02014R0654 — CS — 13.02.2021 — 002.001


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 654/2014

ze dne 15. května 2014

o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu a o změně nařízení Rady (ES) č. 3286/94, kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace

(Úř. věst. L 189 27.6.2014, s. 50)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/1843 ze dne 6. října 2015,

  L 272

1

16.10.2015

►M2

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/167 ze dne 10. února 2021,

  L 49

1

12.2.2021


Opraveno:

 C1

Oprava, Úř. věst. L 243, 18.9.2015, s.  14 (654/2014)




▼B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 654/2014

ze dne 15. května 2014

o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu a o změně nařízení Rady (ES) č. 3286/94, kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace



Článek 1

Předmět

Tímto nařízením se stanoví pravidla a postupy pro zajištění účinného a včasného výkonu práv Unie, pokud jde o pozastavení či odvolání koncesí nebo jiných závazků podle mezinárodních obchodních dohod, za účelem:

a) 

reakce na případy porušení pravidel mezinárodního obchodu ze strany třetích zemí, kterými jsou dotčeny zájmy Unie, s cílem dosáhnout uspokojivého řešení, které obnoví výhody pro hospodářské subjekty Unie;

▼M2

b) 

vyvážení koncesí či jiných závazků v rámci obchodních vztahů se třetími zeměmi, dojde-li ke změně zacházení uplatňovaného na zboží nebo služby z Unie způsobem, který se dotýká zájmů Unie.

▼B

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) 

„zemí“ jakýkoli stát nebo samostatné celní území;

▼M2

b) 

„koncesemi či jinými závazky“ celní koncese nebo jiné závazky či výhody v oblasti obchodu se zbožím či službami nebo týkající se obchodních aspektů práv duševního vlastnictví, k jejichž uplatňování se Unie zavázala v rámci svého obchodu se třetími zeměmi podle mezinárodních obchodních dohod, jichž je smluvní stranou;

▼B

c) 

„úrovní zrušení nebo zmenšení“ míra, v níž jsou dotčeny výhody vyplývající pro Unii z mezinárodních obchodních dohod. Není-li v příslušné dohodě stanoveno jinak, zahrnuje tato úroveň jakýkoli nepříznivý hospodářský dopad v důsledku opatření třetí země;

d) 

„povinnou cenovou sankcí“ povinnost veřejných zadavatelů či zadavatelů uplatňujících postupy zadávání veřejných zakázek zvýšit, s určitými výjimkami, cenu za služby nebo zboží pocházející z určitých třetích zemí, jež byla nabídnuta v zadávacích řízeních.

Článek 3

Oblast působnosti

Toto nařízení se použije:

a) 

bylo-li Unii v důsledku konečného rozhodnutí obchodních sporů podle Ujednání WTO o pravidlech a řízení při řešení sporů (dále jen „ujednání WTO o řešení sporů“) přiznáno právo k pozastavení koncesí či jiných závazků vyplývajících z mnohostranných či vícestranných dohod, na které se vztahuje ujednání WTO o řešení sporů;

▼M2

aa) 

po rozeslání zprávy skupiny odborníků WTO, v níž jsou zcela nebo zčásti potvrzeny nároky Unie, pokud není možné ukončit odvolací řízení podle článku 17 ujednání WTO o řešení sporů a pokud třetí země nesouhlasila s prozatímním řešením odvolání pomocí rozhodčího řízení podle článku 25 ujednání WTO o řešení sporů;

▼B

b) 

má-li Unie v důsledku konečného rozhodnutí obchodních sporů v rámci jiných mezinárodních obchodních dohod, včetně regionálních či dvoustranných dohod, právo pozastavit koncese či jiné závazky podle takových dohod;

▼M2

ba) 

v obchodních sporech týkajících se jiných mezinárodních obchodních dohod, včetně regionálních či dvoustranných dohod, není-li možné vydat konečné rozhodnutí, protože daná třetí země nepodniká kroky, které jsou pro průběh řízení o řešení sporů nezbytné, včetně nepřiměřených průtahů řízení, které lze považovat za nedostačenou spolupráci v řízení;

▼B

c) 

za účelem vyvážení koncesí nebo jiných závazků, k němuž může opravňovat použití ochranného opatření ze strany třetí země buď na základě článku 8 Dohody WTO o ochranných opatřeních nebo na základě ustanovení, která upravují ochranná opatření, obsažených v jiných mezinárodních obchodních dohodách, včetně dohod regionálních či dvoustranných;

▼M2

d) 

v případech změny koncesí nebo závazků členem WTO podle článku XXVIII dohody GATT 1994 nebo článku XXI Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS), pokud nebylo sjednáno žádné kompenzační vyrovnání, a pokud jde o služby, kompenzační vyrovnání není provedeno v souladu se závěry rozhodčího řízení podle článku XXI dohody GATS.

▼B

Článek 4

Výkon práv Unie

1.  
Je-li pro ochranu zájmů Unie v případech uvedených v článku 3 třeba určitého zásahu, přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví vhodná opatření obchodní politiky. Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 2.
2.  

Prováděcí akty přijaté podle odstavce 1 musí splňovat tyto podmínky:

a) 

jsou-li pozastaveny koncese či jiné závazky v důsledku konečného rozhodnutí obchodního sporu podle ujednání WTO o řešení sporů, úroveň pozastavení nepřesáhne úroveň schválenou orgánem WTO pro řešení sporů;

b) 

jsou-li pozastaveny koncese či jiné závazky v důsledku oprávnění, jež bylo přiznáno v návaznosti na řízení pro mezinárodní řešení sporů podle jiných mezinárodních obchodních dohod, včetně regionálních či dvoustranných dohod, jejich úroveň nepřesáhne úroveň zrušení nebo zmenšení v důsledku dotčeného opatření třetí země, kterou v závislosti na daném případu vymezila buď Komise, nebo která vyplynula z rozhodčího řízení;

▼M2

ba) 

jsou-li přijata opatření k omezení obchodu se třetí zemí v situacích podle čl. 3 písm. aa) nebo ba), úroveň těchto opatření nesmí jít nad rámec zrušení nebo zmenšení obchodních zájmů Unie způsobenému opatřeními této třetí země;

▼B

c) 

v případě vyrovnávání koncesí či jiných závazků podle ustanovení o ochranných opatřeních obsažených v mezinárodních obchodních dohodách musí být zásah Unie, v souladu s podmínkami Dohody WTO o ochranných opatřeních nebo ustanoveními o ochranných opatřeních, která jsou uvedena v jiných mezinárodních obchodních dohodách, včetně regionálních či dvoustranných dohod, na jejichž základě se ochranné opatření uplatňuje, v podstatě rovnocenný úrovni koncesí či jiných závazků, jež byla dotčena ochranným opatřením;

▼M2

d) 

jsou-li koncese nebo závazky změněny či odvolány v rámci obchodu se třetí zemí v souvislosti s článkem XXVIII dohody GATT 1994 a připojeným ujednáním ( 1 ) nebo článkem XXI dohody GATS a souvisejícími prováděcími postupy, musí být svou podstatou rovnocenné koncesím nebo závazkům, které taková třetí země změnila či odvolala, a to za podmínek stanovených v článku XXVIII dohody GATT 1994 a v souvisejícím ujednání nebo v článku XXI dohody GATS a souvisejících prováděcích postupech.

▼B

3.  

Opatření obchodní politiky podle odstavce 1 se stanoví s přihlédnutím k dostupným informacím a obecnému zájmu Unie na základě těchto kritérií:

a) 

účinnost opatření, pokud jde o donucení třetích zemí, aby dodržovaly pravidla mezinárodního obchodu;

b) 

možnosti opatření, pokud jde o zmírnění následků pro hospodářské subjekty v Unii, které byly dotčeny opatřeními třetí země;

c) 

dostupnost alternativních zdrojů dodávek dotčeného zboží či služeb, aby se v rámci Unie zamezilo nežádoucímu dopadu na návazná odvětví, veřejné zadavatele nebo zadavatele či konečné spotřebitele nebo aby byl tento dopad co nejmenší;

d) 

zamezení nepřiměřené složitosti administrativních postupů a nepřiměřeným nákladům při provádění opatření;

e) 

jakákoli jiná konkrétní kritéria, která mohou být v mezinárodních obchodních dohodách stanovena pro případy uvedené v článku 3.

Článek 5

Opatření obchodní politiky

1.  

Aniž je dotčena jakákoli mezinárodní dohoda, jejíž je Unie stranou, opatření obchodní politiky, která mohou být zavedena prováděcím aktem podle čl. 4 odst. 1, zahrnují:

a) 

pozastavení celních koncesí a uložení nových nebo zvýšených cel, včetně opětovného zavedení cel na úrovni doložky nejvyšších výhod nebo uložení cel nad rámec doložky nejvyšších výhod, nebo zavedení jakéhokoli dalšího poplatku na dovoz či vývoz zboží;

b) 

zavedení nebo zvýšení množstevních omezení dovozu nebo vývozu zboží, ať již prostřednictvím kvót, dovozních či vývozních licencí nebo jinými opatřeními;

▼M2

ba) 

pozastavení povinností týkajících se obchodu službami a uložení omezení obchodu službami;

bb) 

pozastavení závazků týkajících se obchodních aspektů práv k duševnímu vlastnictví udělených orgánem nebo agenturou Unie a s platností pro celou Unii a uložení omezení na ochranu těchto práv k duševnímu vlastnictví nebo jejich komerční využívání ve vztahu k nositelům práv, kteří jsou státními příslušníky dotčené třetí země;

▼B

c) 

pozastavení koncesí týkajících se zboží, služeb nebo dodavatelů v oblasti veřejných zakázek prostřednictvím:

i) 

vyloučení dodavatelů zboží nebo poskytovatelů služeb usazených v dotčené třetí zemi nebo provozujících svoji činnost z dotčené třetí země nebo nabídek, jejichž celková hodnota je z více než 50 % tvořena zbožím či službami pocházejícími z dotčené třetí země, ze zadávání veřejných zakázek, nebo

ii) 

uložení povinné cenové sankce na veřejné zakázky dodavatelů zboží nebo služeb usazených v dotčené třetí zemi nebo provozujících svoji činnost z dotčené třetí země nebo na tu část veřejné zakázky, jejímž předmětem je zboží nebo služby pocházející z dotčené třetí země.

▼M2

1a.  

Při volbě opatření, která mají být přijata podle odst. 1 písm. ba), Komise vždy zváží přijetí opatření v tomto pořadí:

a) 

opatření týkající se obchodu službami, která vyžadují povolení s platností pro celou Unii, na základě sekundárních právních předpisů, nebo pokud taková opatření nejsou k dispozici,

b) 

opatření týkající se jiných služeb v oblastech, v nichž existuje rozsáhlá právní úprava Unie, nebo pokud taková opatření nejsou k dispozici,

c) 

opatření, u nichž se na základě shromažďování informací podle čl. 9 odst. 1a, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 1b písm. a), prokázalo, že by nepředstavovala nepřiměřenou zátěž pro postup správy příslušných vnitrostátních předpisů.

1b.  

Opatření přijatá podle odst. 1 písm. ba) a bb):

a) 

jsou předmětem shromažďování informací podle čl. 9 odst. 1a;

b) 

se v případě potřeby upraví prostřednictvím prováděcího aktu podle čl. 4 odst. 1, pokud Komise po přezkumu provedeném podle čl. 9 odst. 1a dospěje k závěru, že opatření nejsou dostatečně účinná nebo představují nepřiměřenou zátěž pro postup správy příslušných vnitrostátních předpisů. Komise provede tento přezkum poprvé šest měsíců ode dne použitelnosti opatření a následně vždy po dvanácti měsících;

c) 

jsou předmětem hodnotící zprávy vypracované do šesti měsíců po jejich ukončení, která je založena mimo jiné na informacích zúčastněných stran a která posoudí jejich účinnost a fungování a vyvodí možné závěry pro budoucí opatření.

▼B

2.  

Opatření přijatá podle odst. 1 písm. c):

a) 

obsahují prahové hodnoty podle vlastností dotčeného zboží nebo služeb, při jejichž překročení se uplatní vyloučení nebo povinná cenová sankce, přičemž se zohlední ustanovení příslušné obchodní dohody a úroveň zrušení nebo zmenšení;

b) 

vymezují odvětví nebo kategorie zboží nebo služeb, pro něž se použijí, jakož i veškeré použitelné výjimky;

c) 

určí veřejné zadavatele nebo zadavatele či kategorie veřejných zadavatelů nebo zadavatelů, členěné podle členských států, na jejichž zakázky se vztahují. S cílem poskytnout podklady pro toto určení předloží každý členský stát seznam příslušných veřejných zadavatelů nebo zadavatelů či kategorií veřejných zadavatelů nebo zadavatelů. Opatření zajistí, aby bylo dosaženo náležité úrovně pozastavení koncesí nebo jiných závazků a spravedlivého rozložení mezi členskými státy.

Článek 6

Pravidla původu

1.  
Původ zboží je určen podle nařízení (EHS) č. 2913/92.
2.  

Původ služby se určuje na základě původu fyzické či právnické osoby, která ji poskytuje. Za původ poskytovatele služeb se považuje:

a) 

v případě fyzické osoby země, jejímž je tato osoba státním příslušníkem nebo v níž má právo na trvalý pobyt;

b) 

v případě právnické osoby:

i) 

není-li služba poskytována prostřednictvím komerční přítomnosti v Unii, země, v níž je právnická osoba zřízena nebo jiným způsobem organizována podle právních předpisů této země a na jejímž území právnická osoba vyvíjí významnou podnikatelskou činnost,

ii) 

je-li služba poskytována prostřednictvím komerční přítomnosti v Unii, členský stát, v němž je právnická osoba usazena a na jehož území vyvíjí významnou podnikatelskou činnost, jež je přímo a skutečně propojena s hospodářstvím tohoto členského státu.

Pro účely prvního pododstavce písm. b) bodu ii), nevyvíjí-li právnická osoba poskytující dotčenou službu významnou podnikatelskou činnost, jež je přímo a skutečně propojena s hospodářstvím členského státu, v němž je usazena, se za původ právnické osoby považuje původ fyzických či právnických osob, které ji vlastní nebo ovládají.

Právnická osoba poskytující dotčenou službu se považuje za „vlastněnou“ osobami z dané země, pokud osoby z této země užitečně vlastní více než 50 % jejího základního kapitálu, a za „ovládanou“ osobami z dané země, pokud tyto osoby mají pravomoc jmenovat většinu jejích řídících pracovníků nebo jinak zákonně řídit její aktivity.

▼M2

3.  
Pokud jde o obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví, je třeba pojem „státní příslušníci“ vykládat ve stejném smyslu, v jakém se používá v čl. 1 odst. 3 Dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví.

▼B

Článek 7

Pozastavení, změna a zrušení opatření

1.  
Přizná-li po přijetí prováděcího aktu podle čl. 4 odst. 1 dotčená třetí země Unii odpovídající a přiměřené vyrovnání v případech, na které odkazuje čl. 3 odst. 1 písm. a) a b), může Komise pozastavit uplatňování takového prováděcího aktu po dobu, během níž je takové vyrovnání poskytováno. Rozhodnutí o pozastavení se přijímá přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 2.
2.  

Komise zruší prováděcí akt přijatý podle čl. 4 odst. 1, nastane-li některá z následujících okolností:

a) 

třetí země, u níž bylo v rámci řízení o řešení sporů rozhodnuto, že její opatření porušují pravidla mezinárodního obchodu, dosáhla opětovného souladu s těmito pravidly, nebo bylo-li dosaženo jiného vzájemně uspokojivého řešení;

b) 

v případech vyrovnání koncesí nebo jiných závazků v návaznosti na přijetí ochranného opatření ze strany třetí země, pokud bylo ochranné opatření odvoláno či zaniklo nebo pokud dotčená třetí země přiznala Unii odpovídající a přiměřené vyrovnání po přijetí prováděcího aktu podle čl. 4 odst. 1;

▼M2

c) 

v případech odvolání či změny koncesí nebo závazků členem WTO podle článku XXVIII dohody GATT 1994 nebo článku XXI dohody GATS, pokud dotčená třetí země přiznala Unii odpovídající a přiměřené vyrovnání po přijetí prováděcího aktu podle čl. 4 odst. 1.

▼B

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci se přijímá přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 2.

3.  
Je-li s výhradou čl. 4 odst. 2 a 3 nezbytné provést úpravy opatření obchodní politiky, která byla přijata podle tohoto nařízení, může Komise provést příslušné změny přezkumným postupem podle čl. 8 odst. 2.
4.  
V řádně odůvodněných naléhavě nezbytných případech týkajících se zrušení či změny dotčeného opatření třetí země přijme Komise okamžitě použitelné prováděcí akty, jimiž pozastaví, změní či zruší prováděcí akty přijaté podle čl. 4 odst. 1, jak je stanoveno v tomto článku, postupem podle čl. 8 odst. 3.

Článek 8

Postup projednávání ve výboru

1.  
Komisi je nápomocen výbor zřízený nařízením (ES) č. 3286/94. Tento výbor je výborem ve smyslu článku 3 nařízení (EU) č. 182/2011.
2.  
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

Článek 9

Shromažďování informací

▼M2

1.  
Pokud jde o hospodářské zájmy Unie v případě konkrétního zboží nebo služeb nebo v konkrétních odvětvích, nebo pokud jde o konkrétní obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví, Komise si v souvislosti s uplatňováním tohoto nařízení vyžádá příslušné informace a stanoviska, a to prostřednictvím oznámení v Úředním věstníku Evropské unie nebo jinými vhodnými veřejnými komunikačními prostředky, přičemž uvede lhůtu pro předložení těchto podkladů. Komise obdržené podklady zohlední.

▼M2

1a.  

Pokud Komise plánuje opatření podle čl. 5 odst. 1 písm. ba) nebo bb), musí o tom informovat zúčastněné strany, zejména odvětvová sdružení, jichž se možná opatření obchodní politiky týkají, a orgány veřejné správy členského státu, které se podílejí na tvorbě nebo provádění právních předpisů upravujících dotčené oblasti, a vést s nimi konzultace. Aniž by to vedlo ke zbytečným průtahům při přijímání těchto opatření, Komise si zejména vyžádá informace o:

a) 

dopadu těchto opatření na poskytovatele služeb ze třetích zemí nebo držitele práv, kteří jsou státními příslušníky dotčené třetí země, a na unijní soutěžitele, uživatele nebo spotřebitele těchto služeb nebo na držitele práv duševního vlastnictví;

b) 

vzájemném působení těchto opatření a relevantních předpisů členských států;

c) 

administrativní zátěži, která může být těmito opatřeními způsobena.

Komise zohlední v nejvyšší možné míře informace získané během těchto konzultací.

Komise při předkládání návrhu prováděcího aktu podle článku 8 poskytne členským státům analýzu plánovaných opatření.

▼B

2.  
Informace získané na základě tohoto nařízení smějí být použity pouze k účelu, k němuž byly vyžádány.
3.  
Evropský parlament, Rada, Komise, členské státy ani jejich úředníci nesdělí žádné informace důvěrné povahy, které obdrželi podle tohoto nařízení, bez výslovného souhlasu poskytovatele těchto informací.
4.  
Poskytovatel informací může požádat, aby se s poskytnutou informací nakládalo jako s důvěrnou. V takových případech jsou tyto informace doplněny nedůvěrným souhrnem informací, který je představí v zobecněné podobě, nebo uvedením důvodů, proč takový souhrn nelze pořídit.
5.  
Pokud se zdá, že žádost o důvěrné zacházení není důvodná, a poskytovatel si přesto nepřeje informaci zveřejnit ani v zobecněné či souhrnné podobě, nemusí být tato informace vzata v úvahu.
6.  
Odstavce 2 až 5 nebrání orgánům Unie a členských států ve zveřejňování obecných informací. Toto zveřejnění musí brát v úvahu oprávněný zájem dotčených stran na zachování jejich obchodního tajemství.

▼M2

Článek 10

Přezkum

1.  
Co možná nejdříve po 13. únoru 2021, avšak nejpozději jeden rok po tomto dni, přezkoumá Komise oblast působnosti tohoto nařízení, přičemž zohlední zejména opatření obchodní politiky, jež mohou být přijata, jakož i jeho provádění, a podá zprávu o svých závěrech Evropskému parlamentu a Radě.
2.  
Komise v souladu s odstavcem 1 provede přezkum s cílem navrhnout další opatření obchodní politiky podle tohoto nařízení pro pozastavení koncesí nebo jiných závazků v oblasti obchodních aspektů práv k duševnímu vlastnictví.

▼M1 —————

▼B

Článek 12

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.




Prohlášení Komise

Komise vítá přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 3286/94.

Podle zmíněného nařízení je Komise zmocněna přijímat prováděcí akty v určitých konkrétních případech na základě objektivních kritérií a pod kontrolou členských států. Při výkonu této pravomoci hodlá Komise jednat v souladu s tímto prohlášením.

Během přípravy návrhů prováděcích aktů uskuteční Komise rozsáhlé konzultace za účelem zajištění toho, aby byly náležitě zohledněny všechny příslušné zájmy. Komise očekává, že prostřednictvím těchto konzultací obdrží stanoviska soukromých subjektů, jichž se týkají opatření určená pro třetí země nebo případná opatření obchodní politiky, která mají být přijata ze strany Unie. Komise také očekává, že obdrží vyjádření orgánů veřejné správy, které se mohou podílet na provádění těchto případných opatření obchodní politiky, která mají být přijata ze strany Unie. V případě opatření v oblasti veřejných zakázek budou při přípravě návrhů prováděcích aktů náležitě zohledněna zejména vyjádření orgánů veřejné správy členských států.

Komise uznává, že je důležité, aby v momentě, kdy zvažuje přijetí prováděcích aktů podle zmíněného nařízení, obdržely členské státy včas informace, které jim umožní přispět k plně informovaným rozhodnutím, a bude jednat tak, aby tohoto cíle bylo dosaženo.

Komise potvrzuje, že neprodleně předá Parlamentu a Radě návrhy prováděcích aktů, které předloží výboru členských států. Neprodleně předá Parlamentu a Radě také konečné návrhy prováděcích aktů po obdržení stanoviska výboru.

Komise bude pravidelně informovat Parlament a Radu o mezinárodním vývoji, který může vést k situacím vyžadujícím přijetí opatření podle uvedeného nařízení. To bude zajištěno prostřednictvím příslušných výborů v Radě a v Parlamentu.

Komise vítá záměr Parlamentu podporovat strukturovaný dialog o řešení sporů a otázkách prosazování práva a bude se intenzivně účastnit schůzek s příslušnými parlamentními výbory s cílem vyměňovat si názory o obchodních sporech a opatřeních k prosazování práv, mimo jiné s ohledem na dopady na výrobní odvětví Unie.

Kromě toho Komise potvrzuje, že přikládá velký význam zajištění toho, aby uvedené nařízení bylo efektivním a účinným nástrojem pro prosazování práv Unie podle mezinárodních obchodních dohod, včetně dohod v oblasti obchodu se službami. Komise proto v souladu s ustanoveními zmíněného nařízení přezkoumá oblast působnosti článku 5 za účelem zahrnutí dodatečných opatření obchodní politiky týkajících se obchodu se službami, jakmile nastanou vhodné podmínky pro zajištění funkčnosti a účinnosti těchto opatření.



( 1 ) Ujednání „Výklad a uplatňování článku XXVIII“.