Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52017IR3718

Stanovisko Evropského výboru regionů – Diskusní dokument o budoucnosti financí EU

OJ C 176, 23.5.2018, p. 34–39 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

23.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 176/34


Stanovisko Evropského výboru regionů – Diskusní dokument o budoucnosti financí EU

(2018/C 176/09)

Zpravodaj:

Marek Woźniak (PL/ELS), maršálek Velkopolského vojvodství

Odkaz:

Diskusní dokument o budoucnosti financí EU, Evropská komise

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

vítá kroky, jež podnikla Evropská komise s cílem zahájit rozsáhlou diskusi o budoucnosti Evropy. Diskusní dokument o budoucnosti financí EU pojednává o hlavních výzvách, jimž bude Evropská unie čelit po roce 2020, a také o povinnostech, které bude muset plnit. Předpovídá dopad pěti scénářů, jež jsou nastíněny v bílé knize, na strukturu příštího víceletého finančního rámce (VFR) a popisuje možnosti, způsoby reformování a rizika pro budoucí rozpočet EU;

2.

poukazuje na to, že rozpočet EU čelí řadě dlouhodobých výzev a v současné době v něm není k dispozici dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož je nezbytné zásadním způsobem přepracovat víceletý finanční rámec. Budoucí vize rozpočtu bude muset odpovídat novým ambicím EU, které budou vyžadovat, aby byly v rozpočtu po roce 2020 k dispozici prostředky z různých zdrojů. Dále je třeba, aby výdaje EU nadále přinášely větší evropskou přidanou hodnotu;

3.

je přesvědčen o tom, že z analýzy, která je v diskusním dokumentu obsažena, vyplývá, že je nutné změnit pravidla správy vztahující se na VFR a finanční systém EU. Současná situace, kdy se evropské hospodářství nachází ve fázi oživení a vystoupení Spojeného království z EU by mělo přinést ukončení systému úlev, vytváří poprvé po více než 30 letech nebývalou příležitost k tomu, aby byl zásadním způsobem zreformován systém financování EU;

4.

vyzdvihuje význam víceletého finančního rámce, který by měl i nadále mít investiční charakter a měl by podporovat společné cíle a politiky EU. Z tohoto důvodu není nutné zřizovat zvláštní nástroje mimo VFR ani vytvářet samostatné rozpočty pro země eurozóny a pro ostatní země EU;

5.

připomíná, že hospodářská krize odhalila omezenost rozpočtu EU, který představuje pouze 1 % HND Evropské unie, ačkoli je využíván k plnění horizontálních úkolů, které nejsou s to vykonávat členské státy. Stávající VFR má zásadní význam pro dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, pro podporu projektů v oblasti výzkumu a vývoje a dopravní infrastruktury a pro vytváření pracovních míst. Není ovšem dostatečně flexibilní na to, aby bylo možné plnit očekávání a reagovat na nové výzvy, kvůli nimž bylo nutné využít finanční prostředky stávajícího rozpočtu v maximální možné míře;

6.

poukazuje rovněž na to, že uplatňování přístupu zaměřeného na čistý zůstatek, který opomíjí návratnost investic v soukromém sektoru, a vedení vleklých jednání o každém vynaloženém euru v rámci ročního rozpočtového procesu zastírá skutečnou evropskou přidanou hodnotu a ztěžuje provádění ambicióznějších politik a programů. Mimoto se ukázalo, že výše výdajů ani současný systém vlastních zdrojů nejsou optimální. Vyzývá Evropskou radu, aby kvalifikovanou většinou rozhodla o nařízení, kterým se stanoví VFR, v souladu s čl. 312 odst. 2 druhým pododstavcem SFEU;

7.

znovu upozorňuje na měnící se potřeby EU a na zásadní výzvy pro rozpočet EU po roce 2020 v těchto oblastech: 1) sociální spravedlnost a chudoba, 2) přístup k veřejným službám, k infrastruktuře v oblasti bydlení a ke vzdělávání, 3) konkurenceschopnost a inovace, 4) vytváření pracovních míst, 5) demografické změny, migrace a bezpečnost občanů, 6) společná obranná politika, 7) změna klimatu, 8) hospodářská, sociální a územní soudržnost, 9) zemědělství a bezpečnost potravin, 10) infrastruktura a mobilita, 11) energetika, 12) dopad globalizace, 13) udržitelný růst, 14) zvláštní dopad, který na některých územích může způsobit vystoupení Spojeného království z EU, 15) digitalizace. VFR tudíž musí v prvé řadě zabezpečit prostředky na překonání těchto problémů, aby tak přinesl konkrétní evropskou přidanou hodnotu občanům EU;

8.

se znepokojením poukazuje na to, že v důsledku škrtů v rozpočtu EU (mimo jiné v souvislosti s brexitem) bez navýšení finančních prostředků z vlastních zdrojů se zvýší zatížení členských států v podobě příspěvků, nebo to nevyhnutelně povede k omezením, co se týče podporovaných politik;

9.

vyzdvihuje význam toho, aby byl rozpočet EU využíván efektivnějším způsobem díky tomu, že bude zásada partnerství rozšířena na všechny jeho aspekty a že budou zjednodušeny jednotlivé fondy a jejich pravidla;

10.

z tohoto důvodu žádá, aby byl navýšen objem příštího společného finančního rámce tak, aby EU mohla převzít odpovědnost za uskutečňování cílů Smluv a nových politických priorit a úkolů, které z nich plynou. Nesmí při tom dojít k omezením u společné zemědělské politiky ani u politiky soudržnosti pro všechny členské státy a regiony, na niž by – vzhledem k množství a strukturálnímu charakteru výzev, před nimiž EU stojí – měl být v rozpočtu EU vyčleněn přinejmenším stejný podíl prostředků jako doposud;

11.

podotýká, že vzhledem k rozsahu výzev, před nimiž EU stojí, a dynamickému vývoji situace v jejím okolí musí být rozpočet EU funkčnější a flexibilnější než doposud a musí účinněji reagovat na nové tendence a změny v zaměření politik. Toto pravidlo by mělo platit jak pro nepříznivé události, tak pro vznikající příležitosti k rozvoji. Proto je – v souladu s doporučeními Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje – nutné přijmout takový rozpočet EU, který bude jednodušší, transparentnější a spravedlivější a bude více odpovídat demokratickým zásadám;

12.

poukazuje na to, že budoucí rozpočet EU musí zohledňovat zvláštnosti jednotlivých oblastí, co se týče jejich potenciálu a nedostatků v oblasti rozvoje a geografických a demografických výzev. Bude-li rozpočet EU postaven na tomto základě, umožní to převzít na místní a regionální úrovni větší odpovědnost za přijaté závazky a za dopad realizovaných opatření. V této souvislosti upozorňuje na zvláštní význam sdíleného řízení, které zaručuje soudržný územní rozvoj díky propojení politiky EU s jejím prováděním v praxi;

13.

se znepokojením konstatuje, že v diskusním dokumentu, který se zabývá otázkami, jež budou mít klíčový význam pro podobu Evropy v nadcházejících letech, nebyla zdůrazněna úloha místních a regionálních orgánů, zejména v případech, kdy mají výhradní odpovědnost za pravomoci v oblastech popsaných v odstavci 7;

14.

připomíná, že musí být v praxi plně realizována podpora a ochrana místních a regionálních orgánů, na niž se výslovně poukazuje v Lisabonské smlouvě, a to tím, že bude dodržována zásada subsidiarity a bude zajištěno, aby se místní a regionální orgány – zejména prostřednictvím VR – mohly podílet na evropském legislativním procesu vzhledem k tomu, že jsou nejčastěji konečnými adresáty politik a programů EU, ale hrají rovněž rozhodující roli při provádění právních předpisů EU. Mimoto by měl rozpočet EU zaručit dodržování zásady subsidiarity tak, aby náležitě odrážel rozdělení úkolů mezi evropskou, vnitrostátní a místní úrovní;

15.

opakuje, že je zastáncem sedmiletého programového období, jak již uvedl ve svém stanovisku o budoucnosti politiky soudržnosti. VR si je nicméně vědom toho, že i prodloužené 10leté programové období (5+5) s povinnou kompletní revizí v polovině období má své výhody. Proto navrhuje vyslovit se naposledy pro sedmileté období předtím, než bude jeho délka přizpůsobena volebnímu cyklu. Tyto varianty by poskytly dostatečnou stabilitu a předvídatelnost a umožnily by také lépe uspokojovat požadavky strategického plánování. Mimoto by v rámci kompletní revize v polovině období již byly k dispozici výsledky za první roky provádění a mohly by být uplatněny s cílem zajistit spolehlivější a přesnější využívání rozpočtu EU; mělo by být možné uplatnit také kritérium rozpočtové flexibility, aby bylo možné jednat v situacích vážných krizí nebo úpravy priorit;

16.

vítá jasný a ambiciózní časový plán pro procedurální kroky při přijímání nového víceletého finančního rámce, který navrhly Evropská komise a Evropský parlament a jenž umožní, aby byla dohoda s Radou uzavřena před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019. Je však velmi znepokojen návrhem Rady, aby byla konečná ujednání o příštím VFR přijata až po vystoupení Spojeného království z EU. Varuje před přílišným protahováním rozhodovacího procesu ve věci VFR, poněvadž by to vedlo k výraznému zpoždění při přijímání budoucího balíčku legislativních návrhů a znemožnilo by to jeho včasné provedení;

17.

poukazuje na to, že v časovém plánu ještě stále chybí rámcová strategie, která by navázala na strategii Evropa 2020. Z tohoto důvodu žádá Komisi, aby co nejdříve začala s přípravou této strategie, v níž by měly být vytyčeny ambiciózní, avšak uskutečnitelné strategické cíle, které je třeba splnit v zájmu lepšího přizpůsobení budoucích unijních a vnitrostátních politik prostřednictvím dostupných finančních nástrojů a zdrojů;

18.

upozorňuje na to, že případná přechodná ustanovení, třebaže jsou podle nařízení o VFR přípustná, způsobí vážné právní a operační problémy na začátku příštího víceletého finančního rámce, což bude mít nepříznivý dopad na operační programy a příjemce, zejména co se týče místních a regionálních orgánů. VR prohlašuje, že je připraven zapojit se a podpořit Evropský parlament, Evropskou komisi a Radu při jednáních o VFR;

Evropská přidaná hodnota

19.

vítá navrhovanou koncepci evropské přidané hodnoty ve vztahu k povinnostem vyplývajícím ze Smlouvy, které musí tvořit referenční rámec při diskusi o VFR;

20.

domnívá se, že navrhovaná kritéria poskytování veřejných statků evropského rozměru, úspor z rozsahu a efektů přelévání, jakož i upevnění společných evropských hodnot a posílení jednotného trhu jsou správná. Takto definovaná evropská přidaná hodnota budí přesvědčení, že v případě opatření přijímaných na úrovni EU budou dodržovány zásady subsidiarity a proporcionality. Mimořádně důležité je to, že jedním z předpokladů pro zlepšení konkurenčního postavení EU jako celku je snížení rozdílů v rozvoji mezi jednotlivými zeměmi EU i v rámci jejich území. Z tohoto úhlu pohledu je třeba zdůraznit význam politiky soudržnosti při vytváření evropské přidané hodnoty prováděním strukturálních reforem, budováním administrativní kapacity na všech úrovních správy (tzv. efekty přelévání) a poskytováním přímé podpory například v rámci iniciativy zaměřené na méně rozvinuté regiony;

21.

je potěšen tím, že Komise požaduje, aby byl VFR zaměřen na priority, které mohou podstatným způsobem ovlivnit životy lidí a pomoci obnovit důvěru v přidanou hodnotu EU. Za tímto účelem by měl být v souvislosti s rozpočtem EU lépe zohledňován dialog s občany, zejména prostřednictvím dvou politických shromáždění, v nichž zasedají demokraticky zvolení představitelé (Evropský parlament a Evropský výbor regionů). Kromě toho je třeba vytvořit větší součinnost s vnitrostátními a regionálními parlamenty a regionálními a místními shromážděními;

22.

v tomto ohledu podporuje rovněž výzvu Evropského parlamentu k tomu, aby byly dále rozvíjeny metody hodnocení, například zavedením vhodných ukazatelů výkonnosti nebo zohledňováním vlivu jednotlivých politik na regiony, přičemž je třeba využívat stávajících nástrojů politiky soudržnosti, například platformy veřejně přístupných údajů o ESI fondech. Mimoto by se při rozhodování o tom, která opatření budou podporována, mělo vycházet z kvalitativního a politického posouzení priorit EU, a nikoli pouze z čistě kvantitativní analýzy;

23.

zdůrazňuje, že hrozí, že budou přijímána rozhodnutí nikoli s cílem prosadit opatření s vysokou přidanou hodnotou pro Evropu, nýbrž taková, jež se budou týkat vnitrostátních hledisek, tj. čistého zůstatku či ochrany stanovených rozpočtových mezí, což je dáno silnými politickými zájmy. Vyzývá Radu, aby se jednání o VFR nezaměřovala na výpočet čistého zůstatku, jelikož při těchto výpočtech zaprvé nemohou být zohledněny nepřímé přínosy (například cizí podnik, který se podílí na projektu EU) a zadruhé jsou tyto výpočty v rozporu s evropskou myšlenkou soudržnosti a solidarity;

Reforma rozpočtu

24.

je přesvědčen o tom, že je třeba provést důkladnou reformu s cílem eliminovat neúčinná pravidla a nástroje a posunout více do popředí ty účinnější. Znovu poukazuje na to, že složitá struktura rozpočtu EU – zejména mechanismy slev a oprav – znesnadňuje čitelnost činnosti EU a přispívá ke krizi důvěry občanů ve vztahu k orgánům EU. Proto žádá, aby byly tyto mechanismy zrušeny s cílem umožnit skutečné ověření nákladů a přínosů EU. V tomto ohledu poukazuje na to, že je třeba zajistit rozsáhlejší měření souhrnných přínosů plynoucích z politik EU, hospodářské součinnosti, přeshraničního účinku a pozitivních vnějších výsledků;

25.

vyzývá k tomu, aby byl VFR sjednocen a aby byla zvýšena jeho transparentnost. Upozorňuje na to, že vytváření přídavných nástrojů není vhodným řešením. Z tohoto důvodu je i nadále přesvědčen o tom, že je nezbytné zahrnout do struktury VFR zvláštní nástroje (například Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci) a zajistit součinnost prostřednictvím jednotného souboru pravidel;

26.

poukazuje na to, že stávající rozpočet EU není dostatečně vysoký k tomu, aby mohl začít vyvíjet svůj stabilizační účinek. Proto je nutné podpořit víceletý finanční rámec EU po roce 2020 s využitím vlastních zdrojů. Opakuje svou výzvu, aby byly zavedeny nové vlastní zdroje ve formě balíčku, v němž by byly seskupeny různé daně (evropská daň z příjmu právnických osob, společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, daň z finančních transakcí, ražebné, zdanění zisků z digitální ekonomiky, zreformovaná DPH);

27.

žádá Radu a předsednictví Rady EU, aby vyvinuly co největší úsilí s cílem přesvědčit členské státy o tom, že je nutné zásadním způsobem zreformovat vlastní zdroje EU. Skvělým podkladem pro zdůvodnění této nutnosti jsou závěry uvedené ve zprávě Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje;

28.

vyzývá k tomu, aby členské státy zvážily navýšení svých příspěvků do unijního rozpočtu na základě výše svých příjmů vyjádřené pomocí hrubého národního důchodu (HND);

29.

upozorňuje na to, že pokud by byla po vystoupení Spojeného království z EU stanovena výše výdajů odpovídající 1 % HND EU, znamenalo by to roční snížení rozpočtu EU o více než 23 miliardy EUR. VR proto žádá, aby budoucí rozpočet odpovídal přinejmenším 1,3 % HND Evropské unie, a připojuje se tak k postoji Evropského parlamentu v této věci;

Budoucí rozpočet

30.

požaduje, aby byla zjednodušena struktura VFR. Hlavní oblasti financování by měly odrážet priority, jež mají být podporovány a které by měly být snadno identifikovatelné pro občany (například politika soudržnosti, SZP);

31.

vyzývá k tomu, aby byla v příštím VFR zajištěna rovnováha mezi potřebnou flexibilitou a stabilitou při financování oblastí intervence, které jsou pro EU strategicky důležité. V této souvislosti je nezbytné vytvořit odpovídající mechanismus přidělování rezerv, který by umožnil zamezit neodůvodněnému hromadění prostředků a současně stanovit jasná kritéria pro jejich rozdělení. Proto žádá, aby byla vytvořena krizová rezerva pro případ, že by se objevily nové úkoly nebo by nastala nepředvídaná krize, a neprogramová rezerva a aby byly posíleny stávající zvláštní nástroje flexibility;

32.

poukazuje na to, že je nutné zajistit soulad mezi unijními nástroji tak, aby všechny tyto nástroje přispívaly k naplňování cílů EU a usnadňovaly provádění reforem v členských státech;

33.

žádá, aby byly veškeré pokuty vybrané v rámci politiky hospodářské soutěže zahrnuty do rozpočtu EU jakožto účelově vázané příjmy;

34.

zdůrazňuje, že je třeba prosazovat větší doplňkovost a omezit překrývání stávajících finančních nástrojů EU s cílem zajistit větší růst efektivity v budoucím rozpočtu EU. Tato konsolidace by mimoto umožnila zvýšit kritický objem nástrojů financování a napomohla by k transparentnějšímu a snazšímu přístupu k těmto prostředkům;

35.

i nadále se domnívá, že budoucí rozpočet by měl být zaměřen na výsledky. Co se týče provázanosti mezi zdroji EU a koordinací hospodářské politiky v EU, nesouhlasí VR s tím, aby byla politika soudržnosti jednoduše podřízena provádění evropského semestru namísto jejich vzájemného sladění, neboť tato politika má svou vlastní legitimitu, která je zakotvena v evropských Smlouvách. Pokud by navíc tato provázanost měla být zefektivněna začleněním politiky soudržnosti do národních programů reforem, pak by tyto programy musely být z evropské úrovně překoncipovány tak, aby zůstal zachován územní rozměr a aby byl i nadále uplatňován decentralizovaný přístup založený na partnerství (1); VR je rovněž přesvědčen o tom, že pro zefektivnění evropského semestru a zvýšení pocitu odpovědnosti za něj v praxi je naprosto nezbytné, aby do něj byly strukturovaným způsobem jakožto partneři zapojeny místní a regionální orgány s přihlédnutím ke skutečnému rozdělení pravomocí a kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi správy v členských státech EU (2);

Budoucí oblasti financování

36.

navrhuje, aby byl dále podporován místní přístup při provádění politiky EU tím, že bude posílena pozice místní a regionální úrovně a meziregionálních funkčních oblastí jakožto klíčových subjektů při uskutečňování cílů EU v zájmu občanů;

37.

v tomto ohledu opakuje svou výzvu k tomu, aby byl ve struktuře budoucího rozpočtu nadále kladen přednostní důraz na politiku soudržnosti ve prospěch všech regionů EU, a důrazně podporuje iniciativu #CohesionAlliance. Je toho názoru, že tři rozměry soudržnosti (hospodářský, sociální a územní) hrají zásadní roli při prosazování větší hospodářské konvergence v EU, což zajistí, aby byla Evropa integrovanější a měla výraznější sociální aspekt a aby všechny oblasti EU mohly těžit z jednotného trhu. Větší soudržnost a územní odolnost jsou klíčovými faktory, které rozhodují o konkurenčním postavení EU v celosvětovém měřítku;

38.

je přesvědčen o tom, že nový rozpočet musí být více zaměřen na hledání a vytváření trvalých výhod a na lepší využívání potenciálu a zdrojů v oblasti rozvoje. Z tohoto pohledu je politika soudržnosti s to zaručit skutečné a měřitelné výsledky na úrovni EU i na nižších úrovních. Proto je nutné, aby zůstal přinejmenším zachován podíl prostředků, který je na ni vyčleněn v celkovém rozpočtu EU, poněvadž se jedná o politiku vytvářející evropskou přidanou hodnotu;

39.

upozorňuje na nezbytnost, aby byl v rámci politiky soudržnosti i nadále zajištěn dostatek finančních prostředků a aby byl podporován vnitřní rozvoj všech územních celků. Současně poukazuje na to, že je nutné zvýšit flexibilitu této politiky pro místní a regionální orgány, které se přímo a nepřímo podílejí na vynakládání 75 % rozpočtu EU;

40.

vyzývá k tomu, aby byl zachován stávající způsob sdíleného řízení evropských strukturálních a investičních fondů, který zaručuje jejich účinnost a umožňuje nepřetržitý dialog během celého programového období. V tomto ohledu vyzdvihuje zvláštní význam, který v rámci ESI fondů připadá Evropskému sociálnímu fondu (ESF) při provádění evropského pilíře sociálních práv a překonávání sociálních rozdílů v EU. Mimoto žádá, aby se nedílnou součástí budoucích ESI fondů stal Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

41.

požaduje, aby byl na Nástroj pro propojení Evropy, na programy COSME, LIFE, Horizont 2020 a Erasmus+ a na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí i nadále přidělován přiměřený objem prostředků;

42.

upozorňuje na to, že je stále potřebnější, aby byly ve větší míře využívány programy územní spolupráce (přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce) a makroregionální strategie pro posílení konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a sociálního začleňování v Evropě. Tyto programy a strategie mají také vysokou přidanou hodnotu pro utváření společné evropské identity;

43.

poukazuje na to, že je nutné vynakládat více prostředků na výzkum a inovace, které mají zvlášť velký dopad na hospodářský růst, produktivitu a konkurenceschopnost EU;

44.

znovu vyzývá k zajištění spravedlivé, udržitelné a solidární zemědělské politiky (3), na niž bude vyčleněn dostatečně vysoký rozpočet, aby mohla sloužit zemědělcům, regionům, spotřebitelům a občanům. Výbor doporučuje, aby byly regulovány zemědělské trhy s cílem předejít nákladným krizím v tomto odvětví a aby byla zavedena maximální výše přímých plateb pro jednotlivé zemědělské podniky, což by umožnilo ušetřit prostředky v prvním pilíři SZP. Odmítá záměr zavést spolufinancování přímých plateb ze strany členských států. Převedení SZP zpět na vnitrostátní úroveň by negativně postihlo zemědělství v mnoha členských státech EU. Výbor se vyslovuje pro posílení druhého pilíře, aby bylo zaručeno, že budou venkovské oblasti moci provádět odpovídající opatření v oblasti rozvoje, a mimoto žádá zajištění větších možností, aby mohly členské státy převádět prostředky z prvního pilíře do druhého;

45.

domnívá se, že kromě jednotné společné zemědělské politiky je důležité zohledňovat venkovský rozměr ve všech evropských politikách v plném souladu s uskutečňováním cíle územní soudržnosti v EU. Potřeby venkovských oblastí totiž zdaleka přesahují možnosti politiky rozvoje venkova v rámci SZP, jak ukázala studie VR o evropském rozpočtu vyčleněném na venkovské oblasti. Proto je nutné, aby byl venkovský rozměr lépe zohledněn v příští generaci strukturálních fondů, přičemž je třeba vycházet z přijetí evropského programu pro venkov;

46.

opakuje svou výzvu k vytvoření fiskální kapacity, který by skýtala jednak pobídky k provádění strukturálních reforem v členských státech, jejichž rozsah by měl být určován na základě jejich evropské přidané hodnoty, a jednak prozatímní schopnost tlumit asymetrické hospodářské otřesy. Tato kapacita musí sloužit jako doplněk nástrojů politiky soudržnosti a musí být těsněji provázána s dodržováním široce pojímaného regulačního rámce EU a s pokroky v oblasti konvergence, aniž by odebrala prostředky vlastní politice soudržnosti. Je i nadále přesvědčen o tom, že fiskální kapacita musí podléhat společnému rozhodování s plným zapojením Evropského parlamentu a provádění na úrovni hospodářské a měnové unie a že by k ní měly mít – při respektování zásady dobrovolnosti – zaručen přístup i členské státy mimo eurozónu;

47.

připomíná rovněž, že nesouhlasí s tím, aby fiskální kapacita eurozóny měla podobu rozpočtové položky pro eurozónu v rozpočtu EU, dokud v současnosti stanovená maximální výše vlastních zdrojů činí 1,23 % HND EU, poněvadž tento návrh by přinesl buď to, že by na fiskální kapacitu nebyly k dispozici dostatečné prostředky, aby mohla plnit stabilizující funkci, nebo že by hrozilo automatické vytěsňování („crowding out“) ve vztahu k financování politik Unie, jako jsou ESI fondy;

48.

připomíná svou výzvu, aby byla v následujícím víceletém finančním období při vytváření nové generace evropských strukturálních a investičních fondů zahrnuta opatření doplňující HDP, která umožní přizpůsobit míru spolufinancování podle kategorie regionu skutečným výdajům vynaloženým v rámci spolufinancovaných operací, nebo aby byl umožněn rozsah programování na základě způsobilosti akcí na územích ležících v rozvinutějších regionech, které mají náležité územní a sociálně-demografické podmínky. Při přidělování prostředků EU by měly být na základě dalších jednotných a soudržných kritérií více zohledňovány demografické výzvy na regionální a místní úrovni, dopady globalizace a další zvláštní výzvy (například sociální, environmentální, geografické a přírodní);

49.

je přesvědčen o tom, že hospodářský růst nemůže být doprovázen nerovnostmi a sociálním vyloučením, a připomíná, že článek 9 SFEU po EU požaduje, aby ve všech svých politikách a činnostech zaručila přiměřenou sociální ochranu;

50.

připomíná, že hledisko rovnosti žen a mužů zdaleka není začleňováno do všech oblastí politiky. Z tohoto důvodu vyzývá Evropskou komisi, aby ve všech částech VFR uplatňovala metodiku genderového rozpočtování;

51.

je toho názoru, že je třeba věnovat větší pozornost rozvojové pomoci, především pak celosvětovému problému, který představuje uprchlická a migrační krize;

Možné scénáře

52.

opětovně vyjadřuje svůj nesouhlas se scénáři budoucího vývoje („pokračování v dosavadní praxi“, „dělat méně společně“, „někteří dělají více“, „zásadní přepracování“), které by omezily nebo zcela eliminovaly hlavní dlouhodobé investiční politiky, tj. politiku soudržnosti a společnou zemědělskou politiku. Je skutečně nezbytné zabránit vícesměrné Evropě a předem posoudit územní dopad jednotlivých scénářů;

53.

upozorňuje na to, že většina scénářů se zaměřuje na posílení růstu HDP, a nikoli na zajištění územní, hospodářské a sociální soudržnosti, což může mít pro budoucnost EU nepříznivé důsledky;

54.

poukazuje na to, že z navrhovaných variant je nejlepší scénář č. 5 („dělat mnohem více společně“), který je z hlediska obyvatel měst a regionů nejatraktivnější. Je třeba podniknout kroky s cílem zajistit, aby všechny členské státy akceptovaly radikální navýšení rozpočtu EU a zavedení nových vlastních zdrojů;

Závěrečné připomínky

55.

zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec na období po roce 2020 by měl být jednak prozíravý a jednak flexibilní, aby bylo možné zachovat jeho strategické zaměření a jistotu plánování pro místní a regionální orgány a reagovat na případné krize a zamezit vytváření fondů ad hoc mimo VFR;

56.

opětovně vyzývá k tomu, aby byly ve všech oblastech politiky uplatňovány zásady partnerství, víceúrovňové správy a subsidiarity a aby byla podněcována spolupráce mezi všemi složkami společnosti s cílem vytvořit demokratičtější EU, jež bude požívat důvěry všech občanů.

V Bruselu dne 1. února 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Viz stanovisko VR Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – Směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020, které bylo přijato dne 12. května 2017.

(2)  Viz stanovisko VR Zlepšit řízení evropského semestru – kodex chování pro zapojení místních a regionálních orgánů, které byl přijato dne 11. května 2017.

(3)  Viz stanovisko VR Společná zemědělská politika po roce 2020, které bylo přijato dne 12. července 2017.


Top