EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.10.2020
COM(2020) 950 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zpráva o stavu energetické unie podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu za rok 2020
1.Úvod
Od začátku krize způsobené onemocněním COVID-19 Evropská komise pracuje na tom, aby Evropě pomohla tuto mimořádnou situaci zvládnout. Zpráva o stavu energetické unie za rok 2020 proto zohledňuje výzvy, které souvisejí s oživením. V kontextu plánu EU na podporu oživení je naším cílem lépe podpořit regeneraci evropského hospodářství tím, že do procesu oživení začleníme ekologickou a digitální transformaci. Zásadní význam pro oživení a odolnost hospodářství Evropské unie vedoucí k udržitelnému růstu budou mít politiky v oblasti energetiky, klimatu a životního prostředí.
Tato zpráva se vydává v souvislosti s obnovenými ambicemi EU s ohledem na Zelenou dohodou pro Evropu. Zelená dohoda je novou evropskou strategií růstu, jejímž cílem je přeměnit EU ve spravedlivou a prosperující společnost, přičemž kombinuje politiky zaměřené na boj proti změně klimatu, ochranu a obnovu biologické rozmanitosti, odstranění znečištění, přechod na oběhové hospodářství a zajištění toho, aby nikdo nebyl v ekologické transformaci opomenut.
V prvních deseti měsících svého mandátu navrhla současná Komise evropský právní rámec pro klima 1 , který zakotví cíl klimatické neutrality EU do roku 2050 do právních předpisů a zajistí předvídatelnost a nezvratnost přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku. Díky němu se ze Zelené dohody pro Evropu stal investiční a reformní plán pro Evropu, který nabízí dvojí dividendu, neboť reformy a investice potřebné pro ekologickou transformaci mohou rovněž podpořit oživení. Aby Komise zahájila proces směrování politického a regulačního rámce Evropy k obnoveným ambicím EU, předložila nové strategie pro lepší přípravu na budoucí výzvy, například prostřednictvím integrace energetického systému a většího využívání vodíku.
Na dokončení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu členské státy s Komisí neúnavně spolupracovaly. Tuto zprávu doplňují podrobná posouzení uvedených 27 vnitrostátních plánů a související pokyny k jejich provádění v souvislosti s oživením; posouzení vnitrostátních plánů v celé EU pak bylo předloženo již v září tohoto roku 2 .
Dosažený pokrok podtrhuje odhodlání EU hrát vedoucí úlohu na mezinárodní scéně v boji proti změně klimatu a zhoršování životního prostředí a při urychlení přechodu na čistou energii. Jedná se o nepřetržitý proces. EU již sice dosáhla významného pokroku při oddělování hospodářského růstu od emisí skleníkových plynů, avšak aby docílila klimatické neutrality do roku 2050 a zároveň využila příležitostí, které nabízí přechod na čistou energii, jsou zapotřebí další opatření, a to jak v rámci Unie, tak v mezinárodním měřítku.
Komise proto navrhla zvýšit ambice Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 3 snížením emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %. Tento navýšený cíl pro rok 2030 je ambiciózní, ale dosažitelný a především přínosný pro Evropu. Bude vyžadovat změny našich právních předpisů. Za tímto účelem má Komise v úmyslu předložit v polovině roku 2021 návrhy na revizi klíčových právních předpisů v oblasti klimatu a energetiky. Souběžně s tím musí členské státy plně provádět své vnitrostátní plány a v roce 2023 je aktualizovat s ohledem na ambicióznější cíle EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.
Tato zpráva o stavu energetické unie 2020 představuje řadu iniciativ, které EU a její členské státy přijaly v posledních měsících s cílem utvářet lepší Evropu 4 . Jedná se o první zprávu, která bude vydána v rámci správy energetické unie a opatření v oblasti klimatu 5 . Doplňuje ji několik tematických zpráv (viz rámeček 1) a doporučení Komise k energetické chudobě 6 ; poskytuje rovněž přehled o pokroku energetické unie v širších souvislostech opatření EU v oblasti klimatu a cílů udržitelnosti.
2.Energetická unie – pevný základ
2.1.Dekarbonizace
Emise skleníkových plynů
EU si stanovila cíl stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem 7 a Komise navrhla evropský právní rámec pro klima, který by tento cíl zakotvil do právních předpisů a poskytl prostředky, aby se EU od nastoleného směru neodchýlila.
EU již překonala svůj cíl stanovený v Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, a to snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni z roku 1990. Celkové emise skleníkových plynů v EU-27 jsou na nejnižší úrovni od roku 1990. Za výrazným snížením emisí stojí především snížení emisí z dodávek energie. To se odráží ve výrazném poklesu emisí z činností, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), zatímco emise z činností, na něž se systém EU ETS nevztahuje, po několik let obecně vykazovaly boční trend.
Zároveň se v posledních pěti letech (do vypuknutí krize COVID-19) nadále zvyšovaly emise z mezinárodní letecké dopravy 8 . Po snížení emisí v letech 2007 až 2013 se v jednotlivých posledních pěti letech rovněž zvýšily celkové emise z dopravy.
Průměrná intenzita skleníkových plynů z paliv dodávaných do EU se od roku 2010 zlepšila, jsou však zapotřebí další opatření, aby byl do roku 2020 splněn cíl stanovený směrnicí o jakosti paliv, tj. snížení emisí o 6 %.
Za posledních 5 let se emise ze stacionárních zařízení vykonávajících činnosti, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, výrazně snížily. Tento vývoj odráží především změny v palivech používaných k výrobě elektřiny, včetně nárůstu využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2019 celkové emise z průmyslu a elektřiny, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, nadále klesaly (o 9,1 % ve srovnání s rokem 2018). Hlavní hnací silou tohoto trendu bylo odvětví energetiky, v němž došlo k výraznému snížení emisí skleníkových plynů – o téměř 15 %. Emise z průmyslu se snížily o 2 % a vykázaly dosud největší pokles ve třetí fázi systému EU ETS (2013–2020). Emise z letecké dopravy v rámci Evropského hospodářského prostoru mírně vzrostly – téměř o 1 %.
Rezerva tržní stability, která začala fungovat v lednu 2019, výrazně snížila přebytek emisních povolenek. Ukazatel přebytku trhu s uhlíkem 9 byl počtvrté zveřejněn v květnu 2020 a vyplynulo z něj, že přebytek klesl na přibližně 1,39 miliardy povolenek. Na základě přebytku a revidovaných právních předpisů EU ETS pro čtvrtou fázi systému EU ETS (2021–2030) byl počet vydražených povolenek v roce 2020 snížen přibližně o 375 milionů. Objem povolenek dražených v roce 2021 bude snížen na stejném právním základě. Rezerva tržní stability bude poprvé přezkoumána v roce 2021 v širších souvislostech revize systému EU pro obchodování s emisemi s cílem dosáhnout navrhovaného cíle snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %.
S výjimkou dočasného poklesu cen v důsledku krize COVID-19 na začátku roku 2020 se signál o ceně uhlíku v období od ledna 2019 do června 2020 stabilně pohyboval okolo průměrné hodnoty přibližně 24 EUR 10 . Celkové příjmy plynoucí ze systému EU pro obchodování s emisemi z dražeb v období od roku 2012 do 30. června 2020 překročily 57 miliard EUR.
V návaznosti na tuto zprávu Komise brzy zveřejní balíček zpráv o klimatu 11 . Balíček bude obsahovat podrobné informace o emisích skleníkových plynů, trhu EU s uhlíkem a o kvalitě paliv.
Obnovitelná energie
Celkově je EU na dobré cestě k dosažení cílů pro rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie, avšak v některých členských státech je stále zapotřebí dosáhnout většího pokroku
12
. Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie se v EU v roce 2018 zvýšil na 18 %
13
. V roce 2018 12 členských států své vnitrostátní závazné cíle pro rok 2020 překročilo, avšak pět členských států zůstalo pod orientační trajektorií pro dosažení cílů na období 2017–2018.
Obrázek č. 1. Skutečné podíly energie z obnovitelných zdrojů v letech 2017 a 2018 ve srovnání s orientačními trajektoriemi stanovenými ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie a v národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů
14
.
Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů 15 předpokládá, že EU v roce 2020 dosáhne 22,8 % až 23,1 % hrubé konečné spotřeby energie. Investice do energie z obnovitelných zdrojů stále více motivují tržní rozhodnutí. Členské státy ve stále větší míře poskytují podporu na energii z obnovitelných zdrojů prostřednictvím nabídkových řízení a zajišťují, aby – podle požadavků pravidel státní podpory 16 a vnitřního trhu s energií – byla zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů začleněna do trhu s elektřinou. Přestože většina členských států splní své cíle, u třech členských států existuje vážné a u dvou mírné riziko, že své cíle nesplní. Tato analýza zohledňuje pravděpodobný dopad onemocnění COVID-19 na vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě v důsledku nižší spotřeby.
Členské státy by měly prozkoumat všechny možnosti využití mechanismů spolupráce, včetně statistických převodů, s cílem zajistit, aby svých vnitrostátních závazných cílů pro rok 2020 dosáhly. Komise je připravena podpořit proces a dialog mezi členskými státy za účelem uzavření statistických dohod, mimo jiné prostřednictvím připravované platformy EU pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie 17 .
Po roce 2020 by mělo být vynaloženo veškeré úsilí na dosažení vnitrostátních příspěvků ke splnění cíle pro rok 2030. Součástí je i využití roční strategie pro udržitelný růst na rok 2021 a její stěžejní evropské iniciativy Nabírání na síle 18 k předsunutí čistých technologií, které obstojí i v budoucnosti, a urychlení vývoje a využívání obnovitelných zdrojů energie v rámci našeho úsilí o zotavení se z dopadu krize COVID-19 19 . Zavádění energie z obnovitelných zdrojů má řadu výhod: snižování emisí, zvyšování energetické nezávislosti, vytváření pracovních míst a růst a snižování znečištění spolu se zachováním vedoucího postavení EU v tomto odvětví v globálním měřítku. V nedávné době došlo k dohodě ohledně mechanismu EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů 20 , který členským státům pomáhá vnitrostátní příspěvky splnit tím, že jim umožňuje investovat do projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie výměnou za statistické připsání určitého množství zúčastněnému členskému státu. Urychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie podpoří revize příslušných pokynů pro státní podporu, zejména pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky, aby odrážely cíle Zelené dohody.
2.2.Energetická účinnost
Členské státy musí zintenzivnit své snahy o vyšší energetickou účinnost. Energetická unie uznala, že energetická účinnost hraje při dosahování všech cílů v oblasti klimatu a energetiky klíčovou úlohu a zásadu „energetická účinnost v první řadě“ zakotvila do právních předpisů 21 . V roce 2018 klesla konečná spotřeba energie v EU oproti roku 2005 o 5,9 % na 1 124 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe). To je o 3,5 % více než cíl konečné spotřeby energie do roku 2020 ve výši 1 086 Mtoe 22 a o 0,2 % oproti roku 2017. Spotřeba primární energie v EU klesla o 9,8 % na 1 552 Mtoe, což představuje pokles z 1 721 Mtoe v roce 2005. To je o 4,6 % více než cíl ve výši 1 483 Mtoe pro rok 2020. Po třech letech růstu byl v roce 2018 zaznamenán meziroční pokles o 0,6 % 23 . Růst hospodářské aktivity v roce 2018 nadále navyšoval spotřebu energie tak, že nově prováděné politiky a opatření členských států nepostačovaly ke snížení spotřeby energie a k jejímu návratu směrem k dosažení cíle pro rok 2020. Přímá pracovní místa v oblasti energetické účinnosti se trvale navyšovala z 244 000 v roce 2000 na 964 000 v roce 2017 a tento růst překonal zbytek ekonomiky: průměrný roční růst odpovídal 17,4 % v době, kdy zbytek hospodářství vykazoval průměrný roční růst ve výši 0,5 % 24 .
Částečné údaje za rok 2020 naznačují, že krize COVID-19 měla na poptávku po energii významný dopad. Avšak i kdyby tato skutečnost mohla ke splnění cíle energetické účinnosti pro rok 2020 přispět, nevedla by ke strukturálnímu snížení spotřeby energie. Jakmile se ekonomika zotaví, očekávají se zpětné účinky.
Další dlouhodobé úsilí o dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 je proto nanejvýš důležité, a to i v kontextu roční strategie pro udržitelný růst na rok 2021 a její evropské stěžejní iniciativy Renovace 25 . Cílem této stěžejní iniciativy je zlepšit energetickou účinnost a účinné využívání zdrojů ve veřejných a soukromých budovách a podpořit digitální rozvoj prostřednictvím inteligentního bydlení a měření, a přispět k zotavení se z krize způsobené onemocněním COVID-19. Komise připravuje další pokyny a zakotvuje zásadu „energetická účinnost v první řadě“ ve všech příslušných návrzích politik, např. ve strategii EU pro integraci energetického systému, iniciativě „renovační vlna“ a nadcházející revizi transevropských energetických sítí. Členské státy musí rovněž zvážit opatření v oblasti energetické účinnosti při plánování a politických a investičních rozhodnutích napříč hospodářstvím.
Obrázek č. 2. Energetická účinnost – pokrok v plnění cílů pro rok 2020 26 (v Mtoe)
2.3.Energetická bezpečnost
Navzdory značnému tlaku, který krize COVID-19 vyvolala na poptávku po energii, kdy došlo k výrazným odchylkám od běžných spotřebních zvyklostí v tomto období, se připravenost členských států ukázala být solidní a kontinuita základních operací je zajištěna. Legislativní rámec energetické unie v oblasti energetické bezpečnosti – zejména nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny a nařízení o zabezpečení dodávek plynu – má pro zvládání dopadů krize v odvětví energetiky zásadní význam.
Komise v červnu 2020 – uprostřed pandemie COVID-19 – zveřejnila osvědčené postupy a vyvozená poučení pro odvětví energetiky. Klíčovou úlohu při usnadňování přeshraniční koordinace, jakož i rozsáhlé spolupráce a sdílení informací mezi členskými státy, provozovateli soustav a příslušnými subjekty v odvětví energetiky hrály expertní skupiny vytvořené na základě právních předpisů EU 27 . V návaznosti na to Komise nyní posuzuje potenciální zranitelná místa a možnosti zlepšení odolnosti kritických dodavatelských řetězců pro energetické technologie.
Strategie bezpečnostní unie EU 28 zahrnuje návrh na posílení odolnosti a kybernetické bezpečnosti kritické energetické infrastruktury, na jejíž význam pandemie poukázala. Komise rovněž zahájila práci na kodexu sítě s cílem zajistit kybernetickou bezpečnost přeshraničních toků elektřiny 29 .
V odvětví elektřiny provádění nařízení o rizikové připravenosti 30 zajišťuje, aby členské státy měly nástroje pro vzájemnou spolupráci s cílem předcházet elektroenergetickým krizím, připravovat se na ně a zmírňovat je. Dvě nové metodiky 31 kromě toho umožnily Evropské síti provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) poprvé určit nejvýznamnější regionální scénáře elektroenergetických krizí a provést první posouzení sezónní přiměřenosti pro minulé léto na základě nového metodického přístupu (letní výhled 2020). To poslouží jako základ pro přípravu vnitrostátních scénářů a plánů rizikové připravenosti členských států. Komise rovněž přijala doporučení týkající se spravedlivé kompenzace 32 pro členské státy, které si při předcházení krizím a jejich zvládání vzájemně poskytují pomoc.
Klíčem k řádnému a účinnému fungování trhu je infrastruktura. EU proto stanovila cíle pro kapacitu propojení elektroenergetických soustav. Osm členských států 33 dosud nesplnilo cíl 10% propojení do roku 2020 34 . Úsilí členských států v oblasti dekarbonizace mohou rovněž podpořit projekty společného zájmu, které položí základy pro rozhodující trhy s vodíkem v Evropě. Součástí těchto projektů může být podpora z Nástroje pro propojení Evropy a opatření v rámci stěžejní iniciativy facility na podporu oživení a odolnosti Nabírání na síle s cílem integrovat čisté technologie a obnovitelné zdroje energie prostřednictvím modernizovaných sítí a intenzivnější propojenosti.
Existují také snahy o zajištění plného využití stávajících energetických propojovacích vedení a funkčních digitálních platforem. Díky provádění ustanovení týkajících se uspořádání vnitřního trhu s elektřinou a zejména zavedení propojování trhů došlo ke značnému zvýšení účinnosti při obchodování s elektřinou v Evropě 35 , 36 .
Pokud jde o zabezpečení dodávek plynu, vypracovaly členské státy preventivní opatření a plány pro stav nouze 37 38 . Jejich součástí jsou opatření ke zmírnění dopadu narušení dodávek plynu a rizik zjištěných na vnitrostátní a regionální úrovni.
Komise i nadále pomáhá členským státům při provádění zásady solidarity 39 ; cílem je rovněž zajistit nepřerušené dodávky plynu nejzranitelnějším spotřebitelům, a to i v případě vážné krize v oblasti zemního plynu.
Komise posoudila zkušenosti se stávajícími právními předpisy o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a letos na podzim předloží svou zprávu Evropskému parlamentu a Radě.
Pokud jde o jadernou bezpečnost a zabezpečení, disponuje EU komplexním rámcem, který pokrývá celý jaderný životní cyklus, včetně bezpečného a odpovědného nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem 40 . Komise provádění tohoto rámce v členských státech nadále pečlivě sledovala. EU rovněž nadále podporovala vysokou úroveň jaderné bezpečnosti mimo EU, zejména v sousedních zemích, které jaderné elektrárny provozují nebo je plánují stavět. Za účelem prosazování řádného a transparentního provádění doporučení poskytovala mimo jiné podporu při provádění zátěžových testů a následných činností. Evropská rada zdůraznila zejména význam zajištění jaderné a environmentální bezpečnosti běloruské jaderné elektrárny v Ostrovci.
2.4.Vnitřní trh s energií
Plně integrovaný a dobře fungující vnitřní trh s energií je nejúčinnějším prostředkem k zajištění dostupných cen energie, nezbytných cenových signálů pro investice do zelené energie, zabezpečení dodávek energie a umožnění co nejnižších nákladů na cestě ke klimatické neutralitě. Vnitřní trhy s elektřinou a plynem posílily významné iniciativy. Navzdory značnému pokroku je třeba vyvinout další úsilí, aby se zajistila hlubší integrace trhů s elektřinou a plynem.
Pokud jde o elektřinu, balíček opatření nazvaný Čistá energie pro všechny Evropany, a zejména nová pravidla pro uspořádání trhu s elektřinou přijatá v roce 2019 41 , připravily půdu pro lepší zvládnutí nové podoby trhů s energií, na nichž převládá výroba energie z obnovitelných zdrojů. Tato pravidla vytvořila lepší podmínky na podporu účasti spotřebitelů na trzích s energií, a rovné podmínky pro nové subjekty vstupující na trh. Očekává se, že plánované prováděcí akty týkající se interoperability údajů přispějí k uvedení této podoby do praxe a spolu s novými poskytovateli služeb pomohou zákazníkům k aktivnějšímu zapojení se na trhu. Cílem nařízení o elektřině 42 je zajistit další integraci trhů s elektřinou zejména posílením pravidel pro maximální využití elektrických propojovacích vedení. Tato pravidla posílí přeshraniční obchod a umožní účinnější využívání zdrojů energie v EU jako celku. Při provádění komplexního souboru technických předpisů EU (síťové kodexy) bylo dosaženo pokroku s pozitivními výsledky 43 .
Celkové maloobchodní ceny elektřiny se od roku 2016 mezi členskými státy sbližují, avšak stále existují značné rozdíly. Ceny elektřiny pro spotřebitele v domácnostech se v roce 2019 pohybovaly v rozmezí od 98 EUR/MWh v Bulharsku do 295 EUR/MWh v Dánsku. Průměrná cena pro EU činila 216 EUR/MWh. Maloobchodním cenám stále dominují složky, které nejsou výsledkem hospodářské soutěže, ale jsou stanoveny regulačními orgány (např. regulované síťové poplatky a daně/poplatky).
Obrázek č. 3. Ceny elektřiny pro domácnosti v EU v roce 2019 (pásmo stejnosměrného proudu) 44
Ve většině členských států stále mají dominantní postavení zavedené subjekty, a to i po více než 20 letech od zahájení liberalizace trhu. V některých zemích jejich podíly na trhu dokonce přesahují 80 % a blíží se monopolu. Tendence regulovat ceny v těchto zemích se často ukázala být další překážkou schopnosti nově vstupujících subjektů na trh zavedeným subjektům konkurovat 45 .
V posledním desetiletí maloobchodní ceny elektřiny vzrostly nad úroveň inflace. Ceny elektřiny v průmyslu však stouply pod indexy průmyslových cen a u větších spotřebitelů dokonce klesly. V posledních letech byly síťové poplatky, daně a ostatní poplatky stabilní nebo jen mírně vzrostly. Kromě toho je patrný nižší tlak na ceny poplatků z obnovitelných zdrojů současně s širším využíváním tržních nástrojů na podporu obnovitelných zdrojů energie a s postupným rušením starých režimů podpory. V důsledku toho ceny pro koncové uživatele vyplývaly především ze změn výrobních a dodavatelských nákladů. Tyto změny však nestačily k tomu, aby poskytly dostatečné tržní signály. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že podíl regulované složky ceny konečného použití byl stále poměrně velký. Proto se skutečnost, že hlavní maloobchodníci s elektřinou v celé EU ztratili podíly na trhu – a v důsledku toho se snížila koncentrace maloobchodního trhu s elektřinou – ne vždy plně promítla do dostatečně účinných cenových signálů.
Kombinovaný dopad všech daní a poplatků významně ovlivňuje konečnou cenu energie, což platí zejména u elektřiny. Jak zdůrazňuje strategie EU týkající se integrace energetických soustav 46 , může tato skutečnost narušit využívání konkrétních nosičů energie. Členské státy by mohly zvážit dopad daní a poplatků na konečné ceny energie s cílem zajistit, aby reformy a změny cenových signálů vedly k přechodu na čistou a spravedlivou energii v souladu s cíli Zelené dohody. Pozornost věnovaná distribučním účinkům konečných cen energie a souvisejícím obavám týkajícím se energetické chudoby bude mít zásadní význam pro zajištění toho, aby byla ekologická transformace rovněž sociálně spravedlivá.
Směrnice o zdanění energie 47 již nedosahuje svého primárního cíle týkajícího se řádného fungování vnitřního trhu. Minimální daňové sazby již nejsou účinné a uplatňují se rozdílné vnitrostátní sazby v kombinaci s širokou škálou daňových úlev. Tato osvobození a snížení daně jsou ve skutečnosti formami dotací na fosilní paliva a nejsou v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu. Cílem revize směrnice je tyto nedostatky odstranit.
Značného pokroku dosáhl vnitřní trh při dokončování v oblasti zemního plynu. Objem obchodu v plynárenských uzlech rostl i v roce 2020, přičemž obchodované objemy v evropských plynárenských uzlech zaznamenaly v prvním čtvrtletí roku 2020 meziroční nárůst o 32 % (až 5 010 TWh). I nadále se zlepšuje konektivita a přístup k různým zdrojům zemního plynu. Pouze tři trhy v EU měly přístup k méně než třem zdrojům dodávek. Cenová konvergence se v posledních letech zlepšila a byla nejvyšší v severozápadní Evropě. Na evropské úrovni se však v roce 2019 snížila, a vykázala vyšší cenové rozdíly mezi trhy v průběhu několika dnů během roku.
Ve srovnání s rokem 2018 se maloobchodní ceny plynu v roce 2019 celkově zvýšily. Jelikož však velkoobchodní ceny s mírným časovým odstupem odráží vývoj velkoobchodních cen, pravděpodobně v blízké budoucnosti opět klesnou. Ceny elektřiny pro spotřebitele v domácnostech se pohybovaly v rozmezí od 33 EUR/MWh v Maďarsku do 116 EUR/MWh ve Švédsku. Průměrná cena pro EU činila 68 EUR/MWh. Nejméně na daně a odvody vynaložili spotřebitelé v Lucembursku. Podíl výrobních a dodavatelských nákladů byl nejnižší v Dánsku, kde byl však nejvyšší podíl daňového zatížení. Pokud jde o trhy s elektřinou, daně/poplatky a síťové poplatky byly stabilní nebo mírně vzrostly, což vedlo k tomu, že ceny ovlivňovaly změny výrobních a dodavatelských nákladů.
Obrázek č. 4. Ceny plynu v domácnostech v roce 2019 (pásmo D2) 48
Z účtu EU za dovoz energie je jasně patrná její závislost na dovozu fosilních paliv a skutečnost, že je vystavena nestabilním mezinárodním trhům. Účet za dovoz mezi lety 2016 a 2018 vzrostl a přesáhl 330 miliard EUR ročně. Tím došlo ke zvrácení sestupného trendu z nejvyššího maxima v roce 2013 (400 miliard EUR). Dopad pandemie COVID-19 na ceny energií sníží v roce 2020 náklady na dovoz energie. Očekává se, že ceny s oživením ekonomiky porostou, ale na úroveň roku 2019 se vrátí možná až v roce 2021.
Energetická chudoba
Vzhledem k tomu, že v roce 2018 si téměř 34 milionů Evropanů nemohlo dovolit odpovídajícím způsobem vytápět své domovy 49 , zůstává energetická chudoba v EU velkým problémem. I když se tento ukazatel v letech 2010–2018 vyvíjel v průměru příznivě, tempo změn se v rámci EU výrazně lišilo. Energetická chudoba výrazně poklesla v Bulharsku, Lotyšsku, Polsku, Portugalsku a Rumunsku. V Řecku však naopak zaznamenala výrazný nárůst. Přestože výdaje evropských domácností na energii v posledních letech klesaly, mezi členskými státy stále existují značné rozdíly, pokud jde o absolutní výdaje i podíl energie na celkových výdajích domácností. Nejchudší evropské domácnosti tak v roce 2018 stejně vydaly 8,3 % svých celkových výdajů na energii (v některých zemích střední a východní Evropy až 15–22 %).
Odpovídající teplo, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů mají zásadní význam pro zajištění důstojné životní úrovně a zdraví 50 . Politické úsilí EU v této oblasti bude pokračovat, neboť hospodářský dopad onemocnění COVID-19 může situaci zhoršit, zejména v případě těch nejchudších. Většina členských států předložila přehled energetické chudoby ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, přičemž mnohé z nich poskytly ukazatele pro analýzu jejího dopadu. Většina z nich však k řešení energetické chudoby dosud nepřijala systematický přístup. Na podporu jejich úsilí vydala Komise spolu s tímto sdělením doporučení týkající se energetické chudoby 51 . Rovněž nadále podporuje Středisko EU pro sledování energetické chudoby, které shromažďuje údaje, vypracovává ukazatele a šíří osvědčené postupy pro potírání energetické chudoby.
2.5.Výzkum, inovace a konkurenceschopnost
Výzkum a inovace
Pokud jde o výzkum a inovace, nejsou trendy veřejných a soukromých výdajů v EU povzbudivé. Členské státy vynakládají na výzkum a vývoj čisté energie o něco méně než v předchozích letech, přičemž celkové veřejné investice EU do výzkumu a vývoje v oblasti čisté energie jako podílu na HDP patří mezi hlavními ekonomikami k nejnižším (viz obrázek 5). Tato skutečnost je odrazem celosvětového trendu. Mezinárodní energetická agentura podotýká, že výdaje veřejného sektoru na nízkouhlíkové energetické technologie byly v roce 2019 nižší než v roce 2012.
Obrázek č. 5. Odhad veřejných
52
a soukromých prostředků vynaložených na
53
výzkum a vývoj v oblasti priorit energetické unie. BERD = výdaje podniků na výzkum a vývoj
Zdroj: Společné výzkumné středisko
54
na základě údajů Mezinárodní energetické agentury, Mission Innovation, Eurostat/OECD.
V souladu s těmito výsledky se od roku 2012 rovněž celkově snižuje patentová činnost v oblasti technologií pro čistou energii, zatímco patentování v oblasti vysoce hodnotných technologií, jako jsou baterie a inteligentní aplikace, se zvyšuje.
Odhadované soukromé investice do priorit výzkumu a vývoje energetické unie (týkající se celé řady obchodních odvětví) v posledních letech klesají. Investice v oblasti výzkumu a vývoje do činností stanovených v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie, na němž se dohodly členské státy, průmysl, výzkumná obec a Komise, kromě toho představují pouze 15 % odhadovaných potřeb do roku 2030 55 . Navíc si jen několik málo členských států stanovilo vnitrostátní cíle, které by nastavily vhodné způsoby řešení do roku 2030 a 2050 56 . Členské státy mají k dispozici řadu podpůrných nástrojů, jako je Horizont Evropa, inovační fond a Invest EU. Výzva k předkládání návrhů Zelené dohody v rámci programu Horizont 2020 s rozpočtem ve výši 1 miliardy EUR se zabývá klíčovými výzvami v oblasti energetické a systémové integrace. Mezi ně patří výroba energie na moři a na pevnině, podpora velkokapacitních elektrolyzérů a využívání čisté energie v přístavech a na letištích a v uhlíkově neutrálním průmyslu a budovy a renovace, které účinně využívají zdroje a jsou energeticky účinné.
Konkurenceschopnost
Z první zprávy o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti 57 vyplývá, že průmysl EU úspěšně využívá příležitosti, kterou vytváří zvýšená poptávka po technologiích čisté energie. Konkurenceschopnost tohoto odvětví překonala technologie využívající konvenční zdroje energie, pokud jde o přidanou hodnotu, produktivitu práce, růst zaměstnanosti a míru rozšíření. Kromě toho, pokud jde o HDP, nabývá odvětví čisté energie v hospodářství EU na významu, zatímco význam konvenčních zdrojů energie klesá.
Průmysl EU těží z výhody „prvního hráče na tahu“ v oblasti technologií větrné energie, vodíku z obnovitelných zdrojů a energie z oceánů. Očekávaný nárůst kapacity v těchto segmentech však naznačuje, že se jeho struktura nevyhnutelně změní.
Trvalé úsilí o dosažení nastaveného tempa a budování konkurenční výhody je rovněž zapotřebí v oblastech, kde EU výhodu „prvního hráče na tahu“ nemá nebo ji ztratila. Obzvláště důležité jsou solární a lithium-iontové baterie, a to vzhledem k předpokládanému nárůstu poptávky po nich a díky jejich modularitě a potenciálu dalšího využití, např. při integraci solárních systémů v budovách, ve vozidlech nebo jiných infrastrukturách.
Bateriová aliance v rámci průmyslových aliancí příkladně prokázala, že větší koordinace mezi členskými státy, výzkumnou komunitou a průmyslem může být nezbytným podnětem pro to, aby průmyslové subjekty do výroby čistých technologií v EU investovaly. Je na čase tuto myšlenku rozšířit na další klíčové technologie a oblasti podnikání. V návaznosti na tento úspěšný plán Komise zřídila evropské sdružení pro čistý vodík a evropské sdružení pro suroviny.
Podobně důležité jsou i další klíčové technologie, např. inteligentní sítě, neboť vytvářejí hodnotu pro vše, co je k síti připojeno. Očekává se, že odvětví inteligentních sítí v EU v příštím desetiletí výrazně poroste.
Nezbytné je vynakládat trvalé úsilí o zajištění nenarušeného obchodu a investic ve třetích zemích, a to i v oblastech, kde je konkurenceschopnost EU silná, ale stále častěji čelí deformacím, jako jsou požadavky na místní obsah a diskriminační vnitrostátní postupy. Vzhledem k tomu, že převážná většina investic do zelených technologií bude probíhat mimo Evropskou unii, je nezbytné zajistit, aby průmysl EU mohl soutěžit za rovných podmínek a využít potenciál pro zaměstnanost a růst, který nabízí Zelená dohoda pro Evropu.
Dotace
Je zřejmé, že je třeba zintenzivnit úsilí o snížení dotací na nehospodárnou spotřebu energie a podpořit transformaci energetiky. Klíčem ke sledování tohoto stavu jsou lepší údaje o energetických dotacích. Údaje o energetických dotacích jsou i nadále roztříštěné a podávání zpráv ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu je do značné míry neúplné. Ze zprávy o energetických dotacích v EU 58 vyplývá, že energetické dotace dosáhly v roce 2018 výše 159 miliard EUR, což v porovnání s rokem 2015 představuje 5% nárůst. Více než polovina dotací podporuje přechod na čistou energii.
Jak je podrobněji uvedeno v příloze o energetických dotacích, dotace na fosilní paliva dosáhly v EU v roce 2018 výše 50 miliard EUR (což představuje třetinu všech energetických dotací EU) a v posledním desetiletí byly poměrně stabilní, přičemž nejvyšší hodnota v roce 2012 dosáhla 53 miliard EUR. V roce 2015 začaly opět růst, a to o 6 % do roku 2018. Některé členské státy, jako je Rakousko, Dánsko, Estonsko a Maďarsko, však jdou proti tomuto celkovému trendu a své dotace na fosilní paliva výrazně snížily.
2.6.Energetická unie v širší perspektivě Zelené dohody
Spravedlivá transformace
Cíle energetické unie jsou jasně propojeny s širšími cíli Zelené dohody. Tak je tomu i v případě „spravedlivé transformace“ a zásady, že nikdo nebude opomenut.
Za tímto účelem Komise navrhla mechanismus pro spravedlivou transformaci, včetně Fondu pro spravedlivou transformaci, které řeší hospodářské a sociální náklady klimatické transformace v nejzranitelnějších regionech, kde se těží černé a hnědé uhlí, ropa z břidlic, rašelina či které vykazují vysoké emise uhlíku. V rámci mechanismu pro spravedlivou transformaci je k dispozici zvláštní režim pro spravedlivou transformaci v rámci Programu InvestEU a investice veřejného sektoru, které jsou důležité pro spravedlivou transformaci, bude rovněž podporovat úvěrový nástroj pro veřejný sektor. Jako předpoklad pro uvolnění těchto finančních prostředků, například na podporu hospodářské modernizace a diverzifikace, rekvalifikace a zvyšování kvalifikace 59 nebo drobných investic do přechodu na čistou energii, musí členské státy vypracovat územní plány spravedlivé transformace, které budou mimo jiné sladěny s jejich vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu.
Územní plány spravedlivé transformace jsou rovněž relevantní v souvislosti s facilitou na podporu oživení a odolnosti. S cílem pomoci zúčastněným stranám vytvořila Komise platformu pro spravedlivou transformaci, která má poskytovat informace o možnostech financování, aktuální informace o předpisech a usnadnit výměnu osvědčených postupů a iniciativ pro jednotlivá odvětví. Bude vycházet ze stávající iniciativy pro uhelné regiony procházející transformací 60 a rozšiřovat ji a nabídne pomoc přizpůsobenou potřebám a budování kapacit. Jako jednu ze dvou pracovních oblastí v rámci platformy si iniciativa pro uhelné regiony procházející transformací zachová svou úlohu při poskytování poradenství regionům využívajícím fosilní paliva.
Kvalita ovzduší
Kvalita ovzduší se nadále zlepšuje, v několika regionech a městech je však stále znepokojující. Společné úsilí EU a členských států vedlo v posledních desetiletích ke snížení emisí látek znečišťujících ovzduší v EU, přičemž významnou výjimku tvoří amoniak. Tato skutečnost vedla ke snížení počtu zón kvality ovzduší, které překračují mezní hodnoty EU pro částice, a k poklesu odhadovaného počtu předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší z přibližně 1 milionu ročně v roce 1990 na – podle posledních odhadů – přibližně 400 000 ročně 61 .
Znečištění ovzduší s sebou nese i sociální náklady, neboť více postiženy bývají osoby s nižšími příjmy, a to jak z důvodu větší expozice, tak z důvodu vyšší zranitelnosti. Obecně platí, že regiony EU s nejnižším HDP na obyvatele jsou vystaveny vyšší koncentraci jemných částic než jiné regiony 62 . Energetická chudoba je navíc spojena s používáním pevných paliv k vytápění a vaření v domácnostech, což vede ke špatné kvalitě vnitřního a vnějšího ovzduší 63 .
Mapa 1. Evropská agentura pro životní prostředí, 2018. Nerovnoměrná expozice a nerovnoměrné dopady: sociální zranitelnost vůči znečištění ovzduší, hluku a extrémním teplotám v Evropě. Zpráva 22/2018.
Strukturální změny vyvolané politikami energetické unie v tomto odvětví pomohly snížit emise látek znečišťujících ovzduší, a to zejména prostřednictvím zvýšení energetické účinnosti budov, kroků směřujících k postupnému ukončení využívání uhlí a rozvoje nehořlavé energie z obnovitelných zdrojů a udržitelnějších způsobů dopravy 64 . Zelená dohoda pro Evropu rovněž stanoví cíl nulového znečištění pro životní prostředí bez toxických látek a usiluje tak o lepší nápravu znečištění.
Mezinárodní rozměr
Navzdory celosvětovému úsilí je z nejnovějších vědeckých poznatků zřejmé, že emise skleníkových plynů nadále rostou. Příští konference OSN o změně klimatu sice byla odložena na rok 2021 65 , avšak rok 2020 zůstává klíčovým rokem pro zvýšení ambicí v oblasti klimatu na celém světě.
Díky strategickým partnerstvím pro provádění Pařížské dohody pomáhá EU svým partnerům převést vizi nízkoemisního hospodářství odolného vůči změně klimatu do realizovatelných politik a opatření, a to i v oblasti energetiky. Pokud jde o diplomatické otázky, EU uspořádala setkání ministrů s Čínou a Kanadou na téma opatření v oblasti klimatu a prostřednictvím delegací EU ve třetích zemích vydala několik cílených demarší. Rovněž úzce spolupracuje s předsednictvími a G7 a G20 a jejich partnery na prosazování globální agendy v oblasti klimatu a klade zvýšený důraz na podporu úsilí bezprostředních sousedů EU na západním Balkáně v kontextu Východního partnerství, jižního sousedství a Afriky. Určitého pokroku bylo v posledních letech dosaženo i na mezinárodní úrovni, pokud jde o řešení emisí z letecké a námořní dopravy. Vzhledem k rostoucím podílům emisí z námořní a letecké dopravy na emisích skleníkových plynů je však naléhavě zapotřebí přijmout opatření v těchto oblastech v EU i v celosvětovém měřítku.
EU rovněž podporuje investice do čisté energie v partnerských zemích, které představují podnikatelské příležitosti pro průkopnický evropský nízkouhlíkový průmysl. Tyto investice rovněž posilují globální vedoucí úlohu EU v oblasti technologií pro výrobu čisté energie, podporují vývoz a posilují růst a zaměstnanost v EU.
66 Na mnohostranné úrovni EU podporovala mezinárodní spolupráci v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie v oblasti a rozvoje a zavádění čistých technologií v rámci zasedání ministrů věnovanému čisté energii a Mise inovací. EU se aktivně podílí na jednáních o modernizaci Smlouvy o energetické chartě a předložila podstatné, komplexní a ambiciózní návrhy, jejichž cílem je aktualizovat ustanovení Smlouvy o ochraně investic a uvést ji do souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody a politikami EU v oblasti transformace energetiky.
67 68 Mezinárodní angažovanost EU přispěla k diverzifikaci evropských zdrojů energie a k zajištění energetické bezpečnosti. EU vede pravidelný dialog o energetice s klíčovými dodavateli energie a partnery, a to jak dvoustraně, tak i prostřednictvím mnohostranných platforem, jejichž cílem je mimo jiné zajistit likvidní a flexibilní celosvětový trh se zkapalněným zemním plynem (LNG). Na konci roku 2019 Evropská komise usnadnila úspěšné uzavření rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskou federací, které umožnily pokračování tranzitu zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu.
Prostřednictvím Energetického společenství EU i nadále pomáhá smluvním stranám přijímat klíčové prvky acquis EU v oblasti energetiky a klimatu s cílem umožnit další integraci jejich trhů s EU. Smluvní strany pokračují v přípravě vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a v práci na stanovení cílů v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030.
Klíčovou oblastí, na kterou se upírá pozornost Evropské komise, je zajištění jaderné bezpečnosti za hranicemi Evropské unie. Techničtí odborníci ze Skupiny evropských dozorných orgánů pro jadernou energii a Komise provedli vzájemné hodnocení provádění akčních plánů pro zátěžové testy Arménie a Běloruska.
EU prokázala, že je i nadále odhodlána provádět přílohu III společného komplexního akčního plánu pro civilní spolupráci v jaderné oblasti s Íránem. EU provedla řadu činností zaměřených na bezpečnost a začlenění Íránu do mezinárodního jaderného právního rámce a usiluje rovněž o posílení spolupráce v oblasti čisté energie a klimatu.
3.Úsilí o ekologickou obnovu a udržitelné hospodářství
Zelená dohoda, přijatá v prosinci 2019 69 , podporuje přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost, která reaguje na výzvy spojené se změnou klimatu a se zhoršováním životního prostředí, a zlepšuje kvalitu života současných i budoucích generací a prosazuje spravedlivou transformaci.
Od počátku krize způsobené onemocněním COVID-19 učinila Komise zelenou transformaci jádrem plánu EU na podporu oživení. Urychlení zelené transformace posílí konkurenceschopnost, odolnost a postavení Evropy jako globálního hráče. V souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu se formují zvláštní opatření v oblasti energetiky, průmyslu, zemědělství, potravinářství a biologické rozmanitosti (rámeček 2). Další důležité iniciativy k řízení dekarbonizace Evropy v oblasti energetiky a dopravy se očekávají do konce roku 2020.
|
Rámeček 2 Příklad iniciativ, jež vznikly v období od 1. prosince 2019 ·Sdělení Zelená dohoda pro Evropu (COM(2019) 640) ·Návrh evropského právního rámce pro klima (COM(2020) 80) ·Investiční plán Zelené dohody pro Evropu (COM/2020/21). ·Návrh nařízení, kterým se zřizuje Fond pro spravedlivou transformaci (COM(2020) 22) ·Evropská strategie pro data (COM(2020) 66) ·Akční plán pro oběhové hospodářství (COM(2020) 98) ·Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ (COM(2020) 381) ·Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (COM(2020) 380) ·Návrh nařízení, kterým se zřizuje Program InvestEU (COM(2020) 403) ·Sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 (COM(2020) 562) ·Celounijní posouzení konečných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu (COM(2020) 564) ·Pozměněný návrh evropského právního rámce pro klima (COM(2020) 563) ·Sdělení o integraci energetického systému (COM(2020) 299) ·Vodíková strategie pro klimaticky neutrální Evropu (COM(2020) 301) ·Sdělení o strategii EU pro snížení emisí metanu (COM(2020) 633) ·Renovační vlna pro Evropu (COM(2020) 662, SWD(2020) 550) ·Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu (připravuje se) |
Vedle této zprávy o stavu energetické unie a posouzení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na úrovni EU zveřejňuje Komise hodnocení 27 integrovaných konečných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu 70 pro jednotlivé země. Tyto dokumenty 71 posuzují, zda a jak vnitrostátní cíle, úkoly a příspěvky společně pomohou dosáhnout cílů strategického rámce energetické unie. Posouzení se rovněž zaměřuje na to, do jaké míry členské státy zohlednily doporučení, která Komise vydala v červnu 2019 72 . Základem pokračujícího iterativního procesu mezi EU a jejími členskými státy jsou vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Posouzení proto vybízí členské státy, aby v několika oblastech přijaly další opatření. Nedostatky a zbývající nedostatky bude třeba řešit společným úsilím členských států i na úrovni EU. Politická opatření na úrovni EU posílí a doplní opatření na vnitrostátní úrovni.
3.1.Transformace energetického systému EU
Má-li EU dosáhnout hluboké dekarbonizace ve všech odvětvích hospodářství, musí zajistit, aby její energetický systém prošel hlubokou transformací. Za tímto účelem přijala Komise v červenci 2020 strategii EU pro integraci energetického systému 73 . Nastiňuje vizi Komise urychlit přechod k integrovanějšímu energetickému systému a zajistit koordinované plánování a provoz energetického systému. V červenci 2020 Komise rovněž přijala vodíkovou strategii, v níž představila svou vizi výrazného posílení úlohy čistého vodíku jakožto nosiče energie 74 . Součástí je způsob, jak zajistit, aby se obnovitelný a nízkouhlíkový vodík a syntetická paliva vyrobená z vodíku staly nákladově konkurenceschopnými. Spolu s vodíkovou strategií Komise rovněž zahájila činnost evropského sdružení pro čistý vodík.
Nové ambice v oblasti klimatu a nezbytné zásadní změny ve fungování energetického systému EU rovněž vyžadují novou vizi energetické infrastruktury EU. Komise proto reviduje pokyny pro transevropské energetické sítě 75 . Přestože v centru pozornosti i nadále zůstane elektrizační infrastruktura, která je nezbytná pro integraci energie z obnovitelných zdrojů, vytvoří rovněž rámec pro další zlepšení zavádění inovativních technologií a infrastruktur, jako jsou inteligentní sítě, vodíkové sítě nebo integrované sítě na moři. To bude rovněž hrát důležitou úlohu při přechodu k udržitelné a inteligentní mobilitě v EU.
3.2.Zvýšení cílů v oblasti klimatu
Aktualizace politického rámce
S ohledem na ambice EU stát se do roku 2050 klimaticky neutrální přijala Komise v září 2020 sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 76 a pozměněný návrh evropského právního rámce pro klima 77 s cílem zvýšit cíle EU v oblasti klimatu do roku 2030 z alespoň 40% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 na nejméně 55%, a to včetně emisí a pohlcení. Sdělení rovněž nastiňuje opatření, která jsou zapotřebí ve všech hospodářských odvětvích a zahajuje proces přezkumu klíčových legislativních nástrojů do června 2021 s cílem tohoto zvýšeného cíle dosáhnout. Komise rovněž pracuje na nových pravidlech pro fluorované skleníkové plyny a látky poškozující ozonovou vrstvu, která mají být předložena do konce roku 2021.
Zelená dohoda rovněž avizovala přijetí nové, ambicióznější strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Odvětví energetiky již dopady změny klimatu pociťuje, např. výroba vodní energie je méně předvídatelná nebo bylo nutné uzavřít některé jaderné elektrárny v důsledku nízké dostupnosti chladicí vody během období sucha 78 . Stojí před námi obrovské výzvy. 79
Kromě toho Zelená dohoda pro Evropu zahrnuje evropský klimatický pakt. Jeho cílem je zapojit jednotlivce a komunity do opatření v oblasti klimatu. Klimatický pakt využije stávajících iniciativ a poskytne prostor pro navrhování nových opatření v oblasti klimatu, sdílení informací, rozběhnutí aktivit na místní úrovni a předkládání řešení, která mohou být ostatním příkladem.
Komise rovněž přijala sdělení o strategii EU pro snížení emisí methanu. Strategie přinese návrhy, které pomohou dosáhnout snížení emisí methanu v EU, jakož i prosazovat a podporovat podobná opatření na celém světě. Zahrnuje všechna hlavní odvětví zemědělství, energetiky a odpadů, která produkují methan. Pokud jde o energetiku, strategie se zaměřuje na lepší měření, spolehlivé a transparentní vykazování a důvěryhodné ověřování emisí methanu.
Vyšší ambice v oblasti klimatu vyžadují bezprecedentní růst výroby energie z obnovitelných zdrojů. Jak bylo oznámeno v Zelené dohodě pro Evropu, klíčovou úlohu budou v tomto ohledu hrát obnovitelné zdroje energie na moři. K usnadnění tohoto procesu přijme Komise na podzim 2020 strategickou vizi pro energii na moři vyrobenou z přírodních a čistých zdrojů, jako je větrná a solární energie, energie vln a energie přílivu.
Udržitelná alternativní paliva rovněž přispějí k přechodu k udržitelnějšímu dopravnímu systému. Komise brzy předloží strategii pro udržitelnou a inteligentní mobilitu a pracuje na iniciativách na podporu dodávek a využívání udržitelných alternativních paliv, zejména v letecké a vodní dopravě.
Přehled příspěvků členských států k dlouhodobým strategiím dekarbonizace
Všechny smluvní strany Pařížské dohody měly do roku 2020 sdělit své dlouhodobé strategie snižování emisí skleníkových plynů s perspektivou do poloviny století. Podle nařízení o správě mají členské státy povinnost do 1. ledna 2020 připravit a předložit Komisi svou dlouhodobou strategii s perspektivou na alespoň 30 let.
Dlouhodobou strategii dosud předložilo pouze 16 členských států 80 . Třináct z nich výslovně či implicitně odkazuje na neutralitu z hlediska klimatu 81 , zatímco ostatní tři usilují o snížení svých emisí z 80 % na 95 % ve srovnání s rokem 1990. Často však chybí jasná definice pojmu používaného pro celkový cíl a často není jasné, zda jsou cíle stanovené členskými státy právně závazné. Povinné podávání zpráv o obsahu se v jednotlivých členských státech liší. V důsledku toho Komise zatím nemůže poskytnout podrobné posouzení toho, zda dlouhodobé vnitrostátní strategie postačují ke společnému dosažení cíle EU v oblasti klimatické neutrality, ani poskytnout informace o případných společných nedostatcích.
3.3.Politiky v oblasti energetiky a klimatu, které mají zásadní význam pro obnovu
Krize COVID-19 měla významný dopad na hospodářství EU. V jejím důsledku se však strukturálním způsobem nezměnily investice a reformy potřebné k dosažení našich vyšších ambicí v oblasti klimatu. Výzva, kterou představuje mobilizace významných dodatečných investic a podpora spravedlivého přechodu, je reálná. V souvislosti s oživením po pandemii COVID-19 se Evropě naskýtá jedinečná příležitost pro investice, které mohou podpořit oživení hospodářství EU a zároveň urychlit ekologickou a digitální transformaci. Opětovné nastartování našich ekonomik jiným směrem, který by vedl k zablokování neudržitelných postupů, jednoduše není možností.
V těchto investicích a reformách bude hrát ústřední úlohu plán EU na podporu oživení a facilita na podporu oživení a odolnosti, jež je jeho klíčovým nástrojem. Plán prostřednictvím programů financování EU poskytne finanční podporu na reformy a investice prováděné členskými státy s cílem zmírnit hospodářské a sociální dopady pandemie a zajistit, aby ekonomiky EU byly udržitelnější, odolnější a lépe připravené na výzvy spojené se zelenou a digitální transformací. Kromě toho bude mít zásadní význam politika soudržnosti, aby oživení bylo vyvážené a nikdo nebyl opomenut.
Členské státy určí reformy a prioritní investice a podají o nich zprávu. S ohledem na 30% cíl zohledňování oblasti klimatu dohodnutý na zasedání Evropské rady v červenci 2020 82 vyzvala Komise členské státy, aby zajistily, že do každého plánu na podporu oživení a odolnosti bude zahrnuto minimálně 37 % výdajů souvisejících s klimatem. V roční strategii pro udržitelný růst na rok 2021 83 Komise důrazně vybízí členské státy, aby do svých plánů zahrnuly reformy a investice do omezeného počtu stěžejních oblastí s cílem řešit společné výzvy prostřednictvím koordinovaného přístupu a využívat hmatatelných přínosů pro hospodářství a občany. Mezi ně patří stěžejní iniciativa Nabírání na síle, která předsune čisté technologie, které obstojí i v budoucnosti, a zejména obnovitelné zdroje energie a vodík; stěžejní iniciativa Renovace pro zlepšení energetické účinnosti a účinnosti zdrojů budov; a stěžejní iniciativa Dobíjení a doplňování paliva s cílem urychlit využívání udržitelné, dostupné a inteligentní dopravy, dobíjecích stanic a plnících stanic a rozšíření veřejné dopravy.
Členské státy by přitom měly vycházet ze svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Ve svých plánech na podporu oživení a odolnosti by měly včas poskytnout informace o tom, jak zajistí soudržnost a doplňkovost a jak by konkrétní investice nebo politiky a opatření stanovené ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu mohly být pomocí plánů na podporu oživení a odolnosti urychleny.
Na podporu výše uvedeného poskytují individuální posouzení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu členským státům důležité pokyny týkající se klíčových investic a reforem souvisejících s energetikou a klimatem, které by mohly přispět k udržitelné a zelené obnově v celé EU. Komise vyzývá členské státy, aby tyto pokyny zvážily. O těchto prioritních oblastech vede Komise dialog s členskými státy v rámci diskusí o oživení a odolnosti.
Budovy odpovídají za přibližně 40 % spotřeby energie a 36 % emisí skleníkových plynů v EU. Většina stávajících budov bude pravděpodobně v provozu i v roce 2050. Nemůžeme proto ztrácet čas – je třeba je renovovat a zvýšit jejich energetickou účinnost tak, aby byly do roku 2050 klimaticky neutrální. Proto Komise přijala sdělení o renovační vlně pro Evropu 84 , s cílem alespoň zdvojnásobit roční míru energetických renovací rezidenčních domů a objektů s nebytovými prostory do roku 2030 a podporovat hloubkové renovace. Investice do energeticky účinných budov sníží energetickou chudobu a zlepší životní podmínky. Vytvoří rovněž tolik potřebný stimul pro ekosystém výstavby a renovací, který byl krizí COVID-19 těžce zasažen.
Usnadnění renovací budov, zejména pro nízkopříjmové domácnosti, je klíčem k zajištění spravedlivého přechodu. Politika soudržnosti zůstane důležitým zdrojem financování EU pro přímé investice do energetické účinnosti budov a jejich renovace za účelem jejich nižší energetické náročnosti. Bude však zapotřebí učinit více. Fond pro spravedlivou transformaci, který je popsán výše, bude mobilizovat finanční prostředky v regionech EU, kde k přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050 bude zapotřebí mimořádného úsilí.
Nové mechanismy financování ETS (inovační fond a modernizační fond) navíc poskytnou dalších 24 miliard EUR na předvedení inovativních nízkouhlíkových technologií v celé EU a modernizaci energetických systémů v členských státech, které mechanismy využívají. Komise již zveřejnila první výzvu k předkládání návrhů v rámci inovačního fondu a modernizační fond se rozběhne v roce 2021.
Vnitrostátní plány na podporu oživení a odolnosti jsou příležitostí, která se naskytne jednou za generaci k „obnově k lepšímu“ a k investicím do hospodářského modelu vhodného pro 21. století. I za hranicemi EU budou vlády na celém světě usilovat o značné investice na podporu hospodářského oživení 85 . Investice, které jsou k nastartování ekonomiky zapotřebí, musí budoucím generacím ulevit a ne jim přitěžovat. EU plně spolupracuje se svými mezinárodními partnery na zavedení strategií zelené obnovy a přímých investic do environmentálně udržitelných hospodářských činností.
4.Závěry a perspektivy dalšího vývoje
Energetická unie je více než kdy jindy základním pilířem pro dosažení cílů Zelené dohody. Integrovaný rámec plánování stanovený v nařízení o správě je celkově dobře prováděn. Ukázalo se, že rámec energetické unie je tváří v tvář značnému tlaku způsobenému krizí COVID-19 solidní, přičemž velké odchylky od běžných spotřebních vzorců odolnost našeho energetického systému prověřují. Celkově může tato situace přechod EU na klimatickou neutralitu do roku 2050 podpořit.
Přesto však není pocit spokojenosti na místě: Následující měsíce budou mít zásadní význam a Komise bude plně podporovat členské státy při vytváření solidních vnitrostátních plánů na podporu oživení a odolnosti, které obstojí i v budoucnu, s cílem dosáhnout pokroku v Evropě udržitelným a sociálně spravedlivým způsobem. Její podpora bude vycházet z pokynů vydaných členským státům v rámci posouzení jednotlivých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a bude se opírat o evropské stěžejní iniciativy stanovené v rámci roční strategie pro udržitelný růst na rok 2021 v rámci facility na podporu oživení a odolnosti.
V této souvislosti je třeba neprodleně zintenzivnit úsilí o snížení podpory nehospodárné spotřeby energie a její přesměrování na opatření, která podporují přechod na čistou energii. Jak je uvedeno v Zelené dohodě pro Evropu, dotace na fosilní paliva by měly být ukončeny. Na podporu opatření a propagaci efektivního využívání přidělených prostředků v rámci facility na podporu oživení a odolnosti bude Komise spolupracovat s členskými státy na posílení opatření za účelem snížení spotřeby fosilních paliv a postupném odstranění dotací na fosilní paliva. Součástí jsou opatření oznámená ve sdělení „Celounijní posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu“ 86 .
Kromě toho Komise zahájí úsilí s cílem čelit pozorovanému poklesu investic do výzkumu a inovací na vnitrostátní úrovni, aby posílila potenciál dlouhodobého udržitelného růstu. Součástí je kombinace veřejného a soukromého financování v celém hodnotovém řetězci prostřednictvím průmyslových sdružení, například v oblasti baterií nebo vodíku. V nadcházejících diskusích s členskými státy, průmyslovým odvětvím a zúčastněnými stranami se Komise zaměří na průmyslová odvětví a inovátory v EU, kteří budou vyvíjet potřebné čisté technologie a mohou je propagovat po celém světě.
Komise bude i nadále úzce spolupracovat s členskými státy a navrhovat konkrétní řešení tam, kde je stále zapotřebí úsilí k provedení dohodnutých právních předpisů. Součástí je například platforma EU pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie a mechanismus EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů. Kromě již dohodnutých právních předpisů doplňují naše úsilí o zvýšení ambicí Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 dnes zahajované iniciativy v oblasti budov a metanu. Po nich budou v průběhu tohoto roku následovat iniciativy týkající se energie na moři a transevropské energetické infrastruktury.
Na základě široké veřejné diskuse a konzultačního procesu Komise připraví klíčové legislativní návrhy do června 2021. Tak připraví půdu pro rychlé přijetí s cílem dosáhnout vyšších ambicí v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a přispět k cílům Zelené dohody pro Evropu.
V nařízení o správě energetické unie byla zpráva o stavu energetické unie koncipována jako základ pro to, aby se Evropský parlament a Rada zabývaly dosaženým pokrokem a vedly diskuse se všemi zúčastněnými stranami. Letos je tento dialog důležitější než kdy jindy.
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.10.2020
COM(2020) 950 final
PŘÍLOHA
ZPRÁVY EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zpráva o stavu energetické unie za rok 2020 podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu
Zpráva o pokroku v oblasti vnitřního trhu s energií
1. Úvod
2. Velkoobchodní trhy s elektřinou
2.1. Klíčové ukazatele
2.1.1. Velkoobchodní ceny – naznačují, že trhy přinášejí výsledky
2.1.2. Zeměpisný rozsah trhů s elektřinou – k překonání roztříštěnosti zbývá ještě kus práce
2.1.3. Koncentrace trhu – dominance stávajících aktérů zůstává v řadě zemí problémem
2.2. Hlavní vývoj v oblasti regulace
2.2.1. Jedinečný projekt: propojování trhů EU
2.2.2. Komplexní harmonizace pravidel pro obchodování a provozování soustav prostřednictvím kodexů sítě – nová forma kolektivní harmonizace v oblasti energetiky na úrovni celé EU
2.2.3. Balíček opatření „Čistá energie pro všechny Evropany“: Pokrokdosažený při zavádění nového uspořádání trhu s elektřinou
2.2.3.1. Odblokování „elektrických hranic“ – pravidlo 70 %
2.2.3.2. Koordinovanější a méně škodlivé kapacitní mechanismy
2.2.3.3. Řádné provedení pravidel oddělení v oblasti ukládání
3. Velkoobchodní trhy s plynem
3.1. Klíčové ukazatele: Koncentrace, likvidita a konvergence
3.2. Hlavní vývoj v oblasti regulace
3.2.1. Fúze trhů
3.2.2. Kodexy plynárenských sítí
3.3. Dekarbonizace odvětví plynu
3.3.1. Integrace producentů biomethanu a drobných producentů
3.3.2. Otázky týkající se kvality plynu
3.3.3. Příprava trhu a infrastruktury pro vodík
4. Maloobchodní trhy
4.1. Koncentrace trhu
4.1.1. Elektřina
4.1.2. Plyn
4.2. Maloobchodní ceny (včetně složek cen)
4.2.1. Ceny elektřiny
4.2.2. Ceny plynu
4.3. Zásahy státu v oblasti maloobchodních cen elektřiny a plynu
4.3.1. Segment domácností
4.3.2. Segment mimo domácnosti
4.4. Ochrana a posílení postavení spotřebitelů
1.Úvod
Vnitřní trh se často považuje za nástroj, který umožňuje držet ceny pro spotřebitele pod kontrolou a nastavit účinné investiční signály pro investory, avšak v posledních letech se ukázalo, že má rovněž klíčový význam pro splnění ambiciózních cílů EU v oblasti klimatu. Integrace 27 vnitrostátních energetických systémů do jednoho celounijního trhu má zásadní význam pro účinnou dekarbonizaci, neboť umožní přeshraniční obchodování s energií z obnovitelných zdrojů s využitím rozmanitosti a doplňkovosti produkčního potenciálu v různých regionech EU. Přeshraniční trhy mohou značně snížit emise CO2 z výroby energie ze záložních fosilních zdrojů, která by byla v roztříštěných vnitrostátních energetických systémech nezbytná. Dobře propojené trhy rovněž zlepšují bezpečnost dodávek energie.
Navzdory veškerému úsilí nebudou veřejné výdaje k pokrytí obrovských investic potřebných pro transformaci energetiky samy o sobě dostačující. Pouze dobře organizované a dobře regulované trhy budou schopny mobilizovat soukromé investice potřebné k vytvoření bezuhlíkového hospodářství. Plně integrovaný a dobře fungující vnitřní trh s energií je nejúčinnějším prostředkem k zajištění i) potřebných cenových signálů pro investice do zelené energie a zelených technologií, ii) dostupných cen energií a iii) bezpečných dodávek energie na cestě k dosažení klimatické neutrality nejméně nákladným způsobem 1 .
Balíček opatření nazvaný Čistá energie pro všechny Evropany, a zejména nová pravidla uspořádání trhu s elektřinou přijatá v roce 2019 2 , připravily půdu pro lepší zvládnutí nové reality trhů s energií, na nichž stále více převládá výroba energie z obnovitelných zdrojů, a pro podporu účasti spotřebitelů na trzích s energií. Umožňuje, aby se obnovitelné zdroje energie staly novou páteří elektroenergetické soustavy. Uvedený balíček rovněž připravil půdu pro lepší využívání propojovacích vedení mezi členskými státy (podrobnější informace viz oddíl 2.2.3.1). Jasná pravidla pro maximální využití propojovací kapacity posílí přeshraniční obchod, což umožní účinnější využívání zdrojů energie v celé EU. Provádění komplexního souboru technických nařízení EU (kodexy sítě) postupuje s dobrými výsledky, což dokládá úspěšné zavedení propojování trhů EU s elektřinou nebo úspěch při diverzifikaci dodávek a zvyšování likvidity na trzích se zemním plynem (podrobnější informace viz oddíl 2.2.1).
Na trhu s energií však stále přetrvávají nedostatky, a to jak na maloobchodní, tak na velkoobchodní úrovni, což zbytečně zvyšuje náklady pro spotřebitele i průmysl. Odstranění těchto nedostatků je tedy klíčovým aspektem úspěšného oživení a základem pro přechod hospodářství ke klimatické neutralitě. Potřeba dekarbonizace energetického systému s sebou rovněž přinesla nové výzvy, jako je koncipování zásahů států potřebných na podporu transformace energetiky způsobem, který nevede k nepřiměřenému narušení nebo roztříštění vnitřního trhu. Otázky týkající se režimů podpory pro energii z obnovitelných zdrojů nebo pro tradiční výrobu energie („kapacitní mechanismy“) slučitelných s trhem měly v posledních letech stále větší dopad na fungování trhu. Tímto problémem se zabýval balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“, který obsahuje zvláštní pravidla pro optimalizaci těchto zásahů státu.
Rok 2020 přinesl v důsledku krize způsobené pandemií COVID-19 značné výzvy. Trhy s energií se musely vyrovnat s dopadem opatření k omezení fyzického kontaktu mezi lidmi, což náhle snížilo poptávku po energii a radikálně změnilo chování stovek milionů Evropanů. Navzdory zvýšené volatilitě a kolísající likviditě vnitřní trh s energií tento šok přestál a prokázal svoji odolnost tváří v tvář krizi, zatímco energetické systémy úspěšně zvládaly rekordní úrovně elektřiny z obnovitelných zdrojů.
V souladu s požadavky nařízení o správě 3 a příslušnými odvětvovými právními předpisy 4 tato zpráva analyzuje celkový pokrok, jehož bylo dosaženo při vytváření úplného a funkčního trhu s energií, a zejména při provádění směrnic o plynu a elektřině.
2.Velkoobchodní trhy s elektřinou
2.1. Klíčové ukazatele
2.1.1. Velkoobchodní ceny – naznačují, že trhy přinášejí výsledky
Nedávná zjištění, že ceny na velkoobchodní úrovni ze střednědobého pohledu od roku 2009 klesají 5 , se v posledních dvou letech potvrdila. I když k tomuto vývoji přispívají i další faktory, jako je rychlý nárůst výroby energie z obnovitelných zdrojů, trvalý pokles cen na velkoobchodní úrovni je důkazem toho, že hospodářská soutěž má na velkoobchodní úrovni hmatatelné účinky 6 .
Po růstu mezi lety 2016 a 2018 velkoobchodní ceny v roce 2019 prudce poklesly, neboť pronikání energie z obnovitelných zdrojů na trh dosáhlo nových rekordních úrovní, ceny uhlí a plynu klesly a poptávka zůstala utlumená. Pokles cen na celém kontinentu byl nerovnoměrný, což vedlo k rostoucím cenovým rozdílům mezi různými regionálními trhy. V první polovině roku 2020 ceny ve srovnání se stejným obdobím v roce 2019 na některých jihoevropských regionálních trzích klesly o 30 % a v některých severních regionech až o 70 %. Rostoucí rozdíly lze vysvětlit nedostatečnými propojovacími kapacitami, nerovnoměrným nárůstem výroby energie z obnovitelných zdrojů na trzích a výrazně vyšší cenou CO2, což mělo dopad zejména na členské státy, v jejichž skladbě zdrojů výroby energie jsou více zastoupena fosilní paliva. V roce 2020 byly všechny tyto trendy umocněny v důsledku negativního dopadu pandemie COVID-19 na hospodářskou činnost, což způsobilo významný pokles poptávky po elektřině, který spolu s rostoucím pronikáním energie z obnovitelných zdrojů na trh a klesajícími cenami plynu stlačil velkoobchodní ceny na velmi nízkou úroveň 7 .
Obrázek 1: Nejnižší a nejvyšší regionální velkoobchodní ceny elektřiny
Zdroj: Platts, European Power Exchange
Pozn.: Šedé pozadí představuje rozdíl mezi maximální a minimální cenou
2.1.2. Zeměpisný rozsah trhů s elektřinou – k překonání roztříštěnosti zbývá ještě kus práce
Pokračující propojování trhů přineslo hmatatelný pokrok ve zlepšování možností dodávek přes hranice států (podrobnější informace viz oddíl 2.2.1 níže). Existují náznaky, že v některých regionech, jako je severský region, přeshraniční hospodářská soutěž narůstá a že dovoz a vývoz elektřiny v posledních letech neustále roste.
Obrázek 2: Roční součet dovozu/vývozu za EU-28
Zdroj: „ EUROSTAT [NRG_CB_E]“
Z analýzy struktury trhů s elektřinou v EU však vyplývá, že podmínky nabídky a poptávky se ve většině členských států stále výrazně liší a že je nezbytné pokračovat v úsilí o odstranění přeshraničních překážek 8 . K překonání přetrvávající roztříštěnosti trhů EU bude mít zásadní význam zavedení propojování trhů v celé EU a plné provádění kodexů sítě a rámcových pokynů EU, které mají snížit stávající technické překážky.
2.1.3. Koncentrace trhu – dominance stávajících aktérů zůstává v řadě zemí problémem
Fungující trhy s energií vyžadují minimální stupeň hospodářské soutěže. Čím je koncentrace trhu nižší, tím vyšší je stupeň potenciální hospodářské soutěže. Trhy s vyšší úrovní hospodářské soutěže (tj. nižší koncentrací) obecně vykazují nižší cenovou úroveň než trhy, na nichž dominuje jeden nebo několik hráčů. Z analýzy vývoje hospodářské soutěže na evropském velkoobchodním trhu s elektřinou vyplývá, že ještě po více než 20 letech od zahájení liberalizace trhu mají zavedené subjekty ve většině členských států stále dominantní postavení. V některých zemích mají zavedené subjekty dokonce více než 80% podíl na trhu a blíží se monopolu. Je třeba poznamenat, že úroveň koncentrace trhu je silně ovlivněna velikostí země. Na malých a nepropojených trzích zpravidla nebude existovat velký počet dodavatelů. Navíc se často ukázalo, že tendence regulovat ceny v těchto zemích představuje další překážku pro nové účastníky vstupující na trh, kteří chtějí konkurovat zavedeným subjektům 9 .
Obrázek 3: Tržní podíl největších společností vyrábějících elektřinu v roce 2018
Zdroj: Informační přehledy GŘ ENER o jednotlivých zemích na základě průzkumů Eurostatu o ukazatelích trhů s elektřinou
Z obrázku 3 vyplývá, že navzdory liberalizaci zůstává v mnoha zemích podíl hlavního výrobce na vnitrostátní produkci vysoký. Proto musí prioritou vnitrostátní a unijní energetické politiky zůstat umožnění hospodářské soutěže na úrovni výroby a dodávek elektřiny, a to i prostřednictvím prosazování práva v oblasti hospodářské soutěže. Obrázek 3 rovněž ukazuje přínosy přeshraničního provázání trhů, neboť větší fyzické propojení a účinnější systémy obchodování s elektřinou, jako je propojování trhů, mohou alespoň částečně nahradit alternativy dodávek, které na vnitrostátní úrovni chybí, a to ve prospěch spotřebitelů. Rovněž elektřina z obnovitelných zdrojů, která je na trhu životaschopná, usnadnila vstup nových účastníků na trh a přispěla ke snížení koncentrace trhu.
2.2. Hlavní vývoj v oblasti regulace
2.2.1. Jedinečný projekt: propojování trhů EU
Práce na projektu EU za účelem provázání vnitrostátních trhů prostřednictvím propojování trhů výrazně postoupily. V minulém roce dále pokročily, přičemž značného pokroku bylo dosaženo zejména v oblasti propojení vnitrodenních trhů.
Skutečnost, že trhy s elektřinou v EU fungovaly z velké části nekoordinovaně a elektřina neproudila tam, kde byla nejvíce potřebná, vedla některé členské státy k tomu, že před přibližně 10 lety zahájily dobrovolné projekty propojování trhů. Propojování trhů umožňuje agregovat nabídku a poptávku v oblasti elektřiny napříč několika členskými státy, aby se zajistilo, že elektřina proudí tam, kde je v daném regionu nejvíce potřebná 10 . Postupné zavádění propojení trhů se stalo právně závazným v roce 2015.
Zavedení propojení trhů ve více než dvaceti zemích, z něhož má prospěch 380 milionů zákazníků, zůstává jediným projektem svého druhu na celém světě. Navzdory technické složitosti bylo v roce 2019 téměř dokončeno. Níže uvedené grafy znázorňují vývoj rozšíření projektu propojení vnitrodenních (tj. krátkodobých) a denních (tj. v rámci 24 hodin) trhů na úrovni celé EU. Roky 2018 a 2019 byly obzvláště úspěšné, neboť došlo k zahájení a rozšíření jednotného propojení vnitrodenních trhů na většinu zemí EU a rozšíření projektu propojení denních trhů na nové oblasti.
Obrázek 4: Zeměpisné rozšíření propojení vnitrodenních trhů
Zdroj: GŘ ENER
Obrázek 5: Zeměpisné rozšíření propojení denních trhů
Zdroj: GŘ ENER
Díky rozšíření propojení denních a vnitrodenních trhů jsou evropské trhy a elektrizační soustavy stále odolnější, účinnější a likvidnější a jsou schopny lépe integrovat obnovitelné zdroje energie při nižších nákladech.
2.2.2. Komplexní harmonizace pravidel pro obchodování a provozování soustav prostřednictvím kodexů sítě – nová forma kolektivní harmonizace v oblasti energetiky na úrovni celé EU
Zavedení propojování trhů je nejviditelnějším důkazem, že provádění kodexů elektrických sítí začalo úspěšně. V letech 2015 až 2018 bylo přijato osm kodexů elektrických sítí s cílem odstranit zbývající technické překážky bránící obchodu s elektřinou a koordinovanému provozu sítě postupným harmonizačním procesem 11 . Za tímto účelem poskytují kodexy sítě komplexní rámec pro společnou tvorbu společných metod harmonizace 12 . Provozovatelé přenosových soustav a energetické burzy jsou podle kodexů sítě povinni vypracovat společné návrhy harmonizace v dané oblasti (např. propojení trhů nebo koordinovaný provoz soustavy). Národní regulační orgány pak musí tyto společné metody harmonizace přezkoumat a v případě potřeby přepracovat a společně je schválit. V případě rozdílných názorů mohou rozhodnout kvalifikovanou většinou 13 .
Zkušenosti s prováděním kodexů sítě a vývojem nezbytných metodik ukázaly, že nový nástroj a možnost rozhodovat kvalifikovanou většinou vedly ke značnému pokroku při překonávání stávající roztříštěnosti trhu a provozování sítě. Od roku 2015 již regulační orgány v rámci nového rámce kolektivní harmonizace společně schválily více než 100 metod.
V některých oblastech se však zavádění požadovaných metod zpozdilo. To platí zejména v oblasti společného výpočtu kapacity, kdy některé návrhy společných metod nebyly předloženy v požadovaném časovém rámci a kde se ukázalo, že koordinace mezi regulačními orgány je obzvláště složitá. Vzhledem k tomu, že přínosy odstranění překážek vyplývajících z nekoordinovaného výpočtu kapacity jsou obzvláště významné, pokud jde o pokrok v oblasti vnitřního trhu s elektřinou 14 , bude Komise v úzké spolupráci s národními regulačními orgány a Agenturou Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) situaci i nadále bedlivě sledovat a bude připravena využít všech dostupných nástrojů k prosazování práva za účelem zajištění pokroku při přijímání požadovaných koordinovaných metod.
2.2.3. Balíček opatření „Čistá energie pro všechny Evropany“: Pokrok dosažený při zavádění nového uspořádání trhu s elektřinou
Nové uspořádání trhu s elektřinou, přijaté jako součást balíčku opatření nazvaného Čistá energie pro všechny Evropany, představuje významný krok z hlediska vnitřního trhu s elektřinou. Po přijetí právních předpisů však bude nyní jeho úspěch záviset na jeho rychlém a účinném provádění. Mnoho pravidel pro uspořádání trhu je obsaženo v přepracovaném znění nařízení o elektřině 15 , které vstoupilo v platnost v lednu 2020. V současné době jsou v platnosti zejména ustanovení, která mají trh připravit na větší podíl obnovitelných zdrojů energie, distribuovanou výrobu a odezvu strany poptávky (krátkodobější trhy, plné zapojení obnovitelných zdrojů a ukládání energie do trhu atd.) a přizpůsobit obnovitelné zdroje energie trhu (postupné ukončení přednostního nasazení pro nová velká zařízení a zavedení plné odpovědnosti za rovnováhu). Přepracované znění nařízení o elektřině navíc obsahuje některé důležité, avšak komplexní prvky týkající se přeshraničního obchodu a kapacitních mechanismů.
2.2.3.1. Odblokování „elektrických hranic“ – pravidlo 70 %
V posledních letech se jednotný trh s elektřinou stále více integruje a mezi členskými státy se buduje stále větší propojovací kapacita. Fyzické propojení zlepšuje hospodářskou soutěž ve prospěch spotřebitelů, přispívá k bezpečnějším dodávkám elektřiny a podporuje dekarbonizaci, neboť jeho flexibilita umožňuje plné využití komplementarity mezi různými skladbami výroby v celé Evropě, například mezi výrobou elektrické energie z tepelných a variabilních obnovitelných zdrojů, a umožňuje různým oblastem sdílet systémové služby a záložní výrobu.
Jak však agentura ACER pravidelně informovala ve svých zprávách o monitorování trhu 16 , kapacity fyzicky dostupné v propojovacích vedeních jsou v některých regionech běžně omezené. Nedostatečně využívaná propojovací vedení brání tomu, aby spotřebitelé mohli plně využít výhod těchto projektů.
Hlavní důvod těchto omezení souvisí s vnitřním strukturálním přetížením. Ke strukturálnímu přetížení sítě dochází tehdy, když vnitřní síť nabídkové zóny (neboli cenové zóny) nepostačuje k proudění elektřiny z místa, kde je vyráběna, do místa, kde je spotřebována. To může vést k tomu, že se k zajištění proudění elektřiny využijí namísto toho propojovací vedení a elektrizační soustavy sousedních zemí. Pokud k tomu dojde, jsou fakticky upřednostněny vnitřní obchody před přeshraničními, k čemuž by na jednotném trhu nemělo docházet. To je v rozporu s několika články Smlouvy EU, včetně článku 18 SFEU, který zakazuje diskriminaci. Takové jednání provozovatele přenosové soustavy lze rovněž považovat za porušení článku 102 SFEU, který zakazuje zneužívání dominantního postavení. Potenciální porušení těchto pravidel dosud vyšetřovalo především GŘ pro hospodářskou soutěž ve věcech porušení antimonopolních pravidel, zejména věc 39351 – švédské propojovací vedení z roku 2010 17 a věc 40461 propojovací vedení DE/DK z roku 2019 18 .
Přepracované znění nařízení o elektřině, sjednané v rámci balíčku opatření nazvaném Čistá energie pro všechny Evropany, potvrzuje hlavní zásady, na nichž jsou v souladu se Smlouvou EU pravidla pro obchodování s elektřinou založena: maximalizace a nediskriminace. Tyto zásady, které již byly uvedeny jak v příloze 1 nařízení č. 714/2009 19 , tak v pokynech pro přidělování kapacity a řízení přetížení 20 , jsou zachovány v článku 16 a doplněny o určité dodatečné prvky. Zatímco přepracované znění nařízení o elektřině znovu potvrzuje význam snížení vnitřního strukturálního přetížení, zavádí rovněž nový minimální cíl ve výši 70 % pro kapacity propojovacího vedení, které mají být k dispozici pro přeshraniční obchod s elektřinou 21 , a zároveň poskytuje členským státům flexibilitu, pokud jde o způsob dosažení tohoto cíle. Členské státy mohou mít možnost rozšířit svou síť, nově konfigurovat své nabídkové zóny tak, aby lépe odrážely strukturální přetížení, nebo přijmout akční plán s investicemi do sítě za účelem zmírnění tohoto strukturálního přetížení do konce roku 2025.
Ačkoli na základě Smlouvy EU a odvětvových pravidel pro elektřinu mají provozovatelé přenosových soustav již dnes povinnost propojovací kapacity plně maximalizovat, balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“ 22 má zaručit, že nejpozději do konce roku 2025 bude k dispozici na každém jednotlivém propojovacím vedení v EU nejméně 70 % kapacity. Tento nový právní předpis vyvažuje dva cíle: posílit obchod zavedením cílové hodnoty a zároveň zajistit, aby provozovatelé přenosových soustav měli k dispozici nástroje, které potřebují k zachování bezpečného provozu soustavy.
2.2.3.2. Koordinovanější a méně škodlivé kapacitní mechanismy
V posledních letech se evropský trh s elektřinou rychle transformoval. Došlo k prudkému nárůstu proměnlivé výroby energie ve spojení s klesající poptávkou po elektřině po finanční a hospodářské krizi v letech 2008–2009. Výrobci energie z proměnlivých obnovitelných zdrojů s nízkými mezními náklady výrazně zkrátili provozní dobu tepelných elektráren nebo je zcela vytlačili. Tepelné elektrárny, např. plynové, současně mohou systému poskytnout značnou flexibilitu. Tento vývoj vyvolal u některých zúčastněných stran a vlád obavy ohledně toho, zda energetický systém bude v dlouhodobém horizontu schopen uspokojit poptávku. V reakci na to řada členských států zavedla kapacitní mechanismy na podporu přiměřenosti výrobních kapacit.
Kapacitní mechanismy podporují elektrárny, aby byly v případě potřeby k dispozici pro výrobu elektřiny. Výměnou za to dostávají tyto elektrárny z mechanismů platby. Tyto platby za kapacitu doplňují příjmy elektráren z prodeje elektřiny na trhu s elektřinou. Nesprávně koncipované kapacitní mechanismy mohou vážně narušit vnitřní trh 23 . Přepracované znění nařízení o elektřině stanoví nový rámec pro zavedení a koncepci kapacitních mechanismů s cílem usnadnit práci Evropské komise v oblasti prosazování pravidel státní podpory a doplnit stávající pravidla upravující kapacitní mechanismy.
Nová pravidla vyžadují, aby členské státy, v nichž existují obavy týkající se přiměřenosti, které byly zjištěny na základě posouzení přiměřenosti provedeného v souladu s celounijní metodikou posuzování přiměřenosti, vypracovaly a uskutečnily prováděcí plán (plán reformy trhu), který stanoví, jak hodlají řešit základní příčiny svého problému s přiměřeností prostřednictvím reforem trhu. Jsou povinny předložit tento plán Komisi, aby vydala své stanovisko k tomu, zda jsou navrhované reformy trhu vhodné pro daný účel 24 . Byl zaveden proces za účelem monitorování provádění těchto reforem 25 . Nová pravidla zajišťují, aby volba koncepce kapacitních mechanismů minimalizovala jejich dopad na fungování trhu. To znamená, že by měly být:
·otevřené účasti přeshraničních výrobců,
·časově omezené a
·postupně ukončované, jakmile budou vyřešeny základní problémy s přiměřeností.
Kapacitní mechanismy by měly být rovněž otevřené všem technologiím, včetně obnovitelných zdrojů energie. Existuje však jedna důležitá podmínka: elektrárny účastnící se kapacitních mechanismů nemohou vypouštět více emisí, než je mezní hodnota emisí 550 g CO2/kWh 26 . Tím se zajistí, že skutečně znečišťující elektrárny, jako jsou uhelné elektrárny, budou z těchto mechanismů účinně vyloučeny.
Komise dosud vydala stanoviska k šesti plánům reformy trhu 27 . Některá z těchto opatření jsou poměrně konkrétní. Pravidla například navrhují postupné ukončení režimů regulovaných cen pro koncové spotřebitele (nebo alespoň zmírnění cenové regulace), odstranění jakýchkoli cenových omezení na velkoobchodních trzích, zohlednění hodnoty systémových rezerv u cen regulační energie („funkce tvorby cen regulační energie při nedostatku“) a zvýšení fyzického propojení se sousedními zeměmi. Další skupina opatření je poměrně otevřená, patří sem například odstranění všech narušení regulačního rámce nebo umožnění účasti strany poptávky, vlastní výroby energie a energetická účinnost.
Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), národní regulační orgány a provozovatelé přenosových soustav v současné době vyvíjejí další úsilí v oblasti provádění nových právních předpisů. Agentura ACER přijala metodiky pro nejmodernější posouzení přiměřenosti na úrovni EU, výpočet hodnoty nepokrytého zatížení a normy spolehlivosti. Kromě toho agentura ACER a Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) rovněž vyvíjejí soubor metodik, které umožní přeshraniční účast v kapacitních mechanismech. Agentura ACER dále vydala pokyny k výpočtu mezní hodnoty emisí CO2 28 .
Cílem nových právních předpisů je zavést koordinovaný přístup ke kapacitním mechanismům a zajistit, aby nenarušovaly vnitřní trh EU s elektřinou více, než je nezbytné, a aby nebyly využívány k nahrazení nezbytných reforem v členských státech. Nové právní předpisy rovněž doplní úsilí Evropské komise v oblasti prosazování pravidel státní podpory, které bude i nadále hlavním nástrojem EU k zajištění toho, aby jednotlivé kapacitní mechanismy byly v souladu s pravidly vnitřního trhu. V neposlední řadě pomohou nové předpisy sladit cíle v oblasti bezpečnosti dodávek s nutností přechodu na čistou energii.
2.2.3.3. Řádné provedení pravidel oddělení v oblasti ukládání
Ukládání elektrické energie za použití různých technologií (např. přečerpávací vodní elektrárny, ukládání chemickou cestou v bateriích nebo akumulace ve formě stlačeného vzduchu) je důležitým aspektem elektroenergetické soustavy. Vzhledem k rostoucímu podílu proměnlivých obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě elektřiny a pokroku v různých technologiích ukládání se očekává, že ukládání bude hrát na vnitřním trhu stále důležitější úlohu. Kromě tradičních (přečerpávacích) vodních elektráren, které zůstávají hlavním zásobníkem pro uchovávání elektrické energie v EU 29 , se značně rozšířilo ukládání chemickou cestou v bateriích, které se stalo relevantním tržním faktorem, zejména pro systémové služby, jako je poskytování regulační zálohy. EU rozvoj technologií ukládání energie důrazně podporuje, aby se staly klíčovou technologií pro úspěch transformace energetiky. Komplexní správní rámec energetické unie a strategický akční plán pro baterie 30 byly důležitými kroky, které pomohly vybudovat celosvětově integrovanou, udržitelnou a konkurenceschopnou průmyslovou základnu pro baterie. Dosažený pokrok byl vyhodnocen a shrnut ve zprávě Komise 31 .
Aby bylo možné dosáhnout plného potenciálu ukládání energie, pokud jde o rozsah služeb a různé technologie, je důležité zajistit pro služby ukládání energie otevřené a konkurenční trhy. Balíček opatření nazvaný Čistá energie pro všechny Evropany stanoví důležité zásady nediskriminace ukládání, odezvy strany poptávky a distribuované výroby, a vylučuje například tržní pravidla, která by svévolně zvýhodňovala konvenční výrobu elektřiny.
Jednou z důležitých voleb učiněných v přepracovaném znění směrnice o elektřině bylo všeobecné vyloučení provozovatelů přenosových nebo distribučních soustav z vlastnictví a provozování systémů ukládání elektřiny. Požadavek úplného oddělení vlastnictví skladovacích zařízení má za cíl řešit systémové výhody provozovatelů soustav, kteří by jinak mohli upřednostňovat vlastní zařízení před zařízeními konkurentů, např. obstaráváním systémových služeb primárně ze svých vlastních zařízení. Toto riziko je ještě vyšší než u většiny tradičních výrobních zařízení, neboť ukládání energie (vzhledem k jeho vysoké flexibilitě, ale omezené skladovací kapacitě) bude ze systémových služeb často přinášet vyšší podíl příjmů než přímý prodej elektřiny na trhu. Provozovatelé soustav by kromě toho mohli ovlivnit vývoj a provoz soustavy tak, že by byla zvyšována nebo snižována potřeba specifických systémových služeb. Sledování vlastních zájmů provozovatelů soustav na rozvíjejícím se trhu s ukládáním energie by se tak mohlo stát významnou překážkou rozvoje tohoto trhu a dosažení cílů energetické unie.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti články 36 a 54 přepracované směrnice o elektřině obecně vylučují provozovatele distribučních a přenosových soustav z vlastnictví, vývoje, správy nebo provozování zařízení pro ukládání energie. Přepracované znění směrnice o elektřině však uznává možnost výjimek z tohoto vyloučení ve dvou případech.
Zaprvé, s výhradou schválení regulačními orgány mohou provozovatelé soustav vlastnit a provozovat plně integrované komponenty sítě. Tato výjimka se týká komponentů soustavy, které jsou tradičně součástí elektrických přenosových nebo distribučních soustav, jako jsou kondenzátory zabudované do rozvoden.
Zadruhé, pokud je zařízení pro ukládání energie uznáno za nezbytné k zajištění účinného, spolehlivého a bezpečného provozu soustavy, avšak toto zařízení není využíváno k nákupu nebo prodeji elektřiny, může být provedeno výběrové řízení. Pokud se v otevřeném, transparentním a nediskriminačním výběrovém řízení ukáže, že jiné strany nejsou ochotny či schopny poskytovat uvedené služby za přiměřené ceny a včas, národní regulační orgán může provozovateli soustavy povolit, aby vlastnil a provozoval zařízení pro ukládání energie. Pokud byla udělena výjimka, bude schopnost trhu poskytovat tyto služby pravidelně přezkoumávána s cílem činnost provozovatele soustavy v této oblasti postupně ukončit.
Tato možnost výjimky dává národním regulačním orgánům významnou úlohu a vyžaduje, aby veškeré žádosti o udělení výjimek pečlivě posuzovaly. Je důležité, aby se výjimky nestaly normou a zůstaly omezeny na výjimečné okolnosti, aby bylo možné rozvíjet inovativní a účinné služby ukládání energie na konkurenčním trhu. Komise bude při plnění tohoto úkolu regulační orgány podporovat a bude bedlivě sledovat jeho provádění.
3.Velkoobchodní trhy s plynem
V současné době se v EU každoročně spotřebuje přibližně 5 000 TWh zemního plynu, což představuje přibližně 95 % dnešní celkové poptávky po plynném palivu. Představuje zhruba 25 % celkové spotřeby energie v EU, včetně přibližně 20 % výroby elektřiny v EU a 39 % výroby tepla. Plynná paliva jsou klíčovým vstupem pro průmyslové procesy, a to jak jako nosič energie, tak jako vstupní surovina. Plyny jsou jedním ze zdrojů flexibility energetického systému, který je stále více založen na výrobě energie z proměnlivých obnovitelných zdrojů energie, a spolu s obnovitelnými zdroji energie postupně nahrazují uhlí a ropu.
Dobře fungující a likvidní trhy s plynnými palivy hrají klíčovou úlohu při dosahování environmentálních ambicí Zelené dohody pro Evropu 32 , která předpokládá dekarbonizaci plynárenského odvětví předložením koncepce konkurenceschopných dekarbonizovaných trhů s plynem, která bude připravena na budoucnost. Dobře fungující trhy jsou rovněž předpokladem pro zajištění cenově dostupné energie pro spotřebitele, konkurenceschopnosti průmyslu a bezpečnosti dodávek.
3.1. Klíčové ukazatele: Koncentrace, likvidita a konvergence
Velkoobchodní trhy s plynem se v posledních letech dobře rozvíjely. Objemy obchodu v plynárenských uzlech v roce 2019 vzrostly na historicky nejvyšší úroveň. Tento trend pokračoval i v roce 2020, kdy objemy obchodu v evropských plynárenských uzlech zaznamenaly v prvním čtvrtletí roku 2020 meziročně 32% nárůst (až 5 010 TWh). Nárůst v roce 2020 lze v zásadě připsat rostoucí zajišťovací činnosti na trzích, neboť ceny se staly volatilnějšími a rozdíly ve smluvních cenách se prohloubily rovněž v důsledku krize způsobené pandemií COVID-19. Nizozemský virtuální obchodní bod, tzv. Title Transfer Facility (TTF) se stává referenční hodnotou rovněž pro mezinárodně obchodovaný zkapalněný zemní plyn (LNG) 33 .
I nadále se zlepšuje napojení na různé zdroje zemního plynu a přístup k nim. Pouze tři trhy měly přístup k méně než třem zdrojům dodávek. Dva z nich (Irsko, Dánsko-Švédsko) jsou však napojeny na diverzifikovaný uzel a dosahují rovněž dobrých výsledků v indexu tržní koncentrace (HHI) a indexu reziduální nabídky (RSI). Pouze lotyšsko-estonský a finský trh tak nedosahují minimálního ukazatele cílového modelu pro plyn.
Obrázek6Přehled členských států podle ukazatelů zdraví trhu v rámci cílového modelu pro plyn agentury ACER (RSI upstream společností, HHI a počet zdrojů dodávek) – 2019
Zdroj: Výpočet ACER na základě údajů o kapacitě Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG), Eurostatu a národních regulačních orgánů.
Cenová konvergence se v posledních letech zlepšovala a nejvyšší byla v severozápadní Evropě. Na evropské úrovni se však v roce 2019 snížila, což ukazuje na vyšší cenové rozdíly mezi trhy během více dní v průběhu roku. To lze přičíst celkově vysoké dynamice cen plynu v roce 2019 34 .
Obrázek 7: Sbližování cen na denním trhu mezi TTF a vybranými uzly EU - 2017–2019 - % obchodních dnů v rámci daného cenového rozpětí
Zdroj: Výpočet ACER na základě údajů o cenách Platts a ICIS Heren.
Poznámky: Rozpětí v eurech/MWh se vypočítá jako absolutní rozdíl cen mezi dvojicemi uzlů bez ohledu na slevu nebo prémii.
Náklady na nákup dodávek plynu v roce 2019 ve většině členských států výrazně poklesly. To vedlo v EU k podstatně nižším výdajům za dovoz plynu. Dle odhadů za rok 2019 dosahují výdaje za dovoz plynu v EU celkové výše 69 miliard EUR, což představuje téměř 30% snížení, které odráží dopad klesajících dovozních cen.
Obrázek 8: Odhadované průměrné náklady dodavatelů na nákup plynu v roce 2019 podle členských států EU a smluvních stran Energetického společenství a delta se zajišťovacími cenami uzlů TTF – EUR/MWh
Zdroj: Výpočet agentury ACER na základě databáze Eurostatu Comext, ICIS a národních regulačních orgánů členských států EU i smluvních stran Energetického společenství
Pozn.: Dovozní ceny pro AT, NL, FR a PL nemohly být posouzeny.
3.2. Hlavní vývoj v oblasti regulace
3.2.1. Fúze trhů
Cílový model pro plyn navrhuje překonat segmentaci vnitřního trhu způsobenou mimo jiné uplatňovanými vstupními/výstupními sazbami a s tím související kumulací sazeb (tzv. pancaking) 35 , a to postupnými, dobrovolnými fúzemi tržních oblastí založenými na přístupu zdola nahoru. Ze zkušeností vyplývá, že přeshraniční fúze trhů se nerealizují snadno. Čím hlubší integrace, tím vyšší je potřeba dohodnout se na harmonizovaném souboru pravidel, a plná fúze trhů je tak náročným úkolem. Doposud neexistuje jediný příklad úplné přeshraniční fúze v EU. Několik pokusů však probíhá. Regulační rámec pro regionální spolupráci a integraci na trhu se zemním plynem je ve srovnání s trhem s elektřinou poměrně slabý. V současné době neexistují žádná ustanovení, která by systematicky usměrňovala nebo vyžadovala proces fúze trhů a usnadňovala integraci regionálních trhů.
3.2.2. Kodexy plynárenských sítí
Třetí energetický balíček stanoví právní základ pro zavedení podrobnějších společných evropských pravidel v podobě kodexů plynárenské sítě a rámcových pokynů s cílem harmonizovat a koordinovat různé procesy v rámci trhů s energií a energetických systémů. Od doby, kdy nařízení č. 715/2009 36 vstoupilo v roce 2011 v platnost, bylo přijato pět kodexů sítě a pokynů, které se týkají mechanismů přidělování kapacity (kodex CAM 37 ), pravidel vyrovnávání plynu (kodex BAL 38 ), postupů řízení překročení kapacity (pokyny CMP 39 ), interoperability mezi plynárenskými soustavami (kodex IO 40 ) a struktur přepravních sazeb (kodex TAR 41 ). Harmonizace těchto technických pravidel zlepšila fungování trhu na vnitrostátní úrovni (zejména díky kodexu NC) a vedla k dalšímu pokroku v propojování vnitrostátních trhů s plynem. Zejména kodex pro mechanismy přidělování kapacity plně harmonizoval postup a harmonogram pro rezervace kapacity v přepravní soustavě, což podporuje hospodářskou soutěž a přístup k vnitrostátním trhům. Poslední z přijatých kodexů, týkající se struktur přepravních sazeb, zavedl rozsáhlé požadavky na zveřejňování parametrů a výpočtů sazeb plynu, což uživatelům sítí v celé EU poskytuje větší transparentnost a předvídatelnost sazeb, a zároveň upozorňuje na potenciální odchylky v sazbách. Ačkoli provádění kodexů sítě ve všech členských státech značně pokročilo 42 , pokračující prosazování těchto pravidel ze strany Komise má i nadále zásadní význam pro dokončení vnitřního trhu s energií.
3.3. Dekarbonizace odvětví plynu
Strategie EU týkající se integrace energetického systému 43 a strategie pro vodík 44 , které Komise přijala v létě 2020, stanoví, jak by trhy s energií mohly přispět k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu, včetně dekarbonizace produkce a spotřeby plynu potřebné k přechodu na klimatickou neutralitu.
S cílem umožnit nákladově efektivní dekarbonizaci avizuje strategie pro integraci energetického systému „přehodnocení regulačního rámce trhu s plynem s cílem usnadnit zavádění obnovitelných plynů, posílit postavení odběratelů a zároveň zajistit integrovaný, likvidní a interoperabilní vnitřní trh EU s plynem“.
Zatímco hlavním tématem integrace energetického systému je v současné době obnovitelný a nízkouhlíkový vodík, hrají v odvětví energetiky již dnes významnou úlohu další obnovitelné a nízkouhlíkové plyny, jako je biomethan.
3.3.1. Integrace producentů biomethanu a drobných producentů
Mezi nejvýznamnější obnovitelné plyny produkované v EU patří v současné době bioplyn a biomethan 45 s objemem přibližně 17 miliard m³ ročně. V roce 2015 bylo v EU více než 17 000 zařízení na výrobu bioplynu 46 a přibližně 500 biomethanových stanic je připojeno k plynárenské soustavě. Bioplyn se používá především k výrobě elektřiny a tepla, často v rámci režimů podpory 47 . Po skončení režimů podpory se stávající zařízení na výrobu bioplynu mohou rozhodnout pro investice do úpravy bioplynu na biomethan za účelem jeho vtlačení do plynárenské sítě 48 . Očekává se, že investice do nových zařízení významně zvýší výrobu bioplynu a biomethanu.
Převážná většina z dnešních 500 biomethanových stanic je připojena na distribuční úrovni. Vtlačení na distribuční úrovni v praxi znamená, že plyn musí spotřebovat spotřebitelé připojení k této místní síti. V případech převisu nabídky na distribuční úrovni a bez možnosti vtlačování plynu z distribuční úrovně na úroveň přepravy nemají výrobci biomethanu přístup na velkoobchodní trhy a k přeshraničnímu obchodu. To by mohlo narušit rovné podmínky ve vztahu k ostatním výrobcům plynu a mohlo by to být v budoucnosti překážkou navýšení produkce plynu z obnovitelných zdrojů.
Obrázek 9: Vývoj výroby bioplynu a biomethanu v EU - 2010–2018 - TWh/rok
Zdroj: Vlastní výpočty ACER na základě údajů Eurostatu
3.3.2. Otázky týkající se kvality plynu
Integrace rostoucích objemů biomethanu a LNG a určitý zájem členských států o přimíchávání vodíku do rozvodné sítě zemního plynu představují pro provoz plynárenských sítí nové výzvy. Vyvstávají otázky týkající se kvality plynu na úrovni přepravy a distribuce, které mohou ovlivnit návrh plynárenské infrastruktury, aplikace pro koncové uživatele a přeshraniční interoperabilitu systému.
Pravidla týkající se kvality plynu, tj. chemických a fyzikálních vlastností plynů, zajišťují integritu a bezpečnost plynárenské infrastruktury a koncových aplikací (např. plynových turbín při výrobě elektřiny, pecí v průmyslových procesech). Zároveň je nezbytné, aby specifikace kvality plynu nebránily výrobě a přepravě obnovitelných a dekarbonizovaných plynů ke spotřebitelům. V minulosti členské státy vypracovaly vnitrostátní normy kvality plynu 49 založené na poměrně stabilní kvalitě jejich historických zdrojů plynu 50 . V případě, že v důsledku rozdílů v kvalitě plynu nebo jeho specifikacích v jednotlivých členských státech vyvstanou problémy týkající se přeshraničního obchodu, definuje kodex sítě 51 pro interoperabilitu a předávání údajů postup řešení sporů. Tento postup je však omezen na přeshraniční propojovací body a je založen na obecných, nejdůležitějších zásadách agentury ACER pro řešení sporů. Kromě odlišných vnitrostátních norem kvality plynu existuje norma Evropského výboru pro normalizaci (CEN) o jakosti plynu H (EN 16726:2015 52 ), která definuje přijatelnou šířku pásma pro řadu relevantních parametrů. Tato norma kvality plynu CEN však není závazná a nezahrnuje Wobbeho index, který je klíčovým ukazatelem zaměnitelnosti různých plynů. Aby bylo zajištěno, že tento důležitý parametr bude zahrnut do normy pro plyn H, vyzvala Komise CEN, aby navrhl přijatelné rozpětí a míru změny Wobbeho indexu v EU 53 . Tento proces v rámci CEN stále probíhá.
3.3.3. Příprava trhu a infrastruktury pro vodík
Vodík se těší opětovné a stále větší pozornosti, neboť nabízí řešení pro dekarbonizaci průmyslových procesů a hospodářských odvětví, kde je snížení emisí uhlíku naléhavé a obtížně dosažitelné. Zatímco třetí energetický balíček se vztahuje na všechny plyny, které lze bezpečně vtlačit do plynárenské sítě, nevztahuje se na sítě přepravující čistý vodík. Strategie pro vodík stanoví vizi Komise na podporu postupného rozvoje ekonomiky EU, která bude více založena na vodíku, a mimo jiné předpokládá revizi stávajících právních předpisů EU týkajících se trhů s plynem.
Využívání infrastruktury se zvýšilo zejména u terminálů pro zkapalněný zemní plyn. Vyšší využití terminálů pro zkapalněný zemní plyn odráží konkurenční postavení zkapalněného zemního plynu vůči plynu z plynovodu.
Obrázek 10: Denní míry využití pro dodávky plynu v zemích EU s funkčními terminály pro zkapalnělý zemní plyn
Zdroj: Obrázek 6 Studie Trinomics týkající se zdokonalení a modernizace trhu s plynem - regulační rámec pro terminály pro zkapalnělý zemní plyn, květen 2020.
Nařízení (EU) č. 347/2013 (TEN-E) 54 ukládá evropským sítím provozovatelů elektrických přenosových a plynárenských přepravních soustav povinnost používat při tvorbě desetiletých plánů rozvoje sítě společné scénáře. Evropské sítě provozovatelů soustav spolupracovaly na společném vypracování těchto scénářů pro desetileté plány rozvoje sítí 2020. Práce na scénářích neprobíhají pouze za účelem testování budoucích potřeb a projektů v oblasti elektroenergetické a plynárenské infrastruktury, ale také zachycuje interakce mezi plynárenskými a elektroenergetickými soustavami za účelem posouzení infrastruktury hybridního energetického systému.
Ve strategii pro integraci energetického systému byl v rámci revize nařízení TEN-E (2020) a dalších příslušných právních předpisů (2021) stanoven přezkum oblasti působnosti a správy desetiletého plánu rozvoje sítí s cílem zajistit plný soulad s cíli EU v oblasti dekarbonizace a průřezovým plánováním infrastruktury.
4.Maloobchodní trhy
4.1. Koncentrace trhu
4.1.1. Elektřina
Pokud jde o trh s elektřinou, hlavní maloobchodníci v celé EU ztratili podíly na trhu. V roce 2018 se podíl největších maloobchodníků v porovnání s rokem 2017 snížil v 16 členských státech. Na druhé straně ve 13 členských státech se počet maloobchodníků snížil a zvýšil se pouze v devíti z nich, přičemž koncentrace trhu se zvýšila v šesti členských státech.
V Česku, Řecku, Portugalsku, na Slovensku a ve Španělsku počet maloobchodníků vzrostl, zatímco hlavní účastníci trhu přišli o podíly na trhu. To naznačuje větší výběr pro spotřebitele a větší hospodářskou soutěž. Na druhé straně v Belgii, Estonsku, Finsku, Litvě a Švédsku počet maloobchodníků klesl a podíl hlavních aktérů na trhu se zvýšil. Na Kypru, v Řecku a na Maltě je na trhu stále pouze jeden maloobchodník. V Chorvatsku dva hlavní aktéři mají společně 88% podíl na trhu.
Obrázek 11: Hlavní maloobchodníci s elektřinou a jejich kumulativní podíly na trhu v roce 2018
Zdroj: Informační přehledy GŘ ENER o jednotlivých zemích na základě průzkumů Eurostatu o ukazatelích trhů s elektřinou
4.1.2. Plyn
Pokud jde o trhy s plynem, v roce 2018 ztratili hlavní maloobchodníci podíly na trhu ve 13 členských státech a posílili pouze v devíti. Na druhé straně, počet maloobchodníků se snížil ve 14 členských státech a zvýšil se pouze v šesti z nich.
V Rakousku, Lotyšsku a Litvě počet maloobchodníků vzrostl, zatímco hlavní účastníci trhu přišli o podíly na trhu. Rovněž v Maďarsku přišly dominantní subjekty o své podíly na trhu, avšak počet účastníků se nezměnil. V Estonsku si hlavní maloobchodník stále držel 90 % trhu. V Itálii, Polsku a Spojeném království se koncentrace trhu zvýšila, neboť počet maloobchodníků klesl, zatímco hlavní účastníci získali podíly na trhu.
V Bulharsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku drží většinu maloobchodního trhu vždy pouze dvě společnosti. Naopak v Rakousku, Belgii, Česku, Řecku, Irsku, Portugalsku, Rumunsku a Slovinsku je na trhu nejméně šest hlavních maloobchodníků.
Obrázek 12: Hlavní maloobchodníci s plynem a jejich kumulativní podíly na trhu v roce 2018
Zdroj: Informační přehledy GŘ ENER o jednotlivých zemích na základě průzkumů Eurostatu o ukazatelích trhů s elektřinou
V Estonsku a na izolovaném finském trhu stále dominuje pouze jeden maloobchodník. Největší maloobchodníci rovněž drží většinu trhu v Lotyšsku a Litvě. Na druhé straně v Belgii, Česku, Itálii a Rumunsku největší společnost nepokrývá více než 30 % trhu.
Obrázek 13: Tržní podíl největších maloobchodníků se zemním plynem v roce 2018
Zdroj: Informační přehledy GŘ ENER o jednotlivých zemích na základě průzkumů Eurostatu o ukazatelích trhů s elektřinou
4.2. Maloobchodní ceny (včetně složek cen)
4.2.1. Ceny elektřiny
Pokračoval pokrok v oblasti jednotného trhu s energií, neboť rozdíly mezi energetickými složkami v jednotlivých členských státech jsou menší než dříve. Od roku 2010 se u domácností snížily o 14 % a u průmyslových spotřebitelů o 9 % 55 . To přispělo k rostoucí konvergenci celkových maloobchodních cen, kterou lze pozorovat od roku 2016. Konvergence však byla doprovázena dlouhodobým nárůstem maloobchodních cen elektřiny. V letech 2017 až 2019 vzrostla průměrná maloobchodní cena pro domácnosti v EU-27 o 4 procenta, a pokračovala tak ve svém vzestupném trendu od roku 2010 56 .
Ceny elektřiny pro spotřebitele v domácnostech se pohybovaly od 98 EUR/MWh v Bulharsku do 295 EUR/MWh v Dánsku. Průměrná cena pro EU-28 činila 217 EUR/MWh 57 . Dánsko a Německo vykázaly nejvyšší daňovou složku ve výši téměř 190, resp. 156 EUR/MWh, což v roce 2019 představovalo více než polovinu celkové maloobchodní ceny. V maloobchodní ceně v průměru stále převládají cenové složky, které nejsou výsledkem hospodářské soutěže, ale jsou stanoveny regulačními orgány (např. regulované síťové poplatky, daně a další poplatky). To brzdí úsilí o posílení postavení spotřebitelů, pokud jde o jejich aktivní účast na trhu s elektřinou, např. úpravou jejich poptávky nebo aktivováním vlastní výroby, které těží z rozdílů v poptávce a nabídce 58 . Nejnižší daně z elektřiny v absolutním i relativním vyjádření byly zjištěny na Maltě (8 EUR/MWh) 59 . Nejvyšší síťovou složku v roce 2019 zaznamenala Belgie ve výši 109 EUR/MWh. Na opačné straně spektra se nacházely Malta a Bulharsko s nejnižšími síťovými poplatky (25 EUR/MWh) 60 . Největší energetické složky vykázaly ostrovní systémy Irska (125 EUR/MWh), Kypru (124 EUR/MWh) a Malty (97 EUR/MWh). Nejnižší hodnoty energetické složky byly zaznamenány v Maďarsku (42 EUR/MWh) a Polsku (43 EUR/MWh), což jsou trhy se silnějšími formami regulace cen 61 .
Obrázek14 Ceny elektřiny pro domácnosti v EU v roce 2019 (pásmo DC)
Zdroj: Zpráva o cenách energií a nákladech na energie v Evropě COM(2020)951.
4.2.2. Ceny plynu
Vývoj cen na trhu s plynem rovněž dokazuje, že došlo k pokroku při vytváření vnitřního trhu. Maloobchodní ceny plynu pro zákazníky v domácnostech se mezi lety 2010 a 2019 každoročně zvyšovaly o 2,1 %, zatímco u průmyslových odběratelů na střední úrovni vzrostly pouze mírně, a to o 0,1 %, a u velkých průmyslových odběratelů klesly o 1,3 % 62 .
Ceny plynu pro spotřebitele v domácnostech se pohybovaly v rozmezí od 33 EUR/MWh v Maďarsku po 116 EUR/MWh ve Švédsku 63 . V Dánsku byl podíl energetické složky nejnižší (sotva 26 % v roce 2019), zatímco daňový podíl byl nejvyšší (41 EUR/MWh) 64 . Spotřebitelé v Lucembursku zaplatili na daních a poplatcích nejméně. Nejvyšší síťové složky cen zemního plynu pro domácnosti byly v roce 2019 vykázány v Portugalsku 65 .
Obrázek 15: Ceny plynu pro domácnosti v roce 2019 (pásmo DC)
Zdroj: Zpráva o cenách energií a nákladech na energie v Evropě COM(2020)951.
.
4.3. Zásahy státu v oblasti maloobchodních cen elektřiny a plynu
V roce 2018 oznámilo 14 zemí přímý zásah do mechanismu stanovování maloobchodních cen elektřiny v segmentu domácností. U segmentu mimo domácnosti bylo takových mechanismů oznámeno 8. Pokud jde o ceny plynu, 11 zemí uvedlo zásah v segmentu domácností a 5 v segmentu mimo domácnosti 66 . V segmentu trhu s energií mimo domácnosti došlo k jasnému pokroku, neboť se snížil objem plynu i elektřiny ovlivněný regulovanými cenami. Na druhou stranu pokrok v segmentu domácností byl velmi omezený.
4.3.1. Segment domácností
Regulace cen elektřiny pro konečné uživatele byla uplatňovaná na domácnosti v devíti zemích (Bulharsko, Kypr, Francie, Maďarsko, Litva, Malta, Španělsko, Polsko a Portugalsko) 67 a u plynu v osmi zemích (Bulharsko, Chorvatsko, Francie, Maďarsko, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko a Španělsko). Ve Spojeném království a Belgii se zásah do cen týkal pouze zvláštních cenových mechanismů pro zranitelné zákazníky.
V Bulharsku, Litvě a na Maltě v případě elektřiny a v Bulharsku a Polsku v případě plynu je 100 % domácností zásobováno v rámci intervenčního cenového mechanismu. V Maďarsku a Polsku je podíl domácností v zemi dotčených zásahy do cen u elektřiny vyšší než 90 % a v Chorvatsku a Maďarsku je to tak u plynu.
Obrázek 16: Existence zásahů do cen v oblasti elektřiny a plynu v roce 2018 (domácnosti)
Zdroj: Zpráva o monitorování výkonnosti evropských maloobchodních trhů v roce 2018, zpráva CEER.
4.3.2. Segment mimo domácnosti
Regulace cen pro konečné uživatele existovala v šesti zemích v případě elektřiny (Bulharsko, Kypr, Francie, Maďarsko, Malta a Portugalsko) a ve čtyřech zemích v případě plynu (Bulharsko, Francie, Maďarsko a Portugalsko) 68 . Na Kypru a na Maltě byli všichni spotřebitelé elektřiny mimo domácnosti zásobováni za regulované ceny. Pokud jde o spotřebu, v ostatních čtyřech zemích platilo regulované ceny méně než 10 procent subjektů mimo domácnosti 69 . Ve všech zemích zaznamenal podíl zákazníků mimo domácnosti, na něž se vztahují regulované ceny, pokles.
Pokud jde o ceny plynu, v Bulharsku byli všichni spotřebitelé mimo domácnosti zásobováni za regulované ceny. Naproti tomu v Portugalsku a ve Francii byla regulovaná spotřeba zanedbatelná 70 . Stejně jako v případě elektřiny se i podíl plynu spotřebovaného za regulované ceny ve skupině sazeb mimo domácnosti snížil.
Obrázek 17: Existence zásahů do cen v oblasti elektřiny a plynu v roce 2018 (mimo domácnosti)
Zdroj: Zpráva o monitorování výkonnosti evropských maloobchodních trhů v roce 2018, zpráva CEER.
4.4. Ochrana a posílení postavení spotřebitelů
Cílem přepracovaného znění směrnice o elektřině přijaté v roce 2019 jako součást balíčku opatření nazvaného Čistá energie pro všechny Evropany je zajistit konkurenceschopný, flexibilní a nediskriminační trh EU s elektřinou zaměřený na spotřebitele. Činí ze spotřebitelů ústřední prvek přechodu na čistou energii a dále posiluje práva spotřebitelů, včetně aktivní účasti na trhu s energií, kratší doby pro změnu dodavatele, přístupu k nástrojům pro porovnávání cen a inteligentním elektroměrům a také jasnějších a častějších účtů za energii.
Přepracované znění směrnice o elektřině rovněž umožňuje spotřebitelům aktivně se účastnit trhu s energií tím, že mohou vyrábět vlastní energii u sebe doma a prodávat ji. To může dramaticky změnit elektrizační soustavu, ačkoli spotřebitelé v domácnostech, kteří vyrábějí a spotřebovávají elektřinu ve svých domovech, zejména prostřednictvím fotovoltaických panelů, již v některých členských státech existují 71 . Navzdory zvýšenému využívání fotovoltaických panelů však byla účast spotřebitelů na trhu s energií před přijetím přepracované směrnice o elektřině nízká 72 .
Cílem přepracovaného znění směrnice o elektřině je usnadnit a urychlit změnu dodavatele. Umožňuje spotřebitelům změnit dodavatele elektřiny do tří týdnů. Nejpozději do roku 2026 to bude možné do 24 hodin. Změna dodavatele je bezplatná, s výjimkou předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou. Ve většině členských států činila zákonná maximální doba pro změnu dodavatele elektřiny nebo plynu tři týdny neboli 15/18 pracovních dnů (podle údajů z roku 2018). Skutečná doba pro změnu dodavatele však byla v některých zemích stále ještě delší 73 . Změna dodavatele do 24 hodin byla možná pouze v Itálii 74 . Celkově se míra domácností, které změnily dodavatele plynu a elektřiny, v roce 2018 ve většině členských států zvýšila. Pokud jde o elektřinu, nebyla ve třech zemích oznámena žádná nebo téměř žádná změna dodavatele, zatímco dvě země měly pouze jednoho dodavatele a změna dodavatele tedy nebyla možná 75 .
Obrázek 18: Roční míry změny dodavatele – elektřina – zákazníci v domácnostech (podle měřicích zařízení)
Zdroj: Monitorovací zprávy CEER o výkonnosti evropských maloobchodních trhů 76
Obrázek 19: Roční míra změny dodavatele - plyn - zákazníci v domácnostech (podle bodů měření)
Zdroj: Monitorovací zprávy CEER o výkonnosti evropských maloobchodních trhů
Podle průzkumu z roku 2018 byly hlavními obavami spotřebitelů ohledně trhů s veřejnými službami výběr a srovnatelnost 77 . Spotřebitelé se potýkali s obtížemi při srovnávání nabídek na dodávky plynu a elektřiny, zejména pokud jde o hlavní prvky nabídky a podmínky pro ukončení smlouvy 78 . Na dotaz ohledně možností zvýšení srovnatelnosti někteří zákazníci odpověděli, že by upřednostnili standardizovaný formát nabídek. Nová pravidla vyžadují, aby dodavatelé uváděli informace o spotřebě energie a nákladech na každém vyúčtování jasným a srozumitelným způsobem. Informace by měly být prezentovány způsobem, který zákazníkům usnadní srovnání. Přepracované znění směrnice o elektřině navíc pomáhá spotřebitelům činit informovanější rozhodnutí tím, že zavádí požadavek na zavedení spolehlivých srovnávacích nástrojů. Spotřebitelé mají právo na přístup alespoň k jednomu nástroji pro srovnávání cen, který je bezplatný a splňuje minimální normy kvality.
Přepracované znění směrnice o elektřině přiznává spotřebitelům právo požadovat inteligentní elektroměr, který ukazuje spotřebu energie a náklady v reálném čase a který lze odečítat na dálku. Spotřebitelé se také mohou rozhodnout pro smlouvy s dynamickým určováním ceny. Inteligentní elektroměry a dynamické stanovování cen by se opíraly o plánované prováděcí akty týkající se interoperability údajů. Pomohou zákazníkům i novým poskytovatelům služeb aktivně se zapojit do trhu a orientovat se na něm s větší jistotou.
V roce 2018 bylo v celé EU přibližně 99 milionů inteligentních elektroměrů, tj. 34 % všech bodů měření spotřeby elektřiny, oproti přibližně 12 milionům inteligentních plynoměrů 79 .
Ve stejném roce 12 zemí dosáhlo nejméně 50% zavedení inteligentních elektroměrů. Sedm států se zároveň rozhodlo, že inteligentní měřiče zavádět nebude 80 . Do konce roku 2019 mělo inteligentní elektroměry získat více než 80 % spotřebitelů v Lucembursku, v roce 2020 následovalo Dánsko, Rakousko, Francie a Velká Británie.
Zavádění inteligentních plynoměrů zůstává omezené a do roku 2018 jej zahájilo pouze pět zemí.
Mezi důležité problémy, jimž čelí někteří spotřebitelé energie na vnitřním trhu, patří energetická chudoba. S cílem podpořit členské státy v jejich úsilí o řešení tohoto problému vydala Komise současně s tímto dokumentem pokyny týkající se energetické chudoby 81 . Rovněž nadále podporuje Evropské středisko pro sledování energetické chudoby, které shromažďuje údaje, vypracovává ukazatele a šíří osvědčené postupy pro řešení energetické chudoby.
Závěry Evropské rady ze zasedání ve dnech 12. až 13. prosince 2019 (EUCO 29/19).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. L 158, 14.6.2019).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 ze dne 5. června 2019, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 22).
Tato zpráva plní povinnosti uvedené v čl. 35 odst. 2 písm. f), g) a k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
Ustanovení čl. 52 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94) („směrnice o plynu“) a čl. 47 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55) („směrnice o elektřině“). Směrnice o plynu a směrnice o elektřině jsou ve zprávě společně označovány jako třetí energetický balíček. Ustanovení čl. 47 odst. 1 bylo přepracováno čl. 69 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 125) („přepracované znění směrnice o elektřině“).
Viz předchozí zprávy o pokroku, např. sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Pokrok na cestě k dokončení vnitřního trhu s energií“ ze dne 13. 10. 2014, COM(2014) 634 final, s. 2 – https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014DC0634&qid=1558357809501&from=CS .
Viz rovněž Výroční zpráva ACER/CEER o výsledcích monitorování vnitřních trhů s elektřinou a zemním plynem za rok 2018, Velkoobchodní trhy s elektřinou, listopad 2019.
Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Ceny energií a náklady na energie, odvětvové trendy v cenách energií, COM(2020) 951.
Ve většině rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže jsou velkoobchodní trhy s elektřinou (např. výroba a dodávky elektrické energie, trhy pomocných služeb) ve většině případů stále definovány jako vnitrostátní trhy, viz např. COMP/M.8660 - Fortum/Uniper; viz dřívější rozhodnutí např. COMP/M.5979 – KGHM/TAURON Wytwarzanie/JV, bod 24; COMP/M.5711 – RWE/Ensys, bod 21; COMP/M.4180 – GDF/Suez, bod 726.
V devíti členských státech se stále uplatňuje regulace ceny elektrické energie pro koncové odběratele z řad domácností a v osmi státech regulace cen plynu pro koncové odběratele. V sektoru mimo domácnosti existovala regulace cen elektřiny pro koncové odběratele v šesti členských státech a regulace cen plynu ve čtyřech členských státech.
U konečných obchodů s elektřinou přispělo propojení trhů ke zvýšení objemu obchodů, které se ubírají správným směrem, tj. z oblastí s nižšími cenami do oblastí s vyššími cenami, z 60 % v roce 2010 na 87 % v roce 2018. To přináší cenově dostupný model pro transformaci energetiky, který zajistí, že v celé Evropě bude možné dodávat elektřinu při nejnižších nákladech ve prospěch spotřebitelů.
Nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. července 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (Úř. věst. L 197, 25.7.2015, s. 24).
Nařízení Komise (EU) 2016/1719 ze dne 26. září 2016, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu (Úř. věst. L 259, 27.9.2016, s. 42).
Nařízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice (Úř. věst. L 312, 28.11.2017, s. 6).
Nařízení Komise (EU) 2017/2196 ze dne 24. listopadu 2017, kterým se stanoví kodex sítě pro obranu a obnovu elektrizační soustavy (Úř. věst. L 312, 28.11.2017, s. 54).
Nařízení Komise (EU) 2016/1388 ze dne 17. srpna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro připojení spotřeby (Úř. věst. L 223, 18.8.2016, s. 10).
Nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě (Úř. věst. L 112, 27.4.2016, s. 1).
Nařízení Komise (EU) 2016/1447 ze dne 26. srpna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení vysokonapěťových stejnosměrných soustav a nesynchronních výrobních modulů se stejnosměrným připojením k elektrizační soustavě (Úř. věst. L 241, 8.9.2016, s. 1).
Nařízení Komise (EU) 2017/1485 ze dne 2. srpna 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro provoz elektroenergetických přenosových soustav (Úř. věst. L 220, 25.8.2017, s. 1).
V kodexech sítě se hovoří o „podmínkách nebo metodikách“, které vypracují provozovatelé sítí nebo energetické burzy.
V případě neshody ohledně určité metody rozhodují národní regulační orgány s pomocí agentury ACER dvoutřetinovou většinou.
Viz např. ACER, monitorovací zpráva o provádění nařízení o přidělování kapacity a řízení přetížení a nařízení o přidělování kapacity na dlouhodobém trhu ze dne 31. ledna 2019, strana 61 a Výroční zpráva o výsledcích monitorování vnitřního trhu s elektřinou a se zemním plynem v roce 2017 – velkoobchodní trhy s elektřinou, 18. říjen 2018, s. 46.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 54) („přepracované znění nařízení o elektřině“).
Viz odkazy na monitorovací zprávy agentury ACER v poznámce pod čarou č.14.
https://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/case_details.cfm?proc_code=1_39351
https://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/case_details.cfm?proc_code=1_40461
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15).
Nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. července 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (Úř. věst. L 197, 25.7.2015, s. 24).
Při výpočtu 70 % se dodržují tzv. limity provozní bezpečnosti (obecně se jimi rozumí maximální tok na propojovacím vedení). Nejjednodušším způsobem, jak tomuto cíli porozumět, je zvážit, čeho se 30 % týká; jedná se o maximální limit pro odpočty, které mohou provozovatelé přenosových soustav provést za kruhové toky, vnitřní toky a spolehlivostní rezervy. Zbytek by měl v případě potřeby být dán k dispozici regionálnímu subjektu pro výpočet kapacity na obchodní a bezpečnostní odpočty na regionální úrovni (např. pro splnění bezpečnostní normy N-1 v procesu založeném na fyzikálních tocích). Je důležité poznamenat, že podle tohoto rámce si provozovatelé přenosových soustav vždy ponechávají kontrolu nad soustavou a mohou přijímat veškerá opatření potřebná k zachování bezpečnosti provozu soustavy.
Agentura ACER vydala doporučení, jak plnění tohoto nového 70% cíle sledovat, viz doporučení č. 01/2019: https://www.acer.europa.eu/Official_documents/Acts_of_the_Agency/Recommendations/ACER%20Recommendation%2001-2019.pdf ; dosud se pro provedení akčního plánu na snížení vnitřního přetížení rozhodly tři členské státy, zatímco několik dalších zvažuje novou konfiguraci svých nabídkových zón prostřednictvím stávajícího přezkumu nabídkových zón, viz: Metodika a předpoklady přezkumu nabídkových zón z roku 2019 předložené národním regulačním orgánům: https://www.entsoe.eu/news/2019/10/07/bidding-zone-review-methodology-assumptions-and-configurations-submitted-to-nras/
Podrobnosti viz sdělení Komise „Vytvoření vnitřního trhu s elektřinou a optimální účinek veřejných zásahů“ ze dne 5. listopadu 2013, C(2013) 7243 final.
Ustanovení čl. 20 odst. 4 přepracovaného znění nařízení o elektřině.
Ustanovení čl. 20 odst. 6 přepracovaného znění nařízení o elektřině.
Článek 22 přepracovaného znění nařízení o elektřině.
Opatření lze nalézt na internetové stránce: https://ec.europa.eu/energy/topics/markets-and-consumers/capacity-mechanisms_en#commission-opinions-and-consultations
Studie o ukládání energie – přínos pro bezpečnost dodávek elektřiny v Evropě, viz https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/a6eba083-932e-11ea-aac4-01aa75ed71a1/language-en?WT.mc_id=Searchresult&WT.ria_c=37085&WT.ria_f=3608&WT.ria_ev=search .
Příloha 2 sdělení „Evropa v pohybu – Udržitelná mobilita pro Evropu: bezpečná, propojená a čistá.
COM/2018/293 final.
Zpráva Evropské komise o provádění strategického akčního plánu pro baterie
„Budování strategického hodnotového řetězce v oblasti baterií v Evropě“, COM(2019) 176 final.
Sdělení Komise – Zelená dohoda pro Evropu, COM(2019) 640 final („Zelená dohoda pro Evropu“).
Čtvrtletní zpráva Evropské komise o evropských trzích s plynem Q1/2020 .
Podrobněji viz čtvrtletní zpráva Evropské komise o monitorování trhu s plynem .
Kumulace sazeb, které mají platit obchodníci při přepravě plynu přes několik hranic.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 36).
Nařízení (EU) 2017/459, kterým se zavádí kodex sítě pro mechanismy přidělování kapacity v plynárenských přepravních soustavách (Úř. věst. L 72, 17.3.2017, s. 1).
Nařízení Komise (EU) č. 312/2014 ze dne 26. března 2014, kterým se stanoví kodex sítě pro vyrovnávání plynu v přepravních sítích (Úř. věst. L 91, 27.3.2014, s. 15).
Pokyny k osvědčeným postupům pro postupy řízení překročení kapacity v plynárenských přepravních sítích [SWD(2014) 250].
Nařízení Komise (EU) 2015/703, kterým se stanoví kodex sítě pro pravidla týkající se interoperability a předávání údajů (Úř. věst. L 113, 1.5.2015, s. 13).
Nařízení Komise (EU) 2017/460, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn (Úř. věst. L 72, 17.3.2017, s. 29).
Srov. prováděcí zprávy ACER o jednotlivých kodexech sítě https://acer.europa.eu/Official_documents/Publications/Pages/Publication.aspx .
Sdělení Komise – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému, COM(2020) 299 final („strategie pro integraci energetického systému“)
Sdělení Komise – Vodíková strategie pro klimaticky neutrální Evropu, COM(2020) 301 final („vodíková strategie“).
Bioplyn obsahuje přibližně 60 % methanu, 40 % CO2 + určité nečistoty. Úprava bioplynu na úroveň biomethanu vyžaduje odstranění CO2 a nečistot. Někdy se setkáváme s tvrzením, že při použití a především skladování CO2 získaného při výrobě biomethanu z bioplynu vznikají „negativní“ emise.
Hloubková analýza na podporu sdělení COM(2018) 773: Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky. Kapitola 4.2.
To je dáno režimy subvencí, jakož i dodatečnými náklady v případě úpravy na biomethan pro vtlačení do sítě.
Podle Rakouského sdružení pro plyn a vodu (ÖSTERREICHISCHE VEREINIGUNG FÜR DAS GAS- UND WASSERFACH) (2019) a jeho zprávy Kostenbetrachtung der Einbindung existierender Biogasanlagen in das österreichische Gasnetz (Posouzení nákladů zapojení stávajících zařízení na výrobu bioplynu do rakouské plynárenské sítě) by mohlo být v Rakousku připojeno k síti 74 z 301 zařízení na výrobu bioplynu, přičemž se očekávají investice ve výši 100 milionů EUR a vtlačení 16 813 Nm3/h.
Specifikace kvality plynu popisuje přijatelné limity pro různé vlastnosti plynu s cílem zajistit bezpečnost a integritu infrastruktury a zabránit negativnímu dopadu na konkrétní použití. Normy znamenají stanovení šířky hranic hlavních parametrů kvality plynu. Široké hranice poskytují flexibilitu při získávání plynu (tj. z různých výrobních závodů, plynů z obnovitelných zdrojů, vodíku) a úzké hranice zajišťují, že vlastnosti plynu spotřebovaného konečným uživatelem jsou v plném rozsahu definovány a umožňují bezpečný provoz a optimalizaci procesů.
Zdroje zemního plynu jsou pro každý členský stát stabilní, ale při srovnání v rámci EU se liší; zahrnují mimo jiné domácí produkci plynu (hlavními producenty jsou Spojené království, Nizozemsko, Rumunsko, Německo a Dánsko), plyn přiváděný plynovody z Ruska a Norska, jakož i ze severní Afriky, zkapalněný zemní plyn z Kataru, Ruska a USA. Rozmanitosti zdrojů plynu proudícího do Evropy rovněž odpovídá různá kvalita plynu. Podrobné údaje z poslední doby viz čtvrtletní zpráva GŘ pro energetiku o evropských trzích s plynem, svazek 14, 4. čtvrtletí 2019.
Nařízení Komise (EU) 2015/703 ze dne 30. dubna 2015, kterým se stanoví kodex sítě pro pravidla týkající se interoperability a předávání údajů (Úř. věst. L 113, 1.5.2015, s. 13).
Tato norma byla vypracována na základě mandátu Evropské komise M/400 pro jakost plynu H.
Prodloužením mandátu pro vypracování normy M/400.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39).
Pracovní dokument útvarů Komise – Průvodní dokument ke zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Ceny energií a náklady na energie v Evropě“, SWD(2020) 951 (pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě).
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
V této souvislosti viz rovněž 38. bod odůvodnění směrnice o elektřině 2019/944: „Členské státy by za účelem maximalizování přínosů a účinnosti dynamického určování ceny elektřiny měly posoudit potenciál větší pohyblivosti pevných složek v těchto účtech, a pokud takovýto potenciál existuje, měly by přijmout vhodná opatření.“
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Pracovní dokument o cenách energií a nákladech na energie v Evropě.
Zpráva o monitorování výkonnosti evropských maloobchodních trhů v roce 2018, zpráva CEER, Ref: C19-MRM-99-02,
4. listopadu 2019, s. 53. [CEER, zpráva o monitorování za rok 2018].
CEER, zpráva o monitorování za rok 2018, s. 55.
CEER, zpráva o monitorování za rok 2018, s. 60.
CEER, zpráva o monitorování za rok 2018, s. 60.
CEER, zpráva o monitorování za rok 2018, s. 61.
Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, 2019 , s. 30.
Podle zprávy z roku 2018 pouze 13 národních regulačních orgánů informovalo o používání fotovoltaických panelů mezi spotřebiteli v domácnostech; Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, 2019, s. 31.
Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, svazek 2019, s. 28–29.
Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, svazek 2019, s. 29.
CEER, zpráva o monitorování za rok 2018, s. 29–30.
K dispozici na adrese: https://www.ceer.eu/1765
Evropská komise, GŘ pro spravedlnost a spotřebitele, Srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích – Zajistit dobré fungování trhů v zájmu spotřebitelů , 2018, s. 38.
Evropská komise, GŘ pro spravedlnost a spotřebitele, Studie spotřebitelského trhu o předsmluvních informacích a účtování cen na trhu s energií – větší jasnost a lepší porovnatelnost, 2018 , s. 208.
Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, svazek 2019, s. 23.
Zpráva agentury ACER o monitorování trhu za rok 2018 – posílení postavení spotřebitelů, svazek 2019, s. 24.
Doporučení týkající se energetické chudoby C(2020) 9600.
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.10.2020
COM(2020) 950 final
PŘÍLOHA
ZPRÁVY EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zpráva o stavu energetické unie za rok 2020 podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu
Příloha – Dotace v energetice v EU
1. Úvod
Nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (dále jen „nařízení o správě“) vyžaduje, aby Komise každoročně podávala zprávu o „cílech členských států pro postupné odstraňování dotací v energetice, zejména dotací na fosilní palivo“ 1 .
Tato příloha reaguje na uvedený požadavek tím, že podává zprávu o úsilí EU postupně tyto dotace odstraňovat. Je to v souladu se závazky přijatými v Pařížské dohodě 2 , se závěry/závazky skupin G7 3 a G20 4 a v souladu se zásadou „neškodit“ ze sdělení o Zelené dohodě pro Evropu, která byla připomenuta v dokumentu o nástroji „Next Generation EU“.
Dotace je třeba sledovat a analyzovat, neboť dotační opatření mohou ovlivnit využívání nových technologií v odvětví energetiky i spotřebu různých zdrojů energie, a mohou znamenat značnou zátěž pro domácnosti a podniky. V závislosti na tom, jak jsou dotace strukturovány, mohou být překážkou nebo faktorem umožňujícím podpořit integraci energetického systému a obecněji i jeho dekarbonizaci. Ovlivněny jsou i ceny energie, neboť dotace mohou mít dopad na příjmy spotřebitelů energie a dodávky energetických produktů.
Dotace na fosilní paliva jsou pro veřejné rozpočty nákladné a narušují zelenou transformaci. V mnoha případech jsou v rozporu s pobídkami pro investice do zelených technologií a nepřispívají k vytváření rovných podmínek pro všechny zdroje energie, včetně energie z obnovitelných zdrojů. V zájmu podpory úsilí o postupné odstraňování dotací na fosilní palivo Komise a členské státy v posledních letech zintenzivnily sledování dotací v energetice, a zejména pak dotací na fosilní palivo. Tato zpráva proto vychází ze dvou zdrojů. Prvním zdrojem je komplexní studie vypracovaná pro Komisi (dále jen „studie“) 5 , která zahrnuje členské státy EU a všechny hlavní zdroje energie v různých hospodářských odvětvích. Druhý zdroj představují informace členských států zahrnuté do integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, v nichž se podávají zprávy o dotacích v energetice, zejména o fosilních palivech a o dosažených cílech při jejich postupném odstraňování.
Tato příloha se zabývá různými druhy dotací, včetně opatření v souvislosti s výrobou energie, poptávkou, energetickou účinností, infrastrukturou i výzkumem a vývojem. Všímá si dotací v energetice, v dopravě, u domácností i v rámci odvětví. Dotace, o nichž členské státy podávají zprávy ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, však mají jen užší rozsah. Je to dáno skutečností, že v současné době v celé EU neexistuje žádná standardní definice dotací v energetice, což ponechává členským státům při podávání zpráv značnou volnost. V řadě integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu jsou též informace o dotacích roztříštěné nebo v nich nejsou zahrnuty vůbec.
Letošní zpráva potvrzuje, že navzdory pozitivnímu vývoji se v některých členských státech celková výše dotací v energetice nadále mírně zvyšuje, zejména pak dotací na fosilní palivo, které mají nepříznivý dopad na dosažení klimatické neutrality a potažmo cílů Zelené dohody pro Evropu, jako je kvalita ovzduší a zdraví. Některé členské státy (Rakousko, Dánsko, Estonsko a Maďarsko) však jdou proti tomuto celkovému trendu a dotace na fosilní palivo výrazně snížily.
Pandemie COVID-19 si vyžádala odpovídající opatření k zajištění odolného oživení v členských státech EU. V současné době nejsou k dispozici žádné spolehlivé a doložené údaje, které by umožnily posoudit dopad onemocnění COVID-19 na dotace. Počáteční odhady však naznačují, že krize mohla vést k dodatečným dotacím v energetice, včetně dotací na fosilní paliva.
Touto otázkou se bude podrobněji zabývat zpráva příští rok.
2. Dotace v energetice a dotace na fosilní palivo v EU
2.1. Dotace v energetice v EU
Na základě stejné koncepce jako ve studii Komise se má v této zprávě za to, že dotace v energetice existují, dostává-li se na území členského státu 6 finančního příspěvku od vlády nebo jakéhokoli veřejného subjektu. Dotace v energetice lze poskytovat různými formami, jako je přímý převod finančních prostředků (např. granty, půjčky), ušlé vládní příjmy (např. daňové pobídky a úvěry), poskytování zboží a služeb, platby do mechanismů financování a podpora příjmů či cen.
Souhrnně byly celkové dotace v energetice v EU v roce 2018 odhadovány na 159 miliard EUR 7 . V posledním desetiletí – byť pomaleji – rostly a od roku 2015 se zvýšily pouze o 5 %. Ačkoli bylo v posledním desetiletí zvýšení dotací z velké části dáno podporou energie z obnovitelných zdrojů, vzrostla tato podpora od roku 2015 pouze o 4 %. Dotace na energetickou účinnost se od roku 2015 zvýšily o 21 %, což přispívá k investicím do zmírňování poptávky po energii. Dotace na poptávku po energii (např. formou daňových úlev nebo podpory příjmu), které motivují ke spotřebě energie, vzrostly ve stejném období o 8 %.
Obrázek 1 – Vývoj dotací v energetice v EU podle jejich účelu
Zdroj: Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice.
V roce 2018 se poměr dotací v energetice k HDP pohyboval mezi 3,3 % v Lotyšsku a 0,2 % v Lucembursku, přičemž průměr EU činil 1,2 %. Lišily se však i hlavní druhy dotací. Například v Lotyšsku byly dotace určeny především na podporu opatření v oblasti energetické účinnosti, zatímco v Německu byly téměř dvě třetiny celkového objemu dotací zaměřeny na podporu obnovitelných zdroje energie. Ve Francii, Belgii, Polsku, Řecku, Irsku a Finsku byly největší podíly dotací vynaloženy na fosilní paliva (byť v absolutním vyjádření byly dotace na fosilní palivo ve Francii o něco nižší než v Německu).
Obrázek 2 – Dotace v energetice v absolutních částkách a jako procentní podíl HDP v členských státech EU v roce 2018
Zdroj: Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice. Do kategorie „elektřina“ spadá obecná podpora elektřiny bez ohledu na typ technologie a kategorie „všechny energie“ odkazuje na opatření, která nelze provést s ohledem pouze na jeden typ technologie (tj. odkazuje na podporu poskytnutou několika technologiím současně).
Většina dotací byla v roce 2018 realizována 8 v odvětví energetiky (92 miliard EUR), dále v průmyslu (20 miliard EUR), domácnostech (17 miliard EUR), dopravě (13 miliard EUR) a zemědělství (5 miliard EUR) v roce 2018.
Téměř tři čtvrtiny dotací v energetice šly na energii z obnovitelných zdrojů, což svědčí o tom, že dotace na obnovitelné zdroje energie jsou pro podporu jejich zavádění v odvětví energetiky i nadále důležité. V posledních letech se snížil význam dotačních nástrojů u nových projektů, a to především kvůli klesajícím investičním nákladům na výrobu větrné a solární energie, což vedlo k nižšímu růstu dotací na obnovitelné zdroje energie v EU. Tři nejdůležitější technologie využívající obnovitelné zdroje energie (solární energie, větrná energie a výroba energie z biomasy) získaly v uvedeném pořadí 30 %, 22 % a 16 % celkových dotací v energetice.
Třemi nejdůležitějšími dotačními nástroji na podporu energie z obnovitelných zdrojů byly výkupní ceny (které stále představují 70 % celkových dotací na obnovitelné zdroje energie 9 ), výkupní bonusy a kvóty na obnovitelné zdroje energie s obchodovatelnými certifikáty. Kromě odvětví energetiky hrají obnovitelné zdroje energie také roli v dopravě, přičemž přibližně 10 % dotací v tomto odvětví souvisí s biopalivy.
Přibližně 9 % celkových dotací v energetice v EU připadlo v roce 2018 na energetickou účinnost. Největšími příjemci těchto dotací byly domácnosti. Na úrovni EU představovaly dotace na energetickou účinnost pouze 0,1 % HDP, přičemž v Lotyšsku dosáhly 2,4 % a v Maďarsku a Bulharsku 0,7 %. Energetická účinnost, zejména v sektoru bydlení a v průmyslu, přispívá k dosažení cílů v oblasti změny klimatu (na rozdíl od dotování poptávky po energii a spotřeby fosilních paliv).
V rámci specifických dotací získaly v roce 2018 přibližně 2,2 miliardy EUR mechanismy odměny za kapacitu 10 a stabilní průměrnou úroveň ve výši přibližně 2 miliard EUR si v posledních několika letech udržely.
Pokud jde o klíčové příjemce dotací, v roce 2018 získaly přibližně 11 % celkových dotací domácnosti, a to zejména ve formě dotací na poptávku po energii nebo dotací na energetickou účinnost i v podobě podpory spotřeby elektřiny.
Situace, jež je nastíněna v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu ve vztahu k dotacím, je poměrně různorodá. V osmi integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu nebyly dotace vyčísleny a další čtyři integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu neposkytly o dotacích vůbec žádné informace. Čtyři členské státy poskytly pouze částečné informace. Pouze šest členských států (Rakousko, Německo, Francie, Španělsko, Lotyšsko a Litva) uvedlo harmonogram pro postupné odstraňování (alespoň části) stávajících dotací. Čtyři členské státy (Chorvatsko, Česko, Finsko a Malta) výslovně uvedly, že nemají žádné plány na postupné odstraňování dotací, které usnadňují transformaci energetiky.
Objem dotací v energetice zjištěných v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, v nichž byly poskytnuty příslušné informace, v souhrnu dosahuje 55 miliard EUR, což je třetina částky zjištěné ve studii. Počet opatření zjištěných ve studii je mnohem vyšší, než by naznačovaly integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Členské státy zřejmě přijaly různé výklady toho, jak podávat zprávy o dotacích v energetice. Zatímco několik členských států poskytlo údaje za rok 2018 nebo 2019, některé z nich odkazovaly na dřívější období a některé ani neupřesnily rok, za nějž byla zpráva podána.
Aby bylo podávání zpráv o dosažených cílech při postupném odstraňování dotací v energetice komplexní a smysluplné, zejména pokud jde o fosilní paliva, je třeba se v budoucích zprávách o pokroku a aktualizovaných plánech zabývat neúplností a nedostatečnou soudržností postupů při podávání zpráv, přičemž členským státům budou pro podávání zpráv o dotacích poskytnuty jasnější pokyny.
2.2. Dotace na fosilní palivo v EU
Dotace na fosilní palivo, které v roce 2018 činily 50 miliard EUR 11 , byly v posledním desetiletí poměrně stabilní a v roce 2012 dosáhly maximální výše 53 miliard EUR. Od roku 2015 se začaly opět zvyšovat, a to o 6 % do roku 2018.
Z hlediska podílu na HDP se uvedené dotace pohybovaly v rozpětí od 1 % v Řecku po méně než 0,1 % v Lucembursku (což v průměru představuje 0,4 % 12 ). Zatímco ve Francii a Itálii byly vyšší dotace na ropné produkty, v Německu hrály větší roli dotace na uhlí a plyn.
Obrázek 3 – Dotace na fosilní palivo v celkové částce a jako procentní podíl HDP v členských státech EU v roce 2018
Zdroj: Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice.
Pro zasazení této dotace na fosilní palivo ve výši 50 miliard do souvislostí dlužno uvést, že investice do nových kapacit na výrobu větrné energie 13 dosáhly v roce 2018 v EU 16 miliard EUR, zatímco investice do výroby solární energie činily ve stejném období přibližně 8 miliard EUR. Investice do elektroenergetických přenosových a distribučních soustav (včetně nových kapacit a renovací) dosáhly v témže roce 31 miliard EUR.
Mezi lety 2015 a 2018 dotace na fosilní palivo vzrostly nejvíce ve Francii (dosahovaly více než 2 miliard EUR, tj. 27 %, a to především díky opatřením na podporu spotřeby pohonných hmot v nákladní dopravě). Zároveň však došlo k mírnému poklesu v některých zemích, jako je Itálie (o 0,4 miliardy EUR, tj. o 6 %, zejména v důsledku nižšího osvobození od spotřební daně v dopravě a poklesů výkupních cen při výrobě elektřiny) a Německo (o 0,3 miliardy EUR, tj. o 2 %, mimo jiné v důsledku snížení dotací pro uhelný průmysl).
Více než 60 % dotací na fosilní palivo zřejmě souviselo s opatřeními na podporu poptávky po energii v roce 2018, z čehož vyplývá, že tato podpora zvýšila spotřebu fosilních paliv. Neméně významná je i podpora výroby elektřiny z fosilních paliv ve výši 30 %, zatímco pouze 5 % bylo vynaloženo na restrukturalizaci průmyslu s cílem pomoci snížit závislost na fosilních palivech. Z toho vyplývá potřeba přesunout opatření směrem k cíli snížení spotřeby fosilních paliv.
Dotace na ropu a ropné produkty, které představovaly téměř polovinu celkového objemu, vzrostly mezi lety 2015 a 2018 o 18 %, zatímco jiné typy dotací na fosilní palivo stagnovaly nebo poklesly. Dopad na dotace ropných produktů mohly mít v tomto období i rostoucí ceny ropy.
Na uhlí, zemní plyn a další dotace na více druhů paliv (např. na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny) připadalo v roce 2018 jednotlivě přibližně 17–18 % celkových dotací.
Oproti roku 2015 se o 9 % snížily dotace na uhlí, což odráží klesající podíl uhlí na výrobě energie. Zároveň se o 4 % zvýšily dotace na zemní plyn. Tyto údaje neodrážejí posun od uhlí k plynu ve skladbě zdrojů energie v EU, k němuž došlo v roce 2019, lze však předpokládat, že vedle nižší spotřeby se dotace na uhlí od roku 2018 dále snížily a zřejmě se zvýšily dotace na plyn v odvětví energetiky.
Dotace na fosilní palivo v odvětví energetiky zůstaly mezi lety 2015 a 2018 stabilní, přičemž dotace na uhlí činily 30 %. Odvětví dopravy obdrželo v roce 2018 o 20 % více dotací na fosilní palivo než o 3 roky dříve, a to převážně ve formě dotací na ropné produkty. Dotace na fosilní palivo v zemědělství ve stejném období vzrostly o 6 % a téměř výhradně souvisely s dotacemi na ropné produkty. Dotace na fosilní palivo v průmyslových odvětvích a domácnostech vzrostly pouze o 3–4 %. Zatímco domácnostem bylo v případě fosilních paliv určeno 10 % celkových dotací, v průmyslu byl tento podíl víc než poloviční.
Z hlediska zdrojů financování byly dotace na fosilní palivo poskytovány především ve formě daňových výdajů 14 (přibližně 70 % celkových výdajů, včetně osvobození od daně ze spotřeby a spotřební daně, snížení, náhrad atd.). Podpora cen a příjmů byla třikrát nižší. Menší roli hrály přímé převody, zejména ve formě grantů.
Obrázek 4 – Dotace na fosilní paliva v různých hospodářských odvětvích
Zdroj: Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice.
V souhrnných údajích z integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu se v souvislosti s dotacemi na fosilní palivo uvádí pouze 30 miliard EUR, což je 60 % oproti výsledkům ze studie Komise. Tři členské státy (Chorvatsko, Estonsko a Malta) výslovně uvedly, že neplánují postupně odstranit (řadu konkrétních) dotací na fosilní palivo, přičemž většinou to odůvodňovaly ochranou konkurenceschopnosti nebo hospodářskou životaschopností různých odvětví.
Třináct členských států (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Německo, Dánsko, Řecko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Portugalsko a Španělsko) uvedlo, že mají v úmyslu realizovat plány na postupné odstranění dotací na fosilní palivo, přestože některé z těchto států své plány ještě v plném rozsahu nevypracovaly. Vzhledem k neúplným údajům není možné získat ucelenou představu o situaci a je zapotřebí výrazně zlepšit podávání zpráv.
Členské státy budou muset v rámci svých zpráv o pokroku podle nařízení o správě stanovit své vnitrostátní cíle týkající se postupného odstranění dotací v energetice, zejména dotací na fosilní palivo.
3. Dotace na fosilní palivo v mezinárodním srovnání
S výjimkou některých států (konkrétně Číny, USA, Kanady, Koreje a Japonska) vynakládají země skupiny G20 mimo EU na dotace na fosilní palivo ve vztahu ke svému HDP více, než je průměr EU ve výši 0,4 %. Země velkých výrobců energie z fosilních zdrojů mají sklon vynakládat na související dotace úměrně větší prostředky. Saúdská Arábie vynaložila v roce 2018 na dotace na fosilní palivo více než 8 % svého HDP. Tyto prostředky byly samy o sobě vyšší než celkové dotace na fosilní palivo vynaložené v EU a podpořily především domácí spotřebu ropných produktů. Rusko vynaložilo na dotace na fosilní palivo z hlediska procentního podílu HDP oproti EU trojnásobek.
Obrázek 5 –Dotace na fosilní palivo v absolutních částkách a jako procentní podíl HDP v členských státech EU a v zemích G20 mimo EU
Zdroj: Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice. U zemí mimo EU by vzhledem k omezené srovnatelnosti v klasifikaci a metodice dotací a v souvislosti s obtížemi při shromažďování údajů měly být výsledky interpretovány obezřetně. V grafu nelze tuto informaci jasně znázornit, avšak Saúdská Arábie vynaložila na dotace na fosilní palivo více než 8 % svého HDP.
4. Závěry
Příslušná zjištění této zprávy do značné míry vycházejí ze studie o dotacích, která byla vypracována pro Komisi. Uvádí ucelenější informace o dotacích než je tomu v případě informací o dotacích v energetice a o dotacích na fosilní palivo, které jsou poskytnuty v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu.
Dotace na fosilní palivo se v posledním desetiletí výrazně nesnížily; v některých případech dokonce vzrostly.
Kromě toho je třeba zlepšit úplnost a soudržnost integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu jednotlivých členských států. Ze srovnání se studií Komise vyplývá, že členské státy ve svých vnitrostátních plánech skutečnou výši dotací podhodnotily. Podrobné plány o postupném odstraňování dotací předložilo pouze několik členských států. Ukazuje se, že je třeba přijmout další opatření.
Jedním ze způsobů, jak zlepšit situaci a zajistit, aby byly budoucí zprávy o pokroku komplexnější a přesnější, by mohly být pokyny Komise k vymezení, rozsahu a metodice zpráv, které členské státy podávají o dotacích v energetice, včetně dotací týkajících se fosilních paliv. Komise rovněž podrobné výsledky své studie o dotacích zveřejní, aby k situaci poskytla ucelené souvislosti 15 .
.
Ustanovení čl. 35 písm. n) nařízení o správě energetické unie (2018/1999/EU).
https://unfccc.int/files/essential_background/convention/application/pdf/english_paris_agreement.pdf .
Prohlášení vedoucích představitelů skupiny G7: https://www.mofa.go.jp/files/000160266.pdf .
Prohlášení ze summitu skupiny G20 v Pittsburghu: http://www.g20.utoronto.ca/2009/2009communique0925.html#energy .
Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice https://ec.europa.eu/energy/studies_main/final_studies/study-energy-costs-taxes-and-impact-government-interventions-investments_en , dále jen „studie Komise“.
V souladu s koncepcemi stanovenými v Dohodě Světové obchodní organizace (WTO) o
subvencích a vyrovnávacích opatřeních ( https://www.wto.org/english/tratop_e/scm_e/scm_e.htm )
Zdroj: studie Komise.
Dotace k různým účelům mají v jednotlivých hospodářských odvětvích odlišný význam. Dotace, které mají podpořit výrobu energie (např. prostřednictvím výkupních cen) a energetickou infrastrukturu, byly téměř výhradně zaznamenány v odvětví energetiky, zatímco dotace poskytované na spotřebu (poptávka po energii, např.: osvobození od daně pro paliva) byla typická pro energeticky náročná odvětví, jako je průmysl, doprava, domácnosti a zemědělství. Dotace na energetickou účinnost byly mezi odvětvími rozloženy rovnoměrněji.
Vysoké dotace ve formě výkupních cen jsou důsledkem předchozích mechanismů, neboť tato forma podpory se již neuplatňuje (s výjimkou malých výrobců).
Významnou část těchto odměn za kapacitu lze spojovat s elektrárnami na fosilní paliva a pouze menší podíl byl směrován do obnovitelných zdrojů energie či odezvy na straně poptávky.
Zdroj: studie Komise.
Absolutní částky se pohybují od 10 milionů EUR na Maltě do 12,2 miliardy EUR v Německu. Vzhledem k rozdílné velikosti ekonomik EU mají pro srovnání mezi jednotlivými zeměmi větší význam dotace vyjádřené jako procento HDP.
Zdroj: studie Komise. Včetně nových pobřežních zařízení o kapacitě 6,8 GW a zařízení na volném moři o kapacitě 0,6 GW v roce 2018. Nová solární zařízení ve stejném období zahrnují fotovoltaiku o kapacitě 7,1 GW a solární termální vytápění o kapacitě 1,4 GW.
Je třeba poznamenat, že v případě daňových úlev se při výpočtu dotací zohledňují pouze rozdíly v sazbách daně v rámci téhož paliva. Křížové dotace na paliva se nevypočítávají, neboť by bylo velmi složité tyto výpočty provádět ve všech odvětvích a u všech druhů paliv. Na základě částečných údajů o jednotlivých zemích však studie uvádí odhady křížového subvencování motorové nafty a benzinu. Tato čísla nejsou zahrnuta do celkové výše dotací v EU, neboť k dispozici jsou pouze částečné informace. Odhadnuty jsou rovněž potenciální dotace na paliva v mezinárodním námořním odvětví a v letectví, jež však nejsou do celkového počtu dotací v EU zahrnuty. Více informací, viz Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice [odkaz].
Viz Studie o nákladech na energii, daních a dopadu vládních zásahů na investice (včetně informativních přehledů o jednotlivých zemích); https://ec.europa.eu/energy/studies_main/final_studies/study-energy-costs-taxes-and-impact-government-interventions-investments_en