02017R0654 — CS — 14.03.2018 — 001.001


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/654

ze dne 19. prosince 2016,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, pokud jde o technické a obecné požadavky na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích

(Úř. věst. L 102 13.4.2017, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

 M1

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2018/236 ze dne 20. prosince 2017,

  L 50

1

22.2.2018




▼B

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/654

ze dne 19. prosince 2016,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, pokud jde o technické a obecné požadavky na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích



Článek 1

Definice

Použijí se tyto definice:

(1) „Wobbeho indexem“ nebo „W“ se rozumí poměr odpovídající výhřevnosti plynu na jednotku objemu k druhé odmocnině poměrné hustoty plynu za stejných referenčních podmínek;

image

(2) „faktorem posunu λ“ nebo „Sλ“ se rozumí výraz, který popisuje požadovanou pružnost systému řízení motoru z hlediska změny poměru přebytku vzduchu λ, jestliže motor pracuje s plynem rozdílného složení, než má čistý methan;

(3) „režimem kapalného paliva“ se rozumí normální provozní režim motoru dual fuel, v němž motor není poháněn plynným palivem za žádných provozních podmínek motoru;

(4) „režimem dual fuel“ se rozumí normální provozní režim motoru dual fuel, během nějž je za určitých provozních podmínek motor poháněn současně kapalným a plynným palivem;

(5) „systémem následného zpracování pevných částic“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí pevných znečišťujících látek pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace;

(6) „regulátorem“ se rozumí zařízení nebo regulační strategie, které automaticky reguluje otáčky motoru nebo zatížení motoru, jiné než omezovač nadměrných otáček, nainstalované v motoru kategorie NRSh a omezující maximální otáčky motoru pouze za účelem zabránění provozu motoru při otáčkách překračujících určitou mez;

(7) „teplotou okolí“ se rozumí, ve vztahu k laboratornímu prostředí (např. místnost nebo komora pro vážení filtru), teplota v uvedeném laboratorním prostředí;

(8) „základní strategií pro regulaci emisí“ nebo „BECS“ se rozumí strategie pro regulaci emisí, která je aktivní v celém rozsahu otáček a zatížení, ve kterém je motor provozován, není-li aktivována pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS);

(9) „činidlem“ se rozumí jakékoli spotřebitelné nebo neobnovitelné médium potřebné a používané pro účinné fungování systému následného zpracování výfukových plynů;

(10) „pomocnou strategií pro regulaci emisí“ nebo „AECS“ se rozumí strategie pro regulaci emisí, která se aktivuje a dočasně upravuje základní strategii pro regulaci emisí (BECS) za specifickým účelem nebo v reakci na specifický soubor okolních a/nebo provozních podmínek a která je aktivní pouze za těchto provozních podmínek;

(11) „osvědčeným technickým úsudkem“ se rozumí úsudek, který je v souladu s všeobecně uznávanými vědeckými a technickými principy a dostupnými relevantními informacemi;

(12) „horními otáčkami“ nebo „nhi“ se rozumí nejvyšší otáčky, při kterých má motor 70 % maximálního výkonu;

(13) „dolními otáčkami“ nebo „nlo“ se rozumí nejnižší otáčky, při kterých má motor 50 % maximálního výkonu;

(14) „maximálním výkonem“ nebo „Pmax“ se rozumí maximální výkon v kW podle návrhu výrobce;

(15) „ředěním části toku“ se rozumí metoda analýzy výfukového plynu, při níž je část celkového toku výfukového plynu před dosažením filtru pro odběr vzorků pevných částic oddělena a následně mísena s příslušným množstvím ředicího vzduchu;

(16) „posunem“ se rozumí rozdíl mezi signálem nuly nebo kalibrace a příslušnou hodnotou udanou měřicím přístrojem bezprostředně po jeho použití ve zkoušce emisí;

(17) „kalibrací pro plný rozsah“ se rozumí seřízení přístroje tak, aby dával správnou odezvu na kalibrační standard, který odráží 75 % až 100 % maximální hodnoty rozsahu přístroje nebo očekávaného rozsahu použití;

(18) „kalibračním plynem pro plný rozsah“ se rozumí směs čištěných plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu pro plný rozsah;

(19) „filtrem HEPA“ se rozumí filtr znečišťujících částic s vysokou účinností, který má počáteční minimální účinnost zachycování 99,97 % podle normy ASTM F 1471-93;

(20) „kalibrací“ se rozumí proces nastavení odezvy měřícího systému na vstupní signál, tak aby se jeho výstupní hodnoty shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu;

(21) „specifickými emisemi“ se rozumí hmotnost emisí vyjádřená v g/kWh;

(22) „požadavkem operátora“ se rozumí vstup zadaný operátorem motoru k řízení výstupu motoru;

(23) „otáčkami maximálního točivého momentu“ se rozumí otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu podle návrhu výrobce;

(24) „regulovanými otáčkami motoru“ se rozumí provozní otáčky motoru, když jsou regulovány namontovaným regulátorem;

(25) „volnými emisemi z klikové skříně“ se rozumí jakýkoli tok z klikové skříně motoru, emitovaný přímo do okolního prostředí;

(26) „sondou“ se rozumí první část potrubí, kterou se odebíraný vzorek vede do další části systému pro odběr vzorků;

(27) „zkušebním intervalem“ se rozumí doba, během které se určují emise specifické pro brzdění;

(28) „nulovacím plynem“ se rozumí plyn, který při vstupu do analyzátoru vyvolá jako odezvu nulovou hodnotu;

(29) „nastavením na nulu“ se rozumí seřízení přístroje tak, že dává odezvu nula na nulovací kalibrační standard, jako je čištěný dusík nebo čištěný vzduch;

(30) „nesilničním zkušebním cyklem v ustáleném stavu s proměnnými otáčkami“ (dále jen „NRSC s proměnnými otáčkami“) se rozumí nesilniční zkušební cyklus, který není NRSC s konstantními otáčkami;

(31) „nesilničním zkušebním cyklem v ustáleném stavu s konstantními otáčkami“ (dále jen „NRSC s konstantními otáčkami“) se rozumí jakýkoli z těchto nesilničních zkušebních cyklů v ustáleném stavu definovaných v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628: D2, E2, G1, G2 nebo G3;

(32) „aktualizací záznamu“ se rozumí frekvence, s jakou analyzátor zaznamenává nové, průběžně se měnící údaje;

(33) „kalibračním plynem“ se rozumí čištěná směs plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu;

(34) „stechiometrickým“ se rozumí zvláštní poměr vzduchu a paliva, u kterého by při plné oxidaci paliva nezůstal žádný zbytek paliva nebo kyslíku;

(35) „úložným médiem“ se rozumí filtr částic, vak k jímání vzorků, nebo jakékoli jiné odběrné zařízení používané pro odběr vzorků;

(36) „ředěním plného toku“ se rozumí metoda míšení toku výfukového plynu s ředicím vzduchem před oddělením části toku zředěného výfukového plynu pro účely analýzy;

(37) „dovolenou odchylkou“ se rozumí interval, ve kterém musí ležet 95 % zaznamenaných hodnot určité veličiny, zbývajících 5 % zaznamenaných hodnot se od tohoto intervalu může odchylovat;

(38) „servisním režimem“ se rozumí zvláštní režim motoru dual fuel, který se aktivuje pro účely opravy či přemístění nesilničního mobilního stroje na bezpečné místo, není-li provoz v režimu dual fuel možný.

Článek 2

Požadavky týkající se jiných specifikovaných paliv, směsí paliv nebo emulzí paliv

Referenční paliva a jiná specifikovaná paliva, směsi paliv nebo emulze paliv zahrnuté výrobcem v žádosti o EU schválení typu podle čl. 25 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1628 musí splňovat technické vlastnosti a musí být popsány v dokumentaci výrobce, jak je stanoveno v příloze I tohoto nařízení.

Článek 3

Opatření ohledně shodnosti výroby

Za účelem zajištění shody vyráběných motorů se schváleným typem v souladu s čl. 26 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1628 přijmou schvalovací orgány opatření a dodržují postupy stanovené v příloze II tohoto nařízení.

Článek 4

Metodika pro úpravu výsledků laboratorních zkoušek emisí, aby zohledňovaly faktory zhoršení

Výsledky laboratorních zkoušek emisí se upraví tak, aby zohledňovaly faktory zhoršení, včetně těch, které se týkají měření počtu částic (PN) a motorů spalujících plynná paliva podle čl. 25 odst. 3 písm. d), čl. 25 odst. 4 písm. d) a e) nařízení (EU) 2016/1628, v souladu s metodikou stanovenou v příloze III tohoto nařízení.

Článek 5

Požadavky týkající se strategií pro regulaci emisí, opatření pro regulaci emisí NOx a opatření pro regulaci emisí částic

Měření a zkoušky týkající se strategií pro regulaci emisí podle čl. 25 odst. 3 písm. f) bodu i) nařízení (EU) 2016/1628 a opatření pro regulaci emisí NOx podle čl. 25 odst. 3) písm. f) bodu ii) uvedeného nařízení a opatření pro regulaci emisí pevných znečišťujících látek, jakož i dokumentace požadovaná k jejich doložení se provádějí v souladu s technickými požadavky stanovenými v příloze IV tohoto nařízení.

Článek 6

Měření a zkoušky týkající se oblasti spojené s nesilničním zkušebním cyklem v ustáleném stavu

Měření a zkoušky týkající se oblasti podle čl. 25 odst. 3 písm. f) bodu iii) nařízení (EU) 2016/1628 se provádějí v souladu s podrobnými technickými požadavky stanovenými v příloze V tohoto nařízení.

Článek 7

Podmínky a metody pro provádění zkoušek

Podmínky pro provádění zkoušek podle čl. 25 odst. 3 písm. a) a b) nařízení (EU) 2016/1628, metody pro určení nastavení zatížení a otáček motoru podle článku 24 uvedeného nařízení, metody pro započítání emisí z klikové skříně podle čl. 25 odst. 3 písm. e) bodu i) uvedeného nařízení a metody pro určování a započítání kontinuální a periodické regenerace systémů následného zpracování výfukových plynů podle čl. 25 odst. 3 písm. e) bodu ii) uvedeného nařízení musí splňovat požadavky stanovené v oddílech 5 a 6 přílohy VI tohoto nařízení.

Článek 8

Postupy pro provádění zkoušek

Zkoušky podle čl. 25 odst. 3 písm. a) a čl. 25 odst. 3 písm. f) bodu iv) nařízení (EU) 2016/1628 se provádí v souladu s postupy stanovenými v oddíle 7 přílohy VI a v příloze VIII tohoto nařízení.

Článek 9

Postupy pro měření emisí a odběr vzorků

Měření emisí a odběr vzorků podle čl. 25 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) 2016/1628 se provádí v souladu s postupy stanovenými v oddíle 8 přílohy VI tohoto nařízení a v dodatku 1 k uvedené příloze.

Článek 10

Přístroje pro provádění zkoušek a pro měření emisí a odběr vzorků

Přístroje pro provádění zkoušek podle čl. 25 odst. 3 písm. a) nařízení (EU) 2016/1628 a pro měření emisí a odběr vzorků podle čl. 25 odst. 3 písm. b) uvedeného nařízení musí splňovat technické požadavky a vlastnosti stanovené v oddílu 9 přílohy VI tohoto nařízení.

Článek 11

Metoda pro vyhodnocení a výpočty údajů

Údaje podle čl. 25 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) 2016/1628 se hodnotí a vypočítávají v souladu s metodou stanovenou v příloze VII tohoto nařízení.

Článek 12

Technické vlastnosti referenčních paliv

Referenční paliva podle čl. 25 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1628 musí splňovat technické vlastnosti stanovené v příloze IX tohoto nařízení.

Článek 13

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dodávání motoru bez systému následného zpracování výfukových plynů

Pokud výrobce dodá motor výrobci původního zařízení v Unii odděleně od jeho systému následného zpracování výfukových plynů, jak stanoví čl. 34 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, musí uvedené dodání splňovat podrobné technické specifikace a podmínky stanovené v příloze X tohoto nařízení.

Článek 14

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dočasné uvádění na trh za účelem provádění provozních zkoušek

Motory, které nezískaly EU schválení typu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, se v souladu s čl. 34 odst. 4 uvedeného nařízení mohou dočasně uvádět na trh za účelem provádění provozních zkoušek, pokud splňují podrobné technické specifikace a podmínky stanovené v příloze XI tohoto nařízení.

Článek 15

Podrobné technické specifikace a podmínky pro motory pro zvláštní účely

EU schválení typu motory pro zvláštní účely a povolení pro uvedení těchto motorů na trh se udělí v souladu čl. 34 odst. 5 a 6 nařízení (EU) 2016/1628, pokud jsou splněny podrobné technické požadavky a podmínky stanovené v příloze XII tohoto nařízení.

Článek 16

Přijímání rovnocenných schválení typu motorů

Předpisy EHK OSN nebo jejich změny podle čl. 42 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) 2016/1628 a akty Unie podle čl. 42 odst. 4 písm. b) uvedeného nařízení jsou uvedeny v příloze XIII tohoto nařízení.

Článek 17

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro výrobce původního zařízení

Podrobné údaje o informacích a pokynech pro výrobce původního zařízení podle čl. 43 odst. 2, 3 a 4 nařízení (EU) 2016/1628 jsou uvedeny v příloze XIV tohoto nařízení.

Článek 18

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro konečné uživatele

Podrobné údaje o informacích a pokynech pro konečné uživatele podle čl. 43 odst. 3 a 4 nařízení (EU) 2016/1628 jsou uvedeny v příloze XV tohoto nařízení.

Článek 19

Výkonnostní normy a posuzování technických zkušeben

1.  Technické zkušebny musí splňovat výkonnostní normy stanovené v příloze XVI.

2.  Schvalovací orgány posuzují technické zkušebny v souladu s postupem stanoveným v příloze XVI tohoto nařízení.

Článek 20

Vlastnosti zkušebních cyklů v ustáleném a neustáleném stavu

Zkušební cykly v ustáleném a neustáleném stavu podle článku 24 nařízení (EU) 2016/1628 musí splňovat vlastnosti stanovené v příloze XVII tohoto nařízení.

Článek 21

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.




PŘÍLOHY



Číslo přílohy

Název přílohy

Strana

I

Požadavky týkající se jiných specifikovaných paliv, směsí paliv nebo emulzí paliv

 

II

Opatření ohledně shodnosti výroby

 

III

Metodika pro úpravu výsledků laboratorních zkoušek emisí, tak aby zohledňovaly faktory zhoršení

 

IV

Požadavky týkající se strategie pro regulaci emisí, opatření k regulaci emisí NOx a opatření k regulaci částic

 

V

Měření a zkoušky týkající se rozsahu spojeného s nesilničním zkušebním cyklem v ustáleném stavu

 

VI

Podmínky, metody, postupy a přístroje pro provádění zkoušek a pro měření emisí a odběr vzorků

 

VII

Metoda vyhodnocování údajů a výpočtů

 

VIII

Požadavky na výkonnost a zkušební postupy pro motory duel fuel

 

IX

Technické vlastnosti referenčních paliv

 

X

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dodávání motoru bez systému následného zpracování výfukových plynů

 

XI

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dočasné uvádění na trh za účelem provádění provozních zkoušek

 

XII

Podrobné technické specifikace a podmínky pro motory pro zvláštní účely

 

XIII

Uznávání rovnocenných schválení typu motorů

 

XIV

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro výrobce původního zařízení

 

XV

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro konečné uživatele

 

XVI

Výkonnostní normy a posuzování technických zkušeben

 

XVII

Vlastnosti zkušebních cyklů v ustáleném a neustáleném stavu

 




PŘÍLOHA I

Požadavky týkající se jiných specifikovaných paliv, směsí paliv nebo emulzí paliv

1.    Požadavky týkající se motorů na kapalná paliva

1.1.

Při podávání žádosti o EU schválení typu mohou výrobci vybrat jednu z těchto možností, pokud jde o použitelnost paliv motoru:

a) motor se standardní použitelností paliv podle požadavků stanovených v bodě 1.2 nebo

b) motor pro konkrétní palivo podle požadavků stanovených v bodě 1.3.

1.2.

Požadavky na motor se standardní použitelností paliv (naftový, benzínový)

Motor se standardní použitelností paliv musí splňovat požadavky uvedené v bodech 1.2.1 až 1.2.4.

1.2.1.

Základní motor musí splňovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v příloze II nařízení (EU) a 2016/1628 a požadavky stanovené v tomto nařízení, pokud je motor používán s referenčními palivy uvedenými v oddílech 1.1 nebo 2.1 přílohy IX.

1.2.2.

Jelikož norma Evropského výboru pro normalizaci (norma „CEN“) pro plynový olej pro nesilniční stroje ani tabulka vlastností paliv pro plynový olej pro nesilniční stroje ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ( 1 ) neexistuje, referenční palivo motorová nafta (plynový olej pro nesilniční stroje) v příloze IX představuje běžně prodávané nesilniční plynové oleje s obsahem síry nejvýše 10 mg/kg, cetanovým číslem nejméně 45 a obsahem methylesteru mastné kyseliny („FAME“) nejvýše 7,0 % obj. Není-li povoleno jinak podle bodů 1.2.2.1, 1.2.3 a 1.2.4, poskytne výrobce konečným uživatelům v souladu s požadavky přílohy XV odpovídající prohlášení, že provoz motoru s využitím plynového oleje pro nesilniční stroje je omezen na paliva s obsahem síry nejvýše 10 mg/kg (20 mg/kg v koncovém článku dodavatelského řetězce), s cetanovým číslem nejméně 45 a obsahem FAME nejvýše 7,0 % obj. Výrobce může volitelně stanovit další parametry (např. ohledně mazivosti).

1.2.2.1.

Výrobce motoru nesmí v okamžiku EU schválení typu uvádět, že určitý typ motoru nebo rodina motorů smí být provozována v Unii s jinými běžně prodávanými palivy, než jsou ta, která splňují požadavky tohoto bodu, pokud výrobce navíc nesplňuje požadavek v bodu 1.2.3:

a) v případě benzinu směrnice 98/70/ES nebo norma CEN EN 228: 2012. V souladu se specifikací výrobce může být přidán mazací olej;

b) v případě motorové nafty (jiné než plynový olej pro nesilniční stroje) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES nebo norma CEN EN 590: 2013;

c) v případě motorové nafty (jiné než plynový olej pro nesilniční stroje) směrnice 98/70/ES a také cetanové číslo nejméně 45 a také FAME nejvýše 7,0 % obj.

1.2.3.

Pokud výrobce povoluje provoz motorů s dalšími běžně prodávanými palivy, která nejsou uvedena v bodě 1.2.2, jako je provoz na B100 (EN 14214:2012+A1:2014), B20 nebo B30 (EN16709:2015), nebo pro specifikovaná paliva, směsi paliv nebo emulze paliv, musí výrobce kromě požadavků bodu 1.2.2.1 učinit všechny tyto kroky:

a) prostřednictvím informačního dokumentu stanoveného v prováděcím nařízení Komise (EU) 2017/656 ( 2 ) deklarovat specifikaci komerčních paliv, směsí paliv nebo emulzí paliv, s nimž je daná rodina motorů schopna provozu;

b) prokázat schopnost základního motoru splnit požadavky tohoto nařízení na uvedená paliva, směsi paliv nebo emulze paliv;

c) splnit požadavky monitorování v provozu stanovené v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 ( 3 ) týkající se deklarovaných paliv, směsí paliv a emulzí paliv, včetně případného mísení deklarovaných paliv, směsí paliv a emulzí paliv a příslušného běžně prodávaného paliva podle bodu 1.2.2.1.

1.2.4.

U zážehových motorů musí být poměrem směsi paliva a oleje poměr doporučený výrobcem. Procentuální podíl oleje ve směsi palivo/mazivo se uvede v informačním dokumentu stanoveném v prováděcím nařízení (EU) 2017/656.

1.3.

Požadavky na motor pro konkrétní palivo (ED 95 nebo E 85)

Motor na konkrétní palivo (ED 95 nebo E 85) musí splňovat požadavky uvedené v bodech 1.3.1 a 1.3.2.

1.3.1.

Pro ED 95 musí základní motor splňovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v příloze II nařízení (EU) a 2016/1628 a požadavky stanovené v tomto nařízení, pokud je motor používán s referenčními palivy uvedenými v bodě 1.2 přílohy IX.

1.3.2.

Pro E 85 musí základní motor splňovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v příloze II nařízení (EU) a 2016/1628 a požadavky stanovené v tomto nařízení, pokud je motor používán s referenčními palivy uvedenými v bodě 2.2 přílohy IX.

2.    Požadavky na motory poháněné zemním plynem / biomethanem (NG) nebo zkapalněným ropným plynem (LPG), včetně motorů dual fuel

2.1.

Při podávání žádosti o EU schválení typu mohou výrobci vybrat jednu z těchto možností, pokud jde o použitelnost paliv motoru:

a) motor s univerzální použitelností paliv podle požadavků stanovených v bodě 2.3;

b) motor s omezenou použitelností paliv podle požadavků stanovených v bodě 2.4;

c) motor pro konkrétní palivo podle požadavků stanovených v bodě 2.5.

2.2.

Tabulky shrnující požadavky pro EU schválení motorů na zemní plyn / biomethan, na LPG a motorů dual fuel jsou uvedeny v dodatku 1.

2.3.

Požadavky na motor s univerzální použitelností paliv

2.3.1.

U motorů na zemní plyn / biomethan, včetně motorů dual fuel, je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení zemního plynu / biomethanu, které může být nabízeno na trhu. Uvedené prokázání se provede v souladu s tímto oddílem 2 a v případě motorů dual fuel rovněž v souladu s dodatečnými ustanoveními týkajícími se postupu přizpůsobení paliva stanovenými v bodě 6.4 přílohy VIII.

2.3.1.1.

U motorů na stlačený zemní plyn / biomethan (CNG) obecně existují dva druhy paliva: palivo s velkou výhřevností (plyn H) a palivo s malou výhřevností (plyn L), avšak s velkým rozptylem v obou skupinách; liší se výrazně svým obsahem energie vyjádřeným Wobbeho indexem a svým faktorem posunu λ (Sλ). Zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 0,89 a 1,08 (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,08) se považují za paliva s velkou výhřevností (skupina H), zatímco zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 1,08 a 1,19 (1,08 ≤ Sλ ≤ 1,19) se považují za paliva s malou výhřevností (skupina L). Složení referenčních paliv odráží extrémní proměnlivost Sλ.

Základní motor musí splňovat požadavky tohoto nařízení na referenční paliva GR (palivo 1) a G25 (palivo 2) uvedené v příloze IX nebo na rovnocenná paliva vytvořená použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení palivového systému motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací běh. Přizpůsobovací průběh zahrnuje provedení stabilizace pro následující zkoušku emisí podle odpovídajícího zkušebního cyklu. V případě motorů zkoušených pomocí nesilničních zkušebních cyklů v ustáleném stavu („NRSC“), kde stabilizační cyklus nepostačuje k tomu, aby se přívod paliva do motoru přizpůsobil automaticky, smí být před stabilizací motoru proveden alternativní přizpůsobovací průběh stanovený výrobcem.

2.3.1.1.1

Výrobce smí zkoušet motor s třetím palivem (palivo 3), jestliže se faktor posunu λ (Sλ) pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR)) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 běžně prodávaným palivem. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

2.3.1.2.

V případě motorů na zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG) splňuje základní motor požadavky tohoto nařízení na referenční paliva GR (palivo 1) a G20 (palivo 2) uvedené v příloze IX nebo na rovnocenná paliva vytvořená použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení systému přívodu paliva do motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací běh. Přizpůsobovací průběh zahrnuje provedení stabilizace pro následující zkoušku emisí podle odpovídajícího zkušebního cyklu. V případě motorů zkoušených na NRSC, kde stabilizační cyklus nepostačuje k tomu, aby se přívod paliva do motoru automaticky přizpůsobil, smí být před stabilizací motoru proveden alternativní přizpůsobovací průběh stanovený výrobcem.

2.3.2.

V případě motorů na stlačený zemní plyn / biomethan (CNG), které se mohou samočinně přizpůsobit jednak pro skupinu plynů H a jednak pro skupinu plynů L a u něhož se mezi skupinou H a skupinou L přepíná přepínačem, se musí základní motor zkoušet s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze IX pro každou skupinu při každé poloze přepínače. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L nebo rovnocenná paliva vytvořená použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto nařízení v obou polohách přepínače bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami provedenými při jedné a druhé poloze přepínače. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací běh. Přizpůsobovací průběh zahrnuje provedení stabilizace pro následující zkoušku emisí podle odpovídajícího zkušebního cyklu. V případě motorů zkoušených na NRSC, kde stabilizační cyklus nepostačuje k tomu, aby se přívod paliva do motoru automaticky přizpůsobil, smí být před stabilizací motoru proveden alternativní přizpůsobovací průběh stanovený výrobcem.

2.3.2.1.

Výrobce smí zkoušet motor s třetím palivem místo G23 (palivo 3), jestliže se faktor posunu λ (Sλ) pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR)) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 běžně prodávaným palivem. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

2.3.3.

U motorů na zemní plyn / biomethan se určí poměr výsledků měření emisí „r“ pro každou znečišťující látku takto:

image

nebo

image

a

image

2.3.4.

U motorů na LPG je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které může být nabízeno na trhu.

U motorů na LPG složení C3/C4 kolísá. Tato kolísání se odrážejí v referenčních palivech. Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy A a B uvedenými v příloze IX, aniž by se provedlo jakékoli nové nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací běh. Přizpůsobovací průběh zahrnuje provedení stabilizace pro následující zkoušku emisí podle odpovídajícího zkušebního cyklu. V případě motorů zkoušených na NRSC, kde stabilizační cyklus nepostačuje k tomu, aby se přívod paliva do motoru automaticky přizpůsobil, smí být před stabilizací motoru proveden alternativní přizpůsobovací průběh stanovený výrobcem.

2.3.4.1.

Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

image

2.4.

Požadavky na motor s omezenou použitelností paliv

Motor s omezenou použitelností paliv musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.4.1 až 2.4.3.

2.4.1.   U motorů na stlačený zemní plyn konstruovaných pro provoz buď se skupinou plynů H, nebo se skupinou plynů L

2.4.1.1.

Základní motor se zkouší s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze IX pro danou skupinu. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L nebo rovnocenná paliva vytvořená použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto nařízení bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací běh. Přizpůsobovací průběh zahrnuje provedení stabilizace pro následující zkoušku emisí podle odpovídajícího zkušebního cyklu. V případě motorů zkoušených na NRSC, kde stabilizační cyklus nepostačuje k tomu, aby se přívod paliva do motoru automaticky přizpůsobil, smí být před stabilizací motoru proveden alternativní přizpůsobovací průběh stanovený výrobcem.

2.4.1.2.

Výrobce smí zkoušet motor s třetím palivem místo G23 (palivo 3), jestliže se faktor posunu λ (Sλ) pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší rozsah paliva GR)) a 1,19 (tj. vyšší rozsah paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 běžně prodávaným palivem. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

2.4.1.3.

Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

image

nebo

image

a

image

2.4.1.4.

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle požadavků přílohy III nařízení (EU) 2016/1628 udávající, pro kterou skupinu plynů má motor EU schválení typu.

2.4.2.   U motorů na zemní plyn nebo LPG konstruovaných pro provoz s jedním specifickým složením paliva.

2.4.2.1.

Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy GR a G25 nebo s rovnocennými palivy vytvořenými použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX, v případě stlačeného zemního plynu, s referenčními palivy GR a G20 nebo s rovnocennými palivy vytvořenými použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 2 k příloze VI, v případě zkapalněného zemního plynu, nebo s referenčními palivy A a B v případě zkapalněného ropného plynu, jak je uvedeno v příloze IX. Mezi zkouškami je přípustné jemné seřízení palivového systému. Toto jemné seřízení se skládá z překalibrování databáze palivového systému, aniž by přitom došlo ke změně základní strategie pro regulaci nebo základní struktury databáze. V případě potřeby se připouští výměna částí, které mají přímý vztah k průtočnému množství paliva, jako jsou vstřikovací trysky.

2.4.2.2.

U motorů na stlačený zemní plyn smí výrobce vyzkoušet motor s referenčními palivy GR a G23 nebo s referenčními palivy G25 a G23 nebo s rovnocennými palivy vytvořenými použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX, v kterémžto případě EU schválení typu platí pouze pro skupinu plynů H, nebo pro skupinu plynů L.

2.4.2.3.

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle přílohy III prováděcího nařízení (EU) 2017/656 udávající, pro jakou skupinu složení paliva je motor kalibrován.

2.5.

Požadavky na motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.5.1 až 2.5.2.

2.5.1.   Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

2.5.1.1.

Motor musí být kalibrován pro konkrétní složení zkapalněného zemního plynu vedoucí k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 % od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze IX, a s obsahem ethanu nepřesahujícím 1,5 %.

2.5.1.2.

Nejsou-li požadavky stanovené v bodě 2.5.1.1 splněny, požádá výrobce o schválení typu pro motor s univerzální použitelností paliv podle specifikací uvedených v bodě 2.1.3.2.

2.5.2.   Motor na konkrétní palivo využívající zkapalněný zemní plyn (LNG)

2.5.2.1.

U rodiny motorů dual fuel musí být motory kalibrovány pro specifické složení plynu LNG vedoucí k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 % od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze IX, a s obsahem ethanu nepřesahujícím 1,5 %, přičemž základní motor se zkouší pouze s referenčním plynným palivem G20 nebo s rovnocenným palivem vytvořeným použitím příměsí plynu z plynovodu s jinými plyny, jak je uvedeno v dodatku 1 k příloze IX.

2.6.

EU schválení typu člena rodiny

2.6.1.

S výjimkou případu uvedeného v bodu 2.6.2 se EU schválení typu základního motoru rozšíří bez dalšího zkoušení na všechny členy rodiny motorů pro všechna složení paliva ve skupině, pro kterou základní motor získal EU schválení typu (v případě motorů popsaných v bodu 2.5), nebo pro tutéž skupinu paliv (v případě motorů popsaných buď v bodu 2.3, nebo v bodu 2.4), pro kterou základní motor získal EU schválení typu.

2.6.2.

Pokud technická zkušebna zjistí, že z hlediska vybraného základního motoru předložená žádost ne zcela reprezentuje rodinu motorů definovanou v příloze IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656, může technická zkušebna vybrat a vyzkoušet alternativní referenční zkušební motor, případně další referenční zkušební motor.

2.7.

Dodatečné požadavky na motory dual fuel

Za účelem získání EU schválení typu motoru nebo rodiny motorů dual fuel výrobce:

a) provede zkoušky podle tabulky 1.3 dodatku 1;

b) kromě splnění požadavků stanovených v oddílu 2 prokáže, že motory dual fuel byly podrobeny zkouškám a splňují požadavky stanovené v příloze VIII.




Dodatek 1

Shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn a na LPG včetně motorů dual fuel

Tabulky 1.1 až 1.3 obsahují shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn a na LPG a minimálního počtu zkoušek potřebných ke schválení motorů dual fuel.



Tabulka 1.1

EU schválení typu motorů na zemní plyn

 

Bod 2.3: Požadavky na motor s univerzální použitelností paliv

Počet zkoušek

Výpočet „r“

Bod 2.4: Požadavky na motor s omezenou použitelností paliv

Počet zkoušek

Výpočet „r“

Viz bod 2.3.1.

motor na NG, který lze přizpůsobit jakémukoli složení paliva

GR (1) a G25 (2)

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s dalším běžně prodávaným palivem (3),

jestliže Sl = 0,89 – 1,19

2

(max. 3)

image

a je-li zkouška s dalším palivem;

image

a

image

 

 

 

Viz bod 2.3.2.

motor na NG, který se může samočinně přizpůsobit pomocí přepínače

GR (1) a G23 (3) pro H a

G25 (2) a G23 (3) pro L

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s běžně prodávaným palivem (3) místo G23,

jestliže Sl = 0,89 – 1,19

2 pro skupinu H a

2 pro skupinu L

v příslušné poloze vypínače

image

a

image

 

 

 

viz bod 2.4.1.

motor na NG použitelný buď pro plyny skupiny H, nebo pro plyny skupiny L

 

 

 

GR (1) a G23 (3) pro H nebo

G25 (2) a G23 (3) pro L

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s běžně prodávaným palivem (3) místo G23,

jestliže Sl = 0,89 – 1,19

2 pro skupinu H

nebo

2 pro skupinu L

2

image

pro skupinu H

nebo

image

pro skupinu L

Viz bod 2.4.2.

motor na NG použitelný pro jedno specifické složení paliva

 

 

 

GR (1) a G25 (2),

jemné seřízení mezi zkouškami povoleno.

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s palivem:

GR (1) a G23 (3) pro H nebo

G25 (2) a G23 (3) pro L

2

2 pro skupinu H

nebo

2 pro skupinu L

 



Tabulka 1.2

EU schválení typu motorů na LPG

 

Bod 2.3: Požadavky na motor s univerzální použitelností paliv

Počet zkoušek

Výpočet „r“

Bod 2.4: Požadavky na motor s omezenou použitelností paliv

Počet zkoušek

Výpočet „r“

Viz bod 2.3.4.

motor na LPG použitelný pro jakékoli složení paliva

Palivo A a palivo B

2

image

 

 

 

Viz bod 2.4.2.

motor na LPG použitelný pro jedno specifické složení paliva

 

 

 

Palivo A a palivo B, jemné seřízení mezi zkouškami povoleno

2

 



Tabulka 1.3

Minimální počet zkoušek požadovaných pro EU schválení typu motorů dual fuel

Typ dual fuel

Režim kapalného paliva

Režim dual fuel

CNG

LNG

LNG20

LPG

1A

 

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

1B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

2A

 

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

2 B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

3 B

Univerzální

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)

Univerzální

(2 zkoušky)

Pro konkrétní palivo

(1 zkouška)

Univerzální nebo omezené

(2 zkoušky)




PŘÍLOHA II

Opatření ohledně shodnosti výroby

1.    Definice

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1. „systémem řízení jakosti“ se rozumí soubor vzájemně propojených a vzájemně se ovlivňujících prvků, které organizace používají k řízení a kontrole toho, jak jsou uskutečňovány politiky jakosti a dosahovány cíle jakosti;

1.2. „auditem“ se rozumí postup shromažďování důkazů k hodnocení toho, nakolik jsou kritéria auditu uplatňována; měl by být objektivní, nestranný a nezávislý a auditní postup by měl být systematický a řádně zdokumentovaný;

1.3. „nápravnými opatřeními“ se rozumí postup řešení problému s návaznými kroky, kterými dojde k odstranění příčin neshody nebo nežádoucí situace a které mají zabránit jejich opakování.

2.    Účel

2.1.

Cílem opatření pro shodnost výroby je zajistit, aby byl každý motor ve shodě se specifikací, požadavky na výkon a na označení schváleného typu motoru nebo rodiny motorů.

2.2.

Nedílnou součástí těchto postupů je posouzení systémů řízení jakosti (dále jen „úvodní posouzení“) stanovené v bodě 3 a ověření a kontroly týkající se výroby (dále jen „opatření pro shodnost výrobků“) stanovené v bodě 4.

3.    Úvodní posouzení

3.1.

Před udělením EU schválení typu schvalovací orgán ověří existenci uspokojivých opatření a postupů zavedených výrobcem za účelem zajištění účinné kontroly, aby vyráběné motory odpovídaly schválenému typu motoru nebo rodině motorů.

3.2.

Na úvodní posouzení se použijí směrnice pro auditování systémů managementu jakosti a/nebo systémů environmentálního managementu stanovené v normě EN ISO 19011:2011.

3.3.

Schvalovací orgán vyjádří spokojenost s úvodním posouzením a s opatřeními pro shodnost výrobku podle oddílu 4, přičemž v případě potřeby vezme v úvahu jedno z opatření popsaných v bodech 3.3.1 až 3.3.3 nebo případně úplnou nebo částečnou kombinaci uvedených opatření.

3.3.1.

Úvodní posouzení a/nebo ověření opatření pro shodnost výroby provádí schvalovací orgán udělující schválení nebo určený orgán z pověření schvalovacího orgánu.

3.3.1.1.

Při zvažování rozsahu úvodního posouzení může schvalovací orgán vzít v úvahu dostupné informace o certifikaci výrobce, které nebyly uznány podle bodu 3.3.3.

3.3.2.

Úvodní posouzení a ověření opatření pro shodnost výroby může také provádět schvalovací orgán jiného členského státu nebo určený orgán pověřený k tomuto účelu schvalovacím orgánem.

3.3.2.1.

V takovém případě schvalovací orgán jiného členského státu vypracuje prohlášení o shodě, ve kterém označí oblasti a výrobní zařízení, které zahrnul jako týkající se motorů, jejichž typ má obdržet EU schválení typu.

3.3.2.2.

Po přijetí žádosti o prohlášení o shodě od schvalovacího orgánu členského státu udělujícího EU schválení typu schvalovací orgán jiného členského státu prohlášení o shodě neprodleně zašle, nebo sdělí, že není schopen takové prohlášení poskytnout.

3.3.2.3.

Prohlášení o shodě musí obsahovat alespoň tyto údaje:

3.3.2.3.1 skupina nebo společnost (např. XYZ manufacturing);

3.3.2.3.2. konkrétní útvar (např. evropská divize);

3.3.2.3.3 závody/provozy (např. motorárna 1 (Spojené království) – motorárna 2 (Německo));

3.3.2.3.4 zahrnuté typy motorů / rodiny motorů

3.3.2.3.5 posuzované oblasti (např. montáž motorů, zkoušení motorů, výroba systémů následného zpracování)

3.3.2.3.6 zkoumané dokumenty (např. příručka jakosti a postupy společnosti a příslušného provozu);

3.3.2.3.7 datum posouzení (např. audit proběhl od 18. do 30. května 2013);

3.3.2.3.8 plánovaná kontrolní návštěva (např. říjen 2014).

3.3.3.

Schvalovací orgán rovněž uzná vhodný certifikát výrobce o dodržení harmonizované normy EN ISO 9001:2008 nebo rovnocenné harmonizované normy jako vyhovující požadavkům úvodního posouzení podle bodu 3.3. Výrobce poskytne podrobné informace o certifikaci a zajistí, aby byl schvalovací orgán informován o každé změně platnosti nebo rozsahu certifikace.

4.    Opatření pro shodnost výrobku

4.1.

Každý motor, který získal EU schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628, tohoto nařízení v přenesené pravomoci, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 a prováděcího nařízení (EU) 2017/656, musí být vyroben tak, aby se v důsledku splnění požadavků této přílohy, nařízení (EU) 2016/1628 a výše uvedených nařízení v přenesené pravomoci a prováděcích nařízení shodoval se schváleným typem motoru nebo rodiny motorů.

4.2.

Před udělením schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628, aktů v přenesené pravomoci a prováděcího aktu přijatých podle uvedeného nařízení ověří schvalovací orgán existenci odpovídajících opatření a dokumentovaných kontrolních plánů, které budou dohodnuty s výrobcem pro každé schválení, za účelem pravidelného provádění těchto zkoušek nebo souvisejících kontrol k ověření pokračující shody se schváleným typem motoru nebo rodiny motorů, případně včetně zkoušek uvedených v nařízení (EU) 2016/1628 a aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech přijatých podle uvedeného nařízení.

4.3.

Držitel EU schválení typu musí:

4.3.1. zajistit existenci a používání postupů účinné kontroly shodnosti motorů se schváleným typem motoru nebo rodinou motorů;

4.3.2. mít přístup ke zkušebnímu nebo jinému vhodnému vybavení nezbytnému pro ověřování shodnosti s každým schváleným typem motoru nebo rodiny motorů;

4.3.3. zajistit, aby byly výsledky zkoušek nebo kontrol zaznamenávány a aby připojené dokumenty byly dostupné po dobu až deseti let, která se stanoví dohodou se schvalovacím orgánem;

4.3.4. u kategorií motorů NRSh a NRS, kromě NRS-v-2b a NRS-v-3 pro každý typ motoru zajistit alespoň provedení kontrol a zkoušek předepsaných v nařízení (EU) 2016/1628 a aktech v přenesené pravomoci a prováděcím aktu přijatých podle uvedeného nařízení. U ostatních kategorií se na zkouškách na úrovni součástí nebo sestavy součástí s vhodným kritériem může dohodnout výrobce se schvalovacím orgánem.

4.3.5. analyzovat výsledky každého druhu zkoušky nebo kontroly tak, aby byla ověřena a zajištěna stabilita vlastností výrobku s připuštěním odchylek v průmyslové výrobě;

4.3.6. zajistit, aby v případě, že jakýkoli soubor vzorků nebo zkušebních dílů vykáže neshodnost při daném druhu zkoušky, následoval další odběr vzorků a nová zkouška nebo kontrola.

4.4.

Pokud schvalovací orgán nepovažuje výsledky dalších auditů nebo kontroly podle bodu 4.3.6 za uspokojivé, zajistí výrobce co nejdříve prostřednictvím nápravných opatření ke spokojenosti schvalovacího orgánu obnovení shodnosti výroby.

5.    Opatření pro průběžná ověřování

5.1.

Orgán, který udělil EU schválení typu, může kdykoliv prostřednictvím pravidelných auditů ověřovat postupy kontroly shodnosti výroby používané v každém výrobním provozu. Výrobce za tímto účelem umožní přístup do svých výrobních, inspekčních, zkušebních, skladovacích a distribučních zařízení a poskytne veškeré nezbytné informace z dokumentace a záznamů systému řízení jakosti.

5.1.1.

Běžným přístupem k takovým pravidelným auditům je monitorovat trvalou účinnost postupů stanovených v oddílech 3 a 4 (úvodní posouzení a opatření pro shodnost výroby).

5.1.1.1.

Dohled vykonávaný technickou zkušebnou (kvalifikovanou nebo uznanou podle bodu 3.3.3) se uzná jako vyhovující požadavkům bodu 5.1.1 z hlediska postupů stanovených při úvodním posouzení.

5.1.1.2.

Minimální četnost ověřování (jiných než podle bodu 5.1.1.1) k zajištění přezkumu příslušných kontrol shodnosti výroby prováděných podle bodů 3 a 4 se přezkoumává v časových intervalech odpovídajících stupni důvěry stanovených schvalovacím orgánem a je nejméně jednou za dva roky. Další ověřování však provádí schvalovací orgán v závislosti na ročním objemu výroby, výsledcích předchozích hodnocení, potřebě monitorovat nápravná opatření a na základě odůvodněné žádosti jiného schvalovacího orgánu nebo jakéhokoli orgánu dozoru nad trhem.

5.2.

Při každém přezkumu jsou inspektorovi k dispozici záznamy o zkouškách a kontrolách a výrobní záznamy, a zejména záznamy o zkouškách nebo kontrolách dokumentovaných podle požadavků bodu 4.2.

5.3.

Inspektor může namátkově vybrat vzorky, které se přezkoušejí v laboratoři výrobce, nebo v zařízeních technické zkušebny, v kterémžto případě se provedou pouze fyzické zkoušky. Minimální počet vzorků může být určen podle výsledků vlastních kontrol výrobce.

5.4.

Pokud se úroveň kontroly jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá nutné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 5.2 nebo na základě odůvodněné žádosti jiného schvalovacího orgánu nebo orgánu dozoru nad trhem, vybere inspektor namátkově vzorky, které se přezkoušejí v laboratoři výrobce nebo odešlou technické zkušebně k provedení fyzických zkoušek podle požadavků uvedených v oddílu 6 nařízení (EU) 2016/1628 a v aktech v přenesené pravomoci a prováděcím aktu přijatých podle uvedeného nařízení.

5.5.

Pokud schvalovací orgán v průběhu inspekce nebo kontrolního přezkumu nebo schvalovací orgán v jiném členském státě v souladu s čl. 39 odst. 3 nařízení (EU) 2016/1628 zjistí neuspokojivé výsledky, schvalovací orgán zajistí, aby byla co nejdříve přijata veškerá opatření nezbytná pro obnovení shodnosti výroby.

6.    Požadavky na zkoušky shodnosti výroby v případech neuspokojivé úrovně kontroly shodnosti výrobku podle bodu 5.4

6.1.

V případě neuspokojivé úrovně kontroly shodnosti výrobku podle bodu 5.4 nebo 5.5 se shodnost výroby zkontroluje zkouškou emisí na základě popisu v certifikátech EU schválení typu uvedených v příloze IV prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

6.2.

Nestanoví-li bod 6.3 jinak, použije se tento postup:

6.2.1.

Ze sériové výroby posuzovaného typu motoru se ke kontrole namátkově vyberou tři motory a případně tři systémy následného zpracování. Je-li to nutné k dosažení kritéria vyhovění nebo nevyhovění, vyberou se další motory. K dosažení kritéria vyhovění je zapotřebí vyzkoušet nejméně čtyři motory.

6.2.2.

Poté, co inspektor vybere motory, nesmí výrobce na vybraných motorech provádět žádná seřízení.

6.2.3.

Motory se podrobí zkouškám emisí podle požadavků přílohy VI, nebo v případě motorů dual fuel podle dodatku 2 k příloze VIII, a zkušebním cyklům pro daný typ motoru podle přílohy XVII.

6.2.4.

Jako mezní hodnoty se použijí hodnoty uvedené v příloze II nařízení (ES) 2016/1628. Pokud se motor se systémem následného zpracování regeneruje občas, jak je uvedeno v bodě 6.6.2 přílohy VI, každý výsledek emisí plynných nebo pevných znečišťujících látek se upraví pomocí faktoru použitelného pro daný typ motoru. Ve všech případech se každý výsledek zkoušky emisí plynných nebo pevných znečišťujících látek upraví pomocí příslušných faktorů zhoršení pro uvedený typ motoru, jak je stanoveno v souladu s přílohou III.

6.2.5.

Zkoušky se provedou s nově vyrobenými motory.

6.2.5.1.

Na žádost výrobce se však mohou zkoušky provést s motory, které byly v záběhu, po dobu buď odpovídající 2 % doby životnosti emisních vlastností, nebo, pokud je tato doba kratší, 125 hodin. Pokud záběh provádí výrobce, musí se výrobce zavázat, že nebude uvedené motory nijak seřizovat. Pokud výrobce stanovil postup záběhu v bodě 3.3 informačního dokumentu, jak stanoví příloha I prováděcího nařízení (EU) 2017/656, záběh se provede podle uvedeného postupu.

6.2.6.

Na základě zkoušek vybraných motorů podle dodatku 1 se sériová výroba posuzovaných motorů pokládá za shodnou se schváleným typem, pokud podle zkušebních kritérií v příslušném dodatku bylo splněno kritérium vyhovění pro všechny znečisťující látky, a za neshodnou se schváleným typem, pokud bylo splněno kritérium nevyhovění pro jednu znečisťující látku, podle kritérií zkoušky použitých v dodatku 1 a jak je znázorněno na obrázku 2.1.

6.2.7.

Jestliže bylo dosaženo kritéria vyhovění u jedné znečišťující látky, nelze toto rozhodnutí změnit na základě výsledku jakýchkoli doplňkových zkoušek určených k dosažení určitého kritéria pro ostatní znečišťující látky.

Jestliže nebylo dosaženo kritéria vyhovění pro všechny znečišťující látky a nebylo dosaženo kritéria nevyhovění pro žádnou znečišťující látku, podrobí se zkoušce jiný motor.

6.2.8.

Výrobce může kdykoli rozhodnout o zastavení zkoušek, jestliže nebylo dosaženo žádného kritéria. V takovém případě se zaznamená kritérium nevyhovění.

6.3.

Odchylně od bodu 6.2.1 se u typů motoru s objemem prodeje v EU méně než 100 kusů ročně použije tento postup:

6.3.1. Z posuzované sériové výroby typu motoru se ke kontrole namátkově vybere jeden motor a případně jeden systém následného zpracování.

6.3.2. Pokud motor splňuje požadavky uvedené v bodě 6.2.4, bylo dosaženo kritéria vyhovění a další zkoušky nejsou zapotřebí.

6.3.3. Pokud při zkoušce nejsou uspokojeny požadavky uvedené v bodu 6.2.4, provede se postup uvedený v bodech 6.2.6 až 6.2.9.

6.4.

Všechny tyto zkoušky smí být provedeny s příslušnými běžně prodávanými palivy. Na žádost výrobce se však použijí referenční paliva popsaná v příloze IX. To znamená, že se provedou zkoušky popsané v dodatku 1 k příloze I s nejméně dvěma referenčními palivy pro každý motor na plynná paliva, kromě motoru na plynná paliva s EU schválením typu pro konkrétní palivo, u něhož je vyžadováno pouze jedno referenční palivo. Pokud se použije více plynných referenčních paliv, musí výsledky prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty s každým palivem.

6.5.

Nevyhovění motorů na plynná paliva

V případě sporu ohledně nevyhovění motorů na plynná paliva, včetně motorů dual fuel, při použití běžně prodávaného paliva se musí zkoušky provést s každým referenčním palivem, se kterým byl zkoušen základní motor, a na žádost výrobce popřípadě s dalším třetím palivem podle bodů 2.3.1.1.1, 2.3.2.1 a 2.4.1.2 přílohy I, s kterým byla případně provedena zkouška základního motoru. Výsledky se pak musí přepočítat s použitím příslušných faktorů „r“, „r a“ nebo „r b“, jak je popsáno v bodech 2.3.3, 2.3.4.1 a 2.4.1.3 přílohy I. Jestliže r, r a nebo r b jsou menší než 1, korekce se neprovádí. Naměřené výsledky a případně vypočtené výsledky musí prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty se všemi odpovídajícími palivy (například palivy 1, 2 a případně třetím palivem u motorů na zemní plyn / biomethan a palivy A a B u motorů na LPG).

Obrázek 2.1

Schéma zkoušek shodnosti výroby

image




Dodatek 1

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby

1. Tento dodatek popisuje postup, který se použije k ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek.

2. Postup odběru vzorků při velikosti souboru nejméně tří motorů je stanoven tak, aby pravděpodobnost, že soubor při zkoušce vyhoví i při 30 % vadných motorů, byla rovna 0,90 (riziko výrobce = 10 %), zatímco pravděpodobnost, že soubor bude přijat i při 65 % vadných motorů, byla rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

3. Pro každou z emisí znečišťujících látek podle tohoto nařízení se použije následující postup (viz obrázek 2.1):

Nechť

:

n = velikost vzorku.

4. Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje kumulativní počet nevyhovujících zkoušek při n-té zkoušce.

5. Pak:

a) je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 2.1, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;

b) je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 2.1, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c) nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle bodu 6.2 a postup výpočtu se použije pro vzorek navýšený o jednu jednotku.

V tabulce 2.1 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/1991.

Tabulka 2.1

Statistika zkoušky kontroly shodnosti výroby



Nejmenší velikost vzorku: 3

Nejmenší velikost vzorku pro kritérium vyhovění: 4



Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)

Hodnota kritéria vyhovění

Hodnota kritéria nevyhovění

3

3

4

0

4

5

0

4

6

1

5

7

1

5

8

2

6

9

2

6

10

3

7

11

3

7

12

4

8

13

4

8

14

5

9

15

5

9

16

6

10

17

6

10

18

7

11

19

8

9




PŘÍLOHA III

Metodika pro úpravu výsledků laboratorních zkoušek emisí, tak aby zohledňovaly faktory zhoršení

1.    Definice

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1 „Cyklem stárnutí“ se rozumí provoz nesilničního mobilního stroje nebo motoru (otáčky, zatížení, výkon) během doby akumulace provozu.

1.2 „Kritickými součástmi souvisejícími s emisemi“ se rozumí systém následného zpracování výfukových plynů, elektronická řídicí jednotka motoru a s ní související čidla a ovládací prvky a systém recirkulace výfukových plynů (EGR) včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí.

1.3 „Kritickou údržbou související s emisemi“ se rozumí údržba prováděná na kritických součástech motoru souvisejících s emisemi.

1.4 „Údržbou související s emisemi“ se rozumí údržba, která podstatně ovlivňuje emise či pravděpodobně ovlivní výkonnost z hlediska emisí nesilničních mobilních strojů nebo motoru za běžných podmínek provozu.

1.5 „Rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování“ se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, které se však dále seskupují do rodiny rodin motorů používajících stejný systém následného zpracování výfukových plynů.

1.6 „Údržbou nesouvisející s emisemi“ se rozumí údržba, která neovlivňuje podstatným způsobem emise a která nemá trvalý vliv na zhoršení emisních vlastností stroje nebo motoru za běžných podmínek, jakmile je údržba provedena.

1.7 „Programem akumulace doby provozu“ se rozumí cyklus stárnutí a akumulace doby provozu pro určení faktorů zhoršení u rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování.

2.    Obecně

2.1

Tato příloha podrobně popisuje postupy pro výběr motorů, které mají být zkoušeny v rámci programu akumulace doby provozu pro účely stanovení faktorů zhoršení pro účely EU schválení typu motorů nebo rodiny motorů a posuzování shodnosti výroby. Faktory zhoršení se použijí na emise změřené podle přílohy VI a vypočtené podle přílohy VII v souladu s postupem stanoveným v bodech 3.2.7 nebo 4.3.

2.2

Zkoušky v rámci programu akumulace provozu nebo zkoušky emisí, jimiž se určuje zhoršení, se nemusí konat za přítomnosti schvalovacího orgánu.

2.3

Tato příloha podrobně popisuje také údržbu související i nesouvisející s emisemi, která by měla být nebo může být prováděna na motorech zařazených do programu akumulace provozu. Tato údržba musí splňovat požadavky na údržbu prováděnou na motorech v provozu a koneční uživatelé nových motorů o ní musejí být informováni.

3.    Kategorie NRE, NRG, IWP, IWA, RLL, RLR, SMB, ATS a podkategorie NRS-v-2b a NRS-v-3 motorů

3.1   Výběr motorů k určení faktorů zhoršení po dobu životnosti emisních vlastností

3.1.1

Pro zkoušky emisí k určení faktorů zhoršení během doby životnosti emisních vlastností se vyberou motory z rodiny motorů definované v oddílu 2 přílohy IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.1.2

Motory z různých rodin motorů lze dále spojovat do rodin na základě typu použitého systému následného zpracování výfukových plynů. K zařazení motorů s různým uspořádáním válců, avšak s obdobnými technickými specifikacemi a instalací pro systém následného zpracování výfukových plynů do rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování poskytne výrobce schvalovacímu orgánů údaje, které prokazují, že vlastnosti těchto motorů, pokud jde o snížení emisí, jsou obdobné.

3.1.3

Výrobce motorů vybere jeden motor reprezentující rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování určený podle bodu 3.1.2 pro zkoušení v rámci programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2 a před zahájením zkoušek o něm informuje schvalovací orgán.

3.1.4

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že nejhorší úroveň emisí rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování by mohl lépe charakterizovat jiný zkušební motor, pak zkušební motor vybere společně schvalovací orgán s výrobcem motorů.

3.2   Určení faktorů zhoršení po dobu životnosti emisních vlastností

3.2.1   Obecně

Faktory zhoršení použitelné na rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování se odvodí z vybraných motorů na základě programu akumulace doby provozu, který zahrnuje pravidelné zkoušky plynných emisí a emisí pevných částic po dobu každého zkušebního cyklu použitelného pro kategorii motoru, jak je uvedeno v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628. V případě nesilničních zkušebních cyklů pro motory kategorie NRE („NRTC“) se použijí pouze výsledky zkoušky cyklu NRTC se startem za tepla („NRTC se startem za tepla“).

3.2.1.1

Na žádost výrobce může schvalovací orgán povolit použití faktorů zhoršení, které byly stanoveny za použití jiných postupů než těch, které jsou uvedeny v bodech 3.2.2 až 3.2.5. V takovém případě musí výrobce prokázat ke spokojenosti schvalovacího orgánu, že použité alternativní postupy nejsou méně přísné než ty, které jsou stanoveny v bodech 3.2.2 až 3.2.5.

3.2.2   Program akumulace doby provozu

Programy akumulace doby provozu je možno provádět na základě volby výrobce tak, že se buď nesilniční mobilní stroj vybavený zvoleným motorem nechá projít programem akumulace doby provozu realizovaným přímo v běžném provozu stroje, nebo se zvolený motor nechá projít programem akumulace doby provozu realizovaným na dynamometru. Nevyžaduje se, aby výrobce pro akumulaci doby provozu mezi zkušebními body měření emisí použil referenční palivo.

3.2.2.1   Akumulace doby provozu v běžném provozu a na dynamometru

3.2.2.1.1

Výrobce v souladu s osvědčeným technickým úsudkem určí formu a trvání akumulace doby provozu a cyklus stárnutí motorů.

3.2.2.1.2

Výrobce určí zkušební body, v nichž budou pomocí příslušných cyklů měřeny plynné emise a emise pevných částic, takto:

3.2.2.1.2.1 Při provádění programu akumulace doby provozu, který je kratší než doba životnosti emisních vlastností podle bodu 3.2.2.1.7, je minimální počet zkušebních bodů tři, přičemž jeden je na začátku, jeden přibližně uprostřed a jeden na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.2.1.2.2 Při dokončení akumulace doby provozu až do konce doby životnosti emisních vlastností je minimální počet zkušebních bodů dva, přičemž jeden je na začátku a jeden na konci akumulace doby provozu.

3.2.2.1.2.3 Výrobce může navíc provést zkoušku s rovnoměrně rozloženými mezilehlými body.

3.2.2.1.3

Hodnoty emisí v počátečním bodě a v konečném bodě doby životnosti emisních vlastností buď vypočtené podle bodu 3.2.5.1, nebo přímo změřené podle bodu 3.2.2.1.2.2 musí splňovat mezní hodnoty, které se na danou rodinu motorů vztahují. Jednotlivé výsledky emisí z mezilehlých zkušebních bodů však mohou tyto mezní hodnoty překročit.

3.2.2.1.4

U kategorií nebo podkategorií motorů, na které se vztahuje NRTC, nebo u kategorií motorů nebo podkategorií NRS, u kterých se použijí nesilniční zkušební cykly v neustáleném stavu pro velké zážehové motory („LSI-NRTC“), smí výrobce požádat schvalovací orgán o souhlas s tím, aby se v každém zkušebním bodě uskutečnil pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, nebo případně LSI-NRTC, nebo NRSC), přičemž druhý zkušební cyklus se uskuteční pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

3.2.2.1.5

V případě kategorií nebo podkategorií motorů, pro které není v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628 uveden žádný použitelný nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu, se v každém zkušebním bodě provede pouze NRSC.

3.2.2.1.6

Programy akumulace doby provozu se mohou pro různé rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování lišit.

3.2.2.1.7

Programy akumulace doby provozu mohou být kratší než doba životnosti emisních vlastností, nesmí však být kratší než ekvivalent nejméně jedné čtvrtiny příslušné doby životnosti emisních vlastností uvedené v příloze V nařízení (EU) 2016/1628.

3.2.2.1.8

Je povoleno zrychlené stárnutí formou úpravy programu akumulace doby provozu na základě spotřeby paliva. Úprava vychází z poměru mezi typickou spotřebou paliva v provozu a spotřebou paliva v cyklu stárnutí, spotřeba paliva v cyklu stárnutí však nesmí překročit typickou spotřebu v provozu o více než 30 %.

3.2.2.1.9

V případě souhlasu schvalovacího orgánu může výrobce použít alternativní metody zrychleného stárnutí.

3.2.2.1.10

Program akumulace doby provozu musí být podrobně popsán v žádosti o EU schválení typu a oznámen schvalovacímu orgánu ještě před zahájením zkoušek.

3.2.2.2

Pokud schvalovací orgán rozhodne, že je nutno provést dodatečná měření mezi jednotlivými body zvolenými výrobcem, oznámí to výrobci. Výrobce vyhotoví revidovaný program akumulace doby provozu a schvalovací orgán jej odsouhlasí.

3.2.3   Zkoušky motoru

3.2.3.1   Stabilizace motoru

3.2.3.1.1

Pro každou rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výrobce určí počet hodin chodu nesilničního mobilního stroje nebo motoru, po nichž se činnost motoru se systémem následného zpracování stabilizuje. Na žádost schvalovacího orgánu výrobce poskytne údaje a analýzu použitou k tomuto určení. Výrobce si případně může ke stabilizaci systému následného zpracování zvolit chod motoru nebo nesilničního mobilního stroje po dobu 60 až 125 hodin nebo ekvivalentní doby v cyklu stárnutí.

3.2.3.1.2

Za konec stabilizačního intervalu stanoveného v bodu 3.2.3.1.1 se považuje začátek programu akumulace doby provozu.

3.2.3.2   Zkoušky akumulace doby provozu

3.2.3.2.1

Po stabilizaci motor běží po dobu programu akumulace doby provozu vybraného výrobcem, jak je popsáno v bodu 3.2.2. V pravidelných intervalech během programu akumulace doby provozu určených výrobcem a případně stanovených schvalovacím orgánem podle bodu 3.2.2.2 se zkouší plynné emise a emise pevných částic motoru v cyklech NRTC a NRSC se startem za tepla nebo cyklech LSI-NRTC a NRSC použitelných pro kategorii motoru, jak je uvedeno v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628.

Výrobce může provádět měření emisí znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů odděleně od měření emisí znečišťujících látek za systémem následného zpracování výfukových plynů.

Bylo-li v souladu s bodem 3.2.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC), druhý zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) se provede na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

V souladu s bodem 3.2.2.1.5 v případě kategorií nebo podkategorií motorů, pro které není v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628 uveden žádný použitelný nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu, se v každém zkušebním bodě provede pouze NRSC.

3.2.3.2.2

Během programu akumulace doby provozu se provádí údržba motoru podle bodu 3.4.

3.2.3.2.3

Během programu akumulace doby provozu může být na motoru nebo nesilničním mobilním stroji prováděna neplánovaná údržba, pokud by například standardní diagnostický systém výrobce odhalil problém a sdělil operátorovi nesilničního mobilního stroje výskyt závady.

3.2.4   Podávání zpráv

3.2.4.1

Výsledky zkoušek emisí (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC a NRSC) provedených během programu akumulace doby provozu se poskytnou schvalovacímu orgánu. Pokud je některá zkouška emisí prohlášena za neplatnou, výrobce zdůvodní, proč tomu tak je. V takovém případě se provede během následujících 100 hodin akumulace doby provozu další série zkoušek emisí.

3.2.4.2

Výrobce uchovává záznamy o všech informacích týkajících se všech zkoušek emisí a údržby provedené na motoru během programu akumulace doby provozu. Tyto informace se předloží schvalovacímu orgánu společně s výsledky zkoušek emisí provedených během programu akumulace doby provozu.

3.2.5   Stanovení faktorů zhoršení

3.2.5.1

Při provádění programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2.1.2.1 nebo bodu 3.2.2.1.2.3 se pro každou znečišťující látku naměřenou při cyklech NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC a NRSC v každém zkušebním bodě během programu akumulace doby provozu na základě všech výsledků zkoušek provede lineární regresní analýza, která nejvíce vyhovuje. Výsledky každé zkoušky pro každou znečišťující látku se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnota této znečišťující látky, která se na danou rodinu motorů vztahuje, s jedním desetinným místem navíc.

Uskutečnil-li se v souladu s bodem 3.2.2.1.4 nebo 3.2.2.1.5 v každém zkušebním bodě pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC), regresní analýza se provede pouze na základě výsledků zkoušek zkušebního cyklu provedeného v každém zkušebním bodě.

Výrobce může požádat o předchozí souhlas schvalovacího orgánu s nelineární regresí.

3.2.5.2

Hodnoty emisí pro každou znečišťující látku na začátku programu akumulace doby provozu a na konci doby životnosti emisních vlastností, které se použijí pro zkoušený motor:

a) se při provádění programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2.1.2.1 nebo 3.2.2.1.2.3 určí extrapolací regresní rovnice podle bodu 3.2.5.1 nebo

b) se při provádění programu akumulace doby provozu podle bodu 3.2.2.1.2.2 změří přímo.

Jsou-li hodnoty emisí použity u rodin motorů patřících do stejné rodiny motorů s následným zpracováním, ale s rozdílnými dobami životnosti emisních vlastností, musí se hodnoty emisí na konci doby životnosti emisních vlastností opětovně vypočítat pro každou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodu 3.2.5.1.

3.2.5.3

Faktor zhoršení (DF) pro každou znečišťující látku je definován jako poměr použitých hodnot emisí na konci doby životnosti emisních vlastností a na začátku programu akumulace doby provozu (multiplikační faktor zhoršení).

Výrobce může požádat o předchozí souhlas schvalovacího orgánu s použitím aditivního faktoru zhoršení pro každou znečišťující látku. Aditivní faktor zhoršení je definován jako rozdíl hodnot emisí vypočtených na konci doby životnosti emisních vlastností a hodnoty na začátku programu akumulace doby provozu.

Příklad stanovení faktorů zhoršení pro emise NOx pomocí lineární regrese je znázorněn na obrázku 3.1.

Kombinování multiplikačních a aditivních faktorů zhoršení v jednom souboru znečišťujících látek není povoleno.

Je-li výsledkem výpočtu hodnota multiplikačního faktoru zhoršení menší než 1,00 nebo hodnota aditivního faktoru zhoršení menší než 0,00, platí hodnota faktoru zhoršení 1,0, respektive 0,00.

Bylo-li v souladu s bodem 3.2.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden jen jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) a druhý zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla, LSI-NRTC nebo NRSC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, faktor zhoršení vypočtený pro zkušební cyklus, který byl prováděn v každém zkušebním bodě, se použije rovněž na druhý zkušební cyklus.

image

3.2.6   Přidělené faktory zhoršení

3.2.6.1

Jako alternativu k programu akumulace doby provozu mohou výrobci motorů zvolit použití přidělených multiplikačních faktorů zhoršení uvedených v tabulce 3.1.



Tabulka 3.1

Přidělené faktory zhoršení

Zkušební cyklus

CO

HC

NOx

PM

PN

NRTC a LSI-NRTC

1,3

1,3

1,15

1,05

1,0

NRSC

1,3

1,3

1,15

1,05

1,0

Nejsou dány přidělené aditivní faktory zhoršení. Přidělené aditivní faktory zhoršení se nepřevádějí na přidělené multiplikační faktory.

U PN smí být použit buď aditivní faktor zhoršení 0,0, nebo multiplikační faktor zhoršení 1,0 ve spojení s výsledky předchozí zkoušky faktorů zhoršení, při které nebyla zjištěna hodnota PN, pokud jsou splněny obě tyto podmínky:

a) předchozí zkouška faktorů zhoršení byla provedena s technologií motoru, která by byla způsobilá pro zahrnutí v rodině motorů se stejným systémem následného zpracování, jak stanoví bod 3.1.2, jako je rodina motorů, pro kterou se mají použít faktory zhoršení, a

b) výsledky zkoušek byly použity v předchozím schválení typu uděleným před příslušným datem EU schválení typu uvedeným v příloze III nařízení (EU) 2016/1628.

3.2.6.2

Jsou-li použity přidělené faktory zhoršení, výrobce předloží schvalovacímu orgánu solidní důkazy, že lze reálně předpokládat, že životnost emisních vlastností součástí k regulaci emisí koresponduje s těmito přidělenými faktory. Tyto důkazy mohou být založeny na konstrukční analýze, nebo zkouškách, nebo na kombinaci obojího.

3.2.7   Použití faktorů zhoršení

3.2.7.1

Po aplikaci faktorů zhoršení na výsledek zkoušky změřený podle přílohy VI (cyklem vážená specifická hodnota emisí pevných částic a jednotlivých plynů) musí motory splňovat příslušné mezní hodnoty emisí pro každou znečišťující látku podle své rodiny motorů. V závislosti na druhu faktoru zhoršení se použijí tato ustanovení:

a) multiplikační: (cyklem vážená specifická hodnota emisí) × DF ≤ mezní hodnota emisí;

b) aditivní: (cyklem vážená specifická hodnota emisí) + DF ≤ mezní hodnota emisí.

Cyklem vážená specifická hodnota emisí může v náležitých případech zahrnovat korekci o občasnou regeneraci.

3.2.7.2

V případě multiplikačního faktoru zhoršení u NOx + HC se určí separátní faktory pro HC a NOx a použijí se samostatně při výpočtu zhoršené úrovně emisí z výsledků zkoušky emisí, dříve než se výsledné zhoršené hodnoty NOx a HC zkombinují k ověření shody s mezní hodnotou emisí.

3.2.7.3

Výrobce může přenést faktory zhoršení určené pro rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování na motor, který do téže rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování nespadá. V těchto případech musí výrobce schvalovacímu orgánu prokázat, že motor, pro který byla rodina systému následného zpracování původně zkoušena, a motor, na který se faktory zhoršení přenášejí, mají obdobné technické specifikace a požadavky na montáž do nesilničního mobilního stroje a že emise z tohoto motoru jsou obdobné.

Pokud se faktory zhoršení přenášejí na motor s odlišnou dobou životnosti emisních vlastností, musí se faktory zhoršení opětovně vypočítat pro příslušnou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodě 3.2.5.1.

3.2.7.4

Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku v každém uplatnitelném zkušebním cyklu se zaznamená do zkušebního protokolu uvedeného v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.3   Kontrola shodnosti výroby

3.3.1

Shodnost výroby z hlediska dodržování úrovně emisí se kontroluje podle oddílu 6 přílohy II.

3.3.2

Výrobce může při provádění zkoušky pro EU schválení typu současně měřit emise znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů. Za tímto účelem může výrobce stanovit neformální faktory zhoršení samostatně pro motor bez systému následného zpracování a pro systém následného zpracování, které může výrobce použít jako pomůcku pro audit na konci výrobní linky.

3.3.3

Pro účely EU schválení typu se do zkušebního protokolu uvedeného v dodatku 1 k příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/656 zaznamenají pouze faktory zhoršení určené v souladu s bodem 3.2.5 nebo 3.2.6.

3.4   Údržba

Pro účely programu akumulace doby provozu se údržba provádí v souladu s příručkou výrobce pro servis a údržbu.

3.4.1   Plánovaná údržba související s emisemi

3.4.1.1

Plánovaná údržba související s emisemi po dobu provozu motoru za účelem provedení programu akumulace doby provozu se musí uskutečnit v intervalech, které jsou ekvivalentní intervalům uvedeným v pokynech k údržbě, které poskytne výrobce konečnému uživateli nesilničního mobilního stroje nebo motoru. Tento plán údržby je možno v případě potřeby během programu akumulace doby provozu aktualizovat za předpokladu, že z plánu údržby není vyškrtnuta žádná činnost údržby poté, co byla provedena na zkušebním motoru.

3.4.1.2

Každé seřízení, demontáž, čištění nebo výměna kritických součástí souvisejících s emisemi prováděné v pravidelných časových odstupech v době životnosti emisních vlastností s cílem předejít chybnému fungování motoru se smějí provádět jen v rozsahu, který je technicky nezbytný pro správné fungování systému regulace emisí. Plánovaná výměna kritických součástí souvisejících s emisemi, které nejsou považovány za běžně měněné položky, se během programu akumulace doby provozu neprovádí. V této souvislosti se za běžně měněné položky považují spotřební položky pro údržbu určené pro pravidelnou výměnu nebo položky, které je třeba vyčistit po uplynutí určité doby provozu motoru.

3.4.1.3

Jakékoli případné požadavky na plánovanou údržbu musí být před udělením EU schválení typu schváleny schvalovacím orgánem a musí být zahrnuty v příručce pro zákazníka. Schvalovací orgán neodmítne schválit požadavky na údržbu, pokud jsou přiměřené a technicky nezbytné, včetně těch, které jsou uvedeny v bodě 1.6.1.4.

3.4.1.4

Výrobce motoru pro programy akumulace doby provozu specifikuje veškerá seřízení, čištění, údržbu (v případě potřeby) a plánovanou výměnu těchto součástí:

 filtry a chladiče v systému recirkulace výfukových plynů (EGR),

 případný ventil pro odvětrávání klikové skříně,

 koncovky vstřikovačů paliva (je povoleno pouze čištění),

 vstřikovače paliva,

 turbodmychadlo,

 elektronická řídicí jednotka motoru a související čidla a ovládací prvky,

 systém následného zpracování emisí pevných částic (včetně souvisejících součástí),

 systém následného zpracování emisí NOx (včetně souvisejících součástí),

 systém recirkulace výfukových plynů (EGR), včetně všech regulačních ventilů a potrubí,

 jakýkoli další systém následného zpracování výfukových plynů.

3.4.1.5

Plánovaná kritická údržba související s emisemi se musí provádět pouze tehdy, musí-li se uskutečnit v provozu a požadavek je sdělen konečnému uživateli motoru nebo nesilničního mobilního stroje.

3.4.2   Změny plánované údržby

Výrobce musí u schvalovacího orgánu podat žádost o schválení každé nové plánované údržby, kterou chce provést během programu akumulace doby provozu a následně doporučit konečným uživatelům nesilničního mobilního stroje nebo motoru. Žádost musí být doložena údaji, které odůvodňují potřebu nové plánované údržby a interval údržby.

3.4.3   Plánovaná údržba nesouvisející s emisemi

Plánovanou údržbu nesouvisející s emisemi, která je přiměřená a technicky nezbytná (např. výměna oleje, výměna olejového filtru, výměna palivového filtru, výměna vzduchového filtru, údržba chladicí soustavy, seřízení volnoběhu, regulátor, kontrola šroubových spojů motoru předepsaným utahovacím momentem, vůle ventilů, vůle vstřikovače, seřízení napnutí hnacích řemenů atd.), je možno provádět na motorech či nesilničních mobilních strojích vybraných pro program akumulace doby provozu v nejdelších možných intervalech, které výrobce konečnému uživateli doporučuje (např. nikoli v intervalech doporučených při provozu s velkým zatížením).

3.5   Opravy

3.5.1

Opravy součástí motoru vybraného ke zkouškám v rámci programu akumulace doby provozu se provádějí pouze v důsledku poruchy součásti nebo chybné funkce motoru. Opravy motoru, systému regulace emisí nebo palivového systému nejsou přípustné, vyjma v míře vymezené v bodě 3.5.2.

3.5.2

Jestliže během programu akumulace doby provozu selže sám motor, jeho systém regulace emisí nebo jeho palivový systém, považuje se akumulace doby provozu za neplatnou a bude zahájena nová akumulace doby provozu s novým motorem.

Předchozí odstavec se nepoužije, pokud byly porouchané součásti nahrazeny rovnocennými součástmi, které prošly obdobným počtem hodin doby akumulace provozu.

4.    Kategorie a podkategorie motorů NRSh a NRS, kromě NRS-v-2b a NRS-v-3

4.1

Příslušná kategorie doby životnosti emisních vlastností a odpovídající faktor zhoršení (DF) se stanoví podle tohoto oddílu 4.

4.2

Rodina motorů se považuje za vyhovující mezním hodnotám požadovaným pro podkategorii motorů, jsou-li výsledky zkoušky emisí všech motorů reprezentujících rodinu motorů, po úpravě vynásobením faktorem zhoršení stanoveným v oddílu 2, nižší nebo rovny mezní hodnotě pro danou podkategorii motorů. Je-li však jeden nebo více výsledků zkoušky emisí jednoho nebo více motorů reprezentujících rodinu motorů, po úpravě vynásobením faktorem zhoršení stanoveným v oddílu 2, vyšší než jedna nebo více jednotlivých mezních hodnot emisí požadovaných pro uvedenou podkategorii motorů, považuje se rodina motorů za nevyhovující mezním hodnotám požadovaným pro uvedenou podkategorii motorů.

4.3

Faktory zhoršení se určují takto:

4.3.1 S nejméně jedním ze zkoušených motorů, který představuje zvolenou konfiguraci, u níž je nejpravděpodobnější, že překročí mezní hodnoty emisí HC + NOx, a který byl vyroben tak, aby představoval motory ze sériové výroby, se provede, po uplynutí počtu hodin potřebných ke stabilizaci emisí, (úplný) postup zkoušek emisí popsaný v příloze VI.

4.3.2 Jestliže se zkouší více motorů, výsledky se vypočtou jako průměrná hodnota výsledků všech zkoušených motorů a zaokrouhlí se na počet desetinných míst, který je v příslušné mezní hodnotě, zvětšený o jedno doplňkové desetinné místo.

4.3.3 Stejné zkoušky emisí se zopakují po stárnutí motoru. Postup stárnutí by měl být vytvořen tak, aby výrobce mohl předvídat očekávané zhoršení emisí v provozu v průběhu doby životnosti emisních vlastností motoru. Přitom se vezmou v úvahu druh opotřebení a ostatní zhoršující mechanismy očekávané při typickém používání spotřebitelem, které mohou ovlivnit emisní vlastnosti. Jestliže se zkouší více motorů, výsledky se vypočtou jako průměrná hodnota výsledků všech zkoušených motorů a zaokrouhlí se na počet desetinných míst, který je v příslušné mezní hodnotě, zvětšený o jedno doplňkové desetinné místo.

4.3.4 Emise na konci doby životnosti emisních vlastností (popřípadě průměrné emise) každé znečišťující látky se vydělí hodnotou stabilizovaných emisí (popřípadě průměrných emisí) a zaokrouhlí se na dvě desetinná místa. Výsledné číslo je faktorem zhoršení, jestliže není menší než 1,00, a pokud je menší než tato hodnota, je faktor zhoršení roven 1,00.

4.3.5 Výrobce může naplánovat doplňkové body zkoušek emisí mezi bodem zkoušky stabilizovaných emisí a koncem doby životnosti emisních vlastností. Jestliže jsou naplánovány mezilehlé zkoušky, musí být zkušební body rovnoměrně rozloženy v průběhu doby životnosti emisních vlastností (± 2 hodiny) a jeden z těchto zkušebních bodů musí být v polovině plné doby životnosti emisních vlastností (± 2 hodiny).

4.3.6 Pro každou znečišťující látku HC + NOx a CO se proloží přímka mezi body údajů, přičemž začátek zkoušky se zakreslí v časovém bodu nula a použije se metoda nejmenších čtverců. Faktorem zhoršení je podíl emisí vypočtených na konci doby životnosti emisních vlastností a emisí vypočtených v časovém bodu nula.

Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku v příslušném zkušebním cyklu se zaznamená do zkušebního protokolu uvedeného v dodatku 1 k příloze VII prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

4.3.7 Vypočtené faktory zhoršení se mohou vztahovat také na další rodiny motorů kromě rodiny, pro kterou byl proveden výpočet, jestliže výrobce předloží před EU schválením typu schvalovacímu orgánu přijatelné odůvodnění, že u dotyčných rodin motorů lze očekávat na základě jejich konstrukce a použité technologie, že budou mít podobné vlastnosti zhoršování emisí.

Dále je uveden seznam skupin v závislosti na konstrukci a technologii, který však není vyčerpávající:

 konvenční dvoudobé motory bez systému následného zpracování emisí,

 konvenční dvoudobé motory s katalyzátorem se stejným aktivním materiálem a stejnou náplní a se stejným počtem komůrek na cm2,

 dvoudobé motory se systémem vyplachování,

 dvoudobé motory se systémem vyplachování s katalyzátorem se stejným aktivním materiálem a stejnou náplní a se stejným počtem komůrek na cm2,

 čtyřdobé motory s katalyzátorem, se stejnou technikou ventilů a s identickým systémem mazání,

 čtyřdobé motory bez katalyzátoru, se stejnou technikou ventilů a s identickým systémem mazání.

4.4

Kategorie doby životnosti emisních vlastností

4.4.1

U motorů kategorií uvedených v tabulce V-3 nebo V-4 v příloze V nařízení (EU) 2016/1628, které mají alternativní hodnoty pro dobu životnosti emisních vlastností, výrobci deklarují příslušnou kategorii doby životnosti emisních vlastností (kategorii EDP) pro každý motor nebo každou rodinu při EU schvalování typu. Tato kategorie je kategorií z tabulky 3.2, která se co nejvíce blíží očekávané užitečné životnosti zařízení, do nichž se mají motory montovat podle údaje výrobce motoru. Výrobci musí uchovávat údaje, které odůvodňují jeho volbu kategorie doby životnosti emisních vlastností pro každou rodinu motorů. Tyto údaje musí být předloženy schvalovacímu orgánu na vyžádání.



Tabulka 3.2

Kategorie EDP

Kategorie EDP

Použití motoru

Kat. 1

Spotřební výrobky

Kat. 2

Poloprofesionální výrobky

Kat. 3

Profesionální výrobky

4.4.2

Výrobce musí ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že deklarovaná kategorie EDP je přiměřená. Údaje odůvodňující, proč výrobce zvolil konkrétní kategorii EDP pro danou rodinu motorů, mohou obsahovat, avšak nejsou omezeny na:

 přehledy životnosti zařízení, do kterých jsou dotyčné motory namontovány,

 technické vyhodnocení motorů, které zestárly v provozu, aby se zjistilo, kdy se výkon motoru zhorší natolik, že jeho užitečnost a/nebo spolehlivost dosáhne stavu, který vyžaduje generální opravu nebo výměnu,

 prohlášení o zárukách a záruční lhůty,

 marketingové materiály týkající se životnosti motoru,

 zprávy o poruchách od uživatelů motoru a

 technická vyhodnocení životnosti (v hodinách) specifických technologií motorů, materiálů motorů nebo konstrukcí motorů.




PŘÍLOHA IV

Požadavky týkající se strategie pro regulaci emisí, opatření k regulaci emisí NOx a opatření k regulaci emisí pevných částic

1.    Definice, zkratky a obecné požadavky

1.1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice a zkratky:

1) „diagnostickým chybovým kódem“ nebo „DTC“ se rozumí numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci regulace emisí NOx a/ chybnou funkci regulace emisí pevných částic;

2) „potvrzeným a aktivním DTC“ se rozumí DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém NCD a/nebo PCD zjistí, že došlo k chybné funkci;

3) „rodinou motorů s NCD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí regulace emisí NOx;

4) „diagnostickým systémem pro regulaci emisí NOx“ nebo „NCD“ se rozumí na motoru nainstalovaný systém, který je schopen:

a) zjistit chybnou funkci regulace emisí NOx;

b) určit pravděpodobnou příčinu chybné funkce regulace emisí NOx pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo;

5) „chybnou funkcí regulace emisí NOx“ nebo „NCM“ se rozumí pokus zasahovat do systému regulace emisí NOx motoru nebo chybná funkce tento systém ovlivňující, jež může být způsobena nedovoleným zásahem, což podle tohoto nařízení vyžaduje aktivaci systému varování nebo upozornění, jakmile je chybná funkce zjištěna;

6) „diagnostickým systémem regulace emisí pevných částic“ nebo „PCD“ se rozumí na motoru nainstalovaný systém, který je schopen:

a) zjistit chybnou funkci regulace emisí pevných částic;

b) určit pravděpodobnou příčinu chybné funkce regulace emisí pevných částic pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenést tyto informace mimo vozidlo;

7) „chybnou funkcí regulace emisí pevných částic“ nebo „PCM“ se rozumí pokus o nedovolený zásah do filtru částic nebo chybná funkce tento filtr ovlivňující, jež může být způsobena nedovoleným zásahem, což podle tohoto nařízení vyžaduje aktivaci varování, jakmile je chybná funkce zjištěna;

8) „rodinou motorů s PCD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí regulace emisí pevných částic;

9) „čtecím nástrojem“ se rozumí externí zkušební zařízení pro komunikaci se systémem NCD a/nebo PCD mimo vozidlo.

1.2.

Teplota okolí

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 7, odkazuje-li se na teplotu okolí v souvislosti s prostředími jinými než laboratorní prostředí, použijí se tato ustanovení:

1.2.1. Pro motor nainstalovaný na zkušebním stavu je teplotou okolí teplota spalovaného vzduchu přiváděného do motoru, před jakoukoli částí zkoušeného motoru.

1.2.2. Pro motor nainstalovaný v nesilničním mobilním stroji je teplotou okolí teplota vzduchu v bezprostřední blízkosti nesilničního mobilního stroje.

2.    Technické požadavky týkající se strategií pro regulaci emisí

2.1.

Tento oddíl 2 se použije pro elektronicky řízené motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLL a RLR splňující mezní hodnoty emisí „etapy V“, které jsou stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, a využívající elektronické řízení, které umožňuje stanovit množství i časování vstřiku paliva, nebo využívající elektronické řízení, které umožňuje aktivovat, deaktivovat nebo upravovat systém regulace emisí používaný ke snížení emisí NOx.

2.2.

Požadavky na základní strategii pro regulaci emisí

2.2.1.

Základní strategie pro regulaci emisí musí být navržena tak, aby umožnila motoru za běžného používání splnit požadavky tohoto nařízení. Normální používání není omezeno na podmínky regulace uvedené v bodě 2.4.

2.2.2.

Základní strategie pro regulaci emisí zahrnují mimo jiné mapy nebo algoritmy pro regulaci:

a) časování vstřiku paliva nebo zážehu (časování motoru);

b) recirkulace výfukových plynů (EGR);

c) dávkování činidla pro katalyzátor SCR (selektivní katalytická redukce).

2.2.3.

Je zakázána jakákoli základní strategie pro regulaci emisí, která dokáže rozlišovat provoz motoru při normalizované zkoušce pro EU schválení typu a za jiných provozních podmínek, v důsledku čehož může při provozu za podmínek jiných, než které jsou převážně zahrnuty do postupu zkoušky pro EU schválení typu, snížit úroveň regulace emisí.

2.3.

Požadavky na pomocnou strategii pro regulaci emisí

2.3.1.

Pomocná strategie pro regulaci emisí smí být motorem nebo nesilničním mobilním strojem aktivována za předpokladu, že tato pomocná strategii pro regulaci emisí:

2.3.1.1. trvale nesnižuje účinnost systému regulace emisí;

2.3.1.2. je v činnosti pouze mimo podmínek regulace uvedených v bodech 2.4.1, 2.4.2 nebo 2.4.3 pro účely definované v bodě 2.3.5 a pouze tehdy, je-li to pro tyto účely nutné, s výjimkou povolení podle bodů 2.3.1.3, 2.3.2 a 2.3.4;

2.3.1.3. je aktivována pouze výjimečně za podmínek regulace podle bodů 2.4.1, 2.4.2 nebo 2.4.3, pokud je to prokazatelně nutné pro účely uvedené v bodě 2.3.5 a pokud to schvalovací orgán schválil, a není aktivována na dobu delší, než je to pro takové účely nutné;

2.3.1.4. zajišťuje úroveň výkonnosti systému regulace emisí, která se co nejvíce blíží úrovni, kterou zajišťuje základní strategie regulace emisí.

2.3.2.

Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí během zkoušky pro EU schválení typu aktivována, aktivace není omezena na výskyt mimo podmínek regulace uvedených v bodě 2.4 a účel není omezen na kritéria uvedená v bodě 2.3.5.

2.3.3.

Pokud pomocná strategie pro regulaci emisí během zkoušky pro EU schválení typu aktivována není, musí se prokázat, že pomocná strategie pro regulaci emisí je aktivní pouze po dobu nezbytně nutnou pro účely uvedené v bodě 2.3.5.

2.3.4.

Provoz při nízké teplotě

Pomocná strategie pro regulaci emisí smí být aktivována u motoru vybaveného recirkulací výfukových plynů (EGR) bez ohledu na podmínky regulace uvedené v bodě 2.4, pokud je teplota okolí nižší než 275 K (2 °C) a je splněno jedno z těchto dvou kritérií:

a) teplota v sacím potrubí je menší nebo rovna teplotě definované podle následující rovnice: IMTc = PIM / 15,75 + 304,4, kde: IMTc je vypočtená teplota v sacím potrubí v kelvinech a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa,

b) teplota chladicí kapaliny motoru je menší nebo rovna teplotě definované podle následující rovnice: ECTc = PIM / 14 004 + 325,8, kde: ECTc je vypočtená teplota chladicí kapaliny motoru v kelvinech a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa.

2.3.5.

S výjimkou povolení podle bodu 2.3.2 smí být pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována pouze pro tyto účely:

a) palubními signály za účelem ochrany motoru (včetně ochrany zařízení k řízení proudu vzduchu) a/nebo ochrany nesilničního mobilního stroje, do nějž je motor instalován, před poškozením;

b) s ohledem na provozní bezpečnost;

c) z důvodu zabránění nadměrným emisím během startu za studena nebo zahřívání a během vypnutí motoru;

d) pokud se používá k povolení vyšších emisí jedné regulované znečišťující látky za určitých okolních nebo provozních podmínek, aby byla zachována regulace všech ostatních regulovaných znečišťujících látek v rámci mezních hodnot emisí, které odpovídají dotyčnému motoru. Cílem je kompenzovat přirozeně se vyskytující jevy tak, aby byla zajištěna přijatelná regulace všech složek emisí.

2.3.6.

Výrobce technické zkušebně během zkoušky EU schválení typu prokáže, že je provádění pomocné strategie pro regulaci emisí v souladu s ustanoveními tohoto oddílu. Podstatou tohoto prokazování bude vyhodnocení dokumentace uvedené bodě 2.6.

2.3.7.

Je zakázáno provádění pomocné strategie pro regulaci emisí, která není v souladu s body 2.3.1 až 2.3.5.

2.4.

Podmínky regulace

Podmínky regulace stanoví nadmořskou výšku, teplotu okolí a rozsah chladicí kapaliny, na základě čehož se určuje, zda pomocné strategie pro regulaci emisí smí být aktivovány obecně nebo pouze výjimečně podle bodu 2.3.

Podmínky regulace stanoví atmosférický tlak, který se měří jako absolutní atmosférický statický tlak (za vlhkého nebo suchého stavu) („atmosférický tlak“)

2.4.1.

Podmínky regulace pro motory kategorií IWP a IWA:

a) nadmořská výška nepřekračující 500 m (nebo nepřekračující ekvivalentní atmosférický tlak 95,5 kPa);

b) teplota okolí v rozmezí 275 K až 303 K (2 °C až 30 °C);

c) teplota chladicí kapaliny nad 343 K (70 °C).

2.4.2.

Podmínky regulace pro motory kategorie RLL:

a) nadmořská výška nepřekračující 1 000  m (nebo nepřekračující ekvivalentní atmosférický tlak 90 kPa);

b) teplota okolí v rozmezí 275 K až 303 K (2 °C až 30 °C);

c) teplota chladicí kapaliny nad 343 K (70 °C).

2.4.3.

Podmínky regulace pro motory kategorií NRE, NRG a RLR:

a) atmosférický tlak vyšší než 82,5 kPa nebo odpovídající této hodnotě;

b) teplota okolí v následujícím rozmezí:

 rovna nebo vyšší než 266 K (– 7 °C),

 nižší nebo rovna teplotě určené následující rovnicí při stanoveném atmosférickém tlaku: Tc = – 0,4514 × (101,3 – Pb) + 311, kde: Tc je vypočtená teplota okolí v kelvinech a Pb je atmosférický tlak v kPa;

c) teplota chladicí kapaliny nad 343 K (70 °C).

2.5.

Pokud se pro odhad teploty okolního vzduchu používá teplotní čidlo vzduchu vstupujícího do motoru, vyhodnotí se pro typ motoru nebo rodinu motorů jmenovitý rozdíl mezi dvěma body měření. V případě použití se naměřená teplota vzduchu vstupujícího do motoru upraví o hodnotu rovnající se jmenovitému rozdílu za účelem odhadu teploty okolí pro instalaci využívající určený typ motoru nebo rodinu motorů.

Hodnocení rozdílu se provede podle osvědčeného technického úsudku na základě technických prvků (výpočtů, simulací, výsledků pokusů, údajů atd.) včetně:

a) obvyklých kategorií nesilničních mobilních strojů, do kterých bude motor tohoto typu nebo této rodiny instalován, a

b) návodu k montáži, který výrobci původního zařízení poskytl výrobce.

Kopie hodnocení se na vyžádání poskytne schvalovacímu orgánu.

2.6.

Požadavky na dokumentaci

Výrobce musí dodržet požadavky na dokumentaci stanovené v bodu 1.4 části A přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 a v dodatku 2 k uvedené příloze.

3.    Technické požadavky týkající se opatření pro regulaci emisí NOx

3.1.

Tento oddíl 3 se použije pro elektronicky řízené motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLL a RLR splňující mezní hodnoty emisí „etapy V“, které jsou stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, a využívající elektronické řízení, které umožňuje stanovit množství i časování vstřiku paliva, nebo využívající elektronické řízení, které umožňuje aktivovat, deaktivovat nebo upravovat systém regulace emisí sloužící ke snižování emisí NOx.

3.2.

Výrobce poskytne úplné informace o funkčních provozních vlastnostech opatření k regulaci emisí NOx, s využitím dokumentů uvedených v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

3.3.

Strategie pro regulaci emisí NOx musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území Unie, zejména při nízkých teplotách okolí.

3.4.

Výrobce prokáže, že emise amoniaku během příslušného cyklu zkoušky emisí v rámci postupu zkoušky pro EU schválení typu při použití činidla nepřesáhnou střední hodnotu 25 ppm u motorů kategorie RLL a 10 ppm u motorů všech ostatních příslušných kategorií.

3.5.

Pokud jsou na nesilničním mobilním stroji namontovány nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení.

3.6.

Kromě požadavků uvedených v bodech 3.2 až 3.5 se použijí tyto požadavky:

a) pro motory kategorie NRG technické požadavky stanovené v dodatku 1;

b) pro motory kategorie NRE:

i) požadavky stanovené v dodatku 2, je-li motor výhradně určen k použití místo motorů etapy V kategorií IWP a IWA, podle čl. 4 odst. 1 bodu 1) písm. b) nařízení (EU) 2016/1628, nebo

ii) požadavky stanovené v dodatku 1 na motory nezahrnuté v bodu i);

c) pro motory kategorií IWP, IWA a RLR technické požadavky stanovené v dodatku 2;

d) pro motory kategorie RLL technické požadavky stanovené v dodatku 3.

4.    Technické požadavky týkající se opatření pro regulaci emisí pevných znečisťujících látek

4.1.

Tento oddíl se použije pro motory podkategorií, na které se vztahuje mezní hodnota PN podle mezních hodnot emisí „etapy V“ stanovených v příloze II nařízení (EU) 2016/1628 a které jsou vybavené systémem následného zpracování pevných částic. V případech, kdy systém regulace emisí NOx a systém regulace emisí pevných částic sdílejí stejné fyzické součásti (např. tentýž nosič (SCR na filtru), totéž čidlo teploty výfukových plynů), požadavky tohoto oddílu se nepoužijí pro žádnou součást nebo chybnou funkci, pokud po zvážení odůvodněného posouzení poskytnutého výrobcem schvalovací orgán dospěje k závěru, že chybná funkce systému regulace emisí pevných částic v oblasti působnosti tohoto oddílu by vedla k chybné funkci odpovídajícího systému regulace emisí NOx v oblasti působnosti oddílu 3.

4.2.

Podrobné technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí pevných znečišťujících látek jsou uvedeny v dodatku 4.




Dodatek 1

Dodatečné technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí NOx pro motory kategorií NRE a NRG, včetně metody prokázání těchto strategií

1.    Úvod

Tento dodatek stanoví dodatečné požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx. Obsahuje požadavky na motory, jež ke snížení emisí používají činidlo. EU schválení typu je podmíněno uplatňováním příslušných ustanovení o pokynech pro operátora, montážní dokumentaci, systému varování operátora, systému upozornění a ochraně činidla před zamrznutím, které jsou uvedeny v tomto dodatku.

2.    Obecné požadavky

Motor musí být vybaven diagnostickým systémem pro regulaci emisí NOx (NCD), který dokáže určit chybné funkce regulace emisí NOx. Každý motor, na který se vztahuje tento oddíl, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu běžné životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Při plnění tohoto cíle je přijatelné, aby motory, které jsou používány déle, než je doba životnosti emisních vlastností uvedená v příloze V nařízení (EU) 2016/1628, vykazovaly určité zhoršení výkonnosti a citlivosti diagnostického systému pro regulaci emisí NOx (NCD), a to takové, že mezní hodnoty uvedené v této příloze mohou být překročeny dříve, než dojde k aktivaci systémů varování a/nebo upozornění.

2.1   Požadované informace

2.1.1

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce v souladu s částí B přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést druh činidla, informace o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, jeho provozních teplotních podmínkách a odkaz na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, a ostatní vlastnosti uvedeného činidla.

2.1.2

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování operátora podle oddílu 4 a systému upozornění operátora podle oddílu 5 se předloží při EU schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3

Výrobce poskytne výrobci původního zařízení dokumenty s pokyny k takové instalaci motoru v nesilničním mobilním stroji, aby motor, jeho systém regulace emisí a součásti nesilničních mobilních strojů fungovaly v souladu s požadavky tohoto dodatku. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky týkající se motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správné instalaci motoru v nesilničním mobilním stroji.

2.2   Provozní podmínky

2.2.1

Diagnostický systém pro regulaci emisí NOx musí být provozuschopný za následujících podmínek:

a) teploty okolí v rozmezí 266 K až 308 K (– 7 oC až 35 oC);

b) nadmořská výška do 1 600  m;

c) teplota chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 °C).

Tento oddíl 2 se nevztahuje na monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, které měření technicky umožňují (např. za všech podmínek, kdy kapalné činidlo není zamrzlé).

2.3   Ochrana činidla před zamrznutím

2.3.1

Je povoleno použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém dávkování. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.2. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.3.

2.3.1.1

Údaje o použití nevyhřívané nádrže na činidlo a systému dávkování musí být uvedeny v písemných pokynech pro konečného uživatele nesilničního mobilního stroje.

2.3.2

Nádrž na činidlo a systém dávkování

2.3.2.1

Došlo-li k zamrznutí činidla, musí být činidlo opět použitelné nejpozději do 70 minut od nastartování vozidla při teplotě okolí 266 K (– 7 °C).

2.3.2.2

Konstrukční kritéria pro vyhřívaný systém

Vyhřívaný systém musí být navržen tak, aby při zkoušení předepsaným způsobem splňoval provozní požadavky stanovené v tomto oddílu 2.

2.3.2.2.1

Nádrž na činidlo a systém dávkování se odstaví při 255 K (– 18 °C) na 72 hodin, nebo dokud činidlo neztuhne, podle toho, co nastane dříve.

2.3.2.2.2

Po době odstavení stanovené v bodu 2.3.2.2.1 se nesilniční mobilní stroj / motor nastartuje a udržuje v chodu při teplotě okolí 266 K (– 7 °C) nebo nižší takto:

a) 10 až 20 minut při volnoběhu;

b) až 50 minut při maximálně 40 % jmenovitého zatížení.

2.3.2.2.3

Při dokončení zkušebního postupu stanoveného v bodě 2.3.2.2.2 musí být systém dávkování činidla plně funkční.

2.3.2.3

Vyhodnocení konstrukčních kritérií lze provést na zkušebním stanovišti s mrazicí komorou, přičemž se použije celý nesilniční mobilní stroj nebo jeho části, jež odpovídají těm, které mají být namontovány na nesilniční mobilní stroj, nebo na základě provozních zkoušek.

2.3.3

Aktivace systému varování a upozornění operátora u nevyhřívaného systému

2.3.3.1

Jestliže při teplotě okolí ≤ 266 K (– 7 °C) nedojde k dávkování činidla, musí být aktivován systém varování operátora popsaný v oddílu 4.

2.3.3.2

Jestliže při teplotě okolí ≤ 266 K (– 7 °C), nedojde k dávkování činidla do 70 minut po nastartování motoru, musí být aktivován systém důrazného upozornění řidiče popsaný v bodu 5.4.

2.4   Požadavky na diagnostiku

2.4.1

Diagnostický systém pro regulaci emisí NOx (NCD) musí dokázat určit chybné funkce regulace emisí NOx (NCM) prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.4.2

Požadavky na záznam diagnostických chybových kódů (DTC)

2.4.2.1

Systém NCD musí zaznamenat DTC pro každou jednotlivou chybnou funkci regulace emisí NOx (NCM).

2.4.2.2

Zda existuje zjistitelná chybná funkce, musí systém NCD vyhodnotit do 60 minut od uvedení motoru do chodu. V tomto okamžiku se uloží „potvrzený a aktivní“ DTC a aktivuje se varovný systém podle oddílu 4.

2.4.2.3

V případech, kdy je zapotřebí více než 60 minut provozu, aby monitorovací funkce mohly přesně zjistit a potvrdit NCM (např. monitorovací zařízení fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin v nesilničním mobilním stroji), může schvalovací orgán k monitorování povolit delší období, je-li taková potřeba odůvodněna výrobcem (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atd.).

2.4.3

Požadavky na vymazávání diagnostických chybových kódů (DTC)

a) Vlastní systém NCD nesmí DTC z paměti počítače vymazat, dokud nebyla odstraněna porucha, která se k danému DTC vztahuje.

b) Systém NCD může všechny DTC vymazat na základě požadavku proprietárního čtecího nástroje nebo nástroje údržby, který na žádost poskytne výrobce motoru, nebo pomocí výrobcem poskytnutého přístupového kódu.

2.4.4

Systém NCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří nesilničního mobilního stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému NCD.

2.4.5

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému NCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.4.6

Rodina motorů s NCD

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s NCD. Vytváření skupin motorů v rámci rodiny motorů s NCD se provede na základě osvědčeného technického úsudku a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s NCD.

2.4.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s NCD

Rodinu motorů s NCD lze vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u motorů této rodiny.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s NCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

a) systémy regulace emisí;

b) metody monitorování používané systémem NCD;

c) monitorovací kritéria systému NCD;

d) parametry monitorování (např. frekvence).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému NCD kvůli odlišnostem v konfiguraci motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze tak, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (například velikost, průtok výfukových plynů atd.); nebo je jejich podobnost stanovena na základě osvědčeného technického úsudku.

3.    Požadavky na údržbu

3.1

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem konečným uživatelům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování podle přílohy XV.

4.    Systém varování operátora

4.1

Součástí nesilničního mobilního stroje musí být systém varování operátora používající vizuální varovné signály, který operátora informuje v případě, že byl zjištěn nízký stav činidla, nesprávná jakost činidla, přerušení dávkování nebo chybná funkce specifikovaná v oddílu 9, což povede k aktivaci systému upozornění operátora, nebude-li závada včas odstraněna. Systém varování musí zůstat v činnosti i v případě, že byl aktivován systém upozornění operátora popsaný v oddílu 5.

4.2

Varování nesmí být stejné jako varování používané k nahlášení chybné funkce nebo jiné údržby motoru, ačkoliv může používat stejný systém varování.

4.3

Systém varování operátora může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy, včetně například zpráv jasně uvádějících:

a) dobu zbývající do aktivace mírného nebo důrazného upozornění;

b) rozsah mírného a/nebo výrazného omezení, např. míru snížení točivého momentu;

c) podmínky, za nichž může být omezení činnosti nesilničního mobilního stroje zrušeno.

Jsou-li zobrazovány zprávy, lze k jejich zobrazení použít stejný systém používaný k jiným účelům údržby.

4.4

Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Operátor smí zvuková varování zrušit.

4.5

Systém varování operátora se musí aktivovat podle ustanovení v bodech 2.3.3.1, 6.2, 7.2, 8.4 a 9.3.

4.6

Systém varování operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.7

Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.8

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému varování operátora jsou popsány v oddílu 11.

4.9

Při podání žádosti o EU schválení typu podle tohoto nařízení musí výrobce prokázat funkci systému varování operátora způsobem stanoveným v oddíle 10.

5.    Systém upozornění operátora

5.1

Součástí motoru musí být systém upozornění operátora založený na jedné z následujících zásad:

5.1.1 dvoustupňový systém upozornění počínající nejprve mírným upozorněním (omezení výkonu), po němž následuje důrazné upozornění (faktické vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu);

5.1.2 jednostupňový systém důrazného upozornění (faktické vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu) aktivovaný podle podmínek pro systém mírného upozornění, jak je upřesněno v bodech 6.3.1, 7.3.1, 8.4.1 a 9.4.1.

Pokud výrobce za účelem splnění požadavku jednostupňového systému důrazného upozornění zvolí vypnutí motoru, upozornění týkající se úrovně činidla smí být na základě volby výrobce aktivováno za podmínek bodu 6.3.2 místo podmínek bodu 6.3.1.

5.2

Motor může být vybaven zařízením k vyřazení upozornění operátora z provozu, pokud splňuje požadavky bodu 5.2.1.

5.2.1

Motor může být vybaven zařízením, které upozorňování operátora dočasně vyřadí z provozu během nouzové situace vyhlášené orgánem státní správy s celostátní nebo regionální působností, složkami jeho záchranného systému nebo ozbrojenými složkami.

5.2.1.1

Je-li motor vybaven zařízením k dočasnému vyřazení upozornění operátora z provozu, použijí se všechny tyto podmínky:

a) maximální doba, po kterou smí být upozornění operátora vyřazeno z provozu, je 120 hodin;

b) způsob aktivace musí být navržen tak, aby se zabránilo nezáměrnému použití tím, že bude vyžadováno provedení dvou dobrovolných kroků, a musí být jasně označen minimálně varováním „POUZE PRO NOUZOVÉ POUŽITÍ“;

c) vyřazení z provozu se automaticky deaktivuje po uplynutí 120 hodin a operátor musí mít možnost ručně toto vyřazení z provozu deaktivovat, pokud nouzová situace pomine;

d) po uplynutí 120 hodin činnosti již nesmí být možné upozornění vyřadit z provozu, pokud zařízení k vyřazení z provozu nebylo znovu odjištěno zadáním dočasného bezpečnostního kódu výrobce nebo nedošlo ke změně konfigurace ECU provedené kvalifikovaným servisním technikem nebo rovnocennou bezpečnostní funkcí jedinečnou pro každý motor;

e) celkový počet a doba trvání aktivací vyřazení z provozu musí být uloženy v elektronické paměti nezávislé na napájení nebo počitadlech takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že informace nelze záměrně vymazat. Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem;

f) výrobce uchovává záznam každé žádosti o opětovné odjištění zařízení k dočasnému vyřazení upozornění operátora z provozu a na požádání dá tyto záznamy k dispozici Komisi nebo vnitrostátním orgánům.

5.3

Systém mírného upozornění

5.3.1

Systém mírného upozornění se musí aktivovat, nastala-li kterákoli z podmínek stanovených v bodech 6.3.1, 7.3.1, 8.4.1 a 9.4.1.

5.3.2

Systém mírného upozornění postupně snižuje přinejmenším o 25 % maximální dosažitelný točivý moment motoru v celém rozsahu otáček motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru, jak je znázorněno na obrázku 4.1. Rychlost snižování točivého momentu musí být minimálně o 1 % za minutu.

5.3.3

Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

Obrázek 4.1

Schéma snížení točivého momentu při mírném upozornění

image

5.4

Systém důrazného upozornění

5.4.1

Systém důrazného upozornění se musí aktivovat, nastala-li kterákoli z podmínek stanovených v bodech 2.3.3.2, 6.3.2, 7.3.2, 8.4.2 a 9.4.2.

5.4.2

Systém důrazného upozornění musí snížit využitelnost nesilničního mobilního stroje na takovou úroveň, která je natolik omezující, aby operátora přiměla k odstranění problémů souvisejících s oddíly 6 až 9. Přijatelné jsou následující strategie:

5.4.2.1 Točivý moment motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru se postupně snižuje z úrovně točivého momentu při mírném upozornění na obrázku 4.1 o přinejmenším 1 % za minutu na 50 % maximálního točivého momentu nebo méně a u motoru s proměnlivými otáčkami se otáčky postupně snižují na 60 % jmenovitých otáček nebo méně v průběhu stejné doby, během níž se snižuje točivý moment, jak je znázorněno na obrázku 4.2.

Obrázek 4.2
Schéma snížení točivého momentu při důrazném upozornění image

5.4.2.2 Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

5.5

V zájmu bezpečnosti a aby se umožnilo použití autokorekční diagnostiky, je k uvolnění plného výkonu motoru povoleno použít funkci potlačení automatického omezení, a to za předpokladu, že

a) nebude v činnosti po dobu delší než 30 minut a

b) omezí se na tři aktivace během každé doby, během níž je v činnosti systém upozornění operátora.

5.6

Systém upozornění operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

5.7

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému upozornění operátora jsou popsány v oddílu 11.

5.8

Při podání žádosti o EU schválení typu podle tohoto nařízení musí výrobce prokázat funkci systému upozornění operátora způsobem stanoveným v oddíle 11.

6.    Dostupnost činidla

6.1   Ukazatel množství činidla

Součástí nesilničního mobilního stroje musí být ukazatel, který operátora jasně informuje o množství činidla v nádrži na činidlo. Ukazatel množství činidla musí být přinejmenším schopen průběžně ukazovat jeho množství po dobu, během níž je aktivován systém varování operátora popsaný v oddílu 4. Ukazatel množství činidla může mít analogové nebo digitální zobrazení a může ukazovat hladinu činidla v poměru k objemu plné nádrže, zbývající množství činidla nebo odhadovaný počet provozních hodin, které zbývají do jeho vyčerpání.

6.2   Aktivace systému varování operátora

6.2.1

Systém varování operátora specifikovaný v oddílu 4 se musí aktivovat, jestliže hladina činidla klesne pod 10 % objemu nádrže nebo pod vyšší procentní hodnotu stanovenou výrobcem.

6.2.2

Varování musí být dostatečně jasné, aby v kombinaci s ukazatelem množství činidla operátor pochopil, že hladina činidla je nízká. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla (například „nízká hladina močoviny“, „nízká hladina AdBlue“ nebo „nízká hladina činidla“).

6.2.3

Není třeba, aby byl systém varování operátora od začátku nepřetržitě aktivovaný (například určitá zpráva nemusí být zobrazena trvale), avšak musí nabývat na intenzitě až k nepřetržité aktivaci, jakmile se množství činidla blíží nule a k okamžiku zapnutí systému upozornění operátora (například frekvence blikání kontrolního světla). Musí vyvrcholit vyrozuměním operátora na úrovni, jež zvolí výrobce, která je však dostatečně patrnější v okamžiku, kdy začne účinkovat systém upozornění operátora popsaný v bodu 6.3, než v okamžiku první aktivace systému varování.

6.2.4

Nepřetržité varování nesmí být možné snadno vypnout nebo ignorovat. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se jednoznačná zpráva (například „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržité varování může být dočasně přerušeno jinými varovnými signály, jež zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

6.2.5

Systém varování operátora nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje jeho aktivaci.

6.3   Aktivace systému upozornění operátora

6.3.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže množství činidla v nádrži klesne pod 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.3.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže je nádrž na činidlo prázdná, tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo nebo při jakékoliv nižší hladině než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

6.3.3

S výjimkou okolností dovolených v bodu 5.5 nesmí být možné systém mírného nebo důrazného upozornění vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje aktivaci těchto systémů.

7.    Monitorování jakosti činidla

7.1

Součástí motoru nebo nesilničního mobilního stroje musí být prostředek ke zjištění přítomnosti nesprávného činidla v nesilničním mobilním stroji.

7.1.1

Výrobce specifikuje minimální přijatelnou koncentraci činidla CDmin, v důsledku čehož emise NOx z výfuku nepřesáhnou nižší z těchto hodnot: příslušná mezní hodnota NOx vynásobená 2,25 nebo příslušná mezní hodnota NOx plus 1,5 g/kWh. U podkategorií motorů s kombinovanou mezní hodnotou pro HC a NOx je příslušnou mezní hodnotou NOx pro účel tohoto bodu kombinovaná mezní hodnota pro HC a NOx snížená o 0,19 g/kWh.

7.1.1.1

Správná hodnota CDmin musí být prokázána v průběhu EU schvalování typu postupem stanoveným v oddílu 13 a musí být zaznamenána v doplněném souboru dokumentace způsobem stanoveným v oddílu 8 přílohy I.

7.1.2

Každá koncentrace činidla nižší než CDmin musí být zjištěna a pro účely bodu 7.1 je považována za nesprávné činidlo.

7.1.3

Jakost činidla musí zjišťovat konkrétní počitadlo („počitadlo jakosti činidla“). Počitadlo jakosti činidla musí počítat počet hodin provozu motoru s nesprávným činidlem.

7.1.3.1

Výrobce může selhání jakosti činidla sdružit s jednou nebo více poruchami uvedenými v oddílech 8 a 9 do jediného počitadla.

7.1.4

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla jakosti činidla jsou popsány v oddílu 11.

7.2

Aktivace systému varování operátora

Jakmile monitorovací systém potvrdí nesprávnou jakost činidla, musí se aktivovat systém varování operátora popsaný v oddílu 4. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“).

7.3

Aktivace systému upozornění operátora

7.3.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora popsané v bodu 7.2.

7.3.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora popsané v bodu 7.2.

7.3.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v oddílu 11.

8.    Dávkování činidla

8.1

Součástí motoru musí být prostředky pro zjištění přerušení dávkování.

8.2

Počitadlo dávkování činidla

8.2.1

K dávkování musí být přiřazeno zvláštní počitadlo („počitadlo dávkování“). Počitadlo musí počítat počet provozních hodin motoru, během nichž je přerušeno dávkování činidla. Tento úkon se nepožaduje, pokud toto přerušení vyžaduje elektronická řídicí jednotka motoru, jelikož provozní podmínky nesilničního mobilního stroje jsou takové, že s ohledem na úroveň emisí nesilničního mobilního stroje není dávkováni činidla nutné.

8.2.1.1

Výrobce může poruchu dávkování činidla sdružit s jednou nebo více poruchami uvedenými v oddílech 7 a 9 do jediného počitadla.

8.2.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla dávkování činidla jsou popsány v oddílu 11.

8.3

Aktivace systému varování operátora

Systém varování operátora popsaný v oddílu 4 se musí aktivovat v případě přerušení dávkování, což spustí počitadlo dávkování podle bodu 8.2.1. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“).

8.4

Aktivace systému upozornění operátora

8.4.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora podle bodu 8.3.

8.4.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora podle bodu 8.3.

8.4.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v oddílu 11.

9.    Poruchy monitorování, jež mohou být důsledkem nedovolených zásahů

9.1

Kromě hladiny činidla v nádrži, jeho jakosti a přerušení dávkování musí být monitorovány následující poruchy, protože mohou být důsledkem nedovolených zásahů:

a) omezení funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

b) poruchy diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD), jak je popsáno v bodu 9.2.1.

9.2

Požadavky na monitorování

9.2.1

U diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD) se sleduje výskyt elektrických poruch a odstranění nebo deaktivace každého čidla, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku ostatních závad uvedených v oddílech 6 až 8 (monitorování součástí).

Mezi čidla, jež ovlivňují tuto diagnostickou schopnost, patří mimo jiné ta, která přímo měří koncentraci NOx, čidla jakosti močoviny, čidla venkovního prostředí a čidla monitorující dávkování, hladinu a spotřebu činidla.

9.2.2

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

9.2.2.1

K ventilu recirkulace výfukových plynů EGR s omezenou funkcí musí být přiřazeno konkrétní počitadlo. Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen DTC přiřazený ventilu recirkulace s omezenou funkcí výfukových plynů EGR.

9.2.2.1.1

Výrobce může poruchu ventilu recirkulace výfukových plynů s omezenou funkcí sdružit s jednou nebo více poruchami uvedenými v oddílech 7, 8 a bodu 9.2.3 do jediného počitadla.

9.2.2.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla ventilu recirkulace výfukových plynů EGR jsou popsány v oddílu 11.

9.2.3

Počitadlo/počitadla systému NCD

9.2.3.1

Ke každé poruše monitorování uvedené v bodu 9.1 písm. b) se přiřadí zvláštní počitadlo. Počitadla systému NCD musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní DTC přiřazený k příslušné chybné funkci systému NCD. Je povoleno sdružení několika závad do jednoho počitadla.

9.2.3.1.1

Výrobce může poruchy systému NCD sdružit s jednou nebo více poruchami uvedenými v oddílech 7, 8 a bodu 9.2.2 do jediného počitadla.

9.2.3.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla systému NCD jsou popsány v oddílu 11.

9.3

Aktivace systému varování operátora

Systém varování operátora stanovený v oddílu 4 se musí aktivovat v případě, že dojde k některé z poruch uvedených v bodu 9.1, a musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „dávkovací ventil činidla odpojen“ nebo „kritická porucha regulace emisí“).

9.4

Aktivace systému upozornění operátora

9.4.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě poruchy uvedené v bodu 9.1 nejpozději do 36 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora popsané v bodu 9.3.

9.4.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě poruchy uvedené v bodu 9.1 nejpozději do 100 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování operátora popsané v bodu 9.3.

9.4.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v oddílu 11.

9.5

Jako alternativu k požadavkům v bodu 9.2 může výrobce použít čidlo NOx umístěné ve výfukovém systému. V takovém případě:

a) hodnota NOx nepřesáhne nižší z těchto hodnot: příslušná mezní hodnota NOx vynásobená 2,25 nebo příslušná mezní hodnota NOx plus 1,5 g/kWh. U podkategorií motorů s kombinovanou mezní hodnotou pro HC a NOx je příslušnou mezní hodnotou NOx pro účel tohoto bodu kombinovaná mezní hodnota pro HC a NOx snížená o 0,19 g/kWh;

b) lze použít hlášení poruchy „vysoké emise NOx – neznámá příčina“;

c) znění bodu 9.4.1 se nahrazuje zněním „do 10 hodin provozu motoru“;

d) znění bodu 9.4.2 se nahrazuje zněním „do 20 hodin provozu motoru“.

10.    Požadavky na prokazování

10.1   Obecně

Shoda s požadavky tohoto dodatku se prokazuje v průběhu EU schvalování typu způsoby vyznačenými v tabulce 4.1 a rozvedenými v tomto oddílu 10:

a) prokázáním aktivace systému varování;

b) případně prokázáním aktivace systému mírného upozornění;

c) prokázáním aktivace systému důrazného upozornění.

10.2   Rodiny motorů a rodiny motorů s NCD

Splnění požadavků tohoto oddílu 10 rodinou motorů nebo rodinou motorů s NCD lze prokázat zkouškou jednoho ze členů posuzované rodiny motorů, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků tohoto dodatku jsou v rámci rodiny motorů obdobné.

10.2.1

Skutečnost, že jsou monitorovací systémy u jiných členů rodiny s NCD obdobné, lze prokázat tak, že se schvalovacím orgánům předloží materiály, jako jsou algoritmy, funkční analýzy atd.

10.2.2

Zkušební motor vybírá výrobce se souhlasem schvalovacího orgánu. Může, ale nemusí to být základní motor posuzované rodiny motorů.

10.2.3

V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s NCD, jejichž typ byl již schválen podle bodu 10.2.1 (obrázek 4.3), se shodnost této rodiny motorů považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků tohoto dodatku jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s NCD obdobné.



Tabulka 4.1

Znázornění obsahu postupu při prokazování podle ustanovení v bodech 10.3 a 10.4

Mechanismus

Prokazované prvky

Aktivace systému varování uvedená v bodu 10.3

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

Aktivace mírného upozornění specifikovaná v bodu 10.4

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

— 1 zkouška snížení točivého momentu

Aktivace důrazného upozornění specifikovaná v bodu 10.4.6

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

Obrázek 4.3

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s NCD

image

10.3   Prokázání aktivace systému varování

10.3.1

Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: nedostatek činidla a jedna kategorie poruchy v oddílech 7 až 9.

10.3.2

Výběr poruch ke zkoušce

10.3.2.1

Pro účely prokázání aktivace systému varování v případě špatné jakosti činidla se vybere činidlo s přinejmenším takovým naředěním účinné látky, jako je naředění sdělené výrobcem podle požadavků stanovených v oddílu 7.

10.3.2.2

K prokázání aktivace systému varování v případě poruch, jež mohou být důsledkem nedovolených zásahů a jsou definovány v oddílu 9, musí být výběr proveden v souladu s těmito požadavky:

10.3.2.2.1 Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam takových možných poruch.

10.3.2.2.2 Porucha, která má být předmětem zkoušky, musí být vybrána schvalovacím orgánem z tohoto seznamu uvedeného v bodu 10.3.2.2.1.

10.3.3

Prokázání

10.3.3.1

Pro účely tohoto prokázání se pro každou poruchu uvedenou v bodu 10.3.1 provede samostatná zkouška.

10.3.3.2

Během zkoušky se nesmí vyskytnout jiná porucha, než je ta, které se zkouška týká.

10.3.3.3

Před zahájením zkoušky musí být vymazány všechny DTC.

10.3.3.4

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být poruchy, kterých se zkouška týká, simulovány.

10.3.3.5

Zjišťování jiných poruch než nedostatku činidla

U poruch jiných, než je nedostatek činidla, a po instalaci nebo simulaci poruchy, se zjištění dané poruchy provede takto:

10.3.3.5.1 Systém NCD musí zareagovat na vyvolání poruchy, kterou schvalovací orgán vybral jako vhodnou v souladu s ustanoveními tohoto dodatku. To se považuje za prokázané, dojde-li k aktivaci během dvou po sobě jdoucích zkušebních cyklů systému NCD podle bodu 10.3.3.7.

Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a schvalovacím orgánem schváleno, že konkrétní monitorovací funkce vyžaduje k provedení úplného monitorování více než dva zkušební cykly systému NCD, může být počet zkušebních cyklů systému NCD zvýšen na tři.

Během prokazovací zkoušky může být každý jednotlivý zkušební cyklus NCD oddělen vypnutím motoru. Délka vypnutí do dalšího nastartování musí brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, které musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování.

10.3.3.5.2 Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodu 10.3.2.1 došlo ke správné aktivaci systému varování a pro vybranou poruchu byl dosažen status DTC „potvrzený a aktivní“.

10.3.3.6

Zjištění nedostatku činidla

K prokázání aktivace systému varování v případě nedostatku činidla musí být motor v provozu po jeden nebo více zkušebních cyklů NCD, podle volby výrobce.

10.3.3.6.1

Prokazování musí začít při množství činidla v nádrži, na kterém se výrobce a schvalovací orgán dohodnou, ale které nesmí být nižší než 10 % jmenovitého objemu nádrže.

10.3.3.6.2

Funkce systému varování je považována za správnou, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

a) k aktivaci systému varování došlo při množství činidla větším nebo rovném 10 % objemu nádrže na činidlo a

b) „nepřetržitý“ režim systému varování byl aktivován při hladině činidla vyšší nebo rovné hodnotě deklarované výrobcem podle ustanovení oddílu 6.

10.3.3.7

Zkušební cyklus NCD

10.3.3.7.1

Zkušební cyklus NCD, který pro účely tohoto oddílu 10 slouží k prokázání správné funkce systému NCD, je cyklus NRTC se startem za tepla pro motory podkategorie NRE-v-3, NRE-v-4, NRE-v-5 NRE-v-6 a příslušný NRSC pro všechny ostatní kategorie.

10.3.3.7.2

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu může být pro určitou monitorovací funkci použit jiný zkušební cyklus NCD (např. jiný než NTRC nebo NRSC). Žádost musí obsahovat prvky (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.) jimiž se prokazuje, že:

a) výsledkem požadovaného zkušebního cyklu bude monitorovací funkce, která se bude používat ve skutečném provozu vozidla, a

b) příslušný zkušební cyklus NCD uvedený v bodu 10.3.3.7.1 je pro uvažované monitorování méně vhodný.

10.3.4

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky prováděné podle bodu 10.3.3 došlo ke správné aktivaci systému varovaní.

10.4   Prokazování funkce systému upozornění

10.4.1

Aktivace systému upozornění se prokazuje zkouškami na motorovém zkušebním stavu.

10.4.1.1

Veškeré součásti nebo subsystémy, které nejsou fyzicky namontovány na motoru, jako například, nikoli však výhradně, čidla teploty prostředí, čidla hladiny a systémy varování a upozornění operátora, které jsou k prokázání nezbytné, musí být pro tento účel připojeny k motoru nebo musí být simulovány způsobem uspokojivým pro schvalovací orgán.

10.4.1.2

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, mohou být prokazovací zkoušky provedeny na úplném nesilničním mobilním stroji nebo zařízení buď tak, že se nesilniční mobilní stroj připevní k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo, aniž je dotčen bod 10.4.1, jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

10.4.2

Zkušebním postupem se prokazuje aktivace systému upozornění v případě nedostatku činidla a v případě jedné z poruch definovaných v oddílech 7, 8 nebo 9.

10.4.3

Pro účely tohoto prokazování:

a) schvalovací orgán kromě nedostatku činidla vybere jednu z poruch definovaných v oddílech 7, 8 nebo 9, která bylo předtím použita při prokazování aktivace systému varování;

b) výrobci se povoluje se souhlasem schvalovacího orgánu urychlit zkoušku tím, že nasimuluje dosažení určitého počtu hodin provozu motoru;

c) dosažení snížení točivého momentu, které je vyžadováno u mírného upozornění, může být prokazováno zároveň s celkovým postupem schvalování výkonu motoru prováděným v souladu s tímto nařízením. V takovém případě se při prokazování funkce systému upozornění nevyžaduje samostatné měření točivého momentu;

d) funkce důrazného upozornění se prokazuje v souladu s požadavky bodu 10.4.6.

10.4.4

Výrobce kromě toho musí prokázat funkci systému upozornění za podmínek poruch definovaných v oddílech 7, 8 nebo 9, jež nebyly vybrány k prokazovacím zkouškám popsaným v bodech 10.4.1 až 10.4.3.

Toto doplňkové prokazování může být provedeno tak, že se schvalovacímu orgánu předloží technické materiály obsahující takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek.

10.4.4.1

Tímto doplňkovým prokazováním se musí schvalovacímu orgánu zejména uspokojivě prokázat začlenění mechanismu správného omezení točivého momentu do elektronické řídicí jednotky motoru (ECU).

10.4.5

Prokazovací zkouška systému mírného upozornění

10.4.5.1

Toto prokazování začíná, když byl v důsledku zjištění poruchy vybrané schvalovacím orgánem aktivován systém varování nebo příslušný „nepřetržitý“ režim systému varování.

10.4.5.2

Když je prověřována reakce systému na případ nedostatku činidla v nádrži, musí být motor v chodu, dokud hladina činidla nedosáhne hodnoty 2,5 % jmenovitého objemu nádrže nebo hodnoty deklarované výrobcem v souladu s bodem 6.3.1, při níž má účinkovat systém mírného upozornění.

10.4.5.2.1

Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

10.4.5.3

Když se prověřuje reakce systému na jinou poruchu, než je nedostatek činidla v nádrži, motor musí být v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 4.3 nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém mírného upozornění.

10.4.5.4

Funkce systému mírného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 10.4.5.2 a 10.4.5.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že elektronická řídicí jednotka motoru (ECU) aktivovala mechanismus omezení točivého momentu.

10.4.6

Prokazovací zkouška systému důrazného upozornění

10.4.6.1

Toto prokazování musí začít za stavu, kdy byl předtím aktivován systém mírného upozornění, a může být prováděno v návaznosti na zkoušky k prokázání funkce systému mírného upozornění.

10.4.6.2

Když se prověřuje reakce systému na nedostatek činidla v nádrži, musí být motor v provozu až do vyprázdnění nádrže nebo do okamžiku, kdy hladina činidla dosáhla úrovně nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při níž má podle prohlášení výrobce dojít k aktivaci systému důrazného upozornění.

10.4.6.2.1

Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

10.4.6.3

Když se prověřuje reakce systému na jinou poruchu, než je nedostatek činidla v nádrži, musí být motor v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 4.4 nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém důrazného upozornění.

10.4.6.4

Funkce systému důrazného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 10.4.6.2 a 10.4.6.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že byl aktivován mechanismus důrazného upozornění, o němž pojednává tento dodatek.

10.4.7

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, může být prokázání mechanismů upozornění eventuálně provedeno na úplném nesilničním mobilním stroji v souladu s požadavky bodů 5.4 a 10.4.1.2 buď tak, že se nesilniční mobilní stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

10.4.7.1

Nesilniční mobilní stroj musí být v provozu, dokud počitadlo přiřazené k vybrané poruše nedosáhne příslušného počtu hodin v provozu uvedeného v tabulce 4.4, popřípadě dokud není nádrž s činidlem prázdná nebo dokud nebylo dosaženo hladiny nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při které se má podle volby výrobce aktivovat systém důrazného upozornění.

11.    Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění operátora

11.1

K doplnění požadavků tohoto dodatku týkajících se mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění stanoví tento oddíl 11 technické požadavky na zavedení těchto aktivačních a deaktivačních mechanismů.

11.2.

Mechanismy aktivace a deaktivace systému varování

11.2.1

Systém varování operátora se musí aktivovat, jakmile diagnostický chybový kód (DTC) přiřazený k NCM opravňující k jeho aktivaci dosáhne statusu stanoveného v tabulce 4.2.



Tabulka 4.2

Aktivace systému varování operátora

Druh poruchy

Status DTC pro aktivaci systému varování

Nedostatečná jakost činidla

potvrzený a aktivní

Přerušení dávkování

potvrzený a aktivní

Ventil recirkulace výfukových plynů (EGR) s omezenou funkcí

potvrzený a aktivní

Chybná funkce monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

11.2.2

Systém varování operátora se musí deaktivovat, jakmile diagnostický systém dospěje k závěru, že chybná funkce, které se toto varování týká, se již nevyskytuje, nebo jakmile jsou informace opravňující k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů týkajících se těchto poruch, vymazány čtecím nástrojem.

11.2.2.1   Požadavky na vymazávání „informací o regulaci emisí NOx

11.2.2.1.1   Mazání/nulování „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Na vyžádání čtecího nástroje budou následující údaje z paměti počítače vymazány nebo přenastaveny na hodnotu stanovenou v tomto dodatku (viz tabulka 4.3).



Tabulka 4.3

Mazání/nulování „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Informace o regulaci emisí NOx

Smazatelné

Vynulovatelné

Všechny DTC

X

 

Hodnota odečtená z počitadla, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru

 

X

Počet hodin provozu motoru z počitadla (počitadel) NCD

 

X

11.2.2.1.2

Informace o regulaci emisí NOx nesmí být smazány v důsledku odpojení baterie/baterií nesilničního mobilního stroje.

11.2.2.1.3

Vymazání „informací o regulaci emisí NOx“ smí být prováděno výhradně při vypnutém motoru.

11.2.2.1.4

Při vymazávání „informací o regulaci emisí NOx“, včetně DTC, nesmí být stav žádného počitadla přiřazeného k těmto poruchám a uvedeného v tomto dodatku vymazán, nýbrž musí být znovu nastaven na hodnotu stanovenou v příslušné části tohoto dodatku.

11.3.

Mechanismus aktivace a deaktivace systému upozornění operátora

11.3.1

Systém upozornění operátora se musí aktivovat, je-li aktivní systém varování a počitadlo náležející druhu NCM opravňující k jejich aktivaci dosáhne hodnoty stanovené v tabulce 4.4.

11.3.2

Systém upozornění operátora se musí deaktivovat, jakmile systém již nedetekuje chybnou funkci opravňující k jeho aktivaci nebo jestliže informace o selháních opravňujících k jeho aktivaci, včetně DTC týkajících se NCM, byly čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazány.

11.3.3

Systémy varování a upozornění operátora se musí okamžitě aktivovat nebo případně deaktivovat v souladu s ustanoveními oddílu 6 po posouzení množství činidla v nádrži. V takovém případě aktivační nebo deaktivační mechanismy nesmí být závislé na statusu žádného přiřazeného DTC.

11.4

Mechanismus počitadel

11.4.1   Obecně

11.4.1.1

Aby systém splňoval požadavky tohoto dodatku, musí obsahovat alespoň čtyři počitadla k zaznamenávání počtu hodin, kdy byl motor v chodu a systém současně zjistil výskyt některé z těchto skutečností:

a) nesprávná jakost činidla;

b) přerušení dávkování činidla;

c) omezení funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

d) porucha systému NCD podle bodu 9.1 písm. b).

11.4.1.1.1

Výrobce případně může použít jedno nebo více počitadel ke sdružení poruch uvedených v bodu 11.4.1.1.

11.4.1.2

Každé z počitadel musí počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bajtovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchovat, pokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

11.4.1.3

Výrobce může použít jediné počitadlo nebo více počítadel systému NCD. Jediné počitadlo může sečíst počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí, pro něž je toto počitadlo relevantní, aniž kterákoliv z nich dosáhla časového údaje, který toto jediné počitadlo ukazuje.

11.4.1.3.1

Rozhodne-li se výrobce použít více počitadel systému NCD, musí být systém schopen přidělit konkrétní počitadlo monitorovacího systému ke každé chybné funkci, pro kterou jsou v souladu s tímto dodatkem tyto druhy počitadel relevantní.

11.4.2   Princip mechanismu počitadel

11.4.2.1

Každé počitadlo musí fungovat takto:

11.4.2.1.1 Pokud počitadlo začíná od nuly, musí začít počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu a příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status definovaný v tabulce 4.2.

11.4.2.1.2 Podle volby výrobce se v případě opakovaných poruch použije jedno z těchto ustanovení.

a) Pokud dojde k monitorovací akci a chybná funkce, která původně počitadlo aktivovala, již není zjištěna nebo byla-li porucha vymazána čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby, počitadlo se zastaví a uchová naměřenou hodnotu. Pokud se počitadlo zastaví při aktivovaném systému důrazného upozornění, musí stav počitadla setrvat na hodnotě definované v tabulce 4.4 nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

b) Stav počitadla musí setrvat na hodnotě definované v tabulce 4.4 nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

11.4.2.1.3 V případě jediného počitadla monitorovacího systému bude toto počitadlo pokračovat v počítání, pokud je zjištěna NCM přiřazená tomuto počitadlu a za předpokladu, že příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status „potvrzený a aktivní“. Pokud není zjištěna žádná NCM, která by opravňovala k aktivaci počitadla, nebo pokud všechny poruchy přiřazené k tomuto počitadlu byly čtecím zařízením nebo nástrojem údržby vymazány, počitadlo se zastaví a uchová hodnotu uvedenou v bodu 11.4.2.1.2.



Tabulka 4.4

Počitadla a upozornění

 

Status DTC pro první aktivaci počitadla

Hodnota počitadla pro mírné upozornění

Hodnota počitadla pro důrazné upozornění

Zmrazená hodnota uchovávaná počitadlem

Počitadlo jakosti činidla

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo dávkování

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

11.4.2.1.4 Počitadlo, jehož údaje byly zmrazeny, musí být vynulováno, jestliže monitorovací funkce přiřazené k tomuto počitadlu dokončí alespoň jeden monitorovací cyklus, aniž by zjistily chybnou funkci, a jestliže během 40 hodin chodu motoru od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce (viz obrázek 4.4).

11.4.2.1.5 Jestliže v době, kdy je hodnota na počitadle zmrazena (viz obrázek 4.4), je detekována chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu, počitadlo pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo.

12.    Znázornění mechanismu aktivace a deaktivace a mechanismu počitadla

12.1

Tento oddíl 12 znázorňuje mechanismy aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla v některých typických případech. Obrázky a popisy uvedené v bodech 12.2, 12.3 a 12.4 jsou použity v tomto dodatku čistě pro ilustraci a nelze se na ně odvolávat jako na příklady požadavků tohoto nařízení nebo jako na konečné výsledky příslušných postupů. Hodiny na počitadle na obrázcích 4.6 a 4.7 se vztahují k maximálním hodnotám pro důrazné upozornění v tabulce 4.4. Pro zjednodušení není například v dané ukázce zmíněno, že systém varování zůstane aktivován také po dobu, kdy je aktivován systém upozornění.

Obrázek 4.4

Reaktivace a vynulování počitadla po době, po kterou jeho hodnota byla zmrazena

image

12.2

Obrázek 4.5 znázorňuje funkci aktivačních a deaktivačních mechanismů při monitorování množství činidla ve čtyřech případech:

a) případ použití 1: operátor nehledě na varování pokračuje v provozu nesilničního mobilního stroje, dokud není nesilniční mobilní stroj vyřazen z provozu;

b) případ doplnění 1 („dostatečné“ doplnění): operátor doplní nádrž na činidlo tak, aby se dosáhlo množství přesahujícího prahovou hodnotu 10 %. Varování a upozornění se deaktivuje;

c) případ doplnění 2 a 3 („nedostatečné“ doplnění): aktivuje se varovný systém. Intenzita varování závisí na množství činidla, které je k dispozici;

d) případ doplnění 4 („velmi nedostatečné“ doplnění): okamžitě se aktivuje mírné upozornění.

Obrázek 4.5

Dostupnost činidla

image

12.3

Obrázek 4.6 znázorňuje tři případy špatné jakosti činidla:

a) případ použití 1: operátor nehledě na varování pokračuje v provozu nesilničního mobilního stroje, dokud není nesilniční mobilní stroj vyřazen z provozu;

b) případ opravy 1 („špatná“ nebo „nepoctivá“ oprava): po vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu operátor změní jakost činidla, avšak brzy poté je opět nahradí činidlem nízké jakosti. Okamžitě se znovu aktivuje systém upozornění a nesilniční mobilní stroj je po 2 hodinách chodu motoru vyřazen z provozu;

c) případ opravy 2 („správná“ oprava): po vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu operátor upraví jakost činidla. Avšak po určité době znovu doplní do nádrže činidlo špatné jakosti. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly.

Obrázek 4.6

Plnění činidlem špatné jakosti

image

12.4

Obrázek 4.7 znázorňuje tři případy poruchy systému dávkování močoviny. Tento obrázek také znázorňuje postup, který nastane v případě poruch monitorování popsaných v oddílu 9.

a) případ použití 1: operátor nehledě na varování pokračuje v provozu nesilničního mobilního stroje, dokud není nesilniční mobilní stroj vyřazen z provozu;

b) případ opravy 1 („správná“ oprava): po vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu operátor opraví systém dávkování. Avšak po určité době systém dávkování opět selže. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly;

c) případ opravy 2 („špatná“ oprava): v režimu mírného upozornění (snížení točivého momentu) operátor opraví systém dávkování. Brzy poté však systém dávkování opět selže. Okamžitě se znovu aktivuje systém mírného upozornění a počitadlo začne počítat od hodnoty, kterou ukazovalo v době opravy.

Obrázek 4.7

Porucha systému dávkování činidla

image

13.    Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

13.1

Výrobce musí prokázat správnou hodnotu CDmin v průběhu EU schvalování typu provedením cyklu NRTC se startem za tepla u motorů podkategorie NRE-v-3, NRE-v-4, NRE-v-5 NRE-v-6 a příslušného cyklu NRSC u všech ostatních kategorií za použití činidla o koncentraci CDmin.

13.2

Zkoušce musí předcházet vhodný cyklus (cykly) NCD nebo stabilizační cyklus stanovený výrobcem umožňující přizpůsobit systém regulace emisí NOx s uzavřenou smyčkou jakosti činidla o koncentrací CDmin.

13.3

Emise znečišťujících látek, které z této zkoušky vyplynou, musí být nižší než mezní hodnota NOx stanovená v bodu 7.1.1.




Dodatek 2

Dodatečné technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí NOx pro motory kategorií IWP, IWA a RLR, včetně metody prokázání těchto strategií

1.    Úvod

Tento dodatek stanoví dodatečné požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx pro motory kategorií IWP, IWA a RLR.

2.    Obecné požadavky

Požadavky dodatku 1 se použijí také pro motory v oblasti působnosti tohoto dodatku.

3.    Výjimky z požadavků dodatku 1

V zájmu bezpečnosti se upozornění vyžadovaná v dodatku 1 nepoužijí pro motory v oblasti působnosti tohoto dodatku. V důsledku toho se nepoužijí tyto body dodatku 1: 2.3.3.2, 5, 6.3, 7.3, 8.4, 9.4, 10.4 a 11.3.

4.    Požadavek ukládání incidentů, kdy je motor v provozu s nedostatečným vstřikováním činidla nebo nedostatečnou jakostí činidla.

4.1.

Protokol palubního počítače do energeticky nezávislé paměti počítače nebo do počitadel zaznamená celkový počet a dobu trvání všech incidentů, kdy je motor v provozu s nedostatečným vstřikováním činidla nebo nedostatečnou jakostí činidla, přičemž musí být zajištěno, že tyto informace nelze záměrně vymazat.

Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem.

4.2.

Doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 začíná, když je nádrž na činidlo prázdná, tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo, nebo při jakékoliv hladině nižší než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

4.3.

Pro incidenty neuvedené v bodu 4.1.1 doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 začíná, jakmile příslušné počitadlo dosáhne hodnoty pro důrazné upozornění v tabulce 4.4 dodatku 1.

4.4.

Doba trvání incidentu zaznamenaného v paměti podle bodu 4.1 končí, jakmile je odstraněn.

4.5.

Při provádění prokazování podle požadavků oddílu 10 dodatku 1 se prokázání systému důrazného upozornění podle bodu 10.1 písm. c) uvedeného dodatku a odpovídající tabulky 4.1 nahradí prokázáním uložení incidentu, kdy je motor v provozu s nedostatečným vstřikováním činidla nebo nedostatečnou jakostí činidla.

V tomto případě se použijí požadavky bodu 10.4.1 dodatku 1 a výrobci se se souhlasem schvalovacího orgánu povolí urychlit zkoušku tím, že nasimuluje dosažení určitého počtu hodin provozu motoru.




Dodatek 3

Dodatečné technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí NOx pro motory kategorie RLL

1.    Úvod

Tento dodatek stanoví dodatečné požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx pro motory kategorie RLL. Obsahuje požadavky na motory, jež ke snížení emisí používají činidlo. EU schválení typu je podmíněno uplatňováním příslušných ustanovení o pokynech pro operátora, montážní dokumentaci, systému varování operátora, které jsou uvedeny v tomto dodatku.

2.    Požadované informace

2.1.

Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx podle bodu 1.5 části A přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

2.2.

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce v informačním dokumentu stanoveném v dodatku 3 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, je-li činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu.

3.    Dostupnost činidla a systém varování operátora

Pokud je použito činidlo, je EU schválení typu podmíněno tím, že budou poskytnuty indikátory nebo jiné vhodné prostředky podle konfigurace nesilničních mobilních strojů informující operátora o následujícím:

a) množství činidla, které zbývá v nádrži na činidlo, a pomocí doplňkového zvláštního signálu o tom, pokud zbývající činidlo dosahuje méně než 10 % plné kapacity nádrže;

b) je-li nádrž na činidlo zcela nebo téměř prázdná;

c) pokud činidlo v nádrži podle namontovaného měřicího zařízení neodpovídá vlastnostem deklarovaným a zaznamenaným v informačním dokumentu stanoveném v dodatku 3 k příloze I prováděcího nařízení (EU) 2017/656;

d) pokud bylo dávkování činidla přerušeno, v jiných případech než těch, kdy k tomu došlo ze strany řídicí jednotky motoru nebo regulátoru dávkování, v reakci na provozní podmínky motoru, kdy není dávkování požadováno, a to za předpokladu, že je schvalovací orgán o těchto provozních podmínkách informován.

4.    Jakost činidla

Podle rozhodnutí výrobce musí být požadavky na soulad činidla s deklarovanými vlastnostmi a příslušnými dovolenými odchylkami emisí NOx splněny pomocí jednoho z následujících prostředků:

a) přímým prostředkem, například použitím čidla kvality činidla;

b) nepřímým prostředkem, například použitím čidla NOx ve výfukovém systému ke zhodnocení účinnosti činidla;

c) jinými prostředky, pokud je jejich účinnost alespoň rovnocenná účinnosti při použití prostředků podle písmen a) nebo b) a jsou zachovány hlavní požadavky tohoto oddílu 4.




Dodatek 4

Technické požadavky týkající se opatření k regulaci emisí pevných znečišťujících látek, včetně metody prokázání těchto opatření

1.    Úvod

Tato příloha stanoví požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí pevných částic.

2.    Obecné požadavky

Motor musí být vybaven diagnostickým systémem regulace emisí pevných částic (PCD), který dokáže určit chybné funkce systému následného zpracování pevných částic, o nichž pojednává tato příloha. Každý motor, na který se vztahuje tento oddíl 2, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu běžné životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. K dosažení tohoto cíle je přípustné, aby motory, které byly používány delší dobu, než je doba životnosti emisních vlastností uvedená v příloze V nařízení (EU) 2016/1628, vykazovaly určité zhoršení funkce a citlivosti diagnostického systému regulace emisí pevných částic.

2.1.   Požadované informace

2.1.1

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, např. palivový katalyzátor, musí výrobce v informačním dokumentu stanoveném v dodatku 3 přílohy I prováděcího nařízení (EU) 2017/656 uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu.

2.1.2

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování operátora v oddílu 4 se předloží při EU schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3

Výrobce poskytne instalační dokumentaci, která při použití výrobcem původního zařízení zajistí, že motor, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru nebo rodiny motorů, je-li v nesilničním mobilním stroji instalován, bude ve spojení s nezbytnými částmi strojního zařízení fungovat způsobem vyhovujícím požadavkům této přílohy. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky a ustanovení týkající se motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správnému namontování motoru v nesilničním mobilním stroji.

2.2.   Provozní podmínky

2.2.1

Systém PCD musí být provozuschopný za následujících podmínek:

a) okolní teploty v rozmezí 266 K až 308 K (– 7 °C až 35 °C);

b) nadmořská výška do 1 600  m;

c) teplota chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 oC).

2.3.   Požadavky na diagnostiku

2.3.1

Systém PCD musí být schopen určit chybné funkce regulace emisí pevných částic (PCM), o nichž pojednává tato příloha, prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.3.2

Požadavky na záznam diagnostických chybových kódů (DTC)

2.3.2.1

Systém PCD musí zaznamenávat DTC pro každou jednotlivou PCM.

2.3.2.2

Zda existuje zjistitelná chybná funkce musí systém PCD vyhodnotit v dobách provozu motoru uvedených v tabulce 4.5. V tomto okamžiku se uloží „potvrzený a aktivní“ DTC a aktivuje se varovný systém podle oddílu 4.

2.3.2.3

V případech, kdy je zapotřebí doba provozu delší než doba uvedená v tabulce 1 k tomu, aby monitorovací funkce mohly přesně zjistit a potvrdit PCM (např. monitorovací zařízení fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin v nesilničním mobilním stroji), může schvalovací orgán k monitorování povolit delší období, je-li taková potřeba odůvodněna výrobcem (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atd.).



Tabulka 4.5

Typy monitorovacích funkcí a odpovídající doba, během které se ukládá „potvrzený a aktivní“ DTC

Typ monitorovací funkce

Akumulovaná doba provozu, během které se ukládá „potvrzený a aktivní“ DTC

Odstranění systému následného zpracování pevných částic

60 minut provozu motoru mimo volnoběh

Ztráta funkce systému následného zpracování pevných částic

240 minut provozu motoru mimo volnoběh

Poruchy systému PCD

60 minut provozu motoru

2.3.3

Požadavky na vymazávání diagnostických chybových kódů (DTC):

a) systém PCD nesmí DTC z paměti počítače vymazat, dokud nebyla odstraněna porucha, která se k danému DTC vztahuje;

b) systém PCD může všechny DTC vymazat na základě požadavku proprietárního čtecího nástroje nebo nástroje údržby, který na žádost poskytne výrobce motoru, nebo pomocí výrobcem poskytnutého přístupového kódu;

c) záznam incidentů provozu s „potvrzeným a aktivním“ DTC, které se ukládají v energeticky nezávislé paměti vyžadované v bodu 5.2, se nesmí vymazat.

2.3.4

Systém PCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří nesilničního mobilního stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému PCD.

2.3.5

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému PCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.3.6

Rodina motorů s PCD

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s PCD. Vytváření skupin motorů v rámci rodiny motorů s PCD se provede na základě osvědčeného technického úsudku a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s PCD.

2.3.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s PCD

Rodina motorů s PCD je charakterizována základními konstrukčními parametry, které musí být pro motory této rodiny společné.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s PCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

a) princip činnosti systému následného zpracování pevných částic (např. mechanický, aerodynamický, difúzní, inerční, periodicky se regenerující, nepřetržitě se regenerující, atd.);

b) metody monitorování systému PCD;

c) kritéria monitorování systému PCD;

d) parametry monitorování (např. frekvence).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému monitorování PCD kvůli odlišnostem v konfiguraci motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze tak, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (například velikost, průtok výfukových plynů atd.); nebo je jejich podobnost stanovena na základě osvědčeného technického úsudku.

3.    Požadavky na údržbu

3.1

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem konečným uživatelům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování, jak je vyžadováno v příloze XV.

4.    Systém varování operátora

4.1

Součástí nesilničního mobilního stroje musí být systém varování operátora používající vizuální varovné signály.

4.2

Systém varování operátora může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy.

K jejich zobrazení smí být používán stejný systém jako k zobrazování jiné údržby nebo NCD.

Systém varování musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „čidlo odpojeno“ nebo „kritická porucha regulace emisí“).

4.3

Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Operátor smí zvuková varování zrušit.

4.4

Systém varování operátora se musí aktivovat podle ustanovení v bodu 2.3.2.2.

4.5

Systém varování operátora se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování operátora se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.6

Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.7

V žádosti o EU schválení typu podle nařízení (EU) 2016/1628 musí výrobce prokázat funkci systému varování operátora způsobem stanoveným v oddíle 9.

5.    Systém pro ukládání informací o aktivaci systému varování operátora

5.1

Systém PCD musí obsahovat energeticky nezávislou paměť počítače nebo počitadla umožňující ukládat incidenty, kdy je motor v provozu s „potvrzeným a aktivním“ DTC, takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že tyto informace nelze záměrně smazat.

5.2

Systém PCD ukládá v energeticky nezávislé paměti celkový počet a dobu trvání všech incidentů, kdy je motor v provozu s „potvrzeným a aktivním“ DTC, pokud byl systém varování operátora aktivní po dobu 20 hodin provozu motoru nebo po kratší dobu dle volby výrobce.

5.2

Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem.

6.    Monitorování odstranění systému následného zpracování pevných částic

6.1

PCD musí zjistit úplné odstranění systému následného zpracování pevných částic, včetně odstranění případných čidel používaných k monitorování, aktivaci, deaktivaci nebo úpravu jeho činnosti.

7.    Dodatečné požadavky v případě systému následného zpracování pevných částic využívajícího činidlo (např. palivový katalyzátor)

7.1

V případě potvrzeného a aktivního DTC pro odstranění systému následného zpracování pevných částic nebo ztrátu funkce systému následného zpracování pevných částic musí být dávkování činidla automaticky přerušeno. Dávkování začne znovu, jakmile již DTC není aktivní.

7.2

Systém varování se aktivuje, pokud hladina činidla v nádrži na aditiva klesne po minimální hodnotu stanovenou výrobcem.

8.    Poruchy monitorování, jež mohou být důsledkem nedovolených zásahů

8.1

Kromě monitorování systému následného zpracování pevných částic musí být monitorovány tyto poruchy, jelikož mohou být důsledkem nedovolených zásahů:

a) ztráta funkce systému následného zpracování pevných částic;

b) poruchy systému PCD popsané v bodě 8.3.

8.2

Monitorování ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic.

PCD musí zjistit úplné odstranění nosiče systému následného zpracování pevných částic („empty can“). V tomto případě jsou stále přítomny plášť a čidla systému následného zpracování používaná k aktivaci, deaktivaci nebo úpravě jeho činnosti.

8.3

Monitorování poruch systému PCD

8.3.1

U systému PCD se sleduje výskyt elektrických poruch a odstranění nebo deaktivace každého čidla nebo ovládacího prvku, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku ostatních závad uvedených v bodech 6.1 a 8.1 písm. a) (monitorování součástí).

Čidla, která ovlivňují diagnostické schopnosti, jsou mimo jiné ta, která přímo měří rozdíly tlaku v rámci systému následného zpracování pevných částic, a čidla teploty výfukových plynů pro řízení regenerace systému následného zpracování pevných částic.

8.3.2

Pokud porucha, odstranění nebo deaktivace jednoho čidla nebo ovládacího prvku systému PCD nebrání tomu, aby byly v požadované době diagnostikovány poruchy uvedené v bodu 6.1 a bodu 8.1 písm. a) (redundantní systém), nebude vyžadována aktivace systému varování a uložení informací o aktivaci systému varování operátora, pokud nebudou potvrzeny a aktivní poruchy dalšího čidla nebo ovládacího prvku.

9.    Požadavky na prokazování

9.1   Obecně

Shoda s požadavky tohoto dodatku se provádí prokázáním aktivace systému varování v průběhu EU schvalování typu, jak je znázorněno v tabulce 4.6 a uvedeno v tomto oddílu 9.



Tabulka 4.6

Znázornění obsahu postupu při prokazování podle ustanovení v bodu 9.3

Mechanismus

Prokazované prvky

Aktivace systému varování uvedená v bodu 4.4

— 2 zkoušky aktivace (včetně ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic)

— případně další prokazované prvky

9.2   Rodiny motorů a rodiny motorů s PCD

9.2.1

V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s PCD, která již získala EU schválení typu podle obrázku 4.8, se shodnost této rodiny motorů považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků tohoto dodatku jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s PCD obdobné.

Obrázek 4.8

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s PCD

image

9.3   Prokázání aktivace systému varování

9.3.1

Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic a jednou kategorií poruchy uvedené v bodě 6 nebo bodě 8.3 této přílohy.

9.3.2

Výběr poruch ke zkoušce

9.3.2.1

Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam takových možných poruch.

9.3.2.2

Porucha, která má být předmětem zkoušky, musí být vybrána schvalovacím orgánem z tohoto seznamu uvedeného v bodu 9.3.2.1.

9.3.3

Prokázání

9.3.3.1

Pro účely tohoto prokázání se provede samostatná zkouška ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic stanovená v bodě 8.2 a zkouška poruch uvedených v bodech 6 a 8.3. Ztráta funkce systému následného zpracování pevných částic se způsobí úplným odstraněním nosiče z pláště systému následného zpracování pevných částic.

9.3.3.2

Během zkoušky se nesmí vyskytnout jiná porucha, než je ta, které se zkouška týká.

9.3.3.3

Před zahájením zkoušky musí být vymazány všechny DTC.

9.3.3.4

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být poruchy, kterých se zkouška týká, simulovány.

9.3.3.5

Zjišťování poruch

9.3.3.5.1

Systém PCD musí zareagovat na vyvolání poruchy, kterou schvalovací orgán vybral jako vhodnou v souladu s ustanoveními tohoto dodatku. To se považuje za prokázané, dojde-li k aktivaci během počtu po sobě jdoucích zkušebních cyklů PCD podle tabulky 4.7.

Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a schvalovacím orgánem schváleno, že konkrétní monitorovací funkce vyžaduje k provedení úplného monitorování více zkušebních cyklů PCD, než je uvedeno v tabulce 4.7, může být počet zkušebních cyklů PCD zvýšen až o 50 %.

Během prokazovací zkoušky může být každý jednotlivý zkušební cyklus PCD oddělen vypnutím motoru. Délka vypnutí do dalšího nastartování musí brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, které musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování.



Tabulka 4.7

Typy monitorovacích funkcí a odpovídající počet zkušebních cyklů PCD, během kterých se ukládá „potvrzený a aktivní“ DTC

Typ monitorovací funkce

Počet zkušebních cyklů PCD, během kterých se ukládá „potvrzený a aktivní“ DTC

Odstranění systému následného zpracování pevných částic

2

Ztráta funkce systému následného zpracování pevných částic

8

Poruchy systému PCD

2

9.3.3.6

Zkušební cyklus PCD

9.3.3.6.1

Zkušební cyklus PCD, který pro účely tohoto oddílu 9 slouží k prokázání správné funkce systému monitorování následného zpracování pevných částic, je cyklus NRTC se startem za tepla pro motory podkategorie NRE-v-3, NRE-v-4, NRE-v-5 NRE-v-6 a příslušný NRSC pro všechny ostatní kategorie.

9.3.3.6.2

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu může být pro určitou monitorovací funkci použit jiný zkušební cyklus PCD (např. jiný než NTRC nebo NRSC). Žádost musí obsahovat prvky (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.) jimiž se prokazuje, že:

a) výsledkem požadovaného zkušebního cyklu bude monitorovací funkce, která se bude používat ve skutečném provozu vozidla, a

b) příslušný zkušební cyklus PCD uvedený v bodu 9.3.3.6.1 je pro uvažované monitorování méně vhodný.

9.3.3.7

Konfigurace pro prokázání aktivace systému varování

9.3.3.7.1

Prokázání aktivace systému upozornění se provádí zkouškami na motorovém zkušebním stavu.

9.3.3.7.2

Veškeré součásti nebo subsystémy, které nejsou fyzicky namontovány na motoru, jako jsou například, nikoli však výhradně, čidla teploty prostředí, čidla hladiny a systémy varování a upozornění operátora, které jsou k prokázání nezbytné, musí být pro tento účel připojeny k motoru nebo musí být simulovány způsobem uspokojivým pro schvalovací orgán.

9.3.3.7.3

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, mohou být prokazovací zkoušky provedeny, aniž je dotčen bod 9.3.3.7.1, na úplném nesilničním mobilním stroji nebo zařízení buď tak, že se nesilniční mobilní stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

9.3.4

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodu 9.3.3 došlo ke správné aktivaci systému varování a pro vybranou poruchu byl dosažen status „potvrzený a aktivní“ DTC.

9.3.5

Pokud je zkoušce prokázání ztráty funkce systému následného zpracování pevných částic nebo odstranění systému následného zpracování pevných částic podroben systému následného zpracování pevných částic, který používá činidlo, musí se rovněž potvrdit, že bylo dávkování činidla přerušeno.




PŘÍLOHA V

Měření a zkoušky týkající se rozsahu spojeného s nesilničním zkušebním cyklem v ustáleném stavu

1.    Obecné požadavky

Tato příloha se použije pro elektronicky řízené motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA a RLR splňující mezní hodnoty emisí „etapy V“, které jsou stanoveny v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, a využívající elektronické řízení, které umožňuje stanovit množství i časování vstřiku paliva, nebo využívajících elektronického řízení, které umožňuje aktivovat, deaktivovat nebo upravovat systém regulace emisí sloužící ke snižování emisí NOx.

Tato příloha stanoví technické požadavky týkající se rozsahu souvisejícího s příslušným NRSC, v jehož rámci je kontrolována hodnota, o kterou smějí emise překročit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze II.

Je-li motor zkoušen způsobem stanoveným ve zkušebních požadavcích oddílu 4, nesmí vzorky emisí odebrané v jakémkoli náhodně vybraném bodě v rámci příslušného kontrolního rozsahu stanoveného v oddílu 2 překročit příslušné mezní hodnoty emisí v příloze II nařízení (EU) 2016/1628 vynásobené faktorem 2,0.

Oddíl 3 stanoví, jak technická zkušebna vybírá dodatečné body měření v kontrolním rozsahu v průběhu zkoušky emisí na zkušebním stavu za účelem prokázání, že požadavky tohoto oddílu 1 byly splněny.

Výrobce může požádat, aby technická zkušebna při prokázání podle oddílu 3 vyňala provozní body z kteréhokoli kontrolního rozsahu stanoveného v oddílu 2. Technická zkušebna může udělit tuto výjimku, jestliže výrobce může prokázat, že motor není nikdy schopen provozu v takových bodech při jeho použití v jakékoli kombinaci nesilničního mobilního stroje.

V návodu k montáži, který výrobci původního zařízení poskytl výrobce podle přílohy XIV, musí být uvedeny horní a spodní mez příslušného kontrolního rozsahu, a prohlášení, které objasní, že výrobce původního zařízení nesmí motor nainstalovat způsobem, který motor omezuje tak, aby trvale pracoval při rychlosti a zátěžových bodech mimo zkušební rozsah pro křivku točivého momentu odpovídající schválenému typu motoru nebo rodině motorů.

2.    Kontrolní rozsah motoru

Příslušný kontrolní rozsah pro provedení zkoušky motoru je rozsah definovaný v tomto oddílu 2, který odpovídá příslušnému NRSC pro zkoušený motor.

2.1.   Kontrolní rozsah pro motory zkoušené na NRSC, cyklus C1

Tyto motory pracují s proměnnými otáčkami a proměnným zatížením. V závislosti na (pod)kategorii a provozních otáčkách motoru se použijí odlišné výjimky týkající se kontrolního rozsahu.

2.1.1.

Motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem ≥ 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem ≥ 300 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie RLR a motory s proměnnými otáčkami kategorie NRG.

Kontrolní rozsah (viz obrázek 5.1) je definován takto

horní mez točivého momentu : křivka točivého momentu při plném zatížení;

rozsah otáček : od otáček A do n hi;

kde:

otáčky A = n lo + 0,15 × (n hin lo);

n hi

=

vysoké otáčky [viz čl. 1 odst. 12];

n lo

=

nízké otáčky [viz čl. 1 odst. 13].

Ze zkoušek se vyloučí následující provozní podmínky motoru:

a) body nižší než 30 % maximálního točivého momentu;

b) body nižší než 30 % maximálního netto výkonu.

Jsou-li změřené otáčky motoru A v rozmezí ± 3 % otáček motoru deklarovaných výrobcem, použijí se deklarované otáčky motoru. Jestliže kterékoliv zkušební otáčky tuto dovolenou odchylku překračují, použijí se změřené otáčky motoru.

Mezilehlé zkušební body v kontrolním rozsahu se definují takto:

% točivého momentu = % maximálního točivého momentu

image

;

kde: n100 % jsou 100 % otáčky pro odpovídající zkušební cyklus.

Obrázek 5.1

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem ≥ 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem ≥ 300 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie NRG

image

2.1.2.

Motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW

Použije se kontrolní rozsah uvedený v bodě 2.1.1, avšak s dodatečným vyloučením provozních podmínek motoru uvedených v tomto bodě a znázorněných na obrázcích 5.2 a 5.3.

a) pouze pro pevné částice, pokud jsou otáčky C nižší než 2 400 ot./min, body napravo od čáry vytvořené spojením bodů 30 % maximálního točivého momentu nebo 30 % maximálního netto výkonu nebo pod ní, podle toho, která z těchto hodnot je větší, při otáčkách B a 70 % maximálního netto výkonu při vysokých otáčkách;

b) pouze pro pevné částice, pokud jsou otáčky C 2 400 ot./min nebo vyšší, body napravo od čáry vytvořené spojením bodů 30 % maximálního točivého momentu nebo 30 % maximálního netto výkonu, podle toho, která z těchto hodnot je větší, při otáčkách B, 50 % maximálního netto výkonu při 2 400 ot./min a 70 % maximálního netto výkonu při vysokých otáčkách;

kde:

otáčky B = n lo + 0,5 × (n hin lo);

otáčky C = n lo + 0,75 × (n hin lo);

n hi

=

vysoké otáčky [viz čl. 1 odst. 12];

n lo

=

nízké otáčky [viz čl. 1 odst. 13].

Jsou-li změřené otáčky motoru A, B a C v rozmezí ±3 % otáček motoru deklarovaných výrobcem, použijí se deklarované otáčky motoru. Jestliže kterékoliv zkušební otáčky tuto dovolenou odchylku překračují, použijí se změřené otáčky motoru.

Obrázek 5.2

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW, motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW a otáčkami C < 2 400 ot./min

image

Legenda:

1

Kontrolní rozsah motoru

2

Výjimka pro všechny emise

3

Výjimka pro PM

a

% maximálního netto výkonu

b

% maximálního točivého momentu

Obrázek 5.3

Kontrolní rozsah pro motory s proměnnými otáčkami kategorie NRE s maximálním netto výkonem < 19 kW a motory s proměnnými otáčkami kategorie IWA s maximálním netto výkonem < 300 kW a otáčkami C ≥ 2 400 ot./min

image

Legenda:

1

Kontrolní rozsah motoru

2

Výjimka pro všechny emise

3

Výjimka pro PM

a

Procenta maximálního netto výkonu

b

Procenta maximálního točivého momentu

2.2.   Kontrolní rozsah pro motory zkoušené na NRSC, cykly D2, E2 a G2

Tyto motory se provozují hlavně velmi blízko jejich konstrukčním provozním otáčkám, a proto je kontrolní rozsah definován takto:

otáčky

:

100 %

Rozsah točivého momentu

:

od 50 % do točivého momentu odpovídajícího maximálnímu výkonu.

2.3.   Kontrolní rozsah pro motory zkoušené na NRSC, cyklus E3

Tyto motory se provozují hlavně mírně nad a mírně pod křivkou šroubu s pevným stoupáním. Kontrolní rozsah se týká křivky šroubu a má exponenty matematických rovnic definujících hranice kontrolního rozsahu. Kontrolní rozsah je definován takto:

Spodní mez otáček

:

0,7 × n 100 %

Křivka horní meze

:

% výkonu = 100 × ( % otáček/90)3,5;

Křivka spodní meze

:

% výkonu = 70 × ( % otáček/100)2,5;

Horní mez točivého momentu

:

Křivka výkonu při plném zatížení

Horní mez otáček

:

Maximální otáčky, které umožňuje regulátor

kde:

% výkonu znamená % maximálního netto výkonu;

% otáček znamená % n100 %

n100 % znamená 100 % otáčky pro odpovídající zkušební cyklus.

Obrázek 5.4

Kontrolní rozsah pro motory zkoušené na NRSC, cyklus E3

image

Legenda:

1

Spodní mez otáček

2

Křivka horní meze

3

Křivka spodní meze

4

Křivka výkonu při plném zatížení

5

Křivka maximálních otáček regulátoru

6

Kontrolní rozsah motoru

3.    Požadavky na prokazování

Technická zkušebna vybere ke zkoušení náhodně vybrané hodnoty zatížení a otáček v rámci kontrolního rozsahu. Pro motory podléhající bodu 2.1 se vyberou až tři body. Pro motory podléhající bodu 2.2 se vybere jeden bod. Pro motory podléhající bodu 2.3 nebo 2.4 se vyberou až dva body. Technická zkušebna rovněž namátkově určí pořadí zkušebních bodů. Zkouška musí být provedena v souladu s hlavními požadavky NRSC, ale každý zkušební bod se musí hodnotit samostatně.

4.    Zkušební požadavky

Zkouška se provede bezprostředně po NRSC s diskrétním režimem následujícím způsobem:

a) zkouška se provede bezprostředně po NRSC s diskrétním režimem, jak je popsáno v písm. a) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy VI, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. f), nebo po zkoušce s cykly s lineárními přechody mezi režimy („RMC“) uvedené v písm. a) až d) bodu 7.8.2.3 přílohy VI, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. e), podle situace;

b) zkoušky se provedou podle požadavků v písm. b) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy VI metodou s více filtry (jeden filtr na každý zkušební bod) v každém ze zkušebních bodů zvolených podle oddílu 3;

c) pro každý zkušební bod se vypočte specifická hodnota emisí (v g/kWh nebo #/kWh, podle situace);

d) hodnoty emisí mohou být vypočteny na základě hmotnosti s využitím oddílu 2 přílohy VII nebo na molárním základě s využitím oddílu 3 přílohy VII, avšak musí být v souladu s metodou použitou pro zkoušku NRSC s diskrétním režimem nebo pro zkoušku RMC;

e) pro účely sumačních výpočtů u plynů a případně PN se hodnota Nmode v rovnici (7-63) nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1;

f) pro výpočty pevných částic se použije metoda s více filtry; pro sumační výpočty se hodnota Nmode v rovnici (7-64) nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1.




PŘÍLOHA VI

Provádění zkoušek emisí a požadavky na měřicí zařízení

1.    Úvod

Tato příloha popisuje způsob stanovení emisí plynných znečišťujících látek a emisí pevných znečisťujících částic z motoru určeného ke zkouškám a specifikace týkající se měřicího zařízení. Počínaje oddílem 6 odpovídá číslování této přílohy číslování celosvětového technického předpisu NRMM gtr 11 a přílohy 4B předpisu OSN 96-03. Nicméně některé body celosvětového technického předpisu NRMM gtr 11 nejsou v této příloze zapotřebí, nebo jsou upraveny podle technického pokroku.

2.    Obecný přehled

Tato příloha obsahuje následující technická ustanovení nezbytná k provádění zkoušek emisí. Dodatečná ustanovení jsou uvedena v bodě 3.

 Oddíl 5: Provozní požadavky, včetně stanovení zkušebních rychlostí

 Oddíl 6: Zkušební podmínky, včetně metody pro započtení emisí z klikové skříně a metody pro určení a započtení kontinuální a občasné regenerace systémů následného zpracování výfukových plynů

 Oddíl 7: Zkušební postupy, včetně mapování motorů, generování zkušebního cyklu a postupu zkušebního cyklu

 Oddíl 8: Postupy měření, včetně kontrol kalibrace a výkonu přístrojů a potvrzení správnosti přístrojů pro zkoušku

 Oddíl 9: Měřicí zařízení, včetně měřicích přístrojů, ředicí postupy, postupy odběru vzorků a analytické plyny a hmotnostní normy

 Dodatek 1: Postup měření PN

3.    Související přílohy

Vyhodnocení údajů a výpočty

:

Příloha VII

Zkušební postupy pro motory dual fuel

:

Příloha VIII

Referenční paliva

:

Příloha IX

Zkušební cykly

:

Příloha XVII

4.    Obecné požadavky

Motory určené ke zkouškám musí splňovat provozní požadavky uvedené v oddíle 5, zkoušejí-li se podle podmínek uvedených v oddíle 6 a zkušebních postupů uvedených v oddíle 7.

5.    Provozní požadavky

5.1.   Emise plynných znečišťujících látek a tuhých znečišťujících částic a CO2 a NH3

Znečišťující látky představují tyto látky:

a) oxidy dusíku, NOx;

b) uhlovodíky, vyjádřené jako celkové množství uhlovodíků, HC nebo THC;

c) oxid uhelnatý, CO;

d) částice, PM;

e) počet částic, PN.

Měřené hodnoty plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic a CO2 emitovaných motorem se týkají emisí specifických pro brzdění v gramech na kilowatthodinu (g/kWh).

Měří se emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, pro které platí mezní hodnoty pro podkategorii motorů zkoušených podle přílohy II nařízení (EU) č. 2016/1628. Výsledky, včetně faktoru zhoršení určeného podle přílohy III, nesmějí překročit příslušné mezní hodnoty.

CO2 se měří a uvádí pro všechny podkategorie motorů podle čl. 41 odst. 4 nařízení (EU) č. 2016/1628.

Jestliže opatření k regulaci emisí NOx, která jsou součástí systému regulace emisí motoru, zahrnují použití činidla, měří se navíc, v souladu s požadavky oddílu 3 přílohy IV, průměrné emise amoniaku (NH3), které nesmí překročit hodnoty stanovené v uvedeném oddílu.

Emise se určí během zkušebních cyklů (v ustáleném a/nebo neustáleném stavu), jak je popsáno v oddíle 7 a příloze XVII. Měřicí systémy musí splňovat požadavky týkající se kontroly kalibrace a vlastností stanovené v oddíle 8 za použití měřicího zařízení popsaného v oddíle 9.

Schvalovací orgán může schválit i jiné systémy nebo analyzátory, zjistí-li se, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 5.1.1. Výsledky se vypočtou podle požadavků uvedených v příloze VII.

5.1.1.   Rovnocennost

Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více) a porovnávající posuzovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze. „Výsledky“ představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a provedou se pokud možno současně. Jak je popsáno v dodatku 3 přílohy VII, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů F-zkoušky a t-zkoušky, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním zkouškám, podléhají schválení schvalovacím orgánem.

5.2.   Obecné požadavky na zkušební cykly

5.2.1.

Schvalovací zkouška EU se provádí pomocí vhodného nesilničního zkušebního cyklu v ustáleném stavu (NRSC) a, v náležitých případech, nesilničního zkušebního cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC), jak je uvedeno v článku 24 a v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628.

5.2.2.

Technické specifikace a vlastnosti cyklu NRSC jsou stanoveny v dodatku 1 (NRSC s diskrétními režimy) a dodatku 2 (NRSC s lineárními přechody mezi režimy) přílohy XVII. Podle volby výrobce lze zkoušku NRSC provést jako cyklus NRSC s diskrétními režimy nebo, je-li tato možnost k dispozici, jako cyklus s NRSC lineárními přechody mezi režimy (RMC), jak je uvedeno v bodě 7.4.1.

5.2.3.

Technické specifikace a vlastnosti cyklů NRTC a LSI-NRTC jsou uvedeny v dodatku 3 přílohy XVII.

5.2.4.

Konstrukce zkušebních cyklů uvedených v bodě 7.4 a v příloze XVII spočívá na procentuálním podílu maximálního točivého momentu nebo výkonu a zkušebních otáček, které je třeba stanovit k řádnému provedení zkušebních cyklů:

a) 100 % otáčky (maximální zkušební otáčky nebo jmenovité otáčky);

b) mezilehlé otáčky podle specifikace v bodě 5.2.5.4;

c) volnoběžné otáčky podle specifikace v bodě 5.2.5.5.

Zkušební otáčky jsou stanoveny v bodě 5.2.5, točivý moment a výkon v bodě 5.2.6.

5.2.5.

Zkušební otáčky

5.2.5.1.   Maximální zkušební otáčky (MTS)

Maximální zkušební otáčky se vypočítají podle bodu 5.2.5.1.1 nebo bodu 5.2.5.1.3.

5.2.5.1.1   Výpočet maximálních zkušebních otáček (MTS)

K výpočtu maximálních zkušebních otáček se provádí postup mapování v neustáleném stavu podle bodu 7.4. Následně se maximální zkušební otáčky určí z hodnot otáček motoru v závislosti na výkonu, které byly získány mapováním. Maximální zkušební otáčky se vypočítají z rovnice (6-1), (6-2) nebo (6-3):



a)

MTS = n lo + 0,95 × (n hin lo)

(6-1)

b)

MTS = n i

(6-2)

kde:

n i

je průměr nejnižších a nejvyšších otáček, při němž se (n 2 norm i + P 2 norm i ) rovná 98 % maximální hodnoty (n 2 norm i + P 2 norm i )

c) Existují-li pouze jedny otáčky, při nichž se hodnota (n 2 norm i + P 2 norm i ) rovná 98 % maximální hodnoty (n 2 norm i + P 2 norm i ):



MTS = n i

(6-3)

přičemž:

n i

jsou otáčky, při nichž se dosáhne maximální hodnoty (n 2 norm i + P 2 norm i ).

kde:

n

=

jsou otáčky motoru

i

=

je proměnný index představující jednu zaznamenanou hodnotu na mapě motoru

n hi

=

jsou vysoké otáčky podle definice v čl. 2 odst. 12

n lo

=

jsou nízké otáčky podle definice v čl. 2 odst. 13

n normi

=

jsou otáčky motoru normalizované jejich vydělením hodnotou nPmax
image

P normi

=

je výkon motoru normalizovaný jeho vydělením hodnotou Pmax

image

=

je průměr nejnižších a nejvyšších otáček, při němž se výkon rovná 98 % P max

Provede se lineární interpolace zmapovaných hodnot, aby se určily:

a) otáčky, při nichž se výkon rovná 98 % P max. Existují-li pouze jedny otáčky, při nichž se výkon rovná 98 % Pmax, pak otáčkami, při nichž nastává Pmax jsou otáčky
image ;

b) otáčky, při nichž se (n 2 norm i + P 2 n orm i ) rovná 98 % maximální hodnoty (n 2 norm i + P 2 n orm i ).

5.2.5.1.2.   Použití deklarovaných maximálních zkušebních otáček

Pokud se maximální zkušební otáčky vypočtené podle bodu 5.2.5.1.1 nebo 5.2.5.1.3 neodchylují o více než ± 3 % od maximálních zkušebních otáček udaných výrobcem, lze při zkoušce emisí použít maximální zkušební otáčky udané výrobcem. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se při zkoušce emisí naměřené maximální zkušební otáčky.

5.2.5.1.3.   Použití upravených maximálních zkušebních otáček

Má-li klesající část křivky plného zatížení velmi strmý okraj, může to zkomplikovat správný průběh jízdy při 105 % otáčkách cyklu NRTC. V tomto případě je pod podmínkou předchozího souhlasu technické zkušebny dovoleno použít alternativní hodnotu MTS, která se určí jedou z těchto metod:

a) MTS lze mírně snížit (maximálně o 3 %), aby bylo možné správně absolvovat jízdu NRTC.

b) Alternativní MTS se vypočítají z rovnice (6-4):



MTS = ((n maxn idle)/1,05) + n idle

(6-4)

kde:

n max

=

jsou otáčky motoru, při nichž regulátor motoru reguluje otáčky, přičemž požadavek operátora je nastaven na maximum a uplatňuje se nulové zatížení („maximální otáčky při nulovém zatížení“)

n idle

=

jsou volnoběžné otáčky

5.2.5.2.   Jmenovité otáčky

Jmenovité otáčky jsou definovány v čl. 3 odst. 29 nařízení (EU) 2016/1628. Jmenovité otáčky pro zkoušky emisí motorů s proměnlivými otáčkami se určí podle platného postupu mapování stanoveného v oddíle 7.6. Jmenovité otáčky pro motory s konstantními otáčkami udá výrobce podle vlastností regulátoru. Je-li předmětem zkoušky emisí typ motoru s alternativními otáčkami, jak dovoluje čl. 3 odst. 21 nařízení (EU) 2016/1628, udávají se a zkouší veškeré alternativní otáčky.

Jsou-li jmenovité otáčky určené pomocí postupu mapování stanoveného v oddíle 7.6 v rozmezí ±150 ot./min od hodnoty udané výrobcem pro motory kategorie NRS vybavené regulátorem, nebo v rozmezí ±350 ot./min či ±4 % u motorů kategorie NRS bez regulátoru, podle toho, která hodnota je menší, nebo v rozmezí ±100 ot./min u všech ostatních kategorií motorů, lze použít udané hodnoty. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se jmenovité otáčky určené pomocí postupu mapování.

U motorů kategorie NRSh musí být 100 % zkušební otáčky v rozmezí jmenovitých otáček ±350.

U zkušebních cyklů v ustáleném stavu lze místo jmenovitých otáček případně použít maximální zkušební otáčky.

5.2.5.3.   Otáčky při maximálním točivém momentu pro motory s proměnlivými otáčkami

Otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu, jež byla stanovena na základě příslušného postupu mapování motoru podle bodu 7.6.1 nebo 7.6.2, musí být jedny z těchto:

a) otáčky, při nichž byl zaznamenán nejvyšší točivý moment nebo

b) průměr nejnižších a nejvyšších otáček, při němž se točivý moment rovná 98 % maximálního točivého mementu. V případě potřeby se k určení otáček motoru, při nichž se točivý moment rovná 98 % maximálního točivého momentu, použije lineární interpolace.

Jsou-li otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu v rozmezí ±4 % od otáček při maximálním točivém momentu udaných výrobcem pro motory kategorie NRS nebo NRSh, nebo v rozmezí ±2,5 % od otáček při maximálním točivém momentu udaných výrobcem pro všechny ostatní kategorie motorů, lze pro účely tohoto nařízení použít udanou hodnotu. Je-li dovolená odchylka překročena, použijí se otáčky při maximálním točivém momentu určené z křivky maximálního točivého momentu.

5.2.5.4.   Mezilehlé otáčky

Mezilehlé otáčky musí splňovat jeden z těchto požadavků:

a) u motorů, které jsou konstruovány na provoz v rozsahu otáček na křivce točivého momentu při plném zatížení, jsou mezilehlými otáčkami otáčky při maximálním točivém momentu, jestliže tyto otáčky jsou v rozsahu od 60 do 75 % jmenovitých otáček;

b) jestliže jsou otáčky při maximálním točivém momentu nižší než 60 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 60 % jmenovitých otáček;

c) jestliže jsou otáčky při maximálním točivém momentu vyšší než 75 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 75 % jmenovitých otáček. Je-li motor schopen pracovat pouze při otáčkách vyšších než 75 % jmenovitých otáček, jsou mezilehlými otáčkami nejnižší otáčky, při nichž lze motor provozovat;

d) u motorů, které nejsou konstruovány na provoz v rozsahu otáček na křivce točivého momentu při plném zatížení za podmínek ustáleného stavu, jsou mezilehlé otáčky v rozsahu od 60 do 70 % jmenovitých otáček;

e) u motorů zkoušených podle cyklu G1, kromě motorů kategorie ATS, jsou mezilehlé otáčky 85 % jmenovitých otáček;

f) u motorů kategorie ATS zkoušených podle cyklu G1 jsou mezilehlé otáčky 60 % nebo 85 % jmenovitých otáček, podle toho, která hodnota je blíže skutečným otáčkám při maximálním točivém momentu.

Jestliže se při 100 % zkušebních otáčkách místo jmenovitých otáček použijí maximální zkušební otáčky (MTS), musí se jmenovité otáčky nahradit maximálními zkušebními otáčkami rovněž při určování mezilehlých otáček.

5.2.5.5.   Volnoběžné otáčky

Volnoběžnými otáčkami jsou nejnižší otáčky s minimálním zatížením (zatížení vyšší než nulové zatížení nebo nulové), když regulátor motoru reguluje otáčky motoru. U motorů bez regulátoru volnoběžných otáček jsou volnoběžné otáčky výrobcem udávaná hodnota nejnižších otáček motoru, které jsou možné při minimálním zatížení. Volnoběžné otáčky za tepla jsou volnoběžné otáčky zahřátého motoru.

5.2.5.6.   Zkušební otáčky pro motory s konstantními otáčkami

Regulátory motorů s konstantními otáčkami nemusí vždy udržovat naprosto konstantní otáčky. Otáčky se mohou typicky snížit (o 0,1 až 10 procent) pod hodnotu otáček při nulovém zatížení tak, že minimální otáčky nastanou blízko bodu maximálního výkonu motoru. Zkušební otáčky lze u motorů s konstantními otáčkami řídit pomocí regulátoru namontovaného na motoru nebo nastavením požadovaných otáček na zkušebním stavu, což představuje regulátor motoru.

Použije-li se regulátor namontovaný na motoru, jsou 100 % otáčkami regulované otáčky motoru podle definice v čl. 2 odst. 24.

Je-li k simulaci regulátoru použit signál požadovaných otáček zkušebního stavu, jsou 100 % otáčkami při nulovém zatížení otáčky bez zatížení specifikované výrobcem pro uvedené nastavení regulátoru a 100 % otáčkami při plném zatížení jsou pak jmenovité otáčky pro uvedené nastavení regulátoru. Ke stanovení otáček pro ostatní zkušební režimy se použije interpolace.

Pokud má regulátor izochronní provozní nastavení, nebo pokud se jmenovité otáčky a otáčky bez zatížení udávané výrobcem neodchylují o více než 3 %, lze pro 100 % otáčky při všech bodech zatížení použít jedinou hodnotu uvedenou výrobcem.

5.2.6.

Točivý moment a výkon

5.2.6.1.   Točivý moment

Údaje o točivém momentu při zkušebních cyklech jsou procentními hodnotami, které pro daný zkušební režim představují jednu z následujících možností:

a) poměr požadovaného točivého momentu k nejvyššímu možnému točivému momentu při specifikovaných zkušebních otáčkách (všechny cykly kromě D2 a E2);

b) poměr požadovaného točivého momentu k točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému netto výkonu udanému výrobcem (cyklus D2 a E2).

5.2.6.2.   Výkon

Údaje o výkonu při zkušebních cyklech jsou procentními hodnotami, které pro daný zkušební režim představují jednu z následujících možností:

a) pro zkušební cyklus E3 jsou údaje o výkonu procentními hodnotami maximálního netto výkonu při 100 % otáčkách, poněvadž tento cyklus je založen na teoretické křivce charakterizující výkon lodního šroubu u plavidel poháněných motory o velkém výkonu bez omezení délky;

b) pro zkušební cyklus F jsou údaje o výkonu procentními hodnotami maximálního netto výkonu při daných zkušebních otáčkách, s výjimkou volnoběžných otáček, při nichž jsou procentem maximálního netto výkonu při 100 % otáčkách.

6.    Zkušební podmínky

6.1.   Podmínky laboratorních zkoušek

Změří se absolutní teplota (T a) nasávaného vzduchu na vstupu do motoru vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak (p s) vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení a z rovnice (6-5) nebo (6-6) se určí parametr f a. Pokud se atmosférický tlak měří v potrubí, musí se zajistit, aby mezi atmosférou a místem měření docházelo jen k nepatrným ztrátám tlaku a aby se zohlednily změny statického tlaku v potrubí způsobené průtokem. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se použije průměrná teplota oddělených větví. Parametr f a se uvede v protokolu o zkoušce spolu s výsledky zkoušky.

Motory s atmosférickým sáním a motory přeplňované mechanicky:



image

(6-5)

Motory přeplňované turbodmychadlem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:



image

(6-6)

6.1.1.

Aby byla zkouška považována za platnou, musí být splněny obě tyto podmínky:

a)  f a je v rozmezí 0,93 ≤ f a ≤ 1,07, s výjimkou případů uvedených v bodech 6.1.2 a 6.1.4;

b) teplota nasávaného vzduchu se udržuje na 298 ± 5 K (25 ± 5 °C), měřeno před kteroukoliv součástí motoru, s výjimkou případů uvedených v bodech 6.1.3 a 6.1.4 a podle požadavků v bodech 6.1.5 a 6.1.6.

6.1.2.

Je-li nadmořská výška laboratoře, v níž se motor zkouší, větší než 600 m, se souhlasem výrobce může f a překročit 1,07 za podmínky, že p s nebude nižší než 80 kPa.

6.1.3.

Pokud je výkon zkoušeného motoru větší než 560 kW, se souhlasem výrobce může maximální hodnota teploty nasávaného vzduchu překročit 303 K (30 °C), nesmí však překročit 308 K (35 °C).

6.1.4.

Je-li nadmořská výška laboratoře, v níž se motor zkouší, větší než 300 m a výkon zkoušeného motoru je větší než 560 kW, se souhlasem výrobce může f a překročit 1,07 za podmínky, že p s nebude nižší než 80 kPa a maximální hodnota teploty nasávaného vzduchu může překročit 303 K (30 °C), avšak nesmí překročit 308 K (35 °C).

6.1.5.

V případě rodiny motorů kategorie NRS o méně než 19 kW sestávající výlučně z typů motorů, které jsou určeny pro sněžné frézy, se teplota nasávaného vzduchu musí udržovat v rozmezí 273 K až 268 K (0 °C až – 5 °C).

6.1.6.

U motorů kategorie SMB se teplota nasávaného vzduchu musí udržovat na 263 ± 5 K (–10 ± 5 °C), s výjimkou případů uvedených v bodě 6.1.6.1.

6.1.6.1.

U motorů kategorie SMB vybavených elektronicky řízeným vstřikováním paliva, které upravuje průtok paliva podle teploty nasávaného vzduchu, se podle volby výrobce může teplota nasávaného vzduchu případně udržovat na 298 ± 5 K (25 ± 5 °C).

6.1.7.

Je přípustné použít:

a) měřič atmosférického tlaku, jehož výstup se použije jako atmosférický tlak pro celé zkušební zařízení sestávající z více než jednoho zkušebního stanoviště s dynamometrem, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje tlak okolí lišící se nejvýše o ±1 kPa od hodnoty sdíleného atmosférického tlaku;

b) vlhkoměr pro účely měření vlhkosti nasávaného vzduchu pro celé zkušební zařízení sestávající z více než jednoho zkušebního stanoviště s dynamometrem, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje rosný bod lišící se nejvýše o ±0,5 K od hodnoty sdíleného měření vlhkosti.

6.2.   Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

a) Musí se použít systém s chlazením přeplňovacího vzduchu s celkovou kapacitou nasávaného vzduchu, která odpovídá nainstalovaným sériově vyráběným motorům používaným v provozu. Laboratorní systém k chlazení přeplňovacího vzduchu musí být vždy konstruován takovým způsobem, aby minimalizoval akumulaci kondenzátu. Před zkouškou emisí musí být veškerý naakumulovaný kondenzát vypuštěn a všechna vypouštěcí zařízení se musí úplně uzavřít. Během zkoušky emisí musí zůstat všechny odtoky uzavřeny. Musí se udržovat tyto podmínky chlazení:

a) během zkoušky se musí na vstupu do chladiče přeplňovacího vzduchu udržovat teplota chladiva nejméně 20 °C;

b) při jmenovitých otáčkách a plném zatížení se průtok chladiva musí nastavit tak, aby bylo dosaženo teploty vzduchu za výstupem z chladiče přeplňovacího vzduchu v rozmezí ± 5 °C od hodnoty stanovené výrobcem. Výrobce specifikuje místo, kde se měří teplota vzduchu na výstupu. Toto nastavení průtoku chladiva se musí použít během celé zkoušky;

c) jestliže výrobce motoru specifikuje mezní hodnoty poklesu tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu, musí se zajistit, aby pokles tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu za podmínek motoru stanovených výrobcem byl v mezích specifikovaných výrobcem. Pokles tlaku se měří v místech určených výrobcem.

Pokud se při zkušebním cyklu použijí maximální zkušební otáčky definované v bodě 5.2.5.1 místo jmenovitých otáček, mohou se tyto otáčky použít místo jmenovitých otáček při stanovení teploty přeplňovacího vzduchu.

Cílem je získat výsledky hodnot emisí reprezentativních pro běžný provoz. Vyplývá-li z osvědčeného technického úsudku, že by specifikace v tomto oddíle vedly k nereprezentativním zkouškám (např. k přechlazení přeplňovacího vzduchu), lze použít sofistikovanějších nastavení a ovládání poklesu tlaku přeplňovacího vzduchu, teploty chladiva a průtoku k dosažení reprezentativnějších výsledků.

6.3.   Výkon motoru

6.3.1.   Základ pro měření emisí

Základem pro měření specifických emisí je nekorigovaný netto výkon, jak je definováno v čl. 3 odst. 23 nařízení (EU) 2016/1628.

6.3.2.   Použitá pomocná zařízení

V průběhu zkoušky musí být pomocná zařízení potřebná k provozu stroje namontována na zkušební stav v souladu s požadavky dodatku 2.

Nelze-li pro účely zkoušky namontovat nezbytná pomocná zařízení, musí se určit jimi absorbovaný výkon a odečíst jej od změřeného výkonu motoru.

6.3.3.   Odmontovaná pomocná zařízení

Některá pomocná zařízení, jejichž definice se týká provozu nesilničního mobilního stroje a která lze namontovat na motor, musí být před zkouškou odmontována.

Nelze-li pomocné zařízení odmontovat, je možné stanovit výkon, který toto zařízení absorbuje v nezatíženém stavu a přičíst jej k změřenému výkonu motoru (viz poznámka g v dodatku 2). Jestliže je tato hodnota větší než 3 % maximálního výkonu při zkušebních otáčkách, technická zkušebna ji může ověřit. Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními se použije k úpravě nastavených hodnot a k výpočtu práce vykonané motorem během zkušebního cyklu v souladu s bodem 7.7.1.3 nebo bodem 7.7.2.3.1.

6.3.4.   Určení výkonu pomocného zařízení

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními je nutno určit jen u:

a) pomocných zařízení požadovaných podle dodatku 2, která nejsou namontována do motoru

a/nebo

b) pomocných zařízení, která nejsou požadována podle dodatku 2 a jsou do motoru namontována.

Hodnoty výkonu pomocných zařízení motoru a metodu měření/výpočtu k určení výkonu absorbovaného pomocnými zařízeními motoru předloží výrobce motoru pro celý provozní rozsah příslušných zkušebních cyklů a schválí je schvalovací orgán.

6.3.5.   Práce motoru ve zkušebním cyklu

Výpočet práce referenčního cyklu a skutečné práce cyklu (viz bod 7.8.3.4) vychází z výkonu motoru podle bodu 6.3.1. V tom případě jsou P f a P r v rovnici (6-7) rovné nule a P se rovná P m.

Jsou-li pomocná zařízení motoru namontována podle bodů 6.3.2 a/nebo 6.3.3, použije se výkon absorbovaný těmito zařízeními ke korekci každé hodnoty P m,i výkonu v právě probíhajícím zkušebním cyklu, a to pomocí rovnice (6-8):



P i = P m,iP f,i + P r,i

(6-7)

P AUX = P r,i – P f,i

(6-8)

kde:

P m,i

je změřený výkon motoru, kW

P f,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními či zařízeními, která se při zkoušce mají namontovat, avšak namontována nebyla, kW

P r,i

je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními či zařízeními, která se při zkoušce mají odmontovat, avšak namontována byla, kW

6.4.   Systém sání motoru

6.4.1.   Úvod

Je nutné použít systém sání instalovaný na motoru nebo takový systém, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Do toho patří chlazení přeplňovacího vzduchu a recirkulace výfukových plynů (EGR).

6.4.2.   Omezení odporu nasávaného vzduchu

Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož odpor nasávaného vzduchu se liší nejvýše o ±300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Není-li to možné z důvodu konstrukce systému přívodu vzduchu do zkušební laboratoře, je pod podmínkou předchozího souhlasu technické zkušebny povolen odpor nepřekračující hodnotu uvedenou výrobcem pro špinavý filtr. Statický rozdíl tlaku na vstupním odporu se měří v místě a za otáček a točivého momentu určených výrobcem. Pokud výrobce nespecifikuje příslušné místo, měří se tento tlak před každým připojením systému turbodmychadla nebo recirkulace výfukových plynů (EGR) k systému nasávání vzduchu.

Pokud se při zkušebním cyklu použijí maximální zkušební otáčky definované v bodě 5.2.5.1 místo jmenovitých otáček, mohou se tyto otáčky použít místo jmenovitých otáček při nastavení odporu, kterému je nasávaný vzduch vystaven.

6.5.   Výfukový systém motoru

Je nutné použít výfukový systém instalovaný na motoru nebo takový, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových emisí stanovené v bodě 9.3. Je nutno použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, u něhož protitlak výfukového plynu činí 80 až 100 % maximální hodnoty odporu výfukového plynu při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Odpor výfukového plynu lze nastavit pomocí ventilu. Jestliže je maximální odpor výfukového plynu 5 kPa nebo méně, nastavený bod nesmí být větší než 1,0 kPa od maxima. Pokud se při zkušebním cyklu místo jmenovitých otáček použijí maximální zkušební otáčky definované v bodě 5.2.5.1, mohou se tyto otáčky použít místo jmenovitých otáček při nastavení odporu výfukového plynu.

6.6.   Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který není namontován přímo na motoru, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, do vzdálenosti odpovídající nejméně čtyřem průměrům trubky proti směru proudění od vstupu v začátku expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a systémem následného zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na nesilničním mobilním stroji nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Uvádí-li to výrobce, musí být trubka izolována, aby teplota na vstupu následného zpracování odpovídala specifikacím výrobce. Pokud výrobce uvedl další požadavky na montáž, je nutno je při zkušební konfiguraci rovněž dodržet. Protitlak výfukového plynu nebo odpor ve výfuku se nastaví podle bodu 6.5. U zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s proměnlivým odporem výfukového plynu je maximální odpor výfukového plynu použitý v bodě 6.5 definován při podmínce následného zpracování (záběh/stárnutí a regenerace / úroveň zaplnění) specifikované výrobcem. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být nádoba se zařízením pro následné zpracování odstraněna a nahrazena ekvivalentní nádobou s neaktivním katalyzátorem.

Emise naměřené během zkušebního cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Je-li motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který vyžaduje použití činidla, je nutno při všech zkouškách použít výrobcem stanovené činidlo.

U motorů kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLR, NRS, NRSh, SMB a ATS vybavených systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které mají občasnou (periodickou) regeneraci, jak je popsáno v bodě 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází. U systémů následného zpracování výfukových plynů s procesem regenerace, k němuž dochází buď kontinuálně, nebo alespoň jednou během příslušného cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC) nebo cyklu RMC („kontinuální regenerace“) podle bodu 6.6.1 se nevyžaduje zvláštní zkušební postup.

6.6.1.   Kontinuální regenerace

U systému následného zpracování výfukových plynů založeného na postupu kontinuální regenerace musí být hodnoty emisí měřeny na systému následného zpracování výfukových plynů, který byl stabilizován, aby byla zaručena opakovatelnost výsledků trendů emisí. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky NRTC, LSI-NRTC nebo NRSC se startem za tepla nejméně jednou a výrobce musí udat normální podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Aby se prokázalo, že je regenerační proces kontinuální, provedou se nejméně tři jízdy cyklu NRTC, LSI-NRTC nebo NRSC se startem za tepla. V případě cyklu NRTC se startem za tepla se motor zahřeje podle bodu 7.8.2.1, stabilizuje podle bodu 7.4.2.1 písm. b) a provede se první cyklus NRTC se startem za tepla.

Následný cyklus NRTC se startem za tepla se zahájí po stabilizaci motoru podle bodu 7.4.2.1 písm. b). Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak výfukového plynu (teplota před a za systémem následného zpracování výfukových plynů, protitlak výfukového plynu atd.). Systém následného zpracování výfukových plynů lze považovat za vyhovující, jestliže podmínky uvedené výrobcem nastanou během zkoušky po dostatečně dlouhou dobu a rozptyl naměřených hodnot emisí není vyšší než ±25 % od střední hodnoty nebo 0,005 g/kWh podle toho, která hodnota je vyšší.

6.6.2.   Občasná regenerace

Toto ustanovení se vztahuje pouze na motory se systémem následného zpracování výfukových plynů, k jehož regeneraci nedochází často, obecně v intervalech kratších než 100 hodin běžného provozu motoru. U takových motorů se pro účely korekce nahoru nebo dolů ve smyslu bodu 6.6.2.4 určí aditivní, nebo multiplikační faktory („korekční faktor“).

Zkoušení a vygenerování korekčních faktorů se vyžaduje pouze u jednoho příslušného zkušebního cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC) nebo cyklu RMC. Vygenerované faktory lze aplikovat na výsledky z ostatních příslušných zkušebních cyklů, včetně NRSC s diskrétními režimy.

Pokud se ze zkoušení za použití zkušebního cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC) nebo cyklu RMC nepodařilo získat žádné vhodné korekční faktory, stanoví se korekční faktory pomocí příslušné zkoušky NRSC s diskrétními režimy. Faktory vygenerované při zkoušce za použití cyklu NRSC s diskrétními režimy lze použít pouze pro cyklus NRSC s diskrétními režimy.

V případě RMC a NRSC s diskrétními režimy se zkoušení a generace korekčních faktorů nevyžaduje.

6.6.2.1.   Povinnost stanovit korekční faktory pomocí cyklu NRTC, LSI-NRTC nebo RMC

Emise se měří nejméně při třech provedeních cyklu NRTC, LSI-NRTC nebo RMC se startem za tepla, přičemž u jednoho provedení nastane regenerace a u dvou nikoliv, a to při stabilizovaném systému následného zpracování výfukových plynů. Během cyklu NRTC, LSI-NRTC nebo RMC s regenerací musí k procesu regenerace dojít nejméně jednou. Jestliže regenerace zaujímá více než jeden cyklus NRTC, LSI-NRTC nebo RMC, provedou se následující cykly NRTC, LSI-NRTC nebo RMC a pokračuje se v měření emisí bez stabilizace a bez zastavování motoru, dokud není regenerace ukončena, a ze zkoušek se vypočte průměr. Jestliže se regenerace ukončí v průběhu některé ze zkoušek, ve zkoušce se pokračuje v celé její délce.

Pomocí rovnic (6-10) až (6-13) se pro celý příslušný cyklus určí odpovídající korekční faktor.

6.6.2.2.   Povinnost stanovit korekční faktory pomocí zkoušení NRSC s diskrétními režimy

Při stabilizovaném systému následného zpracování výfukových plynů se emise měří alespoň při třech provedeních každého zkušebního režimu příslušného NRSC s diskrétními režimy, u něhož lze vyhovět podmínkám regenerace, přičemž jedno provedení je s regenerací a dvě bez regenerace. K měření částic se použije metoda s více filtry popsaná v bodě 7.8.1.2 písm. c). Jestliže se při konkrétním zkušebním režimu regenerace zahájí, avšak na konci období odběru vzorků není dokončena, odběr vzorků se prodlouží až do skončení regenerace. Jede-li se v tomtéž režimu více zkoušek, vypočte se průměrný výsledek. Postup se opakuje pro každý zkušební režim.

Pro režimy, u nichž v rámci příslušného režimu došlo k regeneraci, se pomocí rovnic (6-10) až (6-13) určí odpovídající korekční faktor.

6.6.2.3.   Obecný postup pro generaci korekčních faktorů u občasné regenerace (IRAF)

Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Výrobce rovněž poskytne frekvenci výskytu regenerace v podobě počtu zkoušek, během nichž k regeneraci dochází. Přesný postup určení této frekvence se dohodne mezi výrobcem motoru a schvalovacím nebo certifikačním orgánem na základě osvědčeného odborného úsudku.

Pro účely regenerační zkoušky poskytne výrobce systém následného zpracování výfukových plynů, který předtím zachytil znečišťující látky. K regeneraci nesmí dojít během stabilizační fáze motoru. Volitelně může výrobce provést následně za sebou zkoušky příslušného cyklu, až se systém následného zpracování výfukových plynů zaplní. Emise se nemusí měřit u všech zkoušek.

Průměrné hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem několika rovnoměrně rozložených zkoušek příslušného cyklu. Musí se provést nejméně jeden příslušný cyklus co nejblíže před zkouškou regenerace a jeden příslušný cyklus ihned po ní.

Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem následného zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.). Během procesu regenerace může dojít k překročení příslušných mezních hodnot emisí. Schéma postupu zkoušky je na obrázku 6.1.

image

Průměrná specifická míra emisí ze zkoušek provedených podle bodů 6.6.2.1 nebo 6.6.2.2 [g/kWh nebo #/kWh] se váží pomocí rovnice (6-9) (viz obrázek 6.1):



image

(6-9)

kde:

n

je počet zkoušek, při nichž nedochází k regeneraci

n r

je počet zkoušek, při nichž dochází k regeneraci (minimálně jedna zkouška)

image

jsou průměrné specifické emise u zkoušky, při níž nedochází k regeneraci [g/kWh nebo #/kWh]

image

jsou průměrné specifické emise u zkoušky, při níž dochází k regeneraci [g/kWh nebo #/kWh]

V závislosti na volbě výrobce a na základě osvědčeného technického úsudku lze korekční faktor regenerace k r, vyjadřující průměrnou hodnotu emisí, vypočítat buď multiplikačně, nebo aditivně pro všechny plynné znečišťující látky a, existuje-li příslušný limit, pro částice (PM) a počet částic (PN) pomocí rovnic (6-10) až (6-13):

Multiplikačně



image

(korekční faktor regenerace nahoru)

(6-10)

image

(korekční faktor regenerace dolů)

(6-11)

Aditivně



k ru,a = e we

(korekční faktor regenerace nahoru)

(6-12)

k rd,a = e we r

(korekční faktor regenerace dolů)

(6-13)

6.6.2.4.   Použití korekčních faktorů

Korekční faktory regenerace nahoru se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, ve kterých nedochází k regeneraci. Korekční faktory regenerace dolů se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, při nichž dochází k regeneraci. V průběhu celého zkoušení se výskyt regenerace identifikuje způsobem, ze kterého je dobře zřejmý. V případě, že není zjištěna žádná regenerace, použije se korekční faktor nahoru.

S odkazem na přílohu VII a dodatek 5 přílohy VII o výpočtech emisí specifických pro brzdění se korekční faktor regenerace:

a) je-li stanoven za celý vážený cyklus, použije se na výsledky příslušných vážených cyklů NRTC, LSI-NRTC a NRSC;

b) je-li stanoven konkrétně pro jednotlivé režimy příslušného cyklu NRSC s diskrétními režimy, použije se na výsledky těch režimů příslušného cyklu NRSC s diskrétními režimy, u nichž dochází k regeneraci před výpočtem vážených emisí za cyklus. V tomto případě se k měření PM použije metoda s více filtry;

c) smí rozšířit na další členy stejné rodiny motorů;

d) smí rozšířit na jiné rodiny motorů patřící do stejné rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, jak je definováno v příloze IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656, a to s předchozím schválením schvalovacího orgánu založeným na technických podkladech od výrobce, které potvrzují, že příslušné hodnoty emisí jsou podobné.

Použijí se tyto varianty:

a) výrobce se může rozhodnout, že vypustí korekční faktory pro jednu nebo více ze svých rodin motorů (nebo konfigurací), protože vliv regenerace je malý, nebo protože nelze identifikovat, kdy k regeneraci dochází. V takových případech se nepoužije žádný korekční faktor a výrobce odpovídá za splnění mezních hodnot emisí u všech zkoušek, bez ohledu na to, zda dochází k regeneraci.

b) schvalovací orgán může na žádost výrobce zohlednit případy regenerace odlišným způsobem, než je stanoveno v písm. a). Avšak tuto možnost lze využít jen v případech, ke kterým dochází velmi zřídka a které prakticky nelze řešit použitím korekčních faktorů popsaných v písm. a).

6.7.   Chladicí systém

Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení motoru na normálních provozních teplotách předepsaných výrobcem pro nasávaný vzduch, olej, chladivo, blok či hlavy válců. Lze použít laboratorní pomocné chladiče a ventilátory.

6.8.   Mazací olej

Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce se musí zaznamenat a předložit zároveň s výsledky zkoušky.

6.9.   Specifikace referenčního paliva

Referenční paliva pro zkoušku jsou uvedena v příloze IX.

Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobce. Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená.

6.10.   Emise z klikové skříně

Tento oddíl se použije na motory kategorií NRE, NRG, IWP, IWA, RLR, NRS, NRSh, SMB a ATS splňující etapu V mezních hodnot emisí stanovených v příloze II nařízení (EU) 2016/1628.

Emise z klikové skříně, které jsou vypouštěny přímo do okolního ovzduší, se při všech zkouškách emisí přičtou k emisím z výfuku (fyzicky nebo matematicky).

Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému. Pro účely tohoto bodu se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před systémem k následnému zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto:

a) potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší;

b) počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší;

c) potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí výfukové plyny z klikové skříně, musí splňovat specifikace výrobce motoru pro protitlak z klikové skříně;

d) potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu surového výfukového plynu za každým systémem následného zpracování výfukových plynů, za každým odporem výfukového plynu, který je do výfuku namontován, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smísení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukového systému, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu.

7.   Zkušební postupy

7.1.   Úvod

Tato kapitola popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic emisí specifických pro brzdění u motoru určeného ke zkouškám. Zkoušený motor musí být základním motorem rodiny motorů, jak je specifikována v příloze IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

Laboratorní zkoušku emisí tvoří měření emisí a dalších parametrů zkušebních cyklů vymezených v příloze XVII. Probírají se tato hlediska:

a) laboratorní konfigurace pro měření emisí (bod 7.2);

b) postupy ověřování před zkouškou a po zkoušce (bod 7.3);

c) zkušební cykly (bod 7.4);

d) obecný sled zkoušek (bod 7.5);

e) mapování motoru (bod 7.6);

f) generování zkušebního cyklu (bod 7.7);

g) postup konkrétního zkušebního cyklu (bod 7.8).

7.2.   Zásada měření emisí

K měření emisí specifických pro brzdění prochází motor příslušnými zkušebními cykly vymezenými v bodě 7.4. K měření emisí specifických pro brzdění se určí hmotnost znečišťujících látek ve výfukových emisích (HC, CO, NOx a PM), počet částic ve výfukových emisích (tj. PN), hmotnost CO2 ve výfukových emisích a odpovídající práce motoru.

7.2.1.   Hmotnost složek

Celková hmotnost každé jednotlivé složky se určí za příslušný zkušební cyklus použitím těchto metod:

7.2.1.1.   Kontinuální odběr vzorků

U kontinuálního odběru vzorků se průběžně měří koncentrace složky v surovém nebo ve zředěném výfukovém plynu. Tato koncentrace se vynásobí kontinuálním průtokem výfukového plynu (surového nebo zředěného) v místě odběru emisí k určení průtoku složky. Emise složky se v průběhu zkušebního intervalu neustále sčítají. Celkovou hmotností emitované složky je tento součet.

7.2.1.2.   Odběr dávek

U odběru dávek se kontinuálně odebírá vzorek surového nebo zředěného výfukového plynu a ukládá se pro pozdější měření. Odebraný vzorek musí být proporcionální k průtoku surového nebo zředěného výfukového plynu. U jednotlivých odebraných dávek jsou plynné složky shromážděny ve vaku a znečišťující částice jsou zachyceny na filtru. V zásadě se metoda výpočtu emisí provede takto: koncentrace složek v odebraných dávkách se vynásobí celkovou hmotností nebo hmotnostním průtokem (surového nebo zředěného plynu), z nichž byla dávka během zkušebního cyklu odebrána. Výsledkem je celková hmotnost nebo hmotnostní průtok emitované složky. K výpočtu koncentrace znečišťujících částic se částice zachycené z proporcionálně odebraného výfukového plynu na filtru vydělí množstvím přefiltrovaného výfukového plynu.

7.2.1.3.   Kombinovaný odběr vzorků

Je přípustné jakkoliv kombinovat průběžný odběr vzorků a odběr vzorků dávkami (např. měření částic odběrem dávek a měření plynných emisí kontinuálním odběrem).

Obrázek 6.2 popisuje tyto dva aspekty zkušebních postupů k měření emisí: zařízení s odběrnými vedeními pro surový a zředěný výfukový plyn a operace nutné ke kalkulaci emisí znečišťujících látek ve zkušebních cyklech v ustáleném stavu a neustáleném stavu.

image Poznámka k obrázku 6.2: Termín „odběr vzorků PM z části toku“ zahrnuje ředění části toku k extrakci pouze surového výfukového plynu s konstantním nebo variabilním ředicím poměrem.

7.2.2.   Určení vykonané práce

Práce vykonaná v cyklu se určí za celý cyklus tak, že se synchronně použijí hodnoty otáček a točivého momentu k výpočtu okamžitých hodnot výkonu motoru na brzdě. Výkon motoru na brzdě se spojí za zkušební cyklus, čímž se určí celková práce.

7.3.   Ověření a kalibrace

7.3.1.   Postupy před zkouškou

7.3.1.1.   Stabilizace

Pro dosažení stabilních podmínek musí být odběrný systém a motor stabilizovány před začátkem sledu zkoušek, jak je uvedeno v tomto bodě.

Stabilizace motoru slouží k dosažení reprezentativnosti emisí a regulace emisí během zkušebního cyklu a omezení zkreslení, aby se dosáhlo stabilních podmínek pro následující zkoušku emisí.

Emise lze měřit během stabilizačních cyklů za předpokladu, že se provede předem stanovený počet stabilizačních cyklů a měřicí systém byl spuštěn podle požadavků bodu 7.3.1.4. Rozsah stabilizace určí výrobce motoru ještě před zahájením stabilizace. Stabilizace se provádí následovně, přičemž specifické cykly pro stabilizaci jsou tytéž, jako cykly pro zkoušky emisí.

7.3.1.1.1   Stabilizace před provedením cyklu v neustáleném stavu (NRTC) se startem za studena

Motor se stabilizuje provedením alespoň jednoho cyklu NRTC se startem za tepla. Bezprostředně po dokončení každého stabilizačního cyklu se motor musí vypnut a musí se dodržet doba odstavení vozidla za tepla s vypnutým motorem. Okamžitě po dokončení posledního stabilizačního cyklu se motor musí vypnut a zahájí se jeho chlazení popsané v bodě 7.3.1.2.

7.3.1.1.2   Stabilizace před provedením cyklu NRTC se startem za tepla nebo cyklu LSI-NRTC

Tento bod popisuje stabilizaci, kterou je třeba provést, má-li se vzorek emisí odebírat při cyklu NRTC se startem za tepla bez provedení cyklu NRTC se startem za studena, nebo při cyklu LSI-NRTC. Motor se stabilizuje provedením alespoň jednoho cyklu NRTC se startem za tepla, nebo případně cyklu LSI-NRTC. Bezprostředně po dokončení každého stabilizačního cyklu se motor musí vypnut a další cyklus se zahájí co nejdříve poté. Doporučuje se, aby byl další stabilizační cyklus zahájen do 60 sekund po dokončení předcházejícího stabilizačního cyklu. V příslušných případech se po posledním stabilizačním cyklu zařadí odpovídající doba odstavení za tepla (NRTC se startem za tepla) nebo chlazení (LSI-NRTC) předtím, než je motor nastartován pro zkoušku emisí. Neuplatní-li se doba odstavení za tepla nebo chlazení, doporučuje se, aby byla zkouška emisí zahájena do 60 sekund po dokončení posledního stabilizačního cyklu.

7.3.1.1.3   Stabilizace pro cyklus NRSC s diskrétními režimy

U kategorií motorů jiných než NRS a NRSh se motor zahřeje a nechá v chodu, dokud se teploty motoru (chladicí voda a mazací olej) neustálí při 50 % otáček a 50 % točivého momentu v případě jakéhokoli zkušebního cyklu NRSC s diskrétními režimy jiného než typu D2, E2 nebo G, nebo při jmenovitých otáčkách motoru a při 50 % točivého momentu v případě jakéhokoli zkušebního cyklu NRSC s diskrétními režimy typu D2, E2 nebo G. U motoru, v jehož případě jsou k vygenerování zkušebních otáček použity MTS, se 50 % otáček vypočte podle bodu 5.2.5.1, ve všech ostatních případech se výpočet provede podle bodu 7.7.1.3. 50 % točivého momentu je definováno jako 50 % maximálního točivého momentu dosažitelného při těchto otáčkách. Se zkouškou emisí se začne, aniž by se motor zastavil.

U kategorií motorů NRS a NRSh se motor zahřeje podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku. Před zahájením odběru vzorků emisí musí motor běžet v režimu 1 příslušného zkušebního cyklu, dokud se neustálí teploty motoru. Se zkouškou emisí se začne, aniž by se motor zastavil.

7.3.1.1.4   Stabilizace pro cyklus RMC

Výrobce motoru zvolí buď stabilizační sled a), nebo b). Motor se stabilizuje podle zvoleného sledu.

a) V závislosti na počtu zkušebních režimů se motor stabilizuje tím, že se provede alespoň druhá polovina cyklu RMC. Mezi jednotlivými cykly nesmí být motor vypnut. Bezprostředně po dokončení každého stabilizačního cyklu se co nejdříve zahájí další cyklus (včetně zkoušky emisí). Je-li to možné, doporučuje se, aby byl další cyklus zahájen do 60 sekund po dokončení posledního stabilizačního cyklu.

b) Motor se zahřeje a nechá v chodu, dokud se teploty motoru (chladicí voda a mazací olej) neustálí při 50 % otáček a 50 % točivého momentu v případě jakéhokoli zkušebního cyklu s lineárními přechody mezi režimy (RMC) jiného než typu D2, E2 nebo G, nebo při jmenovitých otáčkách motoru a při 50 % točivého momentu v případě jakéhokoli zkušebního cyklu RMC typu D2, E2 nebo G. U motoru, v jehož případě jsou k vygenerování zkušebních otáček použity MTS, se 50 % otáček vypočte podle bodu 5.2.5.1 a ve všech ostatních případech se výpočet provede podle bodu 7.7.1.3. 50 % točivého momentu je definováno jako 50 % maximálního točivého momentu dosažitelného při těchto otáčkách.

7.3.1.1.5   Vychladnutí motoru (NRTC)

Lze použít přirozené nebo nucené chlazení. U nuceného chlazení se použije osvědčený technický úsudek k nastavení systémů tak, aby chladicí vzduch obtékal motor, aby studený olej proudil mazacím systémem motoru, aby se teplo z chladiva odvádělo chladicím systémem motoru a aby se odvádělo teplo ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím.

7.3.1.2.   Ověření kontaminace uhlovodíky

Existuje-li předpoklad, že uhlovodíky významně kontaminují měřicí systém výfukového plynu, je možné ověřit kontaminaci uhlovodíky nulovacím plynem a případné znečištění lze odstranit. Musí-li se zkontrolovat rozsah kontaminace a uhlovodíků v systému, je nutné tak učinit v průběhu 8 hodin předcházejících začátku každého zkušebního cyklu. Hodnoty se zaznamenají pro účely pozdější korekce. Před touto kontrolou se musí zkontrolovat těsnost systému a provést kalibrace analyzátoru FID.

7.3.1.3.   Příprava měřicího zařízení pro odběr vzorků

Před začátkem odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

a) v průběhu 8 hodin předcházejících odběru emisí podle bodu 8.1.8.7 se přezkouší těsnost systému;

b) pro odběr vzorků v dávkách se připojí čistá úložná média, jako jsou vyprázdněné vaky nebo filtry, u nichž byla změřena jejich hmotnost tara;

c) spustí se všechny měřicí přístroje podle instrukcí výrobce přístrojů a osvědčeného technického úsudku;

d) nastartují se ředicí systémy, odběrná čerpadla, chladicí ventilátory a systém pro shromažďování údajů;

e) seřídí se průtoky vzorků na požadované úrovně, s použitím obtoků, je-li to žádoucí;

f) výměníky tepla v systému odběru vzorků se předehřejí nebo předchladí, aby se nalézaly ve svých provozních rozsazích teplot pro zkoušku;

g) vyhřívané nebo chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty;

h) systém k ředění toku výfukových plynů se uvede do činnosti nejméně 10 minut před začátkem sledu zkoušek;

i) provede se kalibrace analyzátorů plynu a vynulují se kontinuální analyzátory podle postupu v následujícím bodě 7.3.1.4;

j) všechna elektronická integrační zařízení se před začátkem každého intervalu zkoušky vynulují nebo znovu vynulují.

7.3.1.4.   Kalibrace analyzátorů plynů

Vyberou se vhodné pracovní rozsahy analyzátoru plynu. Jsou povoleny analyzátory emisí s automatickým nebo ručním přepínáním pracovních rozsahů. Během zkoušky používající zkušebních cyklů v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC) nebo cyklu RMC a během doby odběru plynných emisí na konci každého režimu v případě zkoušení v cyklu NRSC s diskrétními režimy nelze přepínat rozsah analyzátorů emisí. Rovněž nelze během zkušebního cyklu přepínat zesílení analogového provozního zesilovače (zesilovačů) analyzátoru.

Všechny kontinuální analyzátory se vynulují a kalibrují pro plný rozsah plyny podle mezinárodních norem, jež odpovídají specifikacím bodu 9.5.1. U analyzátorů FID se musí nastavit plný rozsah na bázi uhlíkového čísla jedna (C1).

7.3.1.5.   Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara

Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara se provede v souladu s bodem 8.2.3.

7.3.2.   Postupy po provedení zkoušky

Po ukončení odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

7.3.2.1.   Ověření proporcionálního odběru vzorků

U každé proporcionální dávky odebraných vzorků, jako je vzorek v jímacím vaku nebo vzorek částic, se ověří, že byl udržován proporcionální odběr podle bodu 8.2.1. U metody s jediným filtrem a zkušebního cyklu s diskrétním ustáleným stavem se provede výpočet efektivního váhového faktoru částic. Každý vzorek, který nesplňuje požadavky bodu 8.2.1, se považuje za neplatný.

7.3.2.2.   Stabilizace a vážení filtru částic po zkoušce

Použité filtry částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných nádržek nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Tímto způsobem chráněné se zaplněné filtry musí vrátit do komory nebo místnosti, které jsou určeny ke stabilizaci filtrů částic. Následně se odběrné filtry částic stabilizují a zváží podle bodu 8.2.4 (zacházení s filtry částic po stabilizaci a kompletní postupy vážení).

7.3.2.3.   Analýza plynných vzorků odebraných dávkami

Co možno nejdříve se provedou následující úkony:

a) všechny analyzátory plynu pro odběr dávkami se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejpozději 30 minut od ukončení zkušebního cyklu, nebo je-li to proveditelné, v průběhu doby odstavení, aby se ověřilo, že analyzátory plynu jsou stále stabilní;

b) všechny konvenčně odebrané vzorky plynů se analyzují nejpozději do 30 minut od ukončení cyklu NRTC se startem za tepla nebo v průběhu doby odstavení;

c) vzorky pozadí se analyzují do 60 minut od ukončení cyklu NRTC se startem za tepla.

7.3.2.4.   Ověření posunu

Po kvantifikaci výfukového plynu se tímto způsobem ověří posun:

a) V případě analyzátorů plynu pracujících s dávkami nebo kontinuálně se po provedení stabilizace analyzátoru nulovacím plynem zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru;

b) Po provedení stabilizace analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah se zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru;

c) Tyto údaje slouží k potvrzení správnosti a provedení korekce posunem, jak je popsáno v bodě 8.2.2.

7.4.   Zkušební cykly

Schvalovací zkouška EU se provádí pomocí vhodného cyklu NRSC a, v náležitých případech, NRTC nebo LSI-NRTC, podle specifikací v článku 23 a v příloze IV nařízení (EU) 2016/1628. Technické specifikace a vlastnosti cyklů NRSC, NRTC a LSI-NRTC jsou stanoveny v příloze XVII a metoda k určení nastavení zatížení a otáček pro tyto zkušební cykly v oddíle 5.2.

7.4.1.   Zkušební cykly v ustáleném stavu

Nesilniční zkušební cykly v ustáleném stavu (NRSC) jsou specifikovány v dodatcích 1 a 2 přílohy XVII jako seznam NRSC s diskrétními režimy (provozních bodů), v němž ke každému provoznímu bodu přísluší jedna hodnota otáček a jedna hodnota točivého momentu. V případě cyklu NRSC je při měření motor zahřátý a běží podle specifikací výrobce. Podle volby výrobce může být cyklus NRSC proveden jako NRSC s diskrétními režimy nebo jako cyklus RMC, jak je vysvětleno v bodech 7.4.1.1 a 7.4.1.2. Není nutné provádět zkoušku emisí podle bodů 7.4.1.1 a 7.4.1.2.

7.4.1.1.   NRSC s diskrétními režimy

NRSC s diskrétními režimy jsou cykly probíhající za tepla, během nichž se emise začínají měřit po nastartování motoru, jeho zahřátí a běhu, jak je specifikováno v bodě 7.8.1.2. Každý cyklus je tvořen několika režimy otáček a zatížení (s příslušnými váhovými faktory pro každý režim), které pokrývají typický provozní rozsah specifikované kategorie motorů.

7.4.1.2.   NRSC s lineárními přechody mezi režimy

RMC jsou cykly probíhající za tepla, během nichž se emise začínají měřit po nastartování motoru, jeho zahřátí a běhu, jak je specifikováno v bodě 7.8.2.1. Během cyklu RMC musí být motor soustavně regulován řídicí jednotkou zkušebního stavu. Plynné emise a emise částic se musí měřit a zachycovat kontinuálně v průběhu cyklu RMC, a to stejným způsobem jako při zkušebních cyklech v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC).

Cyklus RMC má sloužit jako metoda provedení zkoušky v ustáleném stavu způsobem napodobujícím provedení v neustáleném stavu. Každý cyklus RMC obsahuje řadu režimů v ustáleném stavu s lineárními přechody mezi nimi. Relativní celkový čas v každém režimu a jemu předcházející přechod odpovídá vážení cyklu NRSC s diskrétními režimy. Změna otáček a zatížení motoru z jednoho režimu k následujícímu musí být řízena, aby probíhala lineárně v době 20 ±1 s. Doba změny režimu tvoří část nového režimu (i u prvního režimu). V některých případech se režimy neprovádějí ve stejném pořadí jako cyklus NRSC s diskrétními režimy nebo se dělí, aby se předešlo extrémním změnám teploty.

7.4.2.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

Nesilniční cyklus v neustáleném stavu pro motory kategorie NRE (NRTC) a nesilniční cyklus v neustáleném stavu pro velkoobjemové zážehové motory kategorie NRS (LSI-NRTC) jsou specifikovány v dodatku 3 přílohy XVII jako po sekundách se měnící sled normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny na ekvivalentní referenční hodnoty pro konkrétní zkoušený motor na základě specifických hodnot otáček a točivého momentu zjištěných z křivky mapování motoru. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený je referenční zkušební cyklus NRTC nebo LSI-NRTC motoru, který má být zkoušen (viz bod 7.7.2).

7.4.2.1.   Sled zkoušky pro NRTC

Plán normalizovaného cyklu NRTC na dynamometru je graficky znázorněn na obrázku 6.3.

image

Po dokončení stabilizace (viz bod 7.3.1.1.1) se cyklus NRTC provede dvakrát podle tohoto postupu:

a) start za studena poté, co se motor a systémy následného zpracování výfukových plynů ochladily na teplotu místnosti po přirozeném ochladnutí motoru, nebo start za studena po nuceném ochlazení a poté, co se teploty motoru a chladiva, systémy následného zpracování výfukových plynů a všechna řídicí zařízení motoru stabilizovaly na teplotě mezi 293 K a 303 K (20 °C a 30 °C). Měření emisí se startem za studena začíná s nastartováním studeného motoru;

b) odstavení za tepla začne bezprostředně po ukončení fáze se startem za studena. Motor se vypne a odstavením na dobu 20 minut ±1 minuta se připraví na provedení zkoušky se startem za tepla;

c) zkouška se startem za tepla začne bezprostředně po fázi odstavení roztočením motoru. Analyzátory plynu se zapnou nejméně 10 s před koncem doby odstavení, aby se vyloučily špičky signálu zapnutí. Měření emisí začne souběžně se zahájením cyklu NRTC se startem za tepla, tj. včetně roztočení motoru.

Emise specifické pro brzdění (v g/kWh) se určí postupy uvedenými v tomto oddílu pro cyklus NRTC jak se startem za studena, tak za tepla. Složená hodnota vážených emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při jízdě se startem za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při jízdě se startem za tepla faktorem 0,90, což je podrobně rozvedeno v příloze VII.

7.4.2.2.   Sled zkoušky pro LSI-NRTC

Po dokončení stabilizace (viz bod 7.3.1.1.2) se cyklus LSI-NRTC provede jednou jako jízda se startem za tepla podle tohoto postupu:

a) motor se nastartuje a udržuje v chodu prvních 180 sekund zkušebního cyklu, poté pracuje při volnoběžných otáčkách bez zatížení po dobu 30 sekund. Při této zahřívací fázi se emise neměří.

b) Po uplynutí 30sekundové fáze na volnoběh se zahájí měření emisí a motor provede od začátku celý zkušební cyklus (čas 0 sekund).

Emise specifické pro brzdění (v g/kWh) se určí postupy uvedenými v příloze VII.

Byl-li motor v chodu již před zkouškou, podle osvědčeného technického úsudku se nechá dostatečně vychladnout, aby změřené emise přesně představovaly emise při startu motoru za pokojové teploty. Pokud se například motor po nastartování za pokojové teploty za tři minuty zahřeje natolik, aby začal pracovat v uzavřeném okruhu a katalyzátor pracoval naplno, je třeba před zahájením další zkoušky motor vychladit jen minimálně.

S předchozím souhlasem technické zkušebny může zahřívací fáze motoru zahrnovat až 15 minut provozu během zkušebního cyklu.

7.5.   Obecný sled zkoušek

Pro změření emisí motoru je nutné provést tyto kroky:

a) určit zkušební otáčky a zkušební zatížení motoru pro motor, který se má zkoušet, a to změřením maximálního točivého momentu (motory s konstantními otáčkami) nebo křivky maximálního točivého momentu (motory s proměnnými otáčkami) jako funkci otáček motoru;

b) denormalizovat normalizované zkušební cykly točivým momentem (motory s konstantními otáčkami) nebo otáčkami a točivým momentem (motory s proměnnými otáčkami), které byly zjištěny podle předchozího bodu 7.5 písm. a);

c) předem připravit motor, zařízení a měřicí přístroje pro nadcházející zkoušku emisí nebo sérii zkoušek (jízda se startem za studena a se startem za tepla);

d) vykonat postupy před zkouškou, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů. Je nutné provést kalibraci všech analyzátorů. Musí se zaznamenat všechny údaje zjištěné před zkouškou;

e) nastartovat na začátku zkušebního cyklu motor (NRTC) nebo jej ponechat v běhu (cykly v ustáleném stavu a LSI-NRTC) a souběžně nastartovat systémy pro odběr vzorků;

f) měřit nebo zaznamenávat emise a ostatní požadované parametry v průběhu doby odběru vzorků (v případě NRTC, LSI-NRTC a RMC v průběhu celého zkušebního cyklu);

g) provést postupy po zkoušce, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů;

h) stabilizovat filtr (filtry) částic, zvážit je (hmotnost prázdného filtru), zaplnit, opět stabilizovat, opět zvážit (hmotnost naplněného filtru) a následně vyhodnotit vzorky v souladu s postupy před zkouškou (bod 7.3.1.5) a postupy po zkoušce (bod 7.3.2.2);

i) vyhodnotit výsledky zkoušky emisí.

Obrázek 6.4 znázorňuje přehled postupů, které jsou nutné k vykonání zkušebních cyklů s měřením emisí motorů z výfuku pro nesilniční mobilní stroje.

Obrázek 6.4

Sled zkoušek

image

7.5.1.   Startování a opakované startování motoru

7.5.1.1.   Start motoru

Motor se nastartuje:

a) v souladu s doporučením v pokynech pro uživatele sériovým startérem motoru nebo vzduchovým startovacím systémem, a to buď s přiměřeně nabitou baterií, s vhodným zdrojem energie nebo s vhodným zdrojem tlakového vzduchu; nebo

b) dynamometrem k roztočení motoru, dokud se motor nenastartuje. V typickém případě roztáčením v rozmezí ±25 % typických otáček motoru při startování ve skutečném provozu, nebo lineárně vzrůstajícími otáčkami dynamometru od nuly do otáček, které jsou o 100 min– 1 nižší, než jsou dolní otáčky volnoběhu, avšak jen do okamžiku, kdy je motor nastartován.

Roztáčení se musí ukončit do 1 sekundy po nastartování motoru. Nenastartuje-li motor po 15 sekundách roztáčení, přeruší se roztáčení a určí se příčina selhání startu, kromě případu, kdy pokyny pro uživatele nebo příručka pro údržbu a opravy uvádí, že delší doba roztáčení je normální.

7.5.1.2.   Zastavení motoru

a) pokud se motor kdykoli v průběhu provádění cyklu NRTC se startem za studena zastaví, je zkouška neplatná.

b) pokud se motor kdykoli v průběhu provádění cyklu NRTC se startem za tepla zastaví, je zkouška neplatná. Motor se odstaví podle bodu 7.4.2.1 písm. b) a jízda se startem za tepla se zopakuje. V tomto případě se jízda se startem za studena nemusí opakovat;

c) Jestliže se motor kdykoli v průběhu cyklu LSI-NRTC zastaví, je zkouška neplatná.

d) Zastaví-li se motor kdykoliv během cyklu NRTC (s diskrétními nebo s lineárními přechody mezi režimy), je zkouška neplatná a musí se opakovat od postupu zahřátí motoru. V případě měření PM metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil.

7.5.1.3   Provoz motoru

Operátorem muže být osoba (tj. ruční vstup), nebo regulátor (tj. automatický vstup), které mechanicky nebo elektronicky signalizují vstup, kterým se požaduje výstup motoru. Vstup se může uskutečnit pedálem nebo signálem akcelerátoru, pákou nebo signálem ovládání škrticí klapky, pákou nebo signálem ovládání dodávky paliva, pákou nebo signálem ovládání otáček, nebo nastavením nebo signálem regulátoru.

7.6.   Mapování motoru

Před zahájením mapování motoru se motor musí zahřát a na konci zahřívání musí být v provozu nejméně po 10 minut při maximálním výkonu, případně podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku, aby došlo ke stabilizaci teploty chladiva a mazacího oleje motoru. Po stabilizaci motoru se vytvoří mapa vlastností motoru.

Hodlá-li výrobce při monitorovacích zkouškách v provozu podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 o monitorování emisí motorů v provozu využít signálu točivého momentu vysílaného elektronickou řídicí jednotkou, u motorů disponujících touto funkcí, musí se během mapování motoru navíc provést ověření stanovené v dodatku 3.

S výjimkou motorů s konstantními otáčkami se mapování motoru provádí se zcela otevřenou pákou přípusti paliva nebo s regulátorem, který používá diskrétní otáčky ve vzestupném pořadí. Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální otáčky pro mapování

=

volnoběžné otáčky za tepla

Maximální otáčky pro mapování

=

n hi × 1,02 nebo otáčky, při kterých maximální točivý moment klesne na nulu, podle toho, které z nich jsou nižší,

kde:

n hijsou vysoké otáčky podle definice v čl. 2 odst. 12.

Nejsou-li nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek.

7.6.1.   Mapování motoru pro cyklus NRSC s proměnnými otáčkami

V případě mapování motoru pro cyklus NRSC s proměnnými otáčkami (pouze pro motory, s nimiž se nemusí provádět cyklus NRTC nebo LSI-NRTC) se k výběru dostatečného počtu rovnoměrně rozložených bodů nastavení použije osvědčený technický úsudek. V každém bodě nastavení se otáčky stabilizují a točivý moment se nechá stabilizovat nejméně po dobu 15 sekund. U každého bodu nastavení se zaznamenají střední otáčky a točivý moment. Střední otáčky a točivý moment se doporučuje vypočíst z údajů zaznamenaných během posledních 4 až 6 sekund. V případě potřeby se k určení zkušebních otáček a točivých momentů u cyklu NRSC použije lineární interpolace. Mají-li být motory podrobeny rovněž cyklu NRTC nebo LSI-NRTC, pak se k určení otáček a točivých momentů u zkoušky v ustáleném stavu použije mapovací křivka motoru NRTC.

Výrobce se může rozhodnout, že mapování motoru případně provede postupem podle bodu 7.6.2.

7.6.2.   Mapování motoru pro cyklus NRTC a LSI-NRTC

Mapování motoru se provádí podle následujícího postupu:

a) motor se odlehčí a běží při volnoběžných otáčkách;

i) v případě motorů s regulátorem dolních otáček se požadavek operátora nastaví na minimum, dynamometr nebo jiné zatěžovací zařízení se použije k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru a motoru se se musí umožnit regulovat otáčky. Tyto volnoběžné otáčky zahřátého motoru se změří,

ii) v případě motorů bez regulátoru dolních otáček se dynamometr nastaví k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru, a požadavek operátora se nastaví tak, aby reguloval otáčky na jejich nejnižší možnou hodnotu udávanou výrobcem při minimálním zatížení (rovněž známy jako volnoběžné otáčky zahřátého motoru udávané výrobcem),

iii) volnoběžný točivý moment udávaný výrobcem se může použít pro všechny motory s proměnnými otáčkami (s regulátorem dolních otáček či bez něj), je-li pro skutečný provoz reprezentativní točivý moment nenulové hodnoty při volnoběhu;

b) požadavek operátora se nastaví na maximum a otáčky motoru se nařídí, aby byly mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty. V případě motorů s referenčními zkušebními cykly, u nichž jsou nejnižší otáčky vyšší než volnoběžné otáčky zahřátého motoru, může být mapování zahájeno při hodnotě mezi nejnižšími referenčními otáčkami a 95 % hodnoty nejnižších referenčních otáček;

c) otáčky motoru se zvyšují při střední rychlostí 8 ± 1 min– 1/s nebo se motor mapuje plynulým zvyšováním otáček při konstantní rychlosti tak, aby proběh od minimálních do maximálních mapovacích otáček byl 4 až 6 minut. Rozsah mapovacích otáček musí počínat mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty a končit nejvyššími otáčkami nad hodnotou otáček maximálního výkonu, při nichž má výkon hodnotu méně než 70 % maximálního výkonu. Nejsou-li tyto nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek. Body otáček motoru a točivého momentu se zaznamenávají s frekvencí alespoň 1 Hz;

d) má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto alternativní metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od metod mapování uvedených v tomto oddíle musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny schvalovacím orgánem zároveň se zdůvodněním jejich použití. V případě regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem se však v žádném případě nesmí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru;

e) motor není nutné mapovat před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor je nutné znovu zmapovat, pokud:

i) podle osvědčeného technického úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování, nebo

ii) byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které mohou mít vliv na výkon motoru, nebo

iii) atmosférický tlak v blízkosti sání vzduchu do motoru není v rozmezí ±5 kPa od hodnoty v době posledního mapování motoru.

7.6.3.   Mapování motorů s konstantními otáčkami pro cyklus NRSC

Motor může být provozován se sériovým regulátorem konstantních otáček nebo lze pomocí regulace otáček motoru systémem regulace pracujícím podle požadavku operátora simulovat regulátor konstantních otáček. Musí se použít buď izochronní regulátor, nebo případně regulátor nastavený na trvalou odchylku otáček.

7.6.3.1.   Kontrola jmenovitého výkonu u motorů zkoušených v cyklu D2 nebo E2

Provede se tato kontrola:

a) s regulátorem nebo se simulovaným regulátorem řídícím otáčky podle požadavku operátora se motor při jmenovitých otáčkách a jmenovitém výkonu provozuje po dobu, která je nutná k dosažení stabilního chodu;

b) točivý moment se zvyšuje do okamžiku, kdy motor přestane být schopen udržovat regulované otáčky. Výkon dosažený v tomto bodě se zaznamená. V závislosti na vlastnostech regulátoru se před provedením této kontroly výrobce dohodne s technickou zkušebnou, která kontrolu provádí, na metodě, jejíž pomocí bude možné s jistotou určit, kdy se uvedeného bodu dosáhlo. Výkon zaznamenaný v písmenu b) nesmí překročit jmenovitý výkon podle definice v čl. 3 odst. 25 nařízení (EU) 2016/1628 o více než 12,5 %. Byla-li tato hodnota překročena, musí výrobce upravit deklarovaný jmenovitý výkon.

Jestliže konkrétní motor nemůže být této kontrole podroben, neboť hrozí poškození motoru nebo dynamometru, musí výrobce schvalovacímu orgánu předložit solidní důkazy o tom, že maximální výkon nepřekračuje jmenovitý výkon o více než 12,5 %.

7.6.3.2.   Postup mapování pro cyklus NRSC s konstantními otáčkami

a) s regulátorem nebo se simulovaným regulátorem řídícím otáčky podle požadavku operátora se motor provozuje bez zatížení při regulovaných otáčkách (a to při horních otáčkách, nikoli dolních volnoběžných otáčkách) po dobu nejméně 15 sekund, ledaže konkrétní motor není tohoto úkonu schopen;

b) ke zvyšování točivého momentu konstantní rychlostí se použije dynamometr. Mapování je nutné provést tak, aby průběh od otáček regulovaných pro stav bez zatížení k točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému výkonu u motorů zkoušených podle cyklu D2 nebo E2 nebo maximálnímu točivému momentu v případě jiných zkušebních cyklů s konstantními otáčkami trval alespoň 2 minuty. Během mapování motoru se skutečné otáčky a točivý moment zaznamenávají s frekvencí nejméně 1 Hz;

c) V případě motoru s konstantními otáčkami s regulátorem, který umožňuje nastavení alternativních otáček, se motor zkouší při každém použitelném nastavení konstantních otáček.

V případě motorů s konstantními otáčkami se při použití jiných metod k záznamu točivého momentu a výkonu při stanovených provozních otáčkách postupuje podle osvědčeného technického úsudku a ve shodě se schvalovacím orgánem.

U motorů zkoušených podle jiných cyklů než D2 nebo E2, kdy jsou k dispozici naměřené i deklarované hodnoty maximálního točivého momentu, lze místo naměřené hodnoty použít hodnotu deklarovanou, jestliže je v rozmezí 95 až 100 % naměřené hodnoty.

7.7.   Generování zkušebního cyklu

7.7.1.   Generování cyklu NRSC

Ustanovení tohoto bodu se použijí k vygenerování otáček a zatížení motoru, s nimiž musí motor pracovat při zkouškách v ustáleném stavu s cyklem NRSC s diskrétními režimy nebo cyklem RMC.

7.7.1.1.   Generování zkušebních otáček u cyklu NRSC pro motory zkoušené jak podle cyklu NRSC, tak i podle cyklu NRTC nebo LSI-NRTC

U motorů, které se kromě cyklu NRSC zkouší i podle cyklu NRTC nebo LSI-NRTC, se jako 100 % otáček musí použít maximální zkušební otáčky uvedené v bodě 5.2.5.1, a to jak pro zkoušky v neustáleném, tak ustáleném stavu.

Při určování mezilehlých otáček podle bodu 5.2.5.4 se namísto jmenovitých otáček použijí maximální zkušební otáčky.

Volnoběžné otáčky se určí podle bodu 5.2.5.5.

7.7.1.2.   Generování zkušebních otáček u cyklu NRSC pro motory zkoušené pouze podle cyklu NRSC

U motorů, které se nezkouší ve zkušebním cyklu v neustáleném stavu (NRTC nebo LSI-NRTC), se jako 100 % otáčky použijí jmenovité otáčky uvedené v bodě 5.2.5.3.

K určení volnoběžných otáček podle bodu 5.2.5.4 se použijí jmenovité otáčky. Jsou-li pro cyklus NRSC stanoveny dodatečné otáčky vyjádřené procentuálně, vypočítají se jako procento jmenovitých otáček.

Volnoběžné otáčky se určí podle bodu 5.2.5.5.

Po předchozím souhlasu technické zkušebny se k vygenerování zkušebních otáček pro účely tohoto bodu mohou místo jmenovitých použít maximální zkušební otáčky.

7.7.1.3.   Generování zátěže pro každý zkušební režim cyklu NRSC

Procento zatížení se pro každý zkušební režim zvoleného zkušebního cyklu vybere z příslušné tabulky pro cyklus NRSC v dodatku 1 nebo 2 přílohy XVII. V závislosti na zkušebním cyklu je procentuální zatížení v těchto tabulkách vyjádřeno jako výkon nebo točivý moment podle bodu 5.2.6 a v poznámkách pod čarou u každé tabulky.

Hodnotu 100 % při daných zkušebních otáčkách představuje naměřená nebo deklarovaná hodnota převzatá z mapovací křivky vygenerované podle bodu 7.6.1, 7.6.2, případně 7.6.3, vyjádřená jako výkon (kW).

Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá z rovnice (6-14):



image

(6-14)

kde:

S

je seřízení dynamometru (kW)

P max

je maximální zjištěný nebo deklarovaný výkon při zkušebních otáčkách a za zkušebních podmínek (podle údajů výrobce) v kW

P AUX

je deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení podle definice v rovnici (6-8) (viz bod 6.3.5) při specifikovaných zkušebních otáčkách v kW

L

je procento točivého momentu

Minimální točivý moment zahřátého motoru, reprezentativní pro skutečný provoz, může být deklarován výrobcem a použit pro jakýkoliv zátěžový bod, který by se jinak nacházel pod touto hodnotou, jestliže typ motoru běžně pod touto minimální hodnotou točivého momentu nepracuje, například tehdy, je-li motor připojen k nesilničnímu mobilnímu stroji, který nepracuje pod určitou minimální hodnotou točivého momentu.

U cyklů E2 nebo D2 uvede výrobce jmenovitý výkon, který se při generování zkušebního cyklu použije jako 100 % výkonu.

7.7.2.   Generování otáček a zatížení pro každý ze zkušebních bodů v případě NRTC a LSI-NRTC (denormalizace)

Ustanovení tohoto bodu se použijí k vygenerování odpovídajících otáček a zatížení motoru, s nimiž musí motor pracovat při zkouškách NRTC a LSI-NRTC. Příslušné zkušební cykly v normalizovaném formátu jsou vymezeny v dodatku 3 přílohy XVII. Normalizovaný zkušební cyklus je tvořen sledem dvojic hodnot otáček a procenta točivého momentu.

Normalizované hodnoty otáček a točivého momentu se převedou podle následujících pravidel:

a) normalizované otáčky se podle bodu 7.7.2.2 převedou do sledu referenčních otáček n ref;

b) normalizovaný točivý moment je vyjádřen jako procento zmapovaného točivého momentu podle křivky vygenerované podle bodu 7.6.2 při odpovídajících referenčních otáčkách. Tyto normalizované hodnoty se podle bodu 7.7.2.3 převedou do sledu referenčního točivého momentu T ref;

c) hodnoty referenčních otáček a referenčního točivého momentu v soudržných jednotkách se vynásobí k výpočtu hodnot referenčního výkonu.

7.7.2.1.   Vyhrazeno

7.7.2.2.   Denormalizace otáček motoru

Otáčky motoru se převedou z normalizovaných hodnot pomocí rovnice (6-15):



image

(6-15)

kde:

n ref

jsou referenční otáčky

MTS

jsou maximální zkušební otáčky

n idle

jsou volnoběžné otáčky

%speed

je hodnota normalizovaných otáček pro NRTC nebo LSI-NRTC převzatá z dodatku 3 přílohy XVII.

7.7.2.3.   Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v dodatku 3 přílohy XVII jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí pomocí rovnice (6-16) převést z normalizovaného stavu s využitím mapovací křivky určené podle bodu 7.6.2:



image

(6-16)

pro příslušné referenční otáčky určené podle bodu 7.7.2.2,

kde:

T ref

je referenční točivý moment při příslušných referenčních otáčkách

max.torque

je maximální točivý moment při příslušných zkušebních otáčkách získaný z mapování motoru provedeného podle bodu 7.6.2 a v případě potřeby upravený podle bodu 7.7.2.3.1.

%torque

je hodnota normalizovaného točivého momentu pro NRTC nebo LSI-NRTC převzatá z dodatku 3 přílohy XVII.

a)   Deklarovaný minimální točivý moment

Minimální točivý moment, reprezentativní pro skutečný provoz, může být deklarován výrobcem. Typicky např. je-li motor připojen k nesilničnímu mobilnímu stroji, který nepracuje pod určitou minimální hodnotou točivého momentu, může být tento točivý moment deklarován a použit pro jakýkoliv zátěžový bod, který by jinak byl pod touto hodnotou.

b)   Úprava točivého momentu motoru v důsledku pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku emisí

Jsou-li namontována pomocná zařízení podle dodatku 2, neprovádí se žádná úprava maximálního točivého momentu při příslušných zkušebních otáčkách získaného z mapování motoru provedeného podle bodu 7.6.2.

V případech, kdy podle bodů 6.3.2 nebo 6.3.3 nejsou namontována pomocná zařízení, která ke zkoušce namontována být měla, nebo jsou naopak namontována pomocná zařízení, která měla být při zkoušce odmontována, se hodnota T max upraví pomocí rovnice (6-17).



T max = T mapT AUX

(6-17)

přičemž:



TAUX = Tr – Tf

(6-18)

kde:

T map

je neupravený maximální točivý moment při příslušných zkušebních otáčkách získaný z mapování motoru provedeného podle bodu 7.6.2

T f

je točivý moment požadovaný k pohonu pomocných zařízení, která měla být namontována, avšak ke zkoušce namontována nebyla

T r

je točivý moment požadovaný k pohonu pomocných zařízení, která měla být odmontována, při zkoušce však byla namontována

7.7.2.4.   Příklad postupu denormalizace

Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body:

% speed = 43 %

% torque = 82 %

Pokud jsou dány hodnoty:

MTS = 2 200 min– 1

n idle = 600 min– 1

z toho vyplývá

image

Při maximálním točivém momentu 700 Nm zjištěném z mapovací křivky při otáčkách 1 288 min– 1.

image

7.8.   Postup konkrétních zkušebních cyklů

7.8.1.   Sled zkoušky emisí pro cyklus NRSC s diskrétními režimy

7.8.1.1.   Zahřátí motoru pro cyklus NRSC v ustáleném stavu s diskrétními režimy NRSC

Provede se postup před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně kalibrace analyzátoru. Motor se zahřeje pomocí stabilizace podle bodu 7.3.1.1.3. Měření ve zkušebním cyklu začíná bezprostředně od tohoto bodu stabilizace motoru.

7.8.1.2.   Provedení cyklu NRSC s diskrétními režimy

a) Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů, jak je stanoveno výše pro zkušební cyklus (viz dodatek 1 přílohy XVII).

b) Každý režim trvá nejméně 10 minut, s výjimkou zkoušení zážehových motorů v cyklech G1, G2 nebo G3, kdy každý režim trvá nejméně 3 minuty. V každém režimu se motor stabilizuje po dobu nejméně 5 minut a emise se odebírají po dobu 1 až 3 minut v případě plynných emisí a, je-li stanovena mezní hodnota, počtu částic na konci každého režimu, s výjimkou zkoušení zážehových motorů v cyklech G1, G2 nebo G3, kdy se emise odebírají alespoň během posledních 2 minut příslušného zkušebního režimu. V zájmu větší přesnosti odběru vzorků lze dobu odběru vzorků částic prodloužit.

Doba zkušebních režimů se musí zaznamenat a uvést v protokolu.

c) Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů. Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, uvede se spolu s výsledky i použitá metoda.

Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků vzít v úvahu váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu a skutečný průtok výfukového plynu tím, že se odpovídajícím způsobem seřídí průtok vzorku nebo doba odběru. Je nutné, aby efektivní váhový faktor odběru vzorku částic byl v rozmezí ±0,005 od váhového faktoru příslušného režimu;

Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. U metody jediného filtru se ukončení odběru vzorku částic musí časově shodovat v rozmezí ±5 sekund s ukončením měření plynných emisí. Odběr vzorků trvá v každém režimu při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů bez obtoku trvá odběr vzorků u každého režimu při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund.

d) Otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu, průtok paliva a případně průtok vzduchu nebo výfukového plynu se měří v každém režimu ve stejném časovém intervalu, v němž se měří koncentrace plynných složek.

Zaznamenají se všechny další údaje nutné pro výpočty.

e) Pokud se motor zastaví nebo je přerušen odběr vzorku emisí kdykoliv po začátku odběru vzorků emisí pro cyklus NRSC s diskrétními režimy a metodu jediného filtru, je zkouška neplatná a musí se opakovat, a to od zahřátí motoru. V případě měření PM metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil.

f) Provede se postup po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.1.3.   Kritéria potvrzení platnosti

Po počáteční přechodné periodě v průběhu každého režimu zkušebního cyklu s ustálenými stavy se naměřené otáčky nesmí odchylovat od referenčních otáček o ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min– 1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou volnoběžných otáček, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Naměřený točivý moment se nesmí odchýlit od referenčního točivého momentu o více než ± 2 % maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách.

7.8.2.   Sled zkoušky emisí pro cyklus RMC

7.8.2.1.   Zahřátí motoru

Provede se postup před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně kalibrace analyzátoru. Motor se zahřeje stabilizací podle bodu 7.3.1.1.4. Bezprostředně poté, co se motor takto stabilizoval, přecházejí otáčky a točivý moment lineárním přechodem v trvání 20 ±1 sekunda do prvního režimu zkoušky, pokud již nejsou jejich hodnoty na první režim zkoušky nastaveny. V rozmezí 5 až 10 sekund od ukončení přechodu musí být zahájeno měření ve zkušebním cyklu.

7.8.2.2.   Provedení cyklu RMC

Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů, jak je pro zkušební cyklus stanoveno výše (viz dodatek 2 přílohy XVII). Není-li pro daný cyklus NRSC k dispozici žádný cyklus RMC, použije se postup pro cyklus NRSC s diskrétními režimy podle bodu 7.8.1.

V každém režimu je motor v provozu po předepsanou dobu. Přechod z jednoho režimu do následujícího je lineární za dobu 20 ±1 sekunda, s dovolenými odchylkami podle bodu 7.8.2.4.

V případě cyklu RMC se generují hodnoty referenčních otáček a točivého momentu s minimální frekvencí 1 Hz a tento sled bodů se použije k provedení cyklu. Během přechodu mezi režimy se denormalizované referenční hodnoty otáček a točivého momentu lineárně mění, a tím generují referenční body. Normalizované referenční hodnoty točivého momentu se nesmí měnit lineárně mezi režimy a poté denormalizovat. Pokud přechod otáček a točivého momentu prochází bodem nad křivkou točivého momentu motoru, pokračuje se k dosažení referenčních hodnot točivých momentů, přičemž je přípustné, aby požadavek operátora dosáhl maxima.

Během celého cyklu RMC (během každého režimu i během přechodů mezi režimy) se měří koncentrace každé plynné znečišťující látky a odebírají se vzorky částic PM a PN, je-li pro ně stanovena mezní hodnota. Plynné znečišťující látky lze měřit v surovém či ve zředěném stavu a zaznamenávat kontinuálním způsobem; jsou-li ve zředěném stavu, lze je odebírat do jímacího vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným a čistým vzduchem. V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a v případě částic se zachytí jedním vhodným filtrem pro odběr částic.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdění se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během celého cyklu.

7.8.2.3.   Sled zkoušek emisí

a) provedení RMC, odběr vzorků výfukového plynu, záznam údajů a integrace naměřených hodnot se musí zahájit souběžně;

b) otáčky a točivý moment jsou regulovány do prvního režimu zkušebního cyklu;

c) pokud se motor kdykoli v průběhu provádění RMC zastaví, je zkouška neplatná. Musí se provést nová stabilizace motoru a zkouška znovu opakovat;

d) na konci RMC pokračuje odběr vzorků, s výjimkou odběru vzorku částic, a všechny systémy jsou v provozu, aby se poskytl čas na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu;

e) Provede se postup po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.2.4.   Kritéria potvrzení platnosti

Správnost zkoušek RMC musí být potvrzena regresní analýzou, jak je popsáno v bodech 7.8.3.3 a 7.8.3.5. Dovolené odchylky RMC obsahuje následující tabulka 6.1. Je třeba si uvědomit, že mezní odchylky pro RMC se liší od mezních odchylek pro NRTC v tabulce 6.2. Při zkoušení motorů s netto výkonem vyšším než 560 kW lze použít dovolené odchylky regresní přímky z tabulky 6.2 a vypustit body podle tabulky 6.3.



Tabulka 6.1

Dovolené odchylky regresní přímky pro RMC

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x

nejvýše 1 % jmenovitých otáček

nejvýše 2 % maximálního točivého momentu motoru

nejvýše 2 % maximálního výkonu motoru

Sklon regresní přímky, a 1

0,99 – 1,01

0,98 – 1,02

0,98 – 1,02

Koeficient určení, r 2

nejméně 0,990

nejméně 0,950

nejméně 0,950

pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

±1 % jmenovitých otáček

±20 Nm nebo ±2 % max. točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší

±4 kW nebo 2 % max. výkonu, podle toho, která hodnota je větší

Pokud se zkouška RMC neprovádí na zkušebním stavu určeném pro zkoušky s přechodnými stavy, ale na zařízení, které nedává po sekundách měnící se hodnoty otáček a točivého momentu, použijí se tato kritéria ověření správnosti.

Požadavky na dovolené odchylky otáček a točivého momentu pro každý režim uvádí bod 7.8.1.3. V případě lineárních přechodů otáček a točivého momentu mezi režimy v trvání 20 sekund u zkoušky RMC s ustálenými stavy (bod 7.4.1.2) se pro přechod otáček a zatížení použijí tyto mezní odchylky.

(a) otáčky se musí udržovat lineární v rozmezí ±2 % jmenovitých otáček;

(b) točivý moment se musí udržovat lineární v rozmezí ±5 % maximálního točivého momentu při jmenovitých otáčkách.

7.8.3.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

Cykly NRTC a LSI-NRTC se provádí sekvenčním vykonáváním příkazů pro referenční otáčky a točivé momenty. Příkazy pro otáčky a točivé momenty se vydávají s frekvencí nejméně 5 Hz. Jelikož má referenční zkušební cyklus specifikaci pro frekvenci 1 Hz, mezilehlé hodnoty mezi příkazy pro otáčky a točivé momenty se lineárně interpolují z hodnot referenčního točivého momentu generovaných z generování cyklu.

Nízké hodnoty denormalizovaných otáček v blízkosti volnoběžných otáček zahřátého motoru mohou způsobit aktivaci regulátoru dolních volnoběžných otáček a překročení hodnot referenčního točivého momentu, přestože požadavkem operátora je minimum. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a regulaci otáček ponechal na motoru.

V případě startu za studena mohou motory používat zařízení zvyšující volnoběžné otáčky za účelem rychlého zahřátí motoru a systém následného zpracování výfukových plynů. Za těchto podmínek velmi nízké normalizované otáčky generují referenční otáčky, které jsou pod těmito zvýšenými volnoběžnými otáčkami. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a, když je požadavek operátora minimum, regulaci otáček ponechal na motoru.

Během zkoušky emisí se referenční otáčky a točivé momenty a naměřené otáčky a točivé momenty zaznamenávají s minimální frekvencí 1 Hz, přednostně však s frekvencí 5 Hz či dokonce 10 Hz. Tato vyšší frekvence záznamu je důležitá, neboť pomáhá minimalizovat zkreslení způsobené časovou prodlevou mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu.

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty lze zaznamenávat v nižších frekvencích (dokonce 1 Hz), pokud se zaznamenávají průměrné hodnoty v časovém intervalu mezi zaznamenávanými hodnotami. Průměrné hodnoty se vypočítají z naměřených hodnot aktualizovaných s frekvencí nejméně 5 Hz. Tyto zaznamenané hodnoty slouží k výpočtu statistických údajů k ověření správnosti cyklu a celkem vykonané práce.

7.8.3.1.   Provedení zkoušky NRTC

Provedou se postupy před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně stabilizace, vychladnutí a kalibrace analyzátoru.

Zkouška začne takto:

Sled zkoušky je v případě NRTC se startem za studena zahájen bezprostředně po nastartování motoru ochlazeného podle bodu 7.3.1.2, nebo v případě NRTC se startem za tepla je zahájen ze stavu odstavení za tepla. Provede se sled podle bodu 7.4.2.1.

Záznam údajů, odběr vzorků výfukového plynu a integrace naměřených hodnot se zahájí souběžně s nastartováním motoru. Zkušební cyklus se zahájí při nastartování motoru a provede se podle harmonogramu v dodatku 3 přílohy XVII.

Na konci cyklu pokračuje odběr vzorků a všechny systémy jsou v provozu za účelem poskytnutí času na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu.

Provedou se postupy po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.3.2.   Provedení zkoušky LSI-NRTC

Provedou se postupy před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně stabilizace a kalibrace analyzátoru.

Zkouška začne takto:

Zkouška se zahájí ve sledu uvedeném v bodě 7.4.2.2.

Se záznamem údajů, odběrem vzorků výfukového plynu a integrací naměřených hodnot se začne souběžně se zahájením cyklu LSI-NRTC na konci 30sekundové fáze na volnoběh uvedené v bodě 7.4.2.2 písm. b). Zkušební cyklus se provede podle harmonogramu v dodatku 3 přílohy XVII.

Na konci cyklu pokračuje odběr vzorků a všechny systémy jsou v provozu za účelem poskytnutí času na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu.

Provedou se postupy po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.3.3.   Kritéria ověření platnosti u zkušebních cyklů v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

Aby se ověřila platnost zkoušky, na referenční a naměřené hodnoty otáček, točivého momentu, výkonu a celkem vykonané práce se použijí kritéria ověření platnosti cyklu uvedená v tomto bodě.

7.8.3.4.   Výpočet práce vykonané v cyklu

Před vypočtením práce vykonané v cyklu se vypustí všechny hodnoty otáček a točivého momentu zaznamenané během startování motoru. Body se zápornými hodnotami točivého momentu se musí započítat jako nulová práce. Skutečná práce v cyklu W act (kWh) se vypočte z naměřených otáček motoru a hodnot točivého momentu. Práce v referenčním cyklu W ref (kWh) se vypočte z referenčních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Skutečná práce v cyklu W act slouží k porovnání s prací v referenčním cyklu W ref a k výpočtu emisí specifických pro brzdění (viz bod 7.2).

W act musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty W ref.

7.8.3.5.   Statistické ověření (viz dodatek 2 přílohy VII)

U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami.

K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi hodnotami referenčního cyklu a naměřenými hodnotami se může celý sled zpětnovazebních signálů naměřených otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Při posunu signálů naměřených hodnot se posunou otáčky a točivý moment ve stejném rozsahu a ve stejném směru.

Použije se metoda nejmenších čtverců s nejvhodnější rovnicí, která má tvar stanovený rovnicí (6-19):



y = a 1 x + a 0

(6-19)

kde:

y

je naměřená hodnota otáček (min– 1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 1

je sklon regresní přímky

x

je referenční hodnota otáček (min– 1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 0

je pořadnice regresní přímky s osou y.

V souladu s dodatkem 3 přílohy VII se pro každou regresní přímku vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) y v závislosti na x a koeficient určení (r 2).

Doporučuje se provést tuto analýzu při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 6.2.



Tabulka 6.2

Dovolené odchylky regresní přímky

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x

≤ 5,0 % maximálních otáček při zkoušce

≤ 10,0 % maximálního mapovaného točivého momentu

≤ 10,0 % maximálního mapovaného výkonu

Sklon regresní přímky, a 1

0,95 – 1,03

0,83 – 1,03

0,89 – 1,03

Koeficient určení, r 2

nejméně 0,970

nejméně 0,850

nejméně 0,910

pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

≤ 10 % volnoběžných otáček

±20 Nm nebo ±2 % max. točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší

±4 kW nebo ±2 % max. výkonu, podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro potřeby regrese je přípustné vypustit před regresními výpočty některé body, jak je uvedeno v tabulce 6.3. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je definován jako bod s normalizovaným točivým momentem 0 % a normalizovanými otáčkami 0 %. Vypuštění bodu je přípustné použít na celý cyklus nebo jakoukoli jeho část; vypuštěné body se musí specifikovat.



Tabulka 6.3

Přípustná vypuštění bodů z regresní analýzy

Událost

Podmínky (n = otáčky motoru, T = točivý moment)

Přípustná vypuštění bodů měření

Minimální požadavek operátora (bod volnoběhu)

n ref = n idle

a

T ref = 0 %

a

T act > (T ref – 0,02 T maxmappedtorque)

a

T act < (T ref + 0,02 T maxmappedtorque)

otáčky a výkon

Minimální požadavek operátora

n act ≤ 1,02 n ref a T act > T ref

nebo

n act > n ref a T actT ref'

nebo

n act > 1,02 n ref a T ref < T act ≤ (T ref + 0,02 T maxmappedtorque)

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

Maximální požadavek operátora

n act < n ref a T actT ref

nebo

n act ≥ 0,98 n ref a T act < T ref

nebo

n act < 0,98 n ref a T ref > T act ≥ (T ref – 0,02 T maxmappedtorque)

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

8.   Postupy měření

8.1.   Kontroly kalibrace a vlastností

8.1.1.   Úvod

Tento bod popisuje nutné kalibrace a ověření měřicích systémů. Specifikace, které se vztahují k jednotlivým přístrojům, viz bod 9.4.

Jako obecné pravidlo platí, že kalibrace nebo ověření se provedou pro úplný měřicí řetězec.

Nejsou-li kalibrace nebo ověření specifikovány pro část měřicího systému, pak se tato část kalibruje a její vlastnosti se ověřují s četností odpovídající veškerým doporučením výrobce měřicího systému a vyhovující osvědčenému technickému úsudku.

Pro stanovení dovolených odchylek u kalibrace a ověření se použijí mezinárodně známé a uznávané normy.

8.1.2.   Shrnutí kalibrací a ověření

Tabulka 6.4 shrnuje kalibrace a ověření popsaná v oddíle 8 a uvádí, kdy se mají provádět.



Tabulka 6.4

Shrnutí kalibrací a ověření

Druh kalibrace nebo ověření

Minimální četnost ()

8.1.3: Přesnost, opakovatelnost a šum

Přesnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

Opakovatelnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

Šum: nepožaduje se, je však doporučen u počáteční instalace.

8.1.4: Ověřování linearity

Otáčky: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Točivý moment: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Průtok nasávaného vzduchu, ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu a průtoky odebraných vzorků: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě, pokud není průtok ověřován kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku.

Průtok surového výfukového plynu: při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě, pokud není průtok ověřován kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku.

Děliče plynů: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Analyzátory plynů (není-li uvedeno jinak): při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Analyzátor FTIR: při instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Váhy na částice: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Nezávislý tlak a teplota: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.5: Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace – záznam v případě analyzátorů plynu, které nejsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu

Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu.

8.1.6: Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace – záznam v případě analyzátorů plynu, které jsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu

Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu.

8.1.7.1: Točivý moment

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.7.2: Tlak, teplota, rosný bod

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.1: Průtok paliva

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.2: Průtok sání

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.3: Průtok výfukového plynu:

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.4: Průtok zředěného výfukového plynu (CVS a PFD)

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.5: CVS/PFD a ověření zařízení k odběru vzorků ()

Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě. (kontrola propanem)

8.1.8.8: Netěsnost podtlaku

Při instalaci systému pro odběr vzorků. Před každým laboratorním zkoušením podle bodu 7.1: během 8 hodin před začátkem prvního zkušebního intervalu každého zkušebního cyklu a po údržbě, např. po výměnách předsazených filtrů.

8.1.9.1: Rušivý vliv O2 NDIR H2O

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.9.2: Rušivý vliv CO NDIR CO2 a H2O

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.10.1: Kalibrace FID

Optimalizace a ověření odezvy FID na uhlovodíky

Kalibrace, optimalizace a určení odezvy CH4: při počáteční instalaci a po větší údržbě.

Ověření odezvy CH4: při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.10.2: Rušivý vliv O2 na FID při měření surového výfukového plynu

Pro všechny analyzátory FID: při počáteční instalaci a po větší údržbě.

Pro analyzátory THC FID: při počáteční instalaci, po větší údržbě a

po optimalizaci FID podle bodu 8.1.10.1.

8.1.11.1: Utlumující rušivý vliv CO2 a H2O u CLD

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.3: Rušivý vliv HC a H2O u NDUV

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.4: Penetrace NO2 do chladicí lázně (chladiče)

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.5: Konverze NO2 na NO konvertorem

Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.12.1: Ověření vysoušeče vzorku

Pro termální chladiče: při instalaci a po větší údržbě. Pro osmotické membrány: při instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.13.1: Váhy na částice a vážení

Nezávislé ověření: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Ověření nuly, rozsahu a referenčního vzorku: v průběhu dvanácti hodin předcházejících vážení a po větší údržbě.

(1)   Provádět kalibrace a ověřování častěji, podle instrukcí výrobce měřicího systému a osvědčeného technického úsudku.

(2)   Ověření CVS není nutné v případě systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a zředěného výfukového plynu.

8.1.3.   Ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu

Hodnoty vlastností jednotlivých přístrojů uvedených v tabulce 6.8 slouží jako základ k určení přesnosti, opakovatelnosti a šumu jednotlivého přístroje.

Ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu přístroje se nevyžaduje. Může však být užitečné uvážit tato ověření, když se vymezují specifikace pro nový přístroj, ověřují vlastnosti nového přístroje při jeho dodávce, případně odstraňují nedostatky u existujících přístrojů.

8.1.4.   Ověřování linearity

8.1.4.1.   Oblast působnosti a frekvence

U každého měřicího systému uvedeného v tabulce 6.5 se ověřuje linearita nejméně s takovou frekvencí, jaká je uvedena v tabulce, v souladu s doporučeními výrobce měřicího systému a osvědčeným technickým úsudkem. Cílem ověřování linearity je stanovit, že měřicí systém proporcionálně odpovídá požadovanému rozsahu měření. Není-li uvedeno jinak, skládá se ověření linearity ze zanesení série nejméně 10 referenčních hodnot do měřicího systému. Měřicí systém každou referenční hodnotu kvantifikuje. Naměřené hodnoty se kolektivně porovnají s referenčními hodnotami použitím lineární regrese metodou nejmenších čtverců a kritérií linearity v tabulce 6.5.

8.1.4.2.   Požadavky na výkonnost

Nesplňuje-li měřicí systém příslušná kritéria linearity z tabulky 6.5, případné nedostatky se odstraní opětnou kalibrací, opravou, případně výměnou součásti. Po odstranění nedostatků se zopakuje ověření linearity za účelem potvrzení, že měřicí systém vyhovuje kritériím linearity.

8.1.4.3.   Postup

K ověření linearity se použije následující postup:

a) S měřicím systém se pracuje při pro něj stanovených teplotách, tlacích a průtocích;

b) Přístroj se vynuluje zavedením nulovacího signálu (jako by byl před zkouškami emisí); pro analyzátory plynu se použije nulovací plyn, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru;

c) Přístroj se kalibruje pro plný rozsah (jako by byl před zkouškami emisí) zavedením signálu plného rozsahu; pro analyzátory plynu se použije nulovací plyn, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru;

d) Po provedení kalibrace přístroje pro plný rozsah se musí zkontrolovat nula stejným signálem, který byl použit u písm. b) tohoto bodu. Použije se osvědčený technický úsudek, aby se na základě údaje o nule určilo, zda je nutné opětovně přístroj vynulovat nebo kalibrovat pro plný rozsah před dalším krokem;

e) U všech měřených veličin se použijí doporučení výrobce a osvědčený technický úsudek při výběru referenčních hodnot (y ref i ), které pokrývají úplný rozsah hodnot, jež se očekávají během zkoušky emisí, a tudíž nebude nutné za tyto hodnoty extrapolovat. Za jednu z referenčních hodnot ověření linearity se zvolí referenční signál nuly. Pro ověření linearity nezávislého tlaku a teploty se zvolí nejméně tři referenční hodnoty. Pro všechna ostatní ověření linearity se zvolí nejméně deset referenčních hodnot;

f) Podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku se provede výběr pořadí, ve kterém se bude zavádět série referenčních hodnot;

g) Referenční veličiny se generují a zavádějí podle bodu 8.1.4.4. Pro analyzátory plynu se použijí koncentrace plynů, o kterých se ví, že vyhovují specifikacím bodu 9.5.1, a zavedou se přímo do ústí analyzátoru;

h) Přístroji, když měří referenční hodnotu, je nutné poskytnout čas na stabilizaci;

i) Při frekvenci záznamu odpovídající nejméně minimální frekvenci uvedené v tabulce 6.7 se měří referenční hodnota po dobu 30 sekund a zaznamená se aritmetický průměr
image zaznamenaných hodnot;

j) Kroky pod písm. g) až i) tohoto bodu se opakují, dokud nejsou změřeny všechny referenční veličiny;

k) Aritmetické průměry
image a referenční hodnoty y ref i slouží k výpočtu regresních parametrů metodou nejmenších čtverců a statistických hodnot pro porovnání s kritérii minimálních vlastností vymezených v tabulce 6.5. Použijí se výpočty popsané v dodatku 3 přílohy VII.

8.1.4.4.   Referenční signály

Tento bod popisuje doporučené metody pro generování referenčních hodnot pro účely ověřování linearity podle bodu 8.1.4.3. Je nutné použít referenční hodnoty, které simulují skutečné hodnoty, nebo se vloží skutečná hodnota a změří měřicím systémem pro referenční hodnoty. V tomto druhém případě je referenční hodnotou hodnota udaná měřicím systémem pro referenční hodnoty. Referenční hodnoty a měřicí systémy pro referenční hodnoty musí splňovat mezinárodní požadavky.

V případě systémů k měření teplot s čidly, např. termočlánky, odporovým teploměrným zařízením a termistory, lze linearitu ověřit vyjmutím čidla ze systému a použitím simulátoru místo něj. Je nutné použít simulátor, který je nezávisle kalibrován a případně kompenzován studeným spojem. Odchylka simulátoru, který splňuje mezinárodní požadavky, vyjádřená na teplotní stupnici, musí být menší než 0,5 % maximální provozní teploty T max. Zvolí-li se tato možnost, je nutné použít čidla, která mají podle prohlášení dodavatele přesnost lepší než 0,5 % T max ve srovnání s jejich standardní kalibrační křivkou.

8.1.4.5.   Měřicí systémy vyžadující ověření linearity

Tabulka 6.5 uvádí měřicí systémy, u kterých se vyžaduje ověření linearity. Pro tuto tabulku platí následující:

a) Ověření linearity se provádí častěji, je-li to doporučeno výrobcem nebo vyplývá-li to z osvědčeného technického úsudku;

b) Výraz „min“ odkazuje na minimální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity.

Tato hodnota může být nula nebo záporná hodnota v závislosti na signálu;

c) Výraz „max“ obecně odkazuje na maximální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity. Například u děličů plynu představuje x max koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, neděleného a nezředěného. Toto jsou zvláštní případy, v nichž výraz „max“ odkazuje na rozdílnou hodnotu:

i) při ověřování linearity vah na částice odkazuje m max na typickou hmotnost filtru částic,

ii) při ověření linearity točivého momentu T max odkazuje na vrcholnou hodnotu točivého momentu motoru uvedenou výrobcem u motoru s nejvyšším točivým momentem, který se má zkoušet;

d) Specifikované rozsahy jsou inkluzivní. Např. specifikovaný rozsah 0,98–1,02 pro sklon a 1 znamená 0,98 ≤ a 1 ≤ 1,02;

e) Tato ověření linearity se nevyžadují u systémů, u nichž se ověřuje průtok zředěného výfukového plynu podle bodu 8.1.8.5 pro kontrolu propanem, nebo u systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a výfukového plynu;

f) U těchto veličin se musí splnit kritéria a 1 pouze, pokud je vyžadována absolutní hodnota konkrétní veličiny, na rozdíl od signálu, který je pouze lineárně úměrný skutečné hodnotě;

g) Mezi nezávislé teploty patří: teploty motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, teploty použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému a teploty použité při výpočtech emisí:

i) povinné jsou tyto kontroly linearity teploty: nasávání vzduchu, zkušební stav (stavy) pro následné zpracování (v případě motorů zkoušených se systémy následného zpracování výfukových plynů v cyklech se startem za studena), ředicí vzduch pro odběr vzorků částic (CVS, dvojité ředění a systémy s částí toku); odběr vzorků částic a vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků),

ii) tyto kontroly linearity teploty jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: přívod paliva; výstup vzduchu z chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu nesilničního mobilního stroje); přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu nesilničního mobilního stroje); a olej v olejové vaně/pánvi; chladivo před termostatem (u motoru chlazených kapalinou);

h) Mezi nezávislé tlaky patří: tlaky v motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, tlaky použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému a tlaky použité při výpočtech emisí:

i) povinné jsou tyto kontroly linearity tlaku: škrcení tlaku nasávaného vzduchu, protitlak výfukového plynu: barometr, manometr na vstupu CVS (použije-li se při měření CVS), vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků),

ii) tyto kontroly linearity tlaku jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů přeplňovaných turbodmychadlem zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícím chladič přeplňovacího vzduchu nesilničního mobilního stroje) a přívod a odvod paliva.



Tabulka 6.5

Měřicí systémy vyžadující ověření linearity

Měřicí systém

Veličina

Minimální frekvence ověřování

Kritéria linearity

image

a

SEE

r 2

Otáčky motoru

n

do 370 dnů před zkoušením

≤ 0,05 % n max

0,98–1,02

≤ 2 % n max

≥ 0,990

Točivý moment motoru

T

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % T max

0,98–1,02

≤ 2 % T max

≥ 0,990

Průtok paliva

qm

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % qm , max

0,98–1,02

≤ 2 % qm , max

≥ 0,990

Průtok nasávaného vzduchu (1)

qV

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % qV , max

0,98–1,02

≤ 2 % qV , max

≥ 0,990

Průtok ředicího vzduchu (1)

qV

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % qV , max

0,98–1,02

≤ 2 % qV , max

≥ 0,990

Průtok zředěného výfukového plynu (1)

qV

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % qV , max

0,98–1,02

≤ 2 % qV , max

≥ 0,990

Průtok surového výfukového plynu (1)

qV

do 185 dnů před zkoušením

≤ 1 % qV , max

0,98–1,02

≤ 2 % qV , max

≥ 0,990

Průtoky odebraných vzorků (1)

qV

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % qV , max

0,98–1,02

≤ 2 % qV , max

≥ 0,990

Děliče plynů

x/x span

do 370 dnů před zkoušením

≤ 0,5 % x max

0,98–1,02

≤ 2 % x max

≥ 0,990

Analyzátory plynů

x

do 35 dnů před zkoušením

≤ 0,5 % x max

0,99-1,01

≤ 1 % x max

≥ 0,998

Váhy na částice

m

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % m max

0,99–1,01

≤ 1 % m max

≥ 0,998

Nezávislé tlaky

p

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % p max

0,99–1,01

≤ 1 % p max

≥ 0,998

Převod signálů nezávislých teplot z analogových na digitální

T

do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % T max

0,99–1,01

≤ 1 % T max

≥ 0,998

(1)   Namísto standardního objemového průtoku může být jako veličina „množství“ použit molární průtok. V tomto případě lze v příslušných kritériích linearity namísto maximálního standardního objemového průtoku použít maximální molární průtok.

8.1.5.   Systém pro kontinuální analýzu plynů – ověření odezvy a aktualizace záznamů

Tento oddíl popisuje obecný postup ověřování u systému pro kontinuální analýzu plynů z hlediska odezvy a aktualizace záznamů. Pro ověřování u analyzátorů s kompenzací viz bod 8.1.6.

8.1.5.1.   Oblast působnosti a frekvence

Toto ověření se provádí po instalaci nebo výměně analyzátoru plynů používaného pro kontinuální odběr vzorků. Toto ověření se rovněž provádí, pokud je systém znovu nakonfigurován takovým způsobem, že by mohla být změněna jeho odezva. Toto ověření je nutné pro kontinuální analyzátory plynů, používané u zkušebních cyklů v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) nebo cyklu RMC, není však nutné pro systémy analyzátorů plynů pracujících s dávkami nebo pro systémy analyzátorů plynů používané výhradně pro zkoušení pomocí cyklu NRSC s diskrétními režimy.

8.1.5.2.   Principy měření

Tato zkouška ověřuje, že frekvence aktualizace a záznamu odpovídají celkové odezvě systému na rychlé změny hodnot koncentrací v odběrné sondě vzorků. Systémy analyzátorů plynu se optimalizují, aby jejich celková odezva na rychlé změny koncentrace byla aktualizována a zaznamenávala se vhodnou frekvencí zabraňují ztrátě informací. Tato zkouška rovněž ověřuje, že systémy kontinuálních analyzátorů plynu dodržují minimální dobu odezvy.

K vyhodnocení doby odezvy musí být nastavení systému naprosto stejná jako při měření v průběhu zkoušky (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Zařízení k přepnutí plynu musí být schopno provést přepnutí v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu.

8.1.5.3.   Požadavky na systém

a) Doba odezvy systému musí být ≤ 10 sekund při době náběhu ≤ 5 sekundy pro všechny složky (CO, NOx, 2 a HC) a všechny použité rozsahy.

Všechny údaje (koncentrace, průtoky paliva a vzduchu) se musí posunout o naměřené doby jejich odezvy před vypočtením emisí podle přílohy VII.

b) K doložení, že dochází k přijatelné aktualizaci a záznamu celkové odezvy systému, je nutné, aby systém splňoval jedno z následujících kritérií:

i) součin průměrné doby náběhu a frekvence, se kterou systém zaznamenává aktualizovanou koncentraci, musí být nejméně 5. V žádném případě nesmí průměrná doba náběhu překračovat 10 sekund,

ii) frekvence záznamu koncentrace musí být nejméně 2 Hz (viz také tabulka 6.7).

8.1.5.4.   Postup

Pro ověření odezvy každého systému kontinuálního analyzátoru platí tento postup:

a) Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce systému analyzátoru pro nastartování a provoz. Měřicí systém se nastaví pro optimalizaci vlastností. Toto ověření se provede s analyzátorem pracujícím stejným způsobem, jaký je použit u zkoušky emisí. Pokud analyzátor sdílí odběrný systém s jinými analyzátory a pokud tok plynu do jiných analyzátorů ovlivní dobu odezvy systému, pak se ostatní analyzátory nastartují a jsou v provozu během tohoto ověřování. Tato ověřovací zkouška může být realizována zároveň na několika analyzátorech sdílejících stejný odběrný systém. Pokud se při zkoušce emisí použijí analogové filtry nebo digitální filtry pracující v reálném čase, musí být tyto filtry v průběhu tohoto ověření fungovat stejným způsobem.

b) Pro zařízení používané k potvrzení správnosti doby odezvy systému se doporučuje nejkratší délka vedení plynu mezi všemi připojeními, přičemž zdroj nulovacího plynu musí být připojen k rychločinnému třícestnému ventilu (2 vstupy a 1 výstup) za účelem řízení toku nulovacích a kalibračních plynů pro plný rozsah ke vstupu sondy odběrného systému nebo k tvarovce T v blízkosti výstupu ze sondy. Průtok plynu je obvykle větší než průtok vzorku sondou, přičemž přebytek proteče mimo vstup do sondy. Je-li průtok plynu menší než průtok sondou, upraví se koncentrace plynu, aby se zohlednilo ředění okolním vzduchem nasávaným sondou. Lze použít dvousložkové nebo vícesložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. Lze použít dvousložkové nebo vícesložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. Směs kalibračních plynů pro plný rozsah lze vytvořit zařízením k vytváření směsí nebo směšovacím zařízením. K vytvoření směsi kalibračních plynů pro plný rozsah zředěných N2 s kalibračními plyny pro plný rozsah zředěnými vzduchem se doporučuje použít zařízení k vytváření směsi nebo směšovací zařízení.

Použitím děliče plynů se kalibrační plyn pro plný rozsah NO–CO–CO2–C3H8–CH4 (zbytek N2) rovnoměrně smísí s kalibračním plynem pro plný rozsah NO2 (doplněný čištěným syntetickým vzduchem). Ve vhodných případech lze místo směsi kalibračního plynu pro plný rozsah NO-CO-CO2-C3H8-CH4 (zbytek N2) použít standardní dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. V takovém případě se musí pro každý analyzátor provést samostatná zkouška odezvy. Výstup děliče plynů se napojí na jiný vstup třícestného ventilu. Výstup ventilu se připojí k přetoku u sondy systému analyzátoru plynu nebo k přetokové tvarovce mezi sondou a potrubím vedoucím ke všem ověřovaným analyzátorům. Zapojení musí bránit pulsacím tlaku v důsledku zastavení toku směšovacím zařízením. Každá z těchto složek plynu, která není relevantní pro účely ověření analyzátorů, se vynechá. Alternativně lze použít láhve s jednotlivými plyny a dobu odezvy měřit odděleně.

c) Sběr údajů se provádí takto:

i) ventil se přepne k nastartování toku nulovacího plynu,

ii) umožní se stabilizace zohledňující transportní zpoždění a nejpomalejší plnou odezvu analyzátoru,

iii) zahájí se záznam údajů s frekvencí používanou při zkoušce emisí. Každá zaznamenaná hodnota musí být jedinečná aktualizovaná koncentrace naměřená analyzátorem, zaznamenané hodnoty se nesmí měnit interpolací nebo filtrováním,

iv) ventil se přepne, aby umožňoval tok směsi kalibračních plynů pro plný rozsah do analyzátorů. Tento čas se zaznamená jako t 0,

v) zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru,

vi) průtok se přepne tak, aby do analyzátoru vtékal nulovací plyn. Tento čas se zaznamená jako t 100,

vii) zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru,

viii) kroky uvedené pod písm. c) iv) až vii) tohoto bodu se opakují k zaznamenání sedmi cyklů s tím, že nakonec do analyzátorů vteče nulovací plyn,

ix) zaznamenávání se zastaví.

8.1.5.5.   Hodnocení vlastností

Údaje získané podle bodu 8.1.5.4 písm. c) slouží k výpočtu průměrné doby náběhu pro každý z analyzátorů.

a) Pokud se na základě volby prokazuje vyhovění požadavkům bodu 8.1.5.3 písm. b) podbodu i), postupuje se takto: doby náběhu (v sekundách) se vynásobí příslušnými frekvencemi záznamu Hz (1/s). Hodnota každého výsledku musí činit nejméně 5. Je-li tato hodnota menší než 5, je nutné zvětšit frekvenci záznamu, nebo přizpůsobit průtoky, případně se musí změnit uspořádání odběrného systému za účelem prodloužení doby náběhu. Rovněž je možné nakonfigurovat digitální filtry za účelem prodloužení doby náběhu;

b) Pokud se na základě volby prokazuje dodržení požadavků bodu 8.1.5.3 písm. b) podbodu ii), stačí prokázat, že se požadavkům bodu 8.1.5.3 písm. b) podbodu ii) vyhovělo.

8.1.6.   Ověření doby odezvy u kompenzačních analyzátorů

8.1.6.1.   Oblast působnosti a frekvence

Ověření se provádí k určení odezvy systému u kontinuální analýzy plynů, kde odezvu jednoho analyzátoru kompenzuje odezva jiného za účelem kvantifikování plynných emisí. Pro účely této kontroly se vodní pára považuje za plynnou složku. Toto ověření je povinné pro kontinuální analyzátory plynu, které se používají u zkušebních cyklů v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) nebo cyklu RMC. Ověření není nutné u analyzátorů plynu pracujících s dávkami nebo pro kontinuální analyzátory plynu používané výhradně pro zkoušení pomocí cyklu NRSC s diskrétními režimy. Toto ověření se nevztahuje na korekce vody odstraněné ze vzorku, které byly provedeny po zkoušce Toto ověření se provádí po počáteční instalaci (tj. uvedení zkušební komory do provozu). Po větší údržbě lze použít bod 8.1.5 k ověření jednotné odezvy, pokud u všech vyměněných součástí byla někdy ověřena jednotná odezva za vlhka.

8.1.6.2.   Principy měření

Tímto postupem se ověřuje synchronizace a jednotná odezva při kontinuálních měřeních kombinovaných plynů. U tohoto postupu je nutné zajistit, že jsou v činnosti všechny kompenzační algoritmy a korekce vlhkosti.

8.1.6.3.   Požadavky na systém

Požadavky na celkovou dobu odezvy a na náběh uvedené v bodě 8.1.5.3 písm. a) platí rovněž pro kompenzační analyzátory. Navíc liší-li se frekvence záznamu od frekvence aktualizace kontinuálně kombinovaného / kompenzovaného signálu, použije se pro ověření vyžadované v bodě 8.1.5.3 písm. b) podbodě i) nižší z těchto dvou frekvencí.

8.1.6.4.   Postup

Musí se použít všechny postupy uvedené v bodě 8.1.5.4 písm. a) až c). Navíc se rovněž musí změřit doba odezvy a náběh vodní páry, pokud je kompenzační algoritmus založený na měření vodní páry. V takovém případě se nejméně jeden z použitých kalibračních plynů (avšak nikoliv NO2) zvlhčí tímto způsobem:

Pokud systém nepoužívá vysoušeč odebraného vzorku k odstranění vody ze vzorku plynu, kalibrační plyn se zvlhčí průtokem směsi plynu skrze utěsněnou nádobu (probubláváním destilovanou vodou), v níž se zvlhčí plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, který se odhaduje v průběhu odběru emisí. Pokud systém během zkoušky používá kontrolou ověřený vysoušeč odebraného vzorku, lze připojit zvlhčenou směs plynů za vysoušečem vzorku tak, že směs bude probublávat destilovanou vodou v utěsněné nádobě při 298 ± 10 K (25 ± 10 °C), nebo při teplotě vyšší, než je rosný bod. V každém případě musí být zvlhčený plyn udržován při teplotě nejméně o 5 K (5 °C) vyšší, než je jeho lokální rosný bod v potrubí. Kteroukoli z těchto složek plynu je možné vypustit, není-li relevantní pro toto ověření analyzátorů. Pokud u některé z těchto složek plynu není možná kompenzace vody, je možné u těchto analyzátorů provést kontrolu odezvy bez zvlhčení.

8.1.7.   Měření parametrů motoru a podmínky okolí

Výrobce motoru používá postupy interní kontroly jakosti vyhovující uznávaným vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Mimoto platí následující postupy.

8.1.7.1.   Kalibrace točivého momentu

8.1.7.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Všechny systémy pro měření točivého momentu, včetně měřicích systémů a snímačů točivého momentu dynamometru, se kalibrují po počáteční instalaci a po větší údržbě za použití kromě jiného referenční síly nebo ramena páky o referenční délce se závažím. Pro opakování kalibrace se použije osvědčený technický úsudek. U linearizace výstupu snímače točivého momentu se postupuje podle instrukcí výrobce snímače. Jsou přípustné jiné metody kalibrace.

8.1.7.1.2   Kalibrace závaží

Při této technice se využívá známá síla vyplývající ze zavěšení určitého závaží na rameno páky v určité vzdálenosti. Je třeba zajistit, aby rameno páky se závažími bylo kolmo ke směru tíže (tj. aby bylo ve vodorovné poloze) a kolmo k rotační ose dynamometru. Nejméně šest kombinací kalibračních závaží se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a hmotnosti závaží se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. Síla, kterou vyvíjí konkrétní závaží, se určí vynásobením jeho hmotnosti podle mezinárodních norem hodnotou místního tíhového zrychlení.

8.1.7.1.3   Kalibrace tenzometry nebo prstencovým siloměrem

Při této technice se využívá síla vyplývající buď ze zavěšení závaží na rameno páky (závaží a délka ramene páky se nepoužijí pro určení referenčního točivého momentu) nebo se dynamometr provozuje při různých točivých momentech. Nejméně šest kombinací sil se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a síly se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. V tomto případě se referenční točivý moment určí vynásobením výstupní síly referenčního měřidla (např. tenzometr nebo prstencový siloměr) efektivní délkou ramena jeho páky, měřené od bodu měření síly k rotační ose dynamometru. Je třeba zajistit, aby se tato délka měřila kolmo k měřicí ose referenčního měřidla a byla kolmo k rotační ose dynamometru.

8.1.7.2.   Kalibrace tlaku, teploty a rosného bodu

Po počáteční instalaci se kalibrují přístroje pro měření tlaku, teploty a rosného bodu. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku.

U systémů k měření teploty s termočlánky, odporovými teploměrnými zařízeními a termistorovými čidly se kalibrace systému provádí podle popisu v bodě 8.1.4.4 ohledně ověření linearity.

8.1.8.   Měření průtoku

8.1.8.1.   Kalibrace průtoku paliva

Průtokoměry paliva se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku.

8.1.8.2.   Kalibrace průtoku nasávaného vzduchu

Průtokoměry nasávaného vzduchu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku.

8.1.8.3.   Kalibrace průtoku výfukového plynu

Průtokoměry výfukového plynu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku.

8.1.8.4.   Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

8.1.8.4.1   Shrnutí

a) Tento oddíl popisuje, jak kalibrovat průtokoměry pro systémy odběru vzorků výfukového plynu s konstantním objemem;

b) Kalibrace se provede, když je průtokoměr namontován do své trvalé pozice. Tuto kalibraci je nutné provést vždy, když se změní jakákoliv část konfigurace toku před průtokoměrem nebo za ním, která může ovlivnit kalibraci průtokoměru. Tato kalibrace se provede po počáteční instalaci systému CVS a po každé nápravné akci, která neodstraní nesplnění ověření průtoku zředěného výfukového plynu (tj. kontrolu propanem) v bodě 8.1.8.5;

c) Průtokoměr CVS se kalibruje referenčním průtokoměrem, např. průtokoměrem Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním, průtokovou tryskou zakřivenou dlouhým poloměrem, clonou s pozvolnou změnou průměru, prvkem s laminárním prouděním, sadou Venturiho trubic s kritickým prouděním nebo ultrazvukovým průtokoměrem. Musí se použít referenční průtokoměr, který udává množství s tolerancí ±1 % podle mezinárodně uznávaných norem. Odezva tohoto referenčního průtokoměru na průtok se použije jako referenční hodnota pro kalibraci průtokoměru CVS;

d) Před referenčním průtokoměrem se nesmí použít clona nebo jiný odpor, který by mohl ovlivnit průtok před průtokoměrem, vyjma případu, kdy se průtokoměr kalibruje s tímto odporem;

e) Sled kalibrace uvedený v tomto bodě 8.1.8.4 je založen na molárním přístupu. Pro odpovídající sled používaný při hmotnostním přístupu viz bod 2.5 přílohy VII;

f) Alternativně lze podle rozhodnutí výrobce při kalibraci přesunout Venturiho trubici s kritickým prouděním (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV) z jejího stálého umístění, jestliže jsou při instalaci do systému CVS splněny tyto podmínky:

1) Po instalaci CFV nebo SSV do systému CVS je třeba uplatnit osvědčený technický úsudek k ověření toho, že mezi vstupem CVS a Venturiho trubicí nevznikly netěsnosti.

2) Po kalibraci Venturiho trubice ex situ se musí v případě CFV ověřit veškeré kombinace průtoku Venturiho trubicí, nebo v případě SSV minimálně v 10 bodech průtoku pomocí kontroly propanem, jak je popsáno v bodě 8.1.8.5. Výsledek kontroly propanem nesmí v žádném bodě průtoku Venturiho trubicí překračovat dovolenou odchylku uvedenou v bodě 8.1.8.5.6.

3) K ověření ex-situ kalibrace systému CVS s více než jednou CFV se provede následující kontrola:

i) k zajištění konstantního toku propanu do ředicího tunelu se použije zařízení zajišťující konstantní průtok,

ii) v případě průtokoměru SSV se koncentrace uhlovodíků měří nejméně u 10 různých průtoků, nebo v případě průtokoměru CFV u veškerých možných kombinací průtoku, přičemž průtok propanu musí být konstantní,

iii) koncentrace pozadí uhlovodíků v ředicím vzduchu se měří na začátku a na konci zkoušky. Před provedením regresní analýzy podle bodu iv) se odečte průměrná koncentrace pozadí z každého měření v každém bodě průtoku,

iv) s použitím všech párových hodnot průtoku a korigované koncentrace se musí provést regrese výkonu, aby vznikl vztah ve tvaru y = a × xb, přičemž koncentrace se použije jako nezávislá proměnná a průtok jako závislá proměnná. Pro každý datový bod je třeba vypočítat rozdíl mezi změřeným průtokem a hodnotou, kterou představuje přizpůsobení křivky. Rozdíl v každém bodě musí být menší než příslušná regresní hodnota ± 1 %. Hodnota b musí být mezi – 1,005 a – 0,995. Jestliže výsledky nejsou v těchto mezích, je třeba provést nápravné kroky v souladu s bodem 8.1.8.5.1 písm. a).

8.1.8.4.2   Kalibrace PDP

Objemové dávkovací čerpadlo (PDP) se kalibruje, aby se stanovila rovnice průtoku v závislosti na otáčkách PDP zohledňující únik toku těsnicími plochami v PDP jako funkce vstupního tlaku PDP. Pro tuto rovnici se stanoví koeficienty specifické pro každé otáčky, při nichž PDP pracuje. Průtokoměr PDP se kalibruje takto:

a) Systém se zapojí podle obrázku 6.5;

b) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a PDP musí být menší než 0,3 % celkového průtoku v nejnižším kalibrovaném průtokovém bodě; například v bodě největšího odporu a nejnižších otáček PDP;

c) Během činnosti PDP je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu PDP v rozmezí ±2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

d) Otáčky PDP se nastaví na první bod otáček kalibrace;

e) Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření;

f) PDP je v činnosti po dobu nejméně 3 minut, aby se systém stabilizoval. Následně se při kontinuálně pracujícím PDP zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných údajů každé z těchto veličin:

i) střední průtok referenčního průtokoměru,
image ,

ii) střední teplota na vstupu PDP, T in,

iii) střední statický absolutní tlak na vstupu PDP, p in,

iv) střední statický absolutní tlak na výstupu PDP, p out,

v) střední otáčky PDP, n PDP;

g) Ventil odporu se postupně zavře, aby se snížil absolutní tlak na vstupu PDP, p in;

h) Postup v písm. f) a g) bodu 8.1.8.4.2 se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně šesti polohách otevření ventilu odporu představujících úplný rozsah možných provozních tlaků ve vstupu PDP;

i) Za použití nashromážděných dat a rovnic uvedených v příloze VII se PDP kalibruje;

j) Postup v písm. f) až i) tohoto bodu se opakuje pro každé provozní otáčky PDP;

k) Rovnice uvedené v oddílu 3 přílohy VII (molární přístup) nebo oddílu 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) se použijí k stanovení rovnice pro průtok PDP pro zkoušky emisí;

l) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu 8.1.8.5;

m) PDP se nesmí používat při hodnotách tlaku nižších, než je nejnižší tlak na vstupu, který byl zkoušen při kalibraci.

8.1.8.4.3   Kalibrace CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při nejmenším očekávaném rozdílu statických tlaků mezi jejím vstupem a výstupem. Průtokoměr CFV se kalibruje takto:

a) Systém se zapojí podle obrázku 6.5;

b) Nastartuje se dmychadlo za CFV;

c) Během činnosti CFV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu CFV v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

d) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a CFV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejvyšším odporu;

e) Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření. Místo variabilního odporu lze měnit tlak za CFV změnou otáček dmychadla nebo zavedením řízeného úniku. Některá dmychadla však mají omezení při provozu bez zatížení;

f) Po dobu nejméně 3 minut je CFV v činnosti, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující CFV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin:

i) střední průtok referenčního průtokoměru,
image ,

ii) volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Přípustné předpoklady během měření emisí viz příloha VII,

iii) střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in,

iv) střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in,

v) střední rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem CFV, Δp CFV;

g) Ventil odporu se postupně zavře, aby se snížil absolutní tlak na vstupu do CFV, p in;

h) Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně deseti polohách odporu, aby se během zkoušení vyzkoušel očekávaný nejúplnější rozsah Δp CFV. Pro kalibraci při nejmenších možných odporech není nutné odstraňovat komponenty kalibrace nebo komponenty CVS;

i)  C d a nejvyšší přípustný poměr tlaků r se určí postupem popsaným v příloze VII;

j)  C d se použije k určení průtoku CFV během zkoušky emisí. CFV se nesmí používat při hodnotách nižších, než je přípustný poměr r, určený v příloze VII;

k) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu 8.1.8.5;

l) Pokud je CVS nakonfigurován, aby působil současně na více CFV, musí být CVS kalibrován jedním z následujících způsobů:

i) veškeré kombinace systémů CFV musí být kalibrovány podle tohoto oddílu a přílohy VII. Instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz příloha VII,

ii) každá CFV se musí kalibrovat podle tohoto bodu a přílohy VII. Instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz příloha VII.

8.1.8.4.4   Kalibrace SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při očekávaném rozpětí tlaků na vstupu. Průtokoměr SSV se kalibruje takto:

a) Systém se zapojí podle obrázku 6.5;

b) Nastartuje se dmychadlo za SSV;

c) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a SSV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejvyšším odporu;

d) Během činnosti SSV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu SSV v rozmezí ±2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

e) Variabilní odpor nebo dmychadlo s proměnnými otáčkami se nastaví na průtok větší, než je největší průtok, který se očekává v průběhu zkoušky. Průtoky se nesmějí extrapolovat za kalibrované hodnoty, je tudíž vhodné ujistit se, že je Reynoldsovo číslo Re v hrdle SSV při největším kalibrovaném průtoku větší než maximální Re, které se očekává během zkoušky;

f) SSV se ponechá v chodu po dobu nejméně 3 minut, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující SSV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin:

i) střední průtok referenčního průtokoměru,
image ,

ii) volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Přípustné předpoklady viz příloha VII,

iii) střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in,

iv) střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in,

v) rozdíl statických tlaků mezi statickým tlakem na vstupu Venturiho trubice a statickým tlakem v hrdle Venturiho trubice, Δp SSV;

g) Odporový ventil se postupně zavře nebo se sníží rychlost turbodmychadla s cílem snížit průtok;

h) Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů o nejméně deseti průtocích;

i) Stanoví se funkce C d v závislosti na Re za použití nashromážděných údajů a rovnic v příloze VII;

j) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodě 8.1.8.5 za použití nové rovnice pro C d v závislosti na Re;

k) SSV se použije pouze mezi minimálním a maximálním kalibrovaným průtokem;

l) Rovnice uvedené v oddílu 3 přílohy VII (molární přístup) nebo oddílu 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) se použijí ke stanovení průtoku SSV při zkoušce.

8.1.8.4.5   Kalibrace nadzvukového přístroje (vyhrazeno)

image

8.1.8.5.   Ověření CVS a zařízení k odběru vzorků dávkami (kontrola propanem)

8.1.8.5.1   Úvod

a) Kontrola propanem slouží pro ověření CVS, aby se stanovilo, zda existují nesrovnalosti mezi naměřenými hodnotami zředěného výfukového plynu. Kontrola propanem rovněž pomáhá ověřit systém odběru vzorků dávkami, aby se zjistilo, zda existují nesrovnalosti v systému odběru dávkami odebírajícím vzorek z CVS, jak popisuje písm. f) tohoto bodu. Podle osvědčeného technického úsudku a bezpečné praxe lze tuto kontrolu provést jiným plynem, než je propan, např. CO2 nebo CO. Negativní výsledek kontroly propanem může indikovat problém či více problémů, které je nutné odstranit, viz níže:

i) nesprávná kalibrace analyzátoru. Analyzátor FID je nutné znovu kalibrovat, opravit, nebo vyměnit,

ii) zkontrolovat, zda nedochází k únikům v tunelu CVS, spojeních, spojovacích prvcích a odběrném systému HC podle bodu 8.1.8.7,

iii) ověřit, zda nedošlo k nesprávnému smísení podle bodu 9.2.2,

iv) ověřit, zda nedošlo ke kontaminaci odběrného systému uhlovodíky, jak popisuje bod 7.3.1.2,

v) změna v kalibraci CVS. V daném místě se kalibruje průtokoměr CVS, jak popisuje bod 8.1.8.4,

vi) jiné problémy s CVS nebo s technickým či programovým vybavením sloužícím k ověření odběru vzorků. Zkontroluje se, zda systém CVS a hardware a software k ověření CVS nevykazují nedostatky;

b) Kontrola propanem používá buď referenční hmotnost nebo referenční průtok C3H8 coby sledovacího plynu v CVS. Pokud se použije referenční průtok, je třeba zohlednit každé neideální chování plynu C3H8 v referenčním průtokoměru. Oddíl 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) nebo oddíl 3 přílohy VII (molární přístup) uvádějí, jak se kalibrují a používají některé průtokoměry. V bodě 8.1.8.5 a příloze VII nelze pracovat s předpokladem ideálního plynu. Při kontrole propanem se porovnává vypočtená hmotnost vstříknutého C3H8 s referenční hodnotou při měření HC a měření průtoků CVS.

8.1.8.5.2   Metoda zavedení známého množství propanu do systému CVS

Celková přesnost odběrného systému CVS a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému během jeho normální činnosti. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle přílohy VII. Použije se některá z dvou níže uvedených metod:

a) Měření gravimetrickou technikou se provádí takto: Změří se hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem s přesností ±0,01 g. Systém CVS je v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství vypuštěného čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

b) Měření clonou s kritickým prouděním se provádí takto: Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, je průtok, nastavený pomocí clony s kritickým průtokem, nezávislý na tlaku na výstupu clony (kritický průtok). Systém CVS musí být v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

8.1.8.5.3   Příprava kontroly propanem

Kontrola propanem se připraví následovně:

a) Pokud se místo referenčního průtoku použije referenční hmotnost C3H8, pracuje se s lahví naplněnou C3H8. Referenční hmotnost C3H8 v lahvi se určí s přesností ±0,5 % množství C3H8, které má být použito;

b) Zvolí se vhodné průtoky CVS a C3H8;

c) Zvolí se místo zavedení C3H8 do CVS. Místo zavedení se zvolí tak, aby bylo co nejblíže místu, kde se do CVS zavádí výfukový systém motoru. Lahev s C3H8 se připojí k systému vstřikování plynu;

d) CVS je v činnosti a je stabilizován;

e) Všechny výměníky tepla v odběrném systému se předehřejí nebo předchladí;

f) Vyhřívané a chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty;

g) Případně se ověří strana podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle popisu v bodě 8.1.8.7.

8.1.8.5.4   Příprava odběrného systému HC na kontrolu propanem

Ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti lze provést podle písm. g) tohoto bodu. Použije-li se tento postup, lze použít postup kontaminace HC v bodě 7.3.1.2. Neprovádí-li se ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle písm. g), pak je nutné odběrný systém HC vynulovat, kalibrovat pro plný rozsah a ověřit kontaminaci následujícím způsobem:

a) Zvolí se nejnižší rozsah analyzátoru HC, při kterém lze měřit koncentraci C3H8 plánovanou pro CVS, a zvolí se průtoky C3H8;

b) Analyzátor HC se vynuluje nulovacím vzduchem zavedeným do vstupu analyzátoru;

c) Analyzátor HC se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem C3H8 zavedeným do vstupu analyzátoru;

d) Proud nulovacího vzduchu směřuje na sondu HC nebo do trubky mezi sondou HC a přenosovým potrubím;

e) Stabilní koncentrace HC v odběrném systému HC se měří při přetoku nulovacího vzduchu. V případě měření HC dávkami je nutné naplnit nádrž na dávku (jako je jímací vak) a změřit koncentraci přetoku HC;

f) Přesahuje-li koncentrace HC v toku 2 μmol/mol, nesmí se do odstranění kontaminace postupovat dále. Je nutné určit zdroj kontaminace a odstranit ji, např. systém vyčistit nebo vyměnit kontaminované části;

g) Pokud koncentrace HC v toku nepřesahuje 2 μmol/mol, zaznamená se tato hodnota jako x HCinit a použije se ke korigování kontaminací HC podle popisu v oddílu 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) nebo oddílu 3 přílohy VII (molární přístup).

8.1.8.5.5   Provedení kontroly propanem

a) Kontrola propanem se provede následovně:

i) pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čistá úložná média, jako jsou vyprázdněné vaky,

ii) přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce,

iii) pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu,

iv) všechna integrační zařízení se vynulují,

v) zahájí se odběr vzorků a všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu,

vi) vpustí se C3H8 ve zvoleném průtoku. Pokud se použije referenční průtok C3H8, zahájí se integrace tohoto průtoku,

vii) C3H8 se dále vpouští, dokud nebylo vypuštěno dostatek C3H8 k zajištění přesného kvantifikování referenčního C3H8 a změřeného C3H8,

viii) láhev s C3H8 se uzavře, přičemž odběr vzorků pokračuje, dokud nejsou zohledněny časové prodlevy z důvodu dopravy vzorku a odezvy analyzátoru,

ix) odběr vzorků se zastaví a všechny integrátory průtoku se vypnou;

b) v případě měření clonou s kritickým prouděním lze pro kontrolu propanem použít jako alternativní metodu k metodě uvedené v písm. a) bodu 8.1.8.5.5 následující postup:

i) pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čistá úložná média, jako jsou vyprázdněné vaky,

ii) přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce,

iii) pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu,

iv) všechna integrační zařízení se vynulují,

v) z referenční láhve se vypouští obsah C3H8 se zvoleným průtokem,

vi) zahájí se odběr vzorků, přičemž všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu poté, co se potvrdí stabilní koncentrace HC,

vii) obsah lahve se dále vpouští, dokud nebylo vypuštěno dostatek C3H8 k zajištění přesného kvantifikování referenčního C3H8 a změřeného C3H8,

viii) všechny integrátory se vypnou,

ix) referenční láhev s C3H8 se uzavře.

8.1.8.5.6   Vyhodnocení kontroly propanem

Po provedení kontroly se provede následující:

a) Pokud se prováděl odběr vzorků dávkami, podrobí se vzorky analýze co nejdříve;

b) Po analýze HC následuje korekce kontaminace a pozadí;

c) Vypočte se celková hmotnost C3H8 na základě údajů CVS a HC podle popisu v příloze VII, přičemž se použije molární hmotnost C3H8 (M C3H8) místo efektivní molární hmotnosti HC (M HC);

d) Pokud se pracuje s referenční hmotností (gravimetrická metoda), určí se hmotnost propanu v láhvi s přesností ±0,5 % a referenční hmotnost C3H8 se určí odečtením hmotnosti prázdné láhve na propan od hmotnosti plné láhve na propan. Pokud se použije clona s kritickým prouděním (měření clonou s kritickým prouděním), určí se hmotnost propanu jako součin průtoku a doby zkoušky;

e) Referenční hmotnost C3H8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ±3,0 % referenční hmotnosti, CVS byl ověřen pozitivně.

8.1.8.5.7   Ověření sekundárního ředicího systému částic

Když se kontrola propanem musí opakovat k ověření sekundárního ředicího systému částic, platí pro toto ověření následující postup podle písm. a) až d):

a) Odběrný systém HC se nastaví tak, aby vzorek odebral v blízkosti umístění úložného média zařízení k odběru vzorků (jako je filtr částic). Je-li absolutní tlak v tomto místě příliš nízký pro odběr vzorku HC, lze vzorek HC odebrat z výstupu odběrného čerpadla dávek. Vzorek z výstupu čerpadla je nutno odebírat opatrně, neboť únik z čerpadla za průtokoměrem zařízení k odběru vzorků dávkami, který by jinak byl přijatelný, způsobí chybný výsledek kontroly propanem;

b) Kontrola propanem popsaná v tomto bodě se opakuje, avšak HC se odebírá ze zařízení k odběru vzorků dávkami;

c) Vypočte se hmotnost C3H8 při zohlednění každého sekundárního zředění ze zařízení k odběru vzorků dávkami;

d) Referenční hmotnost C3H8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ±5 % referenční hmotnosti, zařízení k odběru vzorků dávkami ověření vyhovělo. V opačném případě je nutná korekce.

8.1.8.5.8   Ověření vysoušeče vzorku

Je-li na výstupu vysoušeče vzorku plynu umístěn snímač vlhkosti ke kontinuálnímu monitorování rosného bodu, tato kontrola se nemusí provádět, dokud je zajištěna vlhkost na výstupu vysoušeče pod minimálními hodnotami, které se používají při kontrolách utlumujícího rušivého vlivu, rušivého vlivu a kompenzace.

(a) Je-li k odstranění vody ze vzorku plynu použit vysoušeč vzorku plynu, jak povoluje bod 9.3.2.3.1, ověřují se jeho vlastnosti z hlediska ochlazování po jeho instalaci a větší údržbě. V případě vysoušečů s osmotickými membránami se vlastnosti ověřují po instalaci, po větší údržbě a v období 35 dnů před zkoušením;

(b) Schopnost analyzátoru správně měřit sledovanou složku výfukového plynu může být ovlivněna vodou, proto se voda někdy odstraňuje ze vzorku plynu před průchodem analyzátorem. Voda může například u chemiluminiscenčního detektoru negativně ovlivnit odezvu na NOx kolizním utlumujícím rušivým vlivem a u analyzátoru NDIR může mít pozitivní rušivý vliv vyvoláním odezvy obdobné jako na CO;

(c) Vysoušeč vzorku plynu musí vyhovovat specifikacím stanoveným v bodě 9.3.2.3.1 pro rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) za vysoušečem s osmotickou membránou nebo chladičem ve směru proudění;

(d) Vlastnosti vysoušeče vzorku plynu se ověřují podle následujícího postupu, případně se použije osvědčený technický úsudek k sestavení jiného postupu:

i) propojení se vytvoří z potrubí z polytetrafluorethylenu (PTFE) nebo z nerezavějící oceli,

ii) N2 nebo čištěný vzduch se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě, kde se zvlhčuje plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, jehož se má v průběhu odběru vzorků emisí dosáhnout,

iii) zvlhčený plyn se zavede před vysoušeč vzorku plynu,

iv) teplota zvlhčeného plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 °C nad jeho rosným bodem,

v) rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže vstupu vysoušeče vzorku plynu, aby se ověřilo, že tento rosný bod je nejvyšší, který byl odhadnut pro průběh odběru vzorku emisí,

vi) rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže výstupu vysoušeče vzorku plynu,

vii) vysoušeč vzorku plynu je pozitivně ověřen, pokud výsledek podle písm. d) podbodu vi) tohoto oddílu je nižší, než rosný bod odpovídající specifikacím vysoušeče vzorku plynu určeným podle bodu 9.3.2.3.1 plus 2 °C, nebo pokud molární podíl podle písm. d) podbodu vi) je menší než udávají odpovídající specifikace vysoušeče vzorku plynu plus 0,002 mol/mol, nebo 0,2 % objemových. Upozornění: pro toto ověření je rosný bod vzorku plynu vyjádřen v absolutní teplotě, tj. v Kelvinech.

8.1.8.6.   Periodická kalibrace části toku částic a přidružené měřicí systémy surového výfukového plynu

8.1.8.6.1   Specifikace měření toku z rozdílů průtoků

U systémů s ředěním části toku k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu má zvláštní význam přesnost toku vzorku qm p, pokud se neměří přímo, ale určuje se diferenciálním měřením toku, jak stanoví rovnice (6-20):



q m p = q m dewq m dw

(6-20)

kde:

qm p

je hmotnostní průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku

qm dw

je hmotnostní průtok ředicího vzduchu (ve vlhkém stavu)

qm dew

je hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

V tomto případě musí být maximální chyba rozdílu taková, aby hodnota qm p byla přesně v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelnou přesnost q mp lze získat některou z těchto metod:

a) je-li absolutní přesnost qm dew a qm dw ± 0,2 %, dosáhne se přesnosti qm p ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám;

b) kalibrace qm dw vztažená k qm dew se provádí tak, aby se dosáhlo stejné přesnosti qm p jako podle písm. a). Podrobnosti viz bod 8.1.8.6.2;

c) přesnost q mp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Vyžaduje se přesnost pro q mp rovnocenná postupu podle písm. a);

d) absolutní přesnost qm dew a qm dw je v rozmezí ±2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi qm dew a qm dw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ±0,2 % nejvyšší hodnoty qm dew pozorované během zkoušky.

8.1.8.6.2   Kalibrace měření toku z rozdílů průtoků

Systém s ředěním části toku pro odběr proporcionálního vzorku surového výfukového plynu, musí být periodicky kalibrován přesným průtokoměrem, který odpovídá mezinárodním či vnitrostátním normám. Průtokoměr sestavy přístrojů k měření průtoku se musí kalibrovat jedním z následujících postupů, aby průtok sondou qm p do tunelu splňoval požadavky na přesnost v bodě 8.1.8.6.1.

a) Průtokoměr qm dw se zapojí v sérii s průtokoměrem qm dew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 nastavených hodnot, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou qm dw použitou při zkoušce a hodnotou qm dew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být obtékán;

b) Kalibrovaný průtokoměr se zapojí do série s průtokoměrem pro qm dew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Poté se kalibrovaný přístroj k měření průtoku zapojí v sérii s průtokoměrem qm dw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 15, vztaženo na hodnotu qm dew použitou při zkoušce;

c) Přenosové potrubí TL (viz obrázek 6.7) se odpojí od výfukového systému a připojí se k němu kalibrované zařízení na měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření qm p. Hodnota qm dew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a qm dw se postupně nastaví nejméně na pět hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 15. Nebo je možno použít speciální kalibrační proudovou dráhu, v níž je tunel obtečen, ale celkový a ředicí vzduch proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce;

d) Do přenosového potrubí TL výfukového systému se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka, kterou je sledovací plyn. Měření se provádí pro 5 ředicích poměrů mezi 3 a 15. Přesnost průtoku vzorku se určí z ředicího poměru r d pomocí rovnice (6-21):



q m p = q m dew /r d

(6-21)

Aby se zaručila přesnost qm p, je nutno vzít v úvahu přesnost analyzátorů plynů.

8.1.8.6.3   Zvláštní požadavky na měření toku z rozdílů průtoků

Rozhodně se doporučuje provést kontrolu průtoku uhlíku ve skutečném výfukovém plynu, aby se zjistily problémy týkající se měření a regulace a aby se ověřila správná činnost systému s ředěním části toku. Kontrola průtoku uhlíku by měla být provedena nejméně při každé instalaci nového motoru nebo po významné změně konfigurace zkušební komory.

Motor musí běžet na točivý moment a otáčky při plném zatížení nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1.

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku 2 přílohy VII. Průtoky uhlíku se vypočítají podle rovnic v dodatku 2 přílohy VII. Všechny průtoky uhlíku se musí shodovat v mezích 5 %.

8.1.8.6.3.1   Kontrola před zkouškou

Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou následujícím způsobem.

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje u nejméně dvou bodů stejným způsobem, jaký se používá pro kalibraci (viz bod 8.1.8.6.2), včetně hodnot průtoku qm dw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu qm dew použitou při zkoušce.

Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace podle bodu 8.1.8.6.2 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat.

8.1.8.6.3.2   Určení doby transformace

Seřízení systému pro určení doby transformace je stejné jako při měření během zkoušky. Doba transformace, definovaná v bodě 2.4 dodatku 5 této přílohy a znázorněná na obrázku 6-11, se určí touto metodou:

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí do série se sondou bezprostředně u ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčeným technickým úsudkem. Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se vypočítává průtok výfukových plynů) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěč skokové změny musí být stejný jako spouštěč použitý ke spuštění regulace předem stanoveného průběhu při skutečné zkoušce. Signál ke skokové změně průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se zaznamenávají s frekvencí odběru vzorku nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Obdobným způsobem se určí doby transformace signálu qmp (tj. toku vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku) a signálu qmew,i (tj. hmotnostního průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu proudícího z průtokoměru výfukového plynu). Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (viz bod 8.2.1.2).

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte vnitřní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Vyžaduje-li se kontrola „předem stanoveného průběhu“, v souladu s bodem 8.2.1.2 se použije „předem stanovená“ hodnota systému s ředěním části toku.

8.1.8.7.   Ověření těsnosti na straně podtlaku

8.1.8.7.1   Oblast působnosti a frekvence

Po počáteční instalaci systému pro odběru vzorků, po větší údržbě, např. po výměnách předsazených filtrů, a do 8 hodin před každým sledem zkušebního cyklu se musí ověřit, že nedochází k žádnému znatelnému úniku na straně podtlaku, a to za použití některé ze zkoušek netěsnosti, které popisuje tento oddíl. Toto ověření se nevztahuje na žádnou část s plným tokem u ředicího systému CVS.

8.1.8.7.2   Principy měření

Netěsnost lze odhalit naměřením malého průtoku, když by průtok měl být nulový, zjištěním naředění známé koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah při průtoku stranou podtlaku v systému pro odběr vzorků, nebo naměřením nárůstu tlaku v systému s podtlakem.

8.1.8.7.3   Zkouška netěsnosti pomocí malého průtoku

Netěsnost systému k odběru vzorků pomocí malého průtoku se zkouší takto:

a) Konec sondy systému se utěsní některým z těchto postupů:

i) nasazením krytky nebo ucpáním,

ii) sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe,

iii) zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým potrubím.

b) Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Po provedení stabilizace je nutné ověřit, že průtok stranou podtlaku systému k odběru vzorků je menší než 0,5 % normálního průtoku v systému při jeho používání. Jako aproximaci obvyklého průtoku systémem při jeho používání lze odhadnout typické průtoky analyzátorem a obtokem.

8.1.8.7.4   Zkouška netěsnosti zředěním kalibračního plynu pro plný rozsah

Pro tuto zkoušku lze použít jakýkoliv analyzátor plynů. Použije-li se k této zkoušce FID, musí se veškerá kontaminace systému k odběru vzorků uhlovodíky korigovat podle oddílů 2 a 3 přílohy VII o stanovení uhlovodíků. Zkreslení výsledků se vyloučí tím, že se použijí pouze analyzátory s opakovatelností 0,5 % nebo lepší při koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, který se použije k této zkoušce. Zkouška netěsnosti na straně podtlaku se provede následovně:

a) Analyzátor plynu se připraví jako pro zkoušku emisí;

b) Kalibrační plyn pro plný rozsah se zavede do vstupu analyzátoru a ověří se, že je jeho koncentrace měřena v rozsahu očekávané přesnosti a opakovatelnosti měření;

c) Přetok kalibračního plynu pro plný rozsah se směruje k jednomu z následujících míst systému k odběru vzorků:

i) konec odběrné sondy,

ii) přenosové potrubí se rozpojí ve spoji se sondou a kalibrační plyn pro plný rozsah vytéká v otevřeném konci přenosového potrubí,

iii) třícestný ventil sériově namontovaný mezi odběrnou sondu a její přenosové potrubí;

d) Ověří se, že koncentrace protékajícího kalibračního plynu pro plný rozsah je v rozmezí ±0,5 % koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah. Je-li naměřená hodnota menší než očekávaná, ukazuje to na netěsnost, je-li však naměřená hodnota větší než očekávaná, může signalizovat problém s kalibračním plynem pro plný rozsah nebo s analyzátorem samým. Vyšší než očekávaná naměřená hodnota neukazuje na netěsnost.

8.1.8.7.5   Zkouška netěsnosti pomocí zániku podtlaku

K provedení této zkoušky se vytvoří v odběrném systému na straně podtlaku podtlak a sleduje se míra úniku ze systému jako zánik vytvořeného podtlaku. K provedení této zkoušky je nutné znát objem odběrného systému na straně podtlaku s přesností ±10 % skutečného objemu. Zkoušku je nutné provést s měřicími přístroji, které splňují specifikace bodů 8.1 a 9.4.

Zkouška netěsnosti zánikem podtlaku se provede následovně:

a) Konec sondy systému se utěsní co nejblíže k otvoru sondy některým z těchto postupů:

i) nasazením krytky nebo ucpáním,

ii) sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe,

iii) zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým potrubím.

b) Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Vytvoří se podtlak, který odpovídá obvyklým provozním podmínkám. V případě použití vaků k jímání vzorků by se měl obvyklý postup vyprázdnění vaků k jímání vzorků opakovat dvakrát s cílem minimalizovat případné zachyceniny;

c) Vypnou se odběrná čerpadla a systém se zaslepí. Změří a zaznamená se absolutní tlak zachyceného plynu a volitelně rovněž absolutní teplota v systému. Poskytne se dostatečná doba na vyrovnání všech přechodových jevů, která je dostatečně dlouhá na to, aby únik o hodnotě 0,5 % změnil tlak o nejméně desetinásobek rozlišovací schopnosti snímače tlaku. Znovu se zaznamenají tlak a volitelně teplota;

d) Vypočte se únik průtoku v závislosti na předpokládané hodnotě nula pro objemy vyprázdněných vaků k jímání vzorků a v závislosti na známých hodnotách objemu systému k odběru vzorků, počátečních a konečných tlaků, volitelných teplot a uplynulého času. Pomocí rovnice (6-22) je nutné ověřit, že průtok při zániku podtlaku netěsností je menší než 0,5 % normálního průtoku systémem v jeho provozu:



image

(6-22)

kde:

qV leak

je míra zániku podtlaku (mol/s)

V vac

je geometrický objem strany podtlaku v systému odběru vzorků (m3)

R

je molární konstanta plynu (J/(mol · K))

p 2

je absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 2 (Pa)

T 2

je absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 2 (K)

p 1

je absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 1 (Pa)

T 1

je absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 1 (K)

t 2

je čas ukončení ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s)

t 1

je čas při začátku ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s)

8.1.9.   Měření CO a CO2

8.1.9.1.   Ověření rušivých vlivů H2O na analyzátory CO2 NDIR

8.1.9.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li CO2 analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.9.1.2   Principy měření

H2O může rušit odezvu analyzátoru NDIR na CO2. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

8.1.9.1.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDIR pro CO2 může působit rušivý vliv H2O, který je v rozmezí (0,0 ±0,4) mmol/mol (očekávané střední koncentrace CO2).

8.1.9.1.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a) Analyzátor NDIR pro CO2 se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí;

b) V utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn pomocí probublávání nulovacího vzduchu, který splňuje specifikace v bodě 9.5.1. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jakou vyžadují ustanovení bodu 9.3.2.3.1;

c) Teplota zvlhčeného zkušebního plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 °K nad jeho rosným bodem;

d) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn. Zvlhčený zkušební plyn je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč použije během zkoušky;

e) Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Například pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew) a absolutní tlak (T dew);

f) Kondenzaci v přenosovém potrubí, závitech nebo ventilech mezi bodem, ve kterém se měří x H2O, a analyzátorem, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku;

g) Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace zahrnuje čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

h) Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr. Pokud je tato hodnota v rozmezí (0,0 ± 0,4) mmol/mol, vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu.

8.1.9.2.   Ověření rušivých vlivů H2O a CO2 u analyzátorů NDIR pro CO

8.1.9.2.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li se CO analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O a CO2 po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.9.2.2   Principy měření

H2O a CO2 mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDIR tím, že způsobují odezvu podobnou jako CO. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které k ověření tohoto rušivého vlivu používají měření jiných plynů, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

8.1.9.2.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDIR pro CO může působit kombinovaný rušivý vliv H2O a CO2, který je v rozmezí ± 2 % očekávané střední koncentrace CO.

8.1.9.2.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a) analyzátor NDIR pro CO se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí;

b) v utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn CO2 pomocí probublávání kalibračního CO2 pro plný rozsah. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším tak vysoká, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším tak vysoká, jak vyžaduje bod 9.3.2.3.1.1. Použije se koncentrace kalibračního plynu CO2 pro plný rozsah přinejmenším tak vysoká, jako je očekávané maximum během zkoušky;

c) do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn CO2. Zvlhčený zkušební plyn CO2 je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč použije během zkoušky;

d) pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Například pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total);

e) kondenzaci v přenosovém potrubí, závitech nebo ventilech mezi bodem, ve kterém se měří x H2O, a analyzátorem, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku;

f) ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala;

g) když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr;

h) pokud výsledek vypočtený v písm. g) tohoto bodu je v rámci odchylek dovolených podle bodu 8.1.9.2.3, vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu;

i) postupy ke zjišťování rušivých vlivů CO2 a H2O se také mohou provádět odděleně. Jsou-li úrovně CO2 a H2O vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Je možno provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O (směrem dolů až k 0,025 mol/mol obsahu H2O), které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěné rušivé vlivy H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H2O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet takto upravených dvou hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na dovolené odchylky specifikované v bodě 8.1.9.2.3.

8.1.10.   Měření uhlovodíků

8.1.10.1   Optimalizace a ověření FID

8.1.10.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Všechny analyzátory FID je nutné kalibrovat po počáteční instalaci. Opakování kalibrace se provádí podle potřeby na základě osvědčeného technického úsudku. V případě FID, které měří uhlovodíky, se provádí následující kroky:

a) odezvu FID na různé uhlovodíky je nutné optimalizovat po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě. Odezva FID na propylen a toluen musí být mezi 0,9 a 1,1 k propanu;

b) faktor odezvy FID na methan (CH4) se určí po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě, jak popisuje bod 8.1.10.1.4;

c) odezvu na methan (CH4) je nutné ověřit do 185 dnů před zkouškou.

8.1.10.1.2   Kalibrace

Podle osvědčeného technického úsudku se vypracuje postup kalibrace, který může vycházet z instrukcí výrobce analyzátoru FID a doporučené frekvence kalibrace FID. Analyzátor FID se kalibruje kalibračními plyny C3H8, které vyhovují specifikacím v bodu 9.5.1. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C1).

8.1.10.1.3   ptimalizace odezvy FID na uhlovodíky

Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky.

a) Pro počáteční nastartování přístroje a základní provozní nastavení s palivem FID a nulovacím vzduchem je nutné dodržet požadavky výrobce přístroje a použít osvědčený technický úsudek. Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva analyzátoru FID se optimalizuje tak, aby vyhovovala požadavkům týkajícím se faktorů odezvy uhlovodíků a kontroly rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a podle bodu 8.1.10.2 pro nejobvyklejší rozsah analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Pokud je obvyklý rozsah analyzátoru menší než minimální rozsah pro optimalizaci, který specifikoval výrobce přístroje, lze za účelem získání přesné optimalizace analyzátoru FID použít vyšší rozsah analyzátoru podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku.

b) Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva FID musí být optimalizována v nejobvyklejším rozsahu analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn pro plný rozsah.

c) Pro optimalizaci se postupuje podle následujících kroků i) až iv) nebo podle instrukcí výrobce přístroje. Případně lze při optimalizaci postupovat podle postupů v publikaci SAE č. 770141;

i) odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn,

ii) průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulovací plyn,

iii) rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. To je počáteční seřízení průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy na uhlovodíky a na kontrole rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a podle bodu 8.1.10.2,

iv) jestliže rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy uhlovodíků nesplňují následující požadavky, seřídí se průtok vzduchu po stupních nad hodnoty uvedené výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a podle bodu 8.1.10.2.

d) Stanoví se optimální průtoky nebo tlaky pro palivo a vzduch pro hořák analyzátoru FID a tyto údaje se shromáždí a zaznamenají jako budoucí referenční hodnoty.

8.1.10.1.4   Určení faktoru odezvy na CH4 u analyzátorů FID měřících uhlovodíky

Vzhledem k tomu, že analyzátory FID mají obecně jinou odezvu na CH4 než na C3H8, musí se po optimalizaci FID určit u každého analyzátoru FID, kterým se měří THC, faktor odezvy CH4 (RF CH4[THC-FID]). Za účelem kompenzace odezvy na CH4 se při výpočtech k určení uhlovodíků popsaných v oddíle 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) nebo oddíle 3 přílohy VII (molární přístup) použije faktor RF CH4[THC-FID] naposledy změřený podle tohoto oddílu. Faktor RF CH4[THC-FID] se určí takto:

a) pro kalibraci analyzátoru před zkouškou emisí se zvolí koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah C3H8. Je nutné zvolit pouze kalibrační plyny pro plný rozsah, které splňují specifikace v bodu 9.5.1 a koncentrace C3H8 se zaznamená;

b) je nutné zvolit pouze kalibrační plyn pro plný rozsah CH4, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a koncentrace CH4 se zaznamená;

c) analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce;

d) ověří se, že byl analyzátor FID kalibrován pomocí C3H8. Kalibrace se musí provést na bázi uhlíkového čísla jedna (C1);

e) analyzátor FID se vynuluje nulovacím plynem pro zkoušku emisí;

f) analyzátor se zkalibruje zvoleným kalibračním plynem pro plný rozsah C3H8;

g) kalibrační plyn pro plný rozsah CH4 zvolený podle písm. b) se zavede do zkušebního portu analyzátoru FID;

h) odezva analyzátoru se stabilizuje. Doba stabilizace může zahrnovat čas k pročištění analyzátoru a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

i) v době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci CH4, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů;

j) aritmetický průměr naměřené koncentrace se vydělí zaznamenanou koncentrací kalibračního plynu pro plný rozsah CH4. Výsledkem je faktor odezvy analyzátoru FID na CH4, RF CH4[THC-FID].

8.1.10.1.5   Ověření odezvy na methan (CH4) u analyzátorů FID měřících uhlovodíky

Je-li hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] vypočtená podle bodu 8.1.10.1.4 v rozmezí ±5,0 % od naposledy stanovené hodnoty, je výsledek ověření odezvy HC FID na methan pozitivní.

a) Nejdříve je nutné ověřit, že tlaky nebo průtoky paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku jsou jednotlivě v rozmezí ±0,5 % od naposledy zaznamenané hodnoty, podle popisu v bodě 8.1.10.1.3. Pokud je nutné tyto průtoky upravit, musí se určit nový faktor RF CH4[THC-FID] podle popisu v bodě 8.1.10.1.4. Je třeba ověřit, že určená hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] je v rámci dovolené odchylky uvedené v bodě 8.1.10.1.5;

b) Není-li hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] v rámci dovolené odchylky v bodě 8.1.10.1.5, je nutné znovu optimalizovat odezvu FID podle popisu v bodě 8.1.10.1.3;

c) Musí se určit nový faktor RF CH4[THC-FID] podle popisu v bodě 8.1.10.1.4. Tato nová hodnota RF CH4[THC-FID] se použije při výpočtech k určení uhlovodíků popsaných v oddíle 2 přílohy VII (hmotnostní přístup) nebo oddíle 3 přílohy VII (molární přístup).

8.1.10.2   Nestechiometrické ověření rušivého vlivu O2 u analyzátorů FID pro měření surového výfukového plynu

8.1.10.2.1   Oblast působnosti a frekvence

Pokud se analyzátory FID používají při měření surového výfukového plynu, ověří se rušivý vliv O2 po počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.10.2.2   Principy měření

Změny koncentrace O2 v surovém výfukovém plynu mohou ovlivnit odezvu FID tím, že změní teplotu plamene FID. Pro účely tohoto ověření je nutné optimalizovat průtok paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku. Vlastnosti analyzátoru FID se ověří kompenzačními algoritmy pro rušivý vliv O2, který se v průběhu zkoušky emisí na analyzátoru FID projevuje.

8.1.10.2.3   Požadavky na systém

Každý analyzátor FID použitý při zkouškách musí projít ověřením rušivého vlivu O2 podle tohoto oddílu.

8.1.10.2.4   Postup

Rušivý vliv O2 na analyzátor FID se určí následujícím postupem, přičemž lze použít jeden či více děličů plynu za účelem vytvoření koncentrací referenčních plynů nutných k provedení tohoto ověření:

a) Ke kalibraci analyzátorů pro plný rozsah před zkouškou emisí se zvolí tři referenční kalibrační plyny pro plný rozsah, které odpovídají specifikacím v bodě 9.5.1 a obsahují koncentraci C3H8. Pro analyzátory FID kalibrované pomocí CH4 s aplikací separátoru plynů jiných než methan se použijí referenční kalibrační plyny CH4. Tři vyvážené koncentrace plynu se zvolí tak, aby koncentrace O2 a N2 představovaly minimální a maximální a mezilehlé koncentrace O2, které se očekávají během zkoušky. Pokud je analyzátor FID kalibrován kalibračním plynem pro plný rozsah, který je v rovnováze ke střední očekávané koncentraci kyslíku, není nutné použít střední koncentraci O2;

b) Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodě 8.1.10.1;

c) Analyzátor FID se nastartuje a provozuje jako před zkouškou emisí. Bez ohledu na zdroj vzduchu hořáku FID během zkoušky je nutné k tomuto ověření použít pro hořák FID nulovací vzduch;

d) Analyzátor se nastaví na nulu;

e) Analyzátor se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem pro plný rozsah, který bude použit během zkoušky emisí;

f) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund shromažďování údajů v rozmezí ±0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se dalšímu kroku; v opačném případě se postup zahájí znovu krokem podle písm. d) tohoto bodu;

g) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má minimální koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2minHC;

h) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ±0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem podle písm. d) tohoto bodu;

i) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má průměrnou koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2avgHC;

j) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem podle písm. d) tohoto bodu;

k) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má maximální koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2maxHC;

l) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem podle písm. d) tohoto bodu;

m) Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2maxHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2avgHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2minHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Určí se největší procentuální rozdíl z těchto tří údajů. Ten je rušivým vlivem O2;

n) Pokud je rušivý vliv O2 v rozmezí ± 3 %, prošel analyzátor FID pozitivně ověřením rušivého vlivu O2. V opačném případě je nutné nedostatky napravit následovně:

i) zopakovat ověření s cílem zjistit, zda nedošlo k chybě,

ii) zvolit nulovací plyn a kalibrační plyny pro plný rozsah tak, aby obsahovaly vyšší nebo nižší koncentrace O2, a zopakovat ověření,

iii) upravit průtoky vzduchu pro hořák FID, paliva a odebraného vzorku. Pokud se průtoky seřídí na THC FID, aby došlo ke splnění požadavků ověření rušivého vlivu O2, je nutné nastavit znovu RF CH4 pro jeho příští ověření. Ověření rušivého vlivu O2 se po úpravách zopakuje a určí se RF CH4,

iv) opravit, vyměnit analyzátor FID a zopakovat ověření rušivého vlivu O2.

8.1.10.3   Penetrační frakce separátoru uhlovodíků jiných než methan (vyhrazeno)

8.1.11.   Měření NOx

8.1.11.1   Ověření utlumujícího rušivého vlivu CO2 a H2O u CLD

8.1.11.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li NOx analyzátor CLD, musí se míra utlumujícího rušivého vlivu H2O a CO2 ověřit po počáteční instalaci analyzátoru CLD a po větší údržbě.

8.1.11.1.2   Principy měření

H2O a CO2 mohou negativně ovlivňovat odezvu CLD na NOx kolizním utlumujícím rušivým vlivem, který tlumí chemiluminiscenční reakci, již CLD používá za účelem zjištění NOx. Pomocí tohoto postupu a výpočtů podle bodu 8.1.11.2.3 se stanoví utlumující rušivý vliv a jeho výsledky se vyjádří jako maximální molární podíl H2O a maximální koncentrace CO2, které se očekávají během zkoušky emisí. Jestliže analyzátor CLD používá algoritmy ke kompenzaci rušivého vlivu pracující s přístroji, které měří H2O a/nebo CO2, musí se rušivý vliv vyhodnotit s těmito přístroji v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů.

8.1.11.1.3   Požadavky na systém

V případě měření se zředěním nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 u analyzátoru CLD přesáhnout ±2 %. V případě měření v surovém stavu nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 u analyzátoru CLD přesáhnout ±2,5 %. Kombinovaný utlumující rušivý vliv představuje součet utlumujícího rušivého vlivu CO2 podle bodu 8.1.11.1.4 a utlumujícího rušivého vlivu H2O podle bodu 8.1.11.1.5. Nejsou-li tyto požadavky splněny, je nutné analyzátor opravit nebo vyměnit. Před provedením zkoušky emisí je třeba ověřit, že analyzátor funguje řádně.

8.1.11.1.4   Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu CO2

Pro určení utlumujícího rušivého vlivu CO2 lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje s tím, že se použije dělič plynů, který smísí dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah s nulovacím plynem jako ředidlem a který splňuje specifikace v bodu 9.4.5.6, případně se jiný postup stanoví na základě osvědčeného technického úsudku:

a) Propojení se vytvoří z potrubí z PTFE nebo z nerezavějící oceli;

b) Nakonfiguruje se dělič plynů, aby se smísila téměř stejná množství kalibračního plynu pro plný rozsah a ředicích plynů;

c) Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NOx, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO;

d) Je nutné použít kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a který má koncentraci přibližně dvojnásobku maximální koncentrace CO2 očekávané během zkoušky emisí;

e) Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodě 9.5.1 a který má koncentraci přibližně odpovídající dvojnásobku maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze za účelem získání přesného ověření použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku;

f) Analyzátor CLD se vynuluje a zkalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se zkalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem NO podle písm. e) tohoto bodu pomocí děliče plynů, kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí ke kalibračnímu portu děliče plynů, nulovací plyn se připojí k ředicímu portu děliče plynů, použije se stejný nominální směšovací poměr, jaký byl zvolen v písm. b) tohoto bodu, a výstupní koncentrace NO z děliče plynů se použije ke kalibrování analyzátoru CLD pro plný rozsah. Případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů;

g) Kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah se přivede ke kalibračnímu portu děliče plynů;

h) Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se přivede k ředicímu portu děliče plynů;

i) Při průtoku NO a CO2 děličem plynů je výstup z děliče stabilizován. Určí se koncentrace CO2 z výstupu děliče plynů a případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů. Tato koncentrace x CO2act se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3. Alternativně lze místo děliče plynů použít jiné jednoduché zařízení ke směšování plynů. V takovém případě se k určení koncentrace CO2 použije analyzátor. Pokud se použije NDIR spolu s jednoduchým zařízením ke směšování plynů, musí splňovat požadavky tohoto oddílu a musí být kalibrován kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah podle písm. d) tohoto bodu. Předtím je nutné zkontrolovat linearitu analyzátoru NDIR v celém rozsahu až do dvojnásobku maximální koncentrace CO2, která se očekává během zkoušky;

j) Koncentrace NO se měří za děličem plynů s analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace může zahrnovat čas k pročištění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední hodnota x NOmeas. Hodnota x NOmeas se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3;

k) Na základě koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah se vypočte skutečná koncentrace NO ve výstupu děliče plynů (x NOact) a x CO2act pomocí rovnice (6-24). Vypočtená hodnota se použije pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu pomocí rovnice (6-23);

l) Hodnoty zaznamenané podle bodů 8.1.11.1.4 a 8.1.11.1.5 slouží k výpočtu utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3.

8.1.11.1.5   Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu H2O

Pro určení utlumujícího rušivého vlivu H2O lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje či jiný postup stanovený na základě osvědčeného technického úsudku:

a) Propojení se vytvoří z potrubí z PTFE nebo z nerezavějící oceli;

b) Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NOx, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO;

c) Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a který má koncentraci přibližně maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze za účelem získání přesného ověření použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku;

d) Analyzátor CLD se vynuluje a zkalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se zkalibruje kalibračním plynem NO pro plný rozsah podle písm. c) tohoto bodu, koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah se zaznamená jako x NOdry a použije se pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu v bodě 8.1.11.2.3;

e) Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvářela úroveň H2O přibližně rovná maximálnímu molárnímu podílu H2O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází vysoušečem vzorku během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3, kvantifikuje se naměřený utlumující rušivý vliv H2O jako nejvyšší molární podíl H2O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jaká se požaduje v bodě 9.3.2.3.1. V takovém případě výpočty ověření rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3 nekvantifikují naměřený utlumující rušivý vliv H2O;

f) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn NO. Lze jej zavést před vysoušeč, který se použije v průběhu zkoušek emisí, nebo za něj. V závislosti na bodě, kde je vzorek zaveden, se zvolí příslušná metoda výpočtu podle písm. e) tohoto bodu. Vysoušeč vzorku musí projít ověřením podle bodu 8.1.8.5.8;

g) Změří se molární podíl H2O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah. V případě použití vysoušeče vzorku se molární podíl H2O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah měří za tímto vysoušečem (x H2Omeas). Doporučuje se měřit x H2Omeas co nejblíže ke vstupu analyzátoru CLD. Hodnotu x H2Omeas lze vypočítat z naměřených hodnot rosného bodu (T dew) a absolutního tlaku (p total);

h) Kondenzaci v přenosovém potrubí, závitech nebo ventilech mezi bodem, ve kterém se měří x H2Omeas, a analyzátorem, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku; Doporučuje se taková konstrukce systému, ve které jsou teploty stěn v přenosovém potrubí, šroubení a ventilech mezi bodem, ve kterém se měří x H2Omeas, a analyzátorem nejméně o 5 K vyšší, nežli lokální rosný bod odebraného vzorku plynu;

i) Koncentrace zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah se měří analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední hodnota x NOwet. Hodnota x NOwet se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3.

8.1.11.2   Výpočty pro ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD

Výpočty pro ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD se provádí podle popisu v tomto bodě.

8.1.11.2.1   Množství vody očekávané během zkoušky

Maximální očekávaný molární podíl vody v průběhu zkoušky emisí (x H2Oexp ) se odhadne. Tento odhad je nutné provést tam, kde byl zaveden zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah podle písm. f) bodu 8.1.11.1.5. Když se odhaduje maximální očekávaný molární podíl vody, je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah vody ve spalovacím vzduchu, ve spalinách paliva a případně v ředicím vzduchu. Pokud se během ověřovací zkoušky zavádí zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah do odběrného systému před vysoušeč vzorku, není nutné odhadovat maximální očekávaný molární podíl vody a x H2Oexp se stanoví jako rovné x H2Omeas.

8.1.11.2.2   Množství CO2 očekávané během zkoušky

Maximální množství CO2 očekávané během zkoušky emisí (x CO2exp ) se odhadne. Tento odhad se provede v odběrném systému tam, kde se zavádí smísené kalibrační plyny NO a CO2 pro plný rozsah podle písm. j) bodu 8.1.11.1.4. Při odhadování maximální očekávané koncentrace CO2 je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah CO2 ve spalinách a v ředicím vzduchu.

8.1.11.2.3   Výpočty kombinovaného utlumujícího vlivu H2O a CO2

Kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 se vypočítá pomocí rovnice (6-23):



image

(6-23)

kde:

quench =

množství utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD

x NOdry

je naměřená koncentrace NO v místě před probublávačem, podle písm. d) bodu 8.1.11.1.5

x NOwet

je naměřená koncentrace NO v místě za probublávačem, podle písm. i) bodu 8.1.11.1.5

x H2Oexp

je maximální očekávaný molární podíl vody během zkoušky emisí podle bodu 8.1.11.2.1

x H2Omeas

je naměřený molární podíl vody během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle písm. g) bodu 8.1.11.1.5

x NOmeas

je naměřená koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. j) bodu 8.1.11.1.4

x NOact

je skutečná koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. k) bodu 8.1.11.1.4 a vypočtená pomocí rovnice (6-24)

x CO2exp

je maximální očekávaná koncentrace CO2 během zkoušky emisí podle bodu 8.1.11.2.2

x CO2act

je skutečná koncentrace CO2, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. i) bodu 8.1.11.1.4



image

(6-24)

kde:

x NOspan

je koncentrace kalibračního plynu NO pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. e) bodu 8.1.11.1.4

x CO2span

je koncentrace kalibračního plynu CO2 pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. d) bodu 8.1.11.1.4

8.1.11.3   Ověření rušivého vlivu HC a H2O u analyzátoru NDUV

8.1.11.3.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li se NOx analyzátorem NDUV, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O a uhlovodíků po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.11.3.2   Principy měření

Uhlovodíky a H2O mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že způsobují odezvu podobnou jako NOx. Jestliže analyzátor NDUV pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení algoritmů v průběhu ověřování rušivého vlivu působících na analyzátor.

8.1.11.3.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDUV pro NOx může působit kombinovaný rušivý vliv H2O a uhlovodíků, který je v rozmezí ± 2 % střední koncentrace NOx.

8.1.11.3.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a) Analyzátor NDUV pro NOx se spustí, provozuje a nastaví na nulu a na plný rozsah podle návodu výrobce přístroje;

b) K provedení tohoto ověření se doporučuje oddělit výfukový plyn z motoru. K určení množství NOx ve výfukovém plynu se použije analyzátor CLD, který splňuje specifikace bodu 9.4. Odezva CLD se použije jako referenční hodnota. Ve výfukovém plynu se analyzátorem FID, který splňuje specifikace bodu 9.4, měří také uhlovodíky. Odezva FID se použije jako referenční hodnota uhlovodíků;

c) Výfukový plyn z motoru se zavede do analyzátoru NDUV před vysoušečem vzorku plynu, pokud se vysoušeč při zkoušce používá;

d) Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace může zahrnovat čas k pročištění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

e) V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci vzorku, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítat aritmetické průměry ze tří analyzátorů;

f) Střední hodnota z CLD se odečte od střední hodnoty z NDUV;

g) Tento rozdíl se vynásobí poměrem očekávané střední koncentrace uhlovodíků ke koncentraci uhlovodíků naměřené v průběhu ověřování. Analyzátor vyhověl při ověření rušivého vlivu podle tohoto bodu, pokud je výsledek v rozmezí ±2 % koncentrace NOx, která se očekává jako standardní, jak je stanoveno v rovnici (6-25):



image

(6-25)

kde:

image

je střední koncentrace NOx naměřená analyzátorem CLD [μmol/mol] nebo [ppm]

image

je střední koncentrace NOx naměřená analyzátorem NDUV [μmol/mol] nebo [ppm]

image

je střední koncentrace naměřených uhlovodíků [μmol/mol] nebo [ppm]

image

je střední koncentrace naměřených uhlovodíků, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm]

image

je střední koncentrace naměřených NOx, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm]

8.1.11.4   Vysoušeč vzorku odebírající NO2

8.1.11.4.1   Oblast působnosti a frekvence

Toto ověření penetrace NO2 do vysoušeče vzorků je nutné provést, pokud se k vysoušení odebraného vzorku před přístrojem k měření NOx použije vysoušeč vzorků, avšak před chladicí lázní se nepoužije žádný konvertor NO2 na NO. Toto ověření je nutné provést po počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.4.2   Principy měření

Vysoušeč vzorku odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NOx rušivý vliv. Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruované chladicí lázni, může ze vzorku odebírat NO2. Jestliže je použit vysoušeč vzorku bez před ním umístěného konvertoru NO2 na NO, mohl by odebírat NO2 ze vzorku před měřením NOx.

8.1.11.4.3   Požadavky na systém

Vysoušeč vzorku musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

8.1.11.4.4   Postup

K ověření vlastností vysoušeče vzorku se postupuje takto:

(a) Nastavení přístroje. Pro nastartování a provozování se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a vysoušeče vzorku. Analyzátor a vysoušeč vzorku se seřídí takovým způsobem, aby byly jejich vlastnosti optimální;

(b) Nastavení přístrojů a sběr údajů:

i) analyzátory celku plynů NOx se vynulují a zkalibrují pro plný rozsah, jako před zkouškou emisí,

ii) zvolí se kalibrační plyn NO2 (bilančním plynem je suchý vzduch) s koncentrací NO2 blízkou maximální hodnotě, která se očekává během zkoušky. Pokud je očekávaná koncentrace NO2 nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze za účelem získání přesného ověření použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku,

iii) tento kalibrační plyn protéká přes sondu systému pro odběr vzorků nebo přetokové šroubení. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NOx zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje,

iv) vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NOx zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxref,

v) průtok kalibračního plynu NO2 se zastaví,

vi) dalším krokem je, že se odběrný systém nasytí přetokem výstupu generátoru rosného bodu, nastaveného na rosný bod při 323 K (50 °C), až do sondy odběrného systému plynu nebo přetokového šroubení. Z výtoku z generátoru rosného bodu se odebírá vzorek pomocí odběrného systému a vysoušeče vzorku po dobu nejméně 10 minut až do stavu, kdy dle očekávání vysoušeč vzorku odnímá vodu konstantním tokem,

vii) pak se okamžitě přepne zpět na přetékání kalibračního plynu NO2 za účelem určení x NOxref. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NOx zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje. Vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NOx zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxmeas,

viii) hodnota x NOxmeas se koriguje na hodnotu x NOxdry na základě rezidua vodní páry, která prošla vysoušečem vzorku při teplotě a tlaku na jeho výstupu;

(c) Hodnocení vlastností Pokud je x NOxdry menší než 95 % x NOxref, je nutné vysoušeč vzorku opravit nebo vyměnit.

8.1.11.5   Ověření konverze NO2 na NO konvertorem

8.1.11.5.1   Oblast působnosti a frekvence

Pokud se k určení NOx použije analyzátor, který měří pouze NO, je nutné použít před analyzátorem konvertor NO2 na NO. Toto ověření se provádí po instalaci konvertoru, po větší údržbě a v období 35 dnů před zkouškou emisí. Ověření se opakuje s touto frekvencí s cílem ověřit, že nedošlo ke zhoršení katalytické činnosti konvertoru NO2 na NO.

8.1.11.5.2   Principy měření

Konvertor NO2 na NO umožňuje, aby analyzátor měřící pouze NO určil celkové NOx, a to pomocí konverze NO2 ve výfukovém plynu na NO.

8.1.11.5.3   Požadavky na systém

Konvertor NO2 na NO musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

8.1.11.5.4   Postup

Vlastnosti konvertoru NO2 na NO se ověřují tímto postupem:

a) Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a konvertoru NO2 na NO pro nastartování a provoz. Analyzátor a konvertor se nastaví pro optimalizaci vlastností;

b) Vstup ozonizátoru se připojí na zdroj nulovacího vzduchu nebo kyslíku a jeho výstup se připojí k jednomu portu třícestného šroubení ve tvaru T. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí k dalšímu portu a k poslednímu portu se připojí vstup konvertoru NO2 na NO;

c) Tato kontrola se provádí těmito kroky:

i) uzavře se přívod vzduchu do ozonizátoru a vypne se přívod proudu do ozonizátoru a konvertor NO2 na NO se přepne do režimu obtoku (tj. do režimu NO). Umožní se stabilizace zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje,

ii) průtoky NO a nulovacího plynu se upraví tak, aby se koncentrace NO v analyzátoru blížila špičkové hodnotě koncentrace celkových NOx, která se očekává během zkoušky. Směs plynů musí mít obsah NO2 menší než 5 % koncentrace NO. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOref. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze za účelem získání přesného ověření použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku,

iii) otevře se přívod O2 do ozonizátoru a jeho průtok do ozonizátoru se seřídí, aby hodnota NO udávaná analyzátorem byla přibližně o 10 % nižší než x NOref. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NO+O2mix,

iv) Zapne se ozonizátor a míra generování ozonu se upraví tak, aby NO měřený analyzátorem byl na úrovni přibližně 20 % x NOref, při zachování nejméně 10 % NO, který se na reakci nepodílel. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOmeas,

v) Analyzátor NOx se přepne do režimu NOx a změří se celkové NOx. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxmeas,

vi) vypne se ozonizátor, ale průtok plynu systémem se zachová. Analyzátor NOx uvede hodnotu NOx ve směsi NO + O2. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOx+O2mix,

vii) Přítok O2 se vypne. Analyzátor NOx uvede hodnotu NOx v původní směsi NO v N2. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxref. Tato hodnota nesmí být o více než 5 % vyšší než hodnota x NOref;

d) Hodnocení vlastností Účinnost konvertoru NOx se vypočítá vložením zjištěných koncentrací do rovnice (6-26):



image

(6-26)

e) Pokud vyjde výsledek menší než 95 %, je nutné konvertor NO2 na NO opravit nebo vyměnit.

8.1.12   Měření PM

8.1.12.1   Ověření vah na částice a vážicího postupu

8.1.12.1.1   Oblast působnosti a frekvence

V tomto oddíle jsou popsána tři ověření.

a) Nezávislé ověření vlastností vah na částice v období 370 dnů před vážením filtru;

b) Vynulování a kalibrování pro plný rozsah v období 12 hodin před vážením filtru;

c) Ověření, že určení hmotnosti referenčních filtrů před a po vážení filtrů je v rámci specifikované dovolené odchylky.

8.1.12.1.2   Nezávislé ověření

Výrobce váhy (nebo jím schválený zástupce) ověří vlastnosti váhy v období 370 dnů přede dnem zkoušení podle postupů pro interní audit.

8.1.12.1.3   Vynulování a kalibrování pro plný rozsah

Vlastnosti vah se ověří vynulováním a kalibrováním pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím, přičemž všechna použitá závaží musí splňovat specifikace bodu 9.5.2. Použije se manuální nebo automatický proces:

a) Manuální proces vyžaduje, aby se použily váhy, které se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost měření PM, použije se tentýž postup i pro ověření vlastností vah;

b) Automatizovaný proces se provádí pomocí interních kalibračních závaží, která automaticky ověřují vlastnosti vah. Tato vnitřní kalibrační závaží musí splňovat specifikace v bodě 9.5.2.

8.1.12.1.4   Vážení referenčního vzorku

Všechny údaje o hmotnosti zjištěné v průběhu vážení se ověří zvážením referenčních médií se vzorky částic (např. filtry) před vážením a po něm. Vážení může být dle potřeby co nejkratší, avšak nejdéle 80 hodin, a může zahrnovat zjišťování údajů hmotnosti jak před zkouškou, tak po ní. Postupné určování hmotnosti každého referenčního média se vzorkem částic musí udávat stejné hodnoty v rozmezí ±10 μg nebo ±10 % očekávané celkové hmotnosti částic, podle toho, které hodnoty jsou vyšší. Není-li při postupném určování hmotnosti váženími filtru se vzorkem částic splněno toto kritérium, stanou se neplatnými všechny zjištěné údaje hmotnosti v případech vážení jednotlivých zkoušených filtrů, ke kterým došlo mezi postupnými určeními hmotnosti referenčních filtrů. Tyto filtry je možné znovu zvážit při dalším vážení. Stane-li se určitý filtr po zkoušce neplatným, je neplatný zkušební interval. Ověření se provede takto:

a) Minimálně dvě nepoužitá média se vzorky částic se ponechají v prostředí stabilizujícím částice. Budou použita jako referenční média. Nepoužité filtry ze stejného materiálu a o stejné velikosti se zvolí za referenční;

b) Referenční filtry jsou stabilizovány v prostředí, které stabilizuje částice. Referenční filtry se považují za stabilizované, pokud se nacházely v prostředí stabilizujícím částice po dobu nejméně 30 minut a prostředí stabilizující částice bylo v podmínkách stanovených v bodě 9.3.4.4 po dobu nejméně 60 předcházejících minut;

c) Provede se několik vážení referenčních vzorků bez zaznamenání hodnot;

d) Váha se vynuluje a zkalibruje pro plný rozsah. Na váhu se umístí zkušební zátěž (např. kalibrační závaží) a pak se odebere a zkontroluje se, zda se váha za normální dobu stabilizace vrátila k údaji přijatelné nuly;

e) Každé z referenčních médií (např. filtrů) se zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost hmotností referenčních médií (např. filtrů) částic, použije se tentýž postup i pro změření středních hodnot hmotností médií se vzorkem (např. filtrů);

f) Zaznamenají se rosný bod, teplota okolí a atmosférický tlak v okolí váhy;

g) Zaznamenané podmínky okolí slouží ke korigování výsledků vztlakem podle popisu v bodě 8.1.13.2. Zaznamená se hmotnost každého z referenčních médií korigovaná vztlakem;

h) Hmotnost korigovaná vztlakem každého z referenčních médií (např. filtrů) se odečte od dříve změřené a zaznamenané hmotnosti korigované vztlakem;

i) Jsou-li zjištěné změny hmotnosti u některých referenčních filtrů větší, než povoluje tento oddíl, stávají se všechna určení hmotnosti částic vykonaná od posledního potvrzení správnosti hmotnosti referenčního média (např. filtru) neplatnými. Referenční filtry částic lze vyřadit, pokud se změnila pouze jedna z hmotností filtrů o více, než je dovolená hodnota, a je možné jednoznačně identifikovat zvláštní příčinu změny hmotnosti tohoto filtru, která by neovlivnila jiné filtry tohoto procesu. Potvrzení správnosti lze tudíž považovat za úspěšné. V takovém případě nejsou kontaminovaná referenční média součástí určování, zda je dosaženo souladu s písm. j) tohoto bodu, ale dotyčný referenční filtr se vyřadí a nahradí;

j) Pokud se některá z referenčních hmotností změní o více, než povoluje tento bod 8.1.13.1.4, všechny výsledky měření částic, které byly zjištěny mezi dvěma časy, při nichž se určovaly referenční hmotnosti, se stanou neplatnými. Pokud se referenční médium se vzorkem částic podle písm. i) tohoto bodu vyřadí, je nutné, aby zůstal minimálně jeden rozdíl referenčních hmotností, který splňuje kritéria podle bodu 8.1.13.1.4. V opačném případě se výsledky měření částic vykonaného mezi těmito dvěma časy, při nichž se určily hmotnosti referenčních médií (např. filtrů), stanou neplatnými.

8.1.12.2   Korekce kvůli vztlaku vzduchu u filtru pro odběr částic

8.1.12.2.1   Obecně

U filtru pro odběr částic se musí provést korekce vztlaku vzduchu. Korekce vztlaku závisí na hustotě odběrného filtru, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy. Korekce vztlaku nezohledňuje vztlakový účinek samotných znečišťujících částic, protože hmotnost částic činí typicky pouze (0,01 až 0,1) % celkové hmotnosti. Korekce takto malého podílu hmotnosti by činila nejvíce 0,010 %. Hodnoty korigované o vztlak jsou hmotnosti tara vzorků částic. Tyto hodnoty korigované o vztlak získané zvážením filtrů před zkouškou se následně odečtou od hodnot korigovaných o vztlak získaných zvážením příslušných filtrů po zkoušce s cílem určit hmotnost částic emitovaných během zkoušky.

8.1.12.2.2   Hustota filtru pro odběr částic

Různé filtry pro odběr částic mají různou hustotu. Použije se známá hustota odběrného média, nebo jedna z hustot některých běžných odběrných médií, viz:

a) pro borosilikátové sklo pokryté PTFE platí hustota odběrného média 2 300  kg/m3;

b) pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z polymethylpentenu, který má 95 % hmotnosti média, platí hustota odběrného média 920 kg/m3;

c) pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z PTFE, platí hustota odběrného média 2 144  kg/m3.

8.1.12.2.3   Hustota vzduchu

Prostředí váhy k vážení částic musí být přísně regulováno na teplotu okolí 295 ±1 K (22 ± 1 °C) a rosný bod 282,5 ± 1 K (9,5 ± 1 °C), a proto je hustota vzduchu primárně funkcí atmosférického tlaku. Korekce vztlakem je tudíž specifikována jen jako funkce atmosférického tlaku.

8.1.12.2.4   Hustota kalibračního závaží

Použije se udávaná hustota materiálu kovových kalibračních závaží.

8.1.12.2.5   Výpočet korekce

Korekce filtru pro odběr částic z důvodu vztlaku se provede za použití rovnice (6-27):



image

(6-27)

kde:

m cor

je hmotnost filtru pro odběr částic korigovaná vztlakem

m uncor

je hmotnost filtru pro odběr částic nekorigovaná vztlakem

ρ air

je hustota vzduchu v prostředí váhy

ρ weight

je hustota kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy

ρ media

je hustota filtru pro odběr částic

přičemž



image

(6-28)

kde:

p abs

je absolutní tlak v prostředí váhy

M mix

je molární hmotnost vzduchu v prostředí váhy

R

je molární plynová konstanta

T amb

je absolutní teplota v okolí váhy.

8.2.   Potvrzení správnosti přístrojů pro zkoušku

8.2.1.   Potvrzení správnosti regulace proporcionálního toku k odběru vzorků dávkami a minimálního ředicího poměru pro odběr částic dávkami.

8.2.1.1   Kritéria proporcionality pro CVS

8.2.1.1.1   Proporcionální průtoky

Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz ke statistickým výpočtům v dodatku 3 přílohy VII. Určí se směrodatná chyba (SEE) odhadnuté hodnoty průtoku vzorku v závislosti na celkovém průtoku. Při každém zkušebním intervalu je nutné prokázat, že se SEE rovná nejvýše 3,5 % střední hodnoty průtoku vzorku.

8.2.1.1.2   Konstantní průtoky

Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz pro účely prokázání, že každý průtok byl konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušných středních nebo cílových hodnot průtoku. Namísto zaznamenávání příslušného průtoku každým druhem průtokoměru lze použít tyto možnosti:

a) Venturiho trubice s kritickým prouděním. Pro Venturiho trubici s kritickým prouděním se použijí zaznamenané podmínky na vstupu Venturiho trubice nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U Venturiho trubice CVS s kritickým prouděním to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 4 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu;

b) Objemové dávkovací čerpadlo. Použijí se zaznamenané podmínky na vstupu čerpadla nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U čerpadla CVS to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu čerpadla byla konstantní v rozmezí ±2 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu;

8.2.1.1.3   Prokázání proporcionálního odběru vzorků

V případě každého proporcionálního odběru vzorků dávkami, např. vaku k jímání vzorků nebo filtru částic, je nutné prokázat, že proporcionální odběr vzorků byl zachován s použitím jednoho z následujících způsobů, přičemž je možné vypustit až 5 % celkového počtu údajů jako odlehlé výsledky.

Technickou analýzou za použití osvědčeného technického úsudku je nutno prokázat, že systém regulace proporcionálního toku inherentně zajišťuje proporcionální odběr vzorku za všech okolností, které lze očekávat během zkoušky. Venturiho trubice s kritickým prouděním lze například použít jak pro tok odebraného vzorku, tak pro tok plný, prokáže-li se, že mají vždy stejné tlaky a teploty na vstupu a že v podmínkách kritického proudění jsou stále v činnosti.

Minimální ředicí poměr pro odběr vzorků částic dávkami ve zkušebním intervalu se určí za pomoci naměřených nebo vypočtených průtoků či koncentrací sledovacího plynu (např. CO2).

8.2.1.2   Potvrzení správnosti u systému s ředěním části toku

K regulaci systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, je nutná rychlá odezva systému. Tu odhalí pohotovost systému k ředění části toku. Doba transformace systému se určí postupem stanoveným v bodě 8.1.8.6.3.2. Skutečná regulace systému s ředěním části toku je založena na běžných podmínkách měření. Je-li kombinovaná doba transformace systému k měření průtoku výfukového plynu a systému s ředěním části toku ≤ 0,3 sekundy, je možno použít regulaci on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít regulaci předem stanoveného průběhu na základě předem zaznamenané zkoušky. V takovém případě musí být kombinovaná doba náběhu ≤ 1 sekunda a kombinovaná doba zpoždění ≤ 10 sekund. Celková odezva systému musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic qm p,i (tj. toku vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku), úměrný hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení úměrnosti se provede regresní analýza qm p,i v závislosti na qm ew,i (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu), s frekvencí sběru dat nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a) korelační koeficient r 2 lineární regrese mezi qm p,i a qm ew,i nesmí být nižší než 0,95;

b) Směrodatná chyba odhadnuté hodnoty qm p,i ve vztahu k qm ew,i nesmí překročit 5 % maximální hodnoty qm p;

c)  qm p pořadnice regresní přímky nesmí překročit ± 2 % maximální hodnoty qm p.

Je-li kombinovaná doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P) a snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F) větší než 0,3 sekundy, musí se použít regulace předem stanoveného průběhu. V takovém případě se provede předběžná zkouška a k regulaci průtoku vzorku do systému částic se může použít signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka qm ew,pre z předběžné zkoušky, která reguluje qm p, posune o předem stanovený čas t 50,P + t 50,F.

Pro stanovení korelace mezi qm p,i a qm ew,i se použijí údaje získané při samotné zkoušce, přičemž čas qm ew,i se podle t 50,F synchronizuje s časem qm p,i (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). Časový posun mezi qm ew a qm p je rozdílem mezi jejich dobami transformace, které byly určeny podle bodu 8.1.8.6.3.2.

8.2.2.   Potvrzení správnosti rozsahu analyzátoru plynu, potvrzení správnosti posunu a korekce posunem

8.2.2.1   Potvrzení správnosti rozsahu

Pokud se analyzátor kdykoli během zkoušky dostane nad 100 % svého rozsahu, provede se toto:

8.2.2.1.1   Odběr dávek

V případě odběru vzorků dávkami se odebraný vzorek podrobí nové analýze s nejnižším rozsahem analyzátoru, při kterém je maximální odezva přístroje pod 100 %. V protokolu se uvede výsledek z nejnižšího rozsahu, při kterém analyzátor funguje pod 100 % svého rozsahu po celou zkoušku.

8.2.2.1.2   Kontinuální odběr vzorků

V případě kontinuálního odběru vzorků se celá zkouška zopakuje s nejbližším vyšším rozsahem analyzátoru. Pokud analyzátor znovu pracuje nad 100 % svého rozsahu, je nutné zkoušku zopakovat s nejbližším vyšším rozsahem. Se zkouškami se pokračuje, dokud analyzátor vždy během celé zkoušky nepracuje pod 100 % svého rozsahu.

8.2.2.2   Potvrzení správnosti posunu a korekce posunem

Pokud se posun nachází v intervalu ±1 %, lze údaje přijmout bez jakékoli korekce, případně je lze přijmout po korekci. Je-li posun větší než ±1 %, musí se vypočítat dvě sady výsledků emisí specifických pro brzdění pro každou znečišťující látku s mezní hodnotou specificky pro brzdění a pro CO2, jinak je zkouška neplatná. Jedna sada se vypočítá s údaji před korekcí posunem a druhá sada se vypočítá po korekci všech údajů posunem podle bodu 2.6 přílohy VII a dodatku 1 přílohy VII. Porovnání se vyjádří jako procento z nekorigovaných výsledků. Rozdíl mezi nekorigovanými a korigovanými hodnotami emisí specifických pro brzdění musí být ±4 % buď od nekorigovaných hodnot emisí specifických pro brzdění, nebo od mezní hodnoty emisí, podle toho, která hodnota je větší. Není-li tomu tak, je zkouška neplatná.

8.2.3.   Přípravná stabilizace médií pro odběr vzorků částic (např. filtrů) a vážení jejich hmotnosti tara

Před zkouškou emisí je nutné podniknout tyto kroky k přípravě médií pro odběr vzorků PM a zařízení pro měření PM:

8.2.3.1   Pravidelná ověření

Je nutné zajistit, že váha a prostředí pro stabilizaci částic splňují pravidelná ověření podle bodu 8.1.12. Referenční filtr se zváží těsně před vážením filtrů pro zkoušku, aby se získal odpovídající referenční bod (viz podrobnosti postupu v bodě 8.1.12.1). Stabilita referenčních filtrů se ověří po době stabilizace po zkoušce bezprostředně před vážením po zkoušce.

8.2.3.2   Vizuální kontrola

Nepoužitá filtrovací média k odběru vzorků se zkontrolují vizuálně, zda nemají závady, a vadné filtry se vyřadí.

8.2.3.3   Uzemnění

S filtry částic se manipuluje pomocí elektricky uzemněných pinzet nebo za pomoci zemnicí pásky, podle popisu v bodě 9.3.4.

8.2.3.4   Nepoužitá média k odběru vzorků

Nepoužitá média k odběru vzorků se vloží do jednoho, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí pro stabilizaci částic. Jsou-li použity filtry, lze je umístit do dolní poloviny pouzdra na filtr.

8.2.3.5   Stabilizace

Média k odběru vzorků se stabilizují v prostředí, které stabilizuje částice. Nepoužité médium k odběru vzorků lze považovat za stabilizované, pokud bylo v prostředí, které stabilizuje částice, po dobu nejméně 30 minut, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu 9.3.4. Předpokládá-li se však hmotnost 400 μg nebo více, stabilizují se média k odběru vzorků po dobu nejméně 60 minut.

8.2.3.6   Vážení

Média k odběru vzorků se zváží manuálně nebo automaticky takto:

a) v případě automatického vážení se při přípravě vzorků pro vážení postupuje podle instrukcí výrobce automatického systému; to může zahrnovat uložení vzorků do zvláštního kontejneru;

b) v případě manuálního vážení se postupuje podle osvědčeného technického úsudku;

c) přípustné je i substituční vážení (viz bod 8.2.3.10);

d) jakmile je filtr zvážen, umístí se zpět do Petriho misky a miska se zavře.

8.2.3.7   Korekce vztlakového účinku

Naměřená váha se koriguje o vztlakový účinek v souladu s postupem v bodě 8.1.13.2.

8.2.3.8   Opakování

Měření hmotnosti filtrů lze opakovat s cílem stanovit za pomoci osvědčeného technického úsudku průměrnou hmotnost filtru a vyloučit odlehlé výsledky při výpočtu průměrné hodnoty.

8.2.3.9   Zjištění hmotnosti tara

Předtím než jsou přineseny do zkušební komory k odběru vzorků, se nepoužité filtry, u nichž byla zjištěna jejich hmotnost tara, umístí do čistých pouzder na filtry a pouzdra se vloží do krytého nebo utěsněného kontejneru.

8.2.3.10   Substituční vážení

Substituční vážení představuje volitelnou možnost, a přistoupí-li se k němu, zahrnuje změření referenčního závaží před každým vážením média k odběru vzorků částic (např. filtru) a po tomto vážení. Substituční vážení vyžaduje větší počet měření, koriguje posun nuly váhy a vychází z linearity váhy pouze v malém rozsahu. Nejvhodnější je při kvantifikaci celkové hmotnosti částic, která představuje méně než 0,1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Nemusí se však jednat o vhodný postup, když celková hmotnost částic překračuje 1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Použije-li se substituční vážení, je nutné jej použít k vážení před zkouškou i po ní. K vážení před zkouškou i po ní se musí použít totéž substituční závaží. Je-li hustota substitučního závaží menší než 2,0 g/cm3, hmotnost substitučního závaží se koriguje o vztlak. Následující kroky představují příklad substitučního vážení:

a) používají se elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodě 9.3.4.6;

b) před vložením předmětu na misku váhy se minimalizuje jeho statický elektrický náboj pomocí statického neutralizátoru, podle popisu v bodě 9.3.4.6;

c) zvolí se substituční závaží, které splňuje specifikace pro kalibrační závaží v bodě 9.5.2. Substituční závaží též musí mít shodnou hustotu jako závaží, které se použije ke kalibraci mikrováhy pro plný rozsah, a podobnou hmotnost jako nepoužité médium k odběru vzorků (např. filtr). Jsou-li použity filtry, mělo by mít závaží hmotnost zhruba 80 mg až 100 mg pro typické filtry s průměrem 47 mm;

d) stabilizovaný údaj váhy se zaznamená a následně se kalibrační závaží odebere;

e) nepoužité médium k odběru vzorků (např. nový filtr) se zváží, stabilizovaný údaj váhy se zaznamená, a dále se zaznamená rosný bod, teplota a atmosférický tlak okolí váhy;

f) kalibrační závaží se znovu zváží a zaznamená se stabilizovaný údaj váhy;

g) z těchto dvou údajů vážení kalibračního závaží, zaznamenaných bezprostředně před a po vážení nepoužitého média k odběru vzorků, se vypočítá aritmetický průměr. Ten se odečte od hodnoty nepoužitého média k odběru vzorků a následně se přičte skutečná hmotnost kalibračního závaží uvedená na jeho osvědčení. Tento výsledek se zaznamená. Jde o hmotnost tara nepoužitého média k odběru vzorků bez korekce o vztlak;

h) tyto kroky týkající se substitučního vážení se opakují se zbývajícími nepoužitými médii k odběru vzorků;

i) po dokončení vážení se postupuje podle pokynů v bodech 8.2.3.7 až 8.2.3.9.

8.2.4.   Stabilizace a vážení vzorku částic po zkoušce

Použité filtry částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných kontejnerů nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Tímto způsobem chráněné se zaplněné filtry musí vrátit do komory nebo místnosti, které jsou určeny ke stabilizaci filtrů částic. Následně se odběrné filtry částic stabilizují a zváží.

8.2.4.1   Pravidelné ověření

Je nutné zajistit, že vážení a prostředí pro stabilizaci částic vyhověly v pravidelných ověřeních podle bodu 8.1.13.1. Po dokončení zkoušky se filtry vrátí zpět do prostředí k vážení a ke stabilizaci částic. Při vážení a v prostředí pro stabilizaci částic musí být dodrženy požadavky na podmínky okolí stanovené v bodě 9.3.4.4, jinak se musí zkušební filtry ponechat přikryté až do okamžiku, kdy jsou požadované podmínky splněny.

8.2.4.2   Vyjmutí z uzavřených kontejnerů

Odebrané vzorky částic se vyjmou z uzavřených kontejnerů v prostředí pro stabilizaci částic. Filtry lze vyjmout z pouzder před stabilizací nebo až po ní. Po vyjmutí filtru z pouzdra se speciálním oddělovačem oddělí horní polovina pouzdra od dolní poloviny.

8.2.4.3   Elektrické uzemnění

Při nakládání se vzorky částic se používají elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodě 9.3.4.5.

8.2.4.4   Vizuální kontrola

Odebrané vzorky částic a filtrační média se podrobí vizuální kontrole. Pokud se zdá, že došlo k porušení podmínek u filtru nebo u odebraného vzorku částic, nebo pokud se částice dotýkají jiného povrchu než filtru, nesmí se vzorek použít k určení emisí částic. V případě styku s jinými povrchy se musí před dalším postupem dotyčný povrch vyčistit.

8.2.4.5   Stabilizace vzorků částic

Vzorky částic se vloží do jednoho, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí pro stabilizaci částic, které je popsáno v bodě 9.3.4.3. Vzorek částic je stabilizován, pokud byl v prostředí pro stabilizaci částic po následující doby trvání, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu 9.3.4.3:

a) pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude větší než 0,353 μg/mm2 za předpokladu pokrytí 400 μg na ploše skvrny filtru s průměrem 38 mm, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut;

b) pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude menší než 0,353 μg/mm2, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 30 minut;

c) pokud není známa očekávaná koncentrace částic na celkovém povrchu, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut.

8.2.4.6   Určení hmotnosti filtru po zkoušce

K určení hmotnosti filtrů po zkoušce se zopakují postupy uvedené v bodě 8.2.3 (body 8.2.3.6 až 8.2.3.9).

8.2.4.7   Celková hmotnost

Každá hmotnost samotného filtru korigovaná o vztlak se odečte od příslušné hmotnosti filtru po zkoušce korigované o vztlak. Výsledkem je celková hmotnost m total, která se použije při výpočtech emisí v příloze VII.

9.    Měřicí zařízení

9.1.   Specifikace dynamometru pro zkoušky motorů

9.1.1.   Práce hřídele

Je nutné použít motorový dynamometr, který má vhodné vlastnosti k provedení příslušného zkušebního cyklu i schopnost splnit odpovídající kritéria potvrzení správnosti cyklu. Lze použít tyto dynamometry:

a) dynamometry s vířivým proudem nebo s hydrodynamickou brzdou;

b) dynamometry pracující se střídavým nebo stejnosměrným proudem;

c) jeden či více dynamometrů.

9.1.2.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

Pro účely měření točivého momentu lze použít siloměr nebo sériově zapojený měřič točivého momentu.

Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost dynamometru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Systém regulace musí tento výpočet provádět v reálném čase.

9.1.3.   Příslušenství motoru

Je nutné zohlednit práci příslušenství motoru, která je potřeba k dodávkám paliva, lubrikaci nebo ohřevu motoru, cirkulaci chladicí kapaliny motoru, nebo k činnosti systému následného zpracování výfukových plynů, a tato zařízení se namontují v souladu s bodem 6.3.

9.1.4.   Upevnění motoru a hřídelový systém pro přenos výkonu (kategorie NRSh)

Je-li to nezbytné k náležitému zkoušení motoru kategorie NRSh, upevní se motor ke zkušebnímu stavu a hřídelový systém pro přenos výkonu k rotačnímu dynamometrickému systému způsobem, který stanovil výrobce.

9.2.   Postup ředění (použije-li se)

9.2.1.   Podmínky týkající se ředicího média a koncentrace pozadí

Plynné složky lze měřit v surovém stavu nebo ve zředěném stavu, zatímco pro měření PM je obecně nutné ředění. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Při ředění lze výfukový plyn ředit okolním vzduchem, syntetickým vzduchem nebo dusíkem. V případě měření plynných emisí je nutné, aby ředicí médium mělo teplotu nejméně 288 K (15 °C). V případě odběru vzorků částic je teplota ředicího média specifikována v bodě 9.2.2 pro CVS a v bodě 9.2.3 pro PFD s variabilním ředicím poměrem. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat, aby se zabránilo kondenzaci složek obsahujících vodu při přechodu z plynného do kapalného skupenství („kondenzace vody“).

Před smísením s výfukovým plynem je možné ředicí médium stabilizovat zvýšením nebo snížením jeho teploty nebo vlhkosti. Z ředicího média je možné odstranit některé složky, aby se snížila jejich koncentrace pozadí. Při odstraňování některých složek nebo zohledňování koncentrace pozadí se postupuje podle těchto ustanovení:

a) Koncentrace složek v ředicím médiu je možné změřit a vykompenzovat z důvodu účinků pozadí na výsledky zkoušky. Výpočty kompenzující koncentrace pozadí viz příloha VII.

b) Pro účely měření pozadí plynných znečišťujících látek nebo částic jsou povoleny tyto změny požadavků bodů 7.2, 9.3 a 9.4:

i) není nutné používat proporcionální odběr vzorků,

ii) lze použít nevyhřívané systémy odběru vzorků,

iii) kontinuální odběr vzorků lze použít, i když se u zředěných emisí používá odběr vzorků dávkami,

iv) odběr vzorků dávkami lze použít, i když se u zředěných emisí používá kontinuální odběr vzorků;

c) Pro zohlednění částic na pozadí existují tyto možnosti:

i) pro odstranění částic z pozadí je nutné ředicí médium filtrovat vysoce účinnými vzduchovými filtry částic (HEPA) se specifikovanou počáteční účinností jímání 99,97 % (postupy týkající se účinnosti filtrace HEPA viz čl. 2 odst. 19),

ii) pro korekci pozadí částic bez filtrace filtrem HEPA je nutné, aby se částice pozadí nepodílely více než z 50 % na částicích netto zachycených filtrem k odběru vzorků,

iii) korekce pozadím částic netto u filtrace s filtrem HEPA je přípustná bez použití odporu.

9.2.2.   Systém plného toku

Ředění plného toku; odběr vzorků s konstantním objemem (CVS). Plný tok surového výfukového plynu se ředí v ředicím tunelu. Konstantní tok lze zajistit udržováním teploty a tlaku v průtokoměru v příslušných mezích. V případě toku, který není konstantní, je třeba tok měřit přímo, aby se vzorky mohly odebírat proporcionálně. Systém je třeba navrhnout takto (viz obrázek 6.6):

a) Je třeba použít tunel, který má vnitřní stěny z nerezavějící oceli. Celý ředicí tunel musí mít elektrické uzemnění; U kategorií motorů nepodléhajících mezním hodnotám PM nebo PN lze případně použít i nevodivé materiály;

b) Protitlak výfukového plynu se nesmí uměle snižovat systémem vpouštění ředicího vzduchu. Statický tlak v místě, kde se do tunelu vpouští surový výfukový plyn, je nutno udržovat v intervalu ±1,2 kPa od atmosférického tlaku;

c) Pro podporu mísení se do tunelu zavede surový výfukový plyn a nasměruje se po směru podél střednice tunelu. Část ředicího vzduchu lze zavést radiálně z vnitřního povrchu tunelu, aby se minimalizovala interakce výfukového plynu se stěnami tunelu;

d) Ředicí médium. Pro účely odběru vzorků částic se teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 °C až 52 °C);

e) Reynoldsovo číslo (Re) musí činit minimálně 4 000 pro průtok zředěného výfukového plynu, kde Re je odvozeno od vnitřního průměru ředicího tunelu. Veličina Re je definována v příloze VII. Při přesouvání odběrné sondy napříč tunelem po průměru, svisle a vodorovně se prověří, že došlo k dostatečnému promísení. Indikuje-li odezva analyzátoru jakoukoli odchylku převyšující ±2 % střední hodnoty naměřené koncentrace, musí CVS pracovat při vyšším průtoku, nebo se namontuje mísicí deska či clona, aby se promísení zlepšilo;

f) Přípravná stabilizace měření průtoku. Zředěný výfukový plyn lze před měřením jeho průtoku stabilizovat, pokud k této stabilizaci dochází za vyhřívanými sondami pro odběr HC nebo částic, takto:

i) použitím narovnávače toku, tlumiče pulsací, případně obojím,

ii) použitím filtru,

iii) použitím výměníku tepla k řízení teploty před každým průtokoměrem, je však třeba přijmout opatření zabraňující kondenzaci vody;

g) Kondenzace vody. Kondenzace vody je funkcí vlhkosti, tlaku, teploty a koncentrací jiných složek, jako je kyselina sírová. Tyto parametry kolísají v závislosti na vlhkosti vzduchu nasávaného motorem, vlhkosti ředicího vzduchu, poměru vzduch/palivo v motoru a složení paliva, jakož i množství vodíku a síry v palivu;

Aby bylo zajištěno, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat, aby se zabránilo kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit po celé délce ředicího tunelu. Některé složky výfukového plynu může přítomná vlhkost zředit nebo eliminovat.

V případě odběru vzorků částic u proporcionálního toku, přicházejícího z CVS, dochází k sekundárnímu ředění (jednomu nebo několika), aby se dosáhlo požadovaného celkového ředicího poměru, což je znázorněno na obrázku 9.2 a uvedeno v bodě 9.2.3.2;

h) Minimální celkový ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a nejméně 2:1 v primárním ředicím stupni a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu;

i) Celkový čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru;

j) Celkový čas přítomnosti v případném sekundárním ředicím systému musí být nejméně 0,5 sekundy, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

Obrázek 6.6

Příklady sestavení odběru vzorků s ředěním plného toku

image

9.2.3.   Systém s ředěním části toku (PFD)

9.2.3.1   Popis systému s ředěním části toku

Schéma PFD je znázorněno na obrázku 6.7. Jde o obecné schéma znázorňující principy odebírání vzorků, ředění a odběru vzorků částic. Všechny komponenty znázorněné na obrázku nemusí nutně být ve všech systémech k odběru vzorků splňujících svůj účel. Jsou přípustné i jiné konfigurace, pokud plní stejný účel, tj. odebírají vzorky, ředí a odebírají vzorky částic. Musí však splňovat další kritéria, uvedená např. v bodě 8.1.8.6. (periodická kalibrace) a 8.2.1.2 (potvrzení správnosti) pro PFD s variabilním ředěním a bodě 8.1.4.5 a tabulce 8.2 (ověření linearity) a bodě 8.1.8.5.7 (ověření) pro PFD s konstantním ředěním.

Jak znázorňuje obrázek 6.7, surový výfukový plyn nebo primárně zředěný tok se odběrnou sondou SP a přenosovým potrubím TL přenáší z výfukové trubky EP (nebo případně z CVS) do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku a odběrným čerpadlem P systému odběru vzorku částic (PSS). Pro účely proporcionálního odběru vzorků ze surového výfukového plynu se tok ředicího vzduchu reguluje regulátorem průtoku FC1 s možným použitím ovládacích signálů qm ew (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu) nebo qm aw (hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu) a qm f (hmotnostní průtok paliva), tak, aby vznikl požadovaný poměr rozdělení výfukového plynu. Průtok vzorku do ředicího tunelu DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem systému pro odběr vzorku částic. Ředicí poměr se vypočte z těchto dvou průtoků. Při odběru vzorků s konstantním ředicím poměrem ze surového nebo zředěného výfukového plynu na toku výfukového plynu (např. sekundární ředění pro odběr vzorků částic) je průtok ředicího vzduchu obvykle konstantní a reguluje jej regulátor průtoku FC1 nebo čerpadlo ředicího vzduchu.

Ředicí vzduch (okolní vzduch, syntetický vzduch, nebo dusík) je nutné filtrovat vzduchovým filtrem částic s vysokou účinností (HEPA).

image

a

=

výfukový plyn nebo primárně zředěný tok

b

=

volitelné

c

=

odběr vzorků částic

Popis součástí na obrázku 6.7

DAF

:

filtr ředicího vzduchu

DT

:

ředicí tunel nebo sekundární ředicí systém

EP

:

výfuková trubka nebo primární ředicí systém

FC1

:

regulátor průtoku

FH

:

držák filtru

FM1

:

průtokoměr měřící průtok ředicího vzduchu

P

:

odběrné čerpadlo

PSS

:

systém pro odběr vzorku částic

PTL

:

přenosové potrubí částic

SP

:

odběrná sonda surového nebo zředěného výfukového plynu

TL

:

přenosové potrubí

Hmotnostní průtoky použitelné jen v případě odběru proporcionálních vzorků surového výfukového plynu v systému PFD:

qm ew

je hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu

qm aw

je hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

qm f

je hmotnostní průtok paliva

9.2.3.2   Ředění

Teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) se v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 °C až 52 °C).

Ředicí vzduch lze před vstupem do ředicího systému odvlhčovat. Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval proporcionální vzorek surového výfukového plynu od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky v průtoku výfukových plynů, a přiváděl k tomuto vzorku ředicí vzduch, aby bylo na zkušebním filtru dosaženo teploty předepsané v bodě 9.3.3.4.3. K tomuto účelu je podstatné, aby byl ředicí poměr stanoven tak, aby byly splněny požadavky na přesnost podle bodu 8.1.8.6.1.

Aby bylo zajištěno, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. PFD lze vyhřívat nebo izolovat, aby se zabránilo kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit po celé délce ředicího tunelu.

Minimální ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu.

Čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

9.2.3.3   Použitelnost

PFD lze použít k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu pro každý odběr částic a plynných emisí, v dávkách nebo kontinuálně, v průběhu jakéhokoli cyklu v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC), jakéhokoli cyklu NRSC s diskrétními režimy, nebo jakéhokoli cyklu RMC.

Systém lze rovněž použít pro již dříve zředěný výfukový plyn, u kterého byl zředěn proporcionální tok konstantním ředicím poměrem (viz obrázek 9.2). Takto se provádí sekundární ředění, které počíná tunelem CVS, pro dosažení potřebného celkového ředicího poměru pro odběr vzorku částic.

9.2.3.4   Kalibrace

Kalibrace PFD k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu podle bodu 8.1.8.6.

9.3.   Postupy odběru vzorků

9.3.1.   Obecné požadavky na odběr vzorků

9.3.1.1   Návrh a konstrukce odběrné sondy

Sonda je prvním prvkem potrubí odběrného systému. Je vnořena do proudu surového nebo zředěného výfukového plynu pro odběr vzorku a její vnitřní a vnější povrchy jsou ve styku s výfukovým plynem. Vzorek je ze sondy odváděn do přenosového potrubí.

Sondy k odběru vzorků musí mít vnitřní povrchy z nerezavějící oceli, případně pro odběr vzorků surového výfukového plynu, z jakéhokoli inertního materiálu, který je schopen vydržet teploty surového výfukového plynu. Sondy k odběru vzorků je nutné umístit v místě, kde mají promísené složky střední koncentraci vzorku a kde je minimální ovlivňování s jinými sondami. Doporučuje se, aby žádné sondy nebyly vystaveny vlivům z mezních vrstev, úplavů a turbulencí (zvláště v blízkosti výstupu trubky průtokoměru surového výfukového plynu), kde může nastávat nezamýšlené ředění. Pročištění nebo zpětný proplach sondy nesmí při zkoušce ovlivnit jinou sondu. K odběru vzorku více než jedné složky lze použít jedinou sondu, pokud tato sonda splňuje všechny specifikace stanovené pro každou jednotlivou složku.

9.3.1.1.1   Směšovací komora (kategorie NRSh)

Dovoluje-li to výrobce, lze při zkoušení motorů kategorie NRSh použít směšovací komoru. Směšovací komora je nepovinnou součástí systému pro odběr surového plynu a ve výfukovém systému je umístěna mezi tlumičem a odběrnou sondou. Tvar a rozměry směšovací komory a potrubí umístěného před ní a za ní musí být takové, aby v místě sondy k odběru vzorků poskytovaly dobře promíchaný homogenní vzorek, a aby u komory nedocházelo k silným pulsacím nebo rezonancím, které by ovlivnily výsledky emisí.

9.3.1.2   Přenosové potrubí

Přenosová potrubí vedoucí odebraný vzorek ze sondy do analyzátoru, do úložného média, nebo do ředicího systému musí být co nejkratší, proto musí být analyzátory, úložná média, nebo ředicí systémy umístěny co nejblíže k sondám. Počet ohybů přenosového potrubí musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší.

9.3.1.3   Metody odběru vzorků

Pro kontinuální odběr vzorků a pro odběr vzorků dávkami, uvedené v bodě 7.2, platí tyto podmínky:

a) při odběru vzorku z konstantního průtoku musí být vzorek také odváděn dále s konstantním průtokem;

b) při odběru vzorku z variabilního průtoku musí být průtok vzorku upravován poměrně k měnícímu se průtoku;

c) při proporcionálním odběru vzorků je nutné potvrdit správnost podle bodu 8.2.1.

9.3.2.   Odběr vzorků plynu

9.3.2.1   Odběrné sondy

K odběru vzorků plynných emisí se používají sondy jednoportové nebo víceportové. Orientace sondy vůči toku surového nebo zředěného výfukového plynu může být jakákoliv. U některých sond je třeba teplotu vzorků regulovat takto:

a) v případě sond odebírajících NOx ze zředěného výfukového plynu je nutné regulovat teplotu stěny sondy tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody;

b) v případě sond odebírajících uhlovodíky ze zředěného výfukového plynu se doporučuje udržovat teplotu stěny sondy na přibližně 191 °C, aby se minimalizovala kontaminace.

9.3.2.1.1   Směšovací komora (kategorie NRSh)

Použije-li se v souladu s bodem 9.3.1.1.1, nesmí mít směšovací komora vnitřní objem menší než desetinásobek zdvihového objemu zkoušeného motoru. Směšovací komora musí být namontována co nejblíže k tlumiči motoru a vnitřní povrchovou teplotu musí mít minimálně 452 K (179 °C). Konstrukci směšovací komory může stanovit výrobce.

9.3.2.2   Přenosové potrubí

Použije se přenosové potrubí s vnitřními povrchy z nerezavějící oceli, PTFE, VitonTM, nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. Použije se inertní materiál, který je schopen odolávat teplotám výfukového plynu. Lze použít filtry vložené do potrubí, pokud filtr a jeho držák vyhovují stejným požadavkům týkajícím se teploty jako přenosové potrubí, tj.:

a) u přenosového potrubí pro NOx před konvertorem NO2 na NO splňujícím specifikace v bodě 8.1.11.5 nebo před chladičem splňujícím specifikace v bodě 8.1.11.4 je nutné udržovat teplotu vzorku, která zabraňuje kondenzaci vody;

b) u přenosového potrubí pro THC je nutné udržovat teplotu stěny v celém potrubí v rozmezí 191 ± 11 °C. Odebírá-li se vzorek ze surového výfukového plynu, lze sondu spojit přímo s izolovaným a nevyhřívaným přenosovým potrubím. Délku a izolaci přenosového potrubí je třeba zvolit tak, aby nedošlo k ochlazení nejvyšší očekávané teploty surového výfukového plynu na hodnotu nižší než 191 °C, při měření na výstupu přenosového potrubí. Odebírá-li se vzorek ze zředěného výfukového plynu, činí přípustná přechodová zóna mezi sondou a přenosovým potrubím maximálně 0,92 m, aby teplota stěny mohla dosáhnout hodnoty 191 ± 11 °C.

9.3.2.3   Komponenty pro stabilizaci vzorku

9.3.2.3.1   Vysoušeče vzorku

9.3.2.3.1.1   Požadavky

Vysoušeče vzorku lze použít k odstranění vlhkosti ze vzorku, aby se snížil vliv vody na měření plynných emisí. Vysoušeče vzorku musí splňovat požadavky stanovené v bodech 9.3.2.3.1.1 a 9.3.2.3.1.2. V rovnici (7-13) je použit obsah vlhkosti 0,8 % objemových.

Metoda odstraňování vody musí pro nejvyšší očekávanou koncentraci vodní páry H m udržovat vlhkost na ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo kolem 0,8 % objemových H2O), což je 100 % relativní vlhkost při 277,1 K (3,9 °C) a 101,3 kPa. Tato specifikace vlhkosti odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 298 K (25 °C) a 101,3 kPa. To lze prokázat:

a) měřením teploty na výstupu vysoušeče vzorku;

b) měřením vlhkosti v místě těsně před CLD,

provedením ověřovacího postupu podle bodu 8.1.8.5.8.

9.3.2.3.1.2   Povolené typy vysoušeče vzorku a vyhodnocování obsahu vlhkosti za vysoušečem

Lze použít veškeré typy vysoušečů uvedené v tomto bodě.

a) Vysoušeč s osmotickou membránou, který je použit před jakýmkoli analyzátorem plynů nebo úložným médiem, musí splňovat specifikace týkající se teploty podle bodu 9.3.2.2. Za vysoušečem s osmotickou membránou se kontroluje rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total). Vypočítá se množství vody podle specifikace v příloze VII pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Jelikož nelze měřit přímo, vezme se jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku vysoušeče, který se při zkoušce očekává;

b) Nesmí se používat termální chladič před systémem měření THC pro vznětové motory. Při použití termálního chladiče před konvertorem NO2 na NO nebo systému k odběru vzorků bez konvertoru NO2 na NO musí chladič vyhovět ověření kontroly na ztrátu NO2, která je specifikována v bodě 8.1.11.4. Za termálním chladičem se kontroluje rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total). Vypočítá se množství vody podle specifikace v příloze VII pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Jelikož nelze měřit přímo, vezme se jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku termálního chladiče, který se při zkoušce očekává. Lze-li důvodně předpokládat stupeň nasycení v termálním chladiči, je možné vypočítat T dew na základě známé účinnosti chladiče a kontinuálního monitorování teploty chladiče T chiller. Pokud se teplota T chiller nezaznamenává kontinuálně, lze použít její špičkovou hodnotu zjištěnou během zkoušky, nebo její hodnotu nastavenou pro výstražnou signalizaci, jako konstantní hodnotu pro určení konstantního množství vody v souladu s přílohou VII. Lze-li důvodně předpokládat, že T chiller se rovná T dew, je v souladu s přílohou VII možné použít T chiller namísto T dew. Lze-li důvodně předpokládat konstantní kompenzaci teploty mezi T chiller a T dew danou známým a stanoveným ohříváním vzorku mezi výstupem chladiče a místem měření teploty, je možné tuto kompenzaci zohlednit jako faktor při výpočtech emisí. Oprávněnost všech předpokladů přípustných podle tohoto bodu je nutné potvrdit technickou analýzou nebo údaji.

9.3.2.3.2   Odběrná čerpadla

Před analyzátorem nebo úložným médiem pro každý plyn se použijí odběrná čerpadla. Je třeba použít odběrná čerpadla s vnitřními povrchy z nerezavějící oceli, PTFE nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. U některých odběrných čerpadel je třeba teplotu regulovat takto:

a) při použití odběrného čerpadla pro NOx před konvertorem NO2 na NO splňujícím požadavky v bodě 8.1.11.5 nebo před chladičem splňujícím požadavky v bodě 8.1.11.4 je nutné čerpadlo ohřívat, aby se zabránilo kondenzaci vody;

b) při použití odběrného čerpadla před analyzátorem THC nebo úložným médiem je třeba vnitřní povrch čerpadla vyhřívat na teplotu 464 ± 11 K (191 ± 11) °C.

9.3.2.3.3   Odlučovače amoniaku

Odlučovače amoniaku lze použít u některých nebo všech systémů pro odběr vzorků plynu, aby se předešlo rušivému vlivu NH3, kontaminaci konvertoru NO2 na NO a tvorbě úsad v systému pro odběr vzorků nebo v analyzátorech. Při montáži odlučovače amoniaku je třeba se řídit doporučeními výrobce.

9.3.2.4   Úložná média pro odebrané vzorky

Při odebírání vzorků do vaku se objemy plynu ukládají do dostatečně čistých zásobníků, které jsou těsné a nepropustné. Přijatelné meze pro čistotu a nepropustnost úložných médií se stanoví na základě osvědčeného technického úsudku. K vyčištění je zásobník možné opakovaně pročistit a vyprázdnit a lze jej zahřát. Je třeba použít pružný zásobník (např. vak) v prostředí s regulovanou teplotou, nebo rigidní zásobník s regulovanou teplotou, který se na začátku vyprázdní nebo jehož objem se může měnit (např. válec s pístem). Je nutné použít zásobníky, které splňují specifikace v tabulce 6.6.



Tabulka 6.6

Materiály pro zásobníky k odběru vzorků plynných emisí dávkami

CO, CO2, O2, CH4, C2H6, C3H8, NO, NO2 (1)

polyvinylfluorid (PVF) (2), například TedlarTM, polyvinylidenfluorid (2), například KynarTM, polytetrafluorethylen (3), například TeflonTM, nebo nerezavějící ocel (3)

HC

polytetrafluorethylen (4) nebo nerezavějící ocel (4)

(1)   Je-li zabráněno kondenzaci vody v zásobníku.

(2)   Až 313 K (40 °C).

(3)   Až 475 K (202 °C).

(4)   Při 464 ± 11 K (191 ± 11 °C).

9.3.3.   Odběr vzorků částic

9.3.3.1   Odběrné sondy

Je třeba použít odběrné sondy s jedním otvorem na konci. Odběrné sondy částic směřují přímo proti proudu.

Odběrná sonda částic může mít stínění krytem splňujícím požadavky podle obrázku 6.8. V takovém případě nelze použít předsazený separátor popsaný v bodě 9.3.3.3, který odděluje částice podle velikosti.

image

9.3.3.2   Přenosové potrubí

Doporučuje se použít izolované nebo vyhřívané přenosové potrubí nebo vyhřívané zakrytí, aby se minimalizovaly teplotní rozdíly mezi přenosovým potrubím a složkami výfukového plynu. Je třeba použít přenosová potrubí, inertní z hlediska částic a elektricky vodivá na vnitřním povrchu. Doporučuje se použít přenosové potrubí částic z nerezavějící oceli. Každý jiný materiál než nerezavějící ocel musí mít stejné vlastnosti z hlediska odběru vzorků jako nerezavějící ocel. Vnitřní povrch přenosového potrubí částic musí mít elektrické uzemnění.

9.3.3.3   Předsazený separátor

Před držák filtru přímo do ředicího systému lze namontovat předsazený separátor k odstraňování částic velkého průměru. Povolen je pouze jeden separátor. Při použití sondy s krytem ve tvaru kloboučku (viz obrázek 6.8) není povoleno použít předsazený separátor.

Předsazený separátor částic může představovat inerciální lapač hrubých částic nebo cyklonový separátor. Musí být zhotoven z nerezavějící oceli. Předsazený separátor musí mít takové parametry, aby odstraňoval minimálně 50 % částic o aerodynamickém průměru 10 μm, avšak ne více než 1 % částic o aerodynamickém průměru 1 μm v rozsahu průtoků, pro které je používán. Výstup předsazeného separátoru musí být nakonfigurován tak, aby bylo možné obtékat všechny filtry k zachycování částic, a tím proud procházející předsazeným separátorem před začátkem zkoušky stabilizovat. Filtr k odběru částic musí být umístěn za výstupem předsazeného separátoru po směru toku ve vzdálenosti maximálně 75 cm.

9.3.3.4   Filtr k odběru vzorku

Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá v průběhu celého postupu zkoušky pomocí filtru, který splňuje požadavky uvedené v bodech 9.3.3.4.1 až 9.3.3.4.4.

9.3.3.4.1   Specifikace filtrů

Všechny typy filtrů musí mít účinnost zachycování nejméně 99,7 %. K prokázání tohoto požadavku lze použít rozměry uváděné výrobcem odběrného filtru. Materiálem filtrů musí být buď:

a) skelné vlákno potažené fluorkarbonem (PTFE) nebo

b) membrána z fluorkarbonu (PTFE).

Pokud očekávaná netto hmotnost částic na filtru překročí 400 μg, je možné použít filtr s minimální počáteční účinnosti zachycování 98 %.

9.3.3.4.2   Velikost filtrů

Jmenovitá velikost filtru je dána průměrem 46,50 mm ±0,6 mm (účinný průměr alespoň 37 mm). Filtry větších průměrů lze použít po předchozí dohodě se schvalovacím orgánem. Doporučuje se dodržet proporcionalitu mezi filtrem a činnou plochou.

9.3.3.4.3   Ředění a regulace teploty vzorků částic

V případě systému CVS se vzorky částic ředí nejméně jednou před přenosovým potrubím a v případě PFD za přenosovým potrubím (viz bod 9.3.3.2 o přenosovém potrubí). Teplotu vzorku je třeba regulovat na 320 ± 5 K (47 ± 5 °C), při měření kdekoli v rozmezí 200 mm před nebo za úložnými médii pro částice. Vzorek částic má být zahříván nebo ochlazován především ředěním podle specifikací v písm. a) bodu 9.2.1.

9.3.3.4.4   ychlost proudění plynu na filtr

Rychlost, kterou plyn proudí na filtr, musí být mezi 0,90 m/s a 1,00 m/s, přičemž tento rozsah smí překročit méně než 5 % zaznamenaných hodnot průtoku. Překročí-li celková hmotnost částic 400 μg, je možné rychlost proudění na filtr snížit. Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, se měří jako objemový průtok vzorku při tlaku, který je před filtrem, a při teplotě čela filtru, děleno exponovanou plochou filtru. Poklesne-li tlak z důvodu průchodu zařízením k odběru částic až k filtru o méně než 2 kPa, tlak ve výfukové trubce nebo v tunelu CVS se použije jako tlak před filtrem.

9.3.3.4.5   Držák filtru

Pro minimalizaci úsad způsobených turbulencí a pro rovnoměrné zachycování částic na filtru musí být použit přechod v kuželovitém tvaru rozbíhající se v úhlu 12,5° (od střednice) od průměru přenosové trubky k exponovanému průměru čela filtru. Tento přechod musí být z nerezavějící oceli.

9.3.4.   Prostředí pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu

9.3.4.1   Prostředí pro gravimetrickou analýzu

Tento oddíl popisuje dvě prostředí nutná pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu: prostředí pro stabilizaci částic, v němž jsou filtry uloženy před zvážením, a prostředí pro vážení, v němž je umístěna váha. Obě prostředí mohou sdílet společný prostor.

Prostředí pro stabilizaci a prostředí pro vážení musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění, jako je prach, aerosol, nebo polotěkavý materiál, které by mohlo vzorky částic kontaminovat.

9.3.4.2   Čistota

Čistota prostředí pro stabilizaci částic se ověřuje referenčními filtry podle popisu v bodě 8.1.12.1.4.

9.3.4.3   Teplota v komoře

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 ± 1 K (22 °C ± 1 °C). Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě 282,5 ± 1 K (9,5 °C ± 1 °C) a relativní vlhkost musí činit 45 % ±8 %. Pokud jsou oddělená prostředí pro stabilizaci a pro vážení, udržuje se v prostředí pro stabilizaci teplota 295 ± 3 K (22 °C ± 3 °C).

9.3.4.4   Ověření podmínek okolí

Při použití měřicích přístrojů splňujících specifikace podle bodu 9.4 je nutné ověřit tyto podmínky okolí:

a) zaznamenává se rosný bod a teplota okolí. Tyto hodnoty se použijí k určení, zda prostředí pro stabilizaci a pro vážení zůstala v rámci dovolených odchylek uvedených v bodě 9.3.4.3 po dobu nejméně 60 minut před vážením filtrů;

b) soustavně se zaznamenává atmosférický tlak v prostředí pro vážení. Za přijatelné se považuje použití barometru, kterým se měří atmosférický tlak mimo prostředí pro vážení, pokud lze zajistit, že se atmosférický tlak bude stále nacházet v intervalu ±100 Pa od sdíleného atmosférického tlaku. Je třeba zajistit prostředek pro měření nejnovějšího atmosférického tlaku při vážení každého vzorku částic. Tato hodnota se použije k výpočtu korekce vztlaku u částic podle bodu 8.1.12.2.

9.3.4.5   Instalace váhy

Instalace se provádí takto:

a) na plošině izolující vibrace, která ji chrání před vnějším hlukem a vibracemi;

b) se stíněním proti konvektivnímu proudění vzduchu elektricky uzemněným krytem odvádějícím statickou elektřinu.

9.3.4.6   Elektrostatický náboj

Elektrostatický náboj v prostředí vah se musí minimalizovat tímto způsobem:

a) váha se elektricky uzemní;

b) při ruční manipulaci se vzorky částic se použije pinzeta z nerezavějící oceli;

c) pinzeta musí být uzemněna zemnicím páskem nebo se zemnicí pásek připojí k operátorovi tak, aby tento pásek měl společné uzemnění s váhou;

d) k odstranění elektrostatického náboje ze vzorků částic se použije neutralizátor statické elektřiny, který je elektricky uzemněn společně s váhou.

9.4.   Měřicí přístroje

9.4.1.   Úvod

9.4.1.1   Oblast působnosti

Tento bod specifikuje měřicí přístroje a přidružené systémy související se zkouškou emisí. Patří mezi ně laboratorní přístroje pro měření parametrů motoru, podmínek okolí, parametrů průtoku a koncentrací emisí (v surovém nebo zředěném výfukovém plynu).

9.4.1.2   Druhy přístrojů

Všechny přístroje uvedené v tomto nařízení se používají způsobem v něm uvedeným (viz tabulka 6.5 týkající se měřených hodnot udávaných těmito přístroji). Kdykoli je přístroj uvedený v tomto nařízení použit nespecifikovaným způsobem, nebo je místo něj použit přístroj jiný, platí požadavky na rovnocennost stanovené v bodě 5.1.1. V případě, že je pro konkrétní měření specifikováno více přístrojů, určí na žádost schvalovací nebo certifikační orgán jeden z nich za referenční pro účely prokázání, že alternativní postup je rovnocenný specifikovanému postupu.

9.4.1.3   Záložní systémy

S předchozím souhlasem schvalovacího nebo certifikačního orgánu lze pro výpočet výsledků jedné zkoušky použít údaje z více přístrojů v případě všech měřicích přístrojů, které jsou popsány v tomto bodě. Výsledky všech měření se zaznamenají a uchovají se výchozí údaje. Tento požadavek platí bez ohledu na skutečnost, zda se naměřené údaje fakticky použijí ve výpočtech.

9.4.2.   Záznam údajů a kontrola

Je nutné, aby byl zkušební systém schopen provádět aktualizaci údajů, záznam údajů a regulovat příslušné systémy, dynamometr, zařízení k odběru vzorků a měřicí přístroje podle požadavků operátora. Je nutné použít systémy k získávání údajů a systémy regulace, které mohou provádět záznam při specifikovaných minimálních frekvencích, jak je uvedeno v tabulce 6.7 (tato tabulka neplatí pro zkoušení v cyklu NRSC s diskrétními režimy).



Tabulka 6.7

Záznam údajů a kontrola minimálních frekvencí

Příslušný oddíl zkušebního protokolu

Měřené hodnoty

Minimální frekvence řídicích pokynů a kontrol

Minimální frekvence záznamu

7.6

Otáčky a točivý moment během postupného mapování motoru

1 Hz

1 střední hodnota za etapu

7.6

Otáčky a točivý moment během průběžného mapování motoru

5 Hz

1 Hz střední

7.8.3

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty u zkušebního cyklu v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

5 Hz

1 Hz střední

7.8.2

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty u zkušebního cyklu NRSC s diskrétními režimy a cyklu RMC

1 Hz

1 Hz

7.3

Kontinuální koncentrace analyzátorů surového plynu

neuvádí se

1 Hz

7.3

Kontinuální koncentrace analyzátorů zředěného plynu

neuvádí se

1 Hz

7.3

Koncentrace dávek analyzátorů surového či zředěného plynu

neuvádí se

1 střední hodnota za zkušební interval

7.6

8.2.1

Průtok zředěného výfukového plynu z CVS s výměníkem tepla před místem měření průtoku

neuvádí se

1 Hz

7.6

8.2.1

Průtok zředěného výfukového plynu z CVS bez výměníku tepla před místem měření průtoku

5 Hz

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu (při měření surového plynu v neustáleném režimu)

neuvádí se

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok ředicího vzduchu, je-li aktivně řízen

5 Hz

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok odebraného vzorku z CVS s výměníkem tepla

1 Hz

1 Hz

7.6

8.2.1

Průtok odebraného vzorku z CVS bez výměníku tepla

5 Hz

1 Hz střední

9.4.3.   Specifikace vlastností měřicích přístrojů

9.4.3.1   Shrnutí

Zkušební systém jako celek musí vyhovět všem příslušným kalibracím, ověřením a kritériím potvrzení správnosti zkoušky stanoveným v bodě 8.1, a rovněž požadavkům na kontrolu linearity podle bodů 8.1.4 a 8.2. Přístroje musí mít specifikace podle tabulky 6.7 ve všech rozsazích, které se použijí při zkouškách. Dále se musí uchovávat veškerá dokumentace od výrobce přístrojů, která dokládá, že přístroje vyhovují specifikacím v tabulce 6.7.

9.4.3.2   Požadavky na komponenty

V tabulce 6.8 jsou uvedeny specifikace snímačů točivého momentu, otáček a tlaku, čidla teploty a rosného bodu a dalších přístrojů. Celkový systém, kterým se měří daná fyzikální nebo chemická veličina, musí být v souladu s požadavky na ověření linearity v bodě 8.1.4. Pro měření plynných emisí lze použít analyzátory s kompenzačními algoritmy, které jsou funkcemi jiných měřených plynných složek a vlastností paliva pro specifickou zkoušku motoru. Každý kompenzační algoritmus slouží pouze ke kompenzaci posunu bez jakéhokoli zesílení (tj. nedochází ke zkreslení).



Tabulka 6.8

Doporučené specifikace vlastností měřicích přístrojů

Měřicí přístroje

Značka měřené veličiny

Celý systém

Doba náběhu

Frekvence aktualizace záznamů

Přesnost ()

Opakovatelnost ()

Snímač otáček motoru

n

1 s

1 Hz střední

2,0 % pt. nebo

0,5 % max

1,0 % pt. nebo

0,25 % max

Snímač točivého momentu motoru

T

1 s

1 Hz střední

2,0 % pt. nebo

1,0 % max

1,0 % pt. nebo

0,5 % max

Průtokoměr paliva

(palivový sčítač)

 

5 s

(–)

1 Hz

(neuvádí se)

2,0 % pt. nebo

1,5 % max

1,0 % pt. nebo

0,75 % max

Průtokoměr celkového zředěného výfukového plynu (CVS)

(s výměníkem tepla před průtokoměrem)

 

1 s

(5 s)

1 Hz střední

(1 Hz)

2,0 % pt. nebo

1,5 % max

1,0 % pt. nebo

0,75 % max

Průtokoměry ředicího vzduchu, nasávaného vzduchu, výfukového plynu a odebíraných vzorků

 

1 s

1 Hz střední ze vzorků o frekvenci 5 Hz

2,5 % pt. nebo

1,5 % max

1,25 % pt. nebo

0,75 % max

Kontinuální analyzátor surového plynu

x

5 s

2 Hz

2,0 % pt. nebo

2,0 % meas.

1,0 % pt. nebo

1,0 % meas.

Kontinuální analyzátor zředěného plynu

x

5 s

1 Hz

2,0 % pt. nebo

2,0 % meas.

1,0 % pt. nebo

1,0 % meas.

Kontinuální analyzátor plynu

x

5 s

1 Hz

2,0 % pt. nebo

2,0 % meas.

1,0 % pt. nebo

1,0 % meas.

Dávkový analyzátor plynu

x

neuvádí se

neuvádí se

2,0 % pt. nebo

2,0 % meas.

1,0 % pt. nebo

1,0 % meas.

Gravimetrická váha na částice

m PM

neuvádí se

neuvádí se

viz 9.4.11

0,5 μg

Inerciální váha na částice

m PM

5 s

1 Hz

2,0 % pt. nebo

2,0 % meas.

1,0 % pt. nebo

1,0 % meas.

(1)   Přesnost a opakovatelnost se určí ze stejných shromážděných údajů podle popisu v bodě 9.4.3 a jsou založeny na absolutních hodnotách. Hodnota „pt“ značí celkovou střední hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí, hodnota „max“ značí špičkovou hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí během zkušebního cyklu, nikoli však maximální rozsah přístroje, hodnota „meas“ značí skutečnou střední hodnotu změřenou za celý zkušební cyklus.

9.4.4.   Měření parametrů motoru a podmínky okolí

9.4.4.1   Snímače otáček a točivého momentu

9.4.4.1.1   Použití

Přístroje měřící vstupní a výstupní práci během činnosti motoru musí splňovat specifikace stanovené v tomto bodě. Doporučuje se použít snímače, čidla a měřiče se specifikacemi uvedenými v tabulce 6.8. Celkové systémy měřící vstupní a výstupní práci musí vyhovovat požadavkům na ověření linearity v bodě 8.1.4.

9.4.4.1.2   Práce hřídele

Práce a výkon se vypočítají z výstupních údajů snímačů otáček a točivého momentu podle bodu 9.4.4.1. Celkové systémy měřící otáčky a točivý moment musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech 8.1.7 a 8.1.4.

Točivý moment vytvářený setrvačností zrychlujících se a zpomalujících se komponentů připojených k setrvačníku, např. hnací hřídelí a rotorem dynamometru, je nutné případně podle osvědčeného technického úsudku kompenzovat.

9.4.4.2   Snímače tlaku, teploty a rosného bodu

Celkové systémy měřící tlak, teplotu a rosný bod musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.7.

Snímače tlaku se umístí do prostředí s regulovanou teplotou, nebo je nutné kompenzovat změny teploty v rámci očekávaného rozsahu měření. Snímače musí být vyrobeny z materiálů, které jsou kompatibilní s měřenými médii.

9.4.5.   Měření průtoku

Pro každý typ průtokoměru (pro palivo, nasávaný vzduch, surový výfukový plyn, zředěný výfukový plyn, odebíraný vzorek) je třeba dle potřeby průtok stabilizovat, a zabránit tak zkreslení přesnosti a opakovatelnosti měřiče vyplývající z úplavů, turbulencí nebo pulzací toku. Toho lze u některých průtokoměrů dosáhnout dostatečnou délkou přímého potrubí (např. délkou rovnající se nejméně 10 průměrům trubky) nebo speciálně tvarovanými ohyby potrubí, usměrňovači, clonami (nebo pneumatickými tlumiči pulzací u průtokoměrů paliva) pro dosažení stabilního a předvídatelného rychlostního profilu před průtokoměrem.

9.4.5.1   Průtokoměr paliva

Celkový systém měřící průtok paliva musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.1. Každé měření průtoku paliva musí zohlednit případné palivo, které obchází motor nebo se z motoru vrací zpět do palivové nádrže.

9.4.5.2   Průtokoměr nasávaného vzduchu

Celkový systém měřící průtok nasávaného vzduchu musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.2.

9.4.5.3   Průtokoměr surového výfukového plynu

9.4.5.3.1   Požadavky na komponenty

Celkový systém měřící průtok surového výfukového plynu musí vyhovovat požadavkům linearity v bodě 8.1.4. Průtokoměr surového výfukového plynu musí být vždy navržen tak, aby odpovídajícím způsobem kompenzoval změny stavů termodynamiky, fluidity a kompozice surového výfukového plynu.

9.4.5.3.2   Doba odezvy průtokoměru

Z důvodu regulace v systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, musí být doba odezvy průtokoměru rychlejší, než je uvedeno v tabulce 9.3. V případě systémů s ředěním části toku s online regulací musí doba odezvy průtokoměru splňovat specifikace v bodě 8.2.1.2.

9.4.5.3.3   Chlazení výfukového plynu:

Tento bod neplatí pro chlazení výfukových plynů vznikajících při konstrukci motoru, včetně, ale ne výhradně, vodou chlazených výfukových potrubí nebo turbodmychadel.

Chlazení výfukového plynu před průtokoměrem je přípustné s těmito omezeními:

a) vzorky částic se neodebírají za místem chlazení;

b) pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 475 K (202 °C) sníží pod 453 K (180 °C), neodebírají se za místem chlazení vzorky HC;

c) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NOx, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu 8.1.11.4;

d) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří se hodnoty rosného bodu T dew a tlaku p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle přílohy VII.

9.4.5.4   Průtokoměry ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu

9.4.5.4.1   Použití

Momentální průtoky zředěného výfukového plynu nebo celkový průtok zředěného výfukového plynu za zkušební interval určuje průtokoměr zředěného výfukového plynu. Průtoky surového výfukového plynu nebo celkový průtok surového výfukového plynu za zkušební interval lze vypočítat z rozdílu mezi hodnotami průtokoměru zředěného výfukového plynu a průtokoměru ředicího vzduchu.

9.4.5.4.2   Požadavky na komponenty

Celkový systém měření zředěného výfukového plynu musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech 8.1.8.4 a 8.1.8.5. Lze použít tyto průtokoměry:

a) V případě odběru vzorků s konstantním objemem (CVS) z plného toku zředěného výfukového plynu je možné použít Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) nebo ultrazvukový průtokoměr (UFM). Při nakombinování s předřazeným výměníkem tepla může CFV nebo PDP rovněž sloužit jako zařízení k pasivnímu řízení průtoku udržováním konstantní teploty zředěného výfukového plynu v systému CVS;

b) V případě systému s ředěním části toku (PFD) je možné použít kombinaci jakéhokoliv průtokoměru s kterýmkoli systémem s aktivní regulací průtoku, aby došlo k udržení proporcionálního odběru složek výfukového plynu. K zachování proporcionálního odběru vzorků je možné regulovat plný průtok zředěného výfukového plynu, nebo jeden nebo více průtoků vzorku, případně kombinaci těchto průtoků.

V případě jakéhokoliv jiného systému s ředěním je možné použít prvek s laminárním prouděním, ultrazvukový průtokoměr, Venturiho trubici s podzvukovým prouděním, Venturiho trubici s kritickým prouděním nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemový dávkovací měřič, měřič množství tepla, Pitotovu trubici udávající střední hodnoty nebo žárový anemometr.

9.4.5.4.3   Chlazení výfukového plynu:

Zředěný výfukový plyn lze chladit před průtokoměrem při dodržení těchto podmínek:

a) vzorky částic se neodebírají za místem chlazení;

b) pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 475 K (202 °C) sníží pod 453 K (180 °C), neodebírají se za místem chlazení vzorky HC;

c) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NOx, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu 8.1.11.4;

d) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří se hodnoty rosného bodu T dew a tlaku p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle přílohy VII.

9.4.5.5   Průtokoměr vzorku v případě odběru vzorků dávkami

Průtok vzorků nebo celkový průtok vzorků odebraných za zkušební interval do systému k odběru vzorků dávkami určí průtokoměr vzorků. Rozdílné hodnoty dvou průtokoměrů mohou sloužit k výpočtu průtoku vzorku do ředicího tunelu, např. v případě měření PM u ředění části toku a měření PM u sekundárního ředění toku. Bod 8.1.8.6.1 obsahuje specifikace pro rozdílové měření průtoku pro odebrání proporcionálního vzorku surového výfukového plynu a bod 8.1.8.6.2 popisuje kalibraci rozdílového měření průtoku.

Celkový systém měřící průtok v případě odběru vzorků dávkami musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.

9.4.5.6   Dělič plynů

Ke smísení kalibračních plynů lze použít dělič plynů.

Je třeba použít dělič plynů, který mísí plyny podle specifikací v bodě 9.5.1 a na koncentrace, které se očekávají během zkoušky. Lze použít děliče plynu s kritickým prouděním, děliče plynu s kapilární trubicí nebo děliče plynu s měřičem množství tepla. V případě potřeby se použijí viskozitní korekce pro zajištění správného dělení plynu (neprovádí-li je interní software děliče plynu). Systém děliče plynů musí splňovat ověření linearity uvedené v bodě 8.1.4.5. Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Dělič plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem.

9.4.6.   Měření CO a CO2

Koncentrace CO a CO2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

Systém založený na NDIR musí splňovat ověření linearity uvedené v bodě 8.1.8.1.

9.4.7.   Měření uhlovodíků

9.4.7.1   Plamenoionizační detektor

9.4.7.1.1   Použití

Koncentrace uhlovodíků v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří vyhřívaným plamenoionizačním detektorem (HFID). Koncentrace uhlovodíků se určují na bázi uhlíkového čísla jedna (C1). U analyzátorů s vyhřívaným FID musí mít všechny povrchy vystavené emisím udržovány na teplotě 464 ± 11 K (191 ± 11 °C). U motorů spalujících zemní plyn a LPG a u zážehových motorů lze případně použít analyzátor uhlovodíků typu nevyhřívaného plamenoionizačního detektoru (FID).

9.4.7.1.2   Požadavky na komponenty

Systém s FID měřící THC musí splňovat všechny požadavky na ověření pro měření uhlovodíků uvedené v bodě 8.1.10.

9.4.7.1.3   Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID

Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID musí splňovat všechny specifikace v bodě 9.5.1. Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID se před vstupem do analyzátoru FID nesmí smísit, aby analyzátor FID mohl pracovat s difúzním plamenem a ne s plamenem předem smísené směsi.

9.4.7.1.4   Vyhrazeno

9.4.7.1.5   Vyhrazeno

9.4.7.2   Vyhrazeno

9.4.8.   Měření NOx

K měření NOx jsou specifikovány dva měřicí přístroje a každý z nich se smí použít za podmínky, že splňuje kritéria určená v bodě 9.4.8.1 pro jeden nebo v bodě 9.4.8.2 pro druhý přístroj. Chemoluminiscenční detektor se použije jako referenční postup pro porovnání navržených alternativních postupů měření podle bodu 5.1.1.

9.4.8.1   Chemoluminiscenční detektor

9.4.8.1.1   Použití

Chemoluminiscenčním detektorem (CLD) spojeným s konvertorem NO2 na NO se měří koncentrace NOx v surovém nebo zředěném výfukovém plynu u odběru vzorků dávkami nebo odběru kontinuálním.

9.4.8.1.2   Požadavky na komponenty

Systém CLD musí splňovat ověření utlumujícího rušivého vlivu uvedené v bodě 8.1.11.1. Je možné použít vyhřívaný nebo nevyhřívaný CLD, který pracuje v podmínkách atmosférického tlaku nebo podtlaku.

9.4.8.1.3   Konvertor NO2 na NO

Interní nebo externí konvertor NO2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu 8.1.11.5 se ve směru proudu umístí před CLD. Konvertor je konfigurován s obtokem, aby se toto ověření usnadnilo.

9.4.8.1.4   Účinky vlhkosti

Aby se vyloučil vznik kondenzace vody, udržují se všechny teplotní parametry CLD. Vlhkost ze vzorku před CLD se odstraňuje pomocí jedné z těchto konfigurací:

a) CLD se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO2 na NO splňujícím ověření podle bodu 8.1.11.5;

b) CLD se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu 8.1.11.4.

9.4.8.1.5   Doba odezvy

Pro zlepšení doby odezvy CLD je možné použít vyhřívaný CLD.

9.4.8.2   Nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu

9.4.8.2.1   Použití

Koncentrace NOx v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV).

9.4.8.2.2   Požadavky na komponenty

Systém NDUV musí splňovat ověření podle bodu 8.1.11.3.

9.4.8.2.3   Konvertor NO2 na NO

Pokud analyzátor NDUV měří pouze NO, umístí se před analyzátor NDUV interní nebo externí konvertor NO2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu 8.1.11.5. Konvertor je v konfiguraci s obtokem, aby se toto ověření usnadnilo.

9.4.8.2.4   Účinky vlhkosti

Teplota NDUV se musí udržovat na hodnotě, která znemožní kondenzaci vody, není-li použita jedna z těchto konfigurací:

a) NDUV se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO2 na NO splňujícím ověření podle bodu 8.1.11.5;

b) NDUV se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu 8.1.11.4.

9.4.9.   Měření O2

Koncentrace O2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří analyzátorem s paramagnetickou detekcí (PMD) nebo magneticko-pneumatickou detekcí (MPD).

9.4.10.   Měření poměru vzduchu a paliva

Poměr vzduchu a paliva v surovém výfukovém plynu u kontinuálního odběru vzorků je možné měřit analyzátorem se zirkonovou (ZrO2) sondou. Měření O2 s měřeními nasávaného vzduchu nebo průtoku paliva je možné použít pro výpočet průtoku výfukového plynu podle přílohy VII.

9.4.11.   Měření PM gravimetrickou váhou

Hmotnost netto částic zachycených na odběrném filtru se zváží na váze.

Minimálním požadavkem na rozlišovací schopnost váhy je hodnota opakovatelnosti rovná nebo nižší než 0,5 mikrogramů doporučená v tabulce 6.8. Pokud při rutinním ověřování plného rozsahu a linearity používá váha vnitřní kalibrační závaží, musí toto kalibrační závaží splňovat požadavky stanovené v bodě 9.5.2.

Váha musí být nakonfigurována na optimální dobu ustálení a stabilizaci v místě své instalace.

9.4.12.   Měření amoniaku (NH3)

Podle pokynů dodavatele přístroje lze použit FTIR (Analyzátor využívající Fourierovu transformaci infračerveného pásma), NDUV nebo laserový infračervený analyzátor.

9.5.   Analytické plyny a hmotnostní normy

9.5.1.   Analytické plyny

Analytické plyny musí splňovat specifikace týkající se přesnosti a čistoty, které jsou obsaženy v tomto oddílu.

9.5.1.1   Specifikace plynů

Přihlíží se k těmto specifikacím plynů:

a) Aby se dosáhlo odezvy nula na kalibrační standard nula, použijí se k mísení s kalibračními plyny a k úpravě měřicích přístrojů čištěné plyny. Je třeba používat plyny, které nemají vyšší kontaminaci, než je nejvyšší z následujících hodnot v láhvi s plynem, nebo na výstupu generátoru nulovacího plynu:

i) 2 % kontaminace, měřená ke střední koncentraci očekávané podle normy. Například, očekává-li se koncentrace CO o hodnotě 100,0 μmol/mol, je možné použít nulovací plyn s kontaminací CO nepřesahující 2 000 μmol/mol,

ii) kontaminace specifikovaná v tabulce 6.9, která platí pro měření plynů v surovém nebo zředěném stavu,

iii) kontaminace specifikovaná v tabulce 6.10, která platí pro měření plynů v surovém stavu;



Tabulka 6.9

Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém nebo zředěném stavu [μmol/mol = ppm]

Složka

Čištěný syntetický vzduch ()

Čištěný N 2 ()

THC (ekvivalent C1)

≤ 0,05 μmol/mol

≤ 0,05 μmol/mol

CO

≤ 1 μmol/mol

≤ 1 μmol/mol

CO2

≤ 1, μmol/mol

≤ 10 μmol/mol

O2

0,205 až 0,215 mol/mol

≤ 2 μmol/mol

NOx

≤ 0,02 μmol/mol

≤ 0,02 μmol/mol

(1)   Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátnímuznávaným normám.



Tabulka 6.10

Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém stavu [μmol/mol = ppm]

Složka

Čištěný syntetický vzduch ()

Čištěný N 2 ()

THC (ekvivalent C1)

≤ 1 μmol/mol

≤ 1 μmol/mol

CO

≤ 1 μmol/mol'

≤ 1 μmol/mol

CO2

≤ 400 μmol/mol

≤ 400 μmol/mol

O2

0,18 až 0,21 mol/mol

NOx

≤ 0,1 μmol/mol

≤ 0,1 μmol/mol

(1)   Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátním uznávaným normám.

b) Pro analyzátor FID lze použít tyto plyny:

i) pro FID se použije palivo s koncentrací H2 (0,39 až 0,41) mol/mol, zůstatek He nebo N2. Směs by neměla obsahovat více než 0,05 μmol/mol THC,

ii) Pro FID se použije spalovací vzduch splňující specifikace čištěného vzduchu podle písm. a) tohoto bodu,

iii) Nulovací plyn pro FID. Detektory s ionizací plamenem se vynulují čištěným plynem splňujícím specifikace podle písm. a) tohoto bodu, s tím, že koncentrace O2 čištěného plynu může být jakákoliv,

iv) Propan jako kalibrační plyn pro plný rozsah pro FID. Detektor FID analyzátoru THC se kalibruje na plný rozsah a pro příslušné části stupnice kalibračními koncentracemi propanu C3H8. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C1),

v) vyhrazeno;

c) Používají se tyto směsi plynů obsahující plyny v limitu ± 1,0 % skutečné hodnoty uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem nebo jiných schválených norem pro plyny:

i) vyhrazeno,

ii) vyhrazeno,

iii) C3H8, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N2,

iv) CO, zůstatek čištěný N2,

v) CO2, zůstatek čištěný N2,

vi) NO, zůstatek čištěný N2,

vii) NO2, zůstatek čištěný syntetický vzduch,

viii) CO2, zůstatek čištěný N2,

ix) C3H8, CO, CO2, NO, zůstatek čištěný N2,

x) C3H8, CH4, CO, CO2, NO, zůstatek čištěný N2;

d) Jiné druhy plynů, než uvedené v písm. c) tohoto bodu (např. methanol ve vzduchu, který se může použít k určení faktorů odezvy), je možné použít, pokud jejich skutečné hodnoty jsou v limitu ± 3,0 % uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem a pokud splňují požadavky týkající se stability podle bodu 9.5.1.2;

e) Je rovněž přípustné vytvořit vlastní kalibrační plyny použitím přesného směšovacího zařízení, např. děliče plynu a zředit plyny čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Pokud dělič plynu splňuje specifikace bodu 9.4.5.6 a míšené plyny splňují požadavky písm. a) a c) tohoto bodu, má se za to, že výsledné směsi splňují požadavky tohoto bodu 9.5.1.1.

9.5.1.2   Koncentrace a datum expirace

Zaznamená se koncentrace každého standardního kalibračního plynu a datum jeho expirace uvedené výrobcem.

a) Po exspiraci se nesmí používat žádný standardní kalibrační plyn, s výjimkou možnosti připuštěné v písm. b) tohoto bodu;

b) Kalibrační plyny mohou být opatřeny novým označením a lze je použít po datu exspirace, pokud to předem schválí schvalovací nebo certifikační orgán.

9.5.1.3   Přenos plynů

Přenos plynů z jejich zdrojů do analyzátorů probíhá částmi, které jsou vyhrazeny k regulaci a přenosu pouze těchto plynů.

Musí se respektovat doba trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum exspirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

9.5.2.   Normy hmotnosti

Použijí se váhy na částice s kalibračními závažími, která jsou certifikována podle uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem na nejistotu měření do 0,1 %. Kalibrační závaží může certifikovat každá kalibrační laboratoř, která dodržuje uznávané mezinárodní nebo vnitrostátní normy. Hmotnost nejmenšího kalibračního závaží nesmí přesáhnout desetinásobek hmotnosti nepoužitého odběrného média na částice. Kalibrační protokol musí rovněž uvádět hustotu závaží.




Dodatek 1

Zařízení k měření počtu emitovaných částic

1.    Postup zkoušky měření

1.1   Odběr vzorků

Počet emitovaných částic se měří nepřetržitým odběrem vzorků buď ze systému s ředěním části toku, jak je popsáno v bodě 9.2.3 této přílohy, nebo ze systému s ředěním plného toku, jak je popsáno v bodě 9.2.2 této přílohy.

1.1.1   Filtrace ředicího média

Ředicí medium, které se použije jak v primárním, tak případně v sekundárním ředění výfukového plynu v ředicím systému, musí projít filtry, jež splňují požadavky na vzduchové filtry částic s vysokou účinností (HEPA) stanovené v čl. 1 odst. 19. Ředicí médium může být předtím, než projde filtrem HEPA, volitelně pročištěno aktivním uhlím, aby se v něm snížily a stabilizovaly koncentrace uhlovodíků. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

1.2   Kompenzace toku vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním plného toku

Ke kompenzaci hmotnostního toku odebraného z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic se odebraný hmotnostní tok (filtrovaný) vrátí zpět do ředicího systému. Alternativně se může celkový hmotnostní tok v ředicím systému korigovat matematicky odebraným tokem pro odběr vzorků k měření počtu částic. Když je celkový hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic menší než 0,5 % celkového ředěného toku výfukového plynu v ředicím tunelu (med), lze tuto korekci nebo vrácení toku zpět zanedbat.

1.3   Kompenzace toku vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním části toku

1.3.1

U systémů s ředěním části toku se hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro účely měření počtu částic vezme v úvahu při regulaci proporcionality odběru vzorků. Toho se dosáhne buď směrováním toku vzorků k měření počtu částic zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nebo matematickou korekcí, jak je uvedeno v bodě 1.3.2. U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek, se musí hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic korigovat také při výpočtu hmotnosti částic, jak je uvedeno v bodě 1.3.3.

1.3.2

Okamžitý průtok výfukového plynu do ředicího systému (qmp) používaný k řízení proporcionality odběru vzorků se koriguje podle jedné z následujících metod:

a) V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic odstraní, nahradí se rovnice (6-20) v bodě 8.1.8.6.1 této přílohy rovnicí (6-29):



qmp = qmdew qmdw + qex

(6-29)

kde:

qm dew

je hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s

qm dw

je hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s

q ex

je hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s.

Signál q ex posílaný do řídicího zařízení systému části toku musí mít vždy přesnost ±0,1 % hodnoty qm dew a měl by být vysílán s frekvencí nejméně 1 Hz;

b) V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic úplně nebo zčásti odstraní, avšak ekvivalentní tok se směruje zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nahradí se rovnice (6-20) v bodě 8.1.8.6.1 této přílohy rovnicí (6-30):



qmp = qmdew qmdw + qex qsw

(6-30)

kde:

qm dew

je hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s

qm dw

je hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s

q ex

je hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s

q sw

je hmotnostní průtok zpětného toku do ředicího tunelu ke kompenzaci odebraného vzorku k měření počtu částic, kg/s.

Rozdíl mezi q ex a q sw posílaný do řídicího zařízení systému s ředěním části toku musí mít vždy přesnost 0,1 % hodnoty qm dew. Signál (nebo signály) musí být vysílán (vysílány) s frekvencí nejméně 1 Hz.

1.3.3

Korekce měření PM

Když se tok vzorku k měření počtu částic odebere ze systému s ředěním části toku, u kterého se odebírá celkový vzorek, musí se hmotnost částic (m PM) vypočtená v bodě 2.3.1.1 přílohy VII s ohledem na odebraný tok korigovat následujícím způsobem. Tato korekce je nutná i v případě, že se filtrovaný odebíraný tok vede zpět do systémů s ředěním části toku, jak stanoví rovnice (6-31):



image

(6-31)

kde:

m PM

je hmotnost částic určená podle bodu 2.3.1.1 přílohy VII, g/zkouška

m sed

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího ředicím tunelem, kg

m ex

je celková hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro vzorky k měření počtu částic, kg.

1.3.4

Proporcionalita odběru vzorků ze systému s ředěním části toku

U měření počtu částic se k řízení systému s ředěním části toku, za účelem získání vzorku proporcionálního k hmotnostnímu toku výfukového plynu, použije hmotnostní průtok výfukového plynu určený kteroukoli z metod popsaných v bodech 8.4.1.3 až 8.4.1.7 této přílohy. Proporcionalitu je třeba kontrolovat regresní analýzou mezi tokem vzorku a tokem výfukového plynu podle bodu 8.2.1.2 této přílohy.

1.3.5

Výpočet počtu částic

Určení a výpočet PN jsou stanoveny v dodatku 5 přílohy VII.

2.    Měřicí zařízení

2.1   Specifikace

2.1.1   Přehled systému

2.1.1.1

Systém pro odběr vzorků částic se skládá ze sondy nebo odběrného místa, jimiž se odebírá vzorek z homogenně promíseného toku v ředicím systému, jak je popsáno v bodě 9.2.2 nebo 9.2.3 této přílohy, separátoru těkavých částic (VPR), který je před počitadlem částic (PNC), a vhodného přenosového potrubí.

2.1.1.2

Doporučuje se, aby před vstupem do VPR byl použit předsazený separátor oddělující částice podle velikosti (např. cyklon, lapač hrubých částic apod.). Alternativně je však možné použít odběrnou sondu působící jako vhodné zařízení k třídění částic podle velikosti, která je znázorněna na obrázku 6.8. U systémů s ředěním části toku je povoleno použít stejný předsazený separátor pro odběr vzorku k měření hmotnosti částic a k měření počtu částic, přičemž vzorek k měření počtu částic se odebírá z ředicího systému za předsazeným separátorem. Alternativně je možno použít předsazené separátory, kdy se vzorek ke zjištění počtu částic odebírá z ředicího systému před předsazeným separátorem k třídění částic podle hmotnosti.

2.1.2   Obecné požadavky

2.1.2.1

Místo odběru vzorků částic musí být uvnitř ředicího systému.

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo k odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu VPR. PTS musí splňovat následující podmínky:

U systémů s ředěním plného toku a u systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá dílčí vzorek (jak je popsáno v bodě 9.2.3 této přílohy), musí být odběrná sonda instalována v blízkosti osy ředicího tunelu, ve vzdálenosti mezi 10 a 20 průměry tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, tato sonda směřuje proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu je rovnoběžná s osou ředicího tunelu. Odběrná sonda musí být umístěna v ředicím traktu tak, aby byl vzorek odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn.

U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek (jak je popsáno v bodě 9.2.3 této přílohy), musí být odběrné místo částic nebo odběrná sonda umístěny ve zvláštní přenosové trubce částic, před držákem filtru částic, průtokoměrem a všemi místy rozdvojení odběru vzorků nebo obtoku. Odběrné místo nebo odběrná sonda musí být umístěny tak, aby byl vzorek odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn. Rozměry odběrné sondy částic by měly být takové, aby nenarušovaly funkci systému s ředěním části toku.

Vzorek plynu protékající PTS musí splňovat následující podmínky:

a) u systémů s ředěním plného toku musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700 ;

b) u systémů s ředěním části toku musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700 v PTT, tj. ve směru proudění za odběrnou sondou nebo odběrným místem;

c) musí mít dobu setrvání vzorku v PTS ≤ 3 s;

d) každá jiná konfigurace odběru vzorků pro PTS, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic 30 nm, se pokládá za přijatelnou;

e) výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC, musí mít následující vlastnosti:

f) vnitřní průměr ≥ 4mm;

g) doba, po kterou vzorek toku plynu setrvává ve výstupní trubce (OT), musí být ≤ 0,8 s;

h) každá jiná konfigurace odběru vzorků pro OT, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

2.1.2.2

VPR musí obsahovat zařízení k ředění vzorku a k odstraňování těkavých částic.

2.1.2.3

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků od výfukové trubky až k PNC, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

2.1.2.4

Systém k odběru vzorků částic musí být proveden podle osvědčené praxe v odběru vzorků aerosolů, což zahrnuje vyloučení ostrých ohybů a náhlých změn průřezů, používání hladkých vnitřních povrchů a minimalizování délky odběrného potrubí. Plynulé změny průřezu jsou přípustné.

2.1.3   Zvláštní požadavky

2.1.3.1

Vzorek částic nesmí procházet čerpadlem předtím, než projde zařízením PNC.

2.1.3.2

Doporučuje se předsazený separátor oddělující částice vzorku podle velikosti.

2.1.3.3

Jednotka pro přípravu vzorku musí:

2.1.3.3.1 být schopna ředit vzorek v jednom nebo více stupních, aby se dosáhlo koncentrace počtu částic pod horní hranicí režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC a teploty plynu na vstupu do PNC nižší než 308 K (35 oC);

2.1.3.3.2 obsahovat počáteční stupeň ředění za ohřevu, z něhož vychází vzorek s teplotou ≥ 423 K (150 oC) a ≤ 673 K (400 oC) a ředěný faktorem nejméně 10;

2.1.3.3.3 regulovat vyhřívané fáze na konstantní jmenovité provozní teploty v rozsahu specifikovaném v bodě 2.1.4.3.2, s dovolenou odchylkou ±10 oC. Poskytovat údaj o tom, zda vyhřívané fáze jsou nebo nejsou na svých správných provozních teplotách;

2.1.3.3.4 dosáhnout redukčního koeficientu koncentrace částic (fr (di )), jak je definován v bodě 2.2.2.2, pro částice o průměrech elektrické mobility 30 nm, který není o více než 30 % vyšší, a částice o průměrech elektrické mobility 50 nm, který není o více než 20 % vyšší, a který není více než o 5 % nižší, než koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm pro VPR jako celek;

2.1.3.3.5 dosáhnout také > 99,0 % odpaření částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000  cm– 3, pomocí ohřátí a snížení parciálních tlaků tetrakontanu.

2.1.3.4

PNC musí:

2.1.3.4.1 pracovat za provozních podmínek plného toku;

2.1.3.4.2 mít přesnost počítání ± 10 % napříč rozsahem 1 cm– 3 k horní hranici režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC ověřitelnou podle uznávané normy. Při koncentracích pod 100 cm– 3 se mohou požadovat měření, která jsou zprůměrována v rozsahu prodloužených period odběru vzorků, aby se prokázala přesnost PNC s vysokým stupněm statistické věrohodnosti;

2.1.3.4.3 mít rozlišitelnost údajů nejméně 0,1 částic cm– 3 při koncentracích menších než 100 cm– 3;

2.1.3.4.4 mít lineární odezvu na koncentrace částic v celém měřicím rozsahu v režimu počítání jednotlivých částic;

2.1.3.4.5 mít frekvenci udávání dat rovnající se 0,5 Hz nebo větší;

2.1.3.4.6 mít dobu odezvy pro rozsah měřených koncentrací kratší než 5 s;

2.1.3.4.7 obsahovat korekční funkci koincidence až do korekce maximálně 10 % a smět použít koeficient vnitřní kalibrace, jak je stanoveno v bodě 2.2.1.3, avšak nesmět použít žádný jiný algoritmus ke korekci účinnosti počítání nebo k jejímu definování;

2.1.3.4.8 mít při velikostech částic o průměru elektrické mobility 23 nm (±1 nm) účinnost počítání 50 % (± 12 %) a při velikostech 41 nm (±1 nm) účinnosti počítání > 90 %. Těchto účinností počítání lze dosáhnout prostředky interními (například regulací včleněnou do koncepce přístroje) nebo externími (například pomocí předsazené separace oddělující částice podle velikosti);

2.1.3.4.9 jestliže PNC používá pracovní kapalinu, musí se tato kapalina měnit v intervalech specifikovaných výrobcem přístroje.

2.1.3.5

Pokud nejsou tlak a/nebo teplota na vstupu PNC udržovány na známé konstantní úrovni v bodě, ve kterém se řídí průtok PNC, musí se měřit a zaznamenávat za účelem korigování měření koncentrace částic na standardní podmínky.

2.1.3.6

Součet dob, ve kterých vzorek setrvává v PTS, VPR a OT, plus doba odezvy zařízení PNC, nesmí být větší než 20 s.

2.1.3.7

Doba transformace celého odběrného systému k měření počtu částic (PTS, VPR, OT a PNC) se určí tak, že se aerosol přepne přímo do vstupu PTS. Přepnutí aerosolu musí být provedeno za méně než 0,1 s. Aerosol použitý ke zkoušce musí způsobit změnu koncentrace o nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Průběh koncentrace se zaznamená. K časové synchronizaci signálů koncentrace počtu částic a toku výfukového plynu je doba transformace definována jako čas od okamžiku změny (t0) do okamžiku, kdy odezva dosáhne 50 % konečné udané hodnoty (t50).

2.1.4   Popis doporučeného systému

Tato část popisuje doporučenou praxi měření počtu částic. Je však přijatelný každý systém, který splňuje požadavky na vlastnosti stanovené v bodech 2.1.2 a 2.1.3.

Na obrázcích 6.9 a 6.10 jsou schémata doporučených konfigurací systému k odběru vzorků částic pro systémy s ředěním části toku a systémy s ředěním plného toku.

Obrázek 6.9

Schéma doporučeného systému k odběru vzorků částic – odběr z části toku

image

Obrázek 6.10

Schéma doporučeného systému k odběru vzorků částic – odběr z plného toku

image

2.1.4.1   Popis systému k odběru vzorků

Systém k odběru vzorků částic se skládá z konce odběrné sondy nebo z odběrného místa v ředicím systému, přenosové trubky částic (PTT), předsazeného separátoru oddělujícího částice podle velikosti (PCF) a ze separátoru těkavých částic (VPR), který je před jednotkou k měření koncentrace počtu částic (PNC). Separátor VPR obsahuje zařízení k ředění vzorku (zařízení k ředění počtu částic: PND1 a PND2) a zařízení na odpařování částic (odpařovací trubka ET). Sonda k odběru vzorků nebo odběrné místo vzorků z toku zkoušeného plynu musí být v ředicím traktu uspořádány tak, aby se odebíral reprezentativní vzorek toku plynu z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu. Součet dob, po které vzorek setrvává v systému, plus doba odezvy zařízení PNC, nesmí být větší než 20 s.

2.1.4.2   Systém přenosu částic

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo k odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). Systém PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu prvního zařízení k ředění počtu částic. PTS musí splňovat následující podmínky:

U systémů s ředěním plného toku a u systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá dílčí vzorek (jak je popsáno v bodě 9.2.3 této přílohy), musí být odběrná sonda instalována v blízkosti osy ředicího tunelu, ve vzdálenosti mezi 10 a 20 průměry tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, tato sonda směřuje proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu je rovnoběžná s osou ředicího tunelu. Odběrná sonda musí být umístěna v ředicím traktu tak, aby byl vzorek odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn.

U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek (jak je popsáno v bodě 9.2.3 této přílohy), musí být odběrné místo částic umístěno ve zvláštní přenosové trubce částic, před držákem filtru částic, průtokoměrem a všemi místy rozdvojení odběru vzorků nebo obtoku. Odběrné místo nebo odběrná sonda musí být umístěny tak, aby byl vzorek odebírán z homogenní směsi ředicí médium / výfukový plyn.

Vzorek plynu protékající PTS musí splňovat následující podmínky:

musí mít Reynoldsovo číslo (Re) < 1 700 ,

musí mít dobu setrvání vzorku v PTS ≤ 3 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro PTS, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic o průměru elektrické mobility 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

Výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC, musí mít následující vlastnosti:

vnitřní průměr ≥ 4 mm,

vzorek toku plynu procházející POT tam musí setrvávat po dobu ≤ 0,8 s.

Každá jiná konfigurace odběru vzorků pro OT, pro kterou může být prokázána rovnocenná penetrace částic o průměru elektrické mobility 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

2.1.4.3   Předsazený separátor oddělující částice podle velikosti

Doporučený předsazený separátor oddělující částice podle velikosti se umístí z hlediska směru proudění před VPR. Musí mít 50 % účinnost oddělování částic pro částice mezi 2,5 μm a 10 μm při objemovém průtoku zvoleném pro odběr vzorku emisí částic k zjištění jejich počtu. Předsazený separátor musí umožnit, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic 1 μm, které do něj vstupují, prošlo jeho výstupem s objemovým průtokem zvoleným pro odběr emisí částic k zjištění jejich počtu. U systémů s ředěním části toku je povoleno použít stejný předsazený separátor pro odběr vzorku k měření hmotnosti částic a k měření počtu částic, přičemž vzorek k měření počtu částic se odebírá z ředicího systému za předsazeným separátorem. Alternativně lze použít předsazené separátory, kdy se vzorek ke zjištění počtu částic odebírá z ředicího systému před předsazeným separátorem k měření hmotnosti částic.

2.1.4.4   Separátor těkavých částic (VPR)

Separátor VPR obsahuje v sériovém uspořádání jedno zařízení k ředění počtu částic (PND1), odpařovací trubku a druhé zařízení k ředění počtu částic (PND2). Účelem této ředicí funkce je zmenšit koncentraci počtu částic ve vzorku, který vstupuje do jednotky k měření koncentrace částic, na hodnotu menší, než je horní hranice režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC, a k potlačení tvoření jader ve vzorku. VPR musí udávat, zda PND1 a odpařovací trubka jsou na svých správných provozních teplotách.

VPR musí také dosáhnout > 99,0 % odpaření částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000  cm– 3, pomocí ohřátí a snížení parciálních tlaků tetrakontanu. Také musí dosáhnout redukčního koeficientu koncentrace částic f r pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm, který není vyšší než 30 %, a pro částice s průměry elektrické mobility 50 nm, který není vyšší než 20 %, a není nižší o více než 5 %, než je koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm pro VPR jako celek.

2.1.4.4.1   První zařízení k ředění počtu částic (PND1)

První zařízení k ředění počtu částic musí být specificky konstruováno k ředění koncentrace počtu částic a musí pracovat při teplotě (stěny) 423 K až 673 K (150 oC až 400 oC). Nastavení teploty stěny se musí udržovat na konstantní jmenovité provozní teplotě, která je v rámci uvedeného rozsahu teplot, s dovolenou odchylkou ±10 oC, a nesmí přesáhnout teplotu stěny ET (bod 2.1.4.4.2). Do zařízení k ředění se přivádí ředicí vzduch filtrovaný filtrem HEPA a zařízení musí být schopno vytvářet faktor ředění o hodnotě 10 až 200.

2.1.4.4.2   Odpařovací trubka (ET)

Teplota stěny v celé délce ET musí být regulována na hodnotu, která je větší než teplota stěny prvního zařízení k ředění počtu částic, nebo se rovná této hodnotě, a teplota stěny se musí udržovat na stanovené jmenovité provozní teplotě mezi 300 oC a 400 oC, s dovolenou odchylkou ± 10 oC.

2.1.4.4.3   Druhé zařízení k ředění počtu částic (PND2)

PND2 musí být specificky konstruováno k ředění koncentrace počtu částic. Do zařízení k ředění se přivádí ředicí vzduch filtrovaný filtrem HEPA a zařízení musí být schopno udržovat jednotný ředicí koeficient v rozsahu 10 až 30. Faktor ředění zařízení PND2 musí být zvolen v rozsahu mezi 10 a 15 tak, aby koncentrace počtu částic za druhým ředicím zařízením ve směru proudění byla menší než horní hranice režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC a aby teplota plynu před vstupem do PNC byla < 35 oC.

2.1.4.5   Počitadlo počtu částic (PNC)

Zařízení PNC musí splňovat požadavky bodu 2.1.3.4.

2.2   Kalibrace / potvrzení správnosti funkce systému k odběru vzorků částic ( 4 )

2.2.1   Kalibrace počitadla počtu částic

2.2.1.1

Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci PNC, které potvrzuje soulad s konkrétní normou, a to v období 12 měsíců před zkouškou emisí.

2.2.1.2

PNC musí být také znovu kalibrováno po každé větší údržbě a musí být vydáno nové osvědčení o kalibraci.

2.2.1.3

Kalibrace se musí provádět podle standardní kalibrační metody:

a) porovnáním odezvy PNC, které se kalibruje, s odezvou kalibrovaného aerosolového elektrometru, když se zároveň odebírají vzorky elektrostaticky roztříděných kalibračních částic nebo

b) porovnáním odezvy PNC, které se kalibruje, s odezvou druhého PNC, které bylo výše uvedenou metodou kalibrováno přímo.

V případě elektrometru se provede kalibrace s použitím nejméně šesti standardních koncentrací rozložených co nejrovnoměrněji napříč měřicím rozsahem PNC. Tyto body zahrnují bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností, ke vstupu každého přístroje. Aniž by se na PNC, které se kalibruje, použil nějaký kalibrační koeficient, musí být měřené koncentrace u každé použité koncentrace v rozmezí ± 10 % od standardní koncentrace, s výjimkou nulového bodu, jinak se kalibrované PNC vyřadí. Vypočte se a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační koeficient rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (R2) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a R2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích).

U referenčního PNC se kalibruje s použitím nejméně šesti standardních koncentrací napříč měřicím rozsahem PNC. V nejméně třech bodech musí být koncentrace pod 1 000  cm– 3, zbývající koncentrace musí být rozmístěny lineárně mezi 1 000  cm– 3 a maximem rozsahu PNC v režimu počítání jednotlivých částic. Tyto body zahrnují bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností, ke vstupu každého přístroje. Aniž by se na PNC, které se kalibruje, použil nějaký kalibrační koeficient, musí být měřené koncentrace u každé použité koncentrace v rozmezí ±10 % od standardní koncentrace, s výjimkou nulového bodu, jinak se kalibrované PNC vyřadí. Vypočte se a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační koeficient rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (R2) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a R2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích).

2.2.1.4

Kalibrace také zahrnuje kontrolu účinnosti detekce zařízení PNC v porovnání s požadavky bodu 2.1.3.4.8, s částicemi o průměru elektrické mobility 23 nm. Kontrola účinnosti počítání s částicemi 41 nm se nevyžaduje.

2.2.2   Kalibrace / potvrzení správnosti funkce separátoru těkavých částic

2.2.2.1

Kalibrace redukčních koeficientů koncentrace částic u zařízení VPR v jeho celém rozsahu nastavení ředění, při jmenovitých provozních teplotách stanovených pro přístroj, se požaduje, když je jednotka nová a po každé větší údržbě. Požadavek na periodické potvrzování správnosti redukčního koeficientu koncentrace částic u VPR se omezuje na kontrolu při jediném nastavení, které je typické pro nastavení používané k měřením na nesilničních mobilních strojích se vznětovým motorem vybaveným filtrem částic. Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci nebo o správnosti funkce separátoru těkavých částic, a to v období 6 měsíců před zkouškou emisí. Jestliže separátor těkavých částic obsahuje výstražnou signalizaci pro sledování teploty, je pro potvrzení správnosti funkce přípustný interval 12 měsíců.

Vlastnosti VPR musí být určeny vzhledem k redukčnímu koeficientu koncentrace částic pro tuhé částice o průměru elektrické mobility 30 nm, 50 nm a 100 nm. Redukční koeficienty koncentrace částic fr (d) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm nesmějí být vyšší než 30 % a pro částice s průměry elektrické mobility 50 nm nesmějí být vyšší než 20 % a nesmějí být o více než o 5 % nižší, než je koeficient pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm. Pro účely potvrzení správnosti funkce musí být střední hodnota redukčního koeficientu koncentrace částic v rozmezí ± 10 % od střední hodnoty redukčního koeficientu koncentrace částic (
image ) zjištěné při prvotní kalibraci zařízení VPR.

2.2.2.2

Zkušebním aerosolem pro tato měření jsou tuhé částice o průměru elektrické mobility 30 nm, 50 nm a 100 nm a mající na vstupu VPR minimální koncentraci 5 000 částic cm– 3. Koncentrace částic se měří z hlediska směru proudění před příslušnými součástmi a za nimi.

Redukční koeficient koncentrace částic pro každou velikost částic (fr (di )) se vypočte pomocí rovnice (6-32):



image

(6-32)

kde:

Nin (di )

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem

Nout (di )

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem

di

je průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm)

Nin (di ) a Nout (di ) se korigují na stejné podmínky.

Střední hodnota redukce koncentrace částic (

image

) se při daném nastavení ředění vypočte pomocí rovnice (6-33):



image

(6-33)

Doporučuje se, aby zařízení VPR bylo kalibrováno a ověřováno jako úplná jednotka.

2.2.2.3

Technická zkušebna zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o potvrzení správnosti funkce zařízení VPR, kterým se potvrzuje efektivní účinnost separátoru těkavých částic, a to v období 6 měsíců před zkouškou emisí. Jestliže separátor těkavých částic obsahuje výstražnou signalizaci pro sledování teploty, je pro potvrzení správnosti funkce přípustný interval 12 měsíců. VPR musí dosáhnout většího než 99,0 % odstranění částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru elektrické mobility nejméně 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10 000  cm– 3 při provozu s nastavením minimálního ředění a při provozní teplotě doporučené výrobcem.

2.2.3   Postupy kontroly systému k zjišťování počtu částic

2.2.3.1

Počitadlo částic musí před každou zkouškou udávat měřenou koncentraci menší než 0,5 částic cm– 3, když je ke vstupu celého odběrného systému částic (VPR a PNC) připojen filtr HEPA třídy nejméně H13 podle normy EN 1822:2008, nebo rovnocenných vlastností.

2.2.3.2

Vždy po měsíci musí počitadlo částic, do kterého je přiveden tok, udávat měřenou hodnotu v rozmezí 5 % od jmenovitého průtoku počitadlem částic, když je kontrolováno kalibrovaným průtokoměrem.

2.2.3.3

Každý den, když se ke vstupu do počitadla částic připojí filtr HEPA třídy nejméně H13 podle normy EN 1822:2008 nebo rovnocenných vlastností, musí počitadlo částic udávat koncentraci ≤ 0,2 cm– 3. Po odejmutí tohoto filtru musí počitadlo částic udávat nárůst měřené koncentrace na nejméně 100 částic cm– 3, když se do něj vpustí okolní vzduch, a údaj se musí vrátit na ≤ 0,2 cm– 3, když se opět připojí filtr HEPA.

2.2.3.4

Před začátkem každé zkoušky musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že odpařovací trubka, je-li součástí systému, dosáhla své správné provozní teploty.

2.2.3.5

Před začátkem každé zkoušky musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že zařízení k ředění PND1 dosáhlo své správné provozní teploty.




Dodatek 2

Montáž zařízení a pomocných zařízení



Počet

Zařízení a pomocná zařízení

Namontována pro zkoušku emisí

1

Sací systém

 

 

Sběrné sací potrubí

Ano

 

Zařízení k regulaci emisí z klikové skříně

Ano

 

Průtokoměr vzduchu

Ano

 

Vzduchový filtr

Ano (i) ii))

 

Tlumič sání

Ano (i) ii))

2

Výfukový systém

 

 

Systém následného zpracování výfukových plynů

Ano

 

Sběrné výfukové potrubí

Ano

 

Spojovací potrubí

Ano (i) ii))

 

Tlumič

Ano (i) ii))

 

Výfuková trubka

Ano (i) ii))

 

Výfuková brzda

Ne ()

 

Přeplňovací zařízení

Ano

3

Čerpadlo pro přívod paliva

Ano ()

4

Zařízení pro vstřikování paliva

 

 

Předfiltr

Ano

 

Filtr

Ano

 

Čerpadlo

Ano

5

Vysokotlaké potrubí

Ano

 

Vstřikovač

Ano

 

Elektronická řídicí jednotka, čidla atd.

Ano

 

Regulátor/systém regulace

Ano

 

Automatická zarážka plného zatížení u ozubené tyče v závislosti na atmosférických podmínkách

Ano

6

Zařízení pro chlazení kapalinou

 

 

Chladič

Ne

 

Ventilátor

Ne

 

Proudnicový kryt ventilátoru

Ne

 

Vodní čerpadlo

Ano ()

 

Termostat

Ano ()

7

Chlazení vzduchem

 

 

Proudnicový kryt

Ne ()

 

Ventilátor nebo dmychadlo

Ne ()

 

Zařízení k regulaci teploty

Ne

8

Zařízení k přeplňování

 

 

Kompresor poháněný buď přímo motorem, nebo výfukovým systémem

Ano

 

Chladič přeplňovacího vzduchu

Ano () ()

 

Čerpadlo chladicí kapaliny nebo ventilátor (poháněné motorem)

Ne ()

 

Zařízení regulující průtok chladicí kapaliny

Ano

9

Pomocný ventilátor zkušebního zařízení

Ano, je-li potřeba

10

Zařízení proti znečišťujícím látkám

Ano

11

Startovací zařízení

Ano, nebo zkušební zařízení ()

12

Čerpadlo mazacího oleje

Ano

13

Některá pomocná zařízení, jejichž definice se týká provozu nesilničního mobilního stroje a která lze namontovat na motor, musí být před zkouškou odmontována.

Jako příklad lze uvést:

i)  vzduchový kompresor brzdového systému,

ii)  kompresor posilovače řízení,

iii)  kompresor pro vzduchové odpružení,

iv)  klimatizační systém.

Ne

(1)   Úplný sací systém určený pro uvažované použití se namontuje:
i)  v případě rizika znatelného vlivu na výkon motoru,
ii)  požaduje-li to výrobce.

(2)   Úplný výfukový systém určený pro uvažované použití se namontuje:
i)  v případě rizika znatelného vlivu na výkon motoru,
ii)  požaduje-li to výrobce.

(3)   Je-li součástí motoru brzda výfukového systému, musí být její škrticí klapka zablokována v plně otevřené poloze.

(4)   V případě potřeby může být tlak v přívodu paliva seřízen tak, aby odpovídal tlakům, které se vyskytují při předpokládaném použití motoru (zejména je-li použit systém s vracením paliva).

(5)   Cirkulaci chladicí kapaliny musí obstarávat pouze vodní čerpadlo motoru. Kapalina smí být chlazena vnějším okruhem za předpokladu, že tlaková ztráta tohoto okruhu a tlak na vstupu do čerpadla zůstávají v podstatě stejné jako v systému chlazení motoru.

(6)   Termostat může být zablokován v plně otevřené poloze.

(7)   Jsou-li chladicí ventilátor nebo dmychadlo namontovány pro zkoušku, přičte se pohlcený výkon k výsledkům, s výjimkou chladicích ventilátorů přímo namontovaných na klikový hřídel u vzduchem chlazených motorů. Příkon ventilátoru nebo dmychadla se určí při otáčkách použitých u zkoušky, a to výpočtem ze standardních parametrů nebo praktickými zkouškami.

(8)   Motory chlazené přeplňovacím vzduchem se zkoušejí s chlazením přeplňovacího vzduchu, ať se toto chlazení provádí kapalinou nebo vzduchem, avšak na přání výrobce se může chladič vzduchu nahradit systémem, který je na zkušebním zařízení. V obou případech se měření výkonu při každém nastavení otáček musí provádět při maximálním poklesu tlaku a minimálním poklesu teploty vzduchu nasávaného do motoru přes chladič náplně na zkušebním stavu, podle hodnot stanovených výrobcem.

(9)   Energie pro elektrické nebo jiné startovací systémy se musí dodat ze zkušebního zařízení.




Dodatek 3

Ověření signálu točivého momentu vysílaného elektronickou řídicí jednotkou

1.    Úvod

Účelem tohoto dodatku je stanovit požadavky pro ověřování v případě, že výrobce hodlá při monitorovacích zkouškách v provozu podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 využít signálu točivého momentu, který je u motorů disponujících touto funkcí vysílán elektronickou řídicí jednotkou.

Základem netto točivého momentu je nekorigovaný netto točivý moment motoru, včetně příslušenství a pomocných zařízení, který bude zahrnut do zkoušky emisí podle dodatku 2.

2.    Signál točivého momentu vysílaný elektronickou řídicí jednotkou

Jakmile je motor namontován na zkušební stav pro účely mapování, musí být k dispozici prostředky ke čtení signálu točivého momentu vysílaného elektronickou řídicí jednotkou podle požadavků dodatku 6 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655.

3.    Ověřovací postup

Při mapování postupem podle bodu 7.6.2 této přílohy se hodnoty točivého momentu změřené na dynamometru a hodnoty točivého momentu vysílané ECU měří současně alespoň ve třech bodech křivky točivého momentu. Alespoň jedno měření se na křivce provádí v bodě, v němž točivý moment nedosahuje méně než 98 % maximální hodnoty.

Točivý moment vysílaný ECU je akceptován bez korekce, jestliže u každého měřeného bodu není koeficient vypočtený vydělením hodnoty točivého momentu na dynamometru hodnotou točivého momentu vysílanou ECU menší než 0,93 (tj. rozdíl 7 %). V takovém případě se v certifikátu schválení typu uvede, že točivý moment vysílaný z ECU byl ověřen bez korekce. Je-li koeficient v jednom nebo více zkušebních bodech menší než 0,93, určí se ze všech měřených bodů průměrný korekční koeficient, který se uvede v certifikátu schválení typu. Je-li v osvědčení o schválení typu koeficient uveden, použije se na točivý moment vysílaný z ECU při monitorovacích zkouškách v provozu podle nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/655.




Dodatek 4

Postup pro měření amoniaku

1.

Tento dodatek popisuje postup pro měření amoniaku (NH3). U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

2.

Pro měření NH3 jsou určeny tři principy měření a každý z principů lze použít za předpokladu, že splňuje kritéria specifikovaná v bodech 2.1, 2.2 nebo 2.3. Pro měření NH3 nejsou povoleny sušičky plynu.

2.1.   Analyzátor využívající Fourierovu transformaci infračerveného pásma (dále jen „FTIR“)

2.1.1.   Princip měření

FTIR využívá principu spektroskopie širokého vlnového infračerveného pásma. Umožňuje souběžné měření složek výfukového systému, jejichž standardizovaná spektra přístroj obsahuje. Absorpční spektrum (intenzita / vlnová délka) se vypočítává z naměřeného interferogramu (intenzita/čas) pomocí Fourierovy transformační metody.

2.1.2.   Instalace a odběr vzorků

Analyzátor FTIR se instaluje podle požadavků výrobce přístroje. Pro vyhodnocení se zvolí vlnová délka NH3. Cesta vzorku (odběrné potrubí, předfiltr (předfiltry) a ventily) musí být vyrobena z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluorethylenu (PTFE) a vyhřívána na teplotu mezi 383 K (110 °C) a 464 K (191 °C) pro minimalizaci ztrát NH3 a artefaktů vzorkování. Kromě toho by odběrné potrubí mělo být co nejkratší.

2.1.3.   Křížová interference

Spektrální rozlišení vlnové délky NH3 bude v rozmezí 0,5 cm– 1, aby se minimalizovala křížová interference jiných plynů přítomných ve výfukovém plynu.

2.2.   Nedisperzní analyzátor s rezonanční absorpcí v ultrafialovém pásmu (dále jen „NDUV“)

2.2.1.   Princip měření

NDUV pracuje na čistě fyzikálním základě, nejsou potřeba pomocné plyny ani jiné zařízení. Hlavním prvkem fotometru je bezelektrodová výbojka. Vydává ostře strukturované záření v ultrafialovém pásmu, díky čemuž lze měřit několik složek, například NH3.

Fotometrický systém má konstrukci dvou svazků v čase, aby na základě techniky korelace filtrů produkoval měřicí a referenční svazek světla.

Aby se dosáhlo vysoké stability měřicího signálu, konstrukce dvou svazků v čase se kombinuje s konstrukcí dvou svazků v prostoru. Zpracování signálu detektoru podporuje téměř zanedbatelnou míru posunu nulového bodu.

V kalibračním režimu analyzátoru se do dráhy světelnému svazku vkládá uzavřená křemenná kyveta, aby se získala přesná kalibrační hodnota, neboť veškeré ztráty způsobené odrazem nebo absorpcí stěn kyvety se kompenzují. Poněvadž je plynová náplň kyvety vysoce stabilní, dává tato kalibrační metoda fotometru velmi vysokou dlouhodobou stabilitu.

2.2.2.   Instalace

Analyzátor se instaluje ve skříňce analyzátoru používajícího extrakční odběr vzorků podle pokynů výrobce přístroje. Umístění analyzátoru musí být schopno unést výrobcem uvedenou hmotnost.

Cesta vzorku (odběrné potrubí, předfiltr (předfiltry) a ventily) musí být vyrobena z nerezavějící oceli nebo PTFE a vyhřívána na teplotu mezi 383 K (110 °C) a 464 K (191 °C).

Kromě toho by odběrné potrubí mělo být co nejkratší. Musí se minimalizovat vliv teploty a tlaku výfukových plynů, instalačního prostředí a vibrací na měření.

Analyzátor plynů musí být chráněn před chladem, teplem, kolísáním teplot a silným prouděním vzduchu, usazováním prachu, žíravým prostředím a vibracemi. Musí být zajištěna náležitá cirkulace vzduchu, aby se předešlo přehřívání. K rozptýlení tepelných ztrát je třeba využít celý povrch.

2.2.3.   Křížová citlivost

Zvolí se vhodný spektrální rozsah, aby se minimalizovala křížová interference doprovodných plynů. Typickými komponenty, které nežádoucím způsobem zasahují do měření NH3 jsou SO2, NO2 a NO.

K omezení křížové interference lze použít i další metody.

a) použití interferenčních filtrů;

b) kompenzace křížové interference pomocí měření komponentů, které ji způsobují, a využití signálu měření ke kompenzaci.

2.3.   Laserový infračervený analyzátor

2.3.1.   Princip měření

Infračervený laser, jako laditelný diodový laser (TDL) nebo kvantový kaskádový laser (QCL), je schopen vydávat koherentní světlo v téměř infračervené oblasti, resp. ve středu infračervené oblasti, v nichž dusíkaté sloučeniny včetně NH3 vykazují silnou absorpci. Tato laserová optika poskytuje téměř nebo středně infračervené pulzační úzkopásmové spektrum o vysokém rozlišení. Laserové infračervené analyzátory tudíž mohou snížit rušivý vliv způsobovaný překrýváním spekter existujících složek výfukového plynu z motoru.

2.3.2.   Instalace

Analyzátor se umístí buď přímo do výfukové trubky (in-situ), nebo do skříňky analyzátoru používajícího extrakční odběr vzorků podle pokynů výrobce přístroje. Je-li umístěn do skříňky analyzátoru, cesta vzorku (odběrné potrubí, předfiltr (předfiltry) a ventily) musí být vyrobena z nerezavějící oceli nebo z polytetrafluorethylenu (PTFE) a vyhřívána na teplotu mezi 383 K (110 °C) a 464 K (191 °C), aby se minimalizovaly ztráty NH3 a artefaktů vzorkování. Kromě toho by odběrné potrubí mělo být co nejkratší.

Musí být minimalizován vliv teploty a tlaku výfukových plynů, instalačního prostředí a vibrací na měření nebo musí být použity kompenzační techniky.

Případný obalový vzduch využitý ve spojení s měřením in-situ k ochraně přístroje nesmí ovlivnit koncentraci žádné složky výfukového plynu měřené za přístrojem, nebo bude odběr vzorků ostatních složek výfukového plynu proveden před přístrojem.

2.3.3.   Ověření rušivého vlivu NH3 u laserových infračervených analyzátorů (křížová interference)

2.3.3.1.   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li se NH3 laserovým infračerveným analyzátorem, musí se míra rušivého vlivu ověřit po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

2.3.3.2.   Principy měření pro ověření rušivého vlivu

Interferenční plyny mohou rušivě působit na některé laserové infračervené analyzátory tím, že vyvolávají podobnou odezvu jako NH3. Pracuje-li analyzátor s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

Ke zjištění interferenčních plynů pro laserový infračervený analyzátor se použije osvědčený technický úsudek. Interferenční typy látek, s výjimkou H2O, závisí na infračerveném absorpčním pásmu NH3, které zvolil výrobce přístroje. Infračervené absorpční pásmo NH3 je třeba určit pro každý analyzátor. U každého infračerveného absorpčního pásma NH3 se při určování interferenčních plynů, které se použijí při ověřování, postupuje podle osvědčeného technického úsudku.

3.

Postup zkoušky emisí

3.1.   Kontrola analyzátorů

Před zkouškou emisí se zvolí rozsah analyzátoru. Přípustné jsou analyzátory emisí s automatickým nebo manuálním přepínáním rozsahu. Během zkušebního cyklu nebude rozsah analyzátorů měněn.

Pokud se pro přístroj nepoužijí ustanovení bodu 3.4.2, určí se odezva na nulu a na plný rozsah. Pro odezvu na plný rozsah se použije plyn NH3 splňující specifikace v bodě 4.2.7. Lze použít referenční komory obsahující kalibrační plyn NH3 pro plný rozsah.

3.2.   Sběr údajů směrodatných pro emise

Na počátku zkušební sekvence bude souběžně zahájen sběr údajů pro NH3. Koncentrace NH3 se musí měřit trvale a ukládat do počítačového systému s frekvencí alespoň 1 Hz.

3.3.   Úkony po zkoušce

Po dokončení zkoušky odběr vzorků pokračuje, než uplynou časové intervaly odezvy systémů. Určení posunu analyzátoru podle bodu 3.4.1 se vyžaduje pouze v případě, že nejsou k dispozici údaje podle bodu 3.4.2.

3.4.   Posun analyzátoru

3.4.1.

Jakmile to je prakticky možné, nejpozději však do 30 minut po dokončení zkušebního cyklu nebo během doby stabilizace, je u analyzátoru třeba určit odezvu na nulu a na plný rozsah. Rozdíl mezi výsledky získanými před zkouškou a po zkoušce musí být menší než 2 % plného rozsahu.

3.4.2.

Určení posunu analyzátoru se nevyžaduje v těchto případech:

a) jestliže posun nuly a plného rozsahu specifikované výrobcem přístroje podle bodů 4.2.3 a 4.2.4 splňuje požadavky bodu 3.4.1;

b) jestliže časový interval pro posun nuly a plného rozsahu specifikovaný výrobcem přístroje v bodech 4.2.3 a 4.2.4 překračuje dobu trvání zkoušky.

4.

Specifikace a ověření analyzátoru

4.1.   Požadavky na linearitu

Analyzátor musí splňovat požadavky na linearitu specifikované v tabulce 6.5 této přílohy. Ověření linearity podle bodu 8.1.4 této přílohy se provádí alespoň při minimální frekvenci uvedené v tabulce 6.4 této přílohy. S předchozím souhlasem schvalovacího orgánu je povoleno méně než 10 referenčních bodů, lze-li prokázat rovnocennou přesnost.

K ověření linearity se použije plyn NH3 splňující specifikace v bodě 4.2.7. Lze použít referenční komory obsahující kalibrační plyn NH3 pro plný rozsah.

Přístroje, jejichž signály se užívají pro kompenzační algoritmy, musí splňovat požadavky na linearitu specifikované v tabulce 6.5 této přílohy. Ověření linearity se provádí podle požadavků postupů interního auditu, výrobců přístroje nebo v souladu s požadavky normy ISO 9 000 .

4.2.   Požadavky na analyzátory

Analyzátory musí mít měřicí rozsah a dobu odezvy odpovídající přesnosti požadované k měření koncentrace NH3 v neustáleném a ustáleném stavu.

4.2.1.   Minimální detekční limit

Analyzátor musí mít za všech zkušebních podmínek minimální detekční limit < 2 ppm.

4.2.2.   Přesnost

Přesnost vymezená jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty nesmí přesáhnout ± 3 % udávané hodnoty nebo ± 2 ppm podle toho, která hodnota je vyšší.

4.2.3.   Posun nuly

Posun odezvy na nulu a odpovídající časový interval specifikuje výrobce přístroje.

4.2.4.   Posun odezvy na plný rozsah

Posun odezvy na plný rozsah a odpovídající časový interval specifikuje výrobce přístroje.

4.2.5.   Doba odezvy systému

Doba odezvy systému musí být ≤ 20 s.

4.2.6.   Doba náběhu

Doba náběhu analyzátoru musí být ≤ 5 s.

4.2.7.   Kalibrační plyn NH3

Musí být k dispozici směs plynů, které mají následující chemické složení.

NO3 a čištěný dusík.

Skutečná koncentrace kalibračního plynu musí být v mezích ± 3 % jmenovité hodnoty. Koncentrace NH3 se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

4.2.8.   Postup ověření rušivého vlivu

Ověření rušivého vlivu se provede následovně:

a) Analyzátor NH3 se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a zkalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí;

b) V utěsněné nádobě se probubláváním vícesložkového kalibračního plynu v destilované vodě vytvoří zvlhčený interferenční zkušební plyn. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky emisí. Použije se koncentrace interferenčního kalibračního plynu pro plný rozsah přinejmenším tak vysoká, jako je očekávané maximum během zkoušky;

c) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební interferenční plyn;.

d) Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O) ve zvlhčeném interferenčním zkušebním plynu. Například pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew) a absolutní tlak (T dew);

e) Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2O, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku;

f) Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala;

g) Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr;

h) Pokud výsledek vypočtený v písm. g) tohoto bodu je v rámci odchylek dovolených podle tohoto oddílu, analyzátor vyhověl ověření z hlediska rušivého vlivu;

i) Postupy ke zjištění rušivých vlivů se pro jednotlivé interferenční plyny mohou provádět odděleně. Jsou-li úrovně interferenčního plynu vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, může se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Lze provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O (směrem dolů až k 0,025 mol/mol obsahu H2O), které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěné rušivé vlivy H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H2O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet upravených hodnot rušivého vlivu musí splňovat dovolenou odchylku pro kombinované rušení podle specifikací v písmeni j) tohoto bodu;

j) Analyzátor musí mít hodnotu kombinovaného rušení v rozmezí ±2 % průtokem vážené průměrné koncentrace NH3, která se očekává při mezních hodnotách emisí.

5.

Alternativní systémy

Schvalovací orgán může schválit jiné systémy nebo analyzátory, jestliže se zjistí, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 5.1.1 této přílohy. V tomto případě se „výsledky“ v uvedeném bodě rozumí průměrná koncentrace NH3 vypočtená pro daný cyklus.




Dodatek 5

Popis odezev systému

1.

Tento dodatek popisuje doby, jimiž se vyjadřuje odezva analytických systémů a dalších měřicích systémů na vstupní signál.

2.

Používají se tyto doby, jak znázorňuje obrázek 6-11:

2.1. Doba zpoždění je časový rozdíl mezi změnou komponentu, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t 10), přičemž jako referenční bod je určena odběrná sonda.

2.2. Doba odezvy je časový rozdíl mezi změnou komponentu, který se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 90 % posledních udávaných hodnot (t 90), přičemž jako referenční bod je určena odběrná sonda.

2.3. Doba náběhu je časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % konečné naměřené hodnoty (t 90t 10)

2.4. Doba transformace je časový rozdíl mezi změnou komponentu, který se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % posledních udávaných hodnot (t 50), přičemž jako referenční bod je určena odběrná sonda.

Obrázek 6-11

Znázornění odezev systému

image




PŘÍLOHA VII

Metoda vyhodnocování údajů a výpočtů

1.    Obecné požadavky

Výpočet emisí se provádí buď podle oddílu 2 (výpočty na základě hmotnosti), nebo podle oddílu 3 (výpočty molárním přístupem). Kombinování obou metod není dovoleno. Není nutné provádět výpočty podle oddílu 2 i oddílu 3.

Konkrétní požadavky na případné měření počtu částic (PN) jsou stanoveny v dodatku 5.

1.1.   Všeobecné značky



Oddíl 2

Oddíl 3

Jednotka

Veličina

 

A

m2

plocha

 

At

m2

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice

b, D 0

a 0

t.b.d (3)

průsečík regresní přímky s osou y

A/F st

 

stechiometrický poměr vzduchu a paliva

 

C

koeficient

C d

C d

koeficient výtoku

 

C f

koeficient toku

c

x

ppm, % obj

koncentrace / molární zlomek (μmol/mol = ppm)

c d

 (1)

ppm, % obj

koncentrace v suchém stavu

c w

 (1)

ppm, % obj

koncentrace na vlhkém základě

cb

 (1)

ppm, % obj

koncentrace pozadí

D

x dil

faktor ředění (2)

D 0

 

m3/ot

průsečík kalibrační křivky PDP

d

d

m

průměr

d V

 

m

průměr hrdla Venturiho trubice

e

e

g/kWh

základ specifický pro brzdění

e gas

e gas

g/kWh

specifické emise plynných složek

e PM

e PM

g/kWh

specifické emise pevných částic

E

1 – PF

%

účinnost konverze (PF = penetrační zlomek)

F s

 

stechiometrický faktor

 

f

Hz

frekvence

f c

 

faktor uhlíku

 

γ

poměr specifických tepel

H

 

g/kg

absolutní vlhkost

 

K

korekční faktor

K V

 

image

kalibrační funkce CFV

k f

 

m3/kg paliva

specifický faktor paliva

k h

 

korekční faktor vlhkosti pro NOx u vznětových motorů

k Dr

k Dr

korekční faktor regenerace dolů

k r

k r

multiplikativní faktor regenerace

k Ur

k Ur

korekční faktor regenerace nahoru

k w,a

 

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

k w,d

 

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch

k w,e

 

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn

k w,r

 

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn

μ

μ

kg/(m·s)

dynamická viskozita

M

M

g/mol

molární hmotnost (3)

M a

 (1)

g/mol

molární hmotnost nasávaného vzduchu

M e

v

g/mol

molární hmotnost výfukového plynu

M gas

M gas

g/mol

molární hmotnost plynných složek

m

m

kg

hmotnost

m

a 1

t.b.d. (3)

sklon regresní přímky

 

ν

m2/s

kinematická viskozita

m d

v

kg

hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku pevných částic

m ed

 (1)

kg

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus

m edf

 (1)

kg

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za zkušební cyklus

m ew

 (1)

kg

celková hmotnost výfukového plynu za cyklus

m f

 (1)

mg

hmotnost odebraného vzorku pevných částic

m f,d

 (1)

mg

hmotnost vzorku pevných částic odebraného z ředicího vzduchu

m gas

m gas

g

hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus

m PM

m PM

g

hmotnost emisí pevných částic za zkušební cyklus

m se

 (1)

kg

hmotnost vzorku výfukového plynu za zkušební cyklus

m sed

 (1)

kg

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího ředicím tunelem

m sep

 (1)

kg

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic

m ssd

 

kg

hmotnost sekundárního ředicího vzduchu

 

N

celkový počet v sérii

 

n

mol

množství látky

 

mol/s

průchod množství látky

n

f n

min– 1

otáčky motoru

n p

 

r/s

otáčky čerpadla PDP

P

P

kW

výkon

p

p

kPa

tlak

p a

 

kPa

atmosférický tlak suchého vzduchu

p b

 

kPa

celkový atmosférický tlak

p d

 

kPa

tlak nasycených par ředicího vzduchu

p p

p abs

kPa

absolutní tlak

p r

p H2O

kPa

tlak vodní páry

p s

 

kPa

atmosférický tlak suchého vzduchu

1 – E

PF

%

penetrační zlomek

qm

kg/s

hmotnostní průchod

qm ad

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu

qm aw

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

qm Ce

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu

qm Cf

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku do motoru

qm Cp

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku

qm dew

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

qm dw

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu

qm edf

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

qm ew

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu

qm ex

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu

qm f

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok paliva

qm p

 (1)

kg/s

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku

qV

m3/s

objemový průtok

qV CVS

 (1)

m3/s

objemový průtok CVS

qV s

 (1)

dm3/min

systémový průtok systémem analyzátoru výfukového plynu

qV t

 (1)

cm3/min

průtok sledovacího plynu

ρ

r

kg/m3

hustota

ρ e

 

kg/m3

hustota výfukového plynu

 

r

poměr tlaků

r d

DR

ředicí poměr (2)

 

Ra

μm

průměrná drsnost povrchu

RH

 

%

relativní vlhkost

r D

β

m/m

poměr průměrů (systém CVS)

r p

 

poměr tlaku SSV

Re

Re#

Reynoldsovo číslo

 

S

K

Sutherlandova konstanta

s

s

směrodatná odchylka

T

T

°C

teplota

 

T

Nm

točivý moment motoru

T a

 

K

absolutní teplota

t

t

s

čas

Dt

Dt

s

časový interval

u

 

poměr mezi hustotami složky plynu a výfukového plynu

V

V

m3

objem

qV

m3/s

objemový průtok

V 0

 

m3/r

objemový průtok PDP za otáčku

W

W

kWh

práce

W act

W act

kWh

skutečná práce za zkušební cyklus

WF

WF

váhový faktor

w

w

g/g

hmotnostní zlomek

 

image

mol/mol

střední koncentrace vážená průtokem

X 0

K s

s/ot

kalibrační funkce PDP

 

y

generická proměnná

image

image

 

aritmetický průměr

 

Z

faktor stlačitelnosti

(1)   Viz dolní indexy; např.: air pro hmotnostní průtok suchého vzduchu, fuel pro hmotnostní průtok paliva atd.

(2)   Ředicí poměr r d v oddílu 2 a DR v oddílu 3: různé značky, ale stejné významy a stejné rovnice. Ředicí faktor D v oddílu 2 a x dil v oddílu 3: různé značky ale stejný fyzikální význam; rovnice (7-124) ukazuje vztah mezi x dil a DR.

(3)   t.b.d. = teprve bude definováno.

1.2.   Dolní indexy



Oddíl 2 (1)

Oddíl 3

Veličina

act

act

skutečná veličina

i

 

okamžité měření (např. 1 Hz)

 

i

jednotlivá veličina ze série

(1)   V oddílu 2 určuje význam indexu přidružená veličina; například dolní index „d“ můžeoznačovat suchý stav, např. „c d = koncentrace v suchém stavu“, ředicí vzduch, např. „p d = tlaknasycených par ředicího vzduchu“ nebo „k w,d = korekční faktor převodu ze suchého stavu navlhký stav pro ředicí vzduch“ či ředicí poměr, např. „r d“.

1.3.   Značky a zkratky chemických složek (použité rovněž jako dolní indexy)



Oddíl 2

Oddíl 3

Veličina

Ar

Ar

argon

C1

C1

uhlovodík ekvivalentní uhlíku 1

CH4

CH4

methan

C2H6

C2H6

ethan

C3H8

C3H8

propan

CO

CO

oxid uhelnatý

CO2

CO2

oxid uhličitý

 

H

atomární vodík

 

H2

molekulární vodík

HC

HC

uhlovodík

H2O

H2O

voda

 

He

helium

 

N

atomární dusík

 

N2

molekulární dusík

NOx

NOx

oxidy dusíku

NO

NO

oxid dusnatý

NO2

NO2

oxid dusičitý

 

O

atomární kyslík

PM

PM

pevné částice

S

S

síra

1.4.   Značky a zkratky u složení paliva



Oddíl 2 (1)

Oddíl 3 (2)

Veličina

w C (4)

w C (4)

obsah uhlíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [% hmot]

w H

w H

obsah vodíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [% hmot]

w N

w N

obsah dusíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [% hmot]

w O

w O

obsah kyslíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [% hmot]

w S

w S

obsah síry v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [% hmot]

α

α

atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C)

ε

β

atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C) (3)

γ

γ

atomový poměr síry k uhlíku (S/C)

δ

δ

atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C)

(1)   Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOεNδSγ

(2)   Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOβSγNδ

(3)   Pozor na různé významy značky β v obou oddílech pro výpočet emisí: v oddílu 2 značka označuje palivo s chemickým vzorcem CHαSγNδOε (tj. vzorcem CβHαSγNδOε, kde β = 1, tj. jeden atom uhlíku v molekule), zatímco v oddílu 3 označuje poměr kyslíku k uhlíku u paliva CHαOβSγNδ. Pak tedy β z oddílu 3 odpovídá ε z oddílu 2.

(4)   Zlomek hmotnosti w se značkou chemické složky v dolním indexu.

2.    Výpočet emisí na základě hmotnosti

2.1.   Surové plynné emise

2.1.1.   Zkoušky NRSC s diskrétními režimy

Průtok plynných emisí qm gas, i [g/h] pro každý režim i zkoušky v ustáleném stavu se vypočte vynásobením koncentrace plynných emisí jejím příslušným průtokem:



image

(7-1)

kde:

k

=

1 u cgasr,w,i v [ppm] a k = 10 000 u cgasr,w,i v [% obj]

k h

=

korekční faktor pro NOx [–], pro výpočet emisí NOx (viz bod 2.1.4)

u gas

=

specifický faktor složky nebo poměr hustot plynné složky a výfukového plynu [–]

qm ew, i

=

hmotnostní průtok výfukového plynu v režimu i ve vlhkém stavu [kg/s]

c gas, i

=

koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu v režimu i ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

2.1.2.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a zkoušky RMC

Celková hmotnost plynných emisí za zkoušku m gas [g/zkouška] se vypočte vynásobením časově seřazených okamžitých koncentrací a průtoků výfukového plynu a integrováním za celý zkušební cyklus pomocí rovnice (7-2):



image

(7-2)

kde:

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

k h

=

korekční faktor pro NOx [–], použitelný jen pro výpočet emisí NOx

k

=

1 u cgasr,w,i v [ppm] a k = 10 000 u cgasr,w, i v [% obj]

u gas

=

specifický faktor složky [–] (viz bod 2.1.5)

N

=

počet měření [–]

qm ew, i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

c gas, i

=

okamžitá koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

2.1.3.   Konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu

Pokud se emise měří v suchém stavu, změřená koncentrace v suchém stavu c d se převede na koncentraci ve vlhkém stavu c w pomocí rovnice (7-3):



image

(7-3)

kde:

k w

=

faktor konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu [–]

c d

=

koncentrace emisí v suchém stavu [ppm] nebo [% obj]

V případě úplného spalování se faktor konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu u surového výfukového plynu označuje jako k w,a [–] a vypočte se pomocí rovnice (7-4):



image

(7-4)

kde:

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

qm f, i

=

okamžitý průtok paliva [kg/s]

qm ad, i

=

okamžitý průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s]

p r

=

tlak vody za chladičem [kPa]

p b

=

celkový barometrický tlak [kPa]

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot]

k f

=

dodatečný spalovací objem [m3/kg paliva]

přičemž:



image

(7-5)

kde:

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot]

w N

=

obsah dusíku v palivu [% hmot]

w O

=

obsah kyslíku v palivu [% hmot]

V rovnici (7-4) lze předpokládat poměr p r/p b:



image

(7-6)

V případě neúplného spalování (bohaté směsi paliva a vzduchu) a rovněž při zkouškách emisí bez přímého měření průtoku vzduchu se upřednostňuje druhá metoda výpočtu k w,a:



image

(7-7)

kde:

c CO2

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [% obj]

c CO

=

koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm]

p r

=

tlak vody za chladičem [kPa]

p b

=

celkový barometrický tlak [kPa]

α

=

molární poměr uhlíku k vodíku [–]

k w1

=

vlhkost nasávaného vzduchu [–]



image

(7-8)

2.1.4.   Korekce NOx o vlhkost a teplotu

Protože emise NOx jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat o okolní teplotu a vlhkost faktory kh,D nebo kh,G [–] pomocí rovnic (7-9) a (7-10). Tyto faktory platí pro rozsah vlhkosti 0–25 g H2O/kg suchého vzduchu.

a) u vznětových motorů



image

(7-9)

b) u zážehových motorů



kh.G = 0,6272 + 44,030 × 10-3 × Ha – 0,862 × 10-3 × Ha 2

(7-10)

kde:

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

2.1.5.   Specifický faktor složky u

V bodech 2.1.5.1 a 2.1.5.2 jsou popsány dva výpočetní postupy. Postup podle bodu 2.1.5.1 je jednodušší, protože využívá tabulkové hodnoty u pro poměr mezi složkou a hustotou výfukového plynu. Postup podle bodu 2.1.5.2 se vyznačuje vyšší přesností u těch jakostí paliva, které se odchylují od specifikací v příloze VIII, vyžaduje však elementární analýzu složení paliva.

2.1.5.1.   Tabulkové hodnoty

Použitím některých zjednodušení (předpoklad hodnoty λ a podmínek pro nasávaný vzduch podle tabulky 7.1) na rovnice v bodě 2.1.5.2 vycházejí hodnoty u gas uvedené v tabulce 7.1.



Tabulka 7.1

Hodnoty u surového výfukového plynu a hustoty složek (pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm)

Palivo

re

 

 

Plyn

 

 

 

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

 

 

rgas [kg/m3]

 

 

 

2,053

1,250

 ()

1,9636

1,4277

0,716

 

 

ugas ()

 

 

 

Motorová nafta (plynový olej pro nesilniční použití)

1,2943

0,001586

0,000966

0,000482

0,001517

0,001103

0,000553

Ethanol pro dedikované vznětové motory

ED95

1,2768

0,001609

0,000980

0,000780

0,001539

0,001119

0,000561

Zemní plyn / biomethan ()

1,2661

0,001621

0,000987

0,000528 ()

0,001551

0,001128

0,000565

Propan

1,2805

0,001603

0,000976

0,000512

0,001533

0,001115

0,000559

Butan

1,2832

0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,001113

0,000558

LPG ()

1,2811

0,001602

0,000976

0,000510

0,001533

0,001115

0,000559

Benzin (E10)

1,2931

0,001587

0,000966

0,000499

0,001518

0,001104

0,000553

Ethanol

(E85)

1,2797

0,001604

0,000977

0,000730

0,001534

0,001116

0,000559

(1)   V závislosti na palivu.

(2)   Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %.

(4)   NMHC na základě CH2,2,93 (pro celkové HC se použije koeficient u gas CH4).

(5)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %.

2.1.5.2.   Vypočtené hodnoty

Specifický faktor složky u gas,i lze vypočítat pomocí poměru hustoty složky a výfukového plynu, případně pomocí odpovídajícího poměru molárních hmotností [rovnice (7-11) nebo (7-12)]:



image

(7-11)

nebo



image

(7-12)

kde:

M gas

=

molární hmotnost složky plynu [g/mol]

M e, i

=

okamžitá molární hmotnost surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [g/mol]

ρ gas

=

hustota složky plynu [kg/m3]

ρ e,i

=

okamžitá hustota surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/m3]

Molární hmotnost výfukového plynu M e,i se odvodí pro obecné složení paliva CH α O ε N δ S γ za předpokladu úplného spalování a vypočte se pomocí rovnice (7-13):

image

(7-13)

kde:

qm f, i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva ve vlhkém stavu [kg/s]

qm aw, i

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s]

α

=

molární poměr vodíku k uhlíku [–]

δ

=

molární poměr dusíku k uhlíku [–]

ε

=

molární poměr kyslíku k uhlíku [–]

γ

=

atomový poměr síry k uhlíku [–]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

M a

=

molekulární hmotnost nasávaného vzduchu = 28,965 g/mol

Okamžitá hustota surového výfukového plynu r e, i [kg/m3] se vypočte pomocí rovnice (7-14):



image

(7-14)

kde:

qm f, i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

qm ad, i

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

k f

=

dodatečný spalovací objem [m3/kg paliva] [viz rovnice (7-5)]

2.1.6.   Hmotnostní průtok výfukového plynu

2.1.6.1.   Metoda měření průtoku vzduchu a paliva

Tato metoda obnáší měření průtoku vzduchu a paliva vhodnými průtokoměry. Okamžitý průtok výfukového plynu qm ew, i [kg/s] se vypočte pomocí rovnice (7-15):



qm ew, i = qm aw, i + qm f, i

(7-15)

kde:

qm aw, i

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu [kg/s]

qm f, i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

2.1.6.2.   Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda obnáší měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Okamžitý průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočte pomocí rovnice (7-16):



image

(7-16)

kde:

qV t

=

průtok sledovacího plynu [m3/s]

c mix, i

=

okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smíchání [ppm]

r e

=

hustota surového výfukového plynu [kg/m3]

c b

=

koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu [ppm]

Koncentraci pozadí sledovacího plynu c b lze určit zprůměrováním koncentrace pozadí naměřené bezprostředně před zkouškou a po ní. Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smíchání c mix, i při maximálním průtoku výfukového plynu, lze koncentraci pozadí nebrat v úvahu.

2.1.6.3.   Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu

Tato metoda obnáší výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu z průtoku vzduchu a z poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu q mew, i [kg/s] se vypočte pomocí rovnice (7-17):



image

(7-17)

přičemž:



image

(7-18)

image

(7-19)

kde:

qm aw, i

=

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s]

A/F st

=

stechiometrický poměr vzduchu a paliva [–]

li

=

okamžitý poměr přebytkového vzduchu [–]

c COd

=

koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm]

c CO2d

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%]

c HCw

=

koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1]

α

=

molární poměr vodíku k uhlíku [–]

δ

=

molární poměr dusíku k uhlíku [–]

ε

=

molární poměr kyslíku k uhlíku [–]

γ

=

atomový poměr síry k uhlíku [–]

2.1.6.4.   Metoda bilance uhlíku, jednokrokový postup

Pro výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu qm ew, i [kg/s] lze použít následující jednokrokový vzorec podle rovnice (7-20):



image

(7-20)

přičemž faktor uhlíku f c [–] je dán vztahem:



image

(7-21)

kde:

qm f, i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

w C

=

obsah uhlíku v palivu [% hmot]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

k fd

=

dodatečný spalovací objem v suchém stavu [m3/kg paliva]

c CO2d

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%]

c CO2d,a

=

koncentrace CO2 v okolním vzduchu v suchém stavu [%]

c COd

=

koncentrace CO v suchém stavu v surovém výfukovém plynu [ppm]

c HCw

=

koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm]

a faktor k fd [m3/kg paliva], který se vypočte pomocí rovnice (7-22) v suchém stavu odečtením vody vzniklé spalováním od k f:



k fd = k f – 0,11118 · w H

(7-22)

kde:

k f

=

specifický faktor paliva z rovnice (7-5) [m3/kg paliva]

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot]

2.2.   Zředěné plynné emise

2.2.1.   Hmotnost plynných emisí

Hmotnostní průtok výfukového plynu se měří systémem odběru vzorků s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým průtokem (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV).

U systémů s konstantním hmotnostním průtokem (tj. s výměníkem tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí pomocí rovnice (7-23):



m gas = k h · k · u gas · c gas · m ed

(7-23)

kde:

u gas je poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou vzduchu podle tabulky 7.2 nebo vypočtený pomocí rovnice (7-34) [–]

c gas = střední koncentrace složky korigovaná o pozadí ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

k h = korekční faktor pro NOx [–], použitelný jen pro výpočet emisí NOx

k = 1 u c gasr,w, i v [ppm], k = 10 000 u c gasr,w, i v [% obj]

m ed = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg/zkouška]

U systémů s kompenzací průtoku (bez výměníku tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí, integrací a korekcí o pozadí pomocí rovnice (7-24):



image

(7-24)

kde:

c e

=

koncentrace emisí ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

c d

=

koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

m ed, i

=

hmotnost zředěného výfukového plynu za časový interval i [kg]

m ed

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

u gas

=

tabulková hodnota z tabulky 7.2 [–]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

k h

=

korekční faktor pro NOx [–], použitelný jen pro výpočet emisí NOx

k

=

1 u c v [ppm], k = 10 000 u c v [% obj]

Koncentrace c gas, c e a c d mohou být buď naměřené hodnoty v odebraném dávkovaném vzorku (do jímacího vaku, avšak nelze použít u NOx a HC) nebo hodnoty zprůměrované integrací z kontinuálních měření. Rovněž hodnotu m ed, i je nutné zprůměrovat integrací za zkušební cyklus.

Následujícími rovnicemi se provádí výpočet potřebných veličin (c e, u gas a m ed).

2.2.2.   Konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu

Všechny koncentrace uvedené v bodě 2.2.1 naměřené za sucha se převedou na koncentrace ve vlhkém stavu pomocí rovnice (7-3).

2.2.2.1.   Zředěný výfukový plyn

Koncentrace v suchém stavu se převedou na koncentrace ve vlhkém stavu pomocí jedné z následujících dvou rovnic [(7-25) nebo (7-26)] použitých na rovnici:



image

(7-25)

nebo



image

(7-26)

kde:

α

=

molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [–]

c CO2w

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% obj]

c CO2d

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu v suchém stavu [% obj]

Korekční faktor konverze ze suchého na vlhký stav k w2 zohledňuje obsah vody v nasávaném vzduchu i v ředicím vzduchu a vypočte se pomocí rovnice (7-27):



image

(7-27)

kde:

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

H d

=

vlhkost ředicího vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

2.2.2.2.   Faktor ředění

Faktor ředění D [–] (nutný pro korekci o pozadí a výpočet k w2) se vypočte pomocí rovnice (7-28):



image

(7-28)

kde:

F S

=

stechiometrický faktor [–]

c CO2,e

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% obj]

c HC,e

=

koncentrace HC ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1]

c CO,e

=

koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm]

Stechiometrický faktor se vypočte pomocí rovnice (7-29):



image

(7-29)

kde:

α

=

molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [–]

Pokud není známo složení paliva, mohou se použít tyto stechiometrické faktory:

F S (nafta) = 13,4

FS (LPG) = 11,6

FS (NG) = 9,5

FS (E10) = 13,3

FS (E85) = 11,5

Pokud se průtok výfukového plynu měří přímo, lze faktor ředění D [–] vypočítat pomocí rovnice (7-30):



image

(7-30)

kde:

qV CVS je objemový průtok zředěného výfukového plynu [m3/s]

qV ew = objemový průtok surového výfukového plynu [m3/s]

2.2.2.3.   Ředicí vzduch



k w,d = (1 – k w3) · 1,008

(7-31)

přičemž



image

(7-32)

kde:

H d

=

vlhkost ředicího vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

2.2.2.4.   Určení koncentrace korigované o pozadí

K určení netto koncentrací znečišťujících látek se průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu odečtou od měřených koncentrací. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se určí metodou jímání vzorků do vaků nebo kontinuálním měřením s integrací. Použije se rovnice (7-33):



image

(7-33)

kde:

c gas

=

netto koncentrace plynné znečišťující látky [ppm] nebo [% obj]

c gas,e

=

koncentrace emisí ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

c d

=

koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% obj]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

2.2.3.   Specifický faktor složky u

Specifický faktor složky u gas zředěného plynu lze buď vypočítat pomocí rovnice (7-34) nebo vyčíst z tabulky 7.2; v tabulce 7.2 se předpokládá, že hustota zředěného výfukového plynu je rovna hustotě vzduchu.



image

(7-34)

kde:

M gas

=

molární hmotnost složky plynu [g/mol]

M d,w

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [g/mol]

M da,w

=

molární hmotnost ředicího vzduchu [g/mol]

M r,w

=

molární hmotnost surového výfukového plynu [g/mol]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]



Tabulka 7.2

Hodnoty u zředěného výfukového plynu (pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm) a hustotysložek

Palivo

re

 

 

Plyn

 

 

 

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

 

 

rgas [kg/m3]

 

 

 

2,053

1,250

 (1)

1,9636

1,4277

0,716

 

 

ugas (2)

 

 

 

Motorová nafta (plynový olej pro nesilniční použití)

1,2943

0,001586

0,000966

0,000482

0,001517

0,001103

0,000553

Ethanol pro dedikované vznětové motory (ED95)

1,2768

0,001609

0,000980

0,000780

0,001539

0,001119

0,000561

Zemní plyn / biomethan (3)

1,2661

0,001621

0,000987

0,000528 (4)

0,001551

0,001128

0,000565

Propan

1,2805

0,001603

0,000976

0,000512

0,001533

0,001115

0,000559

Butan

1,2832

0,001600

0,000974

0,000505

0,001530

0,001113

0,000558

LPG (5)

1,2811

0,001602

0,000976

0,000510

0,001533

0,001115

0,000559

Benzin (E10)

1,2931

0,001587

0,000966

0,000499

0,001518

0,001104

0,000553

Ethanol (E85)

1,2797

0,001604

0,000977

0,000730

0,001534

0,001116

0,000559

(1)   V závislosti na palivu

(2)   Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %.

(4)   NMHC na základě CH2,2,93 (pro celkové HC se použije koeficient u gas CH4).

(5)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %.

2.2.4.   Výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu

2.2.4.1.   Systém PDP-CVS

Hmotnost zředěného výfukového plynu m ed [kg/zkouška] za cyklus se vypočte pomocí rovnice (7-35), pokud se v průběhu cyklu teplota zředěného výfukového plynu udržuje pomocí výměníku tepla v rozmezí ± 6 K:



image

(7-35)

kde:

V 0

=

objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m3/ot]

n P

=

celkový počet otáček čerpadla za zkoušku [ot/zkouška]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

image

=

průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočte se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed, i [kg] za časový interval pomocí rovnice (7-36):



image

(7-36)

kde:

V 0

=

objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m3/ot]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

n P, i

=

celkový počet otáček čerpadla za časový interval i [rev/Δt]

image

=

průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

2.2.4.2.   Systém CFV-CVS

Hmotnostní průtok za cyklus m ed [g/zkouška] se vypočte pomocí rovnice (7-37), pokud se v průběhu cyklu teplota zředěného výfukového plynu udržuje pomocí výměníku tepla v rozmezí ± 11 K:



image

(7-37)

kde:

t

=

čas cyklu [s]

K V

=

kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním za standardních podmínek

image

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočte se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed, i [kg] za časový interval pomocí rovnice (7-38):



image

(7-38)

kde:

Dti

=

časový interval zkoušky [s]

K V

=

kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním za standardních podmínek

image

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101, 325 kPa

2.2.4.3.   Systém SSV-CVS

Hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus m ed [g/zkouška] se vypočte pomocí rovnice (7-39), pokud se v průběhu cyklu teplota zředěného výfukového plynu udržuje pomocí výměníku tepla v rozmezí ±11 K:



m ed = 1,293 · qV SSV · Δt

(7-39)

kde:

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101, 325 kPa

Δt

=

čas cyklu [s]

qV SSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

přičemž



image

(7-40)

kde:

A 0

=

soubor konstant a převodů jednotek = 0,0056940

image

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

C d

=

koeficient výtoku SSV [–]

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T in

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

r p

=

poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu,

image

[–]

r D

=

poměr průměru hrdla SSV k vnitřnímu průměru vstupní trubky

image

[–]

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočte se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed, i [kg] za časový interval pomocí rovnice (7-41):



m ed, i = 1,293 · qV SSV · Δt i

(7-41)

kde:

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Dti

=

časový interval [s]

qV SSV

=

objemový průtok surového výfukového plynu [m3/s]

2.3.   Výpočet emisí pevných částic

2.3.1.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Hmotnost pevných částic se vypočte po korekci hmotnosti vzorku částic o vztlak podle bodu 8.1.12.2.5.

2.3.1.1.   Systém s ředěním části toku

2.3.1.1.1   Výpočet založený na poměru vzorku

Emise pevných částic za cyklus m PM [g] se vypočtou pomocí rovnice (7-42):



image

(7-42)

kde:

m f

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného za cyklus [mg]

r s

=

průměrný podíl vzorku za zkušební cyklus [–]

přičemž:



image

(7-43)

kde:

m se

=

hmotnost vzorku surového výfukového plynu za cyklus [kg]

m ew

=

celková hmotnost surového výfukového plynu za cyklus [kg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic [kg]

m sed

=

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího ředicím tunelem [kg]

U systému s odběrem celého vzorku jsou hodnoty m sep a m sed stejné.

2.3.1.1.2   Výpočet založený na ředicím poměru

Emise pevných částic za cyklus m PM [g] se vypočtou pomocí rovnice (7-44):



image

(7-44)

kde:

m f

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného za cyklus [mg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic [kg]

m edf

=

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

Celková hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus m edf [kg] se určí pomocí rovnice (7-45):



image

(7-45)

přičemž:



image

(7-46)

image

(7-47)

kde:

qm edf, i

=

okamžitý ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/s]

qm ew, i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

r d, i

=

okamžitý ředicí poměr [–]

qm dew, i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qm dw,i

=

okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

2.3.1.2.   Systém s ředěním plného toku

Hmotnostní emise se vypočtou pomocí rovnice (7-48):



image

(7-48)

kde:

m f

=

je hmotnost pevných částic odebraných za cyklus [mg]

m sep

=

je hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic [kg]

m ed

=

je hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

přičemž



m sep = m setm ssd

(7-49)

kde:

m set

=

hmotnost dvakrát zředěného výfukového plynu procházejícího filtrem pevných částic [kg]

m ssd

=

hmotnost sekundárního ředicího vzduchu [kg]

2.3.1.2.1   Korekce o pozadí

Hmotnost pevných částic m PM,c [g] může být korigována o pozadí pomocí rovnice (7-50):



image

(7-50)

kde:

m f

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného za cyklus [mg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic [kg]

m sd

=

hmotnost ředicího vzduchu odebraného systémem odběru vzorků pevných částic pozadí [kg]

m b

=

hmotnost odebraných pevných částic pozadí ředicího vzduchu [mg]

m ed

=

hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

2.3.2.   Výpočet u NRSC s diskrétními režimy

2.3.2.1.   Ředicí systém

Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů i během doby odběru vzorku.

a) u systémů s ředěním části toku se ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu určí pomocí rovnice (7-51) a systému s průtokoměrem podle obrázku 9.2:



image

(7-51)

image

(7-52)

kde:

qm edf

=

ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/s]

qm ew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

r d

=

ředicí poměr [–]

qm dew

=

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qm dw

=

hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s]

b) u systémů s ředěním plného toku se jako qm edf použije qm dew.

2.3.2.2.   Výpočet hmotnostního průtoku pevných částic

Průtok emisí pevných částic za cyklus q mPM [g/h] se vypočte pomocí rovnic (7-53), (7-56), (7-57) nebo (7-58):

a) metoda s jedním filtrem



image

(7-53)

image

(7-54)

image

(7-55)

kde:

qm PM

=

hmotnostní průtok pevných částic [g/h]

m f

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného za cyklus [mg]

image

=

průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qm edf i

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu v režimu i [kg/s]

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího odběrnými filtry pevných částic [kg]

m sep i

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic v režimu i [kg]

N

=

počet měření [–]

b) metoda s více filtry



image

(7-56)

kde:

qm PM i

=

hmotnostní průtok pevných částic v režimu i [g/h]

m f i

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného v režimu i [mg]

qm edf i

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu v režimu i [kg/s]

m sep i

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic v režimu i [kg]

Hmotnost pevných částic za zkušební cyklus se určí sumací průměrných hodnot pro jednotlivé režimy i během doby odběru vzorků.

Hmotnostní průtok pevných částic qm PM [g/h] nebo qm PM i [g/h] může být korigován o pozadí takto:

c) metoda s jedním filtrem



image

(7-57)

kde:

qm PM

=

hmotnostní průtok pevných částic [g/h]

m f

=

hmotnost odebraného vzorku pevných částic [mg]

m sep

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic [kg]

m f,d

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného z ředicího vzduchu [mg]

m d

=

hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic [kg]

Di

=

faktor ředění v režimu i [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

image

=

průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

d) metoda s více filtry



image

(7-58)

kde:

qm PM i

=

hmotnostní průtok pevných částic v režimu i [g/h]

m f i

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného v režimu i [mg]

m sep i

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic v režimu i [kg]

m f,d

=

hmotnost vzorku pevných částic odebraného z ředicího vzduchu [mg]

m d

=

hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku pevných částic [kg]

D

=

faktor ředění [viz rovnice (7-28) v bodě 2.2.2.2] [–]

q medf i

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu v režimu i [kg/s]

Pokud se provádí více než jedno měření, m f,d/m d se nahradí
image .

2.4.   Práce za cyklus a specifické emise

2.4.1.   Plynné emise

2.4.1.1.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Odkazuje se na body 2.1 (surový výfukový plyn) a 2.2 (zředěný výfukový plyn). Výsledné hodnoty výkonu P [kW] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kWh] se vypočte pomocí rovnice (7-59):



image

(7-59)

kde:

Pi

=

okamžitý výkon motoru [kW]

ni

=

okamžité otáčky motoru [ot/min]

Ti

=

okamžitý točivý moment motoru [Nm]

W act

=

skutečná práce za cyklus [kWh]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

Pokud byla pomocná zařízení namontována v souladu s dodatkem 2 přílohy VI, neprovádí se u rovnice (7-59) korekce o okamžitý točivý moment motoru. Pokud podle bodů 6.3.2 nebo 6.3.3 přílohy VI tohoto nařízení nejsou instalována nezbytná pomocná zařízení, která měla být pro účely zkoušky instalována, nebo jsou instalována zařízení, která měla být pro účel zkoušky odinstalována, hodnota Ti v rovnici (7-59) se koriguje pomocí rovnice (7-60):



T i = T i ,meas + T i, AUX

(7-60)

kde:

Ti ,meas

=

naměřená hodnota okamžitého točivého momentu motoru

Ti, AUX

=

odpovídající hodnota točivého momentu nutného k pohonu pomocných zařízení zjištěná podle bodu 7.7.2.3.2 přílohy VI tohoto nařízení

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou podle jednoho z následujících vztahů v závislosti na typu zkušebního cyklu.



image

(7-61)

kde:

m gas

=

celková hmotnost emisí [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

U NRTC je pro plynné emise jiné než CO2 konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kWh] vážený průměr zkoušky se studeným startem a zkoušky s teplým startem vypočtený pomocí rovnice (7-62):



image

(7-62)

kde:

m cold jsou hmotnostní emise plynu za NRTC se startem za studena [g]

W act, cold je skutečná práce za NRTC se startem za studena [kWh]

m hot jsou hmotnostní emise plynu za NRTC se startem za tepla [g]

W act, hot je skutečná práce za NRTC se startem za tepla [kWh]

U NRTC se pro CO2 konečný výsledek zkoušky e gas [g/kWh] vypočte ze zkoušky NRTC se startem za tepla pomocí rovnice (7-63):



image

(7-63)

kde:

m CO2, hot jsou hmotnostní emise CO2 za NRTC se startem za tepla [g]

W act, hot je skutečná práce za NRTC se startem za tepla [kWh]

2.4.1.2.   NRSC s diskrétními režimy

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou pomocí rovnice (7-64):



image

(7-64)

kde:

qm gas, i

=

střední hmotnostní průtok emisí v režimu i [g/h]

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P max i + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

2.4.2.   Emise pevných částic

2.4.2.1.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Specifické emise pevných částic se vypočtou pomocí rovnice (7-61), kde se hodnoty e gas [g/kWh] a m gas [g/zkouška] nahradí hodnotami e PM [g/kWh] a m PM [g/zkouška]:



image

(7-65)

kde:

m PM

=

celková hmotnost emisí pevných částic vypočtená podle bodu 2.3.1.1 nebo 2.3.1.2 [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

Emise v neustáleném kompozitním cyklu (tj. NRTC se startem za studena a NRTC se startem za tepla) se vypočtou podle bodu 2.4.1.1.

2.4.2.2.   NRSC s diskrétními režimy

Specifické emise pevných částic e PM [g/kWh] se vypočtou pomocí rovnice (7-66) nebo (7-67):

a) metoda s jedním filtrem



image

(7-66)

kde:

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P max i + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

qm PM

=

hmotnostní průtok pevných částic [g/h]

b) metoda s více filtry



image

(7-67)

kde:

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P max i + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

qm PM i

=

hmotnostní průtok pevných částic v režimu i [g/h]

U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF e i pro každý režim vypočte pomocí rovnice (7-68):



image

(7-68)

kde:

m sep i

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic v režimu i [kg]

image

=

průměrný ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/s]

qm edf i

=

ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu v režimu i [kg/s]

m sep

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku částic [kg]

Hodnota efektivních váhových faktorů se smí lišit od hodnoty váhových faktorů uvedených v dodatku 1 přílohy XVII nejvýše o 0,005 (absolutní hodnota).

2.4.3.   Korekce u motorů s regulací emisí s občasnou (periodickou) regenerací

U motorů jiných než kategorie RLL vybavených systémem následného zpracování výfukových plynů s občasnou (periodickou) regenerací (viz bod 6.2.2 přílohy VI) se specifické emise plynných a pevných znečišťujících látek vypočtené podle bodu 2.4.1 a 2.4.2 korigují buď příslušným multiplikačním korekčním faktorem nebo příslušným aditivním korekčním faktorem. V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci nedošlo, použije se korekční faktor nahoru (k ru,m nebo k ru,a). V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci došlo, použije se korekční faktor dolů (k rd,m nebo k rd,a). Pokud byly u NRSC s diskrétními režimy určeny korekční faktory pro každý režim, použijí se při výpočtu váženého výsledku emisí tyto korekční faktory na každý režim.

2.4.4.   Korekce o faktor zhoršení

Specifické emise plynných a pevných znečišťujících látek vypočtené podle bodu 2.4.1 a 2.4.2, případně včetně korekčního faktoru z důvodu občasné regenerace podle bodu 2.4.3, se korigují také multiplikativním nebo aditivním faktorem zhoršení stanoveným podle požadavků přílohy III.

2.5.   Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) a související výpočty

Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku. Průtok systémem se měří při různých nastaveních omezovače a měří se parametry regulace systému a určuje se jejich vztah k průtoku.

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr, kalibrovaný turbinový průtokoměr.

2.5.1.   Objemové dávkovací čerpadlo (PDP)

Všechny parametry čerpadla se měří současně s parametry kalibrační Venturiho trubice, která je zapojena v sérii s čerpadlem. Nakreslí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m3/s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Pak se určí lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každý použitý rozsah.

V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota.

Ztráty netěsnostmi ve spojích a v potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat pod 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při největším omezení průtoku a nejnižších otáčkách PDP).

Průtok vzduchu (qV CVS) při každém nastavení omezovače (nejméně 6 nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Pak se pomocí rovnice (7-69) průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla (V 0) v m3/ot při absolutní teplotě a tlaku na vstupu čerpadla:



image

(7-69)

kde:

qV CVS

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T

=

teplota na vstupu čerpadla [K]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

n

=

otáčky čerpadla [ot/s]

Aby bylo zohledněno vzájemné ovlivňování kolísání tlaku v čerpadle a skluzu čerpadla, vypočte se pomocí rovnice (7-70) korelační funkce (X 0) [s/ot] mezi otáčkami čerpadla, rozdílem tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla:



image

(7-70)

kde:

Dp p

=

rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla [kPa]

p p

=

absolutní výstupní tlak na výstupu čerpadla [kPa]

n

=

otáčky čerpadla [ot/s]

Lineární úpravou metodou nejmenších čtverců se odvodí tato kalibrační rovnice (7-71):



V 0 = D 0m · X 0

(7-71)

přičemž D 0 [m3/ot] je průsečík a m [m3/s] sklon popisující regresní přímku.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky sestrojené pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně rovnoběžné a hodnoty průsečíku (D 0) se musí zvětšovat s poklesem rozsahů průtoku čerpadla.

Hodnoty vypočtené z rovnice musí být v rozsahu ±0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel různé. Úsady pevných částic způsobí v průběhu času zmenšování skluzu čerpadla, což se projeví v nižších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provádět při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a pokud je při celkové verifikaci systému zjištěna změna skluzu.

2.5.2.   Venturiho trubice s kritickým prouděním. (CFV)

Kalibrace CFV vychází z rovnice pro kritické proudění Venturiho trubicí. Průtok plynu je funkcí tlaku a teploty na vstupu Venturiho trubice.

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K V jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K V relativně konstantní hodnotu. S poklesem tlaku (zvětšujícím se podtlakem) se průtok Venturiho trubicí uvolňuje a K V se zmenšuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

Průtok vzduchu (qV CVS) při každém nastavení omezovače (nejméně 8 nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Kalibrační koeficient K V
image se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení pomocí rovnice (7-72):



image

(7-72)

kde:

qV SSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

Vypočte se průměrná hodnota K V a směrodatná odchylka. Tato směrodatná odchylka nesmí být větší než ±0,3 % průměrné hodnoty K V.

2.5.3.   Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Kalibrace SSV vychází z rovnice pro podzvukové proudění Venturiho trubicí. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, tlakového rozdílu mezi vstupem a hrdlem SSV, jak popisuje rovnice (7-40).

Průtok vzduchu (qV CVS) při každém nastavení omezovače (nejméně 16 nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Koeficient výtoku se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení pomocí rovnice (7-73):



image

(7-73)

kde:

A 0

=

soubor konstant a převodů jednotek

image

qV SSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T in,V

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

r p

=

poměr hrdla SSV k absolutnímu statickému tlaku na vstupu = 1 – Δp/p p [–]

r D

=

poměr průměru hrdla SSV d V k vnitřnímu průměru vstupní trubky D [–]

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Re v hrdle SSV se vypočte pomocí rovnice (7-74):



image

(7-74)

přičemž



image

(7-75)

kde:

A1

=

soubor konstant a převodů jednotek = 27,43831

image

qV SSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

μ

=

absolutní nebo dynamická viskozita plynu [kg/(m · s)]

b

=

1,458 × 106 (empirická konstanta) [kg/(m · s · K0,5)]

S

=

110,4 (empirická konstanta) [K]

Protože qV SSV je údajem potřebným pro rovnici k výpočtu Re, musí výpočty začít počátečním odhadem hodnoty qV SSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud qV SSV nekonverguje. Konvergenční metoda musí mít přesnost nejméně 0,1 % bodu nebo vyšší.

Pro minimálně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty C d vypočtené na základě výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ±0,5 % naměřené hodnoty C d pro každý kalibrační bod.

2.6.   Korekce o posun

2.6.1.   Obecný postup

Výpočty v tomto oddíle se provádí k určení toho, zda posun u analyzátoru plynů může zneplatnit výsledky zkušebního intervalu. Pokud posun výsledky zkušebního intervalu nezneplatní, korigují se odezvy analyzátoru plynu ve zkušebním intervalu o posun podle bodu 2.6.2. Odezvy analyzátoru plynu korigované o posun se použijí při všech dalších výpočtech emisí. Přijatelný práh pro posun analyzátoru během zkušebního intervalu je uveden v bodě 8.2.2.2 přílohy VI.

Obecný postup zkoušky se řídí ustanoveními dodatku 1 s tím, že za koncentrace xi nebo
image se dosadí koncentrace ci nebo
image .

2.6.2.   Postup výpočtu

Korekce o posun se vypočte pomocí rovnice (7-76):



image

(7-76)

kde:

ci driftcor

=

koncentrace korigovaná o posun [ppm]

c refzero

=

referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula, ledaže by bylo známo, že je jiná [ppm]

c refspan

=

referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [ppm]

c prespan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [ppm]

c postspan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [ppm]

ci nebo
image

=

koncentrace zaznamenaná, tj. naměřená, během zkoušky před korekcí o posun [ppm]

c prezero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [ppm]

c postzero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovací plynu po zkušebním intervalu [ppm]

3.    Výpočet emisí molárním přístupem

3.1.   Dolní indexy



 

Veličina

abs

absolutní veličina

act

skutečná veličina

air

vzduch, suchý

atmos

atmosférický

bkgnd

pozadí

C

uhlík

cal

kalibrační veličina

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním

cor

korigovaná veličina

dil

ředicí vzduch

dexh

zředěný výfukový plyn

dry

veličina v suchém stavu

exh

surový výfukový plyn

exp

očekávaná veličina

eq

ekvivalentní veličina

fuel

palivo

 

okamžité měření (např. 1 Hz)

i

jednotlivá veličina ze série

idle

stav ve volnoběhu

in

veličina vstupu

init

počáteční veličina, obvykle před zkouškou emisí

max

maximální (vrcholná/špičková) hodnota

meas

měřená veličina

min

minimální hodnota

mix

molární hmotnost vzduchu

out

veličina výstupu

part

dílčí veličina

PDP

objemové dávkovací čerpadlo

raw

surový výfukový plyn

ref

referenční veličina

rev

otáčky

sat

nasycený stav

slip

skluz PDP

smpl

odběr vzorků

span

kalibrovaná veličina

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

std

standardní veličina

test

zkušební veličina

total

celková veličina

uncor

nekorigovaná veličina

vac

veličina podtlaku

weight

kalibrační závaží

wet

veličina ve vlhkém stavu

zero

nulová veličina

3.2.   Značky chemické bilance

x dil/exh = množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol výfukového plynu

x H2Oexh = množství vody ve výfukovém plynu na mol výfukového plynu

x Ccombdry = množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu

x H2Oexhdry = množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu

x prod/intdry = množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu

x dil/exhdry = množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu

x int/exhdry = množství nasávaného vzduchu nezbytného k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x raw/exhdry = množství nezředěného výfukového plynu bez přebytkového vzduchu na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x O2intdry = množství O2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2intdry = množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x H2Ointdry = množství H2O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2int = množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu

x CO2dil = množství CO2 v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x CO2dildry = množství CO2 v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odildry = množství H2O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odil = množství H2O v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x [emission]meas = množství naměřených emisí ve vzorku podle příslušného analyzátoru plynů

x [emission]dry = množství emisí na suchý mol suchého vzorku

x H2O[emission]meas = množství vody ve vzorku v místě detekce emisí

x H2Oint = množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu

3.3.   Základní parametry a vztahy

3.3.1.   Suchý vzduch a chemické látky

V tomto oddíle se pracuje s těmito hodnotami pro složení suchého vzduchu:

x O2airdry = 0,209445 mol/mol

x Arairdry = 0,00934 mol/mol

x N2airdry = 0,78084 mol/mol

x CO2airdry = 375 μmol/mol

V tomto oddíle se pracuje s těmito hodnotami molární nebo efektivní molární hmotnosti chemických látek:

M air = 28,96559 g/mol (suchý vzduch)

M Ar = 39,948 g/mol (argon)

M C = 12,0107 g/mol (uhlík)

M CO = 28,0101 g/mol (oxid uhelnatý)

M CO2 = 44,0095 g/mol (oxid uhličitý)

M H = 1,00794 g/mol (atomární vodík)

M H2 = 2,01588 g/mol (molekulární vodík)

M H2O = 8,01528 g/mol (voda)

M He = 4,002602 g/mol (helium)

M N = 14,0067 g/mol (atomární dusík)

M N2 = 28,0134 g/mol (molekulární dusík)

M Nox = 46,0055 g/mol (oxidy dusíku (*))

M O = 15,9994 g/mol (atomární kyslík)

M O2 = 31,9988 g/mol (molekulární kyslík)

M C3H8 = 44,09562 g/mol (propan)

M S = 32,065 g/mol (síra)

M HC = 13,875389 g/mol (uhlovodíky celkem(**))

(**) Efektivní molární hmotnost uhlovodíků je definována atomovým poměrem vodíku k uhlíku (α) o hodnotě 1,85;

(*) Efektivní molární hmotnost NOx je definována jako molární hmotnost oxidu dusičitého (NO2).

V tomto oddíle se pracuje s touto molární plynovou konstantou R pro ideální plyny:

R = 8,314472J (mol · K)

V tomto oddíle se pracuje s těmito poměry specifických tepel γ [J/(kg · K)]/[J/(kg · K)] u ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu:

γ air = 1,399 (poměr specifických tepel u nasávaného vzduchu nebo ředicího vzduchu)

γ dil = 1,399 (poměr specifických tepel u zředěného výfukového plynu)

γ dil = 1,385 (poměr specifických tepel u surového výfukového plynu)

3.3.2.   Vlhký vzduch

Tento oddíl popisuje, jak určit množství vody v ideálním plynu:

3.3.2.1.   Tlak vodní páry

Tlak vodní páry p H2O [kPa] pro daný stav teploty nasycení T sat [K] se vypočte pomocí rovnice (7-77) nebo (7-78):

a) u měření vlhkosti při teplotách okolí od 0 do 100 °C nebo u měření vlhkosti nad přechlazenou vodou při teplotách okolí od – 50 do 0 °C:



image

(7-77)

kde:

p H2O = tlak vodní páry pro daný stav teploty nasycení [kPa]

T sat = teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K]

b) u měření vlhkosti nad ledem při teplotách okolí od – 100 do 0 °C:



image

(7-78)

kde:

T sat = teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K]

3.3.2.2.   Rosný bod

Pokud se vlhkost měří jako rosný bod, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se určí pomocí rovnice (7-79):



image

(7-79)

kde:

x H2O = množství vody v ideálním plynu [mol/mol]

p H2O = tlak vodní páry v naměřeném rosném bodě, T sat = T dew [kPa]

p abs = vlhký statický absolutní tlak v místě měření rosného bodu [kPa]

3.3.2.3.   Relativní vlhkost

Pokud se vlhkost měří jako relativní vlhkost RH %, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se vypočte pomocí rovnice (7-80):



image

(7-80)

kde:

RH % = relativní vlhkost [%]

p H2O = tlak vodní páry při 100 % relativní vlhkosti v místě měření relativní vlhkosti, T sat = T amb [kPa]

p abs = vlhký statický absolutní tlak v místě měření rosného bodu [kPa]

3.3.2.4.   Stanovení rosného bodu z relativní vlhkosti a teploty měřené suchým teploměrem

Pokud se vlhkost měří jako relativní vlhkost RH %, určí se rosný bod T dew z RH % a teploty měřené suchým teploměrem pomocí rovnice (7-81):

image

(7-81)

kde:

p H2O = tlak vodní páry vyjádřený v relativní vlhkosti v místě měření relativní vlhkosti, T sat = T amb

T dew = rosný bod určený z relativní vlhkosti a teploty měřené suchým teploměrem

3.3.3.   Vlastnosti paliva

Obecný chemický vzorec paliva je, CH α O β S γ N δ kde α je atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C), β je atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C), γ je atomový poměr síry k uhlíku (S/C) a δ je atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C). Na základě tohoto vzorce lze vypočítat hmotnostní zlomek uhlíku v palivu w C. U motorové nafty lze použít jednoduchý vzorec CH α O β . Výchozí hodnoty složení paliva lze odvodit z tabulky 7.3:



Tabulka 7.3

Výchozí hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β), atomového poměru síry k uhlíku (γ), atomového poměru dusíku k uhlíku (δ) a hmotnostního zlomku uhlíku v palivu (w C) u referenčních paliv

Palivo

Atomové poměry vodíku, kyslíku, síry a dusíku k uhlíku

CHαOβSγNδ

Hmotnostní koncentrace uhlíku w C

[g/g]

Motorová nafta (plynový olej pro nesilniční použití)

CH1,80O0S0N0

0,869

Ethanol pro dedikované vznětové motory (ED95)

CH2,92O0,46S0N0

0,538

Benzin (E10)

CH1,92O0,03S0N0

0,833

Benzin (E0)

CH1,85O0S0N0

0,866

Ethanol (E85)

CH2,73O0,36S0N0

0,576

LPG

CH2,64O0S0N0

0,819

Zemní plyn / biomethan

CH3,78O0,016S0N0

0,747

3.3.3.1.   Výpočet hmotnostní koncentrace uhlíku w C

Alternativně k výchozím hodnotám z tabulky 7.3, nebo pokud u používaného referenčního paliva nejsou uvedeny výchozí hodnoty, lze w C vypočíst z naměřených vlastností paliva pomocí rovnice (7-82). Určí se hodnoty α a β paliva a ty se pak ve všech případech dosadí do rovnice; za hodnoty γ a δ lze případně dosadit 0, pokud je hodnota 0 uvedena také v příslušném řádku tabulky 7.3.



image

(7-82)

kde:

M C = molární hmotnost uhlíku

α = atomový podíl vodíku k uhlíku ve spalované směsi paliv(a), vážený molární spotřebou

M H = molární hmotnost vodíku

β = atomový podíl kyslíku k uhlíku ve spalované směsi paliv(a), vážený molární spotřebou

M O = molární hmotnost kyslíku

γ = atomový podíl síry k uhlíku ve spalované směsi paliv(a), vážený molární spotřebou

M S = molární hmotnost síry

δ = atomový podíl dusíku k uhlíku ve spalované směsi paliv(a), vážený molární spotřebou

M N = molární hmotnost dusíku

3.3.4.   Korekce koncentrace všech uhlovodíků (THC) o počáteční kontaminaci

U měření uhlovodíků se x THC[THC-FID] vypočítá za použití koncentrace THC při počáteční kontaminaci x THC[THC-FID]init z bodu 7.3.1.2 přílohy VI pomocí rovnice (7-83):



image

(7-83)

kde:

x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC korigovaná o kontaminaci [mol/mol]

x THC[THC-FID]uncorr = nekorigovaná koncentrace THC [mol/mol]

x THC[THC-FID]init = koncentrace THC při počáteční kontaminaci [mol/mol]

3.3.5.   Střední koncentrace vážená průtokem

U některých bodů tohoto oddílu může být nutné vypočítat střední koncentraci váženou průtokem za účelem zjištění, zda lze uplatnit některá ustanovení. Střední hodnota vážená průtokem je střední hodnotou množství po jejím poměrném zvážení odpovídajícím průtokem. Pokud se například koncentrace plynu měří kontinuálně ze surového výfukového plynu motoru, představuje jeho střední koncentraci váženou průtokem součet součinů každé zaznamenané koncentrace a příslušného molárního průtoku výfukového plynu, vydělený součtem zaznamenaných hodnot průtoku. Jiný příklad – koncentrace v jímacím vaku systému CVS je stejná jako střední koncentrace vážená průtokem, neboť samotný systém CVS rovněž váží koncentraci v jímacím vaku průtokem. Na základě předchozích zkoušek s podobnými motory nebo zkoušek s obdobným zařízením a přístroji již lze očekávat určitou průtokem váženou střední koncentraci emisí.

3.4.   Chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu

3.4.1.   Obecně

Pro výpočet průtoků paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu, množství vody v jejich průtocích a koncentrace vlhkých složek v jejich průtocích lze použít jejich chemické bilance. Je-li znám průtok paliva nebo nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu, lze pro určení průtoků zbylých dvou látek použít chemické bilance. Například pomocí chemických bilancí a průtoku buď nasávaného vzduchu, nebo paliva lze určit průtok surového výfukového plynu.

3.4.2.   Postupy, pro které jsou nutné chemické bilance

Chemické bilance jsou nutné pro určení:

a) množství vody v surovém nebo zředěném výfukovém plynu (x H2Oexh), pokud se neměří množství vody z důvodu korekce o množství vody odstraněné odběrným systémem;

b) středního, průtokem váženého zlomku ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu (x dil/exh), pokud se neměří průtok ředicího vzduchu z důvodu korekce o emise pozadí. Je třeba zdůraznit, že pokud jsou k těmto účelům chemické bilance použity, pokládá se výfukový plyn za stechiometrický, přestože stechiometrický není.

3.4.3.   Postup chemické bilance

Při výpočtech chemické bilance se používá soustava rovnic vyžadujících iteraci. Provede se odhad počátečních hodnot až tří veličin: množství vody v naměřeném průtoku (x H2Oexh), zlomku ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu (nebo přebytkového vzduchu v surovém výfukovém plynu) (x dil/exh) a množství produktů na bázi C1 na suchý mol měřeného průtoku v suchém stavu (x Ccombdry). V chemické bilanci lze použít časově vážené střední hodnoty vlhkosti spalovacího vzduchu a vlhkosti ředicího vzduchu, pokud vlhkost spalovacího vzduchu a ředicího vzduchu zůstane během zkušebního intervalu v rozmezí ± 0,0025 mol/mol příslušných středních hodnot. Pro každou koncentraci emisí x a množství vody x H2Oexh se určí jejich zcela suché koncentrace x dry a x H2Oexhdry. Použijí se rovněž hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β) v palivu a hmotnostního zlomku uhlíku v palivu (w C). U zkušebního paliva lze použít α a β nebo výchozí hodnoty z tabulky 7.3.

Chemická bilance se dokončí těmito kroky:

a) naměřené koncentrace, např. x CO2meas, x NOmeas a x H2Oint, se převedou na suché koncentrace tak, že se vydělí jednou mínus množství vody v nich obsažené během příslušných měření; například: x H2OxCO2meas, x H2OxNOmeas, a x H2Oint. Pokud je množství vody obsažené při měření ve „vlhkém“ stavu stejné jako neznámé množství vody v toku výfukového plynu (x H2Oexh), je třeba tuto hodnotu vypočítat iterativním postupem ze soustavy rovnic. Pokud se měří pouze celkové NOx a nikoliv samostatně NO a NO2, použije se pro účely chemické bilance osvědčený technický úsudek pro odhadnutí podílů NO a NO2 na celkové koncentraci NOx. Lze předpokládat, že molární koncentrace NOx (x NOx) činí 75 % NO a 25 % NO2. U systémů k následnému zpracování výfukových plynů s jímáním NO2 lze předpokládat, že x NOx činí 25 % NO a 75 % NO2. Pro výpočet hmotnosti emisí NOx se použije molární hmotnost NO2 pro efektivní molární hmotnost všech druhů NOx nehledě na skutečný zlomek NO2 na NOx;

b) rovnice (7-82) až (7-99) v písmeni d) tohoto bodu se zadají do výpočetního programu za účelem iterativního vyřešení hodnot x H2Oexh, x Ccombdry a x dil/exh. Počáteční hodnoty x H2Oexh, x Ccombdry a x dil/exh se odhadnou na základě osvědčeného technického úsudku. Množství vody se doporučuje odhadnout na zhruba dvojnásobek množství vody v nasávaném vzduchu nebo ředicím vzduchu. Počáteční hodnota x Ccombdry se doporučuje odhadnout na součet naměřených hodnot CO2, CO, a THC. Počáteční hodnotu x dil se doporučuje odhadnout mezi 0,75 a 0,95, např. 0,8. Hodnoty v soustavě rovnic se iterují až do momentu, kdy jsou všechny naposledy aktualizované odhady v rozmezí ±1 % od odpovídajících naposledy vypočtených hodnot;

c) v soustavě rovnic v písmeni d) tohoto bodu se použijí tyto značky a dolní indexy, přičemž jednotkou x je mol/mol:



Značka

Popis

x dil/exh

množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol výfukového plynu

x H2Oexh

množství H2O ve výfukovém plynu na mol výfukového plynu

x Ccombdry

množství uhlíku pocházejícího z paliva ve výfukovém plynu na mol suchého výfukového plynu

x H2Oexhdry

množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu

x prod/intdry

množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu

x dil/exhdry

množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu

x int/exhdry

množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x raw/exhdry

množství nezředěného výfukového plynu bez přebytkového vzduchu na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x O2intdry

množství O2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu lze předpokládat x O2intdry = 0,209445 mol/mol

x CO2intdry

množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu; lze použít x CO2intdry = 375 μmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu

x H2Ointdry

Množství H2O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2int

množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu;

x CO2dil

množství CO2 v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x CO2dildry

množství CO2 v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu; je-li jako ředicí látka použit vzduch, lze použít x CO2intdry = 375 μmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu

x H2Odildry

množství H2O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odil

množství H2O v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x [emission]meas

množství emisí ve vzorku naměřených na příslušném analyzátoru plynů

x [emission]dry

množství emisí na suchý mol suchého vzorku

x H2O[emission]meas

množství vody ve vzorku v místě, kde se detekují emise; tyto hodnoty se měří nebo odhadují podle bodu 9.3.2.3.1

x H2Oint

množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu

K H2Ogas

koeficient reakční rovnováhy voda-plyn; 3,5 nebo lze na základě osvědčeného technického úsudku vypočítat jinou hodnotu

α

atomový podíl vodíku k uhlíku ve spalované směsi paliv(a) (CHαOβ), vážený molární spotřebou

β

atomový podíl kyslíku k uhlíku spalované směsi paliv(a) (CHαOβ), vážený molární spotřebou

d) Pro iterativní vyřešení x dil/exh, x H2Oexh a x Ccombdry se použijí následující rovnice [(7-84) až (7-101)]:



image

(7-84)

image

(7-85)

image

(7-86)

image

(7-87)

image

(7-88)

image

(7-89)

image

(7-90)

image

(7-91)

image

(7-92)

image

(7-93)

image

(7-94)

image

(7-95)

image

(7-96)

image

(7-97)

image

(7-98)

image

(7-99)

image

(7-100)

image

(7-101)

Na konci chemické bilance se vypočítá molární průtok podle bodů 3.5.3 a 3.6.3.

3.4.4.   Korekce NOx o vlhkost

Všechny koncentrace NOx, včetně koncentrací pozadí ředicího vzduchu, se korigují o vlhkost nasávaného vzduchu za použití rovnice (7-102) nebo (7-103):

a) u vznětových motorů:



x NOxcor = x NOxuncor · (9,953 · x H2O + 0,832)

(7-102)

b) u zážehových motorů:



x NOxcor = x NOxuncor · (18,840 · x H2O + 0,68094)

(7-103)

kde:

x NOxuncor

=

nekorigovaná molární koncentrace NOx ve výfukovém plynu [μmol/mol]

x H2O

=

množství vody v nasávaném vzduchu [mol/mol]

3.5.   Surové plynné emise

3.5.1.   Hmotnost plynných emisí

Pro výpočet celkové hmotnosti plynných emisí za zkoušku m gas [g/zkouška] se jejich molární koncentrace vynásobí jejich příslušným molárním průtokem a molární hmotností výfukového plynu; načež se provede integrace za zkušební cyklus [rovnice (7-104)]:



image

(7-104)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických plynných emisí [g/mol]

exh

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gas

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

t

=

čas [s]

Poněvadž rovnici (7-104) je třeba vyřešit numerickou integrací, převede se na rovnici (7-105):



image

image

(7-105)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gas i

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

Obecnou rovnici je možné upravit podle toho, jaký měřicí systém se používá (odběr po dávkách nebo kontinuální) a zda se vzorky odebírají z variabilního nebo z konstantního průtoku.

a) v případě kontinuálního odběru vzorků a v obecném případě variabilního průtoku se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočte pomocí rovnice (7-106):



image

(7-106)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gas i

=

okamžitý molární zlomek plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

b) v případě kontinuálního odběru vzorků, ale ve zvláštním případě konstantního průtoku, se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočte pomocí rovnice (7-107):



image

(7-107)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh

=

molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

image

=

střední molární zlomek plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

Δt

=

doba trvání zkušebního intervalu

c) v případě odběru vzorků po dávkách a bez ohledu na to, zda je průtok variabilní nebo konstantní, lze rovnici (7-104) zjednodušit na rovnici (7-108):



image

(7-108)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

image

=

střední molární zlomek plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

3.5.2.   Konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu

Parametry použité v tomto bodě se získávají z výsledků chemické bilance vypočtených v bodě 3.4.3. Mezi molárními koncentracemi plynů v měřeném průtoku x gasdry a x gas [mol/mol] existuje následující vztah, vyjádřený v suchém a vlhkém stavu [rovnice (7-109) a (7-110)]:



image

(7-109)

image

(7-110)

kde:

x H2O

=

molární zlomek vody v měřeném průtoku ve vlhkém stavu [mol/mol]

x H2Odry

=

molární zlomek vody v měřeném průtoku v suchém stavu [mol/mol]

U plynných emisí se u generické koncentrace x [mol/mol] provede korekce o odstraněnou vodu pomocí rovnice (7-111):



image

(7-111)

kde:

x [emission]meas

=

molární zlomek vody v měřeném průtoku v místě měření [mol/mol]

x H2O[emission]meas

=

množství vody v měřeném průtoku při měření koncentrace [mol/mol]

x H2Oexh

=

množství vody v průtokoměru [mol/mol]

3.5.3.   Molární průtok výfukového plynu

Průtok surového výfukového plynu lze změřit přímo, nebo jej lze vypočítat na základě chemické bilance podle bodu 3.4.3. Výpočet molárního průtoku surového výfukového plynu se provádí z naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu nebo hmotnostního průtoku paliva. Molární průtok surového výfukového plynu lze vypočítat z odebraných vzorků emisí (exh ), na základě naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu (int ) nebo z naměřeného hmotnostního průtoku paliva (fuel ), a z hodnot vypočtených s použitím chemické bilance podle bodu 3.4.3. U chemické bilance podle bodu 3.4.3 se řeší se stejnou frekvencí, se kterou se aktualizují nebo zaznamenávají hodnoty int nebo fuel .

a) Průtok emisí z klikové skříně. Průtok surového výfukového plynu lze vypočítat na základě int nebo fuel , pouze pokud pro průtok emisí z klikové skříně platí alespoň jedna z následujících podmínek:

i) zkušební motor má systém pro regulaci emisí z výroby s uzavřenou klikovou skříní, který navádí tok plynů z klikové skříně zpět do nasávaného vzduchu, a to za průtokoměrem nasávaného vzduchu,

ii) během zkoušky emisí je tok volných emisí z klikové skříně veden do výfukového plynu podle bodu 6.10 přílohy VI,

iii) měří se volné emise a toky z otevřené klikové skříně a přičítají se výpočty emisí specifických pro brzdění,

iv) z údajů o emisích nebo technické analýzy lze doložit, že rozhodnutí nebrat ohled na průtok volných emisí z klikové skříně nebude mít nepříznivý vliv na dodržení platných norem;

b) Výpočet molárního průtoku na základě nasávaného vzduchu.

Na základě int se molární průtok výfukového plynu exh [mol/s] vypočte pomocí rovnice (7-112):



image

(7-112)

kde:

exh

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise [mol/s]

ind

=

molární průtok nasávaného vzduchu včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [mol/s]

x int/exhdry

=

množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol]

x raw/exhdry

=

množství nezředěného výfukového plynu bez přebytkového vzduchu na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x H2Oexhdry

=

množství vody ve výfukovém plynu na mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

c) Výpočet molárního průtoku na základě hmotnostního průtoku paliva

Na základě ṁfuel se hodnota ṅexh [mol/s] vypočte takto:

Při laboratorních zkouškách může být tento výpočet použit jen pro NRSC s diskrétními režimy a RMC [rovnice (7-113)]:



image

(7-113)

kde:

exh

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise

fuel

=

průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s]

w C

=

hmotnostní zlomek uhlíku v daném palivu [g/g]

x H2Oexhdry

=

množství H2O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol]

M C

=

molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol

x Ccombdry

=

množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

d) Výpočet molárního průtoku výfukového plynu na základě naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu, molárního průtoku zředěného výfukového plynu a chemické bilance zředěného výfukového plynu

Molární průtok výfukového plynu exh [mol/s] lze vypočítat na základě naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu ( int), naměřeného molárního průtoku zředěného výfukového plynu ( dexh) a hodnot vypočtených s použitím chemické bilance podle bodu 3.4.3. Chemická bilance musí být založena na koncentracích zředěného výfukového plynu. U výpočtů s kontinuálním průtokem se chemická bilance podle bodu 3.4.3 řeší se stejnou frekvencí, se kterou se aktualizují a zapisují hodnoty int nebo dexh. Tuto vypočtenou hodnotu dexh lze použít pro ověření ředicího poměru pevných částic, výpočet molárního průtoku ředicího vzduchu u korekce o pozadí podle bodu 3.6.1 a výpočet hmotnosti emisí podle bodu 3.5.1 pro látky měřené v surovém výfukovém plynu.

Na základě zředěného výfukového plynu a molárního průtoku nasávaného vzduchu se molární průtok výfukového plynu exh [mol/s] vypočte takto:



image

(7-114)

kde

exh

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise [mol/s]

x int/exhdry

=

množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol]

x raw/exhdry

=

množství nezředěného výfukového plynu bez přebytkového vzduchu na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol]

x H2Oexh

=

množství vody ve výfukovém plynu na mol výfukového plynu [mol/mol]

dexh

=

molární průtok zředěného výfukového plynu, z něhož se měří emise [mol/s];

int

=

molární průtok nasávaného vzduchu včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [mol/s]

3.6.   Zředěné plynné emise

3.6.1.   Výpočet hmotnostních emisí a korekce o pozadí

Hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] jako funkce molárních průtoků emisí se vypočte takto:

a) u kontinuálního odběru vzorků a variabilního průtoku se hmotnost plynných emisí vypočte pomocí rovnice (7-106):



image

[viz rovnice (7-106)]

kde:

Mgas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gas i

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

U kontinuálního odběru vzorků a konstantního průtoku se hmotnost plynných emisí vypočte pomocí rovnice (7-107):



image

[viz rovnice (7-107)]

kde:

Mgas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh

=

molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

image

=

střední molární zlomek plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

Δt

=

doba trvání zkušebního intervalu

b) u odběru vzorků po dávkách a bez ohledu na to, zda je průtok variabilní nebo konstantní, se hmotnost plynných emisí vypočte pomocí rovnice (7-108):



image

[viz rovnice (7-108)]

kde:

Mgas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

exh i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

image

=

střední molární zlomek plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

c) V případě zředěného výfukového plynu se vypočtené hodnoty hmotnosti znečišťujících látek korigují odečtením hmotnosti emisí pozadí pro zohlednění ředicího vzduchu:

i) nejprve se určí molární průtok ředicího plynu airdil [mol/s] za zkušební interval. Může jít o veličinu naměřenou, nebo veličinu vypočtenou z průtoku zředěného výfukového plynu a středního, průtokem váženého zlomku ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu
image ,

ii) celkový průtok ředicího vzduchu n airdil [mol] se vynásobí střední koncentrací emisí pozadí. Může jít o střední hodnotu váženou časem nebo o střední hodnotu váženou průtokem (např. proporcionálně odebraný vzorek pozadí). Součin n airdil a střední koncentrace emisí pozadí je celkovým množství emisí pozadí,

iii) je-li výsledkem molární veličina, převede se na hmotnost emisí pozadí m bkgnd [g], a to jejím vynásobením molární hmotností emisí M gas[g/mol],

iv) korekce o emise pozadí se provede odečtením celkové hmotnosti pozadí od celkové hmotnosti,

v) celkový průtok ředicího vzduchu lze určit pomocí přímého měření průtoku. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí průtoku ředicího vzduchu n airdil. Hmotnost pozadí se odečte od celkové hmotnosti. Výsledek se použije při výpočtu emisí specifických pro brzdění,

vi) celkový průtok ředicího vzduchu lze určit z celkového průtoku zředěného výfukového plynu a chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu podle popisu v bodě 3.4. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí celkového průtoku výfukového plynu n dexh. Následně se tento výsledek vynásobí středním, průtokem váženým zlomkem ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu
image .

Pro případy uvedené v odstavcích v) a vi) se použijí rovnice (7-115) a (7-116):



image

nebo

image

(7-115)

image

(7-116)

kde:

m gas

=

celková hmotnost plynných emisí [g]

m bkgnd

=

celková hmotnost pozadí [g]

m gascor

=

hmotnost plynu korigovaná o emise pozadí [g]

M gas

=

molekulární hmotnost generických plynných emisí [g/mol]

x gasdil

=

koncentrace plynných emisí v ředicím vzduchu [mol/mol]

n airdil

=

molární průtok ředicího vzduchu [mol]

image

=

střední, průtokem vážený zlomek ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu [mol/mol]

image

=

zlomek plynu v pozadí [mol/mol]

n dexh

=

celkový průtok zředěného výfukového plynu [mol]

3.6.2.   Konverze koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu

Ke konverzi koncentrace v suchém stavu na koncentraci ve vlhkém stavu u vzorků zředěného vzduchu se použijí stejné vztahy jako u surového plynu (bod 3.5.2). U ředicího vzduchu se změří vlhkost pro výpočet jeho zlomku vodní páry x H2Odildry [mol/mol] pomocí rovnice (7-96):



image

[viz rovnice (7-96)]

kde:

x H2Odil

=

molární zlomek vody v průtoku ředicího vzduchu [mol/mol]

3.6.3.   Molární průtok výfukového plynu

a) Výpočet pomocí chemické bilance.

Molární průtok exh [mol/s] lze vypočítat z hmotnostního průtoku paliva fuel pomocí rovnice (7-113):



image

[viz rovnice (7-113)]

kde:

exh

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise

fuel

=

průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s]

w C

=

hmotnostní zlomek uhlíku v daném palivu [g/g]

x H2Oexhdry

=

množství H2O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol]

M C

=

molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol

x Ccombdry

=

množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

b) Měření

Molární průtok výfukového plynu lze změřit třemi systémy:

i) Molární průtok metodou PDP. Na základě otáček, při kterých pracuje objemové dávkovací čerpadlo (PDP) během zkušebního intervalu, se pro výpočet molárního průtoku [mol/s] pomocí rovnice (7-117) použije příslušný sklon a 1 a průsečík a 0 [–], vypočtené podle postupu kalibrace v dodatku 1:



image

(7-117)

přičemž:



image

(7-118)

kde:

a 1

=

kalibrační koeficient [m3/s]

a 0

=

kalibrační koeficient [m3/ot]

p in, p out

=

tlak na vstupu/výstupu [Pa]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

V rev

=

objem čerpaný PDP [m3/ot]

f n.,PDP

=

otáčky čerpadla PDP [ot/s]

ii) Molární průtok metodou SSV. Na základě rovnice popisující závislost mezi C d a Re # podle dodatku 1 se molární průtok Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním (SSV) během zkoušky emisí [mol/s] vypočte pomocí rovnice (7-119):



image

(7-119)

kde:

p in

=

tlak na vstupu [Pa]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

Z

=

faktor stlačitelnosti

M mix

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [g/mol]

C d

=

koeficient výtoku SSV [–]

C f

=

koeficient toku SSV [–]

iii) Molární průtok metodou CFV. Pro výpočet molárního průtoku jednou Venturiho trubicí či kombinací Venturiho trubic se použijí jeho střední hodnoty C d a další konstanty určené podle dodatku 1. Molární průtok [mol/s] během zkoušky emisí se vypočítá pomocí rovnice (7-120):



image

(7-120)

kde:

p in

=

tlak na vstupu [Pa]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

Z

=

faktor stlačitelnosti

M mix

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [g/mol]

C d

=

koeficient výtoku CFV [–]

C f

=

koeficient toku CFV [–]

3.7.   Stanovení pevných částic

3.7.1.   Odběr vzorků

a) Odběr vzorků z variabilního průtoku

Odebírají-li se vzorky dávkami z měnícího se průtoku výfukového plynu, vzorek se odebírá poměrně k měnícímu se průtoku výfukového plynu. Integrací průtoku za celý zkušební interval se určí celkový průtok. Střední koncentrace pevných částic
image (která je již vyjádřena v jednotkách hmotnosti na jeden mol vzorku) se podle rovnice (7-121) vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti částic m PM [g]:



image

(7-121)

kde:

i

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu [mol/s]

image

=

střední koncentrace pevných částic [g/mol]

Δti

=

interval odběru vzorků [s]

b) Odběr vzorků z konstantního průtoku

Odebírají-li se vzorky dávkami z konstantního průtoku výfukového plynu, určí se střední molární průtok, z něhož se vzorek odebírá. Střední koncentrace pevných částic se podle rovnice (7-122) vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti pevných částic m PM [g]:



image

(7-122)

kde:

=

molární průtok výfukového plynu [mol/s]

image

=

střední koncentrace pevných částic [g/mol]

Δt

=

doba trvání zkušebního intervalu [s]

U odběru s konstantním ředicím poměrem (DR) se m PM [g] vypočítá pomocí rovnice (7-123):



image

(7-123)

kde:

m PMdil

=

hmotnost pevných částic v ředicím vzduchu [g]

DR

=

ředicí poměr [–] definovaný jako poměr mezi hmotností emisí m a hmotností zředěného výfukového plynu m dil/exh (DR = m/m dil/exh).

Ředicí poměr DR lze vyjádřit jako funkci x dil/exh [rovnice (7-124)]:



image

(7-124)

3.7.2.   Korekce o pozadí

Stejný přístup jako v bodě 3.6.1 se použije pro korekci hmotnosti pevných částic o pozadí. Vynásobením
image celkovým průtokem ředicího vzduchu získáme celkovou hmotnost pevných částic pozadí (m PMbkgnd [g]). Odečtením celkové hmotnosti pozadí od celkové hmotnosti získáme hmotnost pevných částic korigovanou o pozadí m PMcor [g] [rovnice (7-125)]:



image

(7-125)

kde:

m PMuncor

=

nekorigovaná hmotnost pevných částic [g]

image

=

střední koncentrace pevných částic v ředicím vzduchu [g/mol]

n airdil

=

molární průtok ředicího vzduchu [mol]

3.8.   Práce za cyklus a specifické emise

3.8.1.   Plynné emise

3.8.1.1.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Odkazuje se na body 3.5.1 (surový výfukový plyn) a 3.6.1 (zředěný výfukový plyn). Výsledné hodnoty pro výkon Pi [kW] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kWh] se vypočte pomocí rovnice (7-126):



image

(7-126)

kde:

Pi

=

okamžitý výkon motoru [kW]

ni

=

okamžité otáčky motoru [ot/min]

Ti

=

okamžitý točivý moment motoru [N·m]

W act

=

skutečná práce za cyklus [kWh]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

Pokud byla v souladu s dodatkem 2 přílohy VI namontována pomocná zařízení, neprovádí se u rovnice (7-126) korekce o okamžitý točivý moment motoru. Pokud podle bodů 6.3.2 nebo 6.3.3 přílohy VI tohoto nařízení nejsou instalována nezbytná pomocná zařízení, která měla být pro účely zkoušky instalována, nebo jsou instalována zařízení, která měla být pro účel zkoušky odinstalována, hodnota Ti v rovnici (7-126) se koriguje pomocí rovnice (7-127):



T i = T i ,meas + T i, AUX

(7-127)

kde:

Ti ,meas

=

naměřená hodnota okamžitého točivého momentu motoru

Ti, AUX

=

odpovídající hodnota točivého momentu nutného k pohonu pomocných zařízení podle bodu 7.7.2.3.2 přílohy VI tohoto nařízení

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou podle jednoho z následujících vztahů v závislosti na typu zkušebního cyklu.



image

(7-128)

kde:

m gas

=

celková hmotnost emisí [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

U NRTC je pro plynné emise jiné než CO2 konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kWh] vážený průměr ze zkoušky se studeným startem a zkoušky s teplým startem vypočtený pomocí rovnice (7-129):



image

(7-129)

kde:

m cold jsou hmotnostní emise plynu za NRTC se startem za studena [g]

W act, cold je skutečná práce za NRTC se startem za studena [kWh]

m hot jsou hmotnostní emise plynu za NRTC se startem za tepla [g]

W act, hot je skutečná práce za NRTC se startem za tepla [kWh]

U NRTC se pro CO2 konečný výsledek zkoušky e gas [g/kWh] vypočte z NRTC se startem za tepla pomocí rovnice (7-130):



image

(7-130)

kde:

m CO2, hot jsou hmotnostní emise CO2 za NRTC se startem za tepla [g]

W act, hot je skutečná práce za NRTC se startem za tepla [kWh]

3.8.1.2.   NRSC s diskrétními režimy

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou pomocí rovnice (7-131):



image

(7-131)

kde:

gas, i

=

střední hmotnostní průtok emisí v režimu i [g/h]

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P mi + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

3.8.2.   Emise pevných částic

3.8.2.1.   Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Specifické emise pevných částic se vypočtou úpravou rovnice (7-128) na rovnici (7-132), kde se hodnoty e gas [g/kWh] a m gas [g/zkouška] nahradí hodnotami e PM [g/kWh] a m PM [g/zkouška]:



image

(7-132)

kde:

m PM

=

celková hmotnost emisí pevných částic vypočtená podle bodu 3.7.1 [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

Emise v neustáleném kompozitním cyklu (tj. NRTC se startem za studena a NRTC se startem za tepla) se vypočtou podle bodu 3.8.1.1.

3.8.2.2.   NRSC s diskrétními režimy

Specifické emise pevných částic e PM [g/kWh] se vypočtou takto:

3.8.2.2.1

U metody s jedním filtrem pomocí rovnice (7-133):



image

(7-133)

kde:

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P mi + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

PM

=

hmotnostní průtok pevných částic [g/h]

3.8.2.2.2

U metody s vícero filtry pomocí rovnice (7-134):



image

(7-134)

kde:

Pi

=

výkon motoru v režimu i [kW], přičemž Pi = P mi + P aux i (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [–]

PM i

=

hmotnostní průtok pevných částic v režimu i [g/h]

U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF eff i pro každý režim vypočte pomocí rovnice (7-135):



image

(7-135)

kde:

m smpldexh i

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic v režimu i [kg]

m smpldexh

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtrem pro odběr vzorku pevných částic [kg]

eqdexhwet i

=

ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu v režimu i [kg/s]

image

=

průměrný ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/s]

Hodnota efektivních váhových faktorů se smí lišit od hodnoty váhových faktorů uvedených v dodatku 1 přílohy XVII nejvýše o 0,005 (absolutní hodnota).

3.8.3.   Korekce u motorů s regulací emisí s občasnou (periodickou) regenerací

U motorů jiných než kategorie RLL vybavených systémem následného zpracování výfukových plynů s občasnou (periodickou regenerací) (viz bod 6.2.2 přílohy VI) se specifické emise plynných a pevných znečišťujících látek vypočtené podle bodu 3.8.1 a 3.8.2 korigují buď příslušným multiplikačním korekčním faktorem nebo příslušným aditivním korekčním faktorem. V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci nedošlo, použije se korekční faktor nahoru (k ru,m nebo k ru,a). V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci došlo, použije se korekční faktor dolů (k rd,m nebo k rd,a). Pokud byly u NRSC s diskrétními režimy určeny korekční faktory pro každý režim, použijí se při výpočtu váženého výsledku emisí tyto korekční faktory na každý režim.

3.8.4.   Korekce o faktor zhoršení

Specifické emise plynných a pevných znečišťujících látek vypočtených podle bodu 3.8.1 a 3.8.2, případně včetně korekčního faktoru z důvodu občasné regenerace podle bodu 3.8.3, se dále korigují také multiplikativním nebo aditivním faktorem zhoršení stanoveným podle požadavků přílohy III.

3.9.   Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) a související výpočty

Tento oddíl popisuje výpočty pro kalibraci různých průtokoměrů. V bodě 3.9.1 je nejprve popsáno, jak převést výstupy z referenčních průtokoměrů pro účely kalibračních rovnic, které jsou uvedeny na molárním základu. Zbývající body popisují kalibrační výpočty specifické pro některé typy průtokoměrů.

3.9.1.   Převod údajů z referenčního průtokoměru

Kalibrační rovnice v tomto oddíle pracují s molárním průtokem ref jakožto referenční veličinou. Pokud zvolený referenční průtokoměr udává průtok v odlišné veličině, např. v standardním objemovém průtoku ( stdref), skutečném objemovém průtoku ( actdref) nebo v hmotnostním průtoku ( ref), je nutné údaje z referenčního průtokoměru převést na molární průtok pomocí rovnic (7-136), (7-137) a (7-138) s tím, že hodnoty objemového průtoku, hmotnostního průtoku, tlaku, teploty a molární hmotnosti se sice mohou během zkoušky emisí měnit, avšak měly by být udržovány pokud možno konstantní pro každou jednotlivou požadovanou hodnotu během kalibrace průtokoměru:



image

(7-136)

kde:

ref

=

referenční molární průtok [mol/s]

stdref

=

referenční objemový průtok, korigovaný na standardní tlak a standardní teplotu [m3/s]

actref

=

referenční objemový průtok při skutečném tlaku a teplotě [m3/s]

ref

=

referenční hmotnostní průtok [g/s]

p std

=

standardní tlak [Pa]

p act

=

skutečný tlak plynu [Pa]

T std

=

standardní teplota [K]

T act

=

skutečná teplota plynu [K]

R

=

molární plynová konstanta

M mix

=

molární hmotnost plynu [g/mol]

3.9.2.   Výpočty kalibrace PDP

Pro každou polohu omezovače se ze středních hodnot určených v bodě 8.1.8.4 přílohy VI vypočtou následující hodnoty takto:

a) Objem, který PDP načerpá za otáčku – V rev (m3/ot):



image

(7-137)

kde:

image

=

střední hodnota referenčního molárního průtoku [mol/s]

R

=

molární plynová konstanta [J/(mol · K)]

image

=

střední teplota na vstupu [K]

image

=

střední tlak na vstupu [Pa]

image

=

střední otáčky [ot/s]

b) Korekční faktor skluzu PDP – K s [s/ot]:



image

(7-138)

kde:

image

=

střední referenční molární průtok [mol/s]

image

=

střední teplota na vstupu [K]

image

=

střední tlak na vstupu [Pa]

image

=

střední tlak na výstupu [Pa]

image

=

střední otáčky PDP [ot/s]

R

=

molární plynová konstanta

c) Metodou nejmenších čtverců se provede regrese objemu, které za otáčku načerpá PDP (V rev), v závislosti na korekčním faktoru skluzu PDP (K s) pomocí výpočtu sklonu a 1 a průsečíku a 0, jak je popsáno v dodatku 4;

d) Postup v odstavcích a) až c) tohoto bodu se zopakuje pro každé otáčky PDP;

e) Tabulka 7.4 znázorňuje tyto výpočty pro různé hodnoty
image :



Tabulka 7.4:

Příklad údajů kalibrace PDP

image

[ot/min]

image

[ot/s]

a 1 [m3/min]

a 1 [m3/s]

a 0 [m3/ot]

755,0

12,58

50,43

0,8405

0,056

987,6

16,46

49,86

0,831

– 0,013

1 254,5

20,9

48,54

0,809

0,028

1 401,3

23,355

47,30

0,7883

– 0,061

f) Pro každé otáčky PDP se použije příslušný sklon a 1 a průsečík a 0 pro výpočet průtoku během zkoušky emisí, jak je popsáno v bodě 3.6.3 písm. b).

3.9.3.   Rovnice platné pro Venturiho trubici a přípustné předpoklady

Tento oddíl popisuje rovnice a přípustné předpoklady platné pro kalibraci Venturiho trubice a výpočet průtoku při použití Venturiho trubice. Protože Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) i Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) pracují podobně, rovnice, které pro ně platí, jsou téměř stejné, vyjma rovnice popisující jejich poměr tlaku, r (tj. r SSV oproti r CFV). Tyto rovnice jsou založeny na předpokladu jednorozměrného izoentropického neviskózního stlačitelného toku ideálního plynu. V bodě 3.9.3 písm. d) jsou popsány další možné předpoklady. Pokud pro měřený tok není přípustný předpoklad ideálního plynu, je součástí těchto rovnic korekce prvního řádu o chování skutečného plynu, konkrétně faktor stlačitelnosti Z. Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je nutné použít jinou hodnotu než Z = 1, lze pro určení hodnot Z použít vhodnou stavovou rovnici jako funkci naměřených tlaků a teplot, nebo na základě osvědčeného technického úsudku vytvořit zvláštní kalibrační rovnice. Rovnice pro koeficient toku C f je založena na předpokladu ideálního plynu, tj. že izoentropický exponent γ je roven poměru specifických tepel cp /c V . Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je vhodné použít izoentropický exponent skutečného plynu, lze sestavit vhodnou stavovou rovnici k určení hodnot γ jako funkce naměřených tlaků a teplot, nebo vytvořit zvláštní rovnice pro kalibraci. Molární průtok [mol/s] se vypočte pomocí rovnice (7-139):



image

(7-139)

kde:

C d

=

koeficient výtoku určený podle bodu 3.9.3 písm. a) [–]

C f

=

koeficient toku určený podle bodu 3.9.3 písm. b) [–]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

p in

=

absolutní statický tlak na vstupu Venturiho trubice [Pa]

Z

=

faktor stlačitelnosti [–]

M mix

=

molární hmotnost směsi plynu [kg/mol]

R

=

molární plynová konstanta

T in

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

a) Hodnota C d se z údajů získaných podle bodu 8.1.8.4 přílohy VI vypočítá pomocí rovnice (7-140):



image

(7-140)

kde:

ref

=

referenční molární průtok [mol/s]

Ostatní značky jako u rovnice (7-139).

b) Hodnota C f se určí jedním z následujících postupů:

i) Pouze u průtokoměru CFV se hodnota C fCFV odvozuje z tabulky 7.5 na základě hodnot β (poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu) a γ (poměr specifických tepel směsi plynů) za použití lineární interpolace ke zjištění mezilehlých hodnot:



Tabulka 7.5

C fCFV vůči β and γ u průtokoměrů CFV

C fCFV

β

γ exh =1,385

γ dexh =γ air = 1,399

0,000

0,6822

0,6846

0,400

0,6857

0,6881

0,500

0,6910

0,6934

0,550

0,6953

0,6977

0,600

0,7011

0,7036

0,625

0,7047

0,7072

0,650

0,7089

0,7114

0,675

0,7137

0,7163

0,700

0,7193

0,7219

0,720

0,7245

0,7271

0,740

0,7303

0,7329

0,760

0,7368

0,7395

0,770

0,7404

0,7431

0,780

0,7442

0,7470

0,790

0,7483

0,7511

0,800

0,7527

0,7555

0,810

0,7573

0,7602

0,820

0,7624

0,7652

0,830

0,7677

0,7707

0,840

0,7735

0,7765

0,850

0,7798

0,7828

ii) U jakéhokoli průtokoměru CFV nebo SSV lze pro výpočet C f použít rovnici (7-141):



image

(7-141)

kde:

γ

=

izoentropický exponent [–]. U ideálního plynu je to poměr specifických tepel směsi plynu (cp /c V )

r

=

poměr tlaků určený v odstavci c) 3) tohoto bodu

β

=

poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu

c) Poměr tlaků r se vypočte takto:

i) pouze u systémů SVV se r SSV vypočte pomocí rovnice (7-142):



image

(7-142)

kde:

Δp ssv

=

rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem Venturiho trubice [Pa]

ii) pouze u systémů CFV se r CFV vypočte iterativně pomocí rovnice (7-143):



image

(7-143)

d) Pro získání vhodnějších hodnot pro účely zkoušek lze učinit některý z následujících zjednodušujících předpokladů nebo použít osvědčený technický úsudek:

i) v případě zkoušek emisí v plných rozsazích surového výfukového plynu, zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu lze předpokládat, že směs plynu se chová jako ideální plyn: Z = 1,

ii) pro plný rozsah surového výfukového plynu lze předpokládat konstantní poměr specifických tepel = 1,385,

iii) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu (např. kalibrační vzduch nebo ředicí vzduch) lze předpokládat konstantní poměr specifických tepel = 1,399,

iv) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze předpokládat molární hmotnost směsi M mix [g/mol] pouze jako funkci množství vody v ředicím vzduchu nebo kalibračním vzduchu (x H2O), určenou podle popisu v bodě 3.3.2, a vypočte se pomocí rovnice (7-144):



M mix = M air· (1 –x H2O) +M H2O· (x H2O)

(7-144)

kde:

M air

=

28,96559 g/mol

M H2O

=

18,01528 g/mol

x H2O

=

množství vody v ředicím nebo kalibračním vzduchu [mol/mol]

v) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze předpokládat konstantní molární hmotnost směsi M mix pro všechny kalibrace a zkoušky, pokud se tato předpokládaná molární hmotnost neliší o více než ±1 % od odhadované minimální a maximální molární hmotnosti během kalibrace a zkoušek. Tento předpoklad lze učinit, pokud je zajištěna dostatečná regulace množství vody v kalibračním vzduchu a v ředicím vzduchu, nebo pokud je z kalibračního vzduchu a ředicího vzduchu odstraněno dostatečné množství vody. Tabulka 7.6 uvádí příklady přípustných rozsahů rosných bodů ředicího vzduchu ve vztahu k rosným bodům kalibračního vzduchu:



Tabulka 7.6

Příklady rosných bodů ředicího vzduchu a kalibračního vzduchu, pro které lze předpokládat konstantní M mix

Pokud kalibrační T dew (°C) je…

předpokládá se tato konstantní M mix (g/mol)

pro následující rozsahy T dew (°C) během zkoušek emisí ()

suchá

28,96559

suchá až 18

0

28,89263

suchá až 21

5

28,86148

suchá až 22

10

28,81911

suchá až 24

15

28,76224

suchá až 26

20

28,68685

–8 až 28

25

28,58806

12 až 31

30

28,46005

23 až 34

(1)   Rozsah je platný pro všechny kalibrace a zkoušky emisí při rozsahu atmosférického tlaku (80,000 až 103,325) kPa.

3.9.4.   Kalibrace SSV

a)

Molární přístup. Pro kalibraci průtokoměru SSV se provedou tyto kroky:

i) Vypočítá se Reynoldsovo číslo Re # pro každý referenční molární průtok za použití průměru hrdla Venturiho trubice d t [rovnice (7-145)]. Protože k výpočtu hodnoty Re# je nutná dynamická viskozita μ, lze pro určení μ u kalibračního plynu (obvykle vzduch) využít model specifické viskozity s použitím osvědčeného technického úsudku [rovnice (7-146)]. Alternativně lze pro aproximaci μ použít Sutherlandův model viskozity se třemi koeficienty (viz tabulka 7.7):



image

(7-145)

kde:

d t

=

průměr hrdla SSV [m]

M mix

=

molární hmotnost směsi [kg/mol]

ref

=

referenční molární průtok [mol/s]

a při použití Sutherlandova modelu viskozity se třemi koeficienty:



image

(7-146)

kde:

μ

=

dynamická viskozita kalibračního plynu [kg/(m·s)]

μ 0

=

Sutherlandova referenční viskozita [kg/(m·s)]

S

=

Sutherlandova konstanta [K]

T 0

=

Sutherlandova referenční teplota [K]

T in

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]



Tabulka 7.7

Parametry Sutherlandova modelu viskozity se třemi koeficienty

Plyn ()

μ 0

T0

S

Teplotní rozsah s odchylkou ± 2 %

Mezní tlak

kg /(m·s)

K

K

K

kPa

Vzduch

1,716 × 10– 5

273

111

170 až 1 900

≤ 1 800

CO2

1,370 × 10– 5

273

222

190 až 1 700

≤ 3 600

H2O

1,12 × 10– 5

350

1,064

360 až 1 500

≤ 10 000

O2

1,919 × 10– 5

273

139

190 až 2 000

≤ 2 500

N2

1,663 × 10– 5

273

107

100 až 1 500

≤ 1 600

(1)   Parametry v tabulce se použijí pouze pro uvedené čisté plyny. Parametry pro výpočet viskozit směsí plynu se nesmí kombinovat.

ii) Sestaví se rovnice vztahu mezi C d a Re# za použití párových hodnot (Re# , C d). Hodnota C d se vypočte z rovnice (7-140) a C f z rovnice (7-141), nebo lze použít jakékoli matematické vyjádření, včetně mnohočlenné nebo mocninové řady. Rovnice (7-147) je příkladem běžně používaného matematického vyjádření vztahu mezi C d a Re# :



image

(7-147)

iii) Pro účely určení nejvhodnějších koeficientů pro rovnici se provede regresní analýza metodou nejmenších čtverců a vypočítají se regresní statistika rovnice, směrodatná chyba odhadu SEE a koeficient určení r 2 podle dodatku 3,

iv) Pokud rovnice splňuje kritéria SEE < 0,5 % n ref max (nebo refmax) a r 2 ≥ 0,995, lze rovnici použít pro určení C d pro zkoušku emisí, podle popisu v bodě 3.6.3 b),

v) Pokud kritéria SEE a r 2 nejsou splněna, lze použít osvědčený technický úsudek a vynechat kalibrační body, aby byla splněna regresní statistika. Aby byla splněna kritéria, je nutné použít alespoň sedm kalibračních bodů,

vi) Pokud se vynecháním bodů nevyřeší odlehlé hodnoty, je třeba provést korekci. Například zvolí se jiné matematické vyjádření rovnice vztahu mezi C d a Re# , ověří se těsnost nebo se zopakuje kalibrace. Je-li nutné proces zopakovat, použijí se pro měření přísnější dovolené odchylky a ponechá se více času na stabilizaci průtoku,

vii) Jakmile rovnice splňuje regresní kritéria, lze ji použít pouze pro určení průtoků, které jsou v rozsahu referenčních průtoků použitých pro splnění regresních kritérií rovnice vztahu mezi C d a Re# .

3.9.5.   Kalibrace CFV

a)

Některé průtokoměry CFV sestávají z jediné Venturiho trubice a jiné z několika těchto trubic s tím, že různé kombinace Venturiho trubic se používají k měření různých průtoků. U průtokoměrů CFV, které jsou tvořeny několika Venturiho trubicemi, lze buď kalibrovat každou z těchto trubic zvlášť pro určení koeficientu výtoku C d pro každou trubici, nebo lze kalibrovat každou kombinaci těchto trubic jako jeden celek. V případě, že se kalibruje kombinace Venturiho trubic, použije se součet aktivní plochy hrdel trubic jako A t, druhá odmocnina součtu druhých mocnin průměrů hrdel Venturiho trubic jako d t a poměr průměrů hrdel Venturiho trubic k průměrům vstupů jako poměr druhé odmocniny součtu aktivních průměrů Venturiho trubic (d t) k průměru společného vstupu do všech Venturiho trubic (D). Pro určení C d u jediné Venturiho trubice nebo jediné kombinace Venturiho trubic se postupuje takto:

i) S údaji zaznamenanými v každé požadované hodnotě kalibrace se pomocí rovnice (7-140) vypočítá individuální C d pro každý bod,

ii) Pomocí rovnic (7-155) a (7-156) se vypočítají střední hodnoty a směrodatné odchylky pro všechny hodnoty C d,

iii) Pokud je směrodatná odchylka všech hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty C d, pak se v rovnici (7-120) použije střední hodnota C d a CFV se použije pouze do nejnižší hodnoty r naměřené během kalibrace,



r = 1 – (Δp/pin )

(7-148)

iv) Pokud směrodatná odchylka všech hodnot C d překročí 0,3 % střední hodnoty C d, hodnoty C d odpovídající bodu zaznamenanému při nejnižší hodnotě r naměřené během kalibrace se neberou v úvahu,

v) Pokud je počet zbývajících bodů nižší než sedm, je nutné provést korekci ověřením kalibračních údajů nebo případně zopakováním kalibrace. Pokud se proces kalibrace opakuje, doporučuje se zkontrolovat těsnost systému, použít u měření přísnější dovolené odchylky a poskytnout delší čas na stabilizaci,

vi) Pokud je počet zbývajících hodnot C d sedm nebo vyšší, je nutné znovu vypočítat střední hodnotu a směrodatnou odchylku zbývajících hodnot C d,

vii) Pokud je směrodatná odchylka zbývajících hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty zbývajících C d, pak se v rovnici (7-120) použije střední hodnota C d a hodnoty CFV se použijí pouze do nejnižší hodnoty r spojené se zbývajícími C d,

viii) Pokud směrodatná odchylka zbývajících C d stále překračuje 0,3 % střední hodnoty zbývajících hodnot C d, zopakují se kroky uvedené v podbodech 4) až 8) odstavce e) tohoto bodu.




Dodatek 1

Korekce o posun

1.    Oblast působnosti a frekvence

Výpočty v tomto dodatku se provádí k určení toho, zda posun u analyzátoru plynů zneplatní výsledky zkušebního intervalu. Pokud posun výsledky zkušebního intervalu nezneplatní, korigují se odezvy analyzátoru plynu ve zkušebním intervalu o posun podle tohoto dodatku. Odezvy analyzátoru plynu korigované o posun se použijí při všech dalších výpočtech emisí. Přijatelný práh pro posun analyzátoru během zkušebního intervalu je uveden v bodě 8.2.2.2 přílohy VI.

2.    Principy korekce

Výpočty v tomto dodatku používají odezvy analyzátoru plynu na referenční koncentraci analytických plynů nulovacího a pro plný rozsah, určenou před a po zkušebním intervalu. Tyto výpočty slouží pro korekci odezev analyzátoru zaznamenaných během zkušebního intervalu. Korekce je založena na středních odezvách analyzátoru na referenční nulovací plyn a plyn pro plný rozsah a je založena na referenčních koncentracích nulovacího plynu a plynu pro plný rozsah. Validace a korekce o posun se provedou takto:

3.    Validace posunu

Po provedení všech ostatních korekcí – kromě korekce o posun – u všech signálů analyzátoru plynů se vypočítají emise specifické pro brzdění podle bodu 3.8. Poté se všechny signály analyzátoru plynu korigují o posun podle tohoto dodatku. Emise specifické pro brzdění se přepočítají pomocí všech signálů analyzátoru plynů korigovaných o posun. Správnost výsledků emisí specifických pro brzdění se validuje a v protokolu se uvedou jejich hodnoty před korekcí o posun a po ní podle bodu 8.2.2.2 přílohy VI.

4.    Korekce o posun

Veškeré signály analyzátoru plynů se korigují takto:

a) každá zaznamenaná koncentrace xi se koriguje kontinuálním odběrem nebo odběrem po dávkách
image ;

b) Korekce o posun se vypočte pomocí rovnice (7-149):



image

(7-149)

kde:

xi driftcor

=

koncentrace korigovaná o posun [μmol/mol]

x refzero

=

referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula, není-li známo, že její hodnota je jiná [μmol/mol]

x refspan

=

referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [μmol/mol]

x prespan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [μmol/mol]

x postspan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [μmol/mol]

xi nebo
image

=

zaznamenaná koncentrace, tj. naměřená během zkoušky, před korekcí o posun [μmol/mol]

x prezero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [μmol/mol]

x postzero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu po zkušebním intervalu [μmol/mol]

c) u koncentrací před zkušebním intervalem se použijí koncentrace, které byly stanoveny nejčerstvěji před zkušebním intervalem. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení koncentrací proběhlo před jedním či více předchozími zkušebními intervaly;

d) u koncentrací po zkušebním intervalu se použijí koncentrace, které byly určeny nejčerstvěji po zkušebním intervalu. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení koncentrací proběhlo po jednom či více následujících zkušebních intervalech;

e) pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci plynu pro plný rozsah x prespan, nastaví se hodnota x prespan jako rovna referenční koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah: x prespan = x refspan;

f) pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci nulovacího plynu x prezero, nastaví se hodnota x prezero jako rovna referenční koncentraci nulovacího plynu: x prezero = x refzero;

g) referenční koncentrace nulovacího plynu x refzero je obvykle nula: x refzero = 0 μmol/mol. V některých případech však x refzero může mít nenulovou hodnotu. Například pokud je analyzátor CO2 nulován okolním vzduchem, lze použít výchozí koncentraci CO2 v okolním vzduchu, která činí 375 μmol/mol. V tom případě x refzero = 375 μmol/mol. V případě, že analyzátor je nulován hodnotou x refzero nenulové hodnoty, nastaví se analyzátor tak, aby na jeho výstupu byla skutečná koncentrace x refzero. Například pokud x refzero = 375 μmol/mol, nastaví se analyzátor tak, aby na jeho výstupu byla hodnota 375 μmol/mol, když jím prochází nulovací plyn.




Dodatek 2

Kontrola průtoku uhlíku

1.    Úvod

Jen nepatrná část uhlíku ve výfukovém plynu pochází z paliva a jen minimální část se projeví ve výfukovém plynu jako CO2. To je základem verifikační kontroly systému na základě měření CO2. U zážehových motorů bez regulace poměru přebytečného vzduchu λ nebo u zážehových motorů pracujících mimo rozsah 0,97 ≤ λ ≤ 1,03 obsahuje postup navíc ještě měření uhlovodíků a CO.

Průtok uhlíku do systémů k měření výfukového plynu je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru vzorků v systémech k odběru vzorků emisí a pevných částic je určen z koncentrací CO2 (nebo CO2, uhlovodíků a CO) a průtoků plynů v těchto bodech.

V tomto smyslu představuje motor známý zdroj průtoku uhlíku a pozorováním tohoto průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků pevných částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti pracují ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok.

Na obrázku 7.1 jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontrolují průtoky uhlíku. V dalších bodech jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku.

Obrázek 7.1

Body měření pro kontrolu průtoku uhlíku

image

2.    Průtok uhlíku do motoru (místo 1)

Hmotnostní průtok uhlíku do motoru qm Cf [kg/s] pro palivo CHαOε se vypočte pomocí rovnice (7-150):



image

(7-150)

kde:

qm f

=

hmotnostní průtok paliva [kg/s]

3.    Průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu (místo 2)

3.1.   Na základě CO2

Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru qm Ce [kg/s] se určí z koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu a hmotnostního průtoku výfukového plynu pomocí rovnice (7-151):



image

(7-151)

kde:

c CO2,r

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surovém výfukovém plynu [ %]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

qm ew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Koncentrace CO2 měřené v suchém stavu musí být převedeny na koncentrace ve vlhkém stavu podle bodu 2.1.3 nebo bodu 3.5.2.

3.2.   Na základě CO2, uhlovodíků a CO

Alternativně k výpočtu pouze na základě CO2 podle bodu 3.1 lze hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru qm Ce [kg/s] určit také z koncentrace CO2, uhlovodíků a CO v surovém výfukovém plynu a hmotnostního průtoku výfukového plynu pomocí rovnice (7-152):



image

(7-152)

kde:

c CO2,r

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surovém výfukovém plynu [ %]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

c THC(C1),r

=

koncentrace THC(C1) v surovém výfukovém plynu [ %]

c THC(C1),a

=

koncentrace THC(C1) v okolním vzduchu [ %]

c CO,r

=

koncentrace CO ve vlhkém stavu v surovém výfukovém plynu [ %]

c CO,a

=

koncentrace CO ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

qm ew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Koncentrace CO2 nebo CO měřené v suchém stavu musí být převedeny na koncentrace ve vlhkém stavu podle bodu 2.1.3 nebo bodu 3.5.2.

4.    Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3)

4.1.   Na základě CO2

U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Průtok uhlíku v ekvivalentním ředicím systému qm Cp [kg/s] (ekvivalentním se rozumí ekvivalentní systému, ve kterém je ředěn celý tok) se určí z koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu, z hmotnostního průtoku výfukového plynu a průtoku vzorku; nová rovnice (7-153) je shodná s rovnicí (7-151) až na to, že je navíc doplněna o ředicí faktor qm dew/qm p.



image

(7-153)

kde:

c CO2,d

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu na výstupu z ředicího tunelu [ %]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

qm dew

=

průtok zředěného vzorku v systému s ředěním části toku [kg/s]

qm ew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qm p

=

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Koncentrace CO2 měřené v suchém stavu musí být převedeny na koncentrace ve vlhkém stavu podle bodu 2.1.3 nebo bodu 3.5.2.

4.2.   Na základě CO2, uhlovodíků a CO

U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Alternativně k výpočtu pouze na základě CO2 podle bodu 4.1 lze průtok uhlíku v ekvivalentním ředicím systému qm Cp [kg/s] (ekvivalentním se rozumí ekvivalentní systému, ve kterém je ředěn celý tok) určit z koncentrace CO2, uhlovodíků a CO ve zředěném výfukovém plynu, z hmotnostního průtoku výfukového plynu a průtoku vzorku; nová rovnice (7-154) je shodná s rovnicí (7-152) až na to, že je navíc doplněna o ředicí faktor qm dew/qm p.



image

(7-154)

kde:

c CO2,d

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu na výstupu z ředicího tunelu [ %]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

c THC(C1),d

=

koncentrace THC(C1) ve zředěném výfukovém plynu na výstupu z ředicího tunelu [ %]

c THC(C1),a

=

koncentrace THC(C1) v okolním vzduchu [ %]

c CO,d

=

koncentrace CO ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu na výstupu z ředicího tunelu [ %]

c CO,a

=

koncentrace CO ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [ %]

qm dew

=

průtok zředěného vzorku v systému s ředěním části toku [kg/s]

qm ew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qm p

=

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Koncentrace CO2 nebo CO měřené v suchém stavu musí být převedeny na koncentrace ve vlhkém stavu podle bodu 2.1.3 nebo bodu 3.5.2 této přílohy.

5.    Výpočet molární hmotnosti výfukového plynu

Molární hmotnost výfukového plynu se vypočte pomocí rovnice (7-13) (viz bod 2.1.5.2 této přílohy).

Další možností je použití těchto molárních hmotností výfukových plynů:

M e (motorová nafta) = 28,9 g/mol

M e (LPG) = 28,6 g/mol

M e (zemní plyn / biomethan) = 28,3 g/mol

M e (benzin) = 29,0 g/mol




Dodatek 3

Statistika

1.    Aritmetický průměr

Aritmetický průměr

image

se vypočte pomocí rovnice (7-155):



image

(7-155)

2.    Směrodatná odchylka

Směrodatná odchylka σ pro vzorek nezatížený chybou (např. N–1) se vypočte pomocí rovnice (7-156):



image

(7-156)

3.    Kvadratický průměr

Kvadratický průměr rms y se vypočte pomocí rovnice (7-157):



image

(7-157)

4.    t-test

Pomocí níže uvedených rovnic a tabulky 7.8 se určí, zda údaje vyhoví t-testu:

a) u nepárového t-testu se testovací kritérium t a jeho stupeň volnosti v vypočítají pomocí rovnic (7-158) a (7-159):



image

(7-158)

image

(7-159)

b) u párového t-testu se testovací kritérium t a jeho stupeň volnosti v vypočtou podle rovnice (7-160) s tím, že ε i jsou chyby (např. rozdíly) mezi každým párem y ref i a yi :



image

v = N – 1

(7-160)

c) Tabulka 7.8 slouží k porovnání hodnot t s hodnotami t crit uspořádanými tabulkově ke stupni volnosti. Je-li hodnota t menší než hodnota t crit, pak tato hodnota t vyhověla t-testu.



Tabulka 7.8

Kritické hodnoty t vůči stupni volnosti v

v

Spolehlivost

 

90 %

95 %

1

6,314

12,706

2

2,920

4,303

3

2,353

3,182

4

2,132

2,776

5

2,015

2,571

6

1,943

2,447

7

1,895

2,365

8

1,860

2,306

9

1,833

2,262

10

1,812

2,228

11

1,796

2,201

12

1,782

2,179

13

1,771

2,160

14

1,761

2,145

15

1,753

2,131

16

1,746

2,120

18

1,734

2,101

20

1,725

2,086

22

1,717

2,074

24

1,711

2,064

26

1,706

2,056

28

1,701

2,048

30

1,697

2,042

35

1,690

2,030

40

1,684

2,021

50

1,676

2,009

70

1,667

1,994

100

1,660

1,984

1 000 +

1,645

1,960

Hodnoty, které nejsou uvedeny v tabulce, se odvodí lineární interpolací.

5.    F-test

Statistické kritérium F se vypočte pomocí rovnice (7-161):



image

(7-161)

a) u F-testu s 90 % spolehlivostí se použije tabulka 7.9 pro porovnání hodnot F s hodnotami F crit90 uspořádanými tabulkově k hodnotám (N–1) a (N ref–1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit90, pak tato hodnota F vyhověla F-testu při 90 % spolehlivosti;

b) u F-testu s 95 % spolehlivostí se použije tabulka 7.10 pro porovnání hodnot F s hodnotami F crit95 uspořádanými tabulkově k hodnotám (N–1) a (N ref–1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit95, pak tato hodnota F vyhověla F-testu při 95 % spolehlivosti.

6.    Sklon

Sklon regresní přímky a 1y u metody nejmenších čtverců se vypočte pomocí rovnice (7-162):



image

(7-162)

7.    Průsečík

Průsečík regresní přímky a 0y u metody nejmenších čtverců se vypočte pomocí rovnice (7-163):



image

(7-163)

8.    Směrodatná chyba odhadu

Směrodatná chyba odhadu SEE se vypočte pomocí rovnice (7-164):



image

(7-164)

9.    Koeficient určení

Koeficient určení r 2 se vypočte pomocí rovnice (7-165):



image

(7-165)




Dodatek 4

MEZINÁRODNÍ VZOREC PRO GRAVITACI (1980)

Gravitační zrychlení Země a g se liší v závislosti na místě a pro příslušnou zeměpisnou šířku se vypočítá pomocí rovnice (7-166):



ag = 9,7803267715 [1 + 5,2790414 × 10– 3 sin2 θ + 2,32718 × 10– 5 sin4 θ + 1,262 × 10– 7 sin6 θ + 7 × 10– 10 sin8 θ]

(7-166)

kde:

θ

=

stupeň severní nebo jižní zeměpisné šířky




Dodatek 5

Výpočet počtu částic

1.    Určení počtu částic

1.1.   Časová synchronizace

U systémů s ředěním části toku se doba setrvání v systému pro odběr vzorků a měření počtu částic zohlední časovou synchronizací signálu počtu pevných částic se zkušebním cyklem a s hmotnostním průtokem výfukového plynu podle postupu v bodě 8.2.1.2 přílohy VI. Doba transformace systému pro odběr vzorků a měření počtu částic se určí podle bodu 2.1.3.7 dodatku 1 přílohy VI.

1.2.   Určení počtu částic u cyklů s neustálenými stavy (NRTC a LSI-NRTC) a RMC v systému s ředěním části toku

Pokud se odebírají vzorky k měření počtu částic pomocí systému s ředěním části toku podle specifikací bodu 9.2.3 přílohy VI, počet částic emitovaných za zkušební cyklus se vypočte pomocí rovnice (7-167):



image

(7-167)

kde:

N

je počet částic emitovaných za zkušební cyklus, [počet/zkouška],

medf

je hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za celý cyklus určená pomocí rovnice (7-45) (bod 2.3.1.1.2), [kg/zkouška],

k

je kalibrační faktor ke korekci měření počitadla částic na úroveň referenčního nástroje, pokud jej počitadlo částic nepoužívá interně. Pokud je kalibrační faktor použit interně v počitadle částic, platí pro rovnici (7-167) vztah k = 1,

image

je průměrná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), počet částic na cm3

image

je faktor střední redukce koncentrace částic odstraňovače těkavých částic specifický pro hodnoty ředění použité při zkoušce,

přičemž



image

(7-168)

kde:

cs,I

je diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná o koincidenci a na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

n

počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

1.3.   Určení počtu částic u cyklů s neustálenými stavy (NRTC a LSI-NRTC) a RMC v systému s ředěním plného toku

Pokud se odebírají vzorky k měření počtu částic pomocí systému s ředěním plného toku podle specifikací bodu 9.2.2 přílohy VI, počet částic emitovaných za zkušební cyklus se vypočte pomocí rovnice (7-169):



image

(7-169)

kde:

N

je počet částic emitovaných za zkušební cyklus, [počet/zkouška],

med

je celkový průtok zředěného výfukového plynu za zkušební cyklus, vypočtený kteroukoli z metod popsaných v bodech 2.2.4.1 až 2.2.4.3 přílohy VII, kg/zkouška,

k

je kalibrační faktor ke korekci měření počitadla částic na úroveň referenčního nástroje, pokud jej počitadlo částic nepoužívá interně. Pokud je kalibrační faktor použit interně v počitadle částic, platí pro rovnici (7-169) vztah k = 1,

image

je průměrná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

image

je redukční faktor střední koncentrace částic odstraňovače těkavých částic specifický pro hodnoty ředění použité při zkoušce,

přičemž



image

(7-170)

kde:

cs,I

je diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná o koincidenci a na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

n

počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

1.4.   Určení počtu částic u NRSC s diskrétními režimy v systému s ředěním části toku

Pokud se odebírají vzorky k měření počtu částic pomocí systému s ředěním části toku podle specifikací bodu 9.2.3 přílohy VI, rychlost emitování částic v průběhu každého jednotlivého diskrétního režimu se vypočte pomocí rovnice (7-171) s využitím průměrných hodnot pro režim:



image

(7-171)

kde:

je rychlost emitování částic během jednotlivého diskrétního režimu, [počet/h],

qmedf

je ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu během jednotlivého diskrétního režimu stanovený na základě rovnice (7-51) (bod 2.3.2.1), [kg/s],

k

je kalibrační faktor ke korekci měření počitadla částic na úroveň referenčního nástroje, pokud jej počitadlo částic nepoužívá interně. Pokud je kalibrační faktor použit interně v počitadle částic, platí pro rovnici (1-171) vztah k = 1,

image

je průměrná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu během jednotlivého diskrétního režimu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

image

je redukční faktor střední koncentrace částic odstraňovače těkavých částic specifický pro hodnoty ředění použité při zkoušce,

přičemž



image

(7-172)

kde:

cs,I

je diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná o koincidenci a na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

n

je počet měření koncentrace částic vykonaných během doby odběru vzorků v jednotlivém diskrétním režimu.

1.5.   Určení počtu částic u cyklů s diskrétními režimy v systému s ředěním plného toku

Pokud se odebírají vzorky k měření počtu částic pomocí systému s ředěním plného toku podle specifikací bodu 9.2.2 přílohy VI, rychlost emitování částic během každého jednotlivého diskrétního režimu se vypočte pomocí rovnice (7-173) s využitím průměrných hodnot pro režim:



image

(7-173)

kde:

je rychlost emitování částic během jednotlivého diskrétního režimu, [počet/h],

qmdew

je celkový hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu během jednotlivého diskrétního režimu, [kg/s],

k

je kalibrační faktor ke korekci měření počitadla částic na úroveň referenčního nástroje, pokud jej počitadlo částic nepoužívá interně. Pokud je kalibrační faktor použit interně v počitadle částic, platí pro rovnici (7-173) vztah k = 1,

image

je průměrná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu během jednotlivého diskrétního režimu korigovaná na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

image

je redukční faktor střední koncentrace částic odstraňovače těkavých částic specifický pro hodnoty ředění použité při zkoušce,

přičemž



image

(7-174)

kde:

cs,I

je diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná o koincidenci a na standardní podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3,

n

je počet měření koncentrace částic vykonaných během doby odběru vzorků v jednotlivém diskrétním režimu.

2.    Výsledek zkoušky

2.1.   Výpočet specifických emisí u cyklů s neustálenými stavy (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Pro každý příslušný jednotlivý RMC, NRTC se startem za tepla a NRTC se startem za studena se vypočtou specifické emise vyjádřené v počtu částic/kWh pomocí rovnice (7-175):



image

(7-175)

kde:

N

je počet částic emitovaných v průběhu příslušného RMC, NRTC se startem za tepla nebo NRTC se startem za studena,

Wact

je skutečná práce za cyklus podle bodu 7.8.3.4 přílohy VI, kWh.

U RMC v případě motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů s občasnou (periodickou) regenerací (viz bod 6.6.2 přílohy VI) se specifické emise korigují buď příslušným multiplikačním korekčním faktorem nebo příslušným aditivním korekčním faktorem. V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci nedošlo, použije se korekční faktor nahoru (k ru,m nebo k ru,a). V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci došlo, použije se korekční faktor dolů (k rd,m nebo k rd,a).

U RMC se konečný výsledek koriguje také multiplikativním nebo aditivním faktorem zhoršení stanoveným podle požadavků přílohy III.

2.1.1.   Vážený průměr výsledku zkoušky NRTC

U NRTC je konečným výsledkem zkoušky vážený průměr zkoušky se startem za studena a zkoušky se startem za tepla (případně včetně občasné regenerace), vypočtený podle rovnice (7-176) nebo (7-177):

a) v případě multiplikační korekce o regeneraci, nebo u motorů bez systému následného zpracování výfukových plynů s občasnou regenerací



image

(7-176)

v případě aditivní korekce o regeneraci



image

(7-177)

kde:

Ncold

je celkový počet částic emitovaných za NRTC se startem za studena,

Nhot

je celkový počet částic emitovaných za NRTC se startem za tepla,

Wact,cold

je skutečná práce za NRTC se startem za studena podle bodu 7.8.3.4 přílohy VI [kWh],

Wact, hot

je skutečná práce za NRTC se startem za tepla podle bodu 7.8.3.4 přílohy VI [kWh],

kr

je korekce o regeneraci podle bodu 6.6.2 přílohy VI, nebo v případě motorů bez systému následného zpracování výfukových plynů s občasnou regenerací kr = 1.

V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci nedošlo, použije se korekční faktor nahoru (k ru,m nebo k ru,a). V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci došlo, použije se korekční faktor dolů (k rd,m nebo k rd,a).

Výsledek, případně včetně korekčního faktoru z důvodu občasné regenerace, se dále koriguje také multiplikativním nebo aditivním faktorem zhoršení stanoveným podle požadavků přílohy III.

2.2.   Výpočet specifických emisí u zkoušek NRSC s diskrétními režimy

Specifické emise e [počet/kWh] se vypočtou pomocí rovnice (7-178):



image

(7-178)

kde:

Pi

je výkon motoru v režimu i [kW], přičemž (viz body 6.3 a 7.7.1.3 přílohy VI)

WFi

je váhový faktor pro režim i [–]

i

je střední hmotnostní průtok emisí v režimu i [g/h] z rovnice (7-171) nebo (7-173) podle metody ředění

V případě motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů s občasnou (periodickou) regenerací (viz bod 6.6.2 přílohy VI) se specifické emise korigují buď příslušným multiplikačním korekčním faktorem nebo příslušným aditivním korekčním faktorem. V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci nedošlo, použije se korekční faktor nahoru (k ru,m nebo k ru,a). V případě, že během zkoušky k občasné regeneraci došlo, použije se korekční faktor dolů (k rd,m nebo k rd,a). Pokud byly určeny korekční faktory pro každý režim, použijí se tyto korekční faktory při výpočtu váženého výsledku emisí v rovnici (7-178) na každý režim.

Výsledek, případně včetně korekčního faktoru z důvodu občasné regenerace, se dále koriguje také multiplikativním nebo aditivním faktorem zhoršení stanoveným podle požadavků přílohy III.

2.3.   Zaokrouhlování konečných výsledků

Konečné výsledky NRTC a vážené průměrné výsledky NRTC se zaokrouhlí v jednom kroku na tři významná číselná místa podle normy ASTM E 29–06B. Není přípustné zaokrouhlování mezilehlých hodnot, které jsou podkladem k výsledku konečných emisí specifických pro brzdění.

2.4.   Určení počtu částic pozadí

2.4.1.

Na žádost výrobce motoru se za účelem určení koncentrace počtu částic pozadí v tunelu mohou před zkouškou nebo po ní do systému k měření počtu částic odebírat vzorky koncentrace počtu částic pozadí v ředicím tunelu, a to z místa, které se nachází po směru proudění za filtry částic a filtry uhlovodíků.

2.4.2.

Odečítání koncentrace počtu částic pozadí v ředicím tunelu není pro účely schválení typu, lze je však použít na žádost výrobce a s předchozím souhlasem schvalovacího orgánu u zkoušek shodnosti výroby, jestliže lze prokázat, že podíl pozadí v tunelu je významný, a v tom případě se pak tento podíl může odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu.




Dodatek 6

Výpočet emisí amoniaku

1.    Výpočet střední koncentrace u zkušebních cyklů s neustálenými stavy (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

Střední koncentrace NH3 ve výfukovém plynu za zkušební cyklus cNH3 [ppm] se určí integrací okamžitých hodnot za cyklus. Použije se rovnice (7-179):



image

(7-179)

kde:

cNH3,i

je okamžitá koncentrace NH3 ve výfukovém plynu [ppm]

n

je počet měření

U NRTC se konečný výsledek zkoušky vypočte pomocí rovnice (7-180):



cNH3 = (0,1 × cNH3,cold) + (0,9 × cNH3,hot)

(7-180)

kde:

cNH3,cold

je střední koncentrace NH3 při NRTC se startem za studena [ppm]

cNH3,hot

je střední koncentrace NH3 při NRTC se startem za tepla [ppm]

2.    Výpočet střední koncentrace u NRSC s diskrétními režimy

Střední koncentrace NH3 ve výfukovém plynu za zkušební cyklus cNH3 [ppm] se určí tak, že se změří střední koncentrace pro každý režim a výsledek se vyváží v souladu s váhovými faktory platnými pro zkušební cyklus. Použije se rovnice (7-181):



image

(7-181)

kde:

image

je střední koncentrace NH3 ve výfukovém plynu v režimu i [ppm]

Nmode

je počet režimů ve zkušebním cyklu

WFi

je váhový faktor pro režim i [–]




PŘÍLOHA VIII

Požadavky na výkonnost a zkušební postupy pro motory dual fuel

1.    Oblast působnosti

Tato příloha se vztahuje na dvoupalivové motory (motory dual fuel) podle definice čl. 3 odst. 18 nařízení (EU) 2016/1628, pokud pracují současně na kapalné a plynné palivo (režim dual fuel).

Tato příloha se nevztahuje na zkušební motory včetně motorů dual fuel, pokud pracují pouze na kapalné palivo nebo pouze na plynné palivo (tj. je-li hodnota GER rovna 1 nebo 0 v závislosti na druhu paliva). V takovém případě jsou požadavky shodné s požadavky na jakýkoli jednopalivový motor.

Schválení typu motorů pracujících současně na kombinaci více než jednoho kapalného paliva a jednoho plynného paliva, nebo jednoho kapalného paliva a více než jednoho plynného paliva probíhá postupem pro nové technologie nebo nové koncepce podle článku 33 nařízení (EU) 2016/1628.

2.    Definice a zkratky

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

2.1. „poměr obsahu energie v plynu“ (nebo zkratkou „GER“ z anglického Gas Energy Ratio) má význam definovaný v čl. 3 odst. 20 nařízení (EU) 2016/1628 na základě výhřevnosti;

2.2. značkou „GERcycle“ se rozumí průměrný poměr obsahu energie v plynu (GER) při běhu motoru v daném zkušebním cyklu pro motory;

2.3. „motorem dual fuel typu 1A“ se rozumí buď:

(a) motor dual fuel podkategorie NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRTC se startem za studena s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRTC, hot ≥ 0,9) a při volnoběhu nepoužívá výhradně kapalné palivo a nemá režim kapalného paliva, anebo

(b) motor dual fuel jakékoli (pod)kategorie jiné než NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRSC ≥ 0,9) a při volnoběhu nepoužívá výhradně kapalné palivo a nemá režim kapalného paliva;

2.4. „motorem dual fuel typu 1B“ se rozumí buď:

(a) motor dual fuel podkategorie NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRTC, hot ≥ 0,9) a při volnoběhu nepoužívá výhradně kapalné palivo v režimu dual fuel a má režim kapalného paliva, anebo

(b) motor dual fuel jakékoli (pod)kategorie jiné než NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRSC ≥ 0,9) a při volnoběhu nepoužívá výhradně kapalné palivo v režimu dual fuel a má režim kapalného paliva;

2.5. „motorem dual fuel typu 2A“ se rozumí buď:

(a) motor dual fuel podkategorie NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 % a 90 % (0,1 < GERNRTC, hot < 0,9) a nemá režim kapalného paliva, nebo který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRTC, hot ≥ 0,9), ale při volnoběhu používá výhradně kapalné palivo a nemá režim kapalného paliva, anebo

(b) motor dual fuel jakékoli (pod)kategorie jiné než NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 % a 90 % (0,1 < GERNRSC < 0,9) a nemá režim kapalného paliva, nebo který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRSC ≥ 0,9), ale při volnoběhu používá výhradně kapalné palivo a nemá režim kapalného paliva;

2.6. „motorem dual fuel typu 2B“ se rozumí buď:

(a) motor dual fuel podkategorie NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 % a 90 % (0,1 < GERNRTC, hot < 0,9) a má režim kapalného paliva, nebo který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRTC, hot ≥ 0,9) a má režim kapalného paliva, ale při volnoběhu může používat výhradně kapalné palivo v režimu dual fuel, anebo

(b) motor dual fuel jakékoli (pod)kategorie jiné než NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 % a 90 % (0,1 < GERNRSC < 0,9) a nemá režim kapalného paliva, nebo který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu ne nižším než 90 % (GERNRSC ≥ 0,9) a má režim kapalného paliva, ale při volnoběhu může používat výhradně kapalné palivo v režimu dual fuel;

2.7. „motorem dual fuel typu 3B“ se rozumí buď:

(a) motor dual fuel podkategorie NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRTC se startem za tepla s průměrným poměrem obsahu energie v plynu nepřesahujícím 10 % (GERNRTC, hot ≤ 0,1) a má režim kapalného paliva, anebo

(b) motor dual fuel jakékoli (pod)kategorie jiné než NRE 19 ≤ kW ≤ 560, který pracuje v NRSC s průměrným poměrem obsahu energie v plynu nepřesahujícím 10 % (GERNRSC ≤ 0,1) a má režim kapalného paliva.

3.    Dodatečné požadavky na schválení specifické pro zařízení dual fuel

3.1.   Motory s operátorem nastavitelnou regulací GERcycle.

Pokud lze u daného typu motoru snížit hodnotu GERcycle z maxima pomocí operátorem nastavitelné regulace, minimální GERcycle není omezeno, motor však musí být schopen vyhovět mezním emisním hodnotám při jakékoli hodnotě GERcycle povolené výrobcem.

4.    Obecné požadavky

4.1.   Provozní režimy motorů dual fuel

4.1.1.   Podmínky pro provoz motoru dual fuel v režimu kapalného paliva

Motor dual fuel smí být provozován v režimu kapalného paliva pouze tehdy, pokud byl při provozu v režimu kapalného paliva certifikován podle všech požadavků tohoto nařízení týkajících se provozu na dané kapalné palivo.

Pokud je motor dual fuel vyvinut z již certifikovaného motoru na kapalné palivo, požaduje se pro režim kapalného paliva nový certifikát EU schválení typu.

4.1.2.   Podmínky pro volnoběh motoru dual fuel při použití výhradně kapalného paliva

4.1.2.1

Motory dual fuel typu 1A smí při volnoběhu používat výhradně kapalné palivo jen za podmínek definovaných v bodě 4.1.3 pro zahřátí a startování.

4.1.2.2

Motory dual fuel typu 1B nesmí v režimu dual fuel při volnoběhu používat výhradně kapalné palivo.

4.1.2.3

Motory dual fuel typu 2A, 2B a 3B smí při volnoběhu používat výhradně kapalné palivo.

4.1.3   Podmínky pro zahřátí a startování motoru dual fuel při použití výhradně kapalného paliva

4.1.3.1

Motor dual fuel typu 1B, 2B nebo 3B se může zahřívat nebo startovat při použití výhradně kapalného paliva. V případě, že strategie pro regulaci emisí během zahřívání nebo startování v režimu dual fuel je shodná se strategií pro regulaci emisí používanou v režimu kapalného paliva, může motor během zahřívání nebo startování pracovat v režimu dual fuel. Není-li tato podmínka splněna, musí se motor zahřívat nebo startovat pouze pomocí kapalného paliva a v režimu kapalného paliva.

4.1.3.2

Motor dual fuel typu 1A nebo 2A se může zahřívat nebo startovat při použití výhradně kapalného paliva. V takovém případě však strategie musí být deklarována jako pomocná strategie pro regulaci emisí (AECS) a musí být splněny tyto dodatečné požadavky:

4.1.3.2.1

strategie se deaktivuje, jakmile teplota chladicího média dosáhne 343 K (70 oC), nebo do 15 minut po její aktivaci, podle toho, co nastane dříve; a

4.1.3.2.2

po dobu, kdy je strategie aktivní, je aktivován servisní režim.

4.2   Servisní režim

4.2.1   Podmínky pro provoz motoru dual fuel v servisním režimu

Když motor pracuje v servisním režimu, podléhá omezení provozuschopnosti a dočasně se na něj nevztahují požadavky týkající se emisí výfukových plynů a regulace emisí NOx popsané v tomto nařízení.

4.2.2   Omezení provozuschopnosti v servisním režimu

4.2.2.1   Požadavek na motory kategorií jiných než IWP, IWA, RLL a RLR

Omezení provozuschopnosti nesilničních mobilních strojů vybavených motorem dual fuel kategorie jiné než IWP, IWA, RLL a RLR pracujících v servisním režimu je aktivováno „systémem důrazného upozornění“ popsaným v bodě 5.4 v dodatku 1 přílohy IV.

V zájmu bezpečnosti, a aby se umožnilo použití autokorekční diagnostiky, je k uvolnění plného výkonu motoru povoleno použít funkci potlačení automatického omezení podle bodu 5.5 v dodatku 1 přílohy IV.

Omezení provozuschopnosti nesmí být možné deaktivovat aktivací či deaktivací systémů varování a upozornění popsaných v příloze IV.

Aktivace a deaktivace servisního režimu nesmí aktivovat ani deaktivovat systémy varování a upozornění uvedené v příloze IV.

4.2.2.2   Požadavek na motory kategorií IWP, IWA, RLL a RLR

U motorů kategorie IWP, IWA, RLL a RLR je v zájmu bezpečnosti provoz v servisním režimu povolen bez omezení točivého momentu či otáček motoru. V tomto případě kdykoli, kdy by bylo aktivováno omezení provozuschopnosti podle bodu 4.2.2.3, se do protokolu palubního počítače uloženého v energeticky nezávislé paměti zaznamenají veškeré provozní incidenty motoru v servisním režimu, a to tak, aby tyto informace nebylo možné záměrně smazat.

Vnitrostátní kontrolní orgány musí mít možnost číst tyto záznamy čtecím nástrojem.

4.2.2.3   Aktivace omezení provozuschopnosti

Omezení provozuschopnosti se aktivuje automaticky, jakmile je aktivován servisní režim.

V případě, že je servisní režim aktivován podle bodu 4.2.3 z důvodu chybné funkce systému dodávky plynu, se omezení provozuschopnosti aktivuje do 30 minut doby provozu po aktivaci servisního režimu.

V případě, že je servisní režim aktivován z důvodu prázdné nádrže na plynné palivo, se omezení provozuschopnosti aktivuje, jakmile je aktivován servisní režim.

4.2.2.4   Deaktivace omezení provozuschopnosti

Systém omezení provozuschopnosti se deaktivuje, jakmile již motor nepracuje v servisním režimu.

4.2.3   Nedostupnost plynného paliva při provozu v režimu dual fuel

Aby se po detekci prázdné nádrže na plynné palivo nebo chybné funkce systému dodávky plynu dostal nesilniční mobilní stroj na bezpečné místo:

a) motory dual fuel typu 1A a 2A aktivují servisní režim;

b) motory dual fuel typu 1B, 2 B a 3B se přepnou do režimu kapalného paliva.

4.2.3.1   Nedostupnost plynného paliva – prázdná nádrž na plynné palivo

V případě prázdné nádrže na plynné palivo se podle bodu 4.2.3 aktivuje servisní režim, nebo režim kapalného paliva, jakmile systém motoru zjistí, že je nádrž prázdná.

Jakmile dostupnost plynu v nádrži dosáhne úrovně, která byla důvodem k aktivaci systému varování o prázdné nádrži podle bodu 4.3.2, je možné servisní režim deaktivovat nebo případně znovu aktivovat režim dual fuel.

4.2.3.2   Nedostupnost plynného paliva – chybná funkce dodávky plynu

V případě chybné funkce systému dodávky plynu, která způsobila nedostupnost plynného paliva, se při nedostupnosti dodávky plynného paliva aktivuje podle bodu 4.2.3 servisní režim nebo případně režim kapalného paliva.

Jakmile je plynné palivo opět dostupné, je možné servisní režim deaktivovat nebo případně znovu aktivovat režim dual fuel.

4.3   Indikátory dual fuel

4.3.1   Indikátor provozu v režimu dual fuel

Nesilniční mobilní stroje musí operátorovi poskytovat vizuální indikaci režimu provozu motoru (režim dual fuel, režim kapalného paliva nebo servisní režim).

Vlastnosti a umístění tohoto indikátoru jsou ponechány na rozhodnutí výrobce původního zařízení a mohou být součástí existujícího systému vizuální indikace.

Tento indikátor může být doplněn o zobrazení zprávy. Systém použitý pro zobrazování zpráv podle tohoto bodu může být totožný se systémem používaným pro diagnostiku regulace emisí NOx nebo pro jiné účely údržby.

Vizuální prvek indikátoru provozu v režimu dual fuel nesmí být totožný s tím, který je používán pro účely diagnostiky regulace emisí NOx nebo pro jiné účely údržby motoru.

Při zobrazování mají bezpečnostní upozornění vždy přednost před indikací provozního režimu.

4.3.1.1

Indikátor režimu dual fuel zobrazí indikaci servisního režimu, jakmile je aktivován servisní režim (tj. ještě předtím, než bude skutečně aktivní), a tato indikace musí zůstat zapnutá po celou dobu, kdy je servisní režim aktivní.

4.3.1.2

Indikátor režimu dual fuel zobrazí indikaci režimu dual fuel nebo režimu kapalného paliva alespoň na jednu minutu, jakmile se provozní režim motoru změní z režimu dual fuel na režim kapalného paliva či naopak. Tato indikace se povinně zobrazí po dobu alespoň jedné minuty také po vsunutí klíčku do zapalování nebo na žádost výrobce při nastartování motoru. Indikace se zobrazí také na dotaz operátora.

4.3.2   Systém varování o prázdné nádrži na plynné palivo (systém varování dual fuel)

Nesilniční mobilní stroje s motorem dual fuel musí být vybaveny systémem varování dual fuel, který operátora stroje upozorní na to, že nádrž na plynné palivo bude brzy prázdná.

Systém varování dual fuel musí zůstat aktivní, dokud nebude nádrž doplněna na úroveň vyšší, než je ta, při které se systém varování aktivuje.

Systém varování dual fuel může být dočasně přerušen jinými varovnými signály s důležitými bezpečnostními zprávami.

Dokud není příčina aktivace varování odstraněna, nesmí být možné vypnout systém varování dual fuel pomocí čtecího nástroje.

4.3.2.1   Vlastnosti systému varování dual fuel

Systém varování dual fuel je tvořen vizuálním upozorněním (ikonou, piktogramem atd.), o jehož podobě může rozhodnout výrobce.

Je na výrobci, zda součástí varovného systému je také zvuková složka. V takovém případě je povoleno, aby operátor tuto zvukovou složku mohl deaktivovat.

Vizuální prvek systému varování dual fuel nesmí být totožný s tím, který je používán pro účely diagnostiky regulace emisí NOx nebo pro jiné účely údržby motoru.

Dále může systém varování dual fuel zobrazovat stručné zprávy, např. zprávy jasně uvádějící vzdálenost nebo čas, který zbývá do aktivace omezení provozuschopnosti.

Systém použitý pro zobrazování varování nebo zpráv podle tohoto bodu může být totožný se systémem pro diagnostiku regulace emisí NOx nebo pro jiné účely údržby.

Nesilniční mobilní stroje používané záchrannými složkami nebo nesilniční mobilní stroje navržené a konstruované pro použití ozbrojenými složkami, složkami civilní ochrany, hasiči a pořádkovými složkami mohou být vybaveny zařízením umožňujícím operátorovi ztlumit vizuální upozornění vydávaná systémem varování.

4.4   Sdělený točivý moment

4.4.1   Sdělený točivý moment při provozu motoru dual fuel v režimu dual fuel

Při provozu motoru dual fuel v režimu dual fuel:

a) získatelnou křivkou referenčního točivého momentu je křivka získaná během zkoušky motoru na zkušebním stavu v režimu dual fuel;

b) zaznamenané skutečné točivé momenty (indikovaný točivý moment a třecí točivý moment) jsou výsledkem spalování dvou paliv a nejedná se o výsledky získané při provozu výhradně na motorovou naftu.

4.4.2   Sdělený točivý moment při provozu motoru dual fuel v režimu kapalného paliva

Pracuje-li motor dual fuel v režimu kapalného paliva, je získatelnou křivkou referenčního točivého momentu křivka získaná během zkoušky motoru na zkušebním stavu v režimu kapalného paliva;

4.5   Doplňkové požadavky

4.5.1

Používá-li motor dual fuel adaptivní strategie, musí tyto strategie kromě požadavků přílohy IV splňovat také následující požadavky:

a) motor musí vždy být toho typu dual fuel (tj. typ 1A, 2B atd.), který byl deklarován pro EU schválení typu, a

b) v případě motoru typu 2 nesmí být výsledný rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším GERcycle v rámci rodiny vyšší než hodnota (v procentech) uvedená v bodě 3.1.1, není-li v bodě 3.2.1 uvedeno jinak.

4.6

Schválení typu je podmíněno poskytnutím pokynů k instalaci a používání motoru dual fuel, včetně pokynů k servisnímu režimu podle bodu 4.2 a systému indikátorů dual fuel podle bodu 4.3, výrobcům původního zařízení a konečným uživatelům v souladu s přílohou XIV a XV.

5.    Požadavky na výkonnost

5.1

Požadavky na výkonnost, včetně mezních hodnot emisí, a požadavky na EU schválení typu motorů dual fuel jsou totožné s těmi, které platí pro jakýkoli jiný motor příslušné kategorie motorů a které jsou uvedeny v tomto nařízení a v nařízení (EU) 2016/1628, není-li v této příloze uvedeno jinak.

5.2

Mezní hodnota pro uhlovodíky (HC) v režimu dual fuel se určí pomocí průměrného poměru obsahu energie v plynu (GER) za konkrétní zkušební cyklus, jak je stanoveno v příloze II nařízení (EU) 2016/1628.

5.3

Technické požadavky týkající se strategií pro regulaci emisí, včetně dokumentace nutné k prokázání těchto strategií, technických opatření proti nedovoleným zásahům a zákazu používání odpojovacích zařízení jsou totožné s těmi, které platí pro jakýkoli jiný motor příslušné kategorie motorů a které jsou uvedeny v příloze IV.

5.4

Podrobné technické požadavky týkající se oblasti související s příslušným NRSC, v jehož rámci je kontrolována hodnota, o kterou smějí emise překročit mezní hodnoty uvedené v příloze II nařízení (EU) 2016/1628, jsou totožné s těmi, které platí pro jakýkoli jiný motor příslušné kategorie motorů a které jsou uvedeny v příloze IV.

6.    Požadavky na prokazování

6.1

Požadavky na prokazování u motorů dual fuel jsou totožné s těmi, které platí pro jakýkoli jiný motor příslušné kategorie motorů a které jsou uvedeny v tomto nařízení a v nařízení (EU) 2016/1628, není-li v oddíle 6 uvedeno jinak.

6.2

Splnění platných mezních hodnot se prokazuje v režimu dual fuel.

6.3

U motorů dual fuel s režimem kapalného paliva (tj. typy 1B, 2B, 3B) se splnění platných mezních hodnot prokazuje navíc také v režimu kapalného paliva.

6.4

Doplňkové požadavky na prokazování u motoru typu 2

6.4.1

Výrobce schvalovacímu orgánu předloží důkazy o tom, že rozpětí GERcycle u všech členů rodiny motorů dual fuel se pohybuje v rozmezí procentní hodnoty uvedené v bodě 3.1.1, nebo – v případě operátorem nastavitelné hodnoty GERcycle – že vyhovuje požadavkům bodu 6.5 (například prostřednictvím algoritmů, funkčních analýz, výpočtů, simulací, výsledků předchozích zkoušek atd.).

6.5

Doplňkové požadavky na prokazování u motoru s operátorem nastavitelnou hodnotou GERcycle

6.5.1

Splnění příslušných mezních hodnot se prokazuje při minimální a maximální hodnotě GERcycle povolené výrobcem.

6.6

Požadavky na prokázání odolnosti motoru dual fuel

6.6.1

Použijí se ustanovení přílohy III.

6.7

Prokázání indikátorů dual fuel, systému varování a omezení provozuschopnosti

6.7.1

Při podávání žádosti o EU schválení typu podle tohoto nařízení musí výrobce předvést funkci indikátorů dual fuel, systému varování a omezení provozuschopnosti v souladu s ustanoveními dodatku 1.

7.    Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

7.1

Pro motory dual fuel – bez ohledu na to, zda pracují v režimu dual fuel, nebo v režimu kapalného paliva – platí příloha IV (o technických požadavcích týkajících se opatření k regulaci emisí NOx).

7.2

Dodatečné požadavky na regulaci emisí NOx u motorů dual fuel typu 1B, 2B a 3B

7.2.1

Točivým momentem, který se použije pro důrazné upozornění definované v bodě 5.4 v dodatku 1 přílohy IV, je nejnižší z točivých momentů získaných v režimu kapalného paliva a režimu dual fuel.

7.2.2

Možný vliv provozního režimu na detekci chybné funkce se nepoužije k prodloužení času do aktivace upozornění.

7.2.3

V případě chybných funkcí, jejichž detekce nezávisí na provozním režimu motoru, nezávisí mechanismy uvedené v dodatku 1 přílohy IV spojované se statusem DTC na provozním režimu motoru (pokud například DTC dosáhl statusu „možný“ v režimu dual fuel, získá status „potvrzený a aktivní“ při příští detekci tohoto selhání, a to i v režimu kapalného paliva).

7.2.4

V případě chybných funkcí, kde detekce závisí na provozním režimu motoru, kódy DTC nezískají status „dříve aktivní“ v jiném režimu než v tom, v němž získaly status „potvrzený a aktivní“.

7.2.5

Změna provozního režimu (z režimu dual fuel do režimu kapalného paliva nebo naopak) nezastaví ani nevynuluje mechanismy zavedené za účelem shody s požadavky přílohy IV (např. počitadla). Avšak v případě, že jeden z těchto mechanismů (například diagnostický systém) závisí na skutečném provozním režimu, může počitadlo spojené s tímto mechanismem na žádost výrobce a po schválení schvalovacím orgánem:

a) zastavit se a případně uchovat svou současnou hodnotu, jakmile se provozní režim změní;

b) znovu se spustit a případně pokračovat v počítání od bodu, ve kterém se zastavilo, jakmile se provozní režim změní zpět do druhého provozního režimu.




Dodatek 1

Indikátor dual fuel, systém varování, omezení provozuschopnosti motoru dual fuel – požadavky na prokazování

1.    Indikátory dual fuel

1.1.   Indikátor režimu dual fuel

Schopnost motoru ovládat aktivaci indikátoru režimu dual fuel při provozu v režimu dual fuel se prokazuje při EU schválení typu.

1.2.   Indikátor režimu kapalného paliva

U motorů dual fuel typu 1B, 2B nebo 3B se schopnost motoru ovládat aktivaci indikátoru režimu kapalného paliva při provozu v režimu kapalného paliva prokazuje při EU schválení typu.

1.3.   Indikátor servisního režimu

Schopnost motoru ovládat aktivaci indikátoru servisního režimu při provozu v servisním režimu se prokazuje při EU schválení typu.

1.3.1.

Má-li motor toto vybavení, postačí provést prokázání týkající se indikátoru servisního režimu aktivací přepínače pro aktivaci servisního režimu a předložit schvalovacímu orgánu důkazy, že k aktivaci dojde, když je servisní režim ovládán samotným systémem motoru (například prostřednictvím algoritmů, simulací, výsledků interních zkoušek atd.).

2.    Systém varování

Schopnost motoru ovládat aktivaci systému varování v případě, kdy množství plynného paliva v nádrži na plynné palivo klesne pod hladinu pro aktivování varování, se prokazuje při EU schvalování typu. Pro tento účel je možné simulovat skutečné množství plynného paliva.

3.    Omezení provozuschopnosti

U motorů dual fuel typu 1A nebo typu 2A se schopnost motoru ovládat aktivaci omezení provozuschopnosti při detekci prázdné nádrže na plynné palivo a chybné funkce dodávky plynu prokazuje při EU schválení typu. Pro tento účel je možné simulovat prázdnou nádrž na plynné palivo a chybnou funkci dodávky plynu.

3.1.

Postačí provést prokázání v typické situaci zvolené se souhlasem schvalovacího orgánu a předložit uvedenému orgánu důkazy, že k omezení provozuschopnosti dochází ve všech ostatních možných situacích (například prostřednictvím algoritmů, simulací, výsledků interních zkoušek atd.).




Dodatek 2

Požadavky na postup zkoušky emisí u motorů dual fuel

1.    Obecně

Tento dodatek definuje dodatečné požadavky a výjimky z této přílohy, aby bylo možno zkoušet emise motorů dual fuel nezávisle na tom, zda jde pouze o emise z výfuku nebo zda jsou k nim přidány i emise z klikové skříně podle bodu 6.10 přílohy VI. Není-li uveden žádný dodatečný požadavek nebo výjimka, použijí se požadavky tohoto nařízení na motory dual fuel stejně, jako se použijí na jakýkoli jiný schválený typ motoru nebo rodinu motorů podle nařízení (EU) 2016/1628.

Zkoušení emisí motoru dual fuel komplikuje skutečnost, že jako zdroj pro vznícení může motor používat čistě kapalné palivo i kombinaci převážně plynného paliva s pouze malým množstvím kapalného paliva. Poměr mezi palivy používanými motorem dual fuel se rovněž může měnit dynamicky v závislosti na podmínkách provozu motoru. V důsledku toho jsou ke zkoušení emisí těchto motorů nezbytná zvláštní bezpečnostní opatření a omezení.

2.    Zkušební podmínky

Použije se oddíl 6 přílohy VI.

3.    Zkušební postupy

Použije se oddíl 7 přílohy VI.

4.    Postupy měření

Použije se oddíl 8 přílohy VI, není-li v tomto dodatku uvedeno jinak.

Na obrázku 6.6 v příloze VI (systém CVS) je vyobrazen postup měření s ředěním plného toku u motorů dual fuel.

Tento postup měření zajišťuje, že kolísání ve složení paliva v průběhu zkoušky ovlivní převážně výsledky měření uhlovodíků. To je kompenzováno jednou z metod popsaných v bodě 5.1.

S jistou mírou obezřetnosti, pokud jde o stanovení hmotnostního průtoku výfukového plynu a o metody výpočtu, je možné použít také měření v plném toku / v surovém výfukovém plynu vyobrazené na obrázku 6.7 v příloze VI.

5.    Měřicí zařízení

Použije se oddíl 9 přílohy VI.

6.    Měření počtu emitovaných částic

Použije se dodatek 1 přílohy VI.

7.    Výpočet emisí

Výpočet emisí se provádí podle přílohy VII, není-li v tomto oddíle uvedeno jinak. Dodatečné požadavky podle bodu 7.1 se použijí na výpočty na základě hmotnosti a dodatečné požadavky podle bodu 7.2 na výpočty na základě molárního přístupu.

Výpočet emisí vyžaduje znalost složení použitých paliv. Pokud je plynné palivo dodáno s certifikátem dokládajícím vlastnosti paliva (např. u plynu z lahví), je přijatelné použít složení specifikované dodavatelem. Pokud není složení známo (např. u plynu z plynovodu), je třeba složení paliva analyzovat alespoň před zkouškou emisí motoru a po ní. Je povoleno provádět analýzu složení paliva častěji a výsledky využít při výpočtu.

Pokud se používá poměr obsahu energie v plynu (GER), musí být v souladu s definicí čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1628 a specifickými ustanoveními o mezních hodnotách pro celkové uhlovodíky (HC) u motorů částečně nebo výhradně spalujících plynná paliva v příloze II uvedeného nařízení. Průměrná hodnota GER za cyklus se vypočítá jednou z níže uvedených metod:

(a) u NRTC se startem za tepla a RMC NRSC vydělením součtu hodnot GER v každém bodě měření počtem bodů měření;

(b) u NRSC s diskrétními režimy vynásobením průměrné hodnoty GER pro každý zkušební režim váhovým faktorem příslušným pro daný režim a vypočtením součtu pro všechny režimy. Váhové faktory pro příslušný cyklus jsou uvedeny v dodatku 1 přílohy XVII.

7.1.   Výpočet emisí na základě hmotnosti

Použije se oddíl 2 přílohy VII, není-li v tomto oddíle uvedeno jinak.

7.1.1.   Korekce suchého na vlhký stav

7.1.1.1.   Surový výfukový plyn

Pro výpočet korekce suchého na vlhký stav se použijí rovnice (7-3) a (7-4) v příloze VII.

Parametry specifické pro palivo se určí podle bodu 7.1.5.

7.1.1.2.   Zředěný výfukový plyn

Pro výpočet korekce suchého na vlhký stav se použijí rovnice (7-3) spolu s rovnicí (7-25) nebo (7-26) v příloze VII.

Pro korekci suchého stavu na vlhký stav se použije molární poměr vodíku α kombinace obou paliv. Tento molární poměr vodíku se vypočte z naměřených hodnot spotřeby paliva pro obě paliva podle bodu 7.1.5.

7.1.2.   Korekce NOx o vlhkost

Použije se korekce NOx o vlhkost pro vznětové motory uvedená v rovnici (7-9) v příloze VII.

7.1.3.   Ředění části toku (PFS) a měření plynných složek v surovém výfukovém plynu

7.1.3.1.   Určení hmotnostního průtoku výfukového plynu

Hmotnostní průtok výfukového plynu se určí pomocí průtokoměru surového výfukového plynu, jak je popsáno v bodě 9.4.5.3 přílohy VI.

Alternativně lze použít metodu měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu podle rovnic (7-17) až (7-19) v příloze VII, avšak pouze pokud hodnoty α, γ, δ a ε jsou určeny podle bodu 7.1.5.3. Ke stanovení poměru vzduchu a paliva není povoleno použít čidlo se zirkoniem.

V případě zkoušení motorů cykly v ustáleném stavu lze metodou měření vzduchu a paliva podle rovnice (7-15) v příloze VII stanovit pouze hmotnostní průtok výfukového plynu.

7.1.3.2.   Určení plynných složek

Použije se bod 2.1 přílohy VII, není-li v tomto oddíle uvedeno jinak.

Možné kolísání ve složení paliva ovlivní všechny faktory ugas a molární poměry složek použité v emisních výpočtech. Ke stanovení faktorů ugas a molárních poměrů složek se použije jeden z následujících přístupů dle volby výrobce:

(a) pro výpočet okamžitých hodnot ugas pomocí okamžitých podílů kapalného a plynného paliva (stanovených z měření nebo výpočtů okamžité spotřeby paliva) a okamžitých molárních poměrů složek stanovených podle bodu 7.1.5 se použijí exaktní rovnice uvedené v bodě 2.1.5.2 nebo 2.2.3 v příloze VII; nebo

(b) pokud se ve zvláštním případě motoru dual fuel pracujícího na plynné palivo a motorovou naftu použije výpočet na základě hmotnosti podle oddílu 2 přílohy VII, lze pro molární poměry složek a hodnoty ugas použít tabulkové hodnoty. Tyto tabulkové hodnoty se použijí následovně:

(i) u motorů, které v příslušném zkušebním cyklu pracují s průměrným poměrem obsahu energie v plynu vyšším nebo rovným 90 % (GER ≥ 0,9), jsou požadovanými hodnotami hodnoty pro plynné palivo v tabulce 7.1 nebo 7.2 v příloze VII,

(ii) u motorů, které v příslušném zkušebním cyklu pracují s průměrným poměrem obsahu energie v plynu mezi 10 % a 90 % (0,1 < GER < 0,9), jsou požadovanými hodnotami hodnoty pro směs 50 % plynného paliva a 50 % motorové nafty v tabulce 8.1 nebo 8.2,

(iii) u motorů, které v příslušném zkušebním cyklu pracují s průměrným poměrem obsahu energie v plynu nižším nebo rovným 10 % (GER ≥ 0,1), jsou požadovanými hodnotami hodnoty pro motorovou naftu v tabulce 7.1 nebo 7.2 v příloze VII,

(iv) u výpočtu emisí uhlovodíků se ve všech případech bez ohledu na průměrný poměr obsahu energie v plynu použije hodnota ugas pro plynné palivo.



Tabulka 8.1

Molární poměry složek směsi obsahující 50 % plynného paliva a 50 % motorové nafty (% hmotnostní)

Plynné palivo

α

γ

δ

ε

CH4

2,8681

0

0

0,0040

GR

2,7676

0

0

0,0040

G23

2,7986

0

0,0703

0,0043

G25

2,7377

0

0,1319

0,0045

Propan

2,2633

0

0

0,0039

Butan

2,1837

0

0

0,0038

LPG

2,1957

0

0

0,0038

LPG palivo A

2,1740

0

0

0,0038

LPG palivo B

2,2402

0

0

0,0039

7.1.3.2.1   Hmotnost plynných emisí za zkoušku

Pokud jsou k výpočtu okamžitých hodnot u gas použity exaktní rovnice podle bodu 7.1.3.2.1 písm. a), pak se při výpočtu hmotnosti plynných emisí za zkoušku ve zkušebních cyklech v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) a RMC do sumace v rovnici (7-2) v bodě 2.1.2 v příloze VII zahrne hodnota u gas podle rovnice (8-1):



image

(8-1)

kde:

u gas, i

je okamžitá hodnota ugas

Zbývající výrazy rovnice jsou popsány v bodě 2.1.2 v příloze VII.



Tabulka 8.2

Hodnoty ugas surového výfukového plynu a hustoty složek u směsi obsahující 50 % plynnéhopaliva a 50 % motorové nafty (% hmotnostní)

Plynné palivo

Plyn

r e

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

 

 

r gas [kg/m 3 ]

 

 

 

2,053

1,250

 ()

1,9636

1,4277

0,716

 

 

u gas ()

 

 

 

CNG/LNG ()

1,2786

0,001606

0,000978

0,000528 ()

0,001536

0,001117

0,000560

Propan

1,2869

0,001596

0,000972

0,000510

0,001527

0,001110

0,000556

Butan

1,2883

0,001594

0,000971

0,000503

0,001525

0,001109

0,000556

LPG ()

1,2881

0,001594

0,000971

0,000506

0,001525

0,001109

0,000556

(1)   V závislosti na palivu.

(2)   při l = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 58–76 %; H = 19–25 %; N = 0–14 % (CH4, G20, G23 a G25).

(4)   NMHC na základě CH2,2,93 (pro celkové HC se použije koeficient u gas CH4).

(5)    u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 27–90 %; C4 = 10–73 % (LPG paliva A a B).

7.1.3.3.   Určení pevných částic

Pro určení emisí pevných částic metodou měření s ředěním části toku se výpočet provede podle bodu 2.3 v příloze VII.

Pro regulaci ředicího poměru platí požadavky bodu 8.2.1.2 v příloze VI. Zejména platí, že pokud je kombinovaná doba transformace měření průtoku výfukového plynu a systému s ředěním části toku vyšší než 0 s, použije se regulace předem stanoveného průběhu na základě předem zaznamenané zkoušky. V tom případě musí být kombinovaná doba náběhu ≤ 1 s a kombinovaná doba zpoždění ≤ 10 s. Kromě případu, kdy je hmotnostní průtok výfukového plynu měřen přímo, použijí se ke stanovení hmotnostního průtoku výfukového plynu hodnoty α, γ, δ a ε, určené podle bodu 7.1.5.3.

Kontrola kvality podle bodu 8.2.1.2 v příloze VI se provádí u každého měření.

7.1.3.4.   Dodatečné požadavky týkající se měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů

Průtokoměr, o kterém je řeč v příloze VI v bodech 9.4.1.6.3 a 9.4.1.6.3.3. nesmí být citlivý na změny složení a hustoty výfukového plynu. Malé chyby např. v důsledku měření Pitotovou trubicí nebo clonou (odpovídající druhé odmocnině hustoty výfukových plynů) lze zanedbat.

7.1.4.   Měření emisí s ředěním plného toku (CVS)

Použije se oddíl 2.2 přílohy VII, není-li v tomto oddíle uvedeno jinak.

Možné kolísání ve složení paliva ovlivní především tabulkovou hodnotu ugas pro uhlovodíky. Pro výpočet emisí uhlovodíků pomocí molárních poměrů složek stanovených na základě měření spotřeby paliva obou paliv se použijí exaktní rovnice podle bodu 7.1.5.

7.1.4.1.   Určení koncentrací korigovaných o pozadí (bod 5.2.5)

Za účelem stanovení stechiometrického faktoru se vypočte molární poměr vodíku α v palivu jako průměrný molární poměr vodíku v palivové směsi v průběhu zkoušky podle bodu 7.1.5.3.

Případně lze použít hodnotu Fs plynného paliva v rovnici (7-28) v příloze VII.

7.1.5.   Stanovení molárních poměrů složek

7.1.5.1.   Obecně

Tento oddíl se používá ke stanovení molárních poměrů složek, je-li známa skladba paliv (exaktní metoda).

7.1.5.2.   Výpočet složek palivové směsi

Pro výpočet elementárního složení palivové směsi se použijí rovnice (8-2) až (8-7):



qmf = qmf1 + qmf2

(8-2)

image

(8-3)

image

(8-4)

image

(8-5)

image

(8-6)

image

(8-7)

kde:

qm f1

je hmotnostní průtok paliva 1, kg/s

qm f2

je hmotnostní průtok paliva 2, kg/s

w H

je obsah vodíku v palivu, % hmot.

w C

je obsah uhlíku v palivu, % hmot.

w S

je obsah síry v palivu, % hmot.

w N

je obsah dusíku v palivu, % hmot.

w O

je obsah kyslíku v palivu, % hmot.

Výpočet molárních poměrů H, C, S, N a O ve vztahu k C v palivové směsi

Výpočet atomových poměrů (zejména poměru H/C α) je uveden v příloze VII ve formě rovnic (8-8) až (8-11):



image

(8-8)

image

(8-9)

image

(8-10)

image

(8-11)

kde:

w H

je obsah vodíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [ % hmot.]

w C

obsah uhlíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [ % hmot.]

w S

obsah síry v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [ % hmot.]

w N

obsah dusíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [ % hmot.]

w O

obsah kyslíku v palivu, hmotnostní zlomek [g/g] nebo [ % hmot.]

α

molární poměr vodíku (H/C)

γ

molární poměr síry (S/C)

δ

molární poměr dusíku (N/C)

ε

molární poměr kyslíku (O/C)

ve vztahu k palivu s chemickým vzorcem CHαOεNδSγ

7.2.   Výpočet emisí molárním přístupem

Použije se oddíl 3 přílohy VII, není-li v tomto oddíle uvedeno jinak.

7.2.1.   Korekce NOx o vlhkost

Použije se rovnice (7-102) v příloze VII (korekce u vznětových motorů).

7.2.2.   Stanovení hmotnostního průtoku výfukového plynu při absenci průtokoměru surového výfukového plynu

Použije se rovnice (7-112) v příloze VII (výpočet molárního průtoku na základě nasávaného vzduchu). Alternativně lze použít rovnici (7-113) v příloze VII (výpočet molárního průtoku na základě hmotnostního průtoku paliva), avšak jen při provádění zkoušky NRSC.

7.2.3.   Molární poměry složek pro určení plynných složek

Ke stanovení molárních poměrů složek pomocí okamžitých podílů kapalného a plynného paliva stanovených z měření nebo výpočtů okamžité spotřeby paliva se použije exaktní přístup. Okamžité molární poměry složek jsou vstupními údaji rovnic (7-91), (7-89) a (7-94) v příloze VII pro výpočet průběžné chemické bilance.

Určení poměrů se provádí buď podle bodu 7.2.3.1, nebo podle bodu 7.1.5.3.

Plynná paliva, buď namíchaná, nebo z plynovodu, mohou obsahovat významná množství inertních složek jako CO2 a N2. Výrobce buď tyto složky zahrne do výpočtů atomových poměrů podle bodu 7.2.3.1 nebo 7.1.5.3, nebo tyto složky z výpočtů atomových poměrů naopak vyloučí a přiřadí je příslušným způsobem k parametrům nasávaného vzduchu x O2int, x CO2int a x H2Oint v chemické bilanci podle bodu 3.4.3 v příloze VII.

7.2.3.1.   Stanovení molárních poměrů složek

Okamžité molární poměry počtu atomů vodíku, kyslíku, síry a dusíku k atomům uhlíku ve smíšeném palivu u motorů dual fuel lze vypočítat pomocí rovnic (8-12) až (8-15):



image

(8-12)

image

(8-13)

image

(8-14)

image

(8-15)

kde:

w i, fuel

=

hmotnostní zlomek příslušného prvku – C, H, O, S nebo N – v kapalném nebo plynném palivu;

liquid (t)

=

okamžitý hmotnostní průtok kapalného paliva v čase t, [kg/hod];

gas (t)

=

okamžitý hmotnostní průtok plynného paliva v čase t, [kg/hod];

Pokud je hmotnostní průtok výfukového plynu vypočten na základě průtoku smíšeného paliva, pak v rovnici (7-111) v příloze VII se vypočte pomocí rovnice (8-16):



image

(8-16)

kde:

w i, fuel

=

hmotnostní zlomek uhlíku v motorové naftě nebo plynném palivu;

liquid (t)

=

hmotnostní průtok kapalného paliva, [kg/hod];

gas (t)

=

hmotnostní průtok plynného paliva, [kg/hod].

7.3.   Stanovení CO2

Použije se příloha VII kromě případů, kdy je motor zkoušen v cyklu v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) nebo RMC s odběrem vzorků surového plynu.

7.3.1   Stanovení CO2 při zkoušce v cyklu v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) nebo RMC s odběrem vzorků surového plynu

Výpočet emisí CO2 z hodnot CO2 naměřených ve výfukovém plynu podle přílohy VII se nepoužije. Místo toho se použijí následující ustanovení:

Naměřená spotřeba paliva zprůměrovaná na zkoušku se stanoví ze součtu okamžitých hodnot za cyklus a použije se jako základ pro výpočet emisí CO2 zprůměrovaných na zkoušku.

Hmotnost každého spotřebovaného paliva se použije pro stanovení molárního poměru vodíku a hmotnostních zlomků skladby paliva při zkoušce podle bodu 7.1.5.

Celková korigovaná hmotnost obou paliv m fuel,corr [g/test] a hmotnost emisí CO2 z paliva m CO2, fuel [g/test] se stanoví pomocí rovnic (8-17) a (8-18):



image

(8-17)

image

(8-18)

kde:

m fuel

=

celková hmotnost obou paliv [g/zkouška]

m THC

=

hmotnost emisí celkových uhlovodíků ve výfukovém plynu [g/zkouška]

m CO

=

hmotnost emisí oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu [g/zkouška]

w GAM

=

obsah síry v palivech [ % hmot.]

w DEL

=

obsah dusíku v palivech [ % hmot.]

w EPS

=

je obsah kyslíku v palivech [ % hmot.]

α

=

je molární poměr vodíku v palivu (H/C) [–]

A C

=

je atomová hmotnost uhlíku: 12,011 [g/mol]

A H

=

je atomová hmotnost vodíku: 1,0079 [g/mol]

M CO

=

je molekulová hmotnost oxidu uhelnatého: 28,011 [g/mol]

M CO2

=

je molekulová hmotnost oxidu uhličitého: 44,01 [g/mol]

Emise CO2 pocházející z močoviny m CO2,urea [g/zkouška] se vypočtou pomocí rovnice (8-19):



image

(8-19)

kde:

c urea

=

koncentrace močoviny [ %]

m urea

=

celková hmotnostní spotřeba močoviny [g/zkouška]

M CO(NH2)2

=

molekulární hmotnost močoviny: 60,056 [g/mol]

Potom celkové emise CO2 m CO2 [g/zkouška] se vypočtou pomocí rovnice (8-20):



m CO2 = m CO2,fuel + m CO2,urea

(8-20)

Celkové emise CO2 vypočtené z rovnice (8-20) se použijí pro výpočet emisí specifických pro brzdění eCO2 [g/kWh] v bodě 2.4.1.1 nebo 3.8.1.1 v příloze VII. V příslušných případech se podle dodatku 3 přílohy IX provede korekce o CO2 ve výfukovém plynu z důvodu CO2 v plynném palivu.




Dodatek 3

Typy motorů dual fuel na zemní plyn / biomethan nebo LPG a kapalné palivo – znázornění definic a hlavních požadavků



Typ dual fuel

GERcycle

Volnoběh na kapalné palivo

Zahřátí na kapalné palivo

Provoz výhradně na kapalné palivo

Provoz při absenci plynu

Poznámky

1A

GERNRTC, hot ≥ 0,9 nebo

GERNRSC, ≥ 0,9

NENÍ povolen

Povoleno pouze v servisním režimu

Povolen pouze v servisním režimu

Servisní režim

 

1B

GERNRTC, hot ≥ 0,9

nebo

GERNRSC ≥ 0,9

Povolen pouze v režimu kapalného paliva

Povoleno pouze v režimu kapalného paliva

Povolen pouze v režimu kapalného paliva a servisním režimu

Režim kapalného paliva

 

2A

0,1 < GERNRTC, hot < 0,9

nebo 0,1 < GERNRSC < 0,9

Povolen

Povoleno pouze v servisním režimu

Povolen pouze v servisním režimu

Servisní režim

GERNRTC, hot ≥ 0,9

nebo

GERNRSC ≥ 0,9

Povolen

2B

0,1 < GERNRTC, hot < 0,9

nebo 0,1 < GERNRSC < 0,9

Povolen

Povoleno

Povolen

Režim kapalného paliva

GERNRTC, hot ≥ 0,9

nebo

GERNRSC ≥ 0,9

Povolen

3A

Není definováno ani povoleno

3B

GERNRTC, hot ≥ 0,1

nebo

GERNRSC ≥ 0,1

Povolen

Povoleno

Povolen

Režim kapalného paliva

 




PŘÍLOHA IX

Referenční paliva

1.    Technické údaje týkající se paliv pro zkoušky vznětových motorů

1.1.   Typ: motorová nafta (plynový olej pro nesilniční použití)



Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda

minimální

maximální

Cetanové číslo (2)

 

45

56,0

EN-ISO 5165

Hustota při 15 °C

kg/m (3)

833

865

EN-ISO 3675

Destilace:

 

 

 

 

Bod 50 %

°C

245

EN-ISO 3405

Bod 95 %

°C

345

350

EN-ISO 3405

— Konečný bod varu

°C

370

EN-ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

EN 22719

Bod ucpání filtru za studena (CFPP)

°C

EN 116

Viskozita při 40 °C

mm2/s

2,3

3,3

EN-ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% hmot.

2,0

6,0

IP 391

Obsah síry (3)

mg/kg

10

ASTM D 5453

Koroze mědi

 

Třída 1

EN-ISO 2160

Zbytek uhlíku podle Conradsona (10 % destilační zbytek)

% hmot.

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% hmot.

0,01

EN-ISO 6245

Celkové znečištění

mg/kg

24

EN 12662

Obsah vody

% hmot.

0,02

EN-ISO 12937

Neutralizační číslo (silně kyselých látek)

mg KOH/g

0,10

ASTM D 974

Oxidační stabilita (3)

mg/ml

0,025

EN-ISO 12205

Mazivost (průměr oděrové plochy podle zkoušky HFRR při 60 °C)

μm

400

CEC F-06-A-96

Oxidační stabilita při 110°C (3)

H

20,0

EN 15751

Methylestery mastných kyselin

% obj.

7,0

EN 14078

(1)   Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

(2)   Rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k dosažení potřebné přesnosti.

(3)   Přestože se oxidační stabilita kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

1.2.   Typ: ethanol pro dedikované vznětové motory (ED95) (1)



Vlastnost

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda (2)

minimální

maximální

Celkový obsah alkoholu (ethanol včetně obsahu vyšších nasycených alkoholů)

% hmot.

92,4

 

EN 15721

Jiné vyšší nasycené monoalkoholy (C3–C5)

% hmot.

 

2,0

EN 15721

Methanol

% hmot.

 

0,3

EN 15721

Hustota při 15 °C

kg/m3

793,0

815,0

EN ISO 12185

Kyselost, vypočtená jako kyselina octová

% hmot.

 

0,0025

EN 15491

Vzhled

 

průzračný a světlý

 

Bod vzplanutí

°C

10

 

EN 3679

Suchý zbytek

mg/kg

 

15

EN 15691

Obsah vody

% hmot.

 

6,5

EN 15489 (3)

EN-ISO 12937

EN15692

Aldehydy vypočtené jako acetaldehyd

% hmot.

 

0,0050

ISO 1388-4

Estery vypočtené jako ethylacetát

% hmot.

 

0,1

ASTM D1617

Obsah síry

mg/kg

 

10,0

EN 15485

EN 15486

Sulfáty

mg/kg

 

4,0

EN 15492

Kontaminace pevnými částicemi

mg/kg

 

24

EN 12662

Fosfor

mg/l

 

0,20

EN 15487

Anorganický chlorid

mg/kg

 

1,0

EN 15484 nebo EN 15492

Měď

mg/kg

 

0,100

EN 15488

Elektrická vodivost

μS/cm

 

2,50

DIN 51627-4 nebo prEN 15938

(1)   Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(2)   Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

(3)   Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma EN 15489.

(1)  Do ethanolového paliva je možno podle pokynů výrobce přidat aditiva, například přísadu zlepšující cetanové číslo, pokud nejsou známy žádné nepříznivé vedlejší účinky. Jsou-li tyto podmínky splněny, maximální přípustné množství je 10 % hmotnostních.

2.    Technické údaje týkající se paliv pro zkoušky zážehových motorů

2.1.   Typ: benzin (E10)



Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda (2)

minimální

maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON)

 

91,0

98,0

EN ISO 5164:2005 (3)

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

83,0

89,0

EN ISO 5163:2005 (3)

Hustota při 15 °C

kg/m3

743

756

EN ISO 3675

EN ISO 12185

Tlak par

kPa

45,0

60,0

EN ISO 13016-1 (DVPE)

Obsah vody

 

 

Max. 0,05 % obj.

Vzhled při – 7 °C: průzračný a světlý

EN 12937

Destilace:

 

 

 

 

— odpar při 70 °C

% obj.

18,0

46,0

EN-ISO 3405

— odpar při 100 °C

% obj.

46,0

62,0

EN-ISO 3405

— odpar při 150 °C

% obj.

75,0

94,0

EN-ISO 3405

— konečný bod varu

°C

170

210

EN-ISO 3405

Reziduum

% obj.

2,0

EN-ISO 3405

Analýza uhlovodíků:

 

 

 

 

— olefiny

% obj.

3,0

18,0

EN 14517

EN 15553

— aromatické látky

% obj.

19,5

35,0

EN 14517

EN 15553

— benzen

% obj.

1,0

EN 12177

EN 238, EN 14517

— nasycené látky

% obj.

Protokol

EN 14517

EN 15553

Poměr uhlík/vodík

 

Protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Protokol

 

Indukční perioda (4)

minuty

480

 

EN-ISO 7536

Obsah kyslíku (5)

% hmot.

3,3 (8)

3,7

EN 1601

EN 13132

EN 14517

Pryskyřičné látky

mg/ml

0,04

EN-ISO 6246

Obsah síry (6)

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi (3 h při 50 °C)

klasifikace

Třída 1

EN-ISO 2160

Obsah olova

mg/l

5

EN 237

Obsah fosforu (7)

mg/l

1,3

ASTM D 3231

Ethanol (4)

% obj.

9,0 (8)

10,2 (8)

EN 22854

(1)   Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(2)   Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

(3)   Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty MON a RON.

(4)   Palivo smí obsahovat inhibitory oxidace a deaktivátory kovů běžně používané ke stabilizování toků benzinu v rafineriích, avšak nesmějí se přidávat detergentní/disperzní přísady a rozpouštěcí oleje.

(5)   Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci EN 15376.

(6)   Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se uvede v protokolu.

(7)   Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(8)   Podle volby výrobce může být obsah ethanolu a odpovídající obsah kyslíku u motorů kategorie SMB roven nule. V tom případě všechny zkoušky rodiny motorů, nebo typu motoru, neexistuje-li rodina motorů, probíhají s použitím benzinu s nulovým obsahem ethanolu.

2.2.   Typ: ethanol (E85)



Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (1)

Zkušební metoda

minimální

maximální

Oktanové číslo podle výzkumné metody (RON)

 

95,0

EN ISO 5164

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

85,0

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

Protokol

ISO 3675

Tlak par

kPa

40,0

60,0

EN ISO 13016-1 (DVPE)

Obsah síry (2)

mg/kg

10

EN 15485 nebo EN 15486

Oxidační stabilita

minuty

360

 

EN ISO 7536

Obsah pryskyřičných látek (po vymytí rozpouštědla)

mg / 100 ml

5

EN-ISO 6246

Vzhled

Stanoví se při teplotě okolí nebo při teplotě 15 °C podle toho, která hodnota je vyšší

 

Průzračný a světlý, viditelně bez suspendovaných nebo sražených příměsí

Vizuální kontrola

Ethanol a vyšší alkoholy (3)

% obj.

83

85

EN 1601

EN 13132

EN 14517

E DIN 51627-3

Vyšší alkoholy (C3 – C8)

% obj.

2,0

E DIN 51627-3

Methanol

% obj.

 

1,00

E DIN 51627-3

Benzin (4)

% obj.

zůstatek

EN 228

Fosfor

mg/l

0,20 (5)

EN 15487

Obsah vody

% obj.

 

0,300

EN 15489 nebo EN 15692

Obsah anorganického chloridu

mg/l

 

1

EN 15492

pHe

 

6,5

9,0

EN 15490

Koroze proužku mědi (3 hod při 50°C)

klasifikace

Třída 1

 

EN ISO 2160

Kyselost (jako kyselina octová CH3COOH)

% hmot.

(mg/l)

0,0050

(40)

EN 15491

Elektrická vodivost

μS/cm

1,5

DIN 51627-4 nebo prEN 15938

Poměr uhlík/vodík

 

Protokol

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Protokol

 

(1)   Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a využití údajů shodnosti ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(2)   Skutečný obsah síry v palivu použitém k emisním zkouškám se uvede v protokolu.

(3)   Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do tohoto referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci normy EN 15376.

(4)   Obsah bezolovnatého benzinu lze stanovit jako 100 mínus součet procentního obsahu vody, alkoholů, MTBE a ETBE.

(5)   Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

3.    Technické údaje týkající se plynných paliv pro zkoušky jednopalivových a dvoupalivových (dual fuel) motorů

3.1.   Typ: LPG



Parametr

Jednotka

Palivo A

Palivo B

Zkušební metoda

Složení:

 

 

 

EN 27941

Obsah C3

% obj.

30 ± 2

85 ± 2

 

Obsah C4

% obj.

zůstatek (1)

zůstatek (1)

 

< C3, > C4

% obj.

max. 2

max. 2

 

Olefiny

% obj.

max. 12

max. 15

 

Zbytek odparu

mg/kg

max. 50

max. 50

EN 15470

Voda při 0 °C

 

žádná

žádná

EN 15469

Celkový obsah síry včetně odorantu

mg/kg

max. 10

max. 10

EN 24260, ASTM D 3246, ASTM 6667

Sirovodík

 

žádný

žádný

EN ISO 8819

Koroze proužku mědi (1 hod při 40 °C)

klasifikace

Třída 1

Třída 1

ISO 6251 (2)

Zápach

 

charakteristický

charakteristický

 

Oktanové číslo motorovou metodou (3)

 

min. 89,0

min. 89,0

EN 589 Annex B

(1)   Zůstatkem se rozumí: zůstatek = 100 – C3 – <C3 – >C4.

(2)   Tato metoda nemusí přesně určit přítomnost korodujících materiálů, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozní účinky vzorku na proužek mědi. Proto je zakázáno přidávat takové složky jen za účelem ovlivnění zkušební metody.

(3)   Na žádost výrobce motoru lze pro zkoušky při schvalování typu použít vyšší MON.

3.2.   Typ: zemní plyn / biomethan

3.2.1   Specifikace referenčních paliv dodaných s pevně danými vlastnostmi (např. ze zapečetěné nádoby)

Alternativně k referenčním palivům podle tohoto bodu lze použít také rovnocenná paliva uvedená v bodě 3.2.2.



Charakteristika

Jednotky

Základ

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

minimální

maximální

Referenční palivo GR

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

 

87

84

89

 

Ethan

 

13

11

15

 

Zůstatek (1)

% mol

1

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3 (2)

 

10

ISO 6326-5

Poznámky:

(1)  Inertní plyny + C2+.

(2)  Hodnota se stanoví při standardních podmínkách 293,2 K (20 °C) a 101,3 kPa.

Referenční palivo G23

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

 

92,5

91,5

93,5

 

Zůstatek (1)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

7,5

6,5

8,5

 

Obsah síry

mg/m3 (2)

10

ISO 6326-5

Poznámky:

(1)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(2)  Hodnota se stanoví při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

Referenční palivo G25

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

86

84

88

 

Zůstatek (1)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

14

12

16

 

Obsah síry

mg/m3 (2)

10

ISO 6326-5

Poznámky:

(1)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(2)  Hodnota se stanoví při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

Referenční palivo G20

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

100

99

100

ISO 6974

Zůstatek (1)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

 

 

 

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3 (2)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (netto)

MJ/m3 (3)

48,2

47,2

49,2

 

(1)   Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(2)   Hodnota se stanoví při teplotě 293,2 K (20 °C) a tlaku 101,3 kPa.

(3)   Hodnota se stanoví při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.

3.2.2   Specifikace referenčního paliva dodaného z plynovodu s příměsí jiných plynů s vlastnostmi naměřenými na místě

Alternativně k referenčním palivům podle tohoto bodu lze použít také rovnocenná paliva uvedená v bodě 3.2.1.

3.2.2.1

Základem pro každé referenční palivo z plynovodu (GR, G20, …) je plyn tankovaný z veřejného rozvodu plynu, případně míchaný, aby vyhověl příslušným specifikacím pro posun lambda (Sλ) podle tabulky 9.1, s příměsí jednoho nebo více komerčně ( 5 ) dostupných plynů:

a) oxid uhličitý;

b) ethan;

c) methan;

d) dusík;

e) propan.

3.2.2.2

Hodnota Sλ výsledné směsi plynu z plynovodu a příměsi plynů se musí pohybovat v rozsahu uvedeném v tabulce 9.1 pro každé uvedené referenční palivo.



Tabulka 9.1

Požadovaný rozsah Sλ pro každé referenční palivo

Referenční palivo

Min. Sλ

Max. Sλ

GR (1)

0,87

0,95

G20

0,97

1,03

G23

1,05

1,10

G25

1,12

1,20

(1)   Není nutné zkoušet motor s plynnou směsí s metanovým číslem nižším než 70. Pokud by požadovaný rozsah Sλ u GR znamenal, že methanové číslo bude nižší než 70, může být hodnota Sλ u GR dle potřeby upravena tak, aby bylo dosaženo methanové číslo vyšší než 70.

3.2.2.3

Zkušební protokol ke každé zkoušce motoru musí obsahovat následující údaje:

a) příměsný plyn (plyny) ze seznamu v bodě 3.2.2.1;

b) hodnota Sλ výsledné palivové směsi:

c) methanové číslo (MN) výsledné palivové směsi.

3.2.2.4

Musí být splněny požadavky dodatků 1 a 2 s ohledem na stanovení vlastností plynu z plynovodu a příměsných plynů, na stanovení Sλ a MN výsledné plynné směsi a na verifikaci toho, že směs zůstala během zkoušky beze změny.

3.2.2.5

Pokud jeden nebo více proudů plynu (plyn z plynovodu nebo příměsný plyn (plyny)) obsahuje větší než zanedbatelný podíl CO2, koriguje se výpočet specifických emisí CO2 v příloze VII podle dodatku 3.




Dodatek 1

Doplňkové požadavky na provádění zkoušek emisí s plynnými referenčními palivy obsahujícími plyn z plynovodu s příměsí jiných plynů

1.    Metoda analýzy plynu a měření průtoku plynu

1.1

Pro účely tohoto dodatku, je-li to vyžadováno, se složení plynu stanoví analýzou plynu pomocí plynové chromatografie podle normy EN ISO 6974, nebo alternativním postupem, který dosahuje alespoň podobné úrovně přesnosti a opakovatelnosti.

1.2

Pro účely tohoto dodatku, je-li to vyžadováno, se měření průtoku plynu provádí pomocí hmotnostního průtokoměru.

2.    Analýza a průtok plynu z veřejného rozvodu

2.1

Složení plynu z veřejného rozvodu se analyzuje před systémem pro mísení příměsí.

2.2

Změří se průtok plynu z veřejného plynovodu na vstupu do systému pro mísení příměsí.

3.    Analýza a průtok příměsi

3.1

Je-li k dispozici certifikovaná analýza složení příměsi (např. vydaná dodavatelem plynu), lze ji použít jako zdroj pro složení příměsi. V tom případě se analýza složení této příměsi povoluje, ale nevyžaduje.

3.2

Pokud není taková certifikovaná analýza složení příměsi k dispozici, analýzu složení je třeba provést.

3.3

Změří se průtok každé příměsi na vstupu do systému pro mísení příměsí.

4.    Analýza smíseného plynu

4.1

Analýza složení plynu dodávaného do motoru poté, co opustí systém pro mísení příměsí, je povolena nad rámec analýzy podle bodů 2.1 a 3.1 nebo jako alternativa k ní, není však povinná.

5.    Výpočet Sλ a methanového čísla (MN) plynné směsi

5.1

Pro výpočet methanového čísla podle normy EN16726:2015 se použijí výsledky analýzy plynu podle bodů 2.1, 3.1 nebo 3.2 a případně 4.1 spolu s hmotnostním průtokem plynu naměřeným podle bodů 2.2 a 3.3. Stejné údaje se použijí pro výpočet Sλ podle postupu v dodatku 2.

6.    Regulace a verifikace plynné směsi v průběhu zkoušky

6.1

Regulace a verifikace plynné směsi v průběhu zkoušky se provádí pomocí regulačního systému buď s uzavřenou smyčkou, nebo s otevřenou smyčkou.

6.2

Systém regulace směsi s otevřenou smyčkou

6.2.1

V tomto případě se analýza plynu, měření průtoku a výpočty podle bodů 1, 2, 3 a 4 provedou před zkouškou emisí.

6.2.2

Poměr plynu z plynovodu a příměsí se nastaví tak, aby hodnota Sλ byla pro dané referenční palivo v povoleném rozmezí uvedeném v tabulce 9.1.

6.2.3

Po nastavení relativních poměrů musí být tyto poměry udržovány beze změny po celou dobu zkoušky emisí. Upravovat jednotlivé průtoky za účelem zachování relativních poměrů je povoleno.

6.2.4

Po skončení zkoušky emisí se analýza složení plynu, měření průtoku a výpočty podle bodů 2, 3, 4 a 5 zopakují. Aby byla zkouška platná, musí hodnota Sλ zůstat v rozmezí stanoveném pro dané referenční palivo v tabulce 9.1.

6.3

Systém regulace směsi s uzavřenou smyčkou

6.3.1

V tomto případě se analýza složení plynu, měření průtoku a výpočty podle bodů 2, 3, 4 a 5 provádějí v intervalech během zkoušky emisí. Intervaly jsou zvoleny tak, aby zohledňovaly schopnosti plynového chromatografu a příslušného výpočetního systému, pokud jde o frekvenci měření.

6.3.2

Výsledky periodických měření a výpočtů se použijí k úpravě relativních poměrů plynu z plynovodu a příměsí tak, aby hodnota Sλ zůstávala v rozmezí stanoveném pro dané referenční palivo v tabulce 9.1. Frekvence úprav nesmí být vyšší než frekvence měření.

6.3.3

Aby byla zkouška platná, musí hodnota Sλ být v rozmezí stanoveném pro dané referenční palivo v tabulce 9.1 alespoň v 90 % bodů měření.




Dodatek 2

Výpočet faktoru posunu λ (Sλ)

1.    Výpočet

Faktor posunu λ (Sλ) ( 6 ) se vypočte pomocí rovnice (9-1):



image

(9-1)

kde:

Sλ

=

faktor posunu λ

inert %

=

% objemových inertních plynů v palivu (tj. N2, CO2, He atd.);

image

=

% objemových původního kyslíku v palivu;

n a m

=

vztahují se k průměrným hodnotám CnHm, které představují uhlovodíky v palivu, tj.:



image

(9-2)

image

(9-3)

kde:

CH4

=

% objemových methanu v palivu;

C2

=

% objemových všech uhlovodíků C2 (např.: C2H6, C2H4, atd.) v palivu;

C3

=

% objemových všech uhlovodíků C3 (např.: C3H8, C3H6 atd.) v palivu;

C4

=

% objemových všech uhlovodíků C4 (např.: C4H10, C4H8 atd.) v palivu;

C5

=

% objemových všech uhlovodíků C5 (např.: C5H12, C5H10 atd.) v palivu;

diluent

=

% objemových ředicích plynů v palivu (tj. O2*, N2, CO2, He atd.)

2.    Příklady výpočtu faktoru posunu λ Sλ:

Příklad 1: G25: CH4 = 86 %, N2 = 14 % (objemových)

image

image

image

Příklad 2: GR: CH4 = 87 %, C2H6 = 13 % (objemových)

image

image

image

Příklad 3: USA: CH4 = 89 %, C2H6 = 4,5 %, C3H8 = 2,3 %, C6H14 = 0,2 %, O2 = 0,6 %, N2 = 4 %

image

image

image

Alternativně k výše uvedené rovnici lze Sλ vypočítat z poměru stechiometrické spotřeby vzduchu čistého methanu k stechiometrické spotřebě vzduchu směsi paliva dodávané do motoru, jak je uvedeno níže.

Faktor posunu lambda (Sλ) vyjadřuje spotřebu kyslíku jakékoli směsi paliva ve vztahu ke spotřebě kyslíku čistého methanu. Spotřeba kyslíku znamená množství kyslíku potřebného k zoxidování methanu ve stechiometrickém složení reakčních partnerů na produkty úplného spalování (tj. oxid uhličitý a voda).

Pro spalování čistého methanu platí reakce uvedená v rovnici (9-4):



1 · CH 4 + 2 · O 2 → 1 · CO 2 + 2 · H 2 O

(9-4)

V tomto případě je poměr molekul ve stechiometrickém složení reakčních partnerů roven přesně 2:

image

kde:

nO 2

=

počet molekul kyslíku

nCH 4

=

počet molekul methanu

Spotřeba kyslíku u čistého methanu tedy je:

nO 2

=

2 ·nCH 4 s referenční hodnotou [nCH4 ] = 1kmol

Hodnotu Sλ lze určit z poměru stechiometrického složení kyslíku a methanu k poměru stechiometrického složení kyslíku a směsi paliva dodávané do motoru podle rovnice (9-5):



image

(9-5)

kde:

nblend

=

počet molekul směsi paliva

(nO 2)blend

=

poměr molekul ve stechiometrickém složení kyslíku a směsi paliva dodávaného do motoru

Jelikož vzduch obsahuje 21 % kyslíku, vypočte se stechiometrická spotřeba vzduchu Lst jakéhokoli paliva podle rovnice (9-6):



image

(9-6)

kde:

Lst,fuel

=

stechiometrická spotřeba vzduchu pro dané palivo

nO 2 fuel

=

stechiometrická spotřeba kyslíku pro dané palivo

Hodnotu Sλ lze tedy určit také z poměru stechiometrického složení vzduchu a methanu k poměru stechiometrického složení vzduchu a směsi paliva dodávané do motoru, tj. poměru stechiometrické spotřeby vzduchu methanu k poměru stechiometrické spotřeby vzduchu směsi paliva dodávané do motoru, jak ilustruje rovnice (9-7):



image

(9-7)

Pro vyjádření faktoru posunu lambda lze tedy použít jakýkoli výpočet, který konkretizuje stechiometrickou spotřebu vzduchu.




Dodatek 3

Korekce o CO2 ve výfukovém plynu z důvodu CO2 v plynném palivu

1.    Okamžitý hmotnostní průtok CO2 v proudu plynného paliva

1.1

Složení plynu a průtok plynu se stanoví podle požadavků oddílů 1 až 4 dodatku 1.

1.2

Okamžitý hmotnostní průtok CO2 v proudu plynu dodávaného do motoru se vypočte pomocí rovnice (9-8).



CO2i = (M CO2/M stream) · x CO2i · streami

(9-8)

kde:

CO2i

=

okamžitý hmotnostní průtok CO2 z proudu plynu [g/s]

streami,

=

okamžitý hmotnostní průtok proudu plynu [g/s]

x CO2i

=

molární zlomek CO2 v proudu plynu [–]

M CO2

=

molární hmotnost CO2 [g/mol]

M stream molární hmotnost proudu plynu [g/mol]

=

M stream se vypočte ze všech měřených složek (1, 2, …, n) pomocí rovnice (9-9).

M stream = x 1*M 1 + x 2*M 2 + ... + x n*M n



M stream = x 1 · M 1 + x 2 · M 2 + … + x n · M n

(9-9)

kde:

X 1, 2, n

=

molární zlomek každé měřené složky v proudu plynu (CH4, CO2, …) [–]

M 1, 2, n

=

molární hmotnost každé měřené složky v proudu plynu [g/mol]

1.3

Pro stanovení celkového hmotnostního průtoku CO2 v plynném palivu vstupujícím do motoru se výpočet podle rovnice (9-8) provede pro každý jednotlivý proud plynu obsahující CO2, který vstupuje do systému pro mísení plynu, a výsledky pro každý proud plynu se sečtou, nebo se provede výpočet podle rovnice (9-10) u smíseného plynu, který vychází z mísicího systému a vstupuje do motoru:



CO2i, fuel = CO2i, a + CO2i, b + … + CO2i, n

(9-10)

kde:

CO2i, fuel

=

okamžitý kombinovaný hmotnostní průtok CO2 pocházející z CO2 v plynném palivu, které vstupuje do motoru [g/s]

CO2i, a, b, …, n

=

okamžitý hmotnostní průtok CO2 pocházející z CO2 v každém jednotlivém v proudu plynu a, b, …, n [g/s]

2.    Výpočet specifických emisí CO2 u cyklů s neustálenými stavy (NRTC a LSI-NRTC) a RMC

2.1

Celková hmotnost emisí CO2 za zkoušku z CO2 v palivu m CO2, fuel [g/test] se vypočte sumací okamžitého hmotnostního průtoku CO2 v plynném palivu vstupujícím do motoru, fuel [g/s] během zkušebního cyklu pomocí rovnice (9-11):



image

(9-11)

kde:

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [–]

2.2

Celková hmotnost emisí CO2 m CO2 [g/test] použitá v rovnicích (7-61), (7-63), (7-128) nebo (7-130) v příloze VII pro výpočet specifických emisí e CO2 [g/kWh] se v těchto rovnicích nahradí korigovanou hodnotou m CO2, corr [g/test] vypočtenou pomocí rovnice (9-12).



m CO2, corr = m CO2m CO2, fuel

(9-12)

3.    Výpočet specifických emisí CO2 u NRSC s diskrétními režimy

3.1

Střední hmotnostní průtok emisí CO2 z CO2 v palivu za hodinu qm CO2, fuel nebo fuel [g/h] se vypočte pro každý jednotlivý zkušební režim z hodnot okamžitého hmotnostního průtoku CO2 fuel CO2i, fuel[g/s] z rovnice (9-10) naměřených během odběru vzorků v příslušném zkušebním režimu pomocí vzorce (9-13):



image

(9-13)

kde:

N

=

počet měření během zkušebního režimu [–]

3.2

Střední hmotnostní průtok emisí CO2 qm CO2 nebo [g/h] pro každý jednotlivý zkušební režim použitý v rovnicích (7-64) nebo (7-131) v příloze VII k výpočtu specifických emisí e CO2 [g/kWh] se v těchto rovnicích nahradí korigovanou hodnotou qm CO2, corr nebo corr [g/h] pro každý jednotlivý zkušební režim vypočtenou pomocí rovnice (9-14) nebo (9-15).



q m CO2, corr = q m CO2q m CO2, fuel

(9-14)

CO2, corr = CO2 CO2, fuel

(9-15)




PŘÍLOHA X

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dodání motoru bez systému následného zpracování výfukových plynů

1.

K samostatnému dodání podle čl. 43 odst. 3 nařízení (EU) 2016/1628 dochází, pokud výrobce a výrobce původního zařízení (OEM), který motor instaluje, jsou samostatnými právními subjekty, přičemž motor je dodán výrobcem z jednoho místa bez jeho systému následného zpracování výfukových plynů a systém následného zpracování výfukových plynů je dodán z jiného místa a/nebo v jiném okamžiku.

2.

V tomto případě výrobce:

2.1.

je odpovědný za uvedení motoru na trh a za to, že motor je ve shodě se schváleným typem motoru;

2.2.

objednává všechny samostatně dodávané části před dodáním motoru odděleně od jeho systému následného zpracování výfukových plynů;

2.3.

zpřístupní výrobci původního zařízení pokyny k instalaci motoru i systému následného zpracování výfukových plynů, identifikační značení samostatně dodávaných částí a informace nutné ke kontrole správného fungování smontovaného motoru podle schváleného typu motoru nebo rodiny motorů;

2.4.

uchovává:

(1) pokyny předané výrobci původního zařízení;

(2) seznam všech částí dodaných samostatně;

(3) záznamy zaslané zpět výrobcem původního zařízení potvrzující, že dodané motory byly uvedeny do shody podle oddílu 3;

2.4.1.

uchovává tyto záznamy po dobu nejméně 10 let;

2.4.2.

na žádost schvalovacího orgánu, Evropské komise nebo orgánů dozoru nad trhem jim tyto záznamy zpřístupní;

2.5.

zajistí, aby kromě povinného označení podle článku 32 nařízení (EU) 2016/1628 bylo na motor bez systému následného zpracování výfukových plynů umístěno dočasné označení podle čl. 33 odst. 1 uvedeného nařízení a v souladu s ustanoveními přílohy III prováděcího nařízení (EU) 2017/656;

2.6.

zajistí, aby samostatně dodávané části měly identifikační značení (např. číslo dílu);

2.7.

zajistí, aby v případě přechodného motoru bylo datum výroby motoru (včetně systému následného zpracování výfukových plynů) před datem uvedení motorů na trh, které je uvedeno v příloze III nařízení (EU) 2016/1628, jak vyžaduje čl. 3 odst. 7, 30 a 32 uvedeného nařízení.

2.7.1.

Záznamy podle bodu 2.4 musí obsahovat důkazy o tom, že systém následného zpracování výfukových plynů, který je součástí přechodného motoru, byl vyroben před uvedeným datem, není-li ze značení na systému následného zpracování výfukových plynů datum výroby zjevné.

3.

Výrobce původního zařízení:

3.1.

potvrdí výrobci, že motor byl uveden do shody se schváleným typem motoru nebo rodinou motorů podle obdržených pokynů a že byly provedeny všechny kontroly nutné k řádnému fungování smontovaného motoru podle schváleného typu motoru.

3.2.

Pokud výrobce výrobci původního zařízení dodává motory pravidelně, potvrzení podle bodu 3.1 je možné vydávat v pravidelných intervalech kratších než jeden rok, na jejichž frekvenci se obě strany dohodnou.




PŘÍLOHA XI

Podrobné technické specifikace a podmínky pro dočasné uvádění na trh za účelem provádění provozních zkoušek

Pro dočasné uvádění motorů na trh za účelem provádění provozních zkoušek podle čl. 34 odst. 4 nařízení (EU) 2016/1628 platí následující podmínky:

1.

Vlastníkem motoru zůstává výrobce do doby, než je dokončen postup podle bodu 5. Tímto není vyloučena možnost finanční dohody s výrobcem původního vybavení nebo konečnými uživateli, kteří se účastní zkoušení.

2.

Před uvedením motoru na trh výrobce informuje schvalovací orgán členského státu a sdělí mu svoje jméno (název) nebo ochrannou známku, unikátní identifikační číslo motoru, datum výroby motoru, veškeré příslušné informace týkající se emisních vlastností motorů a výrobce původního vybavení nebo konečné uživatele, kteří se účastní zkoušení.

3.

K motoru musí být přiloženo prohlášení o shodě dodané výrobcem, které splňuje ustanovení přílohy II prováděcího nařízení (EU) 2017/656; v prohlášení o shodě musí být zejména uvedeno, že jde o motor k provozním zkouškám dočasně uvedený na trh v souladu s čl. 34 odst. 4 nařízení (EU) 2016/1628.

4.

Motor musí nést povinné označení podle přílohy III prováděcího nařízení (EU) 2017/656.

5.

Po skončení zkoušek a v každém případě do 24 měsíců od uvedení motoru na trh výrobce zajistí buď stažení motoru z trhu, nebo jeho uvedení v soulad s nařízením (EU) 2016/1628. Výrobce informuje schvalující schvalovací orgán o tom, pro kterou z variant se rozhodl.

6.

Bez ohledu na bod 5 může výrobce u stejného schvalovacího orgánu podat řádně zdůvodněnou žádost o prodloužení doby zkoušení až o dalších 24 měsíců.

6.1.

Schvalovací orgán může žádost přijmout, shledá-li ji odůvodněnou. V takovém případě:

(1) výrobce vydá nové prohlášení o shodě pro tuto dodatečnou dobu a

(2) ustanovení bodu 5 se uplatní až do konce prodloužené doby, nebo v každém případě 48 měsíců po uvedení motoru na trh.




PŘÍLOHA XII

Podrobné technické specifikace a podmínky pro motory pro zvláštní účely

Pro uvádění motorů, které splňují mezní hodnoty emisí plynných a pevných znečišťujících částic pro motory pro zvláštní účely podle přílohy VI nařízení (EU) 2016/1628, na trh platí následující podmínky:

1.

Před uvedením motoru na trh přijme výrobce přiměřená opatření, aby zajistil, že motor bude instalován do nesilničního mobilního stroje, který bude používán výhradně v prostředí s nebezpečím výbuchu podle čl. 34 odst. 5 uvedeného nařízení nebo pro vypouštění a vytahování záchranných člunů provozovaných vnitrostátní záchrannou službou podle čl. 34 odst. 6 uvedeného nařízení.

2.

Pro účely bodu 1 je takovým přiměřeným opatřením písemné prohlášení výrobce původního zařízení nebo hospodářského subjektu, který je příjemcem motoru, v kterém se potvrzuje, že motor bude instalován do nesilničního mobilního stroje, který bude používán výhradně k těmto zvláštním účelům.

3.

Výrobce:

(1) uchová písemné prohlášení podle bodu 2 po dobu alespoň 10 let a

(2) na žádost schvalovacího orgánu, Evropské komise nebo orgánů dozoru nad trhem jim toto prohlášení zpřístupní.

4.

K motoru musí být přiloženo prohlášení o shodě dodané výrobcem, které splňuje ustanovení přílohy II prováděcího nařízení (EU) 2017/656; v prohlášení o shodě musí být zejména uvedeno, že jde o motor pro zvláštní účely uváděný na trh v souladu s podmínkami čl. 34 odst. 5 nebo 6 nařízení (EU) 2016/1628.

5.

Motor musí nést povinné označení podle přílohy III prováděcího nařízení (EU) 2017/656.




PŘÍLOHA XIII

Uznávání rovnocenných schválení typu motorů

1.

U rodin motorů nebo typů motorů kategorie NRE se uznávají jako rovnocenná EU schválením typu uděleným a povinným označením požadovaným podle nařízení (EU) 2016/1628 následující schválení typu a případná související povinná označení:

(1) EU schválení typu udělená na základě nařízení (ES) č. 595/2009 a jeho prováděcích opatření, pokud technická zkušebna potvrdí, že typ motoru splňuje:

(a) požadavky stanovené v dodatku 2 přílohy IV, je-li motor výhradně určen k použití v motorech etapy V kategorií IWP a IWA, podle čl. 4 odst. 1 bodu 1) písm. b) nařízení (EU) 2016/1628, nebo

(b) požadavky stanovené v dodatku 1 přílohy IV na motory nezahrnuté v písmeni a);

(2) schválení typu ve shodě s předpisem EHK OSN č. 49, série změn 06, pokud technická zkušebna potvrdí, že typ motoru splňuje:

(a) požadavky stanovené v dodatku 2 přílohy IV, je-li motor výhradně určen k použití v motorech etapy V kategorií IWP a IWA, podle čl. 4 odst. 1 bodu 1) písm. b) nařízení (EU) 2016/1628, nebo

(b) požadavky stanovené v dodatku 1 přílohy IV na motory nezahrnuté v písmeni a).




PŘÍLOHA XIV

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro výrobce původního zařízení

1.

Ustanovení čl. 43 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1628 požaduje po výrobci, aby výrobcům původního zařízení poskytl veškeré příslušné informace a pokyny, aby byla při instalaci do nesilničního mobilního stroje zajištěna shoda motoru se schváleným typem motoru. Pokyny pro tento účel musí být výrobci původního zařízení jasně komunikovány.

2.

Pokyny mohou být poskytnuty na papíře nebo v běžném elektronickém formátu.

3.

Pokud je stejnému výrobci původního zařízení dodáváno několik motorů, pro které platí stejné pokyny, stačí poskytnout pouze jedny pokyny.

4.

Informace a pokyny pro výrobce původního zařízení musí obsahovat alespoň:

(1) požadavky na instalaci pro dosažení emisní výkonnosti typu motoru, včetně pokud jde o systém pro regulaci emisí, které musí být zohledněny, aby bylo zajištěno správné fungování systému pro regulaci emisí;

(2) popis veškerých zvláštních podmínek nebo omezení týkajících se instalace nebo používání motoru, jak je uvedeno v certifikátu EU schválení typu podle přílohy IV prováděcího nařízení (EU) 2017/656;

(3) prohlášení o tom, že instalací nesmí být motor trvale omezen tak, aby pracoval pouze v rozsahu výkonu odpovídajícímu (pod)kategorii s mezními hodnotami emisí plynných a pevných znečišťujících látek přísnějšími, než jaké platí pro (pod)kategorii, do které motor patří;

(4) u rodin motorů, na které se vztahuje příloha V, horní a spodní mez příslušného kontrolního rozsahu a prohlášení, o tom, že instalací nesmí být motor omezen tak, aby pracoval pouze při rychlosti a zátěžových bodech mimo kontrolní rozsah křivky točivého momentu motoru;

(5) ve vhodných případech konstrukční požadavky na díly dodané výrobcem původního zařízení, které nejsou součástí motoru a které jsou nutné k tomu, aby po jejich instalaci byl motor ve shodě se schváleným typem motoru;

(6) ve vhodných případech konstrukční požadavky na nádrž s činidlem, včetně ochrany před zamrznutím, monitorování hladiny činidla a prostředků k odebírání vzorků činidla;

(7) ve vhodných případech informace o možné instalaci nevyhřívaného systému s činidlem;

(8) ve vhodných případech prohlášení o tom, že motor je určen výlučně k instalaci do sněhometů;

(9) ve vhodných případech prohlášení o tom, že výrobce původního zařízení poskytne systém varování podle dodatků 1 až 4 přílohy IV;

(10) ve vhodných případech informace o rozhraní mezi motorem a nesilničním mobilním strojem pro systém varování operátora uvedený v bodě 9;

(11) ve vhodných případech informace o rozhraní mezi motorem a nesilničním mobilním strojem pro systém upozornění operátora uvedený v bodě 5 dodatku 1 přílohy IV;

(12) ve vhodných případech informace o způsobu dočasné deaktivace systému upozornění operátora, jak je definováno v bodě 5.2.1 dodatku 1 přílohy IV;

(13) ve vhodných případech informace o funkci potlačení automatického omezení, jak je definováno v bodě 5.5 dodatku 1 přílohy IV;

(14) u motorů dual fuel:

(a) prohlášení o tom, že výrobce původního zařízení poskytne indikátor provozu v režimu dual fuel, jak je popsáno v bodě 4.3.1 přílohy VIII;

(b) prohlášení o tom, že výrobce původního zařízení poskytne systém varování dual fuel, jak je popsáno v bodě 4.3.2 přílohy VIII;

(c) informace o rozhraní mezi motorem a nesilničním mobilním strojem pro indikátor a systém varování operátora uvedený v písmenech a) a b) tohoto bodu;

(15) u motoru s proměnnými otáčkami kategorie IWP, který má schválení typu pro jedno nebo více použití ve vnitrozemské plavbě podle bodu 1.1.1.2 přílohy IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656, podrobnosti o každé (pod)kategorii a provozním režimu (režim otáček), pro které má motor schválení typu a na které může být při instalaci nastaven;

(16) u motoru s konstantními otáčkami, který je vybaven alternativními otáčkami, jak je uvedeno v bodě 1.1.2.3 přílohy IX prováděcího nařízení (EU) 2017/656:

(a) prohlášení o tom, že instalací motoru musí být zajištěno:

(i) že motor se před přenastavením regulátoru konstantních otáček na alternativní otáčky zastaví a

(ii) že regulátor konstantních otáček lze nastavit jen na výrobcem povolené alternativní otáčky;

(b) podrobnosti o každé (pod)kategorii a provozním režimu (režimu otáček), pro které má motor schválení typu a na které může být při instalaci nastaven;

(17) pokud je typ motoru vybaven funkcí volnoběžných otáček, které lze využívat během zapínání nebo vypínání motoru, jak je povoleno v čl. 3 odst. 18 nařízení (EU) 2016/1628, prohlášení o tom, že instalací motoru musí být zajištěno, že funkce regulátoru otáček se zapne před tím, než motor dostane požadavek na zvýšení zatížení z nulové hodnoty.

5.

Ustanovení čl. 43 odst. 3 nařízení (EU) 2016/1628 požaduje po výrobci, aby výrobcům původního zařízení poskytl veškeré příslušné informace a nezbytné pokyny, které výrobci původního zařízení poskytnou konečným uživatelům v souladu s přílohou XV.

6.

Ustanovení čl. 43 odst. 4 nařízení (EU) 2016/1628 požaduje po výrobci, aby výrobcům původního zařízení poskytl hodnotu emisí oxidu uhličitého (CO2) v g/kWh, která byla zjištěna v rámci postupu EU schválení typu a zaznamenána v certifikátu EU schválení typu. Výrobce původního zařízení tuto hodnotu poskytne konečným uživatelům spolu s tímto prohlášením: „Toto měření CO2 je výsledkem zkoušek o stanoveném počtu zkušebních cyklů v laboratorních podmínkách na (základním) motoru reprezentativním pro typ motoru (rodinu motorů) a nepředstavuje ani nevyjadřuje záruku výkonnosti konkrétního motoru.




PŘÍLOHA XV

Podrobné údaje o příslušných informacích a pokynech pro konečné uživatele

1.

Výrobce původního zařízení poskytne konečným uživatelům veškeré informace a nezbytné pokyny ke správné obsluze motoru tak, aby emise plynných a pevných znečišťujících látek z motoru splňovaly mezní hodnoty pro schválený typ motoru nebo rodinu motorů. Pokyny pro tento účel musí být konečným uživatelům jasně komunikovány.

2.

Pokyny pro konečné uživatele musí být:

2.1.

napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako pokyny pro konečného uživatele nesilničního mobilního stroje;

2.2.

dodány na papíře, nebo v běžném elektronickém formátu;

2.3.

součástí pokynů pro konečné uživatele nesilničního mobilního stroje, nebo být dodány jako samostatný dokument;

2.3.1.

jsou-li dodávány samostatně, musí být ve stejném formátu jako pokyny pro konečné uživatele nesilničního mobilního stroje.

3.

Informace a pokyny pro konečné uživatele musí obsahovat alespoň:

(1) popis jakýchkoli zvláštních podmínek nebo omezení souvisejících s použitím motoru, jak jsou uvedeny na certifikátu EU schválení typu podle přílohy IV prováděcího nařízení (EU) 2017/656;

(2) prohlášení o tom, že aby výkonnost motoru z hlediska emisí splňovala požadavky platící pro kategorii motoru, musí být motor včetně systému pro regulaci emisí provozován, používán a udržován v souladu s pokyny dodanými konečnému uživateli;

(3) prohlášení o tom, že by nemělo docházet k záměrným nedovoleným zásahům do systému pro regulaci emisí ani k jeho nesprávnému použití; zejména pokud jde o deaktivaci nebo nedodržování recirkulace výfukových plynů nebo systému dávkování činidla;

(4) prohlášení o tom, že je nezbytné urychleně napravit jakýkoli nesprávný provoz, použití nebo údržbu systému pro regulaci emisí v souladu s nápravnými opatřeními indikovanými varováními podle bodů (5) a (6);

(5) podrobná vysvětlení možných chybných funkcí systému pro regulaci emisí způsobených nesprávným provozem, použitím nebo údržbou instalovaného motoru, spolu s příslušnými varovnými signály a odpovídajícími nápravnými opatřeními;

(6) podrobná vysvětlení možných nesprávných použití nesilničního mobilního stroje, která by mohla mít za následek chybné funkce systému pro regulaci emisí, spolu s příslušnými varovnými signály a odpovídajícími nápravnými opatřeními;

(7) ve vhodných případech informace o možném použití nevyhřívané nádrže s činidlem a dávkovacího systému;

(8) ve vhodných případech prohlášení o tom, že motor je určen výlučně k použití ve sněhometech;

(9) u nesilničních mobilních strojů se systémem varování operátora definovaným v oddíle 4 dodatku 1 přílohy IV (kategorie NRE, NRG, IWP, IWA nebo RLR) a/nebo v oddíle 4 dodatku 4 přílohy IV (kategorie NRE, NRG, IWP, IWA nebo RLR) nebo oddílu 3 dodatku 3 přílohy IV (kategorie RLL) prohlášení o tom, že systém varování operátora informuje operátora stroje, když systém pro regulaci emisí nefunguje správně;

(10) u nesilničních mobilních strojů se systémem upozornění operátora definovaným v oddíle 5 dodatku 1 přílohy IV (kategorie NRE, NRG), prohlášení o tom, že ignorování signálů varování operátora povede k aktivaci systému upozornění operátora, což má za následek faktické vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu;

(11) u nesilničních mobilních strojů s funkcí potlačení automatického omezení definovanou v bodě 5.5 dodatku 1 přílohy IV k uvolnění plného výkonu motoru informace o ovládání této funkce;

(12) ve vhodných případech vysvětlení, jak fungují systémy varování a upozornění operátora uvedené v bodech (9), (10) a (11), včetně důsledků, jaké má ignorování systému varování a nedoplnění činidla (pokud je použito) nebo nenapravení problému na výkon a protokolování chyb;

(13) pokud jsou v protokolu palubního počítače vedeny záznamy o nedostatečném vstřikování činidla nebo nedostatečné jakosti činidla podle bodu 4.1 dodatku 2 přílohy IV (kategorie IWP, IWA, RLR), prohlášení o tom, že vnitrostátní kontrolní orgány mohou pomocí čtecího nástroje tyto záznamy přečíst;

(14) u nesilničních mobilních strojů, které jsou vybaveny zařízením k vyřazení upozornění operátora z provozu, jak je definováno v bodě 5.2.1 dodatku 1 přílohy IV, informace o ovládání této funkce a prohlášení o tom, že tato funkce bude aktivována pouze v případě nouze, že veškeré aktivace této funkce budou zaznamenány v protokolu palubního počítače a že vnitrostátní kontrolní orgány mohou pomocí čtecího nástroje tyto záznamy přečíst;

(15) informace o specifikacích paliva, které jsou nezbytné pro zaručení výkonnosti systému pro regulaci emisí podle požadavků přílohy I a ve shodě se specifikacemi uvedenými v EU schválení typu motoru včetně případného odkazu na normu EU nebo mezinárodní normu, a zejména:

(a) má-li být motor provozován v Unii na motorovou naftu nebo plynový olej pro nesilniční použití, prohlášení o tom, že musí být použito palivo s obsahem síry nejvýše 10 mg/kg (20 mg/kg v koncovém článku dodavatelského řetězce), s cetanovým číslem nejméně 45 a obsahem FAME nejvýše 7,0 % obj.;

(b) pokud jsou v souladu s prohlášením výrobce a s tím, co je uvedeno v certifikátu EU schválení typu, kompatibilní s použitím v motoru další paliva, palivové směsi nebo emulze, je třeba je uvést;

(16) informace o specifikacích mazacího oleje, které jsou nezbytné pro zaručení výkonnosti systému pro regulaci emisí;

(17) pokud systém pro regulaci emisí vyžaduje činidlo, vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo v roztoku, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, v souladu se specifikacemi uvedenými v EU schválení typu motoru;

(18) ve vhodných případech pokyny, jak má operátor stroje doplňovat pomocná činidla mezi běžnými intervaly údržby. V pokynech musí být uvedeno, jak má operátor doplňovat nádrž s činidlem a jak často ji má doplňovat v závislosti na používání nesilničního mobilního stroje;

(19) prohlášení o tom, že aby byla zaručena emisní výkonnost motoru, je nutné používat a doplňovat činidlo v souladu se specifikacemi uvedenými v bodě (17) a (18);

(20) požadavky na plánovanou údržbu z hlediska emisí, včetně veškerých plánovaných výměn součástí kritických z hlediska emisí;

(21) u motorů dual fuel:

(a) ve vhodných případech informace o indikátorech dual fuel popsaných v bodě 4.3 přílohy VIII;

(b) pokud má motor dual fuel omezení provozuschopnosti podle bodu 4.2.2.1 přílohy VIII (kromě kategorií IWP, IWA, RLL a RLR), prohlášení o tom, že aktivace servisního režimu má za následek faktické vyřazení nesilničního mobilního stroje z provozu;

(c) pokud je k dispozici funkce potlačení automatického omezení k uvolnění plného výkonu motoru, musí být dodány informace o ovládání této funkce;

(d) pokud motor dual fuel běží v servisním režimu podle bodu 4.2.2.2 přílohy VIII (kategorie IWP, IWA, RLL and RLR), prohlášení o tom, že aktivace servisního režimu bude zaznamenána do protokolu palubního počítače a že vnitrostátní kontrolní orgány mohou pomocí čtecího nástroje tyto záznamy přečíst.

4.

Jak požaduje čl. 43 odst. 4 nařízení (EU) 2016/1628, výrobci původního zařízení poskytnou konečným uživatelům hodnotu emisí oxidu uhličitého (CO2) v g/kWh, která byla zjištěna v rámci postupu EU schválení typu a zaznamenána v certifikátu EU schválení typu, spolu s tímto prohlášením: „Toto měření CO2 je výsledkem zkoušek o stanoveném počtu zkušebních cyklů v laboratorních podmínkách na (základním) motoru reprezentativním pro typ motoru (rodinu motorů) a nepředstavuje ani nevyjadřuje záruku výkonnosti konkrétního motoru.




PŘÍLOHA XVI

Výkonnostní normy a posuzování technických zkušeben

1.    Obecné požadavky

Technické zkušebny prokáží odpovídající schopnosti, zvláštní technické znalosti a prověřené zkušenosti v konkrétních kategoriích činnosti podle nařízení (EU) 2016/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení.

2.    Normy, jež musí technické zkušebny dodržovat

2.1

Technické zkušebny různých kategorií podle článku 45 nařízení (EU) 2016/1628 musí splňovat normy uvedené v dodatku 1 přílohy V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ( 7 ), které jsou relevantní pro činnosti, které provádějí.

2.2

Odkaz na článek 41 směrnice 2007/46/ES v uvedeném dodatku se považuje za odkaz na článek 45 nařízení (EU) 2016/1628.

2.3

Odkaz na přílohu IV směrnice 2007/46/ES v uvedeném dodatku se považuje za odkaz na nařízení (EU) 2016/1628 a nařízení v přenesené pravomoci a prováděcí nařízení přijatá podle uvedeného nařízení.

3.    Postup pro posouzení technických zkušeben

3.1

Soulad technických zkušeben s požadavky nařízení (EU) 2016/1628 a akty v přenesené pravomoci přijatými podle uvedeného nařízení se posuzuje v souladu s postupem stanoveným v dodatku 2 přílohy V směrnice 2007/46/ES.

3.2

Odkazy na článek 42 směrnice 2007/46/ES v dodatku 2 přílohy V směrnice 2007/46/ES se považují za odkazy na článek 48 nařízení (EU) 2016/1628.




PŘÍLOHA XVII

Vlastnosti zkušebních cyklů v ustáleném a neustáleném stavu

1.

Tabulky zkušebních režimů a váhových faktorů pro NRSC s diskrétními režimy jsou uvedeny v dodatku 1.

2.

Tabulky zkušebních režimů a váhových faktorů pro RMC jsou uvedeny v dodatku 2.

3.

Tabulky programů dynamometru pro zkoušky motorů ve zkušebních cyklech v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC) jsou uvedeny v dodatku 3.




Dodatek 1

NRSC v ustáleném stavu s diskrétními režimy

Zkušební cykly typu C



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu C1

Číslo režimu

1

2

3

4

5

6

7

8

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Točivý moment () (%)

100

75

50

10

100

75

50

0

Váhový faktor

0,15

0,15

0,15

0,1

0,1

0,1

0,1

0,15

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu C2

Číslo režimu

1

2

3

4

5

6

7

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Točivý moment () (%)

25

100

75

50

25

10

0

Váhový faktor

0,06

0,02

0,05

0,32

0,30

0,10

0,15

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

Zkušební cykly typu D



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu D2

Číslo režimu

(cyklus D2)

1

2

3

4

5

Otáčky ()

100 %

Točivý moment () (%)

100

75

50

25

10

Váhový faktor

0,05

0,25

0,3

0,3

0,1

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému netto výkonu deklarovanému výrobcem.

Zkušební cykly typu E



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklů typu E

Číslo režimu

(cyklus E2)

1

2

3

4

 

 

 

 

 

 

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Točivý moment () (%)

100

75

50

25

 

 

 

 

 

 

Váhový faktor

0,2

0,5

0,15

0,15

 

 

 

 

 

 

Číslo režimu

(cyklus E3)

1

2

3

4

Otáčky () (%)

100

91

80

63

Výkon () (%)

100

75

50

25

Váhový faktor

0,2

0,5

0,15

0,15

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému netto výkonu deklarovanému výrobcem při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Procento výkonu je ve vztahu k maximálnímu jmenovitému výkonu při 100 % otáčkách.

Zkušební cyklus typu F



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu typu F

Číslo režimu

1

()

3

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Výkon (%)

100 ()

50 ()

()

Váhový faktor

0,15

0,25

0,6

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento výkonu v tomto režimu je ve vztahu k výkonu v režimu 1.

(3)   Procento výkonu v tomto režimu je ve vztahu k maximálnímu netto výkonu při přikázaných otáčkách motoru.

(4)   U motorů používajících diskrétní systém regulace (tj. regulaci typu výřez, „notch“) je režim 2 definován jako provoz ve výřezu nejbližším režimu 2 nebo 35 % jmenovitého výkonu.

Zkušební cyklus typu G



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu typu G

Číslo režimu (cyklus G1)

 

 

 

 

 

1

2

3

4

5

6

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Točivý moment () %

 

 

 

 

 

100

75

50

25

10

0

Váhový faktor

 

 

 

 

 

0,09

0,20

0,29

0,30

0,07

0,05

Číslo režimu (cyklus G2)

1

2

3

4

5

 

 

 

 

 

6

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Točivý moment () %

100

75

50

25

10

 

 

 

 

 

0

Váhový faktor

0,09

0,20

0,29

0,30

0,07

 

 

 

 

 

0,05

Číslo režimu (cyklus G3)

1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2

Otáčky ()

100 %

Mezilehlé

Volnoběh

Točivý moment () %

100

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0

Váhový faktor

0,85

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0,15

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

Zkušební cyklus typu H



Tabulka se zkušebními režimy a váhovými faktory cyklu typu H

Číslo režimu

1

2

3

4

5

Otáčky () (%)

100

85

75

65

Volnoběh

Točivý moment () (%)

100

51

33

19

0

Váhový faktor

0,12

0,27

0,25

0,31

0,05

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.




Dodatek 2

Cykly v ustáleném stavu s lineárními přechody mezi režimy (RMC)

Zkušební cykly typu C



Tabulka zkušebních cyklů RMC-C1

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

126

Volnoběh

0

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

159

Mezilehlé

100

2b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

3a Ustálený stav

160

Mezilehlé

50

3b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

4a Ustálený stav

162

Mezilehlé

75

4b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

5a Ustálený stav

246

100 %

100

5b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

6a Ustálený stav

164

100 %

10

6b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

7a Ustálený stav

248

100 %

75

7b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

8a Ustálený stav

247

100 %

50

8b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

9 Ustálený stav

128

Volnoběh

0

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.



Tabulka zkušebních cyklů RMC-C2

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

119

Volnoběh

0

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

29

Mezilehlé

100

2b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

3a Ustálený stav

150

Mezilehlé

10

3b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

4a Ustálený stav

80

Mezilehlé

75

4b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

5a Ustálený stav

513

Mezilehlé

25

5b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

6a Ustálený stav

549

Mezilehlé

50

6b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

7a Ustálený stav

96

100 %

25

7b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

8 Ustálený stav

124

Volnoběh

0

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.

Zkušební cykly typu D



Tabulka zkušebních cyklů RMC-D2

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru (%) ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

53

100

100

1b Přechod

20

100

Lineární přechod

2a Ustálený stav

101

100

10

2b Přechod

20

100

Lineární přechod

3a Ustálený stav

277

100

75

3b Přechod

20

100

Lineární přechod

4a Ustálený stav

339

100

25

4b Přechod

20

100

Lineární přechod

5 Ustálený stav

350

100

50

(1)    (a) Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)    (b) Procento točivého momentu je ve vztahu k točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému netto výkonu deklarovanému výrobcem.

(3)    (c) Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim.

Zkušební cykly typu E



Tabulka zkušebních cyklů RMC-E2

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru (%) ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

229

100

100

1b Přechod

20

100

Lineární přechod

2a Ustálený stav

166

100

25

2b Přechod

20

100

Lineární přechod

3a Ustálený stav

570

100

75

3b Přechod

20

100

Lineární přechod

4 Ustálený stav

175

100

50

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu odpovídajícímu jmenovitému netto výkonu deklarovanému výrobcem při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim.



Tabulka zkušebních cyklů RMC-E3

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru (%) () ()

Výkon (%) () ()

1a Ustálený stav

229

100

100

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

166

63

25

2b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

3a Ustálený stav

570

91

75

3b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

4 Ustálený stav

175

80

50

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento výkonu je ve vztahu k maximálnímu jmenovitému netto výkonu při 100 % otáčkách.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru.

Zkušební cyklus typu F



Tabulka zkušebních cyklů RMC-F

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Výkon (%) ()

1a Ustálený stav

350

Volnoběh

()

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav ()

280

Mezilehlé

50 ()

2b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

3a Ustálený stav

160

100 %

100 ()

3b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

4 Ustálený stav

350

Volnoběh

()

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento výkonu v tomto režimu je ve vztahu k netto výkonu v režimu 3a.

(3)   Procento výkonu v tomto režimu je ve vztahu k maximálnímu netto výkonu při přikázaných otáčkách motoru.

(4)   U motorů používajících diskrétní systém regulace (tj. regulaci typu výřez, „notch“) je režim 2 definován jako provoz ve výřezu nejbližším režimu 2a nebo 35 % jmenovitého výkonu.

(5)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.

Zkušební cykly typu G



Tabulka zkušebních cyklů RMC-G1

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

41

Volnoběh

0

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

135

Mezilehlé

100

2b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

3a Ustálený stav

112

Mezilehlé

10

3b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

4a Ustálený stav

337

Mezilehlé

75

4b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

5a Ustálený stav

518

Mezilehlé

25

5b Přechod

20

Mezilehlé

Lineární přechod

6a Ustálený stav

494

Mezilehlé

50

6b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

7 Ustálený stav

43

Volnoběh

0

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.



Tabulka zkušebních cyklů RMC-G2

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

41

Volnoběh

0

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

135

100 %

100

2b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

3a Ustálený stav

112

100 %

10

3b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

4a Ustálený stav

337

100 %

75

4b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

5a Ustálený stav

518

100 %

25

5b Přechod

20

100 %

Lineární přechod

6a Ustálený stav

494

100 %

50

6b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

7 Ustálený stav

43

Volnoběh

0

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.

Zkušební cyklus typu H



Tabulka zkušebních cyklů RMC-H

RMC

Číslo režimu

Čas v režimu (sekundy)

Otáčky motoru () ()

Točivý moment (%) () ()

1a Ustálený stav

27

Volnoběh

0

1b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

2a Ustálený stav

121

100 %

100

2b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

3a Ustálený stav

347

65 %

19

3b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

4a Ustálený stav

305

85 %

51

4b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

5a Ustálený stav

272

75 %

33

5b Přechod

20

Lineární přechod

Lineární přechod

6 Ustálený stav

28

Volnoběh

0

(1)   Viz body 5.2.5, 7.6 a 7.7 přílohy VI pro stanovení požadovaných zkušebních otáček.

(2)   Procento točivého momentu je ve vztahu k maximálnímu točivému momentu při přikázaných otáčkách motoru.

(3)   Mezi režimy se přechází přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se přikáže lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se přikáže obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.




Dodatek 3

2.4.2.1.    Zkušební cykly v neustáleném stavu (NRTC a LSI-NRTC)

Program dynamometru pro zkoušky motorů v cyklu NRTC



Čas (s)

Normalizované otáčky (%)

Normalizovaný točivý moment (%)

1

0

0

2

0

0

3

0

0

4

0

0

5

0

0

6

0

0

7

0

0

8

0

0

9

0

0

10

0

0

11

0

0

12

0

0

13

0

0

14

0

0

15

0

0

16

0

0

17

0

0

18

0

0

19

0

0

20

0

0

21

0

0

22

0

0

23

0

0

24

1

3

25

1

3

26

1

3

27

1

3

28

1

3

29

1

3

30

1

6

31

1

6

32

2

1

33

4

13

34

7

18

35

9

21

36

17

20

37

33

42

38

57

46

39

44

33

40

31

0

41

22

27

42

33

43

43

80

49

44

105

47

45

98

70

46

104

36

47

104

65

48

96

71

49

101

62

50

102

51

51

102

50

52

102

46

53

102

41

54

102

31

55

89

2

56

82

0

57

47

1

58

23

1

59

1

3

60

1

8

61

1

3

62

1

5

63

1

6

64

1

4

65

1

4

66

0

6

67

1

4

68

9

21

69

25

56

70

64

26

71

60

31

72

63

20

73

62

24

74

64

8

75

58

44

76

65

10

77

65

12

78

68

23

79

69

30

80

71

30

81

74

15

82

71

23

83

73

20

84

73

21

85

73

19

86

70

33

87

70

34

88

65

47

89

66

47

90

64

53

91

65

45

92

66

38

93

67

49

94

69

39

95

69

39

96

66

42

97

71

29

98

75

29

99

72

23

100

74

22

101

75

24

102

73

30

103

74

24

104

77

6

105

76

12

106

74

39

107

72

30

108

75

22

109

78

64

110

102

34

111

103

28

112

103

28

113

103

19

114

103

32

115

104

25

116

103

38

117

103

39

118

103

34

119

102

44

120

103

38

121

102

43

122

103

34

123

102

41

124

103

44

125

103

37

126

103

27

127

104

13

128

104

30

129

104

19

130

103

28

131

104

40

132

104

32

133

101

63

134

102

54

135

102

52

136

102

51

137

103

40

138

104

34

139

102

36

140

104

44

141

103

44

142

104

33

143

102

27

144

103

26

145

79

53

146

51

37

147

24

23

148

13

33

149

19

55

150

45

30

151

34

7

152

14

4

153

8

16

154

15

6

155

39

47

156

39

4

157

35

26

158

27

38

159

43

40

160

14

23

161

10

10

162

15

33

163

35

72

164

60

39

165

55

31

166

47

30

167

16

7

168

0

6

169

0

8

170

0

8

171

0

2

172

2

17

173

10

28

174

28

31

175

33

30

176

36

0

177

19

10

178

1

18

179

0

16

180

1

3

181

1

4

182

1

5

183

1

6

184

1

5

185

1

3

186

1

4

187

1

4

188

1

6

189

8

18

190

20

51

191

49

19

192

41

13

193

31

16

194

28

21

195

21

17

196

31

21

197

21

8

198

0

14

199

0

12

200

3

8

201

3

22

202

12

20

203

14

20

204

16

17

205

20

18

206

27

34

207

32

33

208

41

31

209

43

31

210

37

33

211

26

18

212

18

29

213

14

51

214

13

11

215

12

9

216

15

33

217

20

25

218

25

17

219

31

29

220

36

66

221

66

40

222

50

13

223

16

24

224

26

50

225

64

23

226

81

20

227

83

11

228

79

23

229

76

31

230

68

24

231

59

33

232

59

3

233

25

7

234

21

10

235

20

19

236

4

10

237

5

7

238

4

5

239

4

6

240

4

6

241

4

5

242

7

5

243

16

28

244

28

25

245

52

53

246

50

8

247

26

40

248

48

29

249

54

39

250

60

42

251

48

18

252

54

51

253

88

90

254

103

84

255

103

85

256

102

84

257

58

66

258

64

97

259

56

80

260

51

67

261

52

96

262

63

62

263

71

6

264

33

16

265

47

45

266

43

56

267

42

27

268

42

64

269

75

74

270

68

96

271

86

61

272

66

0

273

37

0

274

45

37

275

68

96

276

80

97

277

92

96

278

90

97

279

82

96

280

94

81

281

90

85

282

96

65

283

70

96

284

55

95

285

70

96

286

79

96

287

81

71

288

71

60

289

92

65

290

82

63

291

61

47

292

52

37

293

24

0

294

20

7

295

39

48

296

39

54

297

63

58

298

53

31

299

51

24

300

48

40

301

39

0

302

35

18

303

36

16

304

29

17

305

28

21

306

31

15

307

31

10

308

43

19

309

49

63

310

78

61

311

78

46

312

66

65

313

78

97

314

84

63

315

57

26

316

36

22

317

20

34

318

19

8

319

9

10

320

5

5

321

7

11

322

15

15

323

12

9

324

13

27

325

15

28

326

16

28

327

16

31

328

15

20

329

17

0

330

20

34

331

21

25

332

20

0

333

23

25

334

30

58

335

63

96

336

83

60

337

61

0

338

26

0

339

29

44

340

68

97

341

80

97

342

88

97

343

99

88

344

102

86

345

100

82

346

74

79

347

57

79

348

76

97

349

84

97

350

86

97

351

81

98

352

83

83

353

65

96

354

93

72

355

63

60

356

72

49

357

56

27

358

29

0

359

18

13

360

25

11

361

28

24

362

34

53

363

65

83

364

80

44

365

77

46

366

76

50

367

45

52

368

61

98

369

61

69

370

63

49

371

32

0

372

10

8

373

17

7

374

16

13

375

11

6

376

9

5

377

9

12

378

12

46

379

15

30

380

26

28

381

13

9

382

16

21

383

24

4

384

36

43

385

65

85

386

78

66

387

63

39

388

32

34

389

46

55

390

47

42

391

42

39

392

27

0

393

14

5

394

14

14

395

24

54

396

60

90

397

53

66

398

70

48

399

77

93

400

79

67

401

46

65

402

69

98

403

80

97

404

74

97

405

75

98

406

56

61

407

42

0

408

36

32

409

34

43

410

68

83

411

102

48

412

62

0

413

41

39

414

71

86

415

91

52

416

89

55

417

89

56

418

88

58

419

78

69

420

98

39

421

64

61

422

90

34

423

88

38

424

97

62

425

100

53

426

81

58

427

74

51

428

76

57

429

76

72

430

85

72

431

84

60

432

83

72

433

83

72

434

86

72

435

89

72

436

86

72

437

87

72

438

88

72

439

88

71

440

87

72

441

85

71

442

88

72

443

88

72

444

84

72

445

83

73

446

77

73

447

74

73

448

76

72

449

46

77

450

78

62

451

79

35

452

82

38

453

81

41

454

79

37

455

78

35

456

78

38

457

78

46

458

75

49

459

73

50

460

79

58

461

79

71

462

83

44

463

53

48

464

40

48

465

51

75

466

75

72

467

89

67

468

93

60

469

89

73

470

86

73

471

81

73

472

78

73

473

78

73

474

76

73

475

79

73

476

82

73

477

86

73

478

88

72

479

92

71

480

97

54

481

73

43

482

36

64

483

63

31

484

78

1

485

69

27

486

67

28

487

72

9

488

71

9

489

78

36

490

81

56

491

75

53

492

60

45

493

50

37

494

66

41

495

51

61

496

68

47

497

29

42

498

24

73

499

64

71

500

90

71

501

100

61

502

94

73

503

84

73

504

79

73

505

75

72

506

78

73

507

80

73

508

81

73

509

81

73

510

83

73

511

85

73

512

84

73

513

85

73

514

86

73

515

85

73

516

85

73

517

85

72

518

85

73

519

83

73

520

79

73

521

78

73

522

81

73

523

82

72

524

94

56

525

66

48

526

35

71

527

51

44

528

60

23

529

64

10

530

63

14

531

70

37

532

76

45

533

78

18

534

76

51

535

75

33

536

81

17

537

76

45

538

76

30

539

80

14

540

71

18

541

71

14

542

71

11

543

65

2

544

31

26

545

24

72

546

64

70

547

77

62

548

80

68

549

83

53

550

83

50

551

83

50

552

85

43

553

86

45

554

89

35

555

82

61

556

87

50

557

85

55

558

89

49

559

87

70

560

91

39

561

72

3

562

43

25

563

30

60

564

40

45

565

37

32

566

37

32

567

43

70

568

70

54

569

77

47

570

79

66

571

85

53

572

83

57

573

86

52

574

85

51

575

70

39

576

50

5

577

38

36

578

30

71

579

75

53

580

84

40

581

85

42

582

86

49

583

86

57

584

89

68

585

99

61

586

77

29

587

81

72

588

89

69

589

49

56

590

79

70

591

104

59

592

103

54

593

102

56

594

102

56

595

103

61

596

102

64

597

103

60

598

93

72

599

86

73

600

76

73

601

59

49

602

46

22

603

40

65

604

72

31

605

72

27

606

67

44

607

68

37

608

67

42

609

68

50

610

77

43

611

58

4

612

22

37

613

57

69

614

68

38

615

73

2

616

40

14

617

42

38

618

64

69

619

64

74

620

67

73

621

65

73

622

68

73

623

65

49

624

81

0

625

37

25

626

24

69

627

68

71

628

70

71

629

76

70

630

71

72

631

73

69

632

76

70

633

77

72

634

77

72

635

77

72

636

77

70

637

76

71

638

76

71

639

77

71

640

77

71

641

78

70

642

77

70

643

77

71

644

79

72

645

78

70

646

80

70

647

82

71

648

84

71

649

83

71

650

83

73

651

81

70

652

80

71

653

78

71

654

76

70

655

76

70

656

76

71

657

79

71

658

78

71

659

81

70

660

83

72

661

84

71

662

86

71

663

87

71

664

92

72

665

91

72

666

90

71

667

90

71

668

91

71

669

90

70

670

90

72

671

91

71

672

90

71

673

90

71

674

92

72

675

93

69

676

90

70

677

93

72

678

91

70

679

89

71

680

91

71

681

90

71

682

90

71

683

92

71

684

91

71

685

93

71

686

93

68

687

98

68

688

98

67

689

100

69

690

99

68

691

100

71

692

99

68

693

100

69

694

102

72

695

101

69

696

100

69

697

102

71

698

102

71

699

102

69

700

102

71

701

102

68

702

100

69

703

102

70

704

102

68

705

102

70

706

102

72

707

102

68

708

102

69

709

100

68

710

102

71

711

101

64

712

102

69

713

102

69

714

101

69

715

102

64

716

102

69

717

102

68

718

102

70

719

102

69

720

102

70

721

102

70

722

102

62

723

104

38

724

104

15

725

102

24

726

102

45

727

102

47

728

104

40

729

101

52

730

103

32

731

102

50

732

103

30

733

103

44

734

102

40

735

103

43

736

103

41

737

102

46

738

103

39

739

102

41

740

103

41

741

102

38

742

103

39

743

102

46

744

104

46

745

103

49

746

102

45

747

103

42

748

103

46

749

103

38

750

102

48

751

103

35

752

102

48

753

103

49

754

102

48

755

102

46

756

103

47

757

102

49

758

102

42

759

102

52

760

102

57

761

102

55

762

102

61

763

102

61

764

102

58

765

103

58

766

102

59

767

102

54

768

102

63

769

102

61

770

103

55

771

102

60

772

102

72

773

103

56

774

102

55

775

102

67

776

103

56

777

84

42

778

48

7

779

48

6

780

48

6

781

48

7

782

48

6

783

48

7

784

67

21

785

105

59

786

105

96

787

105

74

788

105

66

789

105

62

790

105

66

791

89

41

792

52

5

793

48

5

794

48

7

795

48

5

796

48

6

797

48

4

798

52

6

799

51

5

800

51

6

801

51

6

802

52

5

803

52

5

804

57

44

805

98

90

806

105

94

807

105

100

808

105

98

809

105

95

810

105

96

811

105

92

812

104

97

813

100

85

814

94

74

815

87

62

816

81

50

817

81

46

818

80

39

819

80

32

820

81

28

821

80

26

822

80

23

823

80

23

824

80

20

825

81

19

826

80

18

827

81

17

828

80

20

829

81

24

830

81

21

831

80

26

832

80

24

833

80

23

834

80

22

835

81

21

836

81

24

837

81

24

838

81

22

839

81

22

840

81

21

841

81

31

842

81

27

843

80

26

844

80

26

845

81

25

846

80

21

847

81

20

848

83

21

849

83

15

850

83

12

851

83

9

852

83

8

853

83

7

854

83

6

855

83

6

856

83

6

857

83

6

858

83

6

859

76

5

860

49

8

861

51

7

862

51

20

863

78

52

864

80

38

865

81

33

866

83

29

867

83

22

868

83

16

869

83

12

870

83

9

871

83

8

872

83

7

873

83

6

874

83

6

875

83

6

876

83

6

877

83

6

878

59

4

879

50

5

880

51

5

881

51

5

882

51

5

883

50

5

884

50

5

885

50

5

886

50

5

887

50

5

888

51

5

889

51

5

890

51

5

891

63

50

892

81

34

893

81

25

894

81

29

895

81

23

896

80

24

897

81

24

898

81

28

899

81

27

900

81

22

901

81

19

902

81

17

903

81

17

904

81

17

905

81

15

906

80

15

907

80

28

908

81

22

909

81

24

910

81

19

911

81

21

912

81

20

913

83

26

914

80

63

915

80

59

916

83

100

917

81

73

918

83

53

919

80

76

920

81

61

921

80

50

922

81

37

923

82

49

924

83

37

925

83

25

926

83

17

927

83

13

928

83

10

929

83

8

930

83

7

931

83

7

932

83

6

933

83

6

934

83

6

935

71

5

936

49

24

937

69

64

938

81

50

939

81

43

940

81

42

941

81

31

942

81

30

943

81

35

944

81

28

945

81

27

946

80

27

947

81

31

948

81

41

949

81

41

950

81

37

951

81

43

952

81

34

953

81

31

954

81

26

955

81

23

956

81

27

957

81

38

958

81

40

959

81

39

960

81

27

961

81

33

962

80

28

963

81

34

964

83

72

965

81

49

966

81

51

967

80

55

968

81

48

969

81

36

970

81

39

971

81

38

972

80

41

973

81

30

974

81

23

975

81

19

976

81

25

977

81

29

978

83

47

979

81

90

980

81

75

981

80

60

982

81

48

983

81

41

984

81

30

985

80

24

986

81

20

987

81

21

988

81

29

989

81

29

990

81

27

991

81

23

992

81

25

993

81

26

994

81

22

995

81

20

996

81

17

997

81

23

998

83

65

999

81

54

1000

81

50

1001

81

41

1002

81

35

1003

81

37

1004

81

29

1005

81

28

1006

81

24

1007

81

19

1008

81

16

1009

80

16

1010

83

23

1011

83

17

1012

83

13

1013

83

27

1014

81

58

1015

81

60

1016

81

46

1017

80

41

1018

80

36

1019

81

26

1020

86

18

1021

82

35

1022

79

53

1023

82

30

1024

83

29

1025

83

32

1026

83

28

1027

76

60

1028

79

51

1029

86

26

1030

82

34

1031

84

25

1032

86

23

1033

85

22

1034

83

26

1035

83

25

1036

83

37

1037

84

14

1038

83

39

1039

76

70

1040

78

81

1041

75

71

1042

86

47

1043

83

35

1044

81

43

1045

81

41

1046

79

46

1047

80

44

1048

84

20

1049

79

31

1050

87

29

1051

82

49

1052

84

21

1053

82

56

1054

81

30

1055

85

21

1056

86

16

1057

79

52

1058

78

60

1059

74

55

1060

78

84

1061

80

54

1062

80

35

1063

82

24

1064

83

43

1065

79

49

1066

83

50

1067

86

12

1068

64

14

1069

24

14

1070

49

21

1071

77

48

1072

103

11

1073

98

48

1074

101

34

1075

99

39

1076

103

11

1077

103

19

1078

103

7

1079

103

13

1080

103

10

1081

102

13

1082

101

29

1083

102

25

1084

102

20

1085

96

60

1086

99

38

1087

102

24

1088

100

31

1089

100

28

1090

98

3

1091

102

26

1092

95

64

1093

102

23

1094

102

25

1095

98

42

1096

93

68

1097

101

25

1098

95

64

1099

101

35

1100

94

59

1101

97

37

1102

97

60

1103

93

98

1104

98

53

1105

103

13

1106

103

11

1107

103

11

1108

103

13

1109

103

10

1110

103

10

1111

103

11

1112

103

10

1113

103

10

1114

102

18

1115

102

31

1116

101

24

1117

102

19

1118

103

10

1119

102

12

1120

99

56

1121

96

59

1122

74

28

1123

66

62

1124

74

29

1125

64

74

1126

69

40

1127

76

2

1128

72

29

1129

66

65

1130

54

69

1131

69

56

1132

69

40

1133

73

54

1134

63

92

1135

61

67

1136

72

42

1137

78

2

1138

76

34

1139

67

80

1140

70

67

1141

53

70

1142

72

65

1143

60

57

1144

74

29

1145

69

31

1146

76

1

1147

74

22

1148

72

52

1149

62

96

1150

54

72

1151

72

28

1152

72

35

1153

64

68

1154

74

27

1155

76

14

1156

69

38

1157

66

59

1158

64

99

1159

51

86

1160

70

53

1161

72

36

1162

71

47

1163

70

42

1164

67

34

1165

74

2

1166

75

21

1167

74

15

1168

75

13

1169

76

10

1170

75

13

1171

75

10

1172

75

7

1173

75

13

1174

76

8

1175

76

7

1176

67

45

1177

75

13

1178

75

12

1179

73

21

1180

68

46

1181

74

8

1182

76

11

1183

76

14

1184

74

11

1185

74

18

1186

73

22

1187

74

20

1188

74

19

1189

70

22

1190

71

23

1191

73

19

1192

73

19

1193

72

20

1194

64

60

1195

70

39

1196

66

56

1197

68

64

1198

30

68

1199

70

38

1200

66

47

1201

76

14

1202

74

18

1203

69

46

1204

68

62

1205

68

62

1206

68

62

1207

68

62

1208

68

62

1209

68

62

1210

54

50

1211

41

37

1212

27

25

1213

14

12

1214

0

0

1215

0

0

1216

0

0

1217

0

0

1218

0

0

1219

0

0

1220

0

0

1221

0

0

1222

0

0

1223

0

0

1224

0

0

1225

0

0

1226

0

0

1227

0

0

1228

0

0

1229

0

0

1230

0

0

1231

0

0

1232

0

0

1233

0

0

1234

0

0

1235

0

0

1236

0

0

1237

0

0

1238

0

0

Program dynamometru pro zkoušky motorů v cyklu LSI-NRTC



Čas (s)

Normalizované otáčky (%)

Normalizovaný točivý moment (%)

0

0

0

1

0

0

2

0

0

3

0

0

4

0

0

5

0

0

6

0

0

7

0

0

8

0

0

9

1

8

10

6

54

11

8

61

12

34

59

13

22

46

14

5

51

15

18

51

16

31

50

17

30

56

18

31

49

19

25

66

20

58

55

21

43

31

22

16

45

23

24

38

24

24

27

25

30

33

26

45

65

27

50

49

28

23

42

29

13

42

30

9

45

31

23

30

32

37

45

33

44

50

34

49

52

35

55

49

36

61

46

37

66

38

38

42

33

39

17

41

40

17

37

41

7

50

42

20

32

43

5

55

44

30

42

45

44

53

46

45

56

47

41

52

48

24

41

49

15

40

50

11

44

51

32

31

52

38

54

53

38

47

54

9

55

55

10

50

56

33

55

57

48

56

58

49

47

59

33

44

60

52

43

61

55

43

62

59

38

63

44

28

64

24

37

65

12

44

66

9

47

67

12

52

68

34

21

69

29

44

70

44

54

71

54

62

72

62

57

73

72

56

74

88

71

75

100

69

76

100

34

77

100

42

78

100

54

79

100

58

80

100

38

81

83

17

82

61

15

83

43

22

84

24

35

85

16

39

86

15

45

87

32

34

88

14

42

89

8

48

90

5

51

91

10

41

92

12

37

93

4

47

94

3

49

95

3

50

96

4

49

97

4

48

98

8

43

99

2

51

100

5

46

101

8

41

102

4

47

103

3

49

104

6

45

105

3

48

106

10

42

107

18

27

108

3

50

109

11

41

110

34

29

111

51

57

112

67

63

113

61

32

114

44

31

115

48

54

116

69

65

117

85

65

118

81

29

119

74

21

120

62

23

121

76

58

122

96

75

123

100

77

124

100

27

125

100

79

126

100

79

127

100

81

128

100

57

129

99

52

130

81

35

131

69

29

132

47

22

133

34

28

134

27

37

135

83

60

136

100

74

137

100

7

138

100

2

139

70

18

140

23

39

141

5

54

142

11

40

143

11

34

144

11

41

145

19

25

146

16

32

147

20

31

148

21

38

149

21

42

150

9

51

151

4

49

152

2

51

153

1

58

154

21

57

155

29

47

156

33

45

157

16

49

158

38

45

159

37

43

160

35

42

161

39

43

162

51

49

163

59

55

164

65

54

165

76

62

166

84

59

167

83

29

168

67

35

169

84

54

170

90

58

171

93

43

172

90

29

173

66

19

174

52

16

175

49

17

176

56

38

177

73

71

178

86

80

179

96

75

180

89

27

181

66

17

182

50

18

183

36

25

184

36

24

185

38

40

186

40

50

187

27

48

188

19

48

189

23

50

190

19

45

191

6

51

192

24

48

193

49

67

194

47

49

195

22

44

196

25

40

197

38

54

198

43

55

199

40

52

200

14

49

201

11

45

202

7

48

203

26

41

204

41

59

205

53

60

206

44

54

207

22

40

208

24

41

209

32

53

210

44

74

211

57

25

212

22

49

213

29

45

214

19

37

215

14

43

216

36

40

217

43

63

218

42

49

219

15

50

220

19

44

221

47

59

222

67

80

223

76

74

224

87

66

225

98

61

226

100

38

227

97

27

228

100

53

229

100

72

230

100

49

231

100

4

232

100

13

233

87

15

234

53

26

235

33

27

236

39

19

237

51

33

238

67

54

239

83

60

240

95

52

241

100

50

242

100

36

243

100

25

244

85

16

245

62

16

246

40

26

247

56

39

248

81

75

249

98

86

250

100

76

251

100

51

252

100

78

253

100

83

254

100

100

255

100

66

256

100

85

257

100

72

258

100

45

259

98

58

260

60

30

261

43

32

262

71

36

263

44

32

264

24

38

265

42

17

266

22

51

267

13

53

268

23

45

269

29

50

270

28

42

271

21

55

272

34

57

273

44

47

274

19

46

275

13

44

276

25

36

277

43

51

278

55

73

279

68

72

280

76

63

281

80

45

282

83

40

283

78

26

284

60

20

285

47

19

286

52

25

287

36

30

288

40

26

289

45

34

290

47

35

291

42

28

292

46

38

293

48

44

294

68

61

295

70

47

296

48

28

297

42

22

298

31

29

299

22

35

300

28

28

301

46

46

302

62

69

303

76

81

304

88

85

305

98

81

306

100

74

307

100

13

308

100

11

309

100

17

310

99

3

311

80

7

312

62

11

313

63

11

314

64

16

315

69

43

316

81

67

317

93

74

318

100

72

319

94

27

320

73

15

321

40

33

322

40

52

323

50

50

324

11

53

325

12

45

326

5

50

327

1

55

328

7

55

329

62

60

330

80

28

331

23

37

332

39

58

333

47

24

334

59

51

335

58

68

336

36

52

337

18

42

338

36

52

339

59

73

340

72

85

341

85

92

342

99

90

343

100

72

344

100

18

345

100

76

346

100

64

347

100

87

348

100

97

349

100

84

350

100

100

351

100

91

352

100

83

353

100

93

354

100

100

355

94

43

356

72

10

357

77

3

358

48

2

359

29

5

360

59

19

361

63

5

362

35

2

363

24

3

364

28

2

365

36

16

366

54

23

367

60

10

368

33

1

369

23

0

370

16

0

371

11

0

372

20

0

373

25

2

374

40

3

375

33

4

376

34

5

377

46

7

378

57

10

379

66

11

380

75

14

381

79

11

382

80

16

383

92

21

384

99

16

385

83

2

386

71

2

387

69

4

388

67

4

389

74

16

390

86

25

391

97

28

392

100

15

393

83

2

394

62

4

395

40

6

396

49

10

397

36

5

398

27

4

399

29

3

400

22

2

401

13

3

402

37

36

403

90

26

404

41

2

405

25

2

406

29

2

407

38

7

408

50

13

409

55

10

410

29

3

411

24

7

412

51

16

413

62

15

414

72

35

415

91

74

416

100

73

417

100

8

418

98

11

419

100

59

420

100

98

421

100

99

422

100

75

423

100

95

424

100

100

425

100

97

426

100

90

427

100

86

428

100

82

429

97

43

430

70

16

431

50

20

432

42

33

433

89

64

434

89

77

435

99

95

436

100

41

437

77

12

438

29

37

439

16

41

440

16

38

441

15

36

442

18

44

443

4

55

444

24

26

445

26

35

446

15

45

447

21

39

448

29

52

449

26

46

450

27

50

451

13

43

452

25

36

453

37

57

454

29

46

455

17

39

456

13

41

457

19

38

458

28

35

459

8

51

460

14

36

461

17

47

462

34

39

463

34

57

464

11

70

465

13

51

466

13

68

467

38

44

468

53

67

469

29

69

470

19

65

471

52

45

472

61

79

473

29

70

474

15

53

475

15

60

476

52

40

477

50

61

478

13

74

479

46

51

480

60

73

481

33

84

482

31

63

483

41

42

484

26

69

485

23

65

486

48

49

487

28

57

488

16

67

489

39

48

490

47

73

491

35

87

492

26

73

493

30

61

494

34

49

495

35

66

496

56

47

497

49

64

498

59

64

499

42

69

500

6

77

501

5

59

502

17

59

503

45

53

504

21

62

505

31

60

506

53

68

507

48

79

508

45

61

509

51

47

510

41

48

511

26

58

512

21

62

513

50

52

514

39

65

515

23

65

516

42

62

517

57

80

518

66

81

519

64

62

520

45

42

521

33

42

522

27

57

523

31

59

524

41

53

525

45

72

526

48

73

527

46

90

528

56

76

529

64

76

530

69

64

531

72

59

532

73

58

533

71

56

534

66

48

535

61

50

536

55

56

537

52

52

538

54

49

539

61

50

540

64

54

541

67

54

542

68

52

543

60

53

544

52

50

545

45

49

546

38

45

547

32

45

548

26

53

549

23

56

550

30

49

551

33

55

552

35

59

553

33

65

554

30

67

555

28

59

556

25

58

557

23

56

558

22

57

559

19

63

560

14

63

561

31

61

562

35

62

563

21

80

564

28

65

565

7

74

566

23

54

567

38

54

568

14

78

569

38

58

570

52

75

571

59

81

572

66

69

573

54

44

574

48

34

575

44

33

576

40

40

577

28

58

578

27

63

579

35

45

580

20

66

581

15

60

582

10

52

583

22

56

584

30

62

585

21

67

586

29

53

587

41

56

588

15

67

589

24

56

590

42

69

591

39

83

592

40

73

593

35

67

594

32

61

595

30

65

596

30

72

597

48

51

598

66

58

599

62

71

600

36

63

601

17

59

602

16

50

603

16

62

604

34

48

605

51

66

606

35

74

607

15

56

608

19

54

609

43

65

610

52

80

611

52

83

612

49

57

613

48

46

614

37

36

615

25

44

616

14

53

617

13

64

618

23

56

619

21

63

620

18

67

621

20

54

622

16

67

623

26

56

624

41

65

625

28

62

626

19

60

627

33

56

628

37

70

629

24

79

630

28

57

631

40

57

632

40

58

633

28

44

634

25

41

635

29

53

636

31

55

637

26

64

638

20

50

639

16

53

640

11

54

641

13

53

642

23

50

643

32

59

644

36

63

645

33

59

646

24

52

647

20

52

648

22

55

649

30

53

650

37

59

651

41

58

652

36

54

653

29

49

654

24

53

655

14

57

656

10

54

657

9

55

658

10

57

659

13

55

660

15

64

661

31

57

662

19

69

663

14

59

664

33

57

665

41

65

666

39

64

667

39

59

668

39

51

669

28

41

670

19

49

671

27

54

672

37

63

673

32

74

674

16

70

675

12

67

676

13

60

677

17

56

678

15

62

679

25

47

680

27

64

681

14

71

682

5

65

683

6

57

684

6

57

685

15

52

686

22

61

687

14

77

688

12

67

689

12

62

690

14

59

691

15

58

692

18

55

693

22

53

694

19

69

695

14

67

696

9

63

697

8

56

698

17

49

699

25

55

700

14

70

701

12

60

702

22

57

703

27

67

704

29

68

705

34

62

706

35

61

707

28

78

708

11

71

709

4

58

710

5

58

711

10

56

712

20

63

713

13

76

714

11

65

715

9

60

716

7

55

717

8

53

718

10

60

719

28

53

720

12

73

721

4

64

722

4

61

723

4

61

724

10

56

725

8

61

726

20

56

727

32

62

728

33

66

729

34

73

730

31

61

731

33

55

732

33

60

733

31

59

734

29

58

735

31

53

736

33

51

737

33

48

738

27

44

739

21

52

740

13

57

741

12

56

742

10

64

743

22

47

744

15

74

745

8

66

746

34

47

747

18

71

748

9

57

749

11

55

750

12

57

751

10

61

752

16

53

753

12

75

754

6

70

755

12

55

756

24

50

757

28

60

758

28

64

759

23

60

760

20

56

761

26

50

762

28

55

763

18

56

764

15

52

765

11

59

766

16

59

767

34

54

768

16

82

769

15

64

770

36

53

771

45

64

772

41

59

773

34

50

774

27

45

775

22

52

776

18

55

777

26

54

778

39

62

779

37

71

780

32

58

781

24

48

782

14

59

783

7

59

784

7

55

785

18

49

786

40

62

787

44

73

788

41

68

789

35

48

790

29

54

791

22

69

792

46

53

793

59

71

794

69

68

795

75

47

796

62

32

797

48

35

798

27

59

799

13

58

800

14

54

801

21

53

802

23

56

803

23

57

804

23

65

805

13

65

806

9

64

807

27

56

808

26

78

809

40

61

810

35

76

811

28

66

812

23

57

813

16

50

814

11

53

815

9

57

816

9

62

817

27

57

818

42

69

819

47

75

820

53

67

821

61

62

822

63

53

823

60

54

824

56

44

825

49

39

826

39

35

827

30

34

828

33

46

829

44

56

830

50

56

831

44

52

832

38

46

833

33

44

834

29

45

835

24

46

836

18

52

837

9

55

838

10

54

839

20

53

840

27

58

841

29

59

842

30

62

843

30

65

844

27

66

845

32

58

846

40

56

847

41

57

848

18

73

849

15

55

850

18

50

851

17

52

852

20

49

853

16

62

854

4

67

855

2

64

856

7

54

857

10

50

858

9

57

859

5

62

860

12

51

861

14

65

862

9

64

863

31

50

864

30

78

865

21

65

866

14

51

867

10

55

868

6

59

869

7

59

870

19

54

871

23

61

872

24

62

873

34

61

874

51

67

875

60

66

876

58

55

877

60

52

878

64

55

879

68

51

880

63

54

881

64

50

882

68

58

883

73

47

884

63

40

885

50

38

886

29

61

887

14

61

888

14

53

889

42

6

890

58

6

891

58

6

892

77

39

893

93

56

894

93

44

895

93

37

896

93

31

897

93

25

898

93

26

899

93

27

900

93

25

901

93

21

902

93

22

903

93

24

904

93

23

905

93

27

906

93

34

907

93

32

908

93

26

909

93

31

910

93

34

911

93

31

912

93

33

913

93

36

914

93

37

915

93

34

916

93

30

917

93

32

918

93

35

919

93

35

920

93

32

921

93

28

922

93

23

923

94

18

924

95

18

925

96

17

926

95

13

927

96

10

928

95

9

929

95

7

930

95

7

931

96

7

932

96

6

933

96

6

934

95

6

935

90

6

936

69

43

937

76

62

938

93

47

939

93

39

940

93

35

941

93

34

942

93

36

943

93

39

944

93

34

945

93

26

946

93

23

947

93

24

948

93

24

949

93

22

950

93

19

951

93

17

952

93

19

953

93

22

954

93

24

955

93

23

956

93

20

957

93

20

958

94

19

959

95

19

960

95

17

961

96

13

962

95

10

963

96

9

964

95

7

965

95

7

966

95

7

967

95

6

968

96

6

969

96

6

970

89

6

971

68

6

972

57

6

973

66

32

974

84

52

975

93

46

976

93

42

977

93

36

978

93

28

979

93

23

980

93

19

981

93

16

982

93

15

983

93

16

984

93

15

985

93

14

986

93

15

987

93

16

988

94

15

989

93

32

990

93

45

991

93

43

992

93

37

993

93

29

994

93

23

995

93

20

996

93

18

997

93

16

998

93

17

999

93

16

1000

93

15

1001

93

15

1002

93

15

1003

93

14

1004

93

15

1005

93

15

1006

93

14

1007

93

13

1008

93

14

1009

93

14

1010

93

15

1011

93

16

1012

93

17

1013

93

20

1014

93

22

1015

93

20

1016

93

19

1017

93

20

1018

93

19

1019

93

19

1020

93

20

1021

93

32

1022

93

37

1023

93

28

1024

93

26

1025

93

24

1026

93

22

1027

93

22

1028

93

21

1029

93

20

1030

93

20

1031

93

20

1032

93

20

1033

93

19

1034

93

18

1035

93

20

1036

93

20

1037

93

20

1038

93

20

1039

93

19

1040

93

18

1041

93

18

1042

93

17

1043

93

16

1044

93

16

1045

93

15

1046

93

16

1047

93

18

1048

93

37

1049

93

48

1050

93

38

1051

93

31

1052

93

26

1053

93

21

1054

93

18

1055

93

16

1056

93

17

1057

93

18

1058

93

19

1059

93

21

1060

93

20

1061

93

18

1062

93

17

1063

93

17

1064

93

18

1065

93

18

1066

93

18

1067

93

19

1068

93

18

1069

93

18

1070

93

20

1071

93

23

1072

93

25

1073

93

25

1074

93

24

1075

93

24

1076

93

22

1077

93

22

1078

93

22

1079

93

19

1080

93

16

1081

95

17

1082

95

37

1083

93

43

1084

93

32

1085

93

27

1086

93

26

1087

93

24

1088

93

22

1089

93

22

1090

93

22

1091

93

23

1092

93

22

1093

93

22

1094

93

23

1095

93

23

1096

93

23

1097

93

22

1098

93

23

1099

93

23

1100

93

23

1101

93

25

1102

93

27

1103

93

26

1104

93

25

1105

93

27

1106

93

27

1107

93

27

1108

93

24

1109

93

20

1110

93

18

1111

93

17

1112

93

17

1113

93

18

1114

93

18

1115

93

18

1116

93

19

1117

93

22

1118

93

22

1119

93

19

1120

93

17

1121

93

17

1122

93

18

1123

93

18

1124

93

19

1125

93

19

1126

93

20

1127

93

19

1128

93

20

1129

93

25

1130

93

30

1131

93

31

1132

93

26

1133

93

21

1134

93

18

1135

93

20

1136

93

25

1137

93

24

1138

93

21

1139

93

21

1140

93

22

1141

93

22

1142

93

28

1143

93

29

1144

93

23

1145

93

21

1146

93

18

1147

93

16

1148

93

16

1149

93

16

1150

93

17

1151

93

17

1152

93

17

1153

93

17

1154

93

23

1155

93

26

1156

93

22

1157

93

18

1158

93

16

1159

93

16

1160

93

17

1161

93

19

1162

93

18

1163

93

16

1164

93

19

1165

93

22

1166

93

25

1167

93

29

1168

93

27

1169

93

22

1170

93

18

1171

93

16

1172

93

19

1173

93

19

1174

93

17

1175

93

17

1176

93

17

1177

93

16

1178

93

16

1179

93

15

1180

93

16

1181

93

15

1182

93

17

1183

93

21

1184

93

30

1185

93

53

1186

93

54

1187

93

38

1188

93

30

1189

93

24

1190

93

20

1191

95

20

1192

96

18

1193

96

15

1194

96

11

1195

95

9

1196

95

8

1197

96

7

1198

94

33

1199

93

46

1200

93

37

1201

16

8

1202

0

0

1203

0

0

1204

0

0

1205

0

0

1206

0

0

1207

0

0

1208

0

0

1209

0

0



( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58).

( 2 ) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/656 ze dne 19. prosince 2016, kterým se stanoví správní požadavky týkající se mezních hodnot emisí a schvalování typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628 (viz strana 364 v tomto čísle Úředního věstníku).

( 3 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/655 ze dne 19. prosince 2016,kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1628, pokud jde o monitorování emisí plynných znečišťujících látek ze spalovacích motorů v provozu instalovaných v nesilničních mobilních strojích (viz strana 334 v tomto čísle Úředního věstníku).

( 4 ) Příklad metod kalibrace / potvrzení správnosti je k dispozici na adrese: www.unece.org/es/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29grpe/pmpfcp

( 5 ) Použití kalibračního plynu pro tento účel se nevyžaduje.

( 6 ) Stoichiometric Air/Fuel ratios of automotive fuels – SAE J1829, June 1987. John B. Heywood, Internal combustion engine fundamentals, McGraw-Hill, 1988, Chapter 3.4 „Combustion stoichiometry“ (s. 68–72).

( 7 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).