(1)

Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958 je smlouva spravovaná Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO). Může k ní přistoupit kterákoliv ze smluvních stran Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Členy dohody je 28 smluvních stran, včetně sedmi členských států Unie (Bulharska, České republiky, Francie, Itálie, Maďarska, Portugalska a Slovenska).

(2)

Mezinárodní systém Lisabonské dohody je v současnosti předmětem přezkumu s cílem zlepšit jej tak, aby se zvýšil zájem o členství a zároveň zůstaly zachovány jeho zásady a cíle. Vzhledem k pokroku dosaženému pracovní skupinou, která v říjnu roku 2014 vypracovala základní návrh revidované dohody, se v Ženevě ve dnech 11. až 21. května 2015 uskutečnila diplomatická konference k přijetí revidované Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „revidovaná Lisabonská dohoda“).

(3)

Vzhledem k tomu, že ochrana duševního vlastnictví, a zejména pak ochrana označení původu a zeměpisných označení má klíčový význam v mezinárodním obchodě, spadá revidovaná Lisabonská dohoda do oblasti společné obchodní politiky Unie. Revidovaná Lisabonská dohoda souvisí výslovně s mezinárodním obchodem tím, že jejím účelem je především podpora a usnadnění tohoto obchodu a že má na něj přímé a bezprostřední účinky (1). Společná obchodní politika spadá v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie do výlučné pravomoci Unie. Z tohoto důvodu spadají do výlučné pravomoci Unie i jednání o revidované Lisabonské dohodě.

(4)

Vyjednavačem Unie v oblasti výlučné pravomoci Unie je v souladu s čl. 207 odst. 3 a čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungování EU Komise (2),