Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ( 1 ),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),

v souladu s postupem stanoveným v článku 189c Smlouvy ( 3 ),

(1)	vzhledem k tomu, že v průběhu předchozích let značně vzrostla vnitrostátní i mezinárodní silniční přeprava zboží, čímž se zvýšilo riziko výskytu nehod;

(2)

vzhledem k tomu, že všechny členské státy, s výjimkou Irska, jsou smluvními stranami Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), jejíž zeměpisná oblast působnosti překračuje území Společenství a která stanoví jednotná pravidla bezpečnosti mezinárodní přepravy nebezpečných věcí po silnici; že je tedy žádoucí, aby se tato pravidla rozšířila i na vnitrostátní přepravu, aby byly uvnitř Společenství uvedeny v soulad podmínky pro silniční přepravu nebezpečných věcí;

(3)

vzhledem k tomu, že právní úprava Společenství nezahrnuje úplný rozsah ustanovení pro zajištění bezpečné silniční přepravy nebezpečných věcí a odpovídající vnitrostátní právní předpisy se v jednotlivých členských státech liší; že tyto rozdíly jsou překážkou volného pohybu přepravních služeb a volného pohybu vozidel a přepravních zařízení; že za účelem odstranění této překážky musí být vymezena jednotná pravidla pro veškerou přepravu uvnitř Společenství;

(4)	vzhledem k tomu, že tato opatření musí být prováděna na úrovni Společenství, aby byla zajištěna provázanost s jinými právními předpisy Společenství, dostačující míra harmonizace pro usnadnění volného pohybu zboží a služeb a vysoká úroveň bezpečnosti při vnitrostátní a mezinárodní přepravě;

(5)

vzhledem k tomu, že ustanoveními této směrnice není dotčena platnost závazků, přijatých Společenstvím a jeho členskými státy, a to v souladu s cíli stanovenými podle Agenda 21, kapitoly 19, konference UNCED v Rio de Janeiru v roce 1992, usilovat o budoucí sladění systémů klasifikace nebezpečných látek;

(6)	vzhledem k tomu, že žádný právní předpis Společenství dosud neupravuje bezpečnostní podmínky, za kterých by měly být přepravovány biologické činitele a geneticky modifikované mikroorganismy podléhající ustanovením směrnic 90/219/EHS ( 4 ), 90/220/EHS ( 5 ) 90/220/EHS5 a 90/679/EHS ( 6 );

(7)	vzhledem k tomu, že tato směrnice přihlíží rovněž k ostatním politikám Společenství v oblasti bezpečnosti práce, konstrukce vozidel a ochrany životního prostředí;

(8)	vzhledem k tomu, že členské státy mohou nadále přijímat předpisy pro přepravu nebezpečných věcí prováděnou na jejich území vozidly, na něž se nevztahuje tato směrnice, bez ohledu na místo, kde je vozidlo registrováno;

(9)	vzhledem k tomu, že členské státy musí mít možnost uplatňovat na svém území zvláštní pravidla provozu na pozemních komunikacích pro přepravu nebezpečných věcí;

(10)	vzhledem k tomu, že členským státům musí být umožněno zachovat si své požadavky kontroly jakosti v případě určitých typů vnitrostátní přepravy do doby, kdy Komise předloží Radě zprávu ohledně těchto záležitostí;

(11)

vzhledem k tomu, že ustanovení ADR povolují uzavírat dohody odchylující se od ADR a že velký počet dohod uzavřených dvoustranně mezi členskými státy brání volnému pohybu služeb při přepravě nebezpečných věcí; že by se těmto odchylkám mělo zamezit zahrnutím nezbytných ustanovení do příloh této směrnice; že je nezbytné stanovit přechodné období, během nějž lze mezi členskými státy nadále používat stávající dohody;

(12)

vzhledem k tomu, že ustanovení ADR musejí být provedena v právu Společenství, včetně požadavků na konstrukci vozidel pro přepravu nebezpečných věcí; že je v této souvislosti nezbytné stanovit přechodná období, ve kterých mohou členské státy dočasně zachovat některé zvláštní vnitrostátní předpisy o konstrukčních požadavcích pro vozidla registrovaná na jejich území;

(13)	vzhledem k tomu, že by mělo být informačních postupů, které již existují pro podobné vnitrostátní legislativní návrhy, využito za účelem větší průhlednosti pro všechny hospodářské subjekty;

(14)

vzhledem k tomu, že při vnitrostátní přepravě musí mít členské státy i nadále právo používat pravidla, která se zakládají na doporučeních OSN pro přepravu nebezpečných věcí, jež se vztahují na více oborů dopravy, jestliže nebyla ADR přizpůsobena těmto pravidlům, která mají zjednodušit přepravu nebezpečných věcí v rámci různých oborů dopravy;

(15)

vzhledem k tomu, že členské státy si musí zachovat právo upravit nebo zakázat na svém území silniční přepravu určitých nebezpečných věcí, nikoli však z důvodů bezpečnosti přepravy; že v této souvislosti si členské státy mohou zachovat právo nařídit v případě určité přepravy velmi nebezpečných věcí použití železniční nebo vnitrozemské vodní přepravy nebo mohou trvat na zcela specifických obalech;

(16)	vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice musí být členským státům umožněno uplatňovat přísnější nebo mírnější předpisy pro určitou přepravu, která je na jejich území prováděna vozidly tam registrovanými;

(17)

vzhledem k tomu, že harmonizace podmínek musí přihlížet ke specifickým okolnostem jednotlivých států, a proto musí být tato směrnice dostatečně pružná, aby byly členským státům povoleny určité odchylky; že by měly být stanoveny časově omezené odchylky, aby se nezamezovalo používání nových technologií a průmyslovému rozvoji;

(18)	vzhledem k tomu, že musí být možné provozovat mezinárodní přepravu na území členských států vozidlům registrovaným v třetích zemích, která vyhovují ADR;

(19)

vzhledem k tomu, že musí být možné rychle přizpůsobit tuto směrnici technickému pokroku, aby mohla zohlednit nová ustanovení začleněná do ADR a rozhodnout o používání a provádění bezpečnostních opatření v případě nehody nebo mimořádné události; že by pro tyto účely měl být zřízen výbor a stanoven postup pro úzkou spolupráci mezi členskými státy a Komisí v rámci tohoto výboru;

(20)

zhledem k tomu, že přílohy této směrnice obsahují ustanovení o odborném vzdělání některých řidičů vozidel přepravujících nebezpečné věci po silnici; že je proto nezbytné zrušit směrnici Rady 89/684/EHS ze dne 21. prosince 1989 o odborném vzdělání některých řidičů vozidel přepravujících nebezpečné věci po silnici ( 7 ),

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

1. Tato směrnice se vztahuje na přepravu nebezpečných věcí po silnici uvnitř členských států nebo mezi nimi. Nevztahuje se na přepravu nebezpečných věcí vozidly, která patří ozbrojeným silám nebo za která ozbrojené síly odpovídají.

2. Touto směrnicí však není dotčeno právo členských států stanovit při dodržení práva Společenství požadavky, které se týkají:

Oblast působnosti vnitrostátních předpisů obsahujících tyto požadavky se nesmí rozšiřovat.

Uvedené předpisy pozbývají účinnosti, jestliže jsou právními předpisy Společenství závazně stanovena odpovídající opatření.

Do 31. prosince 1998 podá Komise Radě zprávu, ve které zhodnotí bezpečnostní hlediska upravená tímto ustanovením společně s vhodným návrhem na prodloužení jeho platnosti, nebo na jeho zrušení.

1. Aniž je dotčen článek 6, nesmějí být nebezpečné věci, jejichž přepravu zakazují přílohy A a B, přepravovány po silnici.

2. Není-li v této směrnici uvedeno jinak, je přeprava nebezpečných věcí uvedených v příloze A povolena, pokud jsou splněny podmínky uvedené v přílohách A a B, zejména pokud jde o:

Každý členský stát může výhradně pro účely provozování vnitrostátní silniční přepravy vozidly registrovanými na jeho území zachovat své vnitrostátní právní předpisy o přepravě nebezpečných věcí po silnici, které jsou v souladu s doporučeními OSN pro přepravu nebezpečných věcí, a to do doby, než budou revidovány přílohy této směrnice tak, aby odrážely tato doporučení. Členské státy o tom uvědomí Komisi.

1. Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, zejména v oblasti přístupu na trh, zachovává si každý členský stát právo upravit nebo zakázat přepravu určitých nebezpečných věcí na svém území, a to výlučně z jiných než bezpečnostních důvodů, např. z důvodu národní bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí.

2. Předpisy, které přijme členský stát pro provoz mezinárodní přepravy na svém území a které jsou povoleny ►M5 podle zvláštního ustanovení uvedeného v bodě 2 přílohy C ◄ , musí mít místně omezenou oblast působnosti, vztahovat se na vnitrostátní i na mezinárodní přepravu a nesmějí vést k žádné diskriminaci.

4. Jestliže členský stát dojde k závěru, že používané předpisy jsou nedostatečné pro omezení nebezpečí spojeného s přepravou v případě nehody nebo mimořádné události a že je naléhavě nezbytné učinit další opatření, oznámí zamýšlená opatření Komisi ještě v jejich v přípravné etapě. Komise postupem podle článku 9 rozhodne, zda provedení těchto opatření schválí, a určí dobu jejich trvání.

5. Členské státy mohou zachovat vnitrostátní předpisy platné k 31. prosinci 1996, které se týkají

Oblast působnosti těchto předpisů nelze rozšiřovat ani je nelze činit přísnějšími. Členské státy sdělí tyto předpisy Komisi, která o nich informuje ostatní členské státy.

1. Členský stát může na svém území povolit silniční přepravu nebezpečných věcí klasifikovaných, balených a označených v souladu s mezinárodními požadavky pro námořní nebo leteckou přepravu, kdykoli přeprava zahrnuje cestu po moři nebo vzduchem.

2. Ustanovení příloh A a B o použití jazyků při označování a v požadovaných podkladech se nevztahuje na přepravu omezenou na území jednoho členského státu. Pro přepravu na svém území mohou členské státy povolit použití jiných jazyků než jazyků uvedených v přílohách.

3. Na svém území může členský stát povolit použití vozidel vyrobených před 1. lednem 1997, která nevyhovují této směrnici, ale byla vyrobena v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996, pokud jsou tato vozidla udržována v požadovaném bezpečnostním stavu.

Cisterny a vozidla vyrobené od 1. ledna 1997, které nevyhovují příloze B, ale byly vyrobeny v souladu s požadavky této směrnice platnými ke dni jejich výroby, mohou být nadále používány pro vnitrostátní přepravu až do doby určené postupem podle článku 9.

4. ►M7 Každý členský stát může zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosince 1996 týkající se konstrukce, užití a podmínek přepravy nových tlakových sudů a nosičů tlakových lahví ve smyslu zvláštních ustanovení uvedených v odstavci 4 přílohy C a nových kontejnerů, které nejsou v souladu s přílohami A a B, dokud odkazy na normy pro konstrukci a užití kontejnerů, tlakových sudů a nosičů tlakových lahví nebudou do příloh A a B zahrnuty se stejnou závazností jako ustanovení této směrnice, v každém případě však nejdéle do 30. června 2003. Tlakové sudy, nosiče tlakových lahví a kontejnery vyrobené před 1. červencem 2003 a ostatní nádržky vyrobené před 1. červencem 2001 a udržované na požadované úrovni bezpečnosti smějí být nadále užívány za původních podmínek. ◄

Tyto lhůty se prodlužují pro nádrže a cisterny, pro které neexistují podrobné technické požadavky nebo pro které nebyly do příloh A a B doplněny dostatečné odkazy na odpovídající evropské normy.

Nádrže a cisterny uvedené v druhém pododstavci a nejzazší lhůta pro začátek uplatňování této směrnice ohledně těchto nádrží a cisteren budou stanoveny postupem podle článku 9.

5. Členský stát může zachovat jiné vnitrostátní předpisy, než které jsou uvedeny v přílohách A a B, týkající se referenční teploty pro přepravu zkapalněných plynů nebo směsí zkapalněných plynů na jeho území, dokud nebudou předpisy týkající se referenční teploty pro různá podnebná pásma začleněny do evropských norem a odkazy na ně uvedeny v přílohách A a B.

6. Členský stát může pro přepravu na svém území povolit používání obalů vyrobených před 1. lednem 1997, které však nemají osvědčení podle ADR, pokud je na těchto obalech uvedeno datum výroby, mohou vyhovět zkouškám stanoveným vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996 a jsou udržovány v odpovídajícím bezpečnostním stavu (včetně případných zkoušek a prohlídek); kovové mezilehlé kontejnery na hromadné zboží a kovové sudy o obsahu více než 50 litrů smějí být používány až do 15 let od data výroby; ostatní kovové obaly a veškeré plastové obaly smějí být používány až do pěti let od data výroby, ale nejpozději do 31. prosince 1998 ►M5 , s výjimkou plastového obalu, jehož objem nepřekračuje dvacet litrů; v tom případě může být výše uvedená lhůta prodloužena nejdéle do 30. června 2001 ◄ .

7. Členský stát může do 31. prosince 1998 povolit na svém území přepravu určitých nebezpečných věcí zabalených před 1. lednem 1997, pokud jsou tyto věci klasifikovány, zabaleny a označeny v souladu s požadavky stanovenými vnitrostátními právními předpisy platnými před 1. lednem 1997.

8. Členský stát může pro vnitrostátní přepravu, při níž jsou používána vozidla registrovaná na jeho území, zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosince 1996 pro uvádění nouzového kódu namísto identifikačního čísla nebezpečnosti uvedeného v příloze B.

9. Členský stát může přijmout méně přísná ustanovení, než jsou ustanovení uvedená v přílohách A a B této směrnice, pro přepravu malých množství určitých nebezpečných věcí s výjimkou látek se střední nebo vysokou radioaktivitou, jestliže to Komisi oznámí předem a nejpozději do 31. prosince 2002 nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění příloh A a B této směrnice.

Pro místní přepravu omezenou na své území mohou členské státy přijmout předpisy odchylující se od ustanovení příloh, jestliže to Komisi oznámí předem a nejpozději do 31. prosince 2002 nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění příloh A a B této směrnice.

Při uplatňování odchylek stanovených v prvním a druhém pododstavci musí být vyloučena jakákoli diskriminace.

Bez ohledu na výše uvedené mohou členské státy, jestliže to Komisi předem oznámí, přijmout předpisy obdobné předpisům přijatým ostatními členskými státy na základě tohoto odstavce.

Komise přezkoumá, zda podmínky stanovené v tomto odstavci byly splněny, a postupem podle článku 9 rozhodne, zda dotyčné členské státy mohou dané odchylky přijmout.

10. Nesníží-li se tím úroveň bezpečnosti, může členský stát povolit dočasné odchylky od přílohy A a B, aby mohl na svém území provádět zkoušky nezbytné k přizpůsobení uvedených příloh technickému a průmyslovému pokroku. Komise o tom musí být informována a uvědomí o tom ostatní členské státy.

Dočasné odchylky schválené příslušnými orgány členských států na základě ►M5 zvláštních ustanovení podle bodu 5 přílohy C ◄ musí mít formu vícestranných dohod předložených všem příslušným orgánům členských států orgánem, který se pro danou dohodu ujal iniciativy. Komise o tom musí být informována.

Odchylky uvedené v prvním a druhém pododstavci se uplatní bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení odesílatele, přepravce nebo příjemce; odchylky mohou trvat až pět let a tuto dobu nelze prodloužit.

11. 11. Členský stát může na svém území vydat povolení pro provozování výjimečné přepravy nebezpečných věcí, která je buď zakázána přílohami A a B, nebo je prováděna za odlišných podmínek, než jsou stanoveny v přílohách A a B, jestliže je tato výjimečná přeprava jasně definována a časově omezena.

12. Aniž je dotčen odstavec 2, mohou do 31. prosince 1998 členské státy uplatňovat stávající dohody s jinými členskými státy, které byly uzavřeny v souladu s ADR, bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místu usazení odesílatele, přepravce nebo příjemce. Jakékoli další odchylky, které jsou povoleny podle ►M5 zvláštních ustanovení uvedených v bodě 5 přílohy C ◄ , musí vyhovovat odstavci 10.

S výhradou vnitrostátních předpisů nebo předpisů Společenství o přístupu na trh je používání vozidel registrovaných nebo uvedených do provozu ve třetích zemích povoleno k provádění mezinárodní přepravy nebezpečných věcí ve Společenství, pokud je tato přeprava v souladu s ADR.

Změny nezbytné pro přizpůsobení ►M5 příloh A, B a C ◄ vědeckému a technickému pokroku v oblasti upravené touto směrnicí, aby byly zohledněny změny příloh ADR, se přijímají postupem podle článku 9.

2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1997. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

2. Dočasná osvědčení vydaná členskými státy na základě čl. 4 odst. 2 pouze pro vnitrostátní přepravu zůstávají v platnosti do 31. prosince 1996. Osvědčení vydaná na základě čl. 4 odst. 4 této směrnice mohou být používána až do konce jejich platnosti, nejpozději však do 1. července 1997 pro nebezpečné věci přepravované v cisternách nebo pro výbušniny a do 1. ledna 2000 pro ostatní nebezpečné věci.

Ustanovení přílohy A k Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) použitelné s účinkem od 1. ledna 2005 s tím, že slova „smluvní strana“ se nahrazují slovy „členský stát“.

Znění změn přílohy A k ADR ve znění z roku 2005 bude zveřejněno, jakmile bude dostupné ve všech úředních jazycích Společenství.

V ustanoveních přílohy B k Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) použitelné s účinností od 1. ledna 2005 se slova „smluvní strana“ nahrazují slovy „členský stát“.

Změny přílohy B k ADR ve znění z roku 2005 bude zveřejněno, jakmile bude dostupné ve všech úředních jazycích Společenství.

( 3 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 3. března 1994 (Úř. věst. C 205, 25.7.1994, s. 54), společný postoj Rady ze dne 19. září 1994 (Úř. věst. C 301, 27.10.1994, s. 25) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 1994 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

		Úřední věstník
		No	page	date
M1	Annexes A and B to Council Directive 94/55/EC of 21 November 1994 (*)	L 275	1	28.10.1996
M2	SMĚRNICE KOMISE 96/86/ES Text s významem pro EHP ze dne 13. prosince 1996,	L 335	43	24.12.1996
M3	Amendments to Annexes A and B of Council Directive 94/55/EC Text with EEA relevante as announced in Commission Directive 96/86/EC (*)	L 251	1	15.9.1997
M4	SMĚRNICE KOMISE 1999/47/ES Text s významem pro EHP ze dne 21. května 1999,	L 169	1	5.7.1999
►M5	SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2000/61/ES ze dne 10. října 2000,	L 279	40	1.11.2000
M6	SMĚRNICE KOMISE 2001/7/ES Text s významem pro EHP ze dne 29. ledna 2001,	L 30	43	1.2.2001
►M7	ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 7. listopadu 2002,	L 308	45	9.11.2002
►M8	SMĚRNICE KOMISE 2003/28/ES Text s významem pro EHP ze dne 7. dubna 2003,	L 90	45	8.4.2003
►M9	SMĚRNICE KOMISE 2004/111/ES Text s významem pro EHP ze dne 9. prosince 2004,	L 365	25	10.12.2004