pro každou rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výrobce určí počet hodin chodu nesilničního mobilního stroje nebo motoru, po nichž se činnost motoru se systémem následného zpracování stabilizuje. Na žádost schvalovacího orgánu výrobce poskytne údaje a analýzu použitou k tomuto určení. Výrobce si případně může ke stabilizaci systému následného zpracování zvolit chod motoru nebo nesilničního mobilního stroje po dobu 60 až 125 hodin nebo ekvivalentní doby v cyklu stárnutí.

3.2.3.1.2

Za konec stabilizačního intervalu stanoveného v bodu 3.2.3.1.1 se považuje začátek programu akumulace doby provozu.

3.2.3.2.1

Po stabilizaci motor běží po dobu programu akumulace doby provozu vybraného výrobcem, jak je popsáno v bodu 3.2.2. V pravidelných intervalech během programu akumulace doby provozu určených výrobcem a případně stanovených schvalovacím orgánem podle bodu 3.2.2.2 se zkouší plynné emise a emise pevných částic motoru v cyklech NRTC a NRSC se startem za tepla nebo cyklech LSI-NRTC a NRSC použitelných pro kategorii motoru, jak je uvedeno v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628.

Výrobce může provádět měření emisí znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů odděleně od měření emisí znečišťujících látek za systémem následného zpracování výfukových plynů.

Bylo-li v souladu s bodem 3.2.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC), druhý zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) se provede na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

V souladu s bodem 3.2.2.1.5 v případě kategorií nebo podkategorií motorů, pro které není v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628 uveden žádný použitelný nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu, se v každém zkušebním bodě provede pouze NRSC.

3.2.3.2.2

Během programu akumulace doby provozu se provádí údržba motoru podle bodu 3.4.

3.2.3.2.3

Během programu akumulace doby provozu může být na motoru nebo nesilničním mobilním stroji prováděna neplánovaná údržba, pokud by například standardní diagnostický systém výrobce odhalil problém a sdělil operátorovi nesilničního mobilního stroje výskyt závady.

3.2.4.1

Výsledky zkoušek emisí (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC a NRSC) provedených během programu akumulace doby provozu se poskytnou schvalovacímu orgánu. Pokud je některá zkouška emisí prohlášena za neplatnou, výrobce zdůvodní, proč tomu tak je. V takovém případě se provede během následujících 100 hodin akumulace doby provozu další série zkoušek emisí.

3.2.4.2

Výrobce uchovává záznamy o všech informacích týkajících se všech zkoušek emisí a údržby provedené na motoru během programu akumulace doby provozu. Tyto informace se předloží schvalovacímu orgánu společně s výsledky zkoušek emisí provedených během programu akumulace doby provozu.

3.2.5.1

Při provádění programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2.1.2.1 nebo bodu 3.2.2.1.2.3 se pro každou znečišťující látku naměřenou při cyklech NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC a NRSC v každém zkušebním bodě během programu akumulace doby provozu na základě všech výsledků zkoušek provede lineární regresní analýza, která nejvíce vyhovuje. Výsledky každé zkoušky pro každou znečišťující látku se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnota této znečišťující látky, která se na danou rodinu motorů vztahuje, s jedním desetinným místem navíc.

Uskutečnil-li se v souladu s bodem 3.2.2.1.4 nebo 3.2.2.1.5 v každém zkušebním bodě pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC), regresní analýza se provede pouze na základě výsledků zkoušek zkušebního cyklu provedeného v každém zkušebním bodě.

Výrobce může požádat o předchozí souhlas schvalovacího orgánu s nelineární regresí.

3.2.5.2

Hodnoty emisí pro každou znečišťující látku na začátku programu akumulace doby provozu a na konci doby životnosti emisních vlastností, které se použijí pro zkoušený motor:

Jsou-li hodnoty emisí použity u rodin motorů patřících do stejné rodiny motorů s následným zpracováním, ale s rozdílnými dobami životnosti emisních vlastností, musí se hodnoty emisí na konci doby životnosti emisních vlastností opětovně vypočítat pro každou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodu 3.2.5.1.

3.2.5.3

Faktor zhoršení (DF) pro každou znečišťující látku je definován jako poměr použitých hodnot emisí na konci doby životnosti emisních vlastností a na začátku programu akumulace doby provozu (multiplikační faktor zhoršení).

Výrobce může požádat o předchozí souhlas schvalovacího orgánu s použitím aditivního faktoru zhoršení pro každou znečišťující látku. Aditivní faktor zhoršení je definován jako rozdíl hodnot emisí vypočtených na konci doby životnosti emisních vlastností a hodnoty na začátku programu akumulace doby provozu.

Příklad stanovení faktorů zhoršení pro emise NOx pomocí lineární regrese je znázorněn na obrázku 3.1.

Kombinování multiplikačních a aditivních faktorů zhoršení v jednom souboru znečišťujících látek není povoleno.

Je-li výsledkem výpočtu hodnota multiplikačního faktoru zhoršení menší než 1,00 nebo hodnota aditivního faktoru zhoršení menší než 0,00, platí hodnota faktoru zhoršení 1,0, respektive 0,00.

Bylo-li v souladu s bodem 3.2.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) a druhý zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, faktor zhoršení vypočtený pro zkušební cyklus, který byl prováděn v každém zkušebním bodě, se použije rovněž na druhý zkušební cyklus.

3.2.6.1

Jako alternativu k programu akumulace doby provozu mohou výrobci motorů zvolit použití přidělených multiplikačních faktorů zhoršení uvedených v tabulce 3.1.

Nejsou dány přidělené aditivní faktory zhoršení. Přidělené aditivní faktory zhoršení se nepřevádějí na přidělené multiplikační faktory.

U PN smí být použit buď aditivní faktor zhoršení 0,0, nebo multiplikační faktor zhoršení 1,0 ve spojení s výsledky předchozí zkoušky faktorů zhoršení, při které nebyla zjištěna hodnota PN, pokud jsou splněny obě tyto podmínky:

3.2.6.2

Jsou-li použity přidělené faktory zhoršení, výrobce předloží schvalovacímu orgánu solidní důkazy, že lze reálně předpokládat, že životnost emisních vlastností součástí k regulaci emisí koresponduje s těmito přidělenými faktory. Tyto důkazy mohou být založeny na konstrukční analýze, nebo zkouškách, nebo na kombinaci obojího.

3.2.7.1

Po aplikaci faktorů zhoršení na výsledek zkoušky změřený podle přílohy VI (cyklem vážená specifická hodnota emisí pevných částic a jednotlivých plynů) musí motory splňovat příslušné mezní hodnoty emisí pro každou znečišťující látku podle své rodiny motorů. V závislosti na druhu faktoru zhoršení se použijí tato ustanovení:

Cyklem vážená specifická hodnota emisí může v náležitých případech zahrnovat korekci o občasnou regeneraci.

3.2.7.2

V případě multiplikačního faktoru zhoršení u NOx + HC se určí separátní faktory pro HC a NOx a použijí se samostatně při výpočtu zhoršené úrovně emisí z výsledků zkoušky emisí, dříve než se výsledné zhoršené hodnoty NOx a HC zkombinují k ověření shody s mezní hodnotou emisí.

3.2.7.3

Výrobce může přenést faktory zhoršení určené pro rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování na motor, který do téže rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování nespadá. V těchto případech musí výrobce schvalovacímu orgánu prokázat, že motor, pro který byla rodina systému následného zpracování původně zkoušena, a motor, na který se faktory zhoršení přenášejí, mají obdobné technické specifikace a požadavky na montáž do nesilničního mobilního stroje a že emise z tohoto motoru jsou obdobné.

Pokud se faktory zhoršení přenášejí na motor s odlišnou dobou životnosti emisních vlastností, musí se faktory zhoršení opětovně vypočítat pro příslušnou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodě 3.2.5.1.

3.2.7.4

Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku v každém uplatnitelném zkušebním cyklu se zaznamená do zkušebního protokolu uvedeného v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.3.1

Shodnost výroby z hlediska dodržování úrovně emisí se kontroluje podle oddílu 6 přílohy II.

3.3.2

Výrobce může při provádění zkoušky pro EU schválení typu současně měřit emise znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů. Za tímto účelem může výrobce stanovit neformální faktory zhoršení samostatně pro motor bez systému následného zpracování a pro systém následného zpracování, které může výrobce použít jako pomůcku pro audit na konci výrobní linky.

3.3.3

Pro účely EU schválení typu se do zkušebního protokolu uvedeného v dodatku 1 k příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/656 zaznamenají pouze faktory zhoršení určené v souladu s bodem 3.2.5 nebo 3.2.6.

3.4.1.1

Plánovaná údržba související s emisemi po dobu provozu motoru za účelem provedení programu akumulace doby provozu se musí uskutečnit v intervalech, které jsou ekvivalentní intervalům uvedeným v pokynech k údržbě, které poskytne výrobce konečnému uživateli nesilničního mobilního stroje nebo motoru. Tento plán údržby je možno v případě potřeby během programu akumulace doby provozu aktualizovat za předpokladu, že z plánu údržby není vyškrtnuta žádná činnost údržby poté, co byla provedena na zkušebním motoru.

3.4.1.2

Každé seřízení, demontáž, čištění nebo výměna kritických součástí souvisejících s emisemi prováděné v pravidelných časových odstupech v době životnosti emisních vlastností s cílem předejít chybnému fungování motoru se smějí provádět jen v rozsahu, který je technicky nezbytný pro správné fungování systému regulace emisí. Plánovaná výměna kritických součástí souvisejících s emisemi, které nejsou považovány za běžně měněné položky, se během programu akumulace doby provozu neprovádí. V této souvislosti se za běžně měněné položky považují spotřební položky pro údržbu určené pro pravidelnou výměnu nebo položky, které je třeba vyčistit po uplynutí určité doby provozu motoru.

3.4.1.3

Jakékoli případné požadavky na plánovanou údržbu musí být před udělením EU schválení typu schváleny schvalovacím orgánem a musí být zahrnuty v příručce pro zákazníka. Schvalovací orgán neodmítne schválit požadavky na údržbu, pokud jsou přiměřené a technicky nezbytné, včetně těch, které jsou uvedeny v bodě 1.6.1.4.

3.4.1.4

Výrobce motoru pro programy akumulace doby provozu specifikuje veškerá seřízení, čištění, údržbu (v případě potřeby) a plánovanou výměnu těchto součástí:

3.4.1.5

Plánovaná kritická údržba související s emisemi se musí provádět pouze tehdy, musí-li se uskutečnit v provozu a požadavek je sdělen konečnému uživateli motoru nebo nesilničního mobilního stroje.

3.5.1

Opravy součástí motoru vybraného ke zkouškám v rámci programu akumulace doby provozu se provádějí pouze v důsledku poruchy součásti nebo chybné funkce motoru. Opravy motoru, systému regulace emisí nebo palivového systému nejsou přípustné, vyjma v míře vymezené v bodě 3.5.2.

3.5.2

Jestliže během programu akumulace doby provozu selže sám motor, jeho systém regulace emisí nebo jeho palivový systém, považuje se akumulace doby provozu za neplatnou a bude zahájena nová akumulace doby provozu s novým motorem.

Předchozí odstavec se nepoužije, pokud byly porouchané součásti nahrazeny rovnocennými součástmi, které prošly obdobným počtem hodin doby akumulace provozu.

4.1

Příslušná kategorie doby životnosti emisních vlastností a odpovídající faktor zhoršení (DF) se stanoví podle tohoto oddílu 4.

4.2

Rodina motorů se považuje za vyhovující mezním hodnotám požadovaným pro podkategorii motorů, jsou-li výsledky zkoušky emisí všech motorů reprezentujících rodinu motorů, po úpravě vynásobením faktorem zhoršení stanoveným v oddílu 2, nižší nebo rovny mezní hodnotě pro danou podkategorii motorů. Je-li však jeden nebo více výsledků zkoušky emisí jednoho nebo více motorů reprezentujících rodinu motorů, po úpravě vynásobením faktorem zhoršení stanoveným v oddílu 2, vyšší než jedna nebo více jednotlivých mezních hodnot emisí požadovaných pro uvedenou podkategorii motorů, považuje se rodina motorů za nevyhovující mezním hodnotám požadovaným pro uvedenou podkategorii motorů.

4.3

Faktory zhoršení se určují takto:

Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku v příslušném zkušebním cyklu se zaznamená do zkušebního protokolu uvedeného v dodatku 1 k příloze VII prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

Dále je uveden seznam skupin v závislosti na konstrukci a technologii, který však není vyčerpávající:

4.4

1.1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice a zkratky:

1.2.

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 7, odkazuje-li se na teplotu okolí v souvislosti s prostředími jinými než laboratorní prostředí, použijí se tato ustanovení:

2.1.

Tento oddíl 2 se použije pro elektronicky řízené motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLL a RLR splňující mezní hodnoty emisí „etapy V“, které jsou stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, a využívající elektronické řízení, které umožňuje stanovit množství i časování vstřiku paliva, nebo využívající elektronické řízení, které umožňuje aktivovat, deaktivovat nebo upravovat systém regulace emisí používaný ke snížení emisí NOx.

2.2.

2.3.

2.4.

Podmínky regulace stanoví nadmořskou výšku, teplotu okolí a rozsah chladicí kapaliny, na základě čehož se určuje, zda pomocné strategie pro regulaci emisí smí být aktivovány obecně nebo pouze výjimečně podle bodu 2.3.

Podmínky regulace stanoví atmosférický tlak, který se měří jako absolutní atmosférický statický tlak (za vlhkého nebo suchého stavu) („atmosférický tlak“)

2.5.

Pokud se pro odhad teploty okolního vzduchu používá teplotní čidlo vzduchu vstupujícího do motoru, vyhodnotí se pro typ motoru nebo rodinu motorů jmenovitý rozdíl mezi dvěma body měření. V případě použití se naměřená teplota vzduchu vstupujícího do motoru upraví o hodnotu rovnající se jmenovitému rozdílu za účelem odhadu teploty okolí pro instalaci využívající určený typ motoru nebo rodinu motorů.

Hodnocení rozdílu se provede podle osvědčeného technického úsudku na základě technických prvků (výpočtů, simulací, výsledků pokusů, údajů atd.) včetně:

Kopie hodnocení se na vyžádání poskytne schvalovacímu orgánu.

2.6.

Výrobce musí dodržet požadavky na dokumentaci stanovené v bodu 1.4 části A přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 a v dodatku 2 k uvedené příloze.

3.1.

Tento oddíl 3 se použije pro elektronicky řízené motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLL a RLR splňující mezní hodnoty emisí „etapy V“, které jsou stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, a využívající elektronické řízení, které umožňuje stanovit množství i časování vstřiku paliva, nebo využívající elektronické řízení, které umožňuje aktivovat, deaktivovat nebo upravovat systém regulace emisí sloužící ke snižování emisí NOx.

3.2.

Výrobce poskytne úplné informace o funkčních provozních vlastnostech opatření k regulaci emisí NOx, s využitím dokumentů uvedených v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.3.

Strategie pro regulaci emisí NOx musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území Unie, zejména při nízkých teplotách okolí.

3.4.

Výrobce prokáže, že emise amoniaku během příslušného cyklu zkoušky emisí v rámci postupu zkoušky pro EU schválení typu při použití činidla nepřesáhnou střední hodnotu 25 ppm u motorů kategorie RLL a 10 ppm u motorů všech ostatních příslušných kategorií.

3.5.

Pokud jsou na nesilničním mobilním stroji namontovány nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení.

3.6.

Kromě požadavků uvedených v bodech 3.2 až 3.5 se použijí tyto požadavky:

4.1.

Tento oddíl se použije pro motory podkategorií, na které se vztahuje mezní hodnota PN podle mezních hodnot emisí „etapy V“ stanovených v příloze II nařízení (EU) 2016/1628 a které jsou vybavené systémem následného zpracování pevných částic. V případech, kdy systém regulace emisí NOx a systém regulace emisí pevných částic sdílejí stejné fyzické součásti (např. tentýž nosič (SCR na filtru), totéž čidlo teploty výfukových plynů), požadavky tohoto oddílu se nepoužijí pro žádnou součást nebo chybnou funkci, pokud po zvážení odůvodněného posouzení poskytnutého výrobcem schvalovací orgán dospěje k závěru, že chybná funkce systému regulace emisí pevných částic v oblasti působnosti tohoto oddílu by vedla k chybné funkci odpovídajícího systému regulace emisí NOx v oblasti působnosti oddílu 3.

4.2.

Podrobné technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí pevných znečišťujících látek jsou uvedeny v dodatku 4.

2.1.1

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce v souladu s částí B přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést druh činidla, informace o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, jeho provozních teplotních podmínkách a odkaz na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, a ostatní vlastnosti uvedeného činidla.

2.1.2

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování operátora podle oddílu 4 a systému upozornění operátora podle oddílu 5 se předloží při EU schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3

Výrobce poskytne výrobci původního zařízení dokumenty s pokyny k takové instalaci motoru v nesilničním mobilním stroji, aby motor, jeho systém regulace emisí a součásti nesilničních mobilních strojů fungovaly v souladu s požadavky tohoto dodatku. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky týkající se motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správné instalaci motoru v nesilničním mobilním stroji.

2.2.1

Diagnostický systém pro regulaci emisí NOx musí být provozuschopný za následujících podmínek:

Tento oddíl 2 se nevztahuje na monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, které měření technicky umožňují (např. za všech podmínek, kdy kapalné činidlo není zamrzlé).

2.3.1

Je povoleno použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém dávkování. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.2. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.3.

2.3.2

2.3.3

2.4.1

Diagnostický systém pro regulaci emisí NOx (NCD) musí dokázat určit chybné funkce regulace emisí NOx (NCM) prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.4.2

2.4.3

2.4.4

Systém NCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří nesilničního mobilního stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému NCD.

2.4.5

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému NCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.4.6

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s NCD. Vytváření skupin motorů v rámci rodiny motorů s NCD se provede na základě osvědčeného technického úsudku a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s NCD.

2.4.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s NCD

Rodinu motorů s NCD lze vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u motorů této rodiny.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s NCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému NCD kvůli odlišnostem v konfiguraci motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze tak, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (například velikost, průtok výfukových plynů atd.); nebo je jejich podobnost stanovena na základě osvědčeného technického úsudku.

3.1

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem konečným uživatelům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování podle přílohy XV.

4.1

Součástí nesilničního mobilního stroje musí být systém varování operátora používající vizuální varovné signály, který operátora informuje v případě, že byl zjištěn nízký stav činidla, nesprávná jakost činidla, přerušení dávkování nebo chybná funkce specifikovaná v oddílu 9, což povede k aktivaci systému upozornění operátora, nebude-li závada včas odstraněna. Systém varování musí zůstat v činnosti i v případě, že byl aktivován systém upozornění operátora popsaný v oddílu 5.

4.2

Varování nesmí být stejné jako varování používané k nahlášení chybné funkce nebo jiné údržby motoru, ačkoliv může používat stejný systém varování.

4.3

Systém varování operátora může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy, včetně například zpráv jasně uvádějících:

Jsou-li zobrazovány zprávy, lze k jejich zobrazení použít stejný systém používaný k jiným účelům údržby.

4.4

Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Operátor smí zvuková varování zrušit.

4.5

Systém varování operátora se musí aktivovat podle ustanovení v bodech 2.3.3.1, 6.2, 7.2, 8.4 a 9.3.

4.6

Systém varování operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.7

Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.8

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému varování operátora jsou popsány v oddílu 11.

4.9

Při podání žádosti o EU schválení typu podle tohoto nařízení musí výrobce prokázat funkci systému varování operátora způsobem stanoveným v oddíle 10.

5.1

Součástí motoru musí být systém upozornění operátora založený na jedné z následujících zásad:

Pokud výrobce za účelem splnění požadavku jednostupňového systému důrazného upozornění zvolí vypnutí motoru, upozornění týkající se úrovně činidla smí být na základě volby výrobce aktivováno za podmínek bodu 6.3.2 místo podmínek bodu 6.3.1.

5.2

Motor může být vybaven zařízením k vyřazení upozornění operátora z provozu, pokud splňuje požadavky bodu 5.2.1.

5.3

5.4

5.5

V zájmu bezpečnosti a aby se umožnilo použití autokorekční diagnostiky, je k uvolnění plného výkonu motoru povoleno použít funkci potlačení automatického omezení, a to za předpokladu, že

5.6

Systém upozornění operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

5.7

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému upozornění operátora jsou popsány v oddílu 11.

5.8

Při podání žádosti o EU schválení typu podle tohoto nařízení musí výrobce prokázat funkci systému upozornění operátora způsobem stanoveným v oddíle 11.

6.2.1

Systém varování operátora specifikovaný v oddílu 4 se musí aktivovat, jestliže hladina činidla klesne pod 10 % objemu nádrže nebo pod vyšší procentní hodnotu stanovenou výrobcem.

6.2.2

Varování musí být dostatečně jasné, aby v kombinaci s ukazatelem množství činidla operátor pochopil, že hladina činidla je nízká. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla (například „nízká hladina močoviny“, „nízká hladina AdBlue“ nebo „nízká hladina činidla“).

6.2.3

Není třeba, aby byl systém varování operátora od začátku nepřetržitě aktivovaný (například určitá zpráva nemusí být zobrazena trvale), avšak musí nabývat na intenzitě až k nepřetržité aktivaci, jakmile se množství činidla blíží nule a k okamžiku zapnutí systému upozornění operátora (například frekvence blikání kontrolního světla). Musí vyvrcholit vyrozuměním operátora na úrovni, jež zvolí výrobce, která je však dostatečně patrnější v okamžiku, kdy začne účinkovat systém upozornění operátora popsaný v bodu 6.3, než v okamžiku první aktivace systému varování.

6.2.4

Nepřetržité varování nesmí být možné snadno vypnout nebo ignorovat. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se jednoznačná zpráva (například „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržité varování může být dočasně přerušeno jinými varovnými signály, jež zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

6.2.5

Systém varování operátora nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje jeho aktivaci.

6.3.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže množství činidla v nádrži klesne pod 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.3.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže je nádrž na činidlo prázdná, tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo nebo při jakékoliv nižší hladině než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

6.3.3

S výjimkou okolností dovolených v bodu 5.5 nesmí být možné systém mírného nebo důrazného upozornění vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje aktivaci těchto systémů.

7.1

Součástí motoru nebo nesilničního mobilního stroje musí být prostředek ke zjištění přítomnosti nesprávného činidla v nesilničním mobilním stroji.

7.2

Jakmile monitorovací systém potvrdí nesprávnou jakost činidla, musí se aktivovat systém varování operátora popsaný v oddílu 4. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“).

7.3

8.1

Součástí motoru musí být prostředky pro zjištění přerušení dávkování.

8.2

8.3

Systém varování operátora popsaný v oddílu 4 se musí aktivovat v případě přerušení dávkování, což spustí počitadlo dávkování podle bodu 8.2.1. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“).

8.4

9.1

Kromě hladiny činidla v nádrži, jeho jakosti a přerušení dávkování musí být monitorovány následující poruchy, protože mohou být důsledkem nedovolených zásahů:

9.2

9.3

Systém varování operátora stanovený v oddílu 4 se musí aktivovat v případě, že dojde k některé z poruch uvedených v bodu 9.1, a musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „dávkovací ventil činidla odpojen“ nebo „kritická porucha regulace emisí“).

9.4

9.5

Jako alternativu k požadavkům v bodu 9.2 může výrobce použít čidlo NOx umístěné ve výfukovém systému. V takovém případě:

10.2.1

Skutečnost, že jsou monitorovací systémy u jiných členů rodiny s NCD obdobné, lze prokázat tak, že se schvalovacím orgánům předloží materiály, jako jsou algoritmy, funkční analýzy atd.

10.2.2

Zkušební motor vybírá výrobce se souhlasem schvalovacího orgánu. Může, ale nemusí to být základní motor posuzované rodiny motorů.

10.2.3

V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s NCD, jejichž typ byl již schválen podle bodu 10.2.1 (obrázek 4.3), se shodnost této rodiny motorů považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků tohoto dodatku jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s NCD obdobné.

10.3.1

Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: nedostatek činidla a jedna kategorie poruchy v oddílech 7 až 9.

10.3.2

10.3.3

10.3.4

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky prováděné podle bodu 10.3.3 došlo ke správné aktivaci systému varovaní.

10.4.1

Aktivace systému upozornění se prokazuje zkouškami na motorovém zkušebním stavu.

10.4.2

Zkušebním postupem se prokazuje aktivace systému upozornění v případě nedostatku činidla a v případě jedné z poruch definovaných v oddílech 7, 8 nebo 9.

10.4.3

Pro účely tohoto prokazování:

10.4.4

Výrobce kromě toho musí prokázat funkci systému upozornění za podmínek poruch definovaných v oddílech 7, 8 nebo 9, jež nebyly vybrány k prokazovacím zkouškám popsaným v bodech 10.4.1 až 10.4.3.

Toto doplňkové prokazování může být provedeno tak, že se schvalovacímu orgánu předloží technické materiály obsahující takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek.

10.4.5

10.4.6

10.4.7

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, může být prokázání mechanismů upozornění eventuálně provedeno na úplném nesilničním mobilním stroji v souladu s požadavky bodů 5.4 a 10.4.1.2 buď tak, že se nesilniční mobilní stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

11.1

K doplnění požadavků tohoto dodatku týkajících se mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění stanoví tento oddíl 11 technické požadavky na zavedení těchto aktivačních a deaktivačních mechanismů.

11.2.

11.3.

11.4

11.4.1   Obecně

11.4.2   Princip mechanismu počitadel

12.1

Tento oddíl 12 znázorňuje mechanismy aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla v některých typických případech. Obrázky a popisy uvedené v bodech 12.2, 12.3 a 12.4 jsou použity v tomto dodatku čistě pro ilustraci a nelze se na ně odvolávat jako na příklady požadavků tohoto nařízení nebo jako na konečné výsledky příslušných postupů. Hodiny na počitadle na obrázcích 4.6 a 4.7 se vztahují k maximálním hodnotám pro důrazné upozornění v tabulce 4.4. Pro zjednodušení není například v dané ukázce zmíněno, že systém varování zůstane aktivován také po dobu, kdy je aktivován systém upozornění.

Obrázek 4.4

Reaktivace a vynulování počitadla po době, po kterou jeho hodnota byla zmrazena

12.2

Obrázek 4.5 znázorňuje funkci aktivačních a deaktivačních mechanismů při monitorování množství činidla ve čtyřech případech:

Obrázek 4.5

Dostupnost činidla

12.3

Obrázek 4.6 znázorňuje tři případy špatné jakosti činidla:

Obrázek 4.6

Plnění činidlem špatné jakosti

12.4

Obrázek 4.7 znázorňuje tři případy poruchy systému dávkování močoviny. Tento obrázek také znázorňuje postup, který nastane v případě poruch monitorování popsaných v oddílu 9.

Obrázek 4.7

Porucha systému dávkování činidla

13.1

Výrobce musí prokázat správnou hodnotu CDmin v průběhu EU schvalování typu provedením cyklu NRTC se startem za tepla u motorů podkategorie NRE-v-3, NRE-v-4, NRE-v-5 NRE-v-6 a příslušného cyklu NRSC u všech ostatních kategorií za použití činidla o koncentraci CDmin.

13.2

Zkoušce musí předcházet vhodný cyklus (cykly) NCD nebo stabilizační cyklus stanovený výrobcem umožňující přizpůsobit systém regulace emisí NOx s uzavřenou smyčkou jakosti činidla o koncentrací CDmin.

13.3

Emise znečišťujících látek, které z této zkoušky vyplynou, musí být nižší než mezní hodnota NOx stanovená v bodu 7.1.1.

4.1.

Protokol palubního počítače do energeticky nezávislé paměti počítače nebo do počitadel zaznamená celkový počet a dobu trvání všech incidentů, kdy je motor v provozu s nedostatečným vstřikováním činidla nebo nedostatečnou jakostí činidla, přičemž musí být zajištěno, že tyto informace nelze záměrně vymazat.

Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem.

4.2.

Doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 začíná, když je nádrž na činidlo prázdná, tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo, nebo při jakékoliv hladině nižší než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

4.3.

Pro incidenty neuvedené v bodu 4.1.1 doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 začíná, jakmile příslušné počitadlo dosáhne hodnoty pro důrazné upozornění v tabulce 4.4 dodatku 1.

4.4.

Doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 končí, jakmile je odstraněn.

4.5.

Při provádění prokazování podle požadavků oddílu 10 dodatku 1 se prokázání systému důrazného upozornění podle bodu 10.1 písm. c) uvedeného dodatku a odpovídající tabulky 4.1 nahradí prokázáním uložení incidentu, kdy je motor v provozu s nedostatečným vstřikováním činidla nebo nedostatečnou jakostí činidla.

V tomto případě se použijí požadavky bodu 10.4.1 dodatku 1 a výrobci se se souhlasem schvalovacího orgánu povolí urychlit zkoušku tím, že nasimuluje dosažení určitého počtu hodin provozu motoru.

2.1.

Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx podle bodu 1.5 části A přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

2.2.

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce v informačním dokumentu stanoveném v dodatku 3 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, je-li činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu.

2.1.1

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, např. palivový katalyzátor, musí výrobce v informačním dokumentu stanoveném v dodatku 3 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu.

2.1.2

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování operátora v oddílu 4 se předloží při EU schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3

Výrobce poskytne instalační dokumentaci, která při použití výrobcem původního zařízení zajistí, že motor, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru nebo rodiny motorů, je-li v nesilničním mobilním stroji instalován, bude ve spojení s nezbytnými částmi strojního zařízení fungovat způsobem vyhovujícím požadavkům této přílohy. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky a ustanovení týkající se motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správnému namontování motoru v nesilničním mobilním stroji.

2.2.1

Systém PCD musí být provozuschopný za následujících podmínek:

2.3.1

Systém PCD musí být schopen určit chybné funkce regulace emisí pevných částic (PCM), o nichž pojednává tato příloha, prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.3.2

2.3.3

Požadavky na vymazávání diagnostických chybových kódů (DTC):

2.3.4

Systém PCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří nesilničního mobilního stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému PCD.

2.3.5

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému PCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.3.6

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s PCD. Vytváření skupin motorů v rámci rodiny motorů s PCD se provede na základě osvědčeného technického úsudku a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s PCD.

2.3.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s PCD

Rodina motorů s PCD je charakterizována základními konstrukčními parametry, které musí být pro motory této rodiny společné.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s PCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému monitorování PCD kvůli odlišnostem v konfiguraci motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze tak, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (například velikost, průtok výfukových plynů atd.); nebo je jejich podobnost stanovena na základě osvědčeného technického úsudku.

3.1

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem konečným uživatelům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování, jak je vyžadováno v příloze XV.

4.1

Součástí nesilničního mobilního stroje musí být systém varování operátora používající vizuální varovné signály.

4.2

Systém varování operátora může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy.

K jejich zobrazení smí být používán stejný systém jako k zobrazování jiné údržby nebo NCD.

Systém varování musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „čidlo odpojeno“ nebo „kritická porucha regulace emisí“).

4.3

Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Operátor smí zvuková varování zrušit.

4.4

Systém varování operátora se musí aktivovat podle ustanovení v bodu 2.3.2.2.

4.5

Systém varování operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.6

Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.7

V žádosti o EU schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628 musí výrobce prokázat funkci systému varování operátora způsobem stanoveným v oddíle 9.

5.1

Systém PCD musí obsahovat energeticky nezávislou paměť počítače nebo počitadla umožňující ukládat incidenty, kdy je motor v provozu s „potvrzeným a aktivním“ DTC, takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že tyto informace nelze záměrně smazat.

5.2

Systém PCD ukládá v energeticky nezávislé paměti celkový počet a dobu trvání všech incidentů, kdy je motor v provozu s „potvrzeným a aktivním“ DTC, pokud byl systém varování operátora aktivní po dobu 20 hodin provozu motoru nebo po kratší dobu dle volby výrobce.

5.2

Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem.

6.1

PCD musí zjistit úplné odstranění systému následného zpracování pevných částic, včetně odstranění případných čidel používaných k monitorování, aktivaci, deaktivaci nebo úpravu jeho činnosti.

7.1

V případě potvrzeného a aktivního DTC pro odstranění systému následného zpracování pevných částic nebo ztrátu funkce systému následného zpracování pevných částic musí být dávkování činidla automaticky přerušeno. Dávkování začne znovu, jakmile již DTC není aktivní.

7.2

Systém varování se aktivuje, pokud hladina činidla v nádrži na aditiva klesne po minimální hodnotu stanovenou výrobcem.

8.1

Kromě monitorování systému následného zpracování pevných částic musí být monitorovány tyto poruchy, jelikož mohou být důsledkem nedovolených zásahů:

8.2

PCD musí zjistit úplné odstranění nosiče systému následného zpracování pevných částic („empty can“). V tomto případě jsou stále přítomny plášť a čidla systému následného zpracování používaná k aktivaci, deaktivaci nebo úpravě jeho činnosti.

8.3

9.2.1

V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s PCD, která již získala EU schválení typu podle obrázku 4.8, se shodnost této rodiny motorů považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků tohoto dodatku jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s PCD obdobné.

Obrázek 4.8

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s PCD

9.3.1

Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic a jednou kategorií poruchy uvedené v bodě 6 nebo bodě 8.3 této přílohy.

9.3.2

9.3.3

9.3.4

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodu 9.3.3 došlo ke správné aktivaci systému varování a pro vybranou poruchu byl dosažen status „potvrzený a aktivní“ DTC.

9.3.5

Pokud je zkoušce prokázání ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic nebo odstranění systému následného zpracování pevných částic podroben systému následného zpracování pevných částic, který používá činidlo, musí se rovněž potvrdit, že bylo dávkování činidla přerušeno.

2.1.1.

Motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem ≥ 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem ≥ 300 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie RLR a motory s proměnnými otáčkami kategorie NRG.

Kontrolní rozsah (viz obrázek 5.1) je definován takto

horní mez točivého momentu : křivka točivého momentu při plném zatížení;

rozsah otáček : od otáček A do n hi;

kde:

otáčky A = n lo + 0,15 × (n hi – n lo);

Ze zkoušek se vyloučí následující provozní podmínky motoru:

Jsou-li změřené otáčky motoru A v rozmezí ± 3 % otáček motoru deklarovaných výrobcem, použijí se deklarované otáčky motoru. Jestliže kterékoliv zkušební otáčky tuto dovolenou odchylku překračují, použijí se změřené otáčky motoru.

Mezilehlé zkušební body v kontrolním rozsahu se definují takto:

kde: n100 % jsou 100 % otáčky pro odpovídající zkušební cyklus.

Obrázek 5.1

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem ≥ 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem ≥ 300 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie NRG

2.1.2.

Motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW

Použije se kontrolní rozsah uvedený v bodě 2.1.1, avšak s dodatečným vyloučením provozních podmínek motoru uvedených v tomto bodě a znázorněných na obrázcích 5.2 a 5.3.

kde:

Jsou-li změřené otáčky motoru A, B a C v rozmezí ±3 % otáček motoru deklarovaných výrobcem, použijí se deklarované otáčky motoru. Jestliže kterékoliv zkušební otáčky tuto dovolenou odchylku překračují, použijí se změřené otáčky motoru.

Obrázek 5.2

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW a otáčkami C < 2 400 ot./min

Legenda:

Obrázek 5.3

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW a otáčkami C ≥ 2 400 ot./min

Legenda:

otáčky

:

100 %

Rozsah točivého momentu

:

od 50 % do točivého momentu odpovídajícího maximálnímu výkonu.

Spodní mez otáček

:

0,7 × n 100 %

Křivka horní meze

:

% výkonu = 100 × ( % otáček/90)3,5;

Křivka spodní meze

:

% výkonu = 70 × ( % otáček/100)2,5;

Horní mez točivého momentu

:

Křivka výkonu při plném zatížení

Horní mez otáček

:

Maximální otáčky, které umožňuje regulátor

1

Spodní mez otáček

2

Křivka horní meze

3

Křivka spodní meze

4

Křivka výkonu při plném zatížení

5

Křivka maximálních otáček regulátoru

6

Kontrolní rozsah motoru

Vyhodnocení údajů a výpočty

:

Příloha VII

Zkušební postupy pro motory dual fuel

:

Příloha VIII

Referenční paliva

:

Příloha IX

Zkušební cykly

:

Příloha XVII

5.2.1.

Schvalovací zkouška EU se provádí pomocí vhodného nesilničního zkušebního cyklu v ustáleném stavu (NRSC) a, v náležitých případech, nesilničního zkušebního cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC), jak je uvedeno v článku 24 a v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628.

5.2.2.

Technické specifikace a vlastnosti cyklu NRSC jsou stanoveny v dodatku 1 (NRSC s diskrétními režimy) a dodatku 2 (NRSC s lineárními přechody mezi režimy) přílohy XVII. Podle volby výrobce lze zkoušku NRSC provést jako cyklus NRSC s diskrétními režimy nebo, je-li tato možnost k dispozici, jako cyklus s NRSC lineárními přechody mezi režimy (RMC), jak je uvedeno v bodě 7.4.1.

5.2.3.

Technické specifikace a vlastnosti cyklů NRTC a LSI-NRTC jsou uvedeny v dodatku 3 přílohy XVII.

5.2.4.

Konstrukce zkušebních cyklů uvedených v bodě 7.4 a v příloze XVII spočívá na procentuálním podílu maximálního točivého momentu nebo výkonu a zkušebních otáček, které je třeba stanovit k řádnému provedení zkušebních cyklů:

Zkušební otáčky jsou stanoveny v bodě 5.2.5, točivý moment a výkon v bodě 5.2.6.

5.2.5.

5.2.5.1.   Maximální zkušební otáčky (MTS)

Maximální zkušební otáčky se vypočítají podle bodu 5.2.5.1.1 nebo bodu 5.2.5.1.3.

5.2.5.1.1   Výpočet maximálních zkušebních otáček (MTS)

K výpočtu maximálních zkušebních otáček se provádí postup mapování v neustáleném stavu podle bodu 7.4. Následně se maximální zkušební otáčky určí z hodnot otáček motoru v závislosti na výkonu, které byly získány mapováním. Maximální zkušební otáčky se vypočítají z rovnice (6-1), (6-2) nebo (6-3):

kde:

přičemž:

kde:

Provede se lineární interpolace zmapovaných hodnot, aby se určily:

5.2.5.1.2.   Použití deklarovaných maximálních zkušebních otáček

Pokud se maximální zkušební otáčky vypočtené podle bodu 5.2.5.1.1 nebo 5.2.5.1.3 neodchylují o více než ± 3 % od maximálních zkušebních otáček udaných výrobcem, lze při zkoušce emisí použít maximální zkušební otáčky udané výrobcem. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se při zkoušce emisí naměřené maximální zkušební otáčky.

5.2.5.1.3.   Použití upravených maximálních zkušebních otáček

Má-li klesající část křivky plného zatížení velmi strmý okraj, může to zkomplikovat správný průběh jízdy při 105 % otáčkách cyklu NRTC. V tomto případě je pod podmínkou předchozího souhlasu technické zkušebny dovoleno použít alternativní hodnotu MTS, která se určí jedou z těchto metod:

kde:

5.2.5.2.   Jmenovité otáčky

Jmenovité otáčky jsou definovány v čl. 3 odst. 29 nařízení (EU) 2016/1628. Jmenovité otáčky pro zkoušky emisí motorů s proměnlivými otáčkami se určí podle platného postupu mapování stanoveného v oddíle 7.6. Jmenovité otáčky pro motory s konstantními otáčkami udá výrobce podle vlastností regulátoru. Je-li předmětem zkoušky emisí typ motoru s alternativními otáčkami, jak dovoluje čl. 3 odst. 21 nařízení (EU) 2016/1628, udávají se a zkouší veškeré alternativní otáčky.

Jsou-li jmenovité otáčky určené pomocí postupu mapování stanoveného v oddíle 7.6 v rozmezí ±150 ot./min od hodnoty udané výrobcem pro motory kategorie NRS vybavené regulátorem, nebo v rozmezí ±350 ot./min či ±4 % u motorů kategorie NRS bez regulátoru, podle toho, která hodnota je menší, nebo v rozmezí ±100 ot./min u všech ostatních kategorií motorů, lze použít udané hodnoty. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se jmenovité otáčky určené pomocí postupu mapování.

U motorů kategorie NRSh musí být 100 % zkušební otáčky v rozmezí jmenovitých otáček ±350.

U zkušebních cyklů v ustáleném stavu lze místo jmenovitých otáček případně použít maximální zkušební otáčky.

5.2.5.3.   Otáčky při maximálním točivém momentu pro motory s proměnlivými otáčkami

Otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu, jež byla stanovena na základě příslušného postupu mapování motoru podle bodu 7.6.1 nebo 7.6.2, musí být jedny z těchto:

Jsou-li otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu v rozmezí ±4 % od otáček při maximálním točivém momentu udaných výrobcem pro motory kategorie NRS nebo NRSh, nebo v rozmezí ±2,5 % od otáček při maximálním točivém momentu udaných výrobcem pro všechny ostatní kategorie motorů, lze pro účely tohoto nařízení použít udanou hodnotu. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu.

5.2.5.4.   Mezilehlé otáčky

Mezilehlé otáčky musí splňovat jeden z těchto požadavků:

Jestliže se při 100 % zkušebních otáčkách místo jmenovitých otáček použijí maximální zkušební otáčky (MTS), musí se jmenovité otáčky nahradit maximálními zkušebními otáčkami rovněž při určování mezilehlých otáček.

5.2.5.5.   Volnoběžné otáčky

Volnoběžnými otáčkami jsou nejnižší otáčky s minimálním zatížením (zatížení vyšší než nulové zatížení nebo nulové), když regulátor motoru reguluje otáčky motoru. U motorů bez regulátoru volnoběžných otáček jsou volnoběžné otáčky výrobcem udávaná hodnota nejnižších otáček motoru, které jsou možné při minimálním zatížení. Volnoběžné otáčky za tepla jsou volnoběžné otáčky zahřátého motoru.

5.2.5.6.   Zkušební otáčky pro motory s konstantními otáčkami

Regulátory motorů s konstantními otáčkami nemusí vždy udržovat naprosto konstantní otáčky. Otáčky se mohou typicky snížit (o 0,1 až 10 procent) pod hodnotu otáček při nulovém zatížení tak, že minimální otáčky nastanou blízko bodu maximálního výkonu motoru. Zkušební otáčky lze u motorů s konstantními otáčkami řídit pomocí regulátoru namontovaného na motoru nebo nastavením požadovaných otáček na zkušebním stavu, což představuje regulátor motoru.

Použije-li se regulátor namontovaný na motoru, jsou 100 % otáčkami regulované otáčky motoru podle definice v čl. 2 odst. 24.

Je-li k simulaci regulátoru použit signál požadovaných otáček zkušebního stavu, jsou 100 % otáčkami při nulovém zatížení otáčky bez zatížení specifikované výrobcem pro uvedené nastavení regulátoru a 100 % otáčkami při plném zatížení jsou pak jmenovité otáčky pro uvedené nastavení regulátoru. Ke stanovení otáček pro ostatní zkušební režimy se použije interpolace.

Pokud má regulátor izochronní provozní nastavení, nebo pokud se jmenovité otáčky a otáčky bez zatížení udávané výrobcem neodchylují o více než 3 %, lze pro 100 % otáčky při všech bodech zatížení použít jedinou hodnotu uvedenou výrobcem.

5.2.6.

5.2.6.1.   Točivý moment

Údaje o točivém momentu při zkušebních cyklech jsou procentními hodnotami, které pro daný zkušební režim představují jednu z následujících možností:

5.2.6.2.   Výkon

Údaje o výkonu při zkušebních cyklech jsou procentními hodnotami, které pro daný zkušební režim představují jednu z následujících možností:

6.1.1.

Aby byla zkouška považována za platnou, musí být splněny obě tyto podmínky:

6.1.2.

Je-li nadmořská výška laboratoře, v níž se motor zkouší, větší než 600 m, se souhlasem výrobce může f a překročit 1,07 za podmínky, že p s nebude nižší než 80 kPa.

6.1.3.

Pokud je výkon zkoušeného motoru větší než 560 kW, se souhlasem výrobce může maximální hodnota teploty nasávaného vzduchu překročit 303 K (30 °C), nesmí však překročit 308 K (35 °C).

6.1.4.

Je-li nadmořská výška laboratoře, v níž se motor zkouší, větší než 300 m a výkon zkoušeného motoru je větší než 560 kW, se souhlasem výrobce může f a překročit 1,07 za podmínky, že p s nebude nižší než 80 kPa a maximální hodnota teploty nasávaného vzduchu může překročit 303 K (30 °C), avšak nesmí překročit 308 K (35 °C).

6.1.5.

V případě rodiny motorů kategorie NRS o méně než 19 kW sestávající výlučně z typů motorů, které jsou určeny pro sněžné frézy, se teplota nasávaného vzduchu musí udržovat v rozmezí 273 K až 268 K (0 °C až – 5 °C).

6.1.6.

U motorů kategorie SMB se teplota nasávaného vzduchu musí udržovat na 263 ± 5 K (–10 ± 5 °C), s výjimkou případů uvedených v bodě 6.1.6.1.

6.1.7.

Je přípustné použít:

P m,i

je změřený výkon motoru, kW

P f,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními či zařízeními, která se při zkoušce mají namontovat, avšak namontována nebyla, kW

P r,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními či zařízeními, která se při zkoušce mají odmontovat, avšak namontována byla, kW

n

je počet zkoušek, při nichž nedochází k regeneraci

n r

je počet zkoušek, při nichž dochází k regeneraci (minimálně jedna zkouška)

jsou průměrné specifické emise u zkoušky, při níž nedochází k regeneraci [g/kWh nebo #/kWh]

jsou průměrné specifické emise u zkoušky, při níž dochází k regeneraci [g/kWh nebo #/kWh]