EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52015IR6646

Stanovisko Evropského výboru regionů – Potravinový odpad

OJ C 17, 18.1.2017, p. 28–32 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

18.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 17/28


Stanovisko Evropského výboru regionů – Potravinový odpad

(2017/C 017/06)

Zpravodaj:

Ossi MARTIKAINEN (FI/ALDE)

člen rady obce Lapinlahti

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Úvod: přehled celkové situace a terminologie

1.

považuje potravinový odpad a odpad vznikající při výrobě, zpracování, distribuci a spotřebě potravin za závažný celosvětový problém, který významně brání dosažení hospodářských, sociálních a environmentálních cílů rozvoje. Tento problém je možné řešit pouze pomocí široké a rozhodné spolupráce propojující různé úrovně veřejné správy a oblasti tvorby politik. Do opatření musí být plně zapojeny občanská společnost i podniky;

2.

za neudržitelnou považuje současnou situaci (1), v níž:

celá třetina produktů určených k lidské spotřebě se v různých fázích výrobního procesu ztratí (v podobě surovin, polotovarů nebo konečných výrobků),

28 % celosvětové orné půdy (1,4 miliardy hektarů) každý rok produkuje potraviny, které skončí v odpadu,

dopad nevyužitých produktů generovaných v různých fázích procesu na klima činí 3,6 Gt ekvivalentu CO2 (bez započtení emisí vyvolaných změnami ve využívání půdy),

nehospodárné výrobní a spotřební vzorce s sebou nesou podstatný úbytek celosvětových vodních zdrojů, představují hrozbu pro biologickou rozmanitost v podobě zbytečně vytvořené nebo neproduktivní orné půdy, vyčerpávají půdu a plýtvají ostatními konečnými přírodními zdroji,

značné množství potravin, které se ztratí ve výrobním řetězci nebo ve fázi konečného výrobku, znehodnocuje zemědělskou a potravinářskou produkci a deformuje distribuci mezi všemi subjekty, a to i na úrovni spotřebitelů, v rámci hodnotového řetězce potravinářských výrobků, takže se stává nespravedlivou. Každoroční finanční ztráta způsobená potravinovým odpadem se odhaduje na 1 bilion USD, environmentální náklady na 700 miliard USD a sociální náklady na 900 miliard USD;

3.

vypracoval toto stanovisko z vlastní iniciativy s cílem podpořit a povzbudit celé mezinárodní společenství, ale i OSN a její specializované agentury, v úsilí o zlepšení stávající situace, a to pokud jde o dosažení cílů udržitelného rozvoje č. 2 a č. 12 (Konec hladu a Odpovědná výroba a spotřeba), jejichž smyslem je omezit potravinový odpad do roku 2030 na polovinu (2);

4.

domnívá se, že iniciativy Evropské komise týkající se účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství rovněž poskytují dobrou příležitost vypracovat projekty a právní předpisy ke zlepšení udržitelnosti výroby a spotřeby potravin;

5.

žádá Evropskou komisi, aby podnikla kroky k zavedení standardní terminologie a standardních definic v této oblasti na evropské úrovni, a vyzývá ji, aby se zapojila do mezinárodního dialogu a utvářela ho a také aby zajistila, že kroky EU budou vedeny mezinárodními postřehy a doporučeními. To by umožnilo snadněji rozpoznat problémy a porovnat je a dané záležitosti zohlednit ve vlastních právních předpisech EU a při spolupráci s jejími obchodními a rozvojovými partnery (3). EU je mimo jiné vnitřním trhem a má společnou zemědělskou politiku, proto je zapotřebí společných koncepcí, postupů a srovnatelných ukazatelů. To by mohlo tvořit základ pro stanovení srovnatelných kritérií pro snižování a prevenci vytváření potravinového odpadu na regionální a meziregionální úrovni;

Politiky Evropské unie

Evropský výbor regionů se domnívá, že vlastní politiky Evropské unie a společné politiky s členskými státy poskytují značný potenciál pro řešení problému potravinového odpadu;

6.

návrh na přezkum směrnice o odpadech (směrnice 2008/98/ES) je znamením pokusu dále snížit vznik odpadů, včetně potravinového odpadu;

7.

pokud jde o společnou zemědělskou politiku, mělo by být vyvinuto větší úsilí s cílem zajistit, aby jak produkce potravin účinně využívající zdroje, tak opatření na ochranu přírody a životního prostředí byly považovány za samostatné oblasti činnosti. „Zemědělství za účelem dotací“ a omezování intenzity produkce jsou praktiky, které vedou k nízkým výnosům a nesklizené úrodě, což znamená plýtvání jak z hlediska konečného výsledku, tak celého výrobního úsilí;

8.

obchodní a spotřebitelská politika jak na domácím trhu, tak v mezinárodním obchodě by měla podporovat smluvní postupy a procesy, které snižují odpad. Například velikosti balení používané v maloobchodě a normy platné pro tvar a velikost potravinářských výrobků způsobují značné plýtvání poživatelnými potravinami. Podpora prodeje nebalených výrobků prostřednictvím využívání opakovaně použitelných nádob v domácnostech, což snižuje náklady pro spotřebitele, může přispět k tomu, aby se spotřebitelé naučili nakupovat to, co potřebují, a ne předem připravená balení, která jsou často příliš velká nebo vzhledem k nižší ceně lákavá;

9.

praxe a označování data spotřeby potravin stanovené tak, aby podpořily ochranu spotřebitele a veřejné zdraví, nejsou za tímto účelem vhodné v případě všech produktů, výsledkem tedy je, že se zbytečně vyhazují poživatelné potraviny. Komise má klíčovou úlohu při stanovení toho, zda by bylo možné vypracovat pokyny pro lepší využívání zdrojů, například pokud jde o darování potravinářských výrobků dobročinným organizacím a potravinovým bankám a využití potravin, které mají prošlé datum spotřeby, jako krmiva, za podmínky dodržení požadavků na bezpečnost potravin. Je nezbytné vzdělávat všechny zúčastněné strany, výrobce, maloobchodníky a spotřebitele, aby lépe rozuměli štítkům s datem spotřeby. Je například třeba být jasnější ohledně významu výrazu „minimální trvanlivost do“, který neznamená, že potraviny jsou po uvedeném datu zkažené;

10.

ve své rozvojové politice musí Evropská unie spojit síly s dalšími velkými dárci, aby zajistila regionální hospodářské a obchodní dohody o spolupráci a investovala do procesů, které lépe propojí produkci se spotřebiteli, do infrastruktury a technologií a především do udržitelného rozvoje přírodních zdrojů a zemědělství. Důležitým nástrojem mohou být v tomto ohledu programy spravedlivého obchodu, v neposlední řadě ty, které jsou podporovány místními a regionálními orgány. Je důležité posílit fungování místních trhů a přístup na ně pro místní produkty, a to i internalizací externích nákladů (např. přepravy potravin);

11.

opatření vedoucí k poskytnutí pomoci znevýhodněným osobám by měla i nadále zahrnovat potravinovou pomoc a měla by zlepšovat propojení mezi podpůrnými organizacemi a místními producenty, maloobchodníky a poskytovateli stravovacích služeb a umožňovat rovněž přímý prodej potravin, jejichž datum spotřeby brzy projde, za symbolickou cenu za podmínek, které zaručí důstojnost a soukromí toho, kdo výrobek za těchto podmínek získá nebo koupí. Spolupráce s terciárním sektorem by se měla řídit blízkostí místní sítě a dary nebo dodávkami do domu v rámci jednotlivých obcí nebo sítí obcí a pokud možno se vyvarovat skladování darovaného zboží a jeho distribuce prostřednictvím velkoobchodních regionálních sítí. Množství potravinového odpadu se sníží diverzifikací potravinářských výrobků a zahrnutím místních a sezónních produktů do těchto programů (4);

12.

pravidla pro zadávání veřejných zakázek by mohla obsahovat ustanovení, jejichž cílem by bylo snížit potravinový odpad a předcházet jeho vzniku;

Návrhy na praktická opatření z pohledu místních a regionálních orgánů

Evropský výbor regionů

13.

připomíná Evropské komisi svoji předchozí výzvu, aby byly stanoveny konkrétnější cíle pro snížení množství potravinového odpadu o 30 % do roku 2025 (5), a vyzývá ji, aby vypracovala jednotné metody sběru dat k přezkoumání cílů pro snížení množství potravinového odpadu;

14.

vítá závazek Evropské komise podpořit dosažení cílů udržitelného rozvoje prostřednictvím odpovídajících opatření, zapojení zúčastněných stran, sdílením cenných a úspěšných inovací a příslušného srovnávání (6);

15.

naléhá na Komisi, aby zvážila stanovení individuálních cílů snížení množství odpadu pro každou fázi řetězce výroby potravin: výrobu, zpracování, prodej a distribuci, stravovací služby, domácnosti a zpracování potravinového odpadu. Tyto cíle by mohly vytvořit zastřešující společný cíl EU a za účelem jeho dosažení by byly vypracovány specifické programy a cíle pro jednotlivé země, a sice na základě charakteristických rysů každé země v každé z uvedených fází, jak tomu již je například s politikou v oblasti změny klimatu. Tyto specifické programy a plány by v zájmu plného zohlednění technických, hospodářských a environmentálních podmínek za vzájemné spolupráce vypracovaly všechny úrovně veřejné správy;

16.

doporučuje, aby Evropská komise zřídila evropskou platformu, kde se budou setkávat všechny úrovně veřejné správy a příslušné zainteresované strany a jejímž cílem bude předcházení vzniku a snižování množství potravinového odpadu a zlepšování způsobů nakládání s tímto odpadem. Vyjadřuje svůj zájem na tom, aby byl zahrnut do činností týkajících se referenčního srovnávání praktických opatření a podpory osvědčených postupů;

17.

vyzývá Evropskou komisi, aby prosazovala a podporovala vytváření úmluv mezi odvětvím maloobchodního prodeje potravin a dobročinnými organizacemi v členských státech EU (tj. iniciativa přijatá ve Francii, jež nedávno schválila zákon, který velkým obchodům zabraňuje vyhazovat potraviny s dobrou kvalitou a blížícím se datem minimální trvanlivosti a ničit neprodané potraviny vhodné ke spotřebě). Pokyny týkající se darování potravin jsou potřebné i pro průmysl a dobročinné organizace. Ujasní se tak odpovědnost a podniky budou povzbuzeny k tomu, aby do svých procesů dodavatelského řetězce začlenily mechanismus přerozdělování. Podobné postupy by měly být vytvořeny i v jiných částech potravinářského odvětví, jako jsou catering a služby cestovního ruchu. V každé oblasti jejich uplatňování by se měly pomocí kritérií přizpůsobených těmto oblastem posoudit otázky týkající se bezpečnosti a veřejného zdraví;

18.

žádá místní a regionální orgány, aby pro potraviny stažené nebo odstraněné z primární distribuce zavedly účinné sekundární distribuční řetězce (podle vzoru sociálních obchodů s potravinami) a zaručily znevýhodněným osobám přístup ke stále upotřebitelným potravinám. Doporučuje, aby se dobročinným organizacím a potravinovým bankám dostalo finanční podpory v zájmu zvýšení jejich provozní kapacity;

19.

upozorňuje také na výměty při rybolovu, jež jsou jedním z významných zdrojů potravinového odpadu. Žádá Evropskou komisi, aby představila komplexní plán (doporučení/pokyny) pro zpracování rybích produktů z vedlejšího úlovku a jejich uvádění na trh. Tento plán by mohl zahrnovat doporučení, jak využít nechtěný úlovek, který je vhodný pro lidskou spotřebu;

20.

vyzývá místní a regionální orgány, které poskytují stravovací služby, aby vypracovaly své vlastní programy pro předcházení vzniku potravinového odpadu a pro účinné využití odpadu, který již byl vytvořen. Výbor vyzývá k tomu, aby podniky, kterým bylo zadáno poskytování stravovacích služeb pro veřejné orgány, byly povinny přijmout stejná opatření (7);

21.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat výměnu osvědčených postupů ve velkém měřítku. Podporovat by se měly především programy, které rozvíjejí místní spotřebu výrobků dodávaných na trh místními výrobci prostřednictvím krátkých distribučních řetězců a také prostřednictvím darů. Využívání osvědčených postupů může díky získaným zkušenostem přispět k přijetí patřičných opatření a nabídnout místním orgánům informace dostatečné k uskutečňování takových programů rozvoje a také podporovat ty orgány, které v tomto směru nijak nepokročily;

22.

doporučuje, aby se jako suroviny ve stravovacích službách používaly v co největší míře místní a regionální produkty a sezónní produkty (včetně veřejného stravování, turistických a ubytovacích zařízení, restaurací a dalších zařízení vykonávajících podobné činnosti), a podporuje lobbování za lokálně vyprodukované potraviny v zájmu zkrácení výrobního a spotřebního řetězce, čímž se sníží počet fází zpracování a tím i odpad vzniklý během jednotlivých fází;

23.

doporučuje zavést v podnicích potravinářského průmyslu, restauračních a ubytovacích zařízeních kodexy osvědčených postupů, jejichž cílem by bylo optimální využití produktů, tak aby se nadbytečné potraviny prostřednictvím efektivních distribučních sítí a všech záruk používaly na sociální účely, a mohly je tak využívat sociální subjekty a znevýhodněné rodiny;

24.

vybízí obce a místní orgány, které poskytují základní školní vzdělání a další vzdělávací služby, aby otázku potravinového odpadu a snižování jeho množství zařadily do učebních osnov, například prostřednictvím tematických dnů, studijních návštěv a informování žáků o tom, jak se potravinami nakládá v jejich vlastní instituci, ale i například zapojením žáků a dalších zákazníků stravovacích služeb do rozvoje stravovacích služeb. Je důležité, aby co nejvíce žáků a studentů získalo během studia celkový přehled o tom, jak výroba a spotřeba potravin ovlivňuje hospodářství, životní prostředí a společensky a eticky udržitelné chování spotřebitelů.

Kromě toho by se měly provádět informační a osvětové kampaně o odpovědné spotřebě zaměřené na všechny spotřebitele obecně, ne pouze na žáky, přičemž předmětem těchto kampaní by byl zejména nákup těch produktů, které skutečně potřebujeme, a jejich uchování;

25.

vyzývá také k tomu, aby bylo do programů celoživotního učení, v nichž lze vytvořit výukové metody a přístupy přizpůsobené různým věkovým skupinám a životním etapám, zahrnuto také snižování potravinového odpadu a předcházení jeho vzniku;

26.

vyzývá obce a místní orgány, aby ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti pořádaly kampaně s cílem zvýšit povědomí o významu plánování jídelníčku v domácnostech;

27.

vyzdvihuje významnou úlohu a úsilí organizací a subjektů občanské společnosti z různých regionů, které se zabývají shromažďováním a rozdělováním potravin pocházejících z potravinového odpadu. Z hlediska subsidiarity považuje za vhodné, aby místní a regionální orgány úžeji spolupracovaly se sociálními organizacemi pověřenými shromažďováním a rozdělováním potravin pocházejících z potravinového odpadu;

28.

doporučuje, aby místní a regionální orgány odpovědné za nakládání s odpady vytvořily plány třídění a recyklace odpadu, jasněji označily podíl potravinového odpadu a umožnily všeobecný přístup ke shromážděným údajům, aby se tak napomohlo zvýšení míry recyklace potravinového odpadu, například jako bioplynu a kompostu. Mohlo by se to rovněž pozitivně odrazit na místní ekonomice, zaměstnanosti a místních inovacích;

29.

vybízí všechny členy VR, aby ve svých místních a regionálních orgánech zveřejnili cíle tohoto stanoviska a zavedli vlastní programy na snižování potravinového odpadu a předcházení jeho vzniku. Jedná se o jednu z nejúčinnějších a rychle efektivních metod, jak mohou místní a regionální orgány přímo konat, aby dosáhly ekologicky a ekonomicky udržitelného rozvoje.

V Bruselu dne 15. června 2016.

předseda Evropského výboru regionů

Markku MARKKULA


(1)  Údaje, jež zachycují situaci, vycházejí ze zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) nazvané „Food wastage footprint – Impacts on natural resources“ (Plýtvání potravinami – dopady na přírodní zdroje) (2013).

(2)  Zejména cíl č. 12.3 (Do roku 2030 snížit v přepočtu na hlavu na polovinu globální plýtvání potravinami na maloobchodní a spotřebitelské úrovni a snížit ztráty potravin v celém výrobním a zásobovacím procesu, včetně posklizňových ztrát) a cíl č. 12.5 (Do roku 2030 výrazně snížit produkci odpadů s pomocí prevence, redukce, recyklace a opětovného používání) vyžadují, aby programy a opatření společně vypracovávaly různé úrovně státní správy. Cíl č. 2 (Vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství) mohou všechny místní a regionální orgány řešit místně nebo mezinárodně.

(3)  Rozdílné definice a metody výpočtu mohou vést k rozdílným závěrům. Podle FAO jsou potravinové ztráty (food loss) snížení množství nebo kvality potravin, jež se odráží ve výživové hodnotě, ekonomické hodnotě nebo bezpečnosti všech potravin vyrobených pro lidskou spotřebu, které však lidé nezkonzumují; potravinový odpad (food waste) je součástí potravinových ztrát a jedná se o vyhazování nebo alternativní (nepotravinové) využití bezpečných a výživných potravin určených pro lidskou spotřebu, jež probíhá v celém potravinovém řetězci. (FAO, 2014) http://www.fao.org/fileadmin/user_upload/save-food/PDF/FLW_Definition_and_Scope_2014.pdf. Projekt FUSIONS (2014) definuje potravinový odpad („food spill“) jako jakékoli potraviny a nepoživatelné části potravin, které jako nevyužité z potravinového řetězce vypadly.

(4)  VR znovu opakuje svůj postoj týkající se obsahu nařízení o FEAD.

(5)  Usnesení VR k tématu Udržitelné potraviny.

(6)  COM(2015) 614 final.

(7)  Například EHSV a VR mají vlastní pravidla environmentálního řízení a praktickou spolupráci týkající se recyklace přebytečných potravin s pomocí místních organizací.


Top