Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012AE1850

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou COM(2012) 216 final

OJ C 44, 15.2.2013, p. 147–152 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

15.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/147


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou

COM(2012) 216 final

2013/C 44/26

Zpravodajka: paní LE NOUAIL MARLIÈRE

Dne 10. května 2012 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou

COM(2012) 216 final.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 22. listopadu 2012.

Na 485. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 12. a 13. prosince (jednání dne 13. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 126 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá sdělení Evropské komise týkající se evropského inovačního partnerství (EIP) v oblasti hospodaření s vodou, avšak navrhuje některá vyjasnění a zlepšení, jejichž cílem je odstranit překážky, jež stojí v cestě řádnému rozvoji inovací v této oblasti.

1.2

Inovace v oblasti hospodaření s vodou v Evropě by měly vycházet z uceleného přístupu zohledňujícího celý koloběh vody a přednostně zaměřeného na cíl dosáhnout v celé Evropě dobrého stavu povrchových a podzemních vod, jak jej stanoví evropská rámcová směrnice v oblasti vodní politiky (1), a z posílení ochrany tohoto zdroje na základě zásady „znečišťovatel platí“, jež by měla dostatečně odrazující účinek, pokud jde o znečišťování, a nepodporovala beztrestnost těch, kdo by odmítali platit.

1.3

Strategický plán provádění priorit evropského inovačního partnerství se musí zabývat skutečností, že více než jeden milion lidí v Evropě nemá přístup k nezávadné, čisté a finančně dostupné vodě a několik milionů nemá přístup k hygienickým zařízením. Potřeby těchto lidí jsou prioritou z hlediska začleňování a boje proti chudobě.

1.4

Pozice poskytovatelů veřejných vodohospodářských služeb, uživatelů a spotřebitelů v rámci rozhodovacího procesu v otázce evropského inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou musí být posílena. Dále je nezbytné, aby evropské inovační partnerství vedlo ke zlepšení koordinace mezi všemi provozovateli, aby inovace byla přínosem pro místní úroveň a aby bylo usnadněno zapojení organizací zastupujících občanskou společnost do nových sítí a skupin, jež budou případně vytvořeny.

1.5

Podle EHSV je třeba transparentním způsobem zpřístupnit výsledky výzkumů financovaných v rámci inovačních partnerství v oblasti hospodaření s vodou a 7. evropského rámcového programu pro výzkum a rozvoj, vzhledem k zvláštnímu, životně důležitému významu vody pro obyvatelstvo.

1.6

EHSV nedoporučuje přistupovat k inovacím v této citlivé oblasti pouze z hlediska obchodní ochrany. Doporučuje jejich zpřístupnění i pro úřady, organizace, místní územní orgány i podniky sociální ekonomiky.

1.7

EHSV žádá Komisi, aby zdvojnásobila úsilí o zajištění transparentnosti a koordinace některých důležitých probíhajících iniciativ souvisejících s rozsáhlou problematikou vody. Je například nezbytné, aby Komise upřesnila otázku součinnosti a společného fungování evropských inovačních partnerství v oblastech hospodaření s vodou, zemědělství a surovin.

1.8

Skutečná politika pro výzkum a inovace v otázce vody vyžaduje transparentnost a rovněž politiku zaměstnanosti podporující začlenění, která již nyní zaručí dostatečný počet pracovníků, jejich odbornou přípravu, uznání kvalifikací a technologie, jež umožní zlepšení zdraví a bezpečnosti jak při postupech čištění a úpravy vod, tak v hygienických zařízeních a co nejlépe zajistí splnění všech úkolů v celé jejich škále a na všech úrovních.

1.9

EHSV zdůrazňuje úlohu sítí organizací občanské společnosti, jež by měly být uznány a doceněny a vzhledem k svému inovačnímu potenciálu, zkušenostem a bohatým poznatkům by se měly stát oblastí výzkumu.

2.   Úvod

2.1

Strategií Evropa 2020 hodlá EU znovu pozvednout evropské hospodářství, tak aby opět vytvářelo pracovní místa, konkurenceschopnost a sociální soudržnost.

2.2

Strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelné hospodářství podporující začlenění podtrhuje klíčový význam, jež mají pro růst znalosti a inovace. Komise v kontextu programu Horizont 2020 v návrhu rámcového programu EU pro výzkum a inovace (2014–2020) (2) navrhla zvýšit rozpočet určený na výzkum a vývoj na 80 miliard eur a členské státy souhlasily s cílem EU investovat do roku 2020 v průměru 3 % svého HDP do výzkumu (viz rovněž stanovisko EHSV INT/571 týkající se financování výzkumu a inovací v EU (3)).

2.3

Proto je Evropský výzkumný prostor (EVP) ústředním prvkem strategie Evropa 2020 a její stěžejní iniciativy Unie inovací (4) a Evropská rada vznesla požadavek, aby byl dokončen do roku 2014 (5). Cílem iniciativy Unie inovací je zajistit, aby nové výrobky a služby založené na znalostech významně přispívaly k růstu a k zaměstnanosti, a omezit odliv mozků. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytná vědecká základna skutečně světové úrovně.

2.4

Podle návrhu, jenž je předmětem tohoto stanoviska (6), evropská inovační partnerství navržená stěžejní iniciativou strategie Evropa 2020 Unie inovací (7) zajišťují strategický přístup a rámec pro řešení vnitřních nedostatků evropského systému výzkumu a inovací a jeho metod s cílem urychlit inovace, jež významně přispívají k řešení společenských problémů. EIP by mohla být prostředkem, jak soustředit odborné znalosti a zdroje v oblasti klíčových politických priorit mobilizací a propojením všech příslušných zúčastněných subjektů napříč různými oblastmi politiky a odvětvími bez ohledu na hranice, a jejich cílem je lidem co nejrychleji přinést výhody plynoucí z pokroku a inovací (k čemuž vyzývá EHSV ve svých stanoviscích INT/599 k tématu Partnerství v oblasti výzkumu a inovací (8) a NAT/546 k tématu Akční plán pro ekologické inovace (9). Je důležité podtrhnout, že vedle 40 milionů eur vyčleněných v 7. rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj nepočítá evropské inovační partnerství v oblasti hospodaření s vodou s žádnými doplňujícími prostředky ve srovnání se stávajícími zdroji a jeho cíl je omezen na dosahování synergie a koordinaci existujících nástrojů.

2.5

Členské státy EU uznávají význam inovací v oblasti hospodaření s vodou. Rada Evropské unie vyzvala dne 21. června 2011 Komisi, aby „v úzké spolupráci s členskými státy prozkoumala možnosti inovativních partnerství v oblasti vodohospodářství v zájmu dosažení udržitelného a hospodárného využívání vody“ (10).

2.6

Význam požadavku, aby se Evropa podílela na udržitelném hospodaření s vodou jakožto klíčovým zdrojem, je zdůrazněn ve stěžejní iniciativě strategie Evropa 2020 nazvané Evropa účinněji využívající zdroje (11). Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (12) zdůrazňuje úspory, které by bylo možné dosáhnout zvýšením účinnosti. Strategické cíle evropského inovačního partnerství do roku 2020 jsou následující:

i)

zajistit nezávadnou, přístupnou a finančně dostupnou vodu pro všechny a zároveň zaručit dostatek vody pro životní prostředí;

ii)

dosáhnout odstranění vzájemné závislosti ubývání vodních zdrojů a úrovně ekonomické aktivity v hlavních odvětvích EU;

iii)

zachovat a posílit dobrý stav vodních zdrojů ve všech povodích v EU.

2.7

Komise vypracovala plán na ochranu vodních zdrojů Evropy, který je milníkem postupu k účinnějšímu využívání zdrojů. Plán by měl do konce roku 2012 představit politickou odpověď na problémy a nedostatky v provádění související s právním rámcem EU pro politiku v oblasti hospodaření s vodními zdroji. Provádění plánu a EIP bude úzce koordinováno. EIP budou dále vycházet z akčního plánu pro ekologické inovace (13).

2.8

Politika ochrany vodních zdrojů by měla zahrnovat i náhrady za omezení, kterými je zatížena hospodářská činnost v určitých oblastech postižených silným znečištěním. V těchto konkrétních případech by aktualizace státních podpor mohla být přizpůsobena a mohla by vzít na zřetel evropský plán ochrany vod.

3.   Všeobecné připomínky

3.1

Na své první schůzi dne 25. září pracovní skupina pro evropské inovační partnerství v oblasti hospodaření s vodou identifikovala 8 prioritních oblastí:

vztah mezi vodu a energií: výroba elektrické energie je průmysl náročný z hlediska spotřeby vody s významnými dopady na vodní prostředí;

vodohospodářská správa: dobrá správa má klíčový význam pro udržitelné hospodaření s vodou;

financování inovací: financování by mělo podporovat spolupráci mezi subjekty veřejného sektoru (partnerství v rámci veřejného sektoru) i mezi soukromými a veřejnými subjekty; veřejné výdaje musí sledovat veřejný zájem, nikoliv zvyšovat soukromý zisk;

opakované využívání a recyklace vody: inovace musí vycházet z uceleného přístupu zohledňujícího celý koloběh vody; voda je obnovitelný zdroj a zásadní význam pro její udržitelné využívání má to, aby její koloběh nebyl narušen;

čištění vod a odpadních vod, u něhož v posledních desetiletích proběhlo příliš málo inovací, zejména v oblasti čištění městských odpadních vod; jedním z důležitých aspektů pro obnovu zdrojů z odpadních vod je obnova výživných látek;

řízení rizik mimořádných událostí souvisejících s vodou (záplavy, sucha);

modely řízení a monitorování řízení;

ekosystémové služby.

3.2

Zpráva předložená v rámci Společného monitorovacího programu dodávek vody a hygieny WHO/UNICEF uvádí, že podíl světové populace, jež má přístup k upraveným zdrojům pitné vody (vodovod s tekoucí vodou či chráněné studny) se zvýší z 89 %, což byl stav v roce 2010, na přibližně 92 % do roku 2015.

3.3

OSN sice uznává lidské právo na přístup k vodě a hygienickým zařízením, avšak více než 11 % světové populace – asi 783 milionů lidí – stále nemá přístup k nezávadné pitné vodě a miliardy lidí žijí bez hygienických zařízení.

3.4

Voda má zásadní význam pro téměř všechny lidské aktivity – v průmyslové a energetické výrobě, v zemědělství, dopravě, ve volném čase – a pro zachování biologické rozmanitosti a kulturního a přírodního dědictví. Těžko si lze představit zabezpečování potravin či bezpečnost zásobování energií na evropské či mezinárodní úrovni bez zajištění hlavního zdroje – vody, která se spolu s půdou stává jednou z klíčových problematik 21. století. Druhá polovina minulého století nám zanechala vodní prostředí, jež jsou bohužel poškozená, oslabená, vyschlá a znečištěná.

3.5

Tento zdroj je vážně ohrožen hospodářským rozvojem s ničivými důsledky pro životní prostředí, který vychází z předpokladu, že voda je statek, který lze zužitkovat jako každý jiný, což vede k nadměrnému čerpání podzemních vod, znečištění půdy, vodních toků a oceánů, narušení koloběhu vody a zhoršení stavu vodních zdrojů z ekologického hlediska s dopadem na biologickou rozmanitost, a to na evropské i celosvětové úrovni. Aby byla vodohospodářská politika spravedlivá, účinná a udržitelná, je třeba akceptovat, že voda nebude považována za zboží, ale za světové dědictví, jež je třeba ochraňovat a bránit (14).

3.6

Hospodaření s tímto zdrojem musí umožnit plnění potřeb obyvatelstva při současném zajištění zachování zdroje pro budoucí generace. Stává se naléhavě nutné uvědomit si to v plné míře a výzkum zaměřený na inovace by z toho měl vycházet. To podtrhuje význam EIP ve vodním hospodářství jako nástroje ke zlepšování věcné i finanční efektivity integrovaného vodního hospodářství.

3.7

Tohoto cíle však není možné dosáhnout tím, že se kontrola a hospodaření se zdroji ponechá podnikům a velkým globálním soukromým koncernům nebo se zrychlí privatizace inovací a výzkumu v tomto klíčovém odvětví. Ba právě naopak, kvalitní veřejné služby jsou nejlepším prostředkem budování spravedlivých, udržitelných, mírumilovných a demokratických společností a investice do kvalitních veřejných služeb podpořené spravedlivými daňovými politikami stimulujícími inovace a výzkum přispějí k řešení hospodářské krize tím, že napomohou zpřístupnění klíčových a nezbytných služeb všem a zajištění hospodářského růstu. To ospravedlňuje partnerství založená na veřejné správě vodních zdrojů a výzkumu financovaném z veřejných prostředků 7. rámcového programu.

3.8

Na evropské úrovni by se členské státy měly zasadit o odmítnutí liberalizace vodohospodářských a hygienických služeb a usilovat o to, aby byly definovány jako veřejné služby obecného zájmu a aby se Evropa na mezinárodní scéně více angažovala ve prospěch účinného uplatňování práva na přístup k vodě. EHSV nedoporučuje přistupovat k inovacím v této citlivé oblasti pouze z hlediska obchodní ochrany. Doporučuje jejich co nejširší zpřístupnění i pro úřady, organizace, místní územní orgány i podniky sociální ekonomiky.

3.9

Procesy a řešení přijatá v rámci EIP ve vodním hospodářství by se měly stát součástí adaptačních opatření při vypořádání se s očekávanými vlivy klimatických změn.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

Výbor zaznamenal ustavení skupiny odborníků na vysoké úrovni a pracovní skupiny, jejichž úkolem je vypracovat strategii inovačního partnerství ve vodním hospodářství. To by mělo být příležitostí pro vymezení směrů pro inovace ve vodohospodářské politice a potvrzení účinného uplatňování práva na nezávadnou vodu v přiměřeném množství za účelem podpory udržitelného hospodaření se zdroji.

4.2

Toho je možné dosáhnout díky inovačním metodám, jež uvádějí v praxi nejmodernější novátorské technologie, přičemž je nutné zohlednit stav integrované správy povodí na regionální úrovni a věnovat se prevenci znečištění. Udržitelné hospodaření se zdroji musí být zajištěno také díky rozložení mezi různé druhy využití vody, aby se tak zaručil udržitelný lidský, hospodářský a environmentální rozvoj územních celků prostřednictvím plánování využívání zdrojů v rámci integrovaného řízení vodních zdrojů, obnova kvality vodních prostředí, podpora procesů kontroly spotřeby a prevence znečišťování v rámci celého řetězce využívání zdroje, od spotřeby až po opětovnou úpravu, a konečně také zákaz znečišťujících postupů a postihování znečišťovatelů.

4.3

Tyto cíle je třeba realizovat díky řádnému financování a spravedlivému a přiměřenému rozložení příspěvků mezi všechny odběratele a spotřebitele, průmyslové, zemědělské i domácnosti, řízenému veřejnou mocí usilující o lepší správu, jak doporučuje EHSV ve svém průzkumném stanovisku NAT/495 Začlenění vodohospodářské politiky do ostatních evropských politik (15).

4.4

Spravedlivá a účinná vodohospodářská politika a realizace inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou potřebuje novátorskou politiku zaměstnávání, díky níž budou odborně připravení a kvalifikovaní pracovníci, zejména v případě nově vytvořených nebo pozměněných pracovních míst, chráněni pracovním řádem zajišťujícím výkon jejich úkolu spočívajícího v hospodaření s veřejným statkem a budou jim také přiznána práva zasáhnout v hospodářských, sociálních a environmentálních záležitostech. Dále by měly být připravena inovativní opatření za účelem snížení namáhavosti práce a jejího dopadu na zdraví u pracovníků v oblasti čištění odpadních vod.

4.5

Otázky epidemiologických šetření u pracovníků v hygienických službách, posílení výborů pro hygienu, bezpečnost a pracovní podmínky, zlepšení lékařského sledování, ochranných prostředků a vybavení pro detekci plynů a znečišťujících látek jsou předmětem technických i sociálních výzkumů, která je třeba zohlednit, až bude pracovní skupina připravovat strategický plán provádění priorit evropského inovačního partnerství.

4.6

Zaručit přístup pro všechny, zachovat zdroje, uspokojit veřejný zájem. To jsou úkoly, jež by měla pracovní skupina rovněž od tohoto okamžiku brát v úvahu při přípravě strategického plánu provádění priorit evropského inovačního partnerství, který má navrhnout tak, aby mohl být přijat 18. prosince 2012.

4.7

Součástí EIP ve vodním hospodářství pracujícího podle navrženého a přijatého strategického plánu musí být příslušné evropské technologické platformy nejen jako zdroj informací o skutečném stavu věci v tom kterém místě/odvětví, ale i jako subjekty podílející se na výzkumu a vývoji a uplatnění nových technologií (16).

4.8

Vedle horizontálních témat a stanovených priorit EHSV doporučuje, aby v jednotlivých inovačních projektech byla věnována pozornost také interakci vody a půdy, a to zvláště tam, kde se bude jednat o hospodaření s vodami povrchovými.

4.9

Sucha, požáry i záplavy se zintenzivní a prodlouží, a proto je i navzdory úsporným politikám naprosto nezbytné zachovat veřejné vodohospodářské služby, záchranné služby a služby zvládání katastrof, jež budou odpovídat tomuto novému nepředvídatelnému prostředí. V rámci úsilí o inovace je třeba se zabývat také otázkou úlohy vody v rámci ochrany ekosystémů a biologické rozmanitosti.

4.10

Veřejné orgány a vodohospodářské subjekty musí aktivně předcházet znečišťování vod, a to nejen za účelem trvalého zachování kvality vody, ale i s cílem zabránit potenciálně nezvratným škodám se známými (perzistentní organické znečišťující látky, endokrinní disruptory) i neznámými rizikovými faktory – v důsledku kumulace chemických látek včetně nanočástic, jež lze nepochybně považovat za dodatečné rizikové faktory. Je nezbytné vyhodnotit tato nová rizika, jež by mohla závažným způsobem ohrozit veřejné zdraví.

4.11

Cílem zpoplatnění vody je přispět k zachování zdroje z hlediska kvantity. EHSV doporučuje takové zpoplatnění, jež by mělo na zřeteli přístup pro všechny, neboť se jedná o zdroj životně důležitého významu, a ne o obchodní artikl. Zdůrazňuje však, že zpoplatnění problém nevyřeší, protože nejde pouze o kvantitu vody, ale i o její kvalitu. V této souvislosti musí veřejný sektor přijmout opatření zaměřená na zvýšení povědomí soukromých osob a průmyslových a zemědělských odběratelů o změně kvality vod a o nejméně nákladném prostředku nápravy, jímž je prevence.

4.12

Voda se stává čím dál tím vzácnější pod vlivem změny klimatu a lidské činnosti, roste úroveň znečištění a důsledky jsou stále závažnější. Jde o problém, jemuž musí Evropa čelit a v této oblasti musí provést nezbytné výzkumy. Musí přispět k pokroku v této otázce na mezinárodní úrovni a v rámci své politiky spolupráce a své rozvojové politiky uvolnit prostředky určené na pomoc, za účelem umožnění přístupu k vodě a nápravy změny vodních zdrojů (17).

4.13

EHSV podotýká, že důsledky regionálních rozdílù v celé Evropě jsou zvlášť palčivé v této oblasti (sucha a záplavy) a musí být zohledněny v rámci pokynů přípravných skupin: ozývají se hlasy, které se ptají, zda by nešlo „kompenzovat oblasti, v nichž je vody příliš, a ty, jež jí nemají dostatek“.

4.14

Skutečná politika pro výzkum a inovace v otázce vody vyžaduje transparentnost a rovněž politiku zaměstnanosti podporující začlenění, která již nyní zaručí dostatečný počet pracovníků, jejich odbornou přípravu, uznání kvalifikací a technologie, jež umožní zlepšení zdraví a bezpečnosti jak při postupech čištění a úpravy vod, tak v hygienických zařízeních a co nejlépe zajistí splnění všech úkolů v celé jejich škále a na všech úrovních.

4.15

Podle programu UN-Water pro rozvoj kapacit v rámci Dekády OSN a nedávno (2012) vydané knihy Water and the Green Economy, Capacity Development Aspects (18) je nutné radikálně změnit přístup, aby bylo možné reagovat na výzvy, jež na celém světě kladou zvyšující se nedostatek a klesající kvalita vody způsobené agresivními způsoby rozvoje. Jinými slovy znečištění nelze donekonečna přehlížet, jelikož voda je také nosičem. Existuje již řada nových technologií, avšak také reálné riziko, že tyto technologie zastarají stejně rychle, jako vznikly, pokud nebudeme brát ohled na všechny aspekty současně: například pro odsolení vody je zapotřebí energie a pro její tzv. druhotné využití (v zemědělství) nesmí být znečištěna současně více způsoby, jejichž účinky by se mezi sebou násobily.

4.16

Evropská agentura pro životní prostředí ve své nejnovější výroční zprávě (2011) popisuje stejné obavy. Vyplývá z toho tedy, že voda není ani díky obnově či čištění nevyčerpatelná z hlediska kvantity ani kvality a že výzkum a inovace v oblasti vody je třeba rozšířit tak, aby umožnily trvalé a udržitelné používání vody ve všech oblastech a dostaly pod kontrolu znečištění, zejména znečištění difúzní (19).

4.17

EHSV zdůrazňuje úlohu sítí organizací občanské společnosti, jež by měly být uznány a doceněny a vzhledem k svému inovačnímu potenciálu, zkušenostem a bohatým poznatkům by se měly stát oblastí výzkumu.

4.18

EHSV připomíná, že normy kvality vody a kritéria pro její hodnocení by na celém evropském území měly být totožné.

4.19

Voda, její využívání, hospodaření s vodou a její budoucnost vzbuzují u různých stran rozlišné vášně, zájmy a obavy. V této souvislosti EHSV znovu zdůrazňuje, že je třeba brát vážně povinné konzultace v rámci integrované správy povodí i povinné konzultace organizací občanské společnosti v souvislosti s účastí občanů na rozhodování o otázkách životního prostředí, jež se jich týkají, a jejich přístupu k právní ochraně stanovené v rámci Aarhuské úmluvy. Požaduje, aby Komise předložila hodnotící zprávu týkající se těchto dvou bodů, aby EU v případě potřeby mohla využít příslušné údaje ve svých výzkumech zaměřených na inovace a jako příspěvek občanské společnosti v rámci partnerství.

4.20

EHSV nedoporučuje přistupovat k inovacím v této citlivé oblasti pouze z hlediska obchodní ochrany. Navrhuje jejich zpřístupnění i pro úřady, organizace, místní územní orgány i podniky sociální ekonomiky. EHSV se v této souvislosti dotazuje na účast útvarů Ministerstva vědy a technologie Číny v řídícím výboru na vysoké úrovni evropského inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou (20): vzhledem k tomu, že se jedná o zahraniční rozvojovou spolupráci, EHSV by mohl akceptovat přímou účast výše uvedeného ministerstva na přípravě evropské strategie, ale táže se, proč jsou všechny nově se rozvíjející země zastoupeny pouze jednou z nich? A proč do této evropské pracovní skupiny nejsou zapojeny i další země, jichž se týkají potřebné přenosy technologií (21)?

V Bruselu dne 13. prosince 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

(2)  COM(2012) 392 final Posílené partnerství Evropského výzkumného prostoru pro excelenci a růst.

(3)  Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 121 a Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 87.

(4)  COM(2010) 546 final Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 Unie inovací.

(5)  „K tomu, aby mohla přilákat talentované pracovníky a investice, potřebuje Evropa jednotný výzkumný prostor. Je proto nezbytné urychleně vyřešit zbývající nedostatky a do roku 2014 dokončit Evropský výzkumný prostor tak, aby bylo možné vytvořit skutečný jednotný trh v oblasti znalostí, výzkumu a inovací.“ – závěry Evropské rady, únor 2011; závěry Evropské rady, březen 2012.

(6)  COM(2012) 216 final – sdělení o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou.

(7)  COM(2010) 546 final.

(8)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 39.

(9)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 65.

(10)  Závěry Rady Evropské unie ze dne 21. června 2011 (dokument č. 11308/11).

(11)  COM(2011) 21 final, Evropa účinněji využívající zdroje.

(12)  COM(2011) 571 final, Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje.

(13)  COM(2011) 899 final Inovace pro udržitelnou budoucnost – Akční plán pro ekologické inovace.

(14)  „Voda je společným bohatstvím celého lidstva a veřejným statkem [… a] přístup k ní by měl být základním a všeobecně platným právem,“ uvádí se v prohlášení (P7_TA2012-0273), které vypracoval pan Richard Seeber (AT/ELS) a které bylo schváleno hlasováním zvednutím ruky dne 3. července 2012.

(15)  Úř. věst. C 248, 25.8.2011, s. 43.

(16)  Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 12–16.

(17)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 133–139.

(18)  Water and the Green Economy: Capacity Development Aspects (2012). Editoři: Dr. Reza Ardakanian, Dr. Dirk Jaeger, UNW-DPC, Bonn, Německo.

(19)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 116–118.

(20)  Evropská komise: Evropské inovační partnerství v oblasti hospodaření s vodou – řídící výbor na vysoké úrovni.

(21)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.


PŘÍLOHA I

ke stanovisku Výboru

Následující pozměňovací návrh, který obdržel alespoň jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl během diskuse zamítnut:

Odstavec 2.8

Změnit následovně

„Politika ochrany vodních zdrojů by měla zahrnovat i náhrady za omezení, kterými je zatížena hospodářská činnost v určitých oblastech postižených silným znečištěním a jež mají zajistit zachování vodních zdrojů. V těchto konkrétních případech by aktualizace státních podpor mohla být přizpůsobena a mohla by vzít na zřetel evropský plán ochrany vod.“

Výsledek hlasování

Hlasů pro:

46

Hlasů proti:

63

Hlasování se zdrželo:

27


Top