(2)

vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Madridu ve dnech 15. a 16. prosince 1995 bylo rozhodnuto, že výraz „ECU“ používaný ve Smlouvě jako název evropské měnové jednotky je druhový název; že vlády patnácti členských států dosáhly všeobecné shody v tom, že toto rozhodnutí představuje sjednaný a konečný výklad příslušných ustanovení Smlouvy; že evropské měně bude dán název „euro“; že euro jako měna zúčastněných členských států bude rozděleno na jedno sto dílčích jednotek s názvem „cent“; že vymezení názvu „cent“ nevylučuje použití variant tohoto výrazu při běžném používání v členských státech; že Evropská rada dále dospěla k závěru, že název jednotné měny musí být stejný ve všech úředních jazycích Evropské unie, s přihlédnutím k existenci různých abeced;

(3)

vzhledem k tomu, že Rada v souladu čl. 109l odst. 4 třetí větou Smlouvy přijme jiná opatření, než je přijetí přepočítacích koeficientů, která jsou nezbytná k rychlému zavedení eura;

(4)

vzhledem k tomu, že kdykoli se členský stát stane podle článku 109k odst. 2 Smlouvy zúčastněným členským státem, přijme Rada podle článku 1091 odst. 5 Smlouvy další opatření nezbytná k rychlému zavedení eura jako jednotné měny v tomto členském státě;

(5)

vzhledem k tomu, že podle čl. 109l odst. 4 první věty Smlouvy přijme Rada ke dni zahájení třetí etapy přepočítací koeficienty, které budou pro měny zúčastněných členských států neodvolatelně stanoveny, a podle těchto neodvolatelně stanovených koeficientů budou tyto měny nahrazeny eurem;

(6)

vzhledem k tomu, že při neexistenci kurzového rizika jak mezi jednotkou euro a národními měnovými jednotkami, tak mezi národními měnovými jednotkami navzájem by měly být v souladu s touto skutečností vykládány příslušné právní předpisy;

(7)

vzhledem k tomu, že výraz „smlouva“, používaný k vymezení právních nástrojů, zahrnuje všechny typy smluv bez ohledu na způsob, kterým byly uzavřeny;

(8)

vzhledem k tomu, že pro přípravu plynulého přechodu na euro je zapotřebí přechodné období mezi nahrazením měn zúčastněných členských států eurem a zavedením eurobankovek a euromincí; že během tohoto období budou národní měnové jednotky vymezeny jako dílčí jednotky eura; že se tím zakládá právní rovnost mezi jednotkou euro a národními měnovými jednotkami;

(9)

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 109g Smlouvy a s nařízením (ES) č. 1103/97 nahradí euro k 1. lednu 1999 jako zúčtovací jednotka orgánů Evropských společenství ECU; že by euro mělo být rovněž zúčtovací jednotkou Evropské centrální banky (ECB) a centrálních bank zúčastněných členských států; že v souladu se závěry z Madridu bude Evropský systém centrálních bank (ESCB) provádět operace měnové politiky v jednotce euro; že tato skutečnost nebrání národním centrálním bankám vést během přechodného období účty v národní měně, zejména pro své zaměstnance a pro veřejnou správu;

(10)

vzhledem k tomu, že každý zúčastněný stát může v průběhu přechodného období povolit plné používání jednotky euro na svém území;

(11)

vzhledem k tomu, že během přechodného období mohou být smlouvy, vnitrostátní právní předpisy a jiné právní nástroje platně vytvořeny s použitím jednotky euro nebo národní měnové jednotky; že během tohoto období by nic z tohoto nařízení nemělo ovlivnit platnost jakéhokoli odkazu na národní měnovou jednotku v jakémkoli právním nástroji;

(12)

vzhledem k tomu, že nedohodnou-li se jinak, řídí se hospodářské subjekty při veškerých úkonech činěných na základě některého právního nástroje určením měnové jednotky obsaženým v tomto nástroji;

(13)

vzhledem k tomu, že jednotka euro a národní měnové jednotky jsou jednotkami téže měny; že by se mělo zajistit, aby platby uvnitř zúčastněného členského státu prováděné připsáním na účet mohly být prováděny buď v jednotce euro, nebo v příslušné národní měnové jednotce; že ustanovení o platbách prováděných připsáním na účet by se měla vztahovat rovněž na přeshraniční platby, u nichž jsou jako měnová jednotka určeny jednotka euro nebo národní měnová jednotka, v níž je veden účet věřitele; že je zapotřebí zajistit plynulé fungování platebních systémů přijetím opatření, jež se týkají plateb prováděných připsáním na účet pomocí platebních nástrojů vyplývajících z těchto systémů; že ustanovení týkající se plateb prováděných připsáním na účet by neměla znamenat, že finanční zprostředkovatelé jsou povinni poskytovat buď jiné platební prostředky, nebo produkty znějící na jakoukoli konkrétní jednotku eura; že ustanovení týkající se plateb prováděných připsáním na účet nezakazují finančním zprostředkovatelům koordinovat během přechodného období zavádění platebních prostředků znějících na jednotku euro, které jsou založeny na společné technické infrastruktuře;

(14)

vzhledem k tomu, že v souladu se závěry Evropské rady ze zasedání v Madridu budou zúčastněné členské státy počínaje 1.lednem 1999 emitovat nové veřejně obchodovatelné dluhopisy znějící na jednotku euro; že je žádoucí umožnit emitentům dluhopisů změnit denominaci nesplacených dluhopisů na jednotku euro; že ustanovení pro změnu denominace by měla být taková, aby mohla být použita i v právním řádu třetích zemí; že by emitentům mělo být umožněno změnit denominaci nesplacených dluhopisů znějících na národní měnovou jednotku členského státu, který změnil denominaci části nebo všech nesplacených dluhopisů svých vládních institucí; že se tato ustanovení netýkají zavádění dalších opatření, které by změnily podmínky nesplacených dluhů, mimo jiné jejich jmenovité částky, protože tato opatření podléhají příslušným vnitrostátním právním předpisům; že je žádoucí umožnit členským státům provést vhodná opatření ke změně zúčtovací jednotky pro operační postupy na organizovaných trzích;

(15)

vzhledem k tomu, že budou možná zapotřebí další opatření na úrovni Společenství, aby se objasnil dopad zavedení eura na uplatňování stávajících právních předpisů Společenství, zejména pokud jde o vyrovnávání vzájemných pohledávek v jejich čisté hodnotě, započítávání protipohledávek a techniky s obdobným účinkem;

(16)

vzhledem k tomu, že povinnost používat jednotku euro lze uložit pouze na základě práva Společenství; že při transakcích s veřejným sektorem mohou zúčastněné členské státy povolit používání jednotky euro; že v souladu s referenčním scénářem schváleným na zasedání Evropské rady v Madridu by mohly právní předpisy Společenství, které stanoví harmonogram pro všeobecné používaní jednotky euro, ponechat jednotlivým členským státům určitou volnost;

(17)

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 105a Smlouvy může Rada přijímat opatření k harmonizaci nominálních hodnot a technických specifikací všech mincí;

(18)

vzhledem k tomu, že bankovky a mince potřebují odpovídající ochranu proti padělání;

(19)

vzhledem k tomu, že bankovky a mince denominované v národní měně ztrácejí postavení zákonného platidla nejpozději šest měsíců po skončení přechodného období; že omezení plateb v bankovkách a mincích, zavedená členskými státy z důvodů veřejného pořádku, nejsou neslučitelná s postavením eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla, existují-li jiné právní prostředky pro vyrovnávání peněžních závazků;

(20)

vzhledem k tomu, že od konce přechodného období bude nutné pokládat odkazy v právních nástrojích platných na konci přechodného období za odkazy na jednotku euro podle příslušných přepočítacích koeficientů; že fyzická změna denominace stávajících právních nástrojů proto není k dosažení tohoto výsledku nutná; že pravidla pro zaokrouhlování stanovená v nařízení (ES) č. 1103/97 se vztahují rovněž na přepočty, které mají být provedeny na konci přechodného období nebo po přechodném období; že z důvodů jasnosti může být žádoucí, aby jakmile to bude vhodné, došlo k fyzické změně denominace;

(21)

vzhledem k tomu, že odstavec 2 Protokolu č. 11 o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska stanoví, že se mimo jiné použije odstavec 5 tohoto protokolu, jestliže Spojené království oznámí Radě, že nemá v úmyslu přejít do třetí etapy; že Spojené království dne 30. října 1997 předalo Radě oznámení o tom, že nemá v úmyslu přejít do třetí etapy; že odstavec 5 mimo jiné stanoví, že se čl. 109l odst. 4 Smlouvy nevztahuje na Spojené království;

(22)

vzhledem k tomu, že Dánsko, odvolávajíc se na odstavec 1 Protokolu 12 o některých ustanoveních týkajících se Dánska, v souvislosti s Edinburským rozhodnutím ze dne 12. prosince 1992 oznámilo, že se třetí etapy nezúčastní; že se proto na Dánsko, v souladu s odstavcem 2 uvedeného protokolu, budou vztahovat všechny články a ustanovení Smlouvy a statutu ESCB, ve kterých se hovoří o výjimce;

(23)

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 109l odst. 4 Smlouvy bude jednotná měna zavedena pouze v těch členských státech, na které se nevztahuje výjimka;

(24)

vzhledem k tomu, že toto nařízení bude proto použitelné podle článku 189 Smlouvy, s výhradou protokolů č. 11 a 12 a čl. 109k odst. 1,