a) představují upsaný kapitál ve smyslu článku 22 směrnice Rady 86/635/EHS ( 1 );

b) byly splaceny, a to včetně souvisejícího emisního ážia;

c) plně absorbují ztráty v běžných situacích;

d) v případě úpadku či likvidace se řadí za všechny ostatní pohledávky v rámci insolvenčních opatření nebo podle použitelného insolvenčního práva.

a) splňují podmínky odstavce 1;

b) představují „kapitálové nástroje“ definované v čl. 4 odst. 1 bodě 119 nařízení (EU) č. 575/2013;

c) podléhají ustanovením nařízení (EU) č. 575/2013.

a) kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k operačnímu a právnímu riziku a riziku plynoucímu z úschovy, která jsou uvedena v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 4;

b) kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k investičnímu riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 5;

c) kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k podnikatelskému riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 6;

d) kapitálových požadavků na centrálního depozitáře pro ukončení nebo restrukturalizaci jeho činností, jak je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 7.

a) centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b) centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal pokročilý přístup k měření uvedený v článcích 321 až 324 nařízení (EU) č. 575/2013;

c) centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal standardizovaný přístup uvedený v článcích 317 až 320 nařízení (EU) č. 575/2013.

a) 8 % objemů rizikově vážených expozic centrálního depozitáře v souvislosti s oběma těmito riziky:

i) úvěrovým rizikem podle odstavce 2;

ii) úvěrovým rizikem protistrany podle odstavce 3;

b) kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k tržnímu riziku v souladu s odstavci 4 a 5.

a) pokud centrálnímu depozitáři nebylo uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s články 192 až 241 uvedeného nařízení o zmírňování úvěrového rizika;

b) pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb, ale nemá povolení k tomu, aby používal přístup založený na interním ratingu (přístup IRB) stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku stanovený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013;

c) pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb a má povolení používat přístup IRB, uplatní centrální depozitář přístup IRB k úvěrovému riziku stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013.

a) jednu z metod stanovených v článcích 271 až 282 nařízení (EU) č. 575/2013;

b) komplexní metodu finančního kolaterálu s uplatněním koeficientu volatility stanovenou v článcích 220 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013.

a) centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014;

b) centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale nemá povolení k použití interních modelů k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku.

a) odhadu vyplývajícímu z uplatnění odstavce 2, od nějž se odečte nejnižší z následujících hodnot:

i) čistý příjem po zdanění za poslední auditované účetní období;

ii) očekávaný čistý příjem po zdanění za běžné účetní období;

iii) očekávaný čistý příjem po zdanění za předcházející účetní období, za které dosud nejsou k dispozici výsledky auditu;

b) 25 % ročních hrubých provozních výdajů centrálního depozitáře uvedených v odstavci 3.

a) odhadne kapitál nezbytný k pokrytí ztrát vyplývajících z podnikatelského rizika v rámci rozumně předvídatelných nepříznivých scénářů, které jsou relevantní pro jeho podnikatelský model;

b) zdokumentuje předpoklady a metodiky použité k odhadu očekávaných ztrát uvedených v písmeni a);

c) alespoň jednou za rok přezkoumá a aktualizuje scénáře uvedené v písmeni a).

a) roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře sestávají alespoň z:

i) celkových výdajů za zaměstnance včetně mezd, výplat, odměn a sociálních nákladů;

ii) celkových administrativních výdajů a zejména výdajů na marketing a reprezentaci;

iii) výdajů na pojištění;

iv) jiných výdajů na zaměstnance a cestovného;

v) výdajů na nemovitosti;

vi) výdajů na podporu IT;

vii) výdajů na telekomunikace;

viii) výdajů na poštovné a přenos dat;

ix) výdajů na externí poradenské služby;

x) výdajů spojených s odpisy a amortizací hmotných a nehmotných aktiv;

xi) znehodnocení a zcizení stálých aktiv;

b) roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře se určí v souladu s jedním z následujících standardů:

i) s mezinárodními standardy finančního výkaznictví (IFRS) přijatými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ( 2 );

ii) se směrnicemi Rady 78/660/EHS ( 3 ), 83/349/EHS ( 4 ) a 86/635/EHS;

iii) s obecně přijímanými účetními zásadami třetí země, které byly určeny jako rovnocenné standardům IFRS v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1569/2007 ( 5 ), nebo účetními standardy třetí země, jejichž použití je povoleno v souladu s článkem 4 uvedeného nařízení;

c) centrální depozitář může od ročních hrubých provozních výdajů odečíst výdaje na odpisy a amortizaci hmotných a nehmotných aktiv;

d) centrální depozitář použije nejnovější auditované informace ze své roční účetní závěrky;

e) pokud centrální depozitář provozuje své podnikání méně než jeden rok od data, kdy zahájil svou činnost, uplatní hrubé provozní výdaje předpokládané v jeho obchodním plánu.

a) odhadne dobu nutnou k ukončení či restrukturalizaci v rámci všech stresových scénářů uvedených v příloze, a to v souladu s plánem uvedeným v čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b) vydělí roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře, které byly určeny v souladu s čl. 6 odst. 3, dvanácti („měsíční hrubé provozní výdaje“);

c) vynásobí měsíční hrubé provozní výdaje uvedené v písmeni b) delším z následujících období:

i) dobou uvedenou v písmeni a);

ii) šesti měsíci.

a) vypočítá průměr pěti nejvyšších vnitrodenních úvěrových expozic za poslední kalendářní rok („maximální expozice“), které vyplývají z poskytování služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b) uplatní snížení hodnoty na veškerý kolaterál shromážděný ve vztahu k maximálním expozicím a předpokládá, že po uplatnění snížení hodnoty v souladu s články 222 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013 ztratí kolaterál 5 % své tržní hodnoty;

c) vypočítá průměr kapitálových požadavků ve vztahu k maximálním expozicím vypočteným v souladu s odstavcem 2, přičemž tyto expozice považuje za expozice ke konci dne („kapitálový požadavek“).

a) standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud nemají povolení použít přístup IRB;

b) přístup IRB a požadavky článků 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud mají povolení použít přístup IRB.

a) jasně odlišuje kolaterál od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

b) přijímá kolaterál, který splňuje podmínky článku 10, nebo jiné druhy kolaterálu, které splňují podmínky článku 11, a to podle této hierarchie:

i) nejprve přijme jako kolaterál výhradně všechny cenné papíry na účtu účastníka s výpůjčkou, které splňují požadavky článku 10;

ii) za druhé přijme jako kolaterál výhradně všechny cenné papíry na účtu účastníka s výpůjčkou, které splňují požadavky stanovené v čl. 11 odst. 1;

iii) na závěr přijme jako kolaterál všechny cenné papíry na účtu účastníka s výpůjčkou, které splňují požadavky stanovené v čl. 11 odst. 2, a to v mezích dostupných způsobilých likvidních zdrojů uvedených v článku 34 s cílem splnit požadavek na minimální likvidní zdroje uvedený v čl. 35 odst. 3;

c) alespoň denně sleduje úvěrovou kvalitu, tržní likviditu a cenovou volatilitu u každého cenného papíru, který přijal jako kolaterál, a oceňuje jej v souladu s článkem 12;

d) upřesní metodiky týkající se snížení hodnoty uplatněného na hodnotu kolaterálu v souladu s článkem 13;

e) zaručí, že kolaterál zůstane v souladu s článkem 14 dostatečně diverzifikovaný, aby bylo možné převést jej do likvidní podoby ve lhůtách uvedených v článcích 10 a 11, aniž by to mělo významný tržní dopad.

a) jsou emitovány nebo je za ně výslovně poskytnuta záruka jedním z těchto subjektů:

i) vládou;

ii) centrální bankou;

iii) jednou z mezinárodních rozvojových bank uvedených v článku 117 nařízení (EU) č. 575/2013;

iv) Evropským nástrojem finanční stability nebo Evropským mechanismem stability;

b) centrální depozitář může na základě vlastního interního posouzení provedeného za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko konkrétní země, v níž je emitent usazen, prokázat, že mají nízké úvěrové a tržní riziko;

c) jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d) jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e) splňují jeden z těchto požadavků:

i) existuje pro ně aktivní trh pro přímý prodej nebo repo trh s různorodou skupinou kupujících a prodávajících, a to i za krizových podmínek, a centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb na něj má spolehlivý přístup;

ii) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb je může převést do likvidní podoby na základě předjednané a vysoce spolehlivé dohody o financování uvedené v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněné v článku 38 tohoto nařízení;

f) o těchto dluhových nástrojích jsou alespoň denně zveřejňovány spolehlivé cenové údaje;

g) jsou ihned k dispozici a směnitelné na hotovost tentýž den.

a) finanční nástroje byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b) finanční nástroje mají na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska, nízké tržní riziko;

c) jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d) jsou volně převoditelné a bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e) splňují jeden z těchto požadavků:

i) existuje pro ně aktivní trh pro přímý prodej nebo repo trh s různorodou skupinou kupujících a prodávajících, a centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb může prokázat svůj spolehlivý přístup na tento trh, a to i za krizových podmínek;

ii) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb je může převést do likvidní podoby na základě předjednané a vysoce spolehlivé dohody o financování uvedené v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněné v článku 38 tohoto nařízení;

f) jsou převoditelné do likvidní podoby tentýž den;

g) cenové údaje o těchto nástrojích je veřejně dostupné téměř v reálném čase;

h) nejsou emitovány některým z těchto subjektů:

i) účastníkem, který poskytuje zajištění, nebo subjektem, který je součástí stejné skupiny jako účastník, s výjimkou případu krytého dluhopisu a pouze v případě, že aktiva kryjící tento dluhopis jsou náležitě oddělena na základě spolehlivého právního rámce a splňují požadavky stanovené v tomto článku;

ii) centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb nebo subjektem, který je součástí téže skupiny jako tento depozitář –poskytovatel;

iii) subjektem, jehož obchodní činnost zahrnuje poskytování služeb, jež jsou zásadní pro fungování centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, pokud tímto subjektem není centrální banka v Unii nebo centrální banka, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

i) nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013.

a) jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b) jsou způsobilé u centrální banky v Unii, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k pravidelnému, nepříležitostnému úvěru („rutinní úvěr“);

c) jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má předjednanou dohodu o financování s některou z důvěryhodných finančních institucí uvedenou v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněnou v článku 38 tohoto nařízení, která zajišťuje převedení těchto nástrojů na hotovost tentýž den.

a) jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b) jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

c) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má toto obojí:

i) předjednanou dohodu o financování v souladu s čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněnou v článku 38 tohoto nařízení, aby bylo možné převést tyto nástroje do likvidní podoby do pěti obchodních dnů;

ii) dostatek způsobilých likvidních zdrojů v souladu článkem 34, aby bylo zajištěno, že v případě selhání účastníka pokrývají časovou mezeru pro převedení tohoto kolaterálu do likvidní podoby.

a) finanční nástroje uvedené v článku 10 jsou alespoň denně oceňovány podle tržní hodnoty;

b) finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 1 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu;

c) finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 2 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu.

a) pravidelně, tedy alespoň jednou za rok;

b) pokud jeho politiky a postupy oceňování ovlivní významná změna.

a) pokud je kolaterál způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou na daný druh kolaterálu lze považovat za minimální spodní práh snížení hodnoty;

b) pokud kolaterál není způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, lze za minimální spodní práh snížení hodnoty považovat snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou, která emituje měnu, v níž je daný finanční nástroj denominován.

a) druh aktiva;

b) úroveň úvěrového rizika spjatého s finančním nástrojem;

c) zemi, v níž bylo aktivum emitováno;

d) splatnost aktiva;

e) historickou a hypotetickou budoucí cenovou volatilitu aktiva za krizových tržních podmínek;

f) likviditu podkladového trhu včetně rozpětí nákup/prodej;

g) měnové riziko, pokud existuje;

h) riziko pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud existuje.

a) politiky a postupy, které se uplatní, dojde-li k porušení limitů koncentrace;

b) opatření ke zmírnění rizika, která se uplatní, dojde-li k překročení limitů koncentrace definovaných v politikách;

c) načasování očekávaného provádění opatření podle písmene b).

a) individuální emitenty s ohledem na strukturu jejich skupiny;

b) zemi emitenta;

c) typ emitenta;

d) druh aktiva;

e) vypořádací měnu;

f) kolaterál s úvěrovým rizikem, rizikem likvidity a tržním rizikem přesahujícím minimální úrovně;

g) způsobilost kolaterálu, aby měl centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru u emisní centrální banky;

h) každého účastníka s výpůjčkou;

i) všechny účastníky s výpůjčkou;

j) finanční nástroje vydané emitenty stejného typu z hlediska hospodářských odvětví, činnosti, zeměpisné oblasti;

k) výši úvěrového rizika finančního nástroje nebo emitenta určenou na základě interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi;

l) likviditu a cenovou volatilitu finančních nástrojů.

a) jedinou úvěrovou institucí;

b) finanční institucí z třetí země, na niž se vztahují obezřetnostní pravidla alespoň stejně přísná jako pravidla stanovená ve směrnici 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013 v souladu s čl. 114 odst. 7 uvedeného nařízení a jež tato pravidla dodržuje;

c) komerčním subjektem, který je součástí téže skupiny jako instituce uvedená v písmeni a) nebo b).

a) byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, jež se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b) jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c) jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitent nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, aby se bránil zaplacení záruky;

d) lze je splatit na požádání během jednoho obchodního dne v období likvidace portfolia člena účastníka s výpůjčkou, který je v selhání, bez jakéhokoli regulatorního, právního nebo provozního omezení;

e) nejsou vydány subjektem, který je součástí téže skupiny jako účastník s výpůjčkou, na nějž se vztahuje záruka, ani subjektem, jehož obchodní činnost zahrnuje poskytování služeb, jež jsou zásadní pro fungování centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, pokud tímto subjektem není centrální banka v Evropském hospodářském prostoru nebo centrální banka, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

f) nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

g) jsou plně zajištěny kolaterálem, který splňuje tyto podmínky:

i) nepodléhá riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013, které vychází z korelace s úvěrovou situací ručitele nebo účastníka s výpůjčkou, pokud toto riziko pozitivní korelace nebylo dostatečně zmírněno snížením hodnoty kolaterálu;

ii) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb k němu má neprodlený přístup a tento kolaterál je odolný vůči úpadku v případě současného selhání účastníka s výpůjčkou i ručitele;

iii) přijatelnost ručitele byla schválena vedoucím orgánem centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb po úplném posouzení emitenta a právního, smluvního a operačního rámce záruky v zájmu vysoké účinnosti záruky a byla oznámena příslušnému orgánu v souladu s čl. 60 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014.

a) jsou vydány centrální bankou v Unii nebo centrální bankou, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

b) jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c) jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující centrální banka nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení záruky;

d) lze je splatit během jednoho obchodního dne.

a) kryjí pouze úvěrové expozice mezi dvěma propojenými centrálními depozitáři;

b) byly vydány konsorciem důvěryhodných finančních institucí, které splňují požadavky stanovené v čl. 38 odst. 1, v němž je každá z těchto finančních institucí povinna uhradit část celkové částky, která byla smluvně dojednána;

c) jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

d) jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující instituce nemohou využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení akreditivu;

e) lze je splatit na požádání bez jakýchkoli regulatorních, právních nebo provozních omezení;

f) nejsou emitovány:

i) subjektem, který je součástí téže skupiny jako centrální depozitář s výpůjčkou nebo centrální depozitář s expozicí, která je bankovní zárukou nebo akreditivem zajištěna;

ii) subjektem, jehož obchodní činnost zahrnuje poskytování služeb, jež jsou zásadní pro fungování centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb;

g) nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

h) centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb pravidelně sleduje důvěryhodnost emitujících finančních institucí tím, že nezávisle hodnotí důvěryhodnost těchto institucí a přiděluje každé finanční instituci interní úvěrový rating a tento rating pravidelně podrobuje přezkumu;

i) lze je splatit v období likvidace do tří obchodních dnů od okamžiku, kdy centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, který je v selhání, nedostál svým platebním závazkům v době splatnosti;

j) v případě selhání jednoho z propojených centrálních depozitářů jsou k dispozici způsobilé likvidní zdroje uvedené v článku 34, a to v dostatečném objemu, který pokrývá časovou mezeru do doby, kdy je třeba bankovní záruku nebo akreditiv splatit;

k) riziko, že bankovní záruka nebo akreditivy nebudou konsorciem splaceny v plné výši, je zmírněno:

i) stanovením odpovídajících limitů koncentrace, které zaručují, že žádná finanční instituce, jež je součástí konsorcia, včetně jejího mateřského podniku a dceřiných podniků, neručí za více než 10 % celkové výše akreditivu;

ii) omezením úvěrové expozice, která je zajištěna pomocí bankovní záruky a akreditivů, na celkovou částku bankovní záruky sníženou buď o 10 % celkového objemu, nebo o částku, za kterou ručí dvě úvěrové instituce s největším podílem na celkovém objemu, podle toho, která částka je nižší;

iii) provedením dodatečných opatření ke zmírnění rizik, např. ujednání o sdílení ztrát, která jsou účinná a mají jasně definovaná pravidla a postupy;

l) ujednání jsou pravidelně podrobována testům a přezkumům podle čl. 41 odst. 3 nařízení (EU) č. 909/2014.

a) vnitrodenní úvěrové riziko a úvěrové riziko přes noc;

b) relevantní kolaterál a jiné srovnatelné finanční zdroje použité ve vztahu k rizikům uvedeným v písmeni a);

c) potenciální zbytkové úvěrové expozice;

d) postupy splácení a sankční sazby.

a) požadavky oddílu 2 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování rizik likvidity;

b) požadavky nařízení (EU) č. 575/2013 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování jiných rizik likvidity, než na která se vztahuje písmeno a).

a) měření vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 1;

b) sledování vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 2;

c) řízení vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 3;

d) měření, sledování a řízení kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů uvedených v čl. 59 odst. 3 písm. c) a d) nařízení (EU) č. 909/2014 v souladu s kapitolou I tohoto nařízení;

e) tvorba analýz a plánů, jak nakládat s potenciálními zbytkovými úvěrovými expozicemi, v souladu s pododdílem 4;

f) řízení postupů splácení a sankčních sazeb v souladu s pododdílem 5;

g) hlášení úvěrových rizik v souladu s poddílem 6;

h) zveřejňování úvěrových rizik v souladu s poddílem 7.

a) politiky a postupy se významně změní;

b) pokud centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb dobrovolně provede změnu v návaznosti na posouzení uvedené v článku 19.

a) parametry uvedené v článku 19;

b) snížení hodnoty uplatněná v souladu s článkem 13, hlášená podle druhu kolaterálu;

c) změny politik či postupů uvedené v odstavci 3.

a) maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u bankovních doplňkových služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b) maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u každého účastníka s výpůjčkou a další členění kolaterálu, který tyto úvěrové expozice kryje;

c) maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice vůči jiným protistranám a v případě, že je zajištěna kolaterálem, další členění kolaterálu, který tyto vnitrodenní úvěrové expozice kryje;

d) celkovou hodnotu vnitrodenních úvěrových linek poskytnutých účastníkům;

e) další členění úvěrových expozic uvedených v písmenech b) a c) se vztahuje na:

i) kolaterál, který splňuje požadavky článku 10;

ii) jiný kolaterál v souladu s čl. 11 odst. 1;

iii) jiný kolaterál v souladu s čl. 11 odst. 2;

iv) jiné srovnatelné finanční zdroje v souladu s články 15 a 16.

a) prostřednictvím automatického systému hlášení průběžně sleduje vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z poskytování bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b) vede alespoň po dobu deseti let denní evidenci vnitrodenních maximálních a průměrných úvěrových expozic, které vyplývají z bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

c) zaznamenává vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z každého subjektu, vůči němuž vznikají vnitrodenní úvěrové expozice, včetně:

i) emitentů;

ii) účastníků vypořádacích systémů provozovaných centrálním depozitářem, a to na úrovni subjektu a na úrovni skupiny;

iii) centrálních depozitářů s interoperabilními propojeními;

iv) bank a jiných finančních institucí používaných k provádění či přijímání plateb;

d) plně popíše, jak rámec pro řízení úvěrového rizika zohledňuje vztahy vzájemné závislosti a vícečetné vztahy, které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb mít s každým ze subjektů uvedených v písmeni c);

e) pro každou protistranu upřesní, jak sleduje koncentrace svých vnitrodenních úvěrových expozic vůči této protistraně, včetně expozic vůči subjektům skupin, které sestávají ze subjektů uvedených v písmeni c);

f) upřesní, jak posuzuje přiměřenost snížení hodnoty uplatněného na shromážděný kolaterál;

g) upřesní, jak sleduje pokrytí úvěrových expozic kolaterálem a pokrytí úvěrových expozic jinými srovnatelnými finančními zdroji.

a) vede záznamy o součtu skutečných úvěrových expozic ke konci dne, a to alespoň po dobu deseti let;

b) denně zaznamenává informace uvedené v písmeni a).

a) upřesní, jak posuzuje koncepci a fungování svého rámce pro řízení úvěrového rizika ve vztahu ke všem činnostem uvedeným v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b) poskytuje pouze úvěrové linky, které může kdykoli a bez předchozího oznámení účastníkům vypořádacích systémů provozovaných centrálním depozitářem, kteří mají výpůjčku, bezpodmínečně zrušit;

c) je-li v interoperabilních propojeních použita bankovní záruka uvedená v článku 16, centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb posoudí a analyzuje propojenost, která může vyplynout z toho, že tuto bankovní záruku poskytují stejní účastníci.

a) expozice vůči členům Evropského systému centrálních bank a dalším orgánům členských států plnícím podobné funkce a dalším veřejným subjektům Unie pověřeným správou veřejného dluhu nebo do správy veřejného dluhu zasahujícím;

b) expozice vůči jedné z mezinárodních rozvojových bank uvedených v čl. 117 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

c) expozice vůči jedné z mezinárodních organizací uvedených v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

d) expozice vůči subjektům veřejného sektoru ve smyslu čl. 4 bodu 8 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jsou ve vlastnictví centrálních vlád a mají výslovné dohody o zárukách centrálních vlád za jejich úvěrové expozice;

e) expozice vůči centrálním bankám třetích zemí, které jsou denominovány v domácí měně této centrální banky, pokud Komise v souladu s čl. 114 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 přijala prováděcí akt, v němž potvrdila, že tato třetí země je považována za zemi, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii.

a) posoudí důvěryhodnost účastníka s výpůjčkou na základě metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b) ověří soulad kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů poskytnutých účastníkem za účelem pokrytí vnitrodenních úvěrových expozic s požadavky stanovenými v článku 9 a 15;

c) stanoví úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou na základě vícečetných vztahů, které s tímto účastníkem s výpůjčkou má, včetně případů, kdy poskytuje témuž účastníkovi více než jednu bankovní doplňkovou službu ze služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

d) zohlední úroveň způsobilých likvidních zdrojů v souladu s článkem 34;

e) přezkoumá úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou, aby zaručil obě následující možnosti:

i) pokud klesá důvěryhodnost účastníka s výpůjčkou, že jsou úvěrové limity přezkoumány nebo sníženy;

ii) pokud klesá hodnota kolaterálu poskytnutého účastníkem s výpůjčkou, že je snížena dostupnost úvěru;

f) přezkoumá úvěrové linky poskytnuté účastníkům s výpůjčkou, a to alespoň jednou za rok na základě jejich skutečného využití úvěru;

g) zaručí, že je objem úvěrových expozic přes noc začleněn do využití úvěrového limitu poskytnutého účastníkovi;

h) zaručí, že je objem úvěrů přes noc, které dosud nebyly splaceny, další den začleněn do vnitrodenních expozic a je omezen úvěrovým limitem.

a) stanoví, jak jsou alokovány potenciálně nepokryté úvěrové ztráty, včetně splácení jakýchkoli prostředků, které si centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb může půjčit od poskytovatelů likvidity, aby pokryl nedostatek likvidity související s takovými ztrátami;

b) obsahují průběžné posouzení měnících se tržních podmínek týkajících se hodnoty kolaterálu nebo jiných srovnatelných finančních zdrojů po jejich převedení do likvidní podoby, které se mohou vyvinout do potenciální zbytkové úvěrové expozice;

c) upřesňují, že posouzení uvedené v písmeni b) je provázeno postupem, který vymezuje:

i) opatření, která se přijmou s cílem vyrovnat se s tržními podmínkami uvedenými v písmeni b);

ii) načasování opatření uvedených v bodě i);

iii) aktualizace rámce pro řízení úvěrových rizik v důsledku tržních podmínek uvedených v písmeni b).

a) jsou vyšší než sazba na mezibankovním peněžním trhu pro zajištěný úvěr přes noc a mezní zápůjční sazba centrální banky, která vydává měnu úvěrové expozice;

b) zohledňují náklady na financování u měny úvěrové expozice a důvěryhodnost účastníka, který má úvěrovou expozici přes noc.

a) předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena úvěrová rizika včetně vnitrodenních úvěrových rizik, a to alespoň jednou ročně;

b) oznámí jakékoli významné změny opatření přijatých v souladu s písmenem a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c) předkládá parametry uvedené v článku 19, a to každý měsíc.

a) měřit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 1;

b) sledovat vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 2;

c) řídit riziko likvidity v souladu s poddílem 3;

d) hlásit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 4;

e) zveřejňovat rámec a nástroje pro sledování, měření, řízení a hlášení rizika likvidity v souladu s pododdílem 5.

a) maximálního vnitrodenního využití likvidity vypočteného na základě nejvyšší kladné čisté kumulativní pozice a nejvyšší záporné čisté kumulativní pozice;

b) celkových dostupných vnitrodenních likvidních zdrojů na začátku obchodního dne v členění podle všech následujících prvků:

i) způsobilých likvidních zdrojů stanovených v článku 34:

— hotovosti uložené u emisní centrální banky,

— dostupné hotovosti uložené u jiných důvěryhodných finančních institucí uvedených v čl. 38 odst. 1,

— přislíbených úvěrových linek nebo obdobných ujednání,

— aktiv, která splňují požadavky článku 10 a čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení vztahující se na kolaterál, nebo finančních nástrojů splňujících požadavky stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/392, které jsou okamžitě dostupné a převoditelné na hotovost na základě předjednaných a vysoce spolehlivých dohod o financování uvedených v článku 38,

— kolaterálu uvedeného v článku 10 a čl. 11 odst. 1;

ii) jiných zdrojů než způsobilých likvidních zdrojů včetně nezávazných úvěrových linek;

c) celkové hodnoty:

i) vnitrodenních odtoků likvidity včetně těch, pro které je stanovena konkrétní vnitrodenní lhůta;

ii) závazků ohledně vypořádání v hotovosti v jiných vypořádacích systémech, v nichž centrální depozitář, pro nějž centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb vystupuje jako zúčtovatel, musí vypořádat pozice;

iii) závazků týkajících se tržních činností centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, např. provádění či vracení transakcí na peněžním trhu nebo platby marží;

iv) jiných plateb, které mají zásadní význam pro pověst centrálního depozitáře a centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb.

a) parametry uvedené v čl. 30 odst. 1;

b) ochotu centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb podstupovat riziko;

c) nouzový plán financování, který popisuje, jaká nápravná opatření se uplatní, dojde-li k porušení hranice ochoty podstupovat riziko.

a) vede alespoň po dobu deseti let záznamy o denní nejvyšší čisté kumulativní vnitrodenní pozici a nejvyšší záporné čisté kumulativní vnitrodenní pozici u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b) průběžně sleduje své vnitrodenní likviditní expozice ve vztahu k maximální vnitrodenní likviditní expozici, která byla v minulosti zaznamenána.

a) vede alespoň po dobu deseti let záznamy o rizicích likvidity vzniklých v důsledku využívání úvěru přes noc, a to u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b) sleduje riziko likvidity vytvořené poskytnutím úvěru přes noc ve vztahu k maximální likviditní expozici vytvořené poskytnutím úvěru přes noc, která byla zaznamenána v minulosti.

a) hotovosti uložené u emisní centrální banky;

b) dostupné hotovosti uložené u jiných důvěryhodných finančních institucí uvedených v čl. 38 odst. 1;

c) přislíbených úvěrových linek nebo obdobných ujednání;

d) aktiv, která splňují požadavky článku 10 a čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení vztahující se na kolaterál, nebo finančních nástrojů splňujících požadavky stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/392, které jsou okamžitě dostupné a převoditelné na hotovost na základě předjednaných a vysoce spolehlivých dohod o financování uvedených v článku 38 tohoto nařízení;

e) kolaterálu uvedeného v článku 10 a čl. 11 odst. 1.

a) odhadne vnitrodenní přítoky a odtoky likvidity u všech poskytovaných bankovních doplňkových služeb;

b) předpoví vnitrodenní načasování těchto toků;

c) předpoví vnitrodenní potřeby likvidity, které mohou vzniknout v různých dobách během dne.

a) zajistí získání dostatečného vnitrodenního financování, aby splnil své vnitrodenní cíle vyplývající z analýzy uvedené v odstavci 1;

b) řídí a je připraven převést na hotovost kolaterál nezbytný k získání vnitrodenních finančních prostředků v krizových situacích, a to s ohledem na snížení hodnoty v souladu s článkem 13 a limity koncentrace v souladu s článkem 14;

c) řídí načasování svých odtoků likvidity v souladu se svými vnitrodenními cíli;

d) zavede opatření, aby se vypořádal s neočekávaným narušením svých vnitrodenních toků likvidity.

a) řady historických scénářů, včetně období extrémních pohybů na trhu zaznamenaných během posledních 30 let nebo za dobu, kdy jsou k dispozici spolehlivé údaje, podle kterých by centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb byl vystaven nejvyššímu finančnímu riziku, ledaže by prokázal, že není pravděpodobné, že opět dojde k historickému výskytu velkých cenových pohybů;

b) řady možných budoucích scénářů, které splňují tyto podmínky:

i) jsou založené na soudržných předpokladech týkajících se tržní volatility a cenové korelace na trzích a u finančních nástrojů;

ii) vycházejí z kvantitativního i kvalitativního posouzení potenciálních tržních podmínek včetně narušení a dislokací nebo problémů v přístupu k trhům, jakož i poklesů hodnoty kolaterálu při převodu do likvidní podoby a snížené tržní likvidity v případech, kdy byla jako kolaterál přijata jiná aktiva než aktiva v hotovosti.

a) strukturu a operace centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, a to i ve vztahu k subjektům uvedeným v čl. 30 odst. 2 a propojeným infrastrukturám finančních trhů a dalším subjektům, které pro něj mohou představovat významné riziko likvidity, přičemž pokryje vícedenní období, je-li to vhodné;

b) jakékoli silné vztahy nebo obdobné expozice mezi účastníky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb včetně vztahů mezi účastníky a jejich mateřským podnikem a podniky dceřinými;

c) posouzení pravděpodobnosti vícenásobného selhání účastníků a účinků, které mohou taková selhání na účastníky mít;

d) dopad vícenásobných selhání uvedených v písmeni c) na hotovostní toky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a na jeho vyrovnávací kapacitu a horizont přežití;

e) zda modelování odráží různé dopady, které může mít krizová ekonomická situace na aktiva a přítoky a odtoky likvidity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb.

a) včasného sledování likvidních aktiv včetně kvality aktiv, jejich koncentrace a okamžité dostupnosti;

b) vhodné politiky sledování tržních podmínek, které mohou ovlivnit likviditu vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů;

c) hodnoty vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů oceněných a kalibrovaných za krizových tržních podmínek včetně scénářů uvedených v čl. 36 odst. 7.

a) umístění jeho likvidních aktiv na samostatném účtu pod přímou správou funkce řízení likvidity, přičemž tato aktiva lze využít pouze jako zdroj nouzového financování během krizových období;

b) zřízení interních systémů a kontrol, aby měla funkce řízení likvidity účinnou operační kontrolu k provádění obou následujících kroků:

i) převodu držených likvidních aktiv na hotovost v kterémkoli okamžiku krizového období;

ii) přístupu k nouzovým prostředkům, aniž by došlo k přímému střetu s kteroukoli ze stávajících podnikatelských strategií či strategií řízení rizik, aby do likviditní rezervy nebyla zahrnuta žádná aktiva, jejichž prodej bez nahrazení během krizového období by vyvolal otevřenou rizikovou pozici přesahující interní limity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb;

c) kombinaci požadavků stanovených v písmenech a) a b), pokud taková kombinace zaručuje srovnatelný výsledek.

a) jsou prováděny na základě faktorů uvedených v odstavcích 4 a 5, jakož i specifických scénářů uvedených v odstavci 6;

b) zahrnují pravidelné testování postupů centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které zajišťují přístup k jeho způsobilým likvidním zdrojům u poskytovatele likvidity, za využití vnitrodenních scénářů;

c) splňují požadavky odstavců 2 až 6.

a) nahlásí svému vlastnímu výboru pro rizika a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře výsledky zátěžových testů;

b) přezkoumá a upraví svůj nouzový plán uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. c), pokud porušení nelze napravit do konce dne;

c) disponuje pravidly a postupy k vyhodnocení a úpravě přiměřenosti svého rámce pro řízení rizika likvidity a poskytovatelů likvidity v souladu s výsledky a analýzou svých zátěžových testů.

a) plateb, které nebyly od účastníků obdrženy včas;

b) dočasného selhání či neschopnosti jednoho z poskytovatelů likvidity pro centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb poskytovat likviditu, a to včetně poskytovatelů uvedených v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014, bank provádějících úschovu, nostro zprostředkovatelů a jakékoli související infrastruktury včetně interoperabilních centrálních depozitářů;

c) současných tlaků na trzích s financováním a aktivy včetně snížení hodnoty způsobilých likvidních zdrojů;

d) kritické situace v převoditelnosti cizí měny a přístupu k devizovým trhům;

e) nepříznivých změn pověsti centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které mohou některé poskytovatele likvidity přimět k tomu, aby likviditu stáhli;

f) relevantních maximálních historických hodnot cenové volatility kolaterálu nebo aktiv jakožto opakujících se jevů;

g) změn v dostupnosti úvěru na trhu.

a) seřadí měny od nejvyšší po nejnižší na základě průměru tří nejvyšších denních záporných kumulativních pozic, převedených na euro, za dobu dvanácti měsíců;

b) zohlední jako relevantní:

i) nejvýznamnější měny Unie, které splňují podmínky stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/392;

ii) všechny zbývající měny, dokud odpovídající agregovaná částka průměrných nejvyšších čistých záporných kumulativních pozic měřených podle písmene a) není rovna 95 % pro všechny měny nebo tuto hodnotu nepřesahuje.

a) průběžné analýzy měnících se potřeb likvidity, aby bylo možné určit události, které se mohou vyvinout do nepředvídaných a potenciálně nekrytých deficitů likvidity, včetně plánu pro obnovení dohod o financování dříve, než skončí jejich platnost;

b) pravidelných praktických testů vlastních pravidel a postupů.

a) jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb získá přístup k hotovostním vkladům nebo k investicím hotovostních vkladů do příštího dne;

b) jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb provádí tržní obchody během téhož dne;

c) jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb využívá předem sjednané linky likvidity.

a) výboru pro rizika centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře;

b) relevantnímu příslušnému orgánu uvedenému v čl. 60 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, a to způsobem popsaným v článku 39 tohoto nařízení.

a) úvěrovou instituci povolenou v souladu s článkem 8 směrnice 2013/36/EU, u které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb prokázat, že má nízké úvěrové riziko, a to na základě interního hodnocení, které využívá definovanou a objektivní metodiku, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b) finanční instituci v třetí zemi, která splňuje všechny tyto požadavky:

i) podléhá obezřetnostním pravidlům, která jsou považována alespoň za stejně přísná jako pravidla stanovená ve směrnici 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013, a tato pravidla dodržuje;

ii) má spolehlivé účetní postupy, bezpečnostní postupy a interní kontroly;

iii) má nízké úvěrové riziko na základě interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

iv) zohledňuje rizika vyplývající z usazení této finanční instituce třetí země v konkrétní zemi.

a) pravidelně a nezávisle nechává vyhodnotit důvěryhodnost těchto institucí;

b) přiděluje každé finanční instituci, s níž centrální depozitář uzavřel předjednanou a vysoce spolehlivou dohodu o financování, interní úvěrové ratingy a tyto ratingy pravidelně přezkoumává.

a) že limity koncentrace jsou stanoveny pro jednotlivé měny;

b) že jsou zavedeny alespoň dvě dohody pro každou hlavní měnu;

c) že centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, jsou-li zohledněny všechny měny, nadměrně nespoléhá na žádnou individuální finanční instituci.

a) o významných změnách politik a postupů týkajících se použitelných limitů koncentrace ve vztahu k poskytovatelům likvidity určených v souladu s tímto článkem;

b) o případech, kdy ve vztahu k poskytovatelům likvidity překročí limit koncentrace stanovený v jeho politikách a postupech uvedených v odstavci 5.

a) aktiva určená jako kolaterál jsou pro něj viditelná v reálném čase;

b) kolaterál je oddělen od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

c) dohody s třetí stranou brání tomu, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb utrpěl ztrátu aktiv.

a) předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní všechna přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena rizika likvidity včetně vnitrodenních rizik, a to alespoň jednou ročně;

b) oznámí jakékoli významné změny přijatých opatření uvedených v písmeni a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c) předkládá parametry uvedené v čl. 30 odst. 1, a to každý měsíc.

a) dostatečně velký poměrný podíl každé měny na celkové hodnotě vypořádání provedeného centrálním depozitářem dle pokynů k vypořádání ve vztahu k platbě vypočtené za období jednoho roku;

b) dopad nedostupnosti každé z měn na hladké fungování operací centrálních depozitářů – poskytovatelů bankovních služeb v rámci široké škály potenciálních stresových scénářů uvedených v článku 36.

1. Situace, kdy centrální depozitář není schopen získat nový kapitál ke splnění požadavků uvedených v čl. 47 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, se považuje za spouštěcí faktor restrukturalizace činností centrálního depozitáře („restrukturalizace“), pokud by události popsané v tomto scénáři nebránily centrálnímu depozitáři nadále provozovat vypořádací systém podle bodu 3 oddílu A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 a poskytovat alespoň jednu další základní službu uvedenou v oddíle A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014.

2. Situace, kdy centrální depozitář není schopen získat nový kapitál ke splnění požadavků stanovených v čl. 47 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, se považuje za spouštěcí faktor likvidace centrálního depozitáře („likvidace“), pokud by události popsané v tomto scénáři centrálnímu depozitáři bránily v naplnění definice uvedené v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014.

3. Scénáře podle čl. 7 písm. a) musí obsahovat následující posouzení:

a) v případě restrukturalizace posoudí centrální depozitář očekávaný počet měsíců potřebný pro zajištění řádné restrukturalizace činností;

b) v případě likvidace předpokládaný počet měsíců potřebný k likvidaci.

4. Scénáře musí být úměrné povaze podnikání centrálního depozitáře, jeho velikosti, propojenosti s dalšími institucemi nebo s finančním systémem, modelu podnikání a financování, činnostem a struktuře a zjištěným nedostatkům či slabým stránkám centrálního depozitáře. Scénáře musí být založeny na událostech, které jsou mimořádné, ale možné.

5. Při navrhování scénářů musí centrální depozitář splnit oba tyto požadavky:

a) události, které scénář předpokládá, hrozí způsobit restrukturalizaci činností centrálního depozitáře;

b) události, které scénář předpokládá, hrozí způsobit likvidaci činností centrálního depozitáře.

6. Plán zajišťující řádnou likvidaci nebo restrukturalizaci činností centrálního depozitáře uvedený v čl. 47 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014 zahrnuje všechny následující scénáře („události specifické pro daný subjekt“):

a) selhání významných protistran;

b) poškození dobrého jména instituce nebo skupiny;

c) závažný odliv likvidity;

d) nepříznivý pohyb cen aktiv, vůči nimž má daná instituce nebo skupina převážné expozice;

e) závažné úvěrové ztráty;

f) závažná ztráta následkem operačního rizika.

7. Plán zajišťující řádnou likvidaci nebo restrukturalizaci činností centrálního depozitáře uvedený v čl. 47 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014 zahrnuje všechny následující scénáře („systémové události“):

a) selhání významných protistran s dopady na finanční stabilitu;

b) pokles dostupné likvidity na mezibankovním úvěrovém trhu;

c) zvýšené riziko země a všeobecně odliv kapitálu z významné země, kde instituce či skupina působí;

d) nepříznivý pohyb cen aktiv na jednom nebo několika trzích;

e) makroekonomický útlum.