Oznámení Komise

Tříděný sběr nebezpečného odpadu z domácnosti

(2020/C 375/01)

OBSAH

ÚVOD

OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE TŘÍDĚNÉHO SBĚRU NEBEZPEČNÉHO ODPADU Z DOMÁCNOSTÍ

2.1.

Chemikálie užívané v domácnostech

2.1.1.

Čisticí prostředky a výrobky osobní hygieny užívané v domácnostech

2.1.2.

Barvy, laky, tiskařské barvy a lepidla

2.1.3.

Pesticidy pro použití v domácnosti a na zahradě

2.1.4.

Fotochemická činidla

2.1.5.

Obaly

2.2.

Zdravotnický odpad z domácností

2.2.1.

Farmaceutické výrobky

2.2.2.

Ostré předměty a další potenciálně infekční odpad

2.3.

Stavební a demoliční odpad

2.3.1.

Odpad z azbestu

2.3.2.

Ošetřené dřevo

2.3.3.

Uhelný dehet a výrobky z dehtu

2.4.

Odpad z údržby automobilu

2.4.1.

Olejové filtry a kontaminované absorpční materiály

2.4.2.

Výrobky automobilového průmyslu, povrchové leštěnky, nemrznoucí kapaliny

2.5.

Odpad obsahující rtuť (jiný než OEEZ)

FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI, POKUD JDE O TŘÍDĚNÝ SBĚR NEBEZPEČNÉHO ODPADU Z DOMÁCNOSTÍ

3.1.

Ekonomické pobídky

3.2.

Uzpůsobená zařízení pro tříděný sběr

3.3.

Zvyšování povědomí a komunikace

3.4.

Prosazování

ODKAZY

PŘÍLOHA – Odkazy na příklady dobré praxe v oblasti komunikace

1. ÚVOD

Tyto pokyny jsou připraveny s ohledem na čl. 20 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech (1) (dále jen „rámcová směrnice o odpadech“), který Komisi ukládá povinnost přijmout pokyny týkající se tříděného sběru nebezpečného odpadu pocházejícího z domácností, aby pomohla členským státům a usnadnila jim provádění povinnosti týkající se tříděného sběru stanovené v čl. 20 odst. 1 rámcové směrnice o odpadech.

Hlavním cílem těchto pokynů je zabránit ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, zejména ohrožení pracovníků s odpady, a to usnadněním provádění tříděného sběru nebezpečného odpadu pocházejícího z domácností. V souladu s cíli rámcové směrnice o odpadech (2) je cílem rovněž zlepšit kvantitu a kvalitu materiálů pro přípravu na opětovné použití a využití, a to tak, že se zabrání kontaminaci jiných toků materiálů, což vede ke zpracování odpadů, které uzavírá zdroje v nižších úrovních hierarchie způsobů nakládání s odpady. Cílem tohoto dokumentu je poskytnout přehled osvědčených postupů v oblasti provádění povinnosti tříděného sběru napříč EU, a to zejména na regionálních a místních úrovních. Přestože tyto pokyny se zabývají účinným nakládáním s nebezpečným odpadem z domácností, je třeba mít na paměti, že v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady zůstávají prioritou předcházení a omezování vzniku odpadů. Proto jsou zásadní kampaně na zvyšování povědomí o minimalizaci používání nebezpečných produktů v domácnostech.

Tyto pokyny jsou určeny orgánům členských států na místní, regionální a centrální úrovni, a provozovatelům zařízení pro nakládání s odpady. Jejich účelem je pomoci těmto aktérům a usnadnit jim jejich úkol vytvořit a provádět programy na tříděný sběr nebezpečného odpadu z domácností.

Zdroj: údaje Světové banky (2018) a úřadu Eurostat (2008) (3)

Nebezpečný odpad z domácností zpravidla představuje přibližně 1 % váhy komunálního odpadu (s výjimkou odpadních elektrických a elektronických zařízení – „OEEZ“) (4). To znamená (5) 1 až 6 kg na obyvatele za rok. Údaje na úrovni zemí se však obtížně porovnávají, jelikož jednotlivé země mají odlišné procesy podávání zpráv a kategorie (např. včetně OEEZ nebo jedlých tuků).

Celkový objem komunálního odpadu, jehož hlavním zdrojem je odpad z domácností, zpravidla pochází z šesti toků odpadů (viz obrázek 1). Přestože nebezpečný odpad z domácností je uveden v kategorii „jiné“, jeho význam je relativně velký, a to vzhledem k jeho potenciálu bránit vysoce kvalitní recyklaci všech ostatních složek odpadu, a vzhledem k obavám o bezpečnost.

Tyto pokyny se nevztahují konkrétně na toky odpadů pokryté jinými právními předpisy Unie týkajícími se odpadů, jako například baterie, OEEZ, odpadní oleje nebo vozidla na konci životnosti, pro které jsou již zavedeny konkrétní systémy týkající se jejich sběru a nakládání s nimi. Poznatky získané z provádění těchto konkrétnějších systémů sběru a případná součinnost s nimi však mohou být relevantní pro tříděný sběr nebezpečného odpadu z domácností.

Tyto pokyny nejsou závazné. Pouze Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) je oprávněn závazně vykládat právo EU.

2. OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE TŘÍDĚNÉHO SBĚRU NEBEZPEČNÉHO ODPADU Z DOMÁCNOSTÍ

Nebezpečný odpad z domácností zahrnuje širokou škálu materiálů s různými nebezpečnými vlastnostmi. Nebezpečný odpad je definován v čl. 3 odst. 2 rámcové směrnice o odpadech jako „odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III“ směrnice. Mezi příklady tohoto druhu odpadu, který zpravidla pochází z domácností, patří: barvy, laky, zahradní pesticidy, čisticí prostředky, určité druhy nepoužitých léčiv, určité odpady ze svépomocné údržby domu či automobilu.

Kritéria pro klasifikaci odpadu související s vlastnostmi, které ho mohou činit nebezpečným, jsou popsána v této příloze, a podle potřeby by měla být použita při klasifikaci odpadu jako nebezpečného nebo nikoliv nebezpečného, přičemž je třeba zohlednit jeho původ, druh a uvedení v evropském seznamu odpadů (rozhodnutí 2000/532/ES) (6).

Seznam odpadů uvádí referenční nomenklaturu pro identifikaci a klasifikaci odpadu a je závazný, pokud jde o odpad, který má být považován za nebezpečný. Odpad uvedený v tomto seznamu je rozdělen do různých kapitol a podkapitol dle zdroje a složení. Odpad lze plně identifikovat pomocí šestimístného kódu. Nebezpečné odpady jsou v tomto seznamu označeny hvězdičkou (*).

Kroky, které je nutno dodržet při přidělování kódů jakémukoliv toku odpadu, jakož i pořadí, v němž mají být konzultovány různé kapitoly, jsou popsány v příloze rozhodnutí 2000/532/ES. Další pokyny týkající se klasifikace odpadu a přidělování kódů lze nalézt ve Sdělení Komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu (7).

Vlastnosti různých druhů nebezpečného odpadu z domácností i způsoby, jakými je s nimi nakládáno, se navzájem výrazně liší, ale na základě prověření stávajících osvědčených postupů pro sběr nebezpečného odpadu z domácností byly identifikovány tyto systémy pro tříděný sběr odpadu:

—	pravidelný sběr na konkrétních místech (např. mobilní sběrné místo) nebo podomní sběr (s periodicitou dva týdny či více),

—	vrácení v prodejně,

—	ukládání ve sběrných dvorech.

V EU jsou zhruba dvě třetiny tříděného sběru nebezpečného odpadu z domácností sebrány ve sběrných dvorech a zbývající třetina je sebrána převážně prostřednictvím pravidelného sběru na mobilních sběrných místech. Pro některé odpadové toky, například pro baterie a OEEZ, existují sběrná místa v maloobchodních prodejnách. (8)

U některých nebezpečných odpadů z domácností se řádné odstraňování stále nedaří (9) a tento odpad je vyhazován do nádob na zbytkový odpad a v menší míře odstraňován způsoby, které mohou představovat významné ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, například spláchnutím do odtoku. (10)

Příklad osvědčeného postupu č. 1 (11)

V Lucemburském velkovévodství existuje integrovaný systém sběru odpadu, který počítá s rozsáhlými a bezplatnými sběrnými zařízeními pro nebezpečný odpad z domácností: 18 stacionárních sběrných míst, kam mohou občané donést své nebezpečné látky (tj. jedno místo na 35 000 obyvatel), mobilní sběry jsou prováděny čtyřikrát ročně, a sběr z domácností je možný na požádání. V rámci tohoto systému se sebere víc než 5 kg nebezpečného odpadu z domácností na obyvatele na rok (12).

Pro cílové skupiny, například pro osoby žijící v budovách s více bytovými jednotkami, jsou předpokládány komunikační kampaně s využitím digitálních nástrojů a specifických podpůrných služeb. V rámci nejkomplexnějších systémů sběru mohou obyvatelé budov s více bytovými jednotkami zvlášť uložit až 27 různých druhů odpadu včetně nebezpečného odpadu z domácností.

Příklad osvědčeného postupu č. 2

Environmentální služby regionu Helsinky (Finsko) nainstalovaly v metropolitní oblasti 50 kontejnerů na bezplatný sběr široké škály různých odpadových toků včetně nebezpečného odpadu z domácností. Tyto kontejnery jsou umístěny na čerpacích stanicích, v supermarketech a v dalších obchodech, aby byly optimálně přístupné. Aby byla zajištěna bezpečnost kontejnerů, jsou přístupné pouze během otevírací doby, a na podpoře zajištění bezpečnosti zařízení bez personálu se podílí místní policie. Do kontejnerů lze vyhazovat tento nebezpečný odpad z domácností:

—	chladicí, brzdové a spojkové kapaliny,

—	odpadní oleje, olejové filtry a jiné odpady obsahující olej,

—	rozpouštědla jako například terpentýn, ředidla, aceton (také odlakovače na nehty),

—	promývací kapaliny na bázi rozpouštědla,

—	barvy, lepidla, laky, konzervační přípravky na dřevo,

—	silné kyseliny, například kyselina sírová,

—	tlakové nádoby obsahující plyn a tlakové nádoby, které původně obsahovaly plyny,

—	nádoby od sprejů,

—	alkalické promývací kapaliny,

—	pesticidy a dezinfekční prostředky,

—	chemikálie používané v souvislosti s výrobou fotografií.

Některý nebezpečný odpad z domácností je možné vyhodit pouze ve sběrných dvorech: elektrický a elektronický odpad (bezplatně), impregnované dřevo (bezplatně) a odpad obsahující azbest (10 EUR za každých 100 litrů v roce 2015).

Příklad osvědčeného postupu č. 3 (13)

V Odense (Dánsko) obdrží každá domácnost 40litrovou červenou krabici na ukládání a přepravu nebezpečného odpadu z domácností. Sběr těchto krabic probíhá čtyřmi způsoby:

—	sběr na požádání přímo v domácnosti za poplatek,

—	sběr u budov s více bytovými jednotkami prostřednictvím pojízdného nákladního auta uzpůsobeného pro převoz nebezpečného odpadu z domácností,

—	domácnosti krabici doručí na jedno ze dvou personálem obsluhovaných přijímacích míst nebezpečného odpadu z domácností,

—	domácnosti krabici během stanovených víkendů doručí do běžných sběrných dvorů.

V Odense se sebere 300 tun nebezpečného odpadu z domácností za rok, což odpovídá přibližně 1,6 kg na obyvatele na rok. Největší podíl nebezpečného odpadu z domácností představují barvy a laky, které činí 66 až 75 % veškerého sebraného nebezpečného odpadu z domácností. Zbytek tvoří směs kyselin, pesticidů, nádob od sprejů a různých dalších chemikálií.

Jelikož je sběr řízen školeným personálem, kvalita a homogenita sebraných toků je vysoká. Sběr nebezpečného odpadu je financován především z obecného poplatku za odpad, který každá domácnost platí obci. Náklady na obyvatele činí přibližně 3,3 EUR za rok (na základě informací poskytnutých v roce 2014).

Příklad osvědčeného postupu č. 4 (14)

V Paříži (Francie) se používají tzv. „Trimobiles“ (mobilní sběrná místa umístěná na vozidlech se třemi koly), a to spolu se sběrnými dvory a sběrem v domácnosti na požádání. Tato vozidla mohou být za méně než hodinu proměněna v mobilní sběrné místo. V roce 2012 tato síť sestávala z 6 mobilních sběrných míst používaných ve 30 různých lokalitách.

Četnost sběru závisí na místních okolnostech a pohybuje se na časové škále od jednoho do sedmi sběrů měsíčně. Každá jednotka zůstává na stejném místě po dobu půl dne. Tímto způsobem je sbíráno několik druhů odpadu včetně stavebního a demoličního odpadu, OEEZ a dřeva. Míra zachycování je v těchto mobilních sběrných místech vysoká: 65 % veškerého sebraného nebezpečného odpadu z domácností v cílových oblastech. V roce 2017 bylo sesbíráno 323 tun nebezpečného odpadu (15).

Tato služba je poskytována pouze domácnostem a je bezplatná. Systém je financován především místními orgány a náklady činí přibližně 2 EUR na obyvatele na rok, a to jak pro mobilní sběrná místa, tak pro tradiční sběrné dvory. Malá část celkového financování je zajišťována ze systému rozšířené odpovědnosti výrobců OEEZ. V Paříži činí náklady na sběr odpadu prostřednictvím Trimobiles přibližně 300 EUR/tunu, zatímco náklady na sběr v tradičních sběrných dvorech činí přibližně 75 EUR/tunu (na základě zprávy z roku 2014).

Příklad osvědčeného postupu č. 5 (16)

Tallinn (Estonsko) jako sběrná místa pro nebezpečný odpad z domácností používá upravené lodní kontejnery vybavené policemi, zásuvkami a odpovídajícími úložnými prostory. Tyto kontejnery jsou umisťovány v centrálních místech, aby bylo zajištěno, že k nim mají obyvatelé blízko. Díky tomuto postupu narostl objem sebraného nebezpečného odpadu z domácností z 12 tun (0,03 kg/na hlavu/rok) v roce 2000 na 158 tun (0,4 kg/na hlavu/rok) v roce 2013.

Cena jednoho takovéhoto kontejneru na sběr odpadu se v roce 2005 pohybovala od 3 700 EUR do 4 500 EUR v závislosti na velikosti kontejneru (20–30 m3). Náklady na provoz jednoho sběrného místa se pohybovaly od 46 EUR měsíčně v roce 2004 do 70 EUR měsíčně v roce 2013.

2.1. Chemikálie užívané v domácnostech

Ve většině členských států obce tříděný sběr chemikálií užívaných v domácnostech již provádějí. Obvykle k tomu dochází prostřednictvím pravidelného sběru a sběrných dvorů, a také prostřednictvím doplňujících mechanismů, jako jsou například distributoři provádějící tento sběr dobrovolně.

Sběr nebezpečných chemikálií užívaných v domácnostech a nakládání s nimi je financováno především obcemi. Organizace a financování sběru odpadu a nakládání s ním může být rovněž předmětem systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, jako je tomu například od roku 2011 ve Francii. Ve Francii existuje řada těchto odvětvových systémů, které pokrývají chemikálie užívané v domácnostech spadající do konceptu „Zvláštní odpad s rozptylem“ (déchets diffus spécifiques (17)) pocházející z domácností, který zahrnuje pyrotechnické výrobky, uhlovodíky, hasicí přístroje, lepidla, rozpouštědla a běžné chemikálie užívané v domácnostech. Pokud jde o pyrotechnická zařízení, ta jsou sbírána prostřednictvím sítě obchodníků s loděmi v rámci smlouvy odvětvového systému Aper Pyro.

Příklad osvědčeného postupu č. 6

V Bruselu (Belgie) mohou obyvatelé odpad z chemikálií užívaných v domácnostech odevzdávat do mobilního vozu „Proxy Chimik“. Tyto vozy pravidelně zastavují na více než 100 místech po celém Bruselu a na každém místě zůstávají 45 minut. Četnost této služby je jedenkrát měsíčně, případně jedenkrát za dva měsíce v závislosti na konkrétním místě.

V roce 2012 bylo množství nebezpečného odpadu z domácností sebraného prostřednictvím tohoto druhu mobilního sběru odhadováno na 0,4 kg na hlavu. Před přijetím je odpad na místě kontrolován, aby se zabránilo kontaminaci a zdravotním rizikům a maximalizoval se potenciál pro využití těchto odpadů (tj. tekutiny a tuhé odpady musí být přineseny zvlášť a v původním balení, na balení musí být uveden název produktu). Personálu je poskytováno základní školení v oblasti chemických látek, aby dokázal uplatňovat kritéria pro přijetí odpadu.

Komunikační strategie zahrnují: jasné pokyny pro obyvatele, brožury, internetové stránky a mobilní aplikace informující občany o časovém harmonogramu sběru. Aby byl sběr nebezpečného odpadu z domácností pro občany bezplatný, je financován z veřejných zdrojů.

2.1.1. Čisticí prostředky a výrobky osobní hygieny užívané v domácnostech

Pokud jsou čisticí prostředky a výrobky osobní hygieny (kosmetika, barvy na vlasy, laky na nehty, odlakovače atd.) nebezpečné, spadají pod tyto příslušné kódy seznamu odpadů:

20 01 13*	–	Rozpouštědla,
20 01 14*	–	Kyseliny,
20 01 29*	–	Detergenty obsahující nebezpečné látky.

Řada čisticích prostředků denně užívaných v domácnostech se může při odstraňování stát nebezpečnými, jelikož tyto prostředky často obsahují rozpouštědla, kyseliny, zásady, abrazivní materiály, povrchově aktivní látky, zjasňovače a další nebezpečné složky. Kromě jiných rizik mohou být například hořlavé nebo žíravé.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Čisticí prostředky a výrobky osobní hygieny užívané v domácnostech se obecně spalují. Opětovné použití výrobků osobní hygieny, jako je například kosmetika, nepředstavuje běžný postup, ale existují určité iniciativy podněcované nevládními organizacemi.

2.1.2. Barvy, laky, tiskařské barvy a lepidla

Barvy jsou směsí rozpouštědel, pigmentů, nerostů, pryskyřice, povrchově aktivních látek a dalších přísad. Nepatrná část výrobku skončí v kanalizaci a povrchových vodách poté, co dojde k vymytí štětců a nádob. Barvy na bázi rozpouštědel během používání a po skončení životnosti vypouštějí do ovzduší těkavé organické sloučeniny.

Odpadové barvy a rozpouštědla obsahující nebezpečné látky představují podstatnou část nebezpečného odpadu z domácností. Příslušný kód v seznamu odpadů je:

20 01 27*

–

Barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice obsahující nebezpečné látky.

Příklad osvědčeného postupu č. 7

„RePaint“ je síť pro opětovné použití barev působící po celém Spojeném království (sponzorovaná velkým distributorem barev, jehož cílem je poskytovat odborné znalosti a financování a dosáhnout zviditelnění daného problému), která sbírá zbytky barev, opětovně je zpracovává do nových barev a redistribuuje jednotlivcům, komunitám nebo charitám, a to buď zdarma, nebo za nízké ceny. Aby se předešlo kontaminaci, jsou dodržována přísná kritéria pro přijetí (např. barvy jsou přijaty pouze tehdy, jsou-li stále v původní nádobě).

Síť RePaint provozuje více než 74 sběrných míst, k nimž patří sběrné dvory či zařízení provozovaná dobrovolníky, a každoročně přerozdělí 300 000 litrů barev. Roční náklady na provoz sběrného místa se blíží 10 000 EUR v závislosti na rozsahu a umístění.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Nejběžněji využívaným způsobem nakládání s barvami po skončení jejich životnosti v EU je spalování, rovněž však dochází k jejich opětovnému použití a recyklaci. Skládkování barev s rozpouštědly (20 01 27*) není povoleno, a to v souladu s čl. 5 odst. 3 směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů (18), který zakazuje skládkování kapalných odpadů a odpadů klasifikovaných jako hořlavé.

2.1.3. Pesticidy pro použití v domácnosti a na zahradě

Pesticidy jsou látky, které jsou v podobě účinných látek obsaženy v přípravcích na ochranu rostlin a v biocidních přípravcích. Přestože pesticidy pro domácnost jsou vyvíjeny konkrétně pro neprofesionální/domácí použití, obsahují účinné látky, které jsou toxické i pro jiné rostliny a zvířata než ty, na které cílí, a to zejména pro rostliny (herbicidy), hmyz (insekticidy) nebo houby (fungicidy). Některé pesticidy mohou být perzistentní a bioakumulativní, při požití mohou být toxické a mohou rovněž způsobovat podráždění očí a pokožky. To, zda se při odstraňování těchto výrobků podaří zabránit ohrožení lidského zdraví a životního prostředí, výrazně závisí na tom, zda spotřebitelé dodržují pokyny pro likvidaci. V členských státech se pro tento odpad nejběžněji používá systém sběru z domácností prostřednictvím sběrných dvorů.

Odpovídající kód ze seznamu odpadů pro odpadové pesticidy z domácností je:

20 01 19*

–

Pesticidy.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Odpadní pesticidy a chemikálie používané v domácnosti a na zahradě obvykle nejsou vhodné pro recyklaci. Systémy pro nakládání s odpady se obecně zaměřují na snížení jejich používání a na jejich řádnou likvidaci po skončení životnosti. Odpadní pesticidy jsou ve většině případů likvidovány spalováním při vysoké teplotě.

2.1.4. Fotochemická činidla

Tato kategorie nebezpečného odpadu se od příchodu digitální fotografie zmenšila, některé domácnosti ale stále vyvolávají fotografické filmy a vytvářejí tisky za použití velkého množství nebezpečných chemikálií. Kapalný odpad z procesu vyvolávání fotografií obsahuje látky jako například hydrochinon, siřičitan sodný, stříbro, chlorid rtuťnatý, kadmium, ferrokyanid sodný, kyseliny a formaldehyd. Tyto látky se nacházejí v odpadech z vývojnice, v odpadových vývojkách, bělicích činidlech, ustalovačích a v odpadu z ustalovačů. Příslušný kód v seznamu odpadů je:

20 01 17*

–

Fotochemická činidla.

V Německu a Dánsku jsou majitelé obchodů s fotografickým vybavením povinni přijímat tento druh odpadu od domácností bezplatně zpět. Odpovídají rovněž za jeho odstraňování.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Fotochemický odpad se obvykle recykluje, což je finančně motivováno získáváním stříbra. Běžně se používá elektrolýza, ale jedná se o kapitálově náročnou metodu zpětného získávání stříbra.

2.1.5. Obaly

Obalové odpady obsahující nebezpečné látky a směsi (jako například ty uvedené v oddílu výše) jsou považovány za nebezpečný odpad a mohou být sbírány tříděně prostřednictvím sběrného dvora nebo pravidelného svozu nebezpečného odpadu z domácností. Ze seznamu odpadů se použije tato kategorie:

15 01 10*

–

Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné.

Další pokyny týkající se klasifikace kontejnerů s nebezpečnými látkami a směsmi a toho, kdy lze tyto kontejnery považovat za „prázdné“, lze nalézt ve sdělení Komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu (19). Prázdné obaly z domácností se zpravidla sbírají jako součást systémů tříděného sběru nebo v rámci směsného komunálního odpadu.

2.2. Zdravotnický odpad z domácností

2.2.1. Farmaceutické výrobky

V domácnostech se běžně vyskytují různé farmaceutické výrobky jako například analgetika, antibiotika, hormonální léčiva, léčiva pro orální chemoterapii a antidepresiva, a podle některých odhadů se z významné části těchto výrobků stane odpad (20). Směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (článek 127b) (21) požaduje, aby členské státy zajistily zavedení vhodných systémů sběru nepoužitých léčivých přípravků nebo léčivých přípravků s ukončenou dobou použitelnosti. Členské státy tuto povinnost plní tak, že od lékáren nebo sběrných dvorů (22) vyžadují, aby přijímaly odpad z farmaceutických výrobků. K dalším sběrným místům používaným v EU patří pečovatelské domy a domovy důchodců. Doby sběru se liší, a to od sběrných akcí konaných v jeden den, přes průběžný sběr, až po pravidelný sběr.

Příslušné kódy ze seznamu odpadů jsou:

20 01 31*	–	Cytotoxická a cytostatická léčiva,
20 01 32	–	Léčiva neuvedená pod položkou 20 01 31*.

Tříděný sběr farmaceutického odpadu je důležitý bez ohledu na to, zda je konkrétní výrobek klasifikován jako nebezpečný odpad, nebo jako nikoliv nebezpečný odpad, protože může z domácností proniknout do životního prostředí. Například v odtokové vodě vypouštěné z čistíren městských odpadních vod (odpadní vody) jsou obsaženy vyloučené léčivé přípravky, jakož i nepoužité léčivé přípravky, které byly vyhozeny do umyvadla nebo do toalety (23). Čistírny odpadních vod jsou primárně navrženy tak, aby nakládaly s výkaly a dalšími běžnými organickými látkami, nikoliv aby odstraňovaly léčivé přípravky. V důsledku toho se léčivé přípravky a jejich rezidua ve stále větší míře nacházejí v povrchových vodách (24) (25).

Členské státy jako Francie (26) a Španělsko (27) za účelem financování sběru zřídily systém rozšířené odpovědnosti výrobce za léčivé přípravky s prošlou dobou použitelnosti.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: sebrané léky s prošlou dobou použitelnosti jsou zpravidla spalovány při vysokých teplotách.

Příklad osvědčeného postupu č. 8

Ve Francii je systém rozšířené odpovědnosti výrobce za léčivé přípravky prováděn prostřednictvím organizace „Cyclamed“, která koordinuje tříděný sběr léčivých přípravků. Cyclamed organizuje kampaně na zvýšení povědomí určené pacientům a navazuje partnerství se všemi aktéry napříč farmaceutickým dodavatelským řetězcem. Do systému je zapojeno více než 21 000 lékáren, 200 distributorů a 190 laboratoří. Organizaci Cyclamed se daří sesbírat 62 % nepoužitých léčivých přípravků. Celkový sebraný objem činí 10 500 tun, neboli 162 g na obyvatele na rok.

Celkové náklady na sběrný systém se pohybují okolo 10 milionů EUR a pocházejí z příspěvku výrobců ve výši 0,0032 EUR za balení léků bez DPH. Přibližně 50 % nákladů souvisí s odstraňováním odpadu (250 EUR/tunu) včetně nákladů na spálení (120 EUR/tunu), uložení a přepravu. (28) Přibližně 25 % celkových nákladů je vynaloženo na pořizování sběrných nádob, které se dávají lékárnám, 10 % na komunikaci a 5 % na celkové řízení. Zbylá část pokrývá studie, výzkum a různé jiné náklady.

2.2.2. Ostré předměty a další potenciálně infekční odpad

Infekčním odpadem se rozumí odpad obsahující životaschopné mikroorganismy, o nichž je známo nebo lze věrohodně předpokládat, že u člověka nebo u jiných živých organismů způsobují onemocnění (příloha III rámcové směrnice o odpadech). Tento druh odpadu běžně vzniká v nemocnicích, laboratořích a podobných zdravotnických zařízeních. Podobný odpad však může vznikat také v důsledku samoléčby a vlastního monitorování prováděného pacienty doma bez intervence zdravotnických pracovníků. Ten může zahrnovat použité jehly, které pacienti používají k léčbě konkrétních onemocnění včetně diabetu, a odpad ze samotestovacích diagnostických zařízení pro přenosné infekční choroby. Informace o různých kategoriích infekčních činitelů, jakož i o kategoriích zdravotnického odpadu, jsou poskytovány Světovou zdravotnickou organizací (29). Konkrétní vnitrostátní předpisy pro sběr tohoto odpadu a nakládání s ním jsou obecně uplatňovány na odpad, který vzniká ve zdravotnických zařízeních, jako jsou nemocnice, laboratoře a veterinární kliniky, nikoliv však na zdravotnický odpad vznikající doma, pro který obecně neexistují žádné plány tříděného sběru kromě použitých léčivých přípravků (jak je popsáno výše).

Pro tříděný sběr infekčního komunálního odpadu neexistuje v seznamu odpadů žádný vhodný kód. V současné době a při použití metodologie v příloze rozhodnutí 2000/532/ES je na tento odpad vytvářený v domácnostech možné ze seznamu odpadů použít tyto kódy:

20 03 01	–	Směsné komunální odpady,
20 03 99	–	Komunální odpady jinak blíže neurčené.

Příklad osvědčeného postupu č. 9

Francie zavedla systém rozšířené odpovědnosti výrobce za určité potenciálně infekční léčivé přípravky, zejména pro ostré předměty, testovací sady a zdravotnické prostředky po konci životnosti. Jakožto subjekt plnící tuto povinnost jménem výrobců byla zřízena organizace „DASTRI“. Ta poskytuje zvláštní nádoby zvané „krabice na jehly“, které musejí být vráceny do lékáren spolupracujících s organizací DASTRI.

Během 6 let bylo mezi pacienty rozdistribuováno 12 milionů nádob na ostré předměty a v roce 2018 bylo 83 % ostrých předmětů bezpečně sebráno a bylo s nimi bezpečně naloženo.

V důsledku pandemie COVID-19, která byla vyhlášena v březnu 2020, některé členské státy nebo jejich regiony zavedly konkrétní opatření (30) týkající se sběru směsného odpadu z domácností s pacienty postiženými onemocněním COVID-19. Jak je uvedeno v pokynech (31) vydaných Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a dále reflektováno v pokynech vydaných útvary Komise (32), obecně nicméně platí, že tento odpad je sbírán společně s netříděným komunálním odpadem, aniž by byla zavedena další konkrétní opatření týkající se sběru.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Infekční odpad je obvykle spalován provozovateli zařízení pro nakládání s odpadem, kteří mají oprávnění přijímat infekční odpad. Infekční odpad může být případně ošetřen sterilizací parou nebo chemickými ošetřeními. Komplexní přehled (33) technologií pro nakládání se zdravotnickým odpadem byl zveřejněn v roce 2019 Světovou zdravotnickou organizací.

2.3. Stavební a demoliční odpad

2.3.1. Odpad z azbestu

Pojem azbest označuje skupinu přirozeně se vyskytujících vláknitých silikátových minerálů, které se dělí na dvě hlavní morfologické formy: serpentiny a amfiboly. Azbest je nebezpečný minerál s vláknitou strukturou, který při vdechnutí způsobuje závažné a potenciálně smrtelné dlouhodobé zdravotní potíže včetně rakoviny. V minulosti byl díky své odolnosti vůči ohni a žáru široce používán pro izolační a další účely.

Azbest je látka klasifikovaná jako karcinogen kategorie 1 (34) a podle přílohy III rámcové směrnice o odpadech je odpad obsahující takové látky a překračující koncentrační limit 0,1 % klasifikován jako nebezpečný . Na odpad obsahující azbest, který může vznikat v domácnostech, a to buď v důsledku demoličních či renovačních prací, nebo v důsledku vyřazování určitého (starého) vybavení, se vztahuje řada položek ze seznamu odpadů:

16 02 12*	–	Vyřazená zařízení obsahující volný azbest,
16 02 15*	–	Nebezpečné složky odstraněné z vyřazených zařízení,
17 06 01*	–	Izolační materiály s obsahem azbestu,
17 06 05*	–	Stavební materiály s obsahem azbestu.

Ačkoli výroba azbestu je v EU podle položky 6 přílohy XVII nařízení REACH (35) zakázána, je stále hojně přítomen v celé řadě materiálů a výrobků s dlouhou životností, např. v materiálech nacházejících se v budovách, jako například beton, střešní krytina, izolace, potrubí atd. Azbestový odpad (vázaný, nedrolivý) dodávají do sběrných dvorů v různých zemích také občané věnující se kutilským činnostem. Je třeba uvést, že ve všech členských státech jsou zavedeny právní předpisy striktně upravující ochranu zaměstnanců před riziky souvisejícími s expozicí azbestu při práci, a to v souladu se směrnicí 2009/148/ES (36). Práce zahrnující materiály obsahující azbest by měla být vykonávána pouze školenými odborníky a neměla by být prováděna jako kutilská činnost.

Příklad osvědčeného postupu č. 10

Londýn (Spojené království) na vyžádání poskytuje službu sběru zabaleného azbestu. Občané mohou jednou ročně požádat o dotovaný sběr 15 m3 azbestu (nebo sedmi stavebních pytlů na sutiny), který proběhne bezplatně přímo doma. Za účelem optimalizace nákladové efektivity je tato služba subdodavatelsky zajišťována soukromými smluvními partnery vybranými na základě soutěže.

Příklad osvědčeného postupu č. 11

Region Vlámsko (Belgie) usiluje o to, aby se stal do roku 2040 „azbestově bezpečným“. Jedno z opatření této politiky umožňuje domácnostem přinést svůj nedrolivý (vázaný) azbest vzniklý v důsledku samostatně prováděných renovačních prací na sběrný dvůr, nebo požádat o sběr doma za použití registrovaných pytlů, které lze předem zakoupit od obce. Když domácnosti tento azbest dovezou do sběrného dvora, jeho odevzdání je bezplatné, a to do 200 kg na obyvatele nebo do 1 m3 či 10 střešních plátů ročně. Systémem spolufinancování se poplatek pro občany snižuje na pouhých 30 EUR za pytel, do kterého se vejde přibližně 20 vlnitých střešních plátů. Z výsledků vyplývá, že množství azbestu dodaného do sběrných dvorů zůstává stejné, přestože existuje možnost objednat si sběr azbestu přímo doma, což naznačuje, že nedošlo k žádnému posunu od sběrných dvorů ke sběru dům od domu. To ukazuje, že sběr v domácnostech je pro urychlení odstraňování azbestového odpadu z domácností důležitý.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Přestože existují alternativní metody nakládání s azbestovým odpadem (37), nejlepší dostupnou technikou je stále skládkování. Před uložením na skládku mohou být přijata dodatečná stabilizační opatření, aby se snížilo riziko uvolnění vláken.

2.3.2. Ošetřené dřevo

Dřevěný odpad vzniká při renovacích a opravách v domácnosti zahrnujících konstrukční a nekonstrukční prvky, například rámy oken a dveří, dělící příčky a střešní prvky, dřevo z markýz, zahradních plotů a dalších venkovních dřevěných struktur. Aby se dřevo neznehodnocovalo, je impregnováno konzervačními přípravky pro dřevo. Některé široce využívané konzervační prostředky, jako jsou arseničnan měďnato-chromitý [CCA], kreosot a pentachlorfenol, byly výrazně omezeny nebo zakázány, ale stále je třeba odstraňovat dřevo, které bylo těmito prostředky ošetřeno (38) (39). Odpovídající kód ze seznamu odpadů pro tento druh odpadu z domácností je:

20 01 37*

–

Dřevo obsahující nebezpečné látky.

Domácnosti mohou ošetřené dřevo zpravidla odevzdat ve sběrných dvorech.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Preferovanou metodou nakládání s dřevem ošetřeným CCA a jinak ošetřeným dřevem je spalování, a to s nejmodernější kontrolou znečišťování ovzduší vzhledem k nestálosti arsenu ve spalinách.

2.3.3. Uhelný dehet a výrobky z dehtu

Uhelný dehet se běžně používal jako pojidlo při výstavbě silnic, dokud nebyl nahrazen asfaltem. Dřevěné železniční pražce byly po mnoho desetiletí rovněž ošetřovány kreosotem z uhelného dehtu, který sloužil jako konzervant. V současné době je ošetřování dřeva kreosotem silně omezeno a regulováno podle nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH) (40), příloha XVII, položka 31.

Odpad obsahující uhelný dehet je klasifikován jako nebezpečný, protože obsahuje významné množství polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), což je skupina karcinogenních sloučenin. Asfaltový odpad obsahující uhelný dehet je považován za nebezpečný odpad, pokud je obsah uhelného dehtu >0,1 %. Pojem uhelný dehet popisuje řadu komplexních látek získávaných z uhlí, které jsou v příloze VI nařízení CLP klasifikovány jako karcinogeny kategorie 1A (41) a které se podle přílohy III rámcové směrnice o odpadech klasifikují jako nebezpečný odpad, pokud je jejich koncentrace rovna 0,1 % nebo tuto hodnotu překračuje. Je známo, že použité železniční pražce se opětovně využívají v zahradách ke stabilizaci zdí nebo podloží, a je o nich pojednáno výše v oddíle věnovaném dřevěnému odpadu. Uhelný dehet lze nalézt rovněž ve výrobcích, jako jsou desky z uhelného dehtu nebo střešní lepenka, které se používaly např. jako součást střech zahradních domků. Některé z nich mohou při opravě nebo výměně vytvořit značné množství nebezpečného odpadu.

Ze seznamu odpadů se použijí kódy:

17 03 01*	–	Asfaltové směsi obsahující uhelný dehet,
17 03 03*	–	Uhelný dehet a výrobky z dehtu,
20 01 37*	–	Dřevo obsahující nebezpečné látky (viz oddíl 3.3.2. výše).

Domácnosti mohou tento odpad zpravidla odevzdatve sběrných dvorech.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: V závislosti na nařízeních a infrastruktuře v dané zemi je tato kategorie odpadu zpracována buď tepelně (spalováním), nebo ukládána na skládky, ačkoliv tato metoda je s ohledem na hierarchii způsobů nakládání s odpadem méně upřednostňovaná.

2.4. Odpad z údržby automobilu

2.4.1. Olejové filtry a kontaminované absorpční materiály

Olejové filtry z vozidel se mohou stát součástí odpadu z domácností, pokud si motoristé provádějí údržbu svých automobilů sami. V důsledku těchto činností může vzniknout rovněž další olejem naimpregnovaný odpad, například hadry a rukavice. Odhaduje se, že jen ve Spojeném království se v těchto použitých filtrech, které jsou často vyhazovány jako směsný komunální odpad, každoročně odstraní 1 100 tun odpadního oleje (42). Ze seznamu odpadů se použijí kódy:

15 02 02*	–	Absorpční činidla, filtrační materiály (včetně olejových filtrů jinak blíže neurčených), čisticí tkaniny a ochranné oděvy znečištěné nebezpečnými látkami,
16 01 07*	–	Olejové filtry.

Tento odpad může být odnesen do autorizovaných zařízení, která tento druh odpadu vytvářejí v rámci své profesní činnosti, jako například autoservisy a prodejny náhradních dílů (může být vyžadována úhrada nebo poplatek), případně do sběrného dvora používajícího speciální sběrné nádoby, aby se zabránilo prosakování a usnadnila se další přeprava.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Použité olejové filtry jsou recyklovatelné, protože jsou vyrobené z oceli. Veškerý olej, který v nich zůstal, lze získat zpět za použití lisů na olejové filtry.

2.4.2. Výrobky automobilového průmyslu, povrchové leštěnky, nemrznoucí kapaliny

Řada látek a směsí používaných v automobilech nebo k jejich čištění či údržbě představuje nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí. Například primární složkou nemrznoucí kapaliny je etylenglykol, což je toxická látka. Nemrznoucí kapalinu, stejně jako ostatní kapaliny v automobilu, např. brzdové kapaliny nebo mazací olej, je třeba pravidelně vyměňovat. Ze seznamu odpadů se použijí kódy:

16 01 13*	–	Brzdové kapaliny,
16 01 14*	–	Nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné látky,
20 01 26*	–	Olej a tuk neuvedený pod položkou 20 01 25.

Mezi nesprávné nakládání s odpadními oleji patří jejich vylití do odpadu nebo na zem, jejich spalování na ohništi nebo v olejových hořácích a jejich vyhazování do nádob na zbytkový odpad spolu s použitými filtry. Tento odpad může být odnesen do autorizovaných zařízení, která tento druh odpadu vytvářejí v rámci své profesní činnosti, jako například autoservisy, prodejny náhradních dílů nebo čerpací stanice.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Použitá nemrznoucí kapalina může být recyklována a její původní vlastnosti obnoveny. Recyklovanou nemrznoucí kapalinu lze použít jako chladicí kapalinu do motoru, případně z ní lze získat etylenglykol a opětovně ho použít v odvětví plastů. Zpracovat lze i motorové oleje, které mohou být regenerovány na základové oleje, nebo použity jako palivo. Většina oleje se však ztratí, a to spalováním během fáze použití.

2.5. Odpad obsahující rtuť (jiný než OEEZ)

Rtuť je při vdechnutí nebo požití pro lidi a zvířata vysoce toxická. Je toxická také pro vodní organismy. Odpad z domácností obsahující rtuť zahrnuje staré baterie s obsahem rtuti a rtuťové teploměry. Na ty se vztahují tyto položky ze seznamu odpadů:

20 01 21*	–	Zářivky a ostatní odpady obsahující rtuť,
20 01 33*	–	Baterie a akumulátory zařazené pod položkami 16 06 01, 16 06 02 nebo pod položkou 16 06 03 a netříděné baterie a akumulátory obsahující tyto baterie.

Celková spotřeba rtuti v měřicích zařízeních se v 27 členských státech EU v roce 2007 odhadovala v rozmezí od 7 do 17 tun. Používala se především ve sfygmomanometrech, domácích barometrech, teploměrech na určování tělesné teploty a teploměrech pro laboratorní a průmyslové využití. Uvádět na trh měřicí zařízení obsahující rtuť je již podle nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH) (43) (příloha XVII, položka 18a) zakázáno, a spotřeba rtuti pro vybavení prodávané široké veřejnosti (jako například teploměry na určování tělesné teploty a barometry) byla ukončena v roce 2009. (44)

Většina členských států tato zařízení sbírá společně s ostatními druhy nebezpečného odpadu a následně je třídí za účelem recyklace. Podstatná část rtuti v teploměrech a dalších měřicích zařízeních používaných v domácnostech je však stále nesprávně odstraňována v rámci směsného zbytkového odpadu.

Tříděný sběr usnadňuje toto nakládání s odpadem: Odpad obsahující rtuť by měl být recyklován, nebo by s ním mělo být nakládáno v zařízení, které má povolení k odstraňování nebezpečného odpadu. Jednotky pro opětovné získání rtuti existují například v Německu, Francii, Rakousku a Švédsku. Obchodování se rtutí je vysoce regulované a kontrolované podle nařízení (EU) 2017/852 o rtuti (45). Předtím, než je odpad obsahující rtuť trvale uložen v podzemních uskladňovacích prostorech, jako jsou solné doly nebo speciálně navržené skládky, prochází zpravidla úpravou a stabilizací.

3. FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI, POKUD JDE O TŘÍDĚNÝ SBĚR NEBEZPEČNÉHO ODPADU Z DOMÁCNOSTÍ

Přístupy k organizaci tříděného sběru byly analyzovány v řadě studií (46). Ukázalo se, že úspěšné systémy tříděného sběru se řídí integrovaným přístupem, který řeší tyto čtyři prvky: poskytuje ekonomické pobídky, má jasná pravidla ohledně právního prosazování, poskytuje uzpůsobenou infrastrukturu pro tříděný sběr a aktivně a pravidelně komunikuje s cílovým publikem (domácnosti produkující odpad). Bylo zjištěno, že tyto prvky jsou společné všem systémům tříděného sběru, včetně systémů pro nebezpečný odpad z domácností.

Na základě analýzy osvědčených postupů v členských státech identifikovala Komise následující faktory, které významně přispívají k účinnosti systémů tříděného sběru, zejména v případě nebezpečného odpadu z domácností, a to z hlediska množství sebraného odpadu.

3.1. Ekonomické pobídky

Níže uvedené nástroje jsou v Evropě běžně posuzovány jako nástroje úspěšně propagující tříděný sběr, a to včetně tříděného sběru občany přímo u zdroje.

Rozšířená odpovědnost výrobce přesouvá finanční a/nebo provozní odpovědnost za nakládání s odpady z obcí na výrobce zboží. Rozšířená odpovědnost výrobce přispívá k lepšímu třídění a recyklaci, jelikož zajišťuje odpovídající infrastrukturu a nezbytnou komunikaci, financuje čisté náklady na provoz služeb sběru a další nakládání s odpady podle hierarchie způsobů nakládání s odpady, a také zvyšuje povědomí. Ukázalo se, že rozšířená odpovědnost výrobce má zásluhu na recyklaci mnoha odpadových toků, jako jsou obaly, elektronika, baterie a vozidla.

Rámcová směrnice o odpadech, která byla v roce 2018 revidována, v článcích 8 a 8a stanoví obecné zásady, které by měly být při provádění systému rozšířené odpovědnosti výrobce dodržovány. Důležitým prvkem je modulace poplatků placených výrobci v rámci fungování kritéria udržitelnosti, jelikož u jejich výrobků zohledňuje například trvanlivost, opravitelnost, opětovnou použitelnost, recyklovatelnost nebo přítomnost nebezpečných látek v jejich výrobcích. V případě nebezpečných výrobků pro domácnost by „ekologická úprava poplatků“ mohla přispět ke zlepšením na úrovni konstrukce výrobku, aby se snížila jeho nebezpečnost (kvalitativní prevence), a ke zvýšení (kvantitativnímu) předcházení vzniku odpadů, k recyklovatelnosti výrobku a k jeho opětovné použitelnosti.

Systém plateb podle množství odpadu vyžaduje, aby domácnosti platily za odstraňování směsného odpadu. Tento systém je zpravidla prováděn prostřednictvím označených pytlů na odpad, které je třeba opatřit si předem, nebo prostřednictvím kontejnerů na ulici, které se otevřou pouze tehdy, když se uživatel identifikuje osobní kartou. Zásadní je, aby byl směsný odpad poměrně drahý, zatímco recyklovatelné a jiné vytříděné toky mohou být ukládány za (téměř) nulový poplatek. To je jasná pobídka třídit odpad u zdroje.

Díky síle finančních pobídek se systém plateb podle množství odpadu ukázal být účinným nástrojem pro posílení tříděného sběru u zdroje.

Příklad osvědčeného postupu č. 12

Vlámsko (47) (Belgie) je díky svému systému plateb podle množství odpadu průkopníkem v oblasti třídění u zdroje. Proměnlivá část daně, kterou domácnosti platí za komunální odpad, musí zůstat mezi 0,1 a 0,3 EUR/kg pro zbytkový odpad nebo mezi 0,75 EUR a 2,25 EUR za pytel o obsahu 60 litrů. Systém plateb podle množství odpadu zpravidla funguje prostřednictvím registrovaných pytlů nebo popelnic s čárovým kódem. V případě budov s více bytovými jednotkami nebo velmi hustě osídlených oblastí mohou být použity (podzemní) veřejné kontejnery, které se automaticky otevřou po zaplacení nebo po identifikaci průkazem.

Daně a poplatky za skládkování a spalování neovlivňují přímo občany, ale pobízejí obce a provozovatele zařízení pro nakládání s odpady, aby zlepšili účinnost třídění, sběru a recyklace odpadu v jejich oblasti. Tyto daně a poplatky (48) pomáhají internalizovat externí náklady vzniklé v důsledku odstraňování (emise oxidu uhličitého a metanu, znečištění ovzduší a podzemních vod) a externí výhody z recyklace (úspora energie, snížení dopadů těžby dosud nevytěžených zdrojů na životní prostředí a zdraví).

V rámci zálohového systému spotřebitel zaplatí při nákupu výrobku, například nápoje v láhvi, zálohu, a při vrácení nádoby se mu záloha vrátí zpět (49). Tento systém se zpravidla používá pro nápojové obaly, existuje však rovněž pro vratné výrobky, jako jsou propanové lhve na venkovní vaření. Díky finanční pobídce vedou zálohové systémy k téměř okamžitémuzvýšení míry recyklace na úrovně přesahující 90 %.

Z výše uvedených nástrojů jsou první tři (rozšířená odpovědnost výrobce, systém platby podle množství odpadu a zdanění skládkování a spalování) považovány za klíčové nástroje motivující k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, jak je uvedeno v příloze IVa rámcové směrnice o odpadech.

Doporučení ohledně osvědčených postupů:

—	Pokud jsou možnosti, jak bezpečně odstranit nebezpečný odpad z domácností, domácnostem poskytnuty bezplatně nebo za nízký poplatek, dojde k nárůstu míry sběru.

—

Pokud budou výrobci ve vhodných případech prostřednictvím rozšířené odpovědnosti výrobce učiněni zodpovědnými za nakládání s nebezpečným odpadem z domácností, zajistí se tím udržitelné financování sběrných zařízení a spolu s účinnou ekologickou úpravou poplatků to může rovněž podnítit změny v navrhování výroků, aby se minimalizovaly náklady na nakládání s výrobky po skončení jejich životnosti.

3.2. Uzpůsobená zařízení pro tříděný sběr

Existuje široká škála způsobů, jak sbírat různé odpadové toky.

Svoz odpadů z jednotlivých domácností (jeden tok nebo smíšený tok) je vhodný zejména pro městské oblasti s vysokou hustotou obyvatel, kde jsou přepravní vzdálenosti malé. Běžně se používá pro různé odpadové toky, například pro (častý) sběr suchých recyklovatelných materiálů a biologického odpadu, ale jen zřídka pro sběr nebezpečného odpadu z domácností (pravděpodobně kvůli malému objemu, různorodosti druhů odpadů a zvýšenému riziku, že bude nebezpečný odpad z domácností odkládán na chodnících).

Pravidelný sběr se zpravidla používá pro odpadkové toky, jako je zelený odpad, nebezpečný odpad z domácností a objemný odpad. Organizováním pravidelného sběru obce nabízejí domácnostem službu a zároveň udržují nízkou četnost sběru, např. jedenkrát měsíčně. Místo sběru může být flexibilní (např. mobilní nákladní auta mohou pravidelně sbírat nebezpečný odpad z domácností na centrálních místech), nebo na vyžádání (např. sběr zabaleného vázaného azbestu v domácnostech). Tyto sběry jsou převážně organizovány či zprostředkovány obcemi, ale někdy jsou subdodavatelsky zajišťovány soukromými provozovateli zařízení pro nakládání s odpady. Obce mohou omezit množství odpadu, které obecní služby v domácnosti seberou (např. 2 m3 objemného odpadu ročně), a zavést kontrolu totožnosti, aby bylo zajištěno, že sběr je omezen na soukromou domácnost a odpad nepochází z komerčních nebo jiných činností.

Pouliční kontejnery nebo "systémy donášky". Obce, organizace provádějící povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce a další provozovatelé zařízení pro nakládání s odpadem rozmístí pouliční kontejnery nebo zavedou „systémy donášky“ pro sběr široké škály odpadových toků: zbytkový odpad, určitý nebezpečný odpad z domácností, kuchyňský odpad, papír a lepenka, plasty, kovy, skleněné obaly, textil. Jsou-li koše nebo kontejnery umístěny na centrálních veřejných místech, domácnosti mohou svůj odpad vyhodit kdykoliv a ve srovnání se svozem odpadků z jednotlivých domácností je optimalizována logistika.

Zařízení pro zpětný odběr – organizace provádějící povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce zajišťují v obchodech zařízení pro zpětný odběr, a to pro celou škálu odpadových toků: nápojové obaly, OEEZ, baterie a nebezpečný odpad z domácností. Zařízení pro zpětný odběr nabízejí spotřebitelům uživatelsky vstřícná řešení a ve srovnání se svozem odpadků z jednotlivých domácností je optimalizována logistika.

Sběrné dvory – poskytují řešení, kdy uživatelé mohou odevzdat téměř všechen odpad určený k opětovnému získání materiálů nebo k odstranění, zatímco personál přítomný ve sběrném dvoře může poskytovat pomoc a zajišťovat kontrolu kvalitu dodávaného odpadu. Jelikož sběrné dvory se zaměřují na sběr odpadu z domácností, odpady vzniklé v důsledku profesní činnosti by se měl ze sběrných dvorů přesměrovat, a to například uplatňováním požadavku identifikovat se průkazem totožnosti nebo zákazem velkého objemu odevzdaného odpadu.

Příklad osvědčeného postupu č. 13

V Nizozemsku se doporučuje orientační počet 60 000 obyvatel na jeden sběrný dvůr (50). V regionu Vlámsko (Belgie) si obec může vybrat mezi kritériem počtu obyvatel nebo kritériem vzdálenosti. První kritérium znamená jeden sběrný dvůr na obec s minimálním počtem 10 000 obyvatel a jeden další sběrný dvůr na 30 000 obyvatel (51). Alternativně mohou být v rámci sdružení obcí všechny sběrné dvory přístupné všem obyvatelům různých obcí, které jsou členy sdružení, a 90 % obyvatel by mělo mít přístup ke sběrnému dvoru do vzdálenosti pěti kilometrů. Města si většinou volí kritérium vzdálenosti, a proto bude počet zařízení na počet obyvatel vzhledem k hustotě populace zpravidla nižší.

Je třeba uvést, že ačkoliv z analýzy osvědčených postupů na různých územích vyplývá, že neexistuje žádný univerzální systém tříděného sběru odpadu, který by vyhovoval všem, existuje omezený počet společných prvků, které v různých kombinacích definují modelový systém tříděného sběru. Tyto prvky jsou uvedeny a diskutovány v těchto pokynech. Flexibilita spočívající ve způsobu, jakým jsou tyto prvky doladěny a kombinovány, umožňuje optimalizaci a současně zohledňuje místní podmínky, jako je například hustota obyvatel, typologie bydlení, podnebí, omezení související se skladovacím prostorem, sběr v historických centrech měst atd.

Doporučení ohledně osvědčených postupů:

—	Zavedením kombinace různých systémů tříděného sběru lze obecně docílit větší účinnosti sběru, přičemž se zároveň zohlední různé toky odpadů a chování/preference obyvatel v souvislosti se zbavováním se odpadu.

—	Sběrné dvory jsou nejběžnějšími zařízeními pro sběr velmi odlišných toků nebezpečného odpadu z domácností. Jejich vstřícnost vůči uživatelům je důležitá pro zvýšení objemu sebraného nebezpečného odpadu z domácností: dlouhá otevírací doba, dostupné umístění a vysoká hustota sítě sběrných dvorů.

—

Pravidelné sběry, sběry na požádání a mobilní sběrná místa jsou důležitým doplňkem běžných sběrných dvorů , jelikož domácnostem umožňují odstraňovat svůj odpad blíže k domovu. Jsou rovněž užitečné z hlediska překonání prostorových omezení v hustě zalidněných oblastech. Inovativní sběrná zařízení (např. vozidla Trimobiles používaná v Paříži nebo upravené lodní kontejnery používané v Tallinnu) mohou poskytnout účinná a nákladově efektivní sběrná řešení.

—	Svoz odpadů z jednotlivých domácností zpravidla dosahuje nejvyšší míry sběru, zejména v hustě zalidněných oblastech. Náklady jsou však rovněž vyšší než u jiných druhů sběru.

—

Součástí sběrné sítě mohou být také sběrná místa a zařízení pro zpětný odběr určitého odpadu v obchodech, lékárnách a dalších profesionálních zařízeních, aby se usnadnilo správné odstraňování odpadu, namísto toho, aby byl odstraňován v rámci směsného komunálního odpadu nebo splachován do kanalizační sítě.

—	U určitého nebezpečného odpadu z domácností, jakým je například azbest, mohou místní orgány minimalizovat zdravotní rizika a riziko nezákonného odstranění tím, že poskytnou služby pro konkrétní odpadové toky, např. na sběr vázaného azbestu doma poskytnou standardizované obaly.

—	Je-li zaměstnancům provozujícím sběrné dvory poskytována odpovídající odborná příprava, zejména pokud jde o kritéria přijímání odpadu, která by mělo být prováděna ve všech sběrných dvorech, napomůže se tím zlepšení třídění a následně i kvality zpětně získaných materiálů.

—	Účinným způsobem, jak monitorovat výkonnost sběrného systému, stanovit si cíle a posoudit jejich vývoj v průběhu času, je zavedení systému pro stanovování množství sebraného vytříděného nebezpečného odpadu z domácností a vypočítání sebraného množství a nákladů na sběr na obyvatele na rok.

3.3. Zvyšování povědomí a komunikace

Komunikace je zásadní z hlediska informování a motivování domácností, aby třídily odpad u zdroje. Komunikace je nezbytná pro informování občanů o tom, jak třídit, a pro vybudování podpůrné základny, jen málokdy však sama o sobě stačí, aby určité společenství změnilo svůj přístup k třídění odpadu. Proto má-li být komunikace úspěšná, měla by být doprovázena ekonomickými pobídkami a prosazováním.

Příklad osvědčeného postupu č. 14

Lublaň (Slovinsko) vyniká svou 73% mírou sběru recyklovatelného odpadu, a to díky systému sběru biologického odpadu a recyklovatelného odpadu prováděného dům od domu, který je dále podpořen sběrnými dvory. Suchý recyklovatelný odpad je sbírán častěji než zbytkový odpad, a to s cílem pobídnout obyvatele ke třídění u zdroje. Důležitým prvkem při dosažení této vysoké míry sběru bylo využití sociálních médií a komunikace pomocí SMS zpráv ohledně údajů o sběru, přičemž tato komunikace byla uzpůsobena profilu každého občana. Snaga, veřejná společnost pro nakládání s odpady, rovněž používá sociální média (internet, SMS zprávy, Facebook, Twitter) ke zlepšení uživatelské vstřícnosti sběrných služeb. Podzemní sběrné jednotky v centru města usnadňují sběr bez vizuálního obtěžování.

Při vývoji účinné komunikace by měly být zohledněny následující prvky. Domácnosti mohou informace o třídění odpadu získávat z různých zdrojů, jako jsou například organizace zajišťující rozšířenou odpovědnost výrobce, místní orgány a národní a regionální vlády. Za účelem maximalizace dopadu této komunikace a vytvoření synergií se doporučuje:

—	sjednotit jejich rozsah a obsah,

—	zajistit souběžný průběh komunikačních kampaní prostřednictvím různých kanálů: televize, rozhlas, sociální média, internetové stránky, noviny, místní časopisy atd.,

—	zajistit, aby byly předávané informace a jazyk uzpůsobeny každé cílové skupině a vynaložit zvláštní úsilí na to, aby se tyto informace dostaly ke zranitelným domácnostem, které často mají omezený přístup k informacím,

—	definovat ukazatele a pravidelně je používat k měření úrovně informovanosti. To umožní kampaně následně posoudit a vylepšit a stanovit budoucí priority v oblasti komunikace,

—	jasně označit pytle na sběr odpadu a místa pro sběr odpadu, aby se snížilo množství necílových materiálů.

Příklad osvědčeného postupu č. 15

Jak je uvedeno v příkladu č. 8, Cyclamed (52) je organizace rozšířené odpovědnosti výrobců, která ve Francii koordinuje a financuje sběr léčivých přípravků s prošlou dobou použitelnosti (nebo nepoužitých přípravků). Cílem její komunikační strategie je zajistit, aby spotřebitelé nepoužité léčivé přípravky třídili a vraceli je do lékáren a aby obaly a příbalové letáky vyhazovali do nádob na recyklaci papíru. V roce 2018 bylo dosaženo 62% míry sběru. Komunikační činnosti jsou zaměřené na spotřebitele a zahrnují lékárny, distributory a obce.

Komunikační činnosti provedené v roce 2018 zahrnovaly:

—	Krátký film (< 80 vteřin) – dostupný na internetových stránkách a přehrávaný na televizních obrazovkách v lékárnách. Film jednoduchým a vtipným způsobem vysvětluje pokyny k třídění.

—	Klipy (12 vteřin) – určené pro televize, sociální média a elektronické billboardy (např. v lékárnách) za účelem udržení povědomí.

—	Plakáty, letáky a informační grafické materiály – dostupné na internetových stránkách a vystavené v lékárnách a na veřejných místech. S cílem motivovat spotřebitele ke třídění jsou na těchto materiálech uvedena klíčová čísla a vizuální pokyny týkající se třídění.

—	Bannery – obsahující klíčové sdělení, které mohou lékárny a další aktéři snadno použít na svých internetových stránkách.

—	Ilustrovaný komiks – včetně „her“, které je možné vyplnit.

—	Nálepky – s klíčovým sdělením týkajícím se třídění (< 15 slov) určené lékárnám a doručovacím dodávkám distributorů.

—

Internetové stránky – se zaměřením na cílové skupiny a partnery: spotřebitele, lékárny, distributory a obce. Internetové stránky mají interaktivní prvky jako například geografickou lokalizaci lékáren, které jsou zapojené do systému a přijímají léčivé přípravky s prošlou dobou použitelnost, jakož i kvízy a názory a zkušenosti.

—	Sociální média – blog, profil na platformách Facebook a Twitter. Za účelem posouzení dopadu je měřen počet sledujících.

—	Mobilní aplikace – s vyhledávačem léčivých přípravků, který je neustále aktualizován. Push zprávy, které mohou být uzpůsobeny potřebám uživatele a pokynům týkajícím se třídění.

—	Zpravodaj – pro lékárny, s novinkami ohledně systému sběru, ale také s mnoha dalšími články, aby byla zvýšena relevantnost a pokrytí. Dopad je měřen externí společností prostřednictvím průzkumů v lékárnách.

—	Inzerce – reklama v odborném časopise francouzských lékárníků hledající „sběrové ambasadory“.

—	Pravidelná setkání – s odvětvovými sdruženími, a to za účelem udržení povědomí a získání zpětné vazby ke zlepšení služeb a zajištění podpory všech partnerů v rámci dodavatelského řetězce.

—	Další kampaně – podpora kampaní a akcí organizovaných relevantními příslušnými orgány a dalšími organizacemi rozšířené odpovědnosti výrobců, a to za účelem zdůraznění významu tříděného sběru všech odpadových toků.

—	Informace uzpůsobené potřebám obcí a přítomnost na akcích pořádaných obcemi.

Doporučení ohledně osvědčených postupů:

—

Všichni aktéři zapojení do nakládání s nebezpečným odpadem z domácností (např. místní orgány, provozovatelé zařízení pro nakládání s odpadem a organizace provádějící jménem výrobců povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce) by měli poskytovat jasné, konzistentní a podrobné pokyny týkající se prevence vzniku, identifikace, třídění a odstraňování nebezpečného odpadu z domácností (a to včetně vylepšeného označování nebezpečných výrobků). Tyto pokyny by měly být jednoduché, aby nedošlo ke zmatení spotřebitelů, kteří se musejí potýkat s širokou škálou nebezpečného odpadu z domácností.

—	Umístění a otevírací doba sběrných dvorů a dalších míst pro sběr nebezpečného odpadu z domácností by měly být hojně sdělovány prostřednictvím různých kanálů včetně sociálních médií, a mělo by být zajištěno, že se informace dostanou ke všem skupinám obyvatel.

—	Pokud budou do sběru nebezpečného odpadu z domácností zapojeny místní subjekty (např. sousedská sdružení) a sociální skupiny, přispěje to k lepšímu povědomí a zapojení občanů.

—

Podpora vzdělávacích programů zaměřených zejména na děti, které jsou dobrými ambasadory správných postupů týkajících se nakládání s odpadem. Pokud děti poučíme o důležitosti a postupech sběru nebezpečného odpadu z domácností (prostřednictvím kurzů, prohlídek na místě atd.), budou tím k třídění odpadu rovněž nepřímo vybídnuti jejich rodiče a prarodiče.

—	Pokud budou občanům poskytovány informace o tom, jaké má nesprávné odstraňování nebezpečného odpadu z domácností škodlivé důsledky pro veřejné zdraví a životní prostředí, může je to povzbudit k dobrému chování, pokud jde o třídění a odstraňování tohoto odpadu.

3.4. Prosazování

Nesprávný sběr a třídění zhoršují kvalitu odpadu sebraného za účelem zpětného získání materiálů. Nebezpečný odpad z domácností sebraný v rámci směsného odpadu z domácností nebo jiného odpadu, který není nebezpečný, negativně ovlivňuje potenciál vysoce kvalitní recyklace tohoto odpadu. Přestože komunikace pomáhá domácnostem zjistit, jak správně třídit odpad, je vyžadována rovněž určitá míra pobídek nebo kontroly a prosazování. V praxi mohou příslušné orgány provést tato kontrolní opatření:

—	Vizuální kontrola průhledných pytlů na sběr odpadu: pokud pytle obsahují materiály, které nespadají do příslušného systému tříděného sběru, měly by být označeny jako nevyhovující a ponechány na sběrném místě.

—

Kontrola na základě váhy: kontrola může být zapříčiněna vahou, která není pro konkrétní odpadový tok charakteristická, např. je-li váha sběrné nádoby určené pro hliníkové a plastové obaly nebo pro biologický odpad netypicky vysoká, může to naznačovat přítomnost materiálů, na které není cíleno, např. hlíny.

—

Pokuty: Kromě odmítnutí odvézt pytle nebo nádoby obsahující nesprávně vytříděný odpad jsou účinným nástrojem pro prosazování řádného tříděného sběru u zdroje správní pokuty. Pokuty rovněž pomáhají předcházet tomu, aby odmítnuté pytle zůstaly neodvezené ve veřejném prostoru. Pokuty by nicméně měly sloužit jako doplněk přiměřených ekonomických pobídek, přesvědčování a komunikace, nikoliv jako jejich náhrada.

Politováníhodná praxe spočívající v nekontrolovaném a nezákonném ukládání odpadu (divokých skládkách) obchází pobídky pro řádný sběr odpadu a předcházení jeho vzniku a představuje značnou zátěž a poškozování životního prostředí a veřejného zdraví. Provádění strategie týkající se prosazování právních předpisů a předcházení nekontrolovanému a nezákonnému ukládání odpadu představuje základní kámen úspěšného nakládání s odpady. Pomocí lepších pobídek k řádnému nakládání s nebezpečným odpadem z domácností se praxe nekontrolovaného a nezákonného ukládání odpadu omezí, čímž se zlepší účinnost ostatních opatření v oblasti prosazování právních předpisů.

Národní nebo regionální vlády mohou dále zvýšit výkonnost referenčním srovnáváním obcí a podporou sdílení osvědčených postupů týkajících se prosazování. Srovnávání musí probíhat mezi obcemi nebo regiony s podobnými charakteristikami. Například Vlámsko (Belgie) rozdělilo své obce do 16 skupin, z nichž každá má v oblasti tříděného sběru odlišné cíle (53). Mezi charakteristiky mající význam pro rozdělování do skupin patří mimo jiné věková struktura obyvatelstva, migrace, cestovní ruch a míra urbanizace. Metodiky referenčního srovnávání výkonu systémů pro nakládání s komunálním odpadem lze nalézt v literatuře (54).

Příklad osvědčeného postupu č. 16

V Lucemburském velkovévodství zákon o nakládání s odpadem ze dne 21. března 2012 ukládá budovám s více bytovými jednotkami povinnost mít zařízení pro sběr tříděného odpadu. SuperDrecksKëscht®, integrovaný systém sběru odpadu, poskytuje správcům budov bezplatné poradenské služby s cílem podpořit místní provádění: návštěvy na místě za účelem analýzy stávající situace, doporučení ohledně infrastruktury třídění a podporu, pokud jde o komunikaci s obyvateli. Tato právní povinnost podpořená integrovaným přístupem přispěla k vysokým mírám sběru (55).

Doporučení ohledně osvědčených postupů:

—

Právní povinnost zavést v budovách s více bytovými jednotkami vhodnou infrastrukturu pro třídění odpadu motivuje správce a majitele budov k tomu, aby přijali opatření. Ukázalo se, že je-li tato povinnost doprovázena praktickými službami podpory (návštěvy na místě, formuláře pro komunikaci), představuje účinný prostředek na podporu třídění nebezpečného odpadu z domácností v bytových domech a zamezení nesprávného odstraňování tohoto odpadu.

—	Monitorování koncentrací a druhů nesprávně vytříděného nebezpečného odpadu z domácností nacházejícího se v pytlích se zbytkovým odpadem umožní provozovatelům zařízení pro nakládání s odpadem identifikovat priority, pokud jde o zacílení jejich úsilí v oblasti prosazování a komunikace.

—	Prozkoumáním odpadu na divokých skládkách se v některých případech podaří odhalit totožnost pachatele, což může posloužit jako základ pro donucovací opatření. Stanovení pokut a vnímané riziko, že by člověk mohl být pokutován, podněcují ke změně chování.

4. ODKAZY

ACR+ (2019) Deposit-refund systems in Europe [Zálohové systémy v Evropě]

Adamcová, D. et al. Household Solid Waste Composition Focusing on Hazardous Waste. [Složení pevného odpadu z domácností se zaměřením na nebezpečný odpad] Pol. J. Environ. Stud. Vol. 25, No. 2 (2016), 487–493. http://www.pjoes.com/Household-Solid-Waste-Composition-Focusing-on-Hazardous-Waste,61011,0,2.html

Adème (2017) Les filières à responsabilité élargie du producteur. https://www.conibi.fr/uploads/pdf/comm/FILIERES-REP-EDITION2017.pdf https://www.ademe.fr/sites/default/files/assets/documents/responsabilite_elargie_du_producteur_rep_memo2017_010401.pdf

Amsterdam (2015) Afvalketen in Beeld

Andreasi Bassi, S., Christensen, T.H., Damgaard, A. (2017) Environmental performance of household waste management in Europe – an example of 7 countries [Environmentální výkonnost nakládání s odpadem z domácností v Evropě – příklad 7 zemí], Waste Management, 69, 545–557. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0956053X17305342

aus der Beek, T. et al. (2016), “Pharmaceuticals in the environment.Global occurrences and perspectives” [Léčivé přípravky v životním prostředí. Globální výskyty a perspektivy], Environmental Toxicology and Chemistry, Vol. 35/4, pp. 823–835. http://dx.doi.org/10.1002/etc.3339

Bio Intelligence (2012). Use of economic instruments and waste management performances [Využití hospodářských nástrojů a výkonnost systémů nakládání s odpadem]

Cyclamed (2019) Rapport annuel 2018

D’emweltverwaltung (2018) Plan national de gestion des déchets et ressources

Dijkgraaf, E., Vollebergh, H. (2004) Burn or bury? A social cost comparison of final waste disposal methods [Spálit nebo uložit v zemi? Srovnání sociálních nákladů metod konečného odstranění odpadu], Ecological economics, 5, 233–247

Dubois, M. (2013) Disparity in European taxation of combustible waste [Rozdíly v evropském zdanění spalitelného odpadu], Waste Management 7, 1575–1576

Evropská komise (2002a), Study on hazardous household waste (HHW) with a main emphasis on hazardous household chemicals (HHC) [Studie týkající se nebezpečného odpadu z domácností s hlavním důrazem na nebezpečné chemikálie užívané v domácnostech]

Evropská komise (2002b), Costs for municipal waste management in the EU [Náklady na nakládání s komunálním odpadem v EU]

EEA (2015) Prevention of hazardous waste in Europe [Předcházení nebezpečnému odpadu v Evropě]

EEA (2019) Paving the way for a circular economy, Insights on status and potential. [Vytvoření podmínek pro oběhové hospodářství, vhledy do aktuálního stavu a potenciálu] https://www.eea.europa.eu/publications/circular-economy-in-europe-insights

Eurostat (2008) Municipal solid waste composition EU 27 [Složení pevného komunálního odpadu ve 27 členských státech EU]

Giegrich J., Mampel U., Franke B., Müller F., Knappe F. (1993) Eintrag organischer und anorganischer Schadstoffe in den Abfall über Produkte (Jak se do odpadů prostřednictvím výrobků dostávají organické a anorganické znečišťující látky). Ifeu-Institut für Energie- und Umweltforschung Heidelberg GmbH. F+E-Vorhaben Nr. 10310602 na základě smlouvy s Umweltbundesamt Berlin; Heidelberg, prosinec 1993

Lavigne, C., De Jaeger, S., Rogge, N. (2019) identifying the most relevant peers for benchmarking waste management performance: A conditional directional distance Benefit-of-the-Doubt approach [Identifikace nejrelevantnějších protějšků pro srovnávání výkonnosti řízení odpadů: podmínečná vzdálenost a přístup výhody pochybnosti], Waste Management, 89, 418-429

Letcher, T. M., & Vallero, D. A. (Eds.) (2019), Waste: A handbook for management [Odpady: příručka pro nakládání s nimi]. Academic Press.

Nainggolan D. et al. Ecological Economics 166 (2019) 106402. Consumers in a Circular Economy: Economic Analysis of Household Waste.Sorting Behaviour [Spotřebitelé v oběhovém hospodářství: ekonomická analýza odpadu z domácností, chování v oblasti třídění]

OECD (2012) Sustainable materials management, Making better use of resources [Řízení udržitelných zdrojů, jak lépe využívat zdroje]. https://www.oecd.org/env/waste/smm-makingbetteruseofresources.htm

OVAM (2010) Uitvoeringsplan milieuverantwoord beheer van huishoudelijke afvalstoffen

OVAM (2018) Huishoudelijk Afval en gelijkaardig bedrijfsafval

OVAM (2019) Planaanpassing Uitvoeringsplan huishoudelijk afval en gelijkaardig bedrijfsafval goedgekeurd door de Vlaamse Regering op 17 mei 2019

START project (2008). Management Strategies for Pharmaceuticals in Drinking Water [Strategie řízení léčivých přípravků v pitné vodě]. http://www.start-project.de. Citováno v: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2866706/pdf/ehp-118-a210.pdf

UNEP (2016) Guidelines for Framework legislation for Integrated Waste Management [Pokyny pro rámcové právní předpisy týkající se integrovaného nakládání s odpady] https://stg-wedocs.unep.org/handle/20.500.11822/22098

Besluit van de Vlaamse Regering tot vaststelling van het Vlaams reglement betreffende het duurzaam beheer van materiaalkringlopen en afvalstoffen (Vlarema) bijlage 5.1.4 https://navigator.emis.vito.be/mijn-navigator?woId=44718 - https://www.ovam.be/sites/default/files/atoms/files/Minimum-%20en%20maximumtarieven%202019%20voor%20huisvuil%20en%20grofvuil.pdf

Světová banka (2018) What a waste 2.0 [Takové plýtvání! 2.0]

WRAP (2014) Waste Regulations Route Map [Mapa nařízení týkajících se odpadů] http://www.wrap.org.uk/sites/files/wrap/Route%20Map%20Revised%20Dec%2014.pdf

(1) Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 109, 41. bod odůvodnění).

(3) Přehled složení odpadů v různých odpadových tocích viz např. Andreasi et al. (2017).

(4) Adamcová, D. et al. (2016).

(5) EEA (2015) a D’emwelverwaltung (2018).

(6) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3).

(7) Sdělení Komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu (Úř. věst. C 124, 9.4.2018, s. 1).

(8) http://ec.europa.eu/environment/waste/studies/pdf/household_report.pdf

(9) Letcher a Vallero (2019).

(10) https://ec.europa.eu/environment/waste/studies/pdf/household_report.pdf

(11) https://ec.europa.eu/environment/waste/studies/pdf/20180227_Haz_Waste_Final_RepV5_clear.pdf

(12) D’emweltverwaltung (2018).

(13) https://www.acrplus.org/images/project/R4R/Good_Practices/GP_Odense_hazardous-waste-collection.pdf

(14) https://www.acrplus.org/images/project/R4R/Good_Practices/GP_ORDIF_mobile-civic amenity site.pdf

(15) 15 https://cdn.paris.fr/paris/2020/06/10/4beadd723295ce69dcd7acbcbe0a582f.pdf

(16) https://www.acrplus.org/images/project/R4R/Good_Practices/GP_Tallinn_hazardous-waste-collection.pdf

(17) https://www.ecologique-solidaire.gouv.fr/dechets-diffus-specifiques-menagers

(18) Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1).

(19) Sdělení Komise o technických pokynech pro klasifikování odpadu (Úř. věst. C 124, 9.4.2018, s. 1).

(20) Německý Spolkový úřad pro životní prostředí odhaduje, že celkově zůstane nepoužitých přibližně 30 % prodaného množství farmaceutických výrobků, které jsou následně vyhozeny.

(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67).

(22) Health care without harm (HCWH). V Evropě vznikla databáze, jejímž cílem je poskytnout přehled současných a minulých iniciativ místních, regionálních a vnitrostátních nevládních organizací, evropských projektů a vnitrostátních/regionálních orgánů členských států EU zabývajících se řešením otázek farmaceutických výrobků v životním prostředí a farmaceutického odpadu: http://saferpharma.org/pie-initiatives-database/?_sft_area_of_interest=unused-expired-pharmaceutical-disposal-practices

(23) OECD 2019 - https://www.oecd.org/chemicalsafety/pharmaceutical-residues-in-freshwater-c936f42d-en.htm

(24) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/29890607 a https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2012.04.028

(25) aus der Beek, T. et al. (2016).

(26) Ademe (2017).

(27) https://www.sigre.es/

(28) https://www.cyclamed.org/wp-content/uploads/2019/09/CYCLAMED_INFOGRAPHIE_2018-3-1024x1024.jpg

(29) WHO, 2014. Safe management of wastes from health-care activities [Bezpečné nakládání s odpady ze zdravotnických činností], https://www.who.int/water_sanitation_health/publications/wastemanag/en/

(30) Přehled podle členských států / regionů lze nalézt na internetových stránkách asociace ACR+ věnovaných onemocnění COVID-19, https://www.acrplus.org/en/municipal-waste-management-covid-19

(31) https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/infection-prevention-control-household-management-covid-19

(32) Waste management in the context of the coronavirus crisis (April 2020) [Nakládání s odpadem v kontextu koronavirové krize (duben 2020)], https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/waste_management_guidance_dg-env.pdf

(33) https://www.who.int/water_sanitation_health/publications/technologies-for-the-treatment-of-infectious-and-sharp-waste/en/

(34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).

(35) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

(36) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci. (Úř. věst. L 330, 16.12.2009, s. 28).

(37) State of the art: asbestos – possible treatment methods in Flanders: constraints and opportunities (2016) [Aktuální stav: azbest – možné metody nakládání s azbestem ve Vlámsku: omezení a příležitosti] https://www.ovam.be/sites/default/files/atoms/files/State%20of%20the%20art%20asbestos%20waste%20treatement.pdf

(38) https://www.researchgate.net/publication/279340427_Regulations_in_the_European_Union_with_Emphasis_on_Germany_Sweden_and_Slovenia

(39) Podrobná studie vypracovaná pro německou agenturu pro životní prostředí (Giegrich et al., 1993) dospěla k závěru, že látkou, která je nejdůležitějším přispěvatelem ke karcinogenitě průsakové vody ze skládek, je arsen.

(40) Viz poznámka 35.

(41) Například vysokoteplotní černouhelná smola [ES: 266-028-2]

(42) http://ec.europa.eu/environment/waste/studies/pdf/household_report.pdf

(43) Viz poznámka 35.

(44) http://ec.europa.eu/environment/chemicals/mercury/pdf/study_report2008.pdf

(45) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 (Úř. věst. L 137, 24.5.2017, s. 1).

(46) Viz mimo jiné OECD (2012), WRAP (2014), UNEP (2016) a EEA (2019).

(47) Besluit van de Vlaamse Regering tot vaststelling van het Vlaams reglement betreffende het duurzaam beheer van materiaalkringlopen en afvalstoffen (Vlarema) bijlage 5.1.4.

(48) Viz například rozsáhlá diskuze o ekologickém zdanění na internetových stránkách https://ex-tax.com/

(49) Přehled stávajících zálohových systémů v Evropě viz ACR+ (2019).

(50) Amsterdam (2015).

(51) OVAM (2010).

(52) Cyclamed (2019).

(53) OVAM (2019).

(54) Lavigne et al. (2019).

(55) Lucemburská agentura pro životní prostředí 2015.