Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52017IR1038

Stanovisko Evropského výboru regionů — SZP po roce 2020

OJ C 342, 12.10.2017, p. 10–19 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/10


Stanovisko Evropského výboru regionů — SZP po roce 2020

(2017/C 342/02)

Zpravodaj:

Guillaume Cros (FR/SES), místopředseda rady regionu Okcitánie

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR)

I.   OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

1.

je potěšen tím, že se Evropská komise rozhodla zapojit Evropský výbor regionů do předběžných úvah o SZP po roce 2020, a poukazuje na to, že zemědělství, potravinářství a venkovské oblasti čelí vážným problémům, kvůli nimž je nutné SZP zreformovat;

2.

zdůrazňuje, že SZP hraje a musí i nadále hrát zásadní úlohu v evropském projektu. V rámci probíhajícího přezkumu zůstávají plně v platnosti cíle, které byly stanoveny v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie;

3.

poznamenává, že zemědělství je v EU druhým největším průmyslovým odvětvím co do počtu pracovních míst, neboť zaměstnává 22 milionů zemědělců a 44 milionů lidí v ostatních fázích zemědělsko-potravinářského řetězce, přičemž zajišťuje dodávky potravin nejvyšší kvality za dostupné ceny pro 500 milionů Evropanů. Vliv zemědělství na zaměstnanost je ještě větší, vezmeme-li v potaz výrobu, opravy a prodej zemědělských strojů a výrobu a prodej zemědělských vstupů;

4.

vyzývá k tomu, aby byla ze SZP učiněna spravedlivá, udržitelná, solidární a kvalitní zemědělská politika, která bude sloužit zemědělcům, územním celkům, spotřebitelům a občanům. Domnívá se, že pouze silná společná evropská politika v oblasti zemědělství a potravin může zaručit potravinové zabezpečení v Evropě a dynamický rozvoj venkovských oblastí;

5.

poukazuje na to, že hlavními aktéry a příjemci SZP jsou zemědělci a chovatelé hospodářských zvířat. Bez jejich přispění není možné provádět opatření, pomocí nichž se má dosáhnout vytyčených cílů. SZP musí zohledňovat jejich úlohu a zapojení a zejména to, že zemědělské a chovatelské podniky musí být hospodářsky udržitelné, aby byly schopny zajišťovat důstojné životní podmínky a současně aby byla zachována životaschopnost venkovských oblastí s přiměřenou úrovní zaměstnanosti;

6.

domnívá se, že při koncipování budoucí SZP bude nutné zohlednit evropské spotřebitele. Informování o přínosech SZP, potravinové zabezpečení a ochrana životního prostředí jsou výzvy, které by měli evropští spotřebitelé sdílet;

7.

je přesvědčen, že v zájmu toho, aby se práce v zemědělství stala atraktivní a bylo zajištěno bezpečné a kvalitní evropské zemědělství, by regulované trhy umožnily lépe odměňovat zemědělce díky tomu, že by byly využívány veřejné a soukromé řídicí nástroje a opatření, jež stabilizují ceny zemědělských produktů a zamezují nekalým obchodním praktikám. Je nezbytné posílit postavení zemědělců oproti jiným subjektům řetězce;

8.

je si vědom toho, že přetrvání SZP je podmíněno hospodářskými, sociálními, environmentálními, územními a mezinárodními faktory. Evropské zemědělství má významné kvality, které jsou základem jeho konkurenceschopnosti. Těmito kvalitami jsou inovativnost, silná logistika a infrastruktura, velká rozmanitost, zemědělské oblasti s významnými přírodními, kulturními a historickými prvky, četné rodinné podniky a vysoce rozvinutý podnikatelský duch, a také výrobky vyrobené podle přísných environmentálních a hygienických předpisů. Všechny tyto kvality skýtají potenciál, který je třeba ve větší míře využít prostřednictvím cílené SZP v zájmu dalšího posílení zemědělství a venkovských oblastí;

9.

je přesvědčen, že je naléhavě nutné SZP zreformovat, aby více odpovídala očekáváním občanů a legitimizoval se její rozpočet v situaci, kdy je tento rozpočet v souvislosti se scénářem stálých rozpočtových prostředků středem zájmu;

10.

je přesvědčen o tom, že úspěch SZP je založen na jednotnosti a že v budoucnu nesmí dojít k jejímu opětovnému převedení na vnitrostátní úroveň, a doufá, že budou posíleny regiony v souladu se zásadou subsidiarity. SZP musí zůstat společnou politikou a současně musí být flexibilní, aby bylo možné zohledňovat různou situaci v oblasti zemědělství, zejména ve středomořských a v nejvzdálenějších regionech;

11.

upozorňuje Evropskou komisi na to, že se zvyšuje povědomí spotřebitelů o místně vyrobených a kvalitních potravinách, které se prodávají za spravedlivé ceny, respektují normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, mají výraznou environmentální i sociální hodnotu a vytvářejí pracovní místa a přidanou hodnotu. To se projevuje také nárůstem poptávky;

12.

má za to, že je třeba posilovat a podporovat sledovatelnost způsobů produkce potravin, která je zárukou bezpečnosti pro spotřebitele a výrobce;

13.

zdůrazňuje, že nedostatečná ekonomická atraktivita povolání zemědělce v řadě výrobních odvětví a pododvětví zhoršuje věkovou strukturu v tomto sektoru, která výrazně ztěžuje předávání zemědělských podniků dalším generacím (1). Domnívá se, že nedostatek mladých lidí, kteří by se věnovali zemědělství, představuje hrozbu pro zachování rodinných zemědělských podniků v Evropě a pro životaschopnost venkovských oblastí. Má za to, že je mimořádně důležité zavést opatření, která podpoří vstup mladých zemědělců do tohoto sektoru;

14.

podotýká, že ačkoli byly na SZP vyčleněny značné prostředky, provází ji výrazný úbytek pracovních míst v zemědělství (v letech 2007 až 2013 klesl počet zemědělských podniků v Evropě o 20 %). Poukazuje na to, že podíl rozpočtu SZP se v posledních 30 letech snížil ze 75 % rozpočtu EU na 40 %;

15.

připomíná, že SZP musí podporovat zemědělskou produkci, jak je stanoveno ve Smlouvě, a to tím, že zemědělcům umožní, aby své příjmy čerpali především z trhu, při zajištění přiměřených a odůvodněných cen pro evropské občany a spotřebitele. Zdůrazňuje, že řada studií prokázala, že SZP přispěla k soustředění zemědělské produkce v některých regionech na úkor regionů jiných, což je v rozporu s evropským cílem územní soudržnosti;

16.

domnívá se, že SZP musí zohledňovat různé zemědělsko-klimatické podmínky v Evropě, zejména ve znevýhodněných oblastech, jako je například zemědělství na loukách v kopcovitém terénu, zemědělství v horských oblastech, zemědělství ve Středomoří a v severských a nejvzdálenějších regionech. SZP musí brát v potaz úlohu, kterou plní při ochraně území a půdy, podpoře zachování venkovských komunit a jejich kulturních hodnot a při udržení aktivního sociálního systému v těchto regionech;

17.

připomíná, že navzdory výtkám Evropského účetního dvora je veřejná podpora i nadále velmi nerovným způsobem rozdělována mezi jednotlivé zemědělské podniky a členské státy. Poukazuje na to, že přidělování přímých plateb na základě plochy mělo za následek, že se podstatně zvýšila koncentrace zemědělské půdy a přímých plateb, i když by tyto platby měly ve větší míře zohledňovat rozmanitost modelů zemědělství, výši příjmů, vytvořenou přidanou hodnotu a počet pracovních míst a zajistit, aby byla ve všech regionech zachována zemědělská činnost;

18.

podotýká, že mnoho zemědělců má velmi nízký příjem nacházející se pod hranicí chudoby a že je to v rozporu s cílem Římské smlouvy „zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva“ (článek 39) a že je nezbytné zabezpečit zemědělské příjmy (ceny, přímé platby);

19.

domnívá se, že podpora v rámci SZP by měla být určena pouze výrobcům, kteří skutečně provozují zemědělskou činnost, a že by neměly být podporovány neaktivní podniky, ve kterých je zemědělský příjem pro jejich majitele nepodstatný;

20.

poukazuje na to, že zemědělci jsou příliš často nuceni prodávat své produkty za ceny nižší, než jsou jejich výrobní náklady, a dostávají se do spirály snižování nákladů a snižování cen;

21.

podporuje závěry pracovní skupiny Evropské komise pro zemědělské trhy z listopadu 2016 a vyzývá Evropskou komisi, aby předložila legislativní návrh zaměřený na boj proti nekalým obchodním praktikám;

22.

poukazuje na to, že vývoz genetických zdrojů EU, především pak živočišných plemen, přispívá ke genetické erozi u důležitých původních plemen, zejména ve třetích zemích, a je v rozporu s cílem OSN č. 15 v oblasti udržitelného rozvoje spočívajícím v ochraně biologické rozmanitosti, obzvláště v případě genetických zdrojů s dopady na zabezpečení potravin;

23.

je toho názoru, že regulace trhů, jak prokázala studie VR k programu pro posílení odpovědnosti trhů v odvětví mléka a mléčných výrobků, je pro řadu odvětví účinnější a méně nákladná než následné zavádění krizových opatření, a umožnila by tudíž lepší využívání rozpočtu SZP;

24.

domnívá se, že systémy pojištění příjmu by mohly přinést větší prospěch pojišťovnám než zemědělcům a v případě prudkého poklesu cen přijít daňové poplatníky draho, aniž by vyřešily problém kolísání cen. Žádá, aby byl prozkoumán a vyhodnocen systém pojištění, který byl zaveden v USA. Měl by být posouzen zvláštní případ nejvzdálenějších regionů, které mají specifické tržní podmínky;

25.

domnívá se, že je nezbytný jasný a stabilní legislativní rámec, který zemědělcům a chovatelům hospodářských zvířat zaručí potřebnou právní jistotu, aby mohli přijímat střednědobá a dlouhodobá podnikatelská rozhodnutí;

26.

zdůrazňuje, že EU, jež se stala předním světovým dovozcem a vývozcem potravin, posílila svou závislost na třetích zemích a vytvořila si obchodní politiku, která je v rozporu s jejími cíli v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

27.

poukazuje na to, že stále větší množství zemědělských produktů, které se dříve vyráběly v Evropě, je dováženo ze zemí s levnou pracovní silou, což představuje značnou konkurenční nevýhodu z hlediska cen potravin vyrobených v EU;

28.

poukazuje dále na to, že vývoz z EU má pro ekonomiku pozitivní důsledky, pokud jde o zemědělské a potravinářské výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jež přinášejí příjmy a vytvářejí pracovní příležitosti v evropském zemědělství a zemědělsko-potravinářském odvětví;

29.

poznamenává, že družstva, organizace výrobců a některé formy integrace výrobců mohou hrát v zemědělsko-potravinářských odvětvích klíčovou úlohu, jelikož zemědělcům umožňují koncentrovat dodávky, snižovat náklady, poskytovat řadu služeb a posilovat své postavení v rámci potravinového řetězce;

30.

podotýká, že vývoz přebytků z Evropy (sušené mléko, kuřata, rajčatový koncentrát atd.) za ceny nižší, než jsou výrobní náklady v Evropě a výrobní náklady v Africe, snižuje výrobní kapacitu afrických zemí a podněcuje venkovské obyvatelstvo k emigraci, v rozporu se závazkem EU zohledňovat v rámci „soudržnosti politik ve prospěch rozvoje“ cíle udržitelného rozvoje, které přijala Organizace spojených národů v roce 2015. Poznamenává rovněž, že Evropská unie je největším dovozcem potravin z rozvojových zemí, díky čemuž v těchto zemích vznikají pracovní příležitosti v zemědělsko-potravinářském odvětví. Konstatuje však, že evropský dovoz (ovoce, zeleniny, jehněčího masa atd.) za ceny nižší, než jsou výrobní náklady v Evropě, snižuje výrobní kapacitu v EU a může přinášet rizika z hlediska bezpečnosti potravin;

31.

poukazuje na to, že ceny zemědělských produktů v Evropě jsou stále častěji spojeny s nejnižšími cenami nabízenými na světovém trhu a evropští zemědělci jsou tudíž vystaveni větší konkurenci, přestože musejí dodržovat přísnější environmentální a zdravotní normy;

32.

zdůrazňuje, že přidaná hodnota práce v zemědělské produkci byla do značné míry přenesena do předcházejících a navazujících odvětví a zemědělci mají často příliš slabé postavení oproti zemědělskému průmyslu a distributorům. Je nezbytná lepší koordinace v rámci řetězce mezi zemědělským, zemědělsko-potravinářským a komerčním odvětvím, která povede k lepšímu rozdělení marží;

33.

podotýká, že venkovské oblasti zůstávají pozadu za oblastmi městskými a tyto nerovnosti jsou o to znepokojivější, že se neustále zvětšují, zejména z toho důvodu, že se zrychlil rozvoj velkých a hlavních měst (2);

34.

vyjadřuje politování nad tím, že stále rychleji ubývá biologická rozmanitost v zemědělství a ve volné přírodě, což ohrožuje odolnost našich zemědělských systémů a přírodních oblastí;

35.

je znepokojen tím, že eroze a znehodnocování půdy způsobené ne příliš udržitelnými zemědělskými postupy ohrožuje úrodnost půdy a že se v důsledku stále častějšího využívání zemědělské půdy k jiným účelům ztrácí prostor, který je nezbytný pro potravinové zabezpečení v Evropě;

36.

podotýká, že některé podzemní vody a řeky jsou znečištěny zemědělskou činností a že jsou někdy nadměrně využívány k zavlažování;

37.

zdůrazňuje, že globální oteplování již má na zemědělství výrazný dopad, v důsledku čehož je o to naléhavější změnit způsoby produkce;

38.

zdůrazňuje, že je nutné investovat do digitálních inovací, které mohou mít pozitivní dopad na udržitelnost, bezpečnost potravin, účinné využívání zdrojů, snižování množství odpadu, krátké řetězce atd. Současně upozorňuje na to, že je nutné důkladně posoudit hospodářské a sociální důsledky těchto kroků pro rodinné zemědělské podniky, a vyjadřuje znepokojení nad možným využíváním dat velkého objemu soukromými firmami, v důsledku čehož by se zemědělské podniky mohly ocitnout pod technickou a finanční kontrolou;

39.

poukazuje na to, že v souvislosti s rozhodnutím Spojeného království vystoupit z Evropské unie hrozí, že bude na SZP k dispozici méně prostředků a že EU přijde o trhy ve Spojeném království. Vybízí Spojené království a EU, aby zachovaly úzkou obchodní spolupráci v oblasti zemědělství a potravinářství;

40.

připomíná, že podíl rozpočtu EU, který je určen na zemědělství – třebaže v roce 2014 činil pouze 0,70 % evropského HDP – je postačující jen k tomu, aby byla vytvořena skutečná společná evropská politika, jež má strategický význam pro potravinové zabezpečení. V případě rozvoje venkova a druhého pilíře však prostředky v řadě oblastí nedosahují dostatečné výše. Poukazuje na to, že bude nezbytné zohlednit v budoucím rozpočtu nové cíle SZP;

41.

odmítá myšlenku spolufinancování prvního pilíře SZP, které by zpochybnilo skutečnost, že SZP je jedinou integrovanou politikou EU, fakticky by SZP opětovně převedlo na vnitrostátní úroveň a znevýhodnilo zemědělství nejchudších států EU, které jsou ve větší míře závislé na evropských finančních prostředcích;

42.

podotýká, že výdaje na veřejné zdraví zapříčiněné některými způsoby stravování, které podporují vznik obezity, cukrovky atd., a některými zemědělskými postupy (nadměrné používání antibiotik v některých chovech, koktejl pesticidů atd.) jsou mnohem vyšší, než je rozpočet SZP. Vyzývá k užší koordinaci zemědělských a potravinových politik;

43.

doporučuje informovat o potravinách, které jsou součástí zdravé stravy, jako je středomořská strava, a podporovat jejich konzumaci pomocí zvláštních programů na podporu vína, ovoce, zeleniny a včelařství a zvýšením kvality a přidané hodnoty jejich produkce;

44.

připomíná, že s ohledem na zvláštní rysy nejvzdálenějších regionů a skutečnost, že do těchto regionů nelze převést evropský model zemědělství, umožňuje článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) Radě výslovně přijímat konkrétní opatření určená k uzpůsobení právních předpisů EU (včetně SZP) pro jejich uplatňování v nejvzdálenějších regionech. V tomto kontextu musí SZP po roce 2020 zachovat odlišný přístup k nejvzdálenějším regionům, a sice tak, že se provedou nezbytná uzpůsobení EZFRV, programu POSEI, státní podpory a jiných zavedených nástrojů;

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

45.

navrhuje zaměřit budoucí evropskou politiku v oblasti zemědělství po roce 2020 na následující cíle, pro něž do značné míry panuje shoda:

a)

považovat tuto politiku i nadále za klíčovou politiku evropského projektu;

b)

pokračovat v plnění cílů stanovených v SFEU a vyčlenit na ně odpovídající finanční prostředky;

c)

vytvořit udržitelné a prosperující zemědělství, které se bude opírat o rozmanitost venkovských oblastí;

d)

zajistit potravinové zabezpečení pro obyvatelstvo žijící na evropském území za spravedlivé ceny;

e)

dodávat zdravou, výživnou, pestrou a kvalitní stravu díky tomu, že se bude podporovat rozvoj a upevňování místních řetězců a bude věnována zvláštní pozornost opatřením v rámci boje proti plýtvání potravinami a sociální solidaritě;

f)

uplatňovat zásady oběhového hospodářství a biohospodářství s cílem umožnit ve venkovském prostředí ekonomicky ziskové aktivity;

g)

stabilizovat trhy a posílit postavení zemědělců na trhu;

h)

zaručit zemědělcům odpovídající životní úroveň, a to zejména prostřednictvím spravedlivých a dostatečně stabilních příjmů;

i)

zajistit kontinuitu u co největšího počtu zemědělských podniků v dalších generacích, což je zárukou dynamického rozvoje venkovských oblastí, a to tím, že budou podporováni obzvláště mladí zemědělci;

j)

zajistit přístup k financování, předávání poznatků, odbornou přípravu a snížení administrativních překážek;

k)

nedestabilizovat zemědělské ekonomiky třetích zemí;

l)

zaměřit veškeré způsoby zemědělské produkce na postupy, které pečují o zdraví zemědělců i spotřebitelů a současně chrání zemědělské genetické zdroje, životní prostředí, zejména vodstvo, zvyšují biologickou rozmanitost ve volné přírodě a v zemědělství, respektují dobré životní podmínky zvířat a omezují globální oteplování;

m)

udržovat a chránit v průběhu času zemědělskou půdu z kvantitativního hlediska tím, že se bude rozhodně zamezovat záboru půdy, a zvyšovat její kvalitu, úrodnost a biologickou rozmanitost díky šíření vhodných zemědělských postupů;

n)

zviditelnit původní produkty (chráněná označení původu, chráněná zeměpisná označení) či jiné režimy jakosti, a tím vytvořit přidanou hodnotu pro řetězec i dané území, díky čemuž budou zachovány při životě místní výrobní systémy a přispěje se k propagaci venkovské identity a kulturního a gastronomického dědictví;

o)

spravedlivěji rozdělovat veřejné prostředky v rámci SZPP (společné zemědělské a potravinové politiky) mezi jednotlivé zemědělské podniky a členské státy podle objektivních a nediskriminačních kritérií, na základě jejich schopnosti přispět k cílům udržitelného rozvoje EU (a to i prostřednictvím urychlení konvergence přímých plateb mezi členskými státy);

p)

uplatňovat zásadu proporcionality na systém kontroly, který se vztahuje na zemědělce;

q)

posílit druhý pilíř SZP, který je zaměřen na zlepšení životních podmínek ve venkovských oblastech a na zvýšení jejich celkové konkurenceschopnosti;

r)

podporovat hospodářský, sociální a environmentální rozvoj všech venkovských oblastí;

s)

čelit výzvám v podobě vylidňování a stárnutí obyvatelstva rozsáhlých oblastí ve venkovském prostředí, které jsou důsledkem nedostatečných životních a pracovních příležitostí, zejména pro mladé lidi a ženy;

46.

poukazuje na to, že v důsledku složitosti SZP je pro jednotlivé podnikatele a zemědělce obtížné či dokonce riskantní podávat žádosti o subvence a že je naprosto nezbytné SZP zjednodušit, aby byla i nadále akceptována a zůstala atraktivní. Je třeba tento proces zjednodušit a zrychlit, zejména u operací s nízkou hodnotou, a racionalizovat také administrativní zátěž;

47.

přeje si, aby byly na SZP i nadále vyčleňovány prostředky v dostatečné výši, v souladu se zásadami definovanými v evropských Smlouvách a s jejím postavením jediné integrované politiky Evropské unie, aby bylo možné uspokojovat potřeby evropského zemědělství a venkovských oblastí a jejich komunit a reagovat na požadavky společnosti;

48.

poukazuje na to, že zemědělství může vyřešit mnohé z výše uvedených úkolů týkajících se klimatu, energetiky, produkce potravin a biologické rozmanitosti. Za tímto účelem je však zapotřebí finančně podporovat technologické iniciativy a inovativní řešení podnikatelského či kooperativního charakteru s cílem uspíšit transformaci;

49.

upozorňuje na to, že v případě přímých plateb a plateb na plochu je nutné zaměřit prostředky hlavně na malé a rodinné zemědělské podniky a současně upřednostňovat finanční řešení pro velké podniky, jichž se dotýká horní omezení podpory;

50.

žádá Evropskou komisi, aby důkladně posoudila výsledky stávající SZP z hlediska naplňování cílů, které pro ni byly stanoveny v evropských Smlouvách, co se týče příjmů v zemědělství a stabilizace trhů;

51.

doporučuje zakročit proti kolísání cen zemědělských produktů, poskytnout zemědělcům tržně dané příležitosti k výdělku a zvýšit spravedlnost potravinových řetězců (3);

52.

žádá, aby bylo zachováno zacházení, které bylo na základě článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie přiznáno zemědělství v nejvzdálenějších regionech v rámci programu POSEI, jak uvedla Evropská komise ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě COM(2016) 797 ze dne 15. prosince 2016;

53.

žádá, aby byla posílena podpora vinařství, pěstování oliv a chovu hospodářských zvířat ve velmi svažitém terénu či v horských oblastech a ve znevýhodněných oblastech s nízkými výnosy a nejvzdálenějších regionech, a také podpora těch druhů zemědělské činnosti, které přispívají ke zvýšení biologické rozmanitosti na horských loukách a pastvinách;

54.

žádá, aby EU soustředila veškerý svůj vliv předního světového dovozce a vývozce potravin na změnu pravidel mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty (WTO, 1994) tak, aby byly nastoleny spravedlivější a solidárnější obchodní vztahy. Poukazuje na to, že evropské zemědělství čelí problému kolísání cen, a naléhavě žádá Evropskou komisi, aby zvážila opatření ke zmírnění rizik plynoucích z vyšší míry působení světového trhu;

55.

je toho názoru, že přístup, v jehož rámci jsou příjmy v zemědělství ve větší míře založeny na trhu než na subvencích, může posílit ekonomické uznání povolání zemědělce a tím i jeho atraktivitu. Za tímto účelem doporučuje, aby EU regulovala své zemědělské trhy s cílem zabránit nedostatkům a přebytkům a ustálit ceny zemědělských produktů na uspokojivé výši;

56.

navrhuje zavést systém ročních preventivních úspor, které by se v případě neúplného vyčerpání převáděly na další rok (4);

57.

vyzývá EU, aby zajistila rovné podmínky v rámci dvoustranných obchodních dohod a partnerství uzavíraných se třetími zeměmi. V tomto ohledu se domnívá, že povinnost přestat vyvážet zemědělské a potravinářské produkty za ceny nižší, než jsou průměrné výrobní náklady v Evropě, díky státní podpoře je spojena s právem chránit evropskou produkci před příliš levnými dovozy, které ničí její výrobní kapacitu nebo neodpovídají normám vztahujícím se na výrobky vyrobené v Evropě;

58.

zdůrazňuje význam krátkých regionálních a místních řetězců, jednak protože jsou environmentálně udržitelnější díky menšímu znečištění způsobenému dopravními prostředky, jednak protože podporují zemědělství, jež vyzdvihuje typickou kvalitu, tradice a hospodářské a kulturní dědictví;

59.

žádá, aby EU přezkoumala kapitoly dvoustranných dohod se třetími zeměmi o volném obchodu či o hospodářském partnerství týkající se zemědělství, na něž by měly být vyčleněny odpovídající prostředky a v nichž by měl být kladen přednostní důraz na rodinné zemědělské podniky, které zaměstnávají velké množství lidí a zaměřují se především na místní a regionální trhy a na krátké dodavatelské řetězce. Mimoto žádá, aby EU náležitě zohlednila zájmy unijního zemědělství v obchodních dohodách s cílem minimalizovat hrozby pro evropskou produkci, a to tím, že sestaví strategický seznam výrobků, jež mohou být vystaveny nadměrnému tlaku. Požaduje, aby se těmto výrobkům, jichž se může liberalizace dotknout, dostalo v obchodních dohodách zvláštního a odlišného zacházení;

60.

doporučuje přezkoumat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže tak, aby veškeré subjekty daného odvětví, včetně spotřebitelů a veřejných orgánů, mohly rozhodnout o spravedlivém rozdělení přidané hodnoty a marží v rámci celého hodnotového řetězce a aby zemědělci mohli získat spravedlivější pozici v potravinovém řetězci a posílit své postavení na trhu;

61.

vybízí k přezkoumání evropských právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek v sektoru hromadného stravování, do nichž je třeba zahrnout doložku o místním původu dodávaných potravin, a vyzývá rovněž k tomu, aby mezi místními a regionálními orgány probíhala intenzivnější výměna osvědčených postupů s cílem podpořit místní potraviny a místní trh pro ekologickou zemědělskou produkci a drobné zpracování, které ve venkovských oblastech zajišťují pracovní místa;

62.

požaduje, aby byl výzkum v oblasti zemědělství a venkova financovaný z evropského rozpočtu a ze strany EIB soustředěn zejména na:

a)

udržitelnou účinnost výrobních procesů a zemědělských podniků;

b)

kvalitní způsoby produkce, které jsou šetrné k životnímu prostředí, agroekologii;

c)

obnovení úrodnosti znehodnocené zemědělské půdy a biologické rozmanitosti;

d)

sociální inovace ve venkovských oblastech — místní veřejné služby pro způsoby zemědělské produkce, drobné zpracování a místní distribuci zemědělských produktů;

e)

technické inovace, které posilují autonomii a odolnost zemědělských podniků;

f)

udržitelné obhospodařování lesů;

g)

zemědělské postupy, které zamezují globálnímu oteplování;

h)

dobré životní podmínky zvířat a udržitelná řešení v oblasti chorob rostlin a zvířat;

i)

technologické aplikace sloužící ke kontrolám na místě s cílem zjednodušit metody a zvýšit jejich účinnost;

63.

vyzývá k tomu, aby se od přímých plateb na hektar přešlo na přímé platby na hektar v omezené výši a uzpůsobené podle počtu zemědělských pracovníků – tj. aktivních zemědělců, a to s cílem:

a)

zachovat a rozvíjet zemědělství v oblastech, které jsou ze zemědělského a klimatického hlediska znevýhodněny, zejména v horských oblastech, v nichž jsou vyšší náklady na produkci, nebo v geograficky znevýhodněných oblastech, jako jsou nejvzdálenější regiony;

b)

podpořit drobné rodinné zemědělské podniky, které mají často příliš malý objem produkce na to, aby si zabezpečily dostatečné příjmy ze zemědělské činnosti, jež jsou však důležité pro oživení venkovských oblastí, přičemž je třeba zdůraznit, že větší podpora na první hektary má mimořádný význam pro malé zemědělské podniky, zejména v zemědělství provozovaném v horských oblastech;

c)

podpořit zakládání zemědělských podniků mladými zemědělci;

d)

podpořit ve všech regionech postupný přechod na takové způsoby produkce, jež budou odolnější, autonomnější, budou vyžadovat menší vstupy, nebudou používat chemické pesticidy, budou chránit zdraví a budou omezovat globální oteplování, napomáhat biologické rozmanitosti, zlepšovat kvalitu vody a brát ohled na dobré životní podmínky zvířat;

e)

zintenzivnit rozvoj ekologického zemědělství;

f)

posílit zemědělství v oblastech s vysokou environmentální hodnotou;

g)

podpořit využívání původních plemen a druhů s cílem podpořit řemeslné a specializované potravinářské výrobky s vysokou přidanou hodnotou;

h)

podpořit rozvoj kvalitních územních řetězců s vysokou přidanou hodnotou;

64.

vyzývá k tomu, aby byly v rámci ekologizace postupně posilovány postupy, které jsou prospěšné pro klima a životní prostředí, prostřednictvím:

a)

střídání plodin, včetně luštěnin, aby byl chov hospodářských zvířat v Evropě méně závislý na dovozu rostlinných bílkovin a aby se snížilo používání dusíkatých hnojiv, která jsou velmi náročná na spotřebu energie a způsobují vysoké emise skleníkových plynů;

b)

zachování zákazu obdělávání trvalých travních porostů, čímž se podpoří ukládání uhlíku v půdě a biologická rozmanitost;

c)

zachování ploch důležitých z ekologického hlediska, na nichž se nesmí nic pěstovat a nesmí se používat přípravky na ochranu rostlin, což přispěje k zastavení úbytku biologické rozmanitosti. V omezené míře však bude povolena extenzivní pastva, která přispívá k obohacení půdy a přináší prospěch chovatelům hospodářských zvířat;

d)

zpřístupnění specifických nástrojů umožňujících předejít rizikům souvisejícím se změnou klimatu;

e)

zavedení kompenzační podpory, jež bude snadno dostupná a bude pobízet k dodatečným závazkům v oblastech sítě Natura 2000 v případě dodatečných závazků souvisejících s biologickou rozmanitostí, v oblastech s vysokou přírodní hodnotou a v oblastech, v nichž se vyskytují velké chráněné šelmy;

f)

dalších ekologizačních opatření na regionální úrovni;

65.

v zájmu respektování práv pracovníků v zemědělství doporučuje, aby byly v budoucnu snižovány přímé platby těm zemědělským podnikům, které nedodržují sociální normy platné v příslušném členském státě;

66.

žádá, aby byl posílen druhý pilíř SZP a aby bylo přiděleno více finančních prostředků na rozvoj venkova. Dále žádá větší míru subsidiarity, aby členské státy mohly provádět finanční převody z prvního do druhého pilíře;

67.

upozorňuje na to, že k uskutečňování cílů SZP na místní a regionální úrovni významným způsobem přispívá strategie komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD) a iniciativa LEADER, a proto doporučuje, aby na ně bylo v rámci vnitrostátních a regionálních programů pro provádění SZP vyčleněno až 20 % prostředků určených na provádění druhého pilíře;

68.

opakuje, že členské státy a regiony by měly mít větší pravomoc regulovat zemědělskou půdu a stanovit příslušná omezení zejména za účelem řešení problému zabírání a koncentrace půdy v Evropě, který omezuje možnosti mladých zemědělců zakládat zemědělské podniky (5);

69.

naléhavě žádá, aby byla na rozvoj venkovských oblastí vyhrazena dostatečná část finančních prostředků navýšením Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), aby byl zajištěn harmonický a integrovaný rozvoj těchto oblastí, včetně zajištění místní infrastruktury, podpory malých a středních podniků, obnovy vesnic a větší hospodářské diverzifikace;

70.

doporučuje EU, aby věnovala zvláštní pozornost nejvzdálenějším regionům, kde má zemědělství zásadní význam pro vytváření pracovních míst, generování bohatství a podporu rozvoje zemědělsko-potravinářského průmyslu, výzkumu a inovací, zachování kvalitních oblastí podléhajících územnímu plánování a jejich propagace a také pro boj proti změně klimatu;

71.

navrhuje, aby byly prostředky v rámci druhého pilíře přednostně zaměřeny na:

a)

přiblížení zemědělců a spotřebitelů díky krátkým dodavatelským řetězcům;

b)

podporu zemědělců, jejichž způsoby produkce jsou ještě šetrnější, než stanovují environmentální normy, a to v zájmu zemědělství s vysokou ekologickou hodnotou;

c)

podporu rozvíjení pěstitelských postupů, jež jsou šetrné k životnímu prostředí, při současném zachování ekosystémů s vysokou environmentální hodnotou a podpoře zalesňování půdy jako úložiště CO2;

d)

podporu prosazování inovací a výzkumu ve prospěch udržitelnějších výrobních a zpracovatelských metod;

e)

přizpůsobení zemědělců trhům (například služby v oblasti informací, poradenství či řízení zemědělského podniku, odborná příprava atd.);

f)

podporu udržitelné modernizace odvětví zpracovávajících zemědělské produkty, která se rozvíjejí společně s výrobními odvětvími a dbají na životní prostředí, zdraví spotřebitelů a spravedlivé rozdělování přidané hodnoty;

g)

iniciativy na podporu zemědělců zakládajících družstva či organizace výrobců;

h)

poradenství v oblasti řízení rizik pro boj s klimatickými a zdravotními riziky;

i)

udržitelné investice za účelem přizpůsobení nabídky rodinných zemědělských podniků požadavkům spotřebitelů;

j)

podporu rozvoje odvětví s oficiálním označením jakosti;

k)

drobné zpracování místních zemědělských produktů;

l)

dodávání ekologických a místních produktů do zařízení hromadného stravování;

72.

navrhuje, aby se od přístupu „kontaktního místa“ přešlo k přístupu „dohody“ mezi určitými typy podniků, odvětví a území a aby byly na základě několika málo cílů (kvalita, produktivita, udržitelnost) podporovány projekty v oblasti inovací, které jsou na ně zaměřeny a mohou mít příznivý dopad na zaměstnanost;

Součinnost mezi fondy EU na podporu rozvoje venkova

73.

navrhuje posílit finanční podporu EU na rozvoj venkova, u níž došlo k výraznému snížení oproti předcházejícímu programovému období, při zachování dostatečného objemu dostupných prostředků v rámci prvního pilíře;

74.

navrhuje, aby byly důsledně a výrazně podporovány udržitelné investice zaměřené na zachování rodinných zemědělských podniků, zejména v oblasti produkce, distribuce a diverzifikace;

75.

doporučuje přijmout strategii pro rozvoj venkova tak, aby všechny evropské politiky ve větší míře přispívaly k inovacím a spolupráci při rozvoji venkovských oblastí v souladu s cíli územní soudržnosti (6);

76.

navrhuje zjednodušit integraci zdrojů z různých fondů, z nichž je financován jiný než zemědělský rozvoj venkova, s cílem podpořit:

a)

místní iniciativy, jež rozvíjejí zaměstnanost ve venkovských oblastech;

b)

odborné vzdělávání v profesích vykonávaných ve venkovských oblastech;

c)

technické a sociální inovace ve prospěch bezuhlíkového, digitálního, oběhového a pro všechny příznivého hospodářství;

d)

hospodářské, ekologické a rekreační využití zalesněných oblastí;

e)

propagaci partnerství a vazeb mezi zemědělstvím a správci chráněných oblastí;

f)

odstranění zaostalosti venkovských oblastí z hlediska digitálního připojení;

g)

zachování a rozvoj místních veřejných služeb;

h)

zachování a rozvoj atraktivní krajiny a vesnic;

i)

cestovní ruch na venkově;

j)

rozvoj místních obnovitelných zdrojů energie v malém měřítku;

k)

místní veřejné investice drobného rozsahu, jejichž cílem je zlepšit kvalitu života venkovských komunit a životaschopnost podniků, přinejmenším v regionech, které výrazně zaostávají za průměrem členských států;

77.

vyzývá rovněž k využívání širšího potenciálu zemědělských a lesních oblastí, zejména pak příměstských oblastí, k hospodářským, ekologickým, klimatickým, energetickým a rekreačním účelům, jako je místní produkce potravin a výroba energie a venkovský cestovní ruch. Z tohoto důvodu je nutné, aby se SZP nezaměřovala pouze na zemědělce. Iniciativy LEADER jsou pro venkovské a příměstské subjekty příležitostí ke spolupráci a inovacím a musí jí zůstat;

78.

širokopásmových sítí, při zachování rovnováhy s ochranou životního prostředí, a to zavedením mechanismu ověřování dopadu na venkovské oblasti, jak bylo doporučeno v deklaraci Cork 2.0 (7);

79.

zdůrazňuje, že pro vyvážený územní rozvoj je nezbytná odpovídající podpora venkovských oblastí a příměstských oblastí tvořících zázemí a znevýhodněných oblastí (například horských, příhraničních nebo jiných oblastí s přírodním či demografickým znevýhodněním), aby v nich byly vynaloženy potřebné investice do růstu, zaměstnanosti, sociálního začleňování a environmentální udržitelnosti;

80.

vyzývá ke zlepšení vztahů mezi městy a venkovem, s plným zapojením menších měst a venkovských obcí, tak aby politiky EU nepodporovaly konkurenční vztah mezi městským, pobřežním a venkovským rozměrem;

81.

vítá iniciativu Evropské komise zaměřenou na „inteligentní vesnice“ a také příspěvek Evropského parlamentu ke zdaru tohoto procesu a navrhuje rozšířit tento koncept na „inteligentní venkovské oblasti“. Mimoto žádá, aby mohl plnit co nejrozsáhlejší úlohu v diskusích týkajících se zavedení místního a regionálního akčního rámce v souvislosti s touto iniciativou;

82.

zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v harmonizaci pravidel fungování strukturálních fondů prostřednictvím společného strategického rámce, aby se usnadnilo plánování a řízení rozvoje venkova a aby se podpořily integrované a územní přístupy (8);

83.

navrhuje posílit přístup spočívající v určení hlavního fondu, a to s cílem sjednotit provádění projektů, jež jsou financovány z několika fondů;

84.

navrhuje zahájit diskusi o sblížení různých fondů, jež souvisejí s jiným než zemědělským regionálním rozvojem.

V Bruselu dne 12. července 2017.

předseda Evropského výboru regionů

Markku MARKKULA


(1)  Stanovisko Evropského výboru regionů Podpora mladých evropských zemědělců (Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 57).

(2)  Investice pro růst a zaměstnanost. Podpora rozvoje a řádné správy věcí veřejných v regionech a městech EU — Šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, Evropská komise, 23. července 2014.

(3)  Stanovisko Evropského výboru regionů Regulace kolísání cen zemědělských produktů (Úř. věst. C 185, 9.6.2017, s. 36).

(4)  Stanovisko VR (Úř. věst. C 185, 9.6.2017, s. 36).

(5)  Stanovisko Evropského výboru regionů Podpora mladých evropských zemědělců (Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 57).

(6)  Stanovisko Evropského výboru regionů Inovace a modernizace hospodářství venkovských oblastí (Úř. věst. C 120, 5.4.2016, s. 10).

(7)  Deklarace Cork 2.0 „A Better Life in Rural Areas“ (Za lepší život ve venkovských oblastech), Evropská komise, září 2016.

(8)  Úř. věst. C 120, 5.4.2016, s. 10.


Top