Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52016AE3427

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb s ohledem na měnící se situaci na trhu [COM(2016) 287 final – 2016/0151 (COD)]

OJ C 34, 2.2.2017, p. 157–161 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/157


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb s ohledem na měnící se situaci na trhu

[COM(2016) 287 final – 2016/0151 (COD)]

(2017/C 034/26)

Zpravodaj:

Raymond HENCKS

Konzultace

Evropská komise, 06/07/2016

Právní základ

čl. 53 odst. 1 a článek 62 Smlouvy o fungování Evropské unie

[COM(2016) 287 final – 2016/0151 (COD)]

Odpovědná specializovaná sekce

Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost

Přijato ve specializované sekci

06/10/2016

Přijato na plenárním zasedání

19/10/2016

Plenární zasedání č.

520

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

218/2/7

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV uznává, že vzhledem k vývoji na audiovizuálním trhu v důsledku toho, že se objevily nové formy služeb, nové subjekty a rozvinuly se nové formy spotřeby „na vyžádání“, je nezbytné upravit evropský regulační rámec pro audiovizuální mediální služby. Podporuje Komisi v jejím úsilí aktualizovat směrnici o audiovizuálních mediálních službách z roku 2010, níže však vznáší určité připomínky.

1.2.

K audiovizuálním mediálním službám se nesmí přistupovat jako ke službám, které mají pouze obchodní hodnotu. EHSV se domnívá, že opatření na ochranu nezletilých a dospívajících osob a opatření, která mají zaručit účast osob se zdravotním postižením a starších, chudých či vyloučených osob na společenském a kulturním životě, nelze podřídit ekonomickým ohledům.

1.3.

EHSV bere na vědomí plánované zrušení současného článku 7 směrnice o audiovizuálních mediálních službách, který se týká přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením a který má být nahrazen návrhem směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb [COM(2015) 615 final]. Pokud tento návrh Komise nebude přijat, bude nutné článek 7 přepracovat tak, aby členským státům ukládal povinnost podporovat mimo jiné znakovou řeč, titulkování, zvukový popis a snadno srozumitelnou orientaci v nabídce.

1.4.

Výbor schvaluje skutečnost, že Unie v duchu kulturní rozmanitosti podporuje šíření evropských děl a že velcí poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb mají povinnost nabízet ve svých programech či katalozích jejich stanovený podíl. Navrhuje však zvýšit minimální podíl evropských děl uložený velkým poskytovatelům videí na vyžádání z 20 % na 50 % po vzoru minimálního podílu, který je stanoven pro televizní vysílání. Navrhuje rovněž stanovit 20 % minimální podíl pro poskytovatele s nízkým obratem a s nízkou sledovaností, přičemž ovšem musí být objasněno, co je „nízkým obratem“ a „nízkou sledovaností“ míněno.

1.5.

EHSV se vyslovuje proti tomu, aby bylo členským státům volitelně umožněno stanovit finanční příspěvky ve formě přímých investic do děl nebo plateb do vnitrostátních filmových fondů pro služby na vyžádání, které spadají do jejich pravomoci, a pro služby, které jsou usazeny mimo jejich hranice, ale jsou zacílené na jejich vnitrostátní publikum. Mohlo by to narušit hospodářskou soutěž podle toho, zda určitý členský stát takovéto příspěvky zavedl či nikoli, a penalizovat audiovizuální služby určitého členského státu určené jeho občanům usazeným v jiném členském státě.

1.6.

Co se týče ochrany nezletilých osob, schvaluje EHSV to, že návrh směrnice stanoví sladění norem ochrany platných pro poskytovatele platforem pro sdílení videonahrávek s normami platnými pro televizní vysílání. Žádá nicméně, aby bylo při této příležitosti objasněno ustanovení článku 27 směrnice o audiovizuálních mediálních službách (2010/13/EU), podle něhož musí členské státy přijmout opatření, aby v době, kdy jsou nezletilé osoby v dosahu vysílání, toto vysílání neobsahovalo pořady, které by mohly vážně poškodit jejich tělesný, duševní a mravní vývoj. EHSV navrhuje, aby byl tento vysílací čas jasně vymezen a také aby byla v jeho rámci zakázána reklama na alkoholické nápoje.

1.7.

EHSV vítá změnu navrženou v novém článku 6, který stanoví, že audiovizuální mediální služby nesmějí obsahovat podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Upozorňuje však na skutečnost, že v novém článku 28a, který se zabývá platformami pro sdílení videonahrávek, byla zmínka o pohlaví, sexuální orientaci a zdravotním postižení opomenuta a že použitá terminologie se někdy liší. Navrhuje použít v čl. 28a odst. 1 písm. b) stejnou formulaci jako v článku 6.

1.8.

V souvislosti s ochranou všech občanů před obsahem, jenž podněcuje k násilí nebo k nenávisti, a s ochranou nezletilých osob před obsahem, který by mohl poškodit jejich vývoj, EHSV schvaluje, že má být podporována společná regulace a samoregulace prostřednictvím kodexů chování, za předpokladu, že bude skutečně zřízena skupina evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA) a budou jí přiděleny prostředky na efektivní výkon jejích pravomocí, zejména pravomoci uvedené v čl. 30a odst. 3 písm. c).

1.9.

EHSV nesouhlasí s návrhem Komise poskytnout u audiovizuálních mediálních služeb více místa a větší pružnost reklamě na úkor spotřebitelů, kteří budou vystaveni většímu počtu přerušení programů delší reklamou v době s nejvyšší sledovaností. Tato nová pravidla pro reklamní přestávky by rovněž mohla narušit celistvost děl a osobnostní právo autorů.

1.10.

EHSV se domnívá, že pravidla pro dohled vykonávaný vnitrostátními regulačními orgány neplní svůj účel, pokud jde o fiktivní společnosti z určitého členského státu, které využívají družicových kapacit jedné ze třetích zemí s cílem oslovit velké množství diváků v jiném členském státě. Tato pravidla bude nutné přezkoumat a doplnit o ustanovení, podle něhož se provozovatel, který má licenci pro poskytování audiovizuálních služeb v jednom členském státě, ale poskytuje tyto služby v jiném členském státě, bude muset řídit právními předpisy obou členských států.

2.   Úvod

2.1.

Od roku 1989 jsou audiovizuální média upravována evropskými pravidly, která zaručují kulturní rozmanitost a volný pohyb obsahu v rámci EU. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která byla několikrát aktualizována s ohledem na technologický vývoj a vývoj trhu, harmonizuje na evropské úrovni všechny vnitrostátní právní předpisy týkající se audiovizuálních médií. V současnosti pokrývá televizní vysílání a služby videa na vyžádání.

2.2.

Prostředí audiovizuálních médií se však vzhledem ke stále větší míře sbližování mezi televizí a službami šířenými po internetu rychlým tempem mění. Objevují se nové ekonomické modely, nové technologické nástroje komunikace a nové subjekty, zejména poskytovatelé videí na vyžádání a platformy pro sdílení videonahrávek, nabízejí audiovizuální obsah na internetu.

2.3.

Televizní vysílání a video na vyžádání podléhají různým pravidlům a různým úrovním ochrany spotřebitele. Proto se Komise snaží dosáhnout lepší rovnováhy mezi pravidly, která budou platit pro tradiční subjekty v oblasti televizního vysílání, pro poskytovatele videí na vyžádání a pro platformy pro sdílení videonahrávek.

3.   Obsah návrhu Komise

3.1.

V rámci své strategie pro jednotný digitální trh Komise navrhuje aktualizovat směrnici o audiovizuálních mediálních službách s cílem vytvořit spravedlivější prostředí pro všechny subjekty na trhu, podpořit evropskou kulturní rozmanitost a evropské filmy, lépe chránit nezletilé osoby, bojovat proti nenávistným projevům a podněcování k násilí, zaručit nezávislost regulačních orgánů audiovizuálních služeb a poskytnout subjektům vysílání větší flexibilitu v oblasti reklamy. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se bude vztahovat také na on-line platformy a stránky pro sdílení videonahrávek a obsahu.

3.2.

Komise navrhuje tato opatření:

3.2.1.   Odpovědný postoj platforem pro sdílení videonahrávek

Platformy pro sdílení videonahrávek budou muset chránit nezletilé osoby před škodlivým obsahem a chránit všechny občany před podněcováním k násilí, nenávisti nebo rasismu. Komise vyzve všechny platformy pro sdílení videonahrávek ke spolupráci v rámci Aliance pro lepší ochranu nezletilých na internetu s cílem vypracovat etický kodex pro dané odvětví. Vnitrostátní regulační orgány audiovizuálních služeb budou mít pravomoc vymáhat dodržování pravidel, což v závislosti na platných vnitrostátních předpisech může vést také k ukládání pokut. Opatření na ochranu spotřebitelů stanovená ve směrnici o elektronickém obchodu budou uplatňována také na platformy pro sdílení videonahrávek.

3.2.2.   Posílení úlohy vnitrostátních regulačních orgánů audiovizuálních služeb

Směrnice do budoucna zajistí nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů. Úloha skupiny evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA), kterou tvoří všech 28 národních orgánů pro audiovizuální služby, bude vymezena v právních předpisech EU. Skupina posoudí etické kodexy v oblasti společné regulace a bude poskytovat poradenství Evropské komisi.

3.2.3.   Více evropské tvorby

Komise chce, aby subjekty televizního vysílání i nadále věnovaly alespoň polovinu vysílacího času evropské tvorbě, a pro poskytovatele služeb na vyžádání zavede povinnost, aby ve svých katalozích zajistili alespoň 20 % podíl evropského obsahu. Návrh také jasně stanoví, že členské státy mohou vyžadovat, aby poskytovatelé nabízející nebo šířící na jejich území služby na vyžádání finančně přispívali na produkci evropských děl.

3.2.4.   Větší pružnost pro reklamu šířenou subjekty televizního vysílání

Nový právní předpis o audiovizuálních službách nezvyšuje subjektům televizního vysílání celkový přípustný objem reklamního času v době od 7:00 do 23:00, ale ponechává jim větší pružnost, neboť si mohou z velké části zvolit okamžik zařazení reklamy. Navrhuje také zrušit hodinový limit a zavést denní limit 20 % reklamy v době od 7:00 do 23:00. Poskytovatelé vysílání i služeb na vyžádání budou mít rovněž větší volnost, pokud jde o reklamní umísťování produktů do pořadů a sponzorství.

4.   Obecné připomínky

4.1.

EHSV přikládá velký význam rozmanitosti audiovizuálních mediálních služeb, která podporuje volný pohyb informací, rozvoj kultury a svobodné utváření názorů v podmínkách, které umožňují zachovat pluralitu informací a kulturní a jazykovou rozmanitost.

4.2.

Vítá rovněž to, že si daná směrnice klade za cíl respektovat základní práva a ctít zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na svobodu projevu, na svobodu podnikání a na soudní přezkum, a prosazovat uplatňování práv dítěte.

4.3.

Podporuje Komisi v její snaze podpořit evropské dědictví, rozvinout evropskou audiovizuální tvorbu, zvýšit produkci a oběh vysoce kvalitních evropských programů při současném respektování zásad lidské důstojnosti a zajištění zvýšené úrovně ochrany nezletilých osob, spotřebitelů a osobních údajů a také spravedlivé a korektní hospodářské soutěže.

4.4.

EHSV uznává, že vzhledem k vývoji na audiovizuálním trhu v důsledku toho, že se objevily nové formy služeb, nové technologické nástroje komunikace a nové subjekty a rozvinuly se nové formy spotřeby „na vyžádání“, je nezbytné upravit evropský regulační rámec pro audiovizuální mediální služby.

4.5.

S ohledem na složitost legislativních ustanovení, která se týkají poskytování audiovizuálních mediálních služeb, se EHSV domnívá, že v zájmu jasnosti a účelnosti by bylo vhodné zahrnout úpravy a doplnění, která má tato směrnice provést ve směrnici 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o audiovizuálních mediálních službách, do konsolidovaného znění.

4.6.

Audiovizuální mediální služby jsou zásadní veřejné služby ekonomické, sociální a kulturní povahy, které jsou nositeli hodnot a významů a do značné míry vycházejí z lidských práv a k nimž se nesmí přistupovat jako ke službám, které mají pouze obchodní hodnotu. Vzhledem k vlivu audiovizuálních mediálních služeb na způsob, jakým si diváci utvářejí vlastní názor, to platí zejména pro nezletilé a dospívající osoby, jejichž výchova a vzdělávání ve stále větší míře závisí na médiích, ale stejně tak pro osoby se zdravotním postižením a starší, chudé či vyloučené osoby, které by se měly podílet na společenském a kulturním životě a začlenit se do něj, což je neoddělitelně spjato s poskytováním přístupných a finančně dostupných mediálních služeb.

4.7.

EHSV bere na vědomí skutečnost, že současný článek 7 směrnice o audiovizuálních mediálních službách, který je velmi nejasný a stručný, se zrušuje a má být nahrazen směrnicí o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb [COM(2015) 615 final], která je v současnosti pouze ve fázi návrhu směrnice.

4.8.

Pokud by se Komisi nepodařilo vytvořit pomocí evropského legislativního aktu všeobecný rámec v oblasti přístupnosti výrobků a služeb v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, pak bude nutné zahrnout do nového článku 7 směrnice o audiovizuálních mediálních službách závaznější legislativní ustanovení, která členským státům uloží povinnost podporovat mimo jiné znakovou řeč, titulkování, zvukový popis a snadno srozumitelnou orientaci v nabídce v souladu s 46. bodem odůvodnění směrnice o audiovizuálních mediálních službách z roku 2010. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje, že členské státy, v nichž jsou audiovizuální pořady zpravidla vysílány s titulky, mají mimořádně vysoký počet bilingvních či multilingvních občanů.

4.9.

Výbor schvaluje skutečnost, že Unie v duchu kulturní rozmanitosti podporuje šíření evropských děl a že velcí poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb mají povinnost nabízet ve svých programech či katalozích jejich stanovený podíl.

4.10.

Co se týče minimálního podílu evropských děl ve výši 20 %, který je uložen velkým poskytovatelům služeb videa na vyžádání, nebude pro ně tato povinnost znamenat dodatečné úsilí, protože ji již splňují (viz statistiky Evropské audiovizuální observatoře). Tento podíl je kromě toho velmi mírný oproti tomu, jenž platí pro lineární poskytovatele televizního vysílání, kteří jsou stále povinni dodržovat minimální podíl evropských děl ve výši 50 %. Minimální podíl pro služby videa na vyžádání by tedy měl být stejný jako ten, jenž byl stanoven pro televizní vysílání.

4.11.

EHSV má výhrady vůči možnosti udělit výjimky týkající se evropských děl malým a středním podnikům s nízkým obratem a s nízkou sledovaností, jelikož by to mohlo představovat novou formu nekalé hospodářské soutěže. Má za to, že je třeba stanovit minimální podíl ve výši 20 %, a žádá, aby bylo objasněno, co je „nízkým obratem“ a „nízkou sledovaností“ míněno.

4.12.

Členské státy budou mít možnost stanovit finanční příspěvky ve formě přímých investic do děl nebo plateb do vnitrostátních filmových fondů pro služby na vyžádání, které spadají do jejich pravomoci, a pro služby, které jsou usazeny mimo jejich hranice, ale jsou zacílené na jejich vnitrostátní publikum.

4.13.

EHSV nesouhlasí s tím, aby toto opatření mělo dobrovolný charakter, poněvadž by to mohlo narušit pravidla hospodářské soutěže podle toho, zda určitý členský stát takovéto příspěvky zavede či nikoli, a penalizovat audiovizuální služby určitého členského státu určené jeho občanům usazeným v jiném členském státě.

4.14.

Co se týče ochrany nezletilých osob, schvaluje EHSV to, že návrh směrnice stanoví sladění norem ochrany platných pro poskytovatele platforem pro sdílení videonahrávek s normami platnými pro televizní vysílání. EHSV nicméně žádá, aby bylo při této příležitosti objasněno ustanovení článku 27 směrnice o audiovizuálních mediálních službách (2010/13/EU), podle něhož musí členské státy přijmout opatření, aby v době, kdy jsou nezletilé osoby v dosahu vysílání, toto vysílání neobsahovalo pořady, které by mohly vážně poškodit jejich tělesný, duševní a mravní vývoj. EHSV navrhuje, aby byl tento vysílací čas jasně vymezen a také aby byla v jeho rámci zakázána reklama na alkoholické nápoje, na volně prodejné léčivé přípravky a na potraviny, jež jsou považovány za škodlivé z hlediska nárůstu dětské obezity.

4.15.

V souvislosti s ochranou všech občanů před obsahem, jenž podněcuje k násilí nebo k nenávisti, a s ochranou nezletilých osob před obsahem, který by mohl poškodit jejich vývoj, EHSV schvaluje, že má být podporována společná regulace a samoregulace prostřednictvím kodexů chování, jež musí být formulovány tak, aby byly všeobecně přijímány hlavními zúčastněnými subjekty. EHSV připomíná (1), že aby byly tyto regulační nástroje platnými a uznávanými nástroji v jakémkoliv právním systému, musí být jejich struktura a oblast působnosti vymezeny výslovnými a jasnými závaznými právními předpisy a musí být právně vymahatelné, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie, přičemž je zároveň nutné respektovat povahu těchto nástrojů, zejména dobrovolnost dohod mezi jednotlivými stranami. Právě v tomto kontextu se ukazuje obzvláště nutné zřídit skupinu ERGA a přidělit jí nezbytné prostředky na efektivní výkon jejích pravomocí, zejména pravomoci uvedené v čl. 30a odst. 3 písm. c).

4.16.

Evropská komise chce poskytnout více místa a větší pružnost pro reklamu u všech audiovizuálních mediálních služeb. Filmy vytvořené pro televizi, kinematografická díla nebo zpravodajské pořady by tak mohly být přerušovány televizními reklamními šoty nebo šoty teleshoppingu jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně 20 minut, zatímco v současnosti je tento časový úsek stanoven na nejméně 30 minut, což znamená, že do budoucnosti by mohlo přibýt jedno další přerušení na hodinu. Maximální délka povolené reklamy na hodinový úsek, která je v současnosti stanovena na 20 %, tedy dvanáct minut na hodinu, je navíc nahrazena denním podílem televizních reklamních šotů nebo šotů teleshoppingu ve výši 20 % v době mezi 7:00 a 23:00, což činí celkem 192 minut. Kromě toho budou přípustné samostatné šoty a ustanovení týkající se sponzorství a reklamního umísťování produktů do pořadů budou pružnější.

4.17.

Z toho vyplývá, že dotčená vysílání budou moci být přerušována častěji a na delší dobu v časech zvolených subjekty televizního vysílání při dodržení maximálního limitu 192 minut reklamy v době od 7:00 do 23:00.

4.18.

Je zřejmé, že napříště bude k přerušování programů reklamou vždy docházet v době s nejvyšší sledovaností, zatímco brzy ráno a pozdě večer se reklama bude objevovat zřídka, aby se vytvořil manévrovací prostor, který je nezbytný pro dodržení 20 % podílu reklamy během dne. Tato nová pravidla pro reklamní přestávky by rovněž mohla narušit celistvost děl a osobnostní právo autorů.

4.19.

EHSV se vyslovuje proti těmto novým pravidlům pro reklamu a požaduje, aby byla zachována stávající ustanovení v této oblasti či byla dokonce posílena, jak již doporučil dříve.

4.20.

Je možné upustit od rozlišování mezi „lineárními službami“ a „nelineárními službami“, které bylo překonáno digitálním vývojem.

4.21.

EHSV vítá opatření, jež mají zaručit nezávislost vnitrostátního regulačního orgánu audiovizuálních služeb, neboť v některých členských státech nebylo zaručeno jeho právní a funkční oddělení od jakéhokoli jiného veřejného či soukromého subjektu a tato situace byla zneužívána.

4.22.

EHSV se domnívá, že pravidla pro dohled vykonávaný vnitrostátními regulačními orgány neplní svůj účel, pokud jde o fiktivní společnosti z určitého členského státu, které využívají družicových kapacit jedné ze třetích zemí s cílem oslovit velké množství diváků v jiném členském státě. Aby se těmto nekalým praktikám zamezilo, doporučuje EHSV doplnit do směrnice ustanovení, podle něhož se provozovatel, který má licenci pro poskytování audiovizuálních služeb v jednom členském státě, ale poskytuje tyto služby v jiném členském státě, bude muset řídit právními předpisy obou členských států.

V Bruselu dne 19. října 2016.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 118.


Top