Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32019D0285

Prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/285 ze dne 18. února 2019, kterým se provádí rozhodnutí 2011/486/SZBP o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, skupinám, podnikům a subjektům vzhledem k situaci v Afghánistánu

ST/6185/2019/INIT

OJ L 47, 19.2.2019, p. 42–44 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_impl/2019/285/oj

19.2.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 47/42


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2019/285

ze dne 18. února 2019,

kterým se provádí rozhodnutí 2011/486/SZBP o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, skupinám, podnikům a subjektům vzhledem k situaci v Afghánistánu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/486/SZBP ze dne 1. srpna 2011 o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, skupinám, podnikům a subjektům vzhledem k situaci v Afghánistánu (1), a zejména na článek 5 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 1. srpna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/486/SZBP.

(2)

Dne 30. ledna 2019 výbor Rady bezpečnosti OSN zřízený podle odstavce 30 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1988 (2011) aktualizoval údaje týkající se dvou osob, na které se vztahují omezující opatření.

(3)

Příloha rozhodnutí 2011/486/SZBP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha rozhodnutí 2011/486/SZBP se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 18. února 2019.

Za Radu

předsedkyně

F. MOGHERINI


(1)  Úř. věst. L 199, 2.8.2011, s. 57.


PŘÍLOHA

Položky týkající se níže uvedených osob se nahrazují těmito položkami:

„42)   Jalaluddin Haqqani (také znám jako: a) Jalaluddin Haqani, b) Jallalouddin Haqqani, c) Jallalouddine Haqani).

Titul: maulavi. Důvod zařazení na seznam: ministr pohraničních záležitostí za vlády Tálibánu. Datum narození: a) přibližně v roce 1942, b) přibližně v roce 1948. Místo narození: a) region Garda Saray, oblast Vaza Zadrán, provincie Paktíja, Afghánistán, b) oblast Neka, provincie Paktíka, Afghánistán. Státní příslušnost: Afghánistán. Datum označení ze strany OSN:31.1.2001.

Další informace: Otec Sirajuddina Jallaloudine Haqqaniho, Nasiruddina Haqqaniho a Badruddina Haqqaniho (zemřel). Bratr Mohammada Ibrahima Omariho a Khalila Ahmeda Haqqaniho. Je aktivním vůdcem Tálibánu. Údajně pobývá v pohraniční oblasti mezi Afghánistánem a Pákistánem. Vůdce šúry Tálibánu v Miram Šáh (2008). Příslušník kmene Zadrán. Přezkum podle rezoluce Rady bezpečnosti č. 1822 (2008) byl dokončen dne 27. července 2010. Údajně zemřel v září 2018. Odkaz na internetové stránky se zvláštním sdělením Rady bezpečnosti OSN – Interpolu: https://www.interpol.int/en/notice/search/un/1427400

Další informace z popisné části odůvodnění zařazení na seznam poskytnuté Výborem pro sankce:

Jalaluddin Haqqani má úzké vztahy s Mohammedem Omarem a měl úzké vztahy s Usámou bin Ládinem (zemřel). Je otcem Sirajuddina Jallaloudine Haqqaniho, Nasiruddina Haqqaniho a Badruddina Haqqaniho (zemřel) a bratrem Mohammada Ibrahima Omariho a Khalila Ahmeda Haqqaniho. Je aktivním vůdcem Tálibánu. V roce 2007 byl Jalaluddin Haqqani rovněž styčnou osobou mezi al-Káidou a Tálibánem. Byl předsedou rady Tálibánu v Miram Šáh (červen 2008).

Původně byl velitelem za stranu Mwalawi Hezbi Islami v provinciích Chóst, Paktíka a Paktíja. Poté se přidal k Tálibánu a byl jmenován ministrem pohraničních záležitostí. Po pádu vlády Tálibánu uprchl spolu s příslušníky Tálibánu a al-Káidy do Severního Vazíristánu a ujal se přeskupování svých ozbrojenců pro boj proti afghánské vládě.

Haqqani byl obviněn ze zapojení do bombového útoku proti indickému velvyslanectví v Kábulu v roce 2008 a z pokusu o atentát na prezidenta Karzáího během vojenského přehlídky v Kábulu, k němuž došlo dříve v témže roce. Haqqani byl rovněž zapojen do útoku na budovy ministerstva v Kábulu v únoru roku 2009.

Jalaluddin Haqqani je zakladatelem sítě Haqqani.“

„135)   Torek Agha (také znám jako: a) Sayed Mohammed Hashan, b) Torak Agha, c) Toriq Agha, d) Toriq Agha Sayed).

Titul: hadži. Adresa: Paštúnabád, Kvéta, provincie Balúčistán, Pákistán. Datum narození: a) 1960 b) 1962 c) přibližně v roce 1965. Místo narození: a) provincie Kandahár, Afghánistán b) Pishin, provincie Balúčistán, Pákistán. Národní identifikační číslo: pákistánské národní identifikační číslo 5430312277059 (podvodně získané a již zrušené vládou Pákistánu). Datum označení ze strany OSN:2.11.2015.

Další informace: klíčový velitel vojenské rady Tálibánu zapojený do získávání finančních prostředků od dárců ze států Zálivu. K dispozici fotografie k zařazení do zvláštního sdělení Rady bezpečnosti OSN – Interpolu. Údajně zemřel v listopadu 2018. Odkaz na internetové stránky se zvláštním sdělením Rady bezpečnosti OSN – Interpolu: https://www.interpol.int/en/notice/search/un/5905294

Další informace z popisné části odůvodnění zařazení na seznam poskytnuté Výborem pro sankce:

Jako čelný představitel Tálibánu koncem roku 2014 byl Torek Agha (Torek) členem tálibánské kvétské šúry, regionálního orgánu, který řídí aktivity Tálibánu v jižním a západním Afghánistánu a který se podílel na získávání finančních prostředků od dárců ze států Zálivu.

Koncem roku 2014 byl Torek členem skupiny odpovědné za operace vedení Tálibánu související se strategickým plánováním a logistikou a působil rovněž jako klíčový velitel a člen vojenské rady Tálibánu a schvaloval a podporoval vojenské operace Tálibánu. Vojenská rada Tálibánu je jednou ze tří velitelských rad, jejímž úkolem je dohlížet na operace Tálibánu a schvalovat jmenování vojenských velitelů Tálibánu.

V průběhu let se Torek podílel na schvalování atentátů na celou řadu afghánských vládních úředníků a kmenových náčelníků. Již začátkem roku 2012 byl kromě toho jedním ze čtyř vyšších velitelů Tálibánu, kteří schválili použití nezjištěného chemického prášku k zabití vysokých afghánských vládních činitelů.

Poté, co od jednoho čelného představitele Tálibánu obdržel v polovině roku 2011 pokyn, aby během ramadánu odcestoval do Saúdské Arábie s cílem zajistit vnější financování, Torek spolu s několika dalšími členy tálibánské kvétské šúry vybrali v roce 2012 mully, aby odcestovali do Saúdské Arábie a dalších arabských zemí s cílem získat pro Tálibán finanční dary od afghánských obchodníků a pašeráků. Začátkem roku 2012 obdržel Torek finanční dar od neznámého arabského dárce s pokynem, aby peníze předal stínovému guvernérovi Tálibánu v afghánské provincii Orúzgán k zajištění operací souvisejících s vraždami.

V roce 2010 Torek pro Tálibán shromáždil částku ve výši přibližně 4 milionů dolarů od dárců ze států Zálivu, jejíž převážnou část poskytl svému kolegovi Gulovi Aghovi Ishakzáíumu (Gulovi Aghovi), čelnému představiteli Tálibánu odpovědnému za získávání finančních prostředků. Částky a zdroje četných převodů k zajištění finančních prostředků pro Tálibán, které Torek ve prospěch Gula Aghy provedl v roce 2010, byly tyto: 1 milion dolarů od spřízněných osob ze Saúdské Arábie; 2 miliony dolarů od dárců z Kataru, Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie a 600 000 dolarů od různých arabských dárců, které byly získány během návštěvy Kataru uskutečněné za tímto účelem.

Koncem roku 2009 disponoval Torek částkou 2 miliony dolarů od nezjištěných dárců z Kataru a Saúdské Arábie, která byla určena pro pokladníka tálibánské kvétské šúry. Podstatné darované částky, které během ramadánu Torek pro tálibánskou kvétskou šúru shromáždil, byly uloženy v nezjištěných pákistánských bankách a byly pod kontrolou hlavního pokladníka Tálibánu.

V polovině roku 2006 přidělil Torek bojovníky Tálibánu několika operačním velitelům Tálibánu. Byl jedním z hlavních spojovacích článků mezi vedením Tálibánu a skupinami arabských bojovníků přicházejících do Pákistánu a Afghánistánu s cílem bojovat proti mezinárodním bezpečnostním podpůrným silám (ISAF).“


Top