Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012AE1802

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016 COM(2012) 286 final

OJ C 44, 15.2.2013, p. 115–118 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

15.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/115


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016

COM(2012) 286 final

2013/C 44/20

Zpravodajka: paní OUIN

Dne 19. června 2012 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016

COM(2012) 286 final.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 23. listopadu 2012.

Na 485. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 12. a 13. prosince 2012 (jednání dne 13. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 104 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor vítá strategii pro vymýcení obchodu s lidmi, na níž by se rád podílel. Nicméně konstatuje, že vzhledem k současnému rozsahu jevu, atmosféře relativní tolerance vůči tomuto jevu a chabosti prostředků věnovaných na boj proti němu se pojem „vymýcení“ jeví jako nepříliš realistický.

1.2

Výbor podtrhuje, že tuto strategii nelze uskutečnit bez aktivní pomoci občanské společnosti, jež je v kontaktu s oběťmi. Aby mohla sdružení na pomoc obětem řádně vykonávat své úkoly, potřebují finanční prostředky.

1.3

Výbor navrhuje, aby se rozlišovalo mezi obchodem s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a obchodem s lidmi za jinými účely (práce, fiktivní sňatky, žebrání, nedovolený obchod s orgány), aby bylo všem jasné, proti čemu je nutno bojovat. Navrhuje, aby bylo zavedeno označení pro města, jež nepřejí sexuálnímu vykořisťování žen a dětí.

1.4

Výbor by si rovněž přál, aby existoval diferencovaný přístup k dětem (Úmluva OSN o právech dítěte).

1.5

Členské státy by měly urychleně ratifikovat úmluvu MOP o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti i všechny ostatní mezinárodní úmluvy zabývající se tímto tématem.

1.6

Výbor klade důraz na to, že ochrana obětí musí být dostatečná, tak aby jim umožnila návrat do legální sféry společnosti, ze které byly vyloučeny (ochrana v případě, že podají trestní oznámení, přístup k ubytování, zdravotní péče atd.). V zájmu udržitelnosti tohoto začlenění by měla být obětem poskytnuta možnost získat zaměstnání na trhu práce podporujícím začlenění a podporovaným z veřejných zdrojů.

1.7

Boj proti obchodu s lidmi musí být pojat jako průřezová politika a vedle represe musí existovat skutečná sociální politika. Je třeba vytvořit součinnost s ostatními strategiemi – pro začleňování Romů, pro boj proti chudobě, pro boj proti drogové závislosti, proti sexuálnímu zneužívání dětí atd.

2.   Úvod

2.1

Otroctví se neobjevuje jen v knihách o historii, ale stále existuje i v těch nejvyspělejších zemích. Přetrvávání, dokonce další rozmach obchodu s lidmi na území Evropské unie, je nákaza, která ohrožuje její demokratické základy. Když jsou v právních státech lidé prodáváni jinými lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, nucené práce či nuceného žebrání, nebo – jako je tomu v současnosti – nedovoleného obchodu s orgány či fiktivních sňatků, a když na těchto obchodech zločinci, kteří je provádějí, vydělávají značné peníze, ohrožuje to důvěryhodnost zásad respektování lidských práv, o jejichž šíření ve světě Unie usiluje.

2.2

Obchod s lidmi je zakázán článkem 5 Listiny základních práv Evropské unie. Lepší možnosti zabývat se touto otázkou by měla poskytnout směrnice 2011/35/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, která zaujímá globální přístup a klade důraz na lidská práva a na oběti a zahrnuje genderový rozměr, jakmile bude provedena do práva členských států (do 6. dubna 2013). V boji proti obchodníkům s lidmi mohou pomoci i další právní nástroje týkající se například práv obětí, rovnosti mezi muži a ženami, sexuálního vykořisťování dětí či zaměstnavatelů, kteří vědomě přijímají na práci státní příslušníky třetích zemí bez oprávnění k pobytu.

2.3

Existuje celá řada těchto právních nástrojů, jež jsou roztříštěné, a mohou se tak překrývat či zdvojovat a nevytvářejí společně jednu politiku. Proto je nutné, aby byla přijata strategie, jež stanoví priority, zaplní mezery a sjednotí různé texty. To je záměr strategie, jež je předmětem tohoto stanoviska.

2.4

Jedním ze zjištění o současné situaci je to, že existuje značný rozdíl mezi deklarovanými zásadami a realitou praxe. Evropská unie, členské státy i občané se ve svých zásadách staví rozhodně proti obchodu s lidmi, který je označován za moderní formu otroctví. V praxi se může s jeho oběťmi – velmi mladými cizinkami prodávajícími se na chodnících evropských měst či žebravými dětmi – potkávat každý, ať už je to obyčejný občan, sociální pracovník, lékař, policista, volený zástupce atd., a může se také nepřímo podílet na vykořisťování tím, že kupuje výrobky, které jsou tak levné, až vzbuzují podezření, že v rámci jejich výrobního řetězce musí být alespoň jeden článek spojen s nucenou prací. Ve skutečnosti je obchod s lidmi do značné míry kolektivně tolerován a přehlížen. Většina lidí od něho odvrací zrak, předstírá, že o něm neví, má pocit, že se jí to netýká. Avšak každý z nás by měl něco učinit.

2.5

V textu, jenž je předmětem tohoto stanoviska, navrhuje Komise akční strategii za účelem zvýšení efektivity. V tomto smyslu se Výbor vyjádřil ve svém stanovisku ke směrnici (1), a proto tento bod nemůže než podpořit.

2.6

Tato strategie může být úspěšná pouze tehdy, pokud bude jejím hlavním partnerem občanská společnost. Této oblasti rozumí nejlépe organizace občanské společnosti, které mohou pomoci odhalit oběti a věnovat se prevenci. Policie, justice, pracovní inspekce atd. jsou nezbytné, ale kdyby státní orgány byly schopny samy obchod s lidmi vymýtit, už by žádný neexistoval. Zapojení organizací občanské společnosti do provádění strategie je jediný možný způsob, jak být efektivní. Organizace pomáhající obětem potřebují finanční podporu.

2.7

Ve strategii je navrženo pět priorit: identifikace obětí a ochrana obětí, pomoc obětem; zesílení prevence; stíhání obchodníků s lidmi; posílená koordinace, spolupráce a soudržnost; reakce na vznikající problémy, zejména pokud jde o využívání internetu zločineckými sítěmi.

3.   Připomínky Výboru

3.1

Výbor se již vyjádřil k otázkám souvisejícím s obchodem s lidmi v několika svých stanoviscích, mimo jiné ve stanovisku k tématu pohlavního vykořisťování dětí (2), stanovisku o právech obětí (3) či o globálním přístupu k migraci a mobilitě (4).

Identifikace obětí

3.2

Ve stanovisku z října 2010 Výbor zdůrazňoval ochranu obětí od okamžiku, kdy jsou jako oběti uznány. Problém tkví v tomto uznávání a v důkazním břemenu v případě ohrožených osob, které nehovoří jazykem dané země, na něž dohlíží jejich vykořisťovatelé, které mají strach, které neznají svá práva a nevědí, na koho se obrátit. Pokročit by se mělo zcela jistě právě v odhalování obětí, aby bylo možné jim více naslouchat. Odborové organizace již provedly pilotní opatření zaměřená na odbornou přípravu pracovníků, kteří by mohli přijít do kontaktu s oběťmi nucené práce, tak aby je byli schopni identifikovat, věděli, jak je oslovit, pomáhat jim a chránit je. Stejnou činnost by měly provádět orgány veřejné moci a sdružení v případě osob, jež mohou přijít do kontaktu s oběťmi obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (které činí přibližně 80 % obětí). Existující nástroje, školení, pokyny a příručky postupů je třeba mnohem více propagovat, aby bylo povědomí o tom, jak a na koho se obrátit v případě podezření na obchod s lidmi.

3.3

Je třeba zvrátit současný trend: když se oběť obrátí na sdružení pomoci, je velmi často odkázána na jiné sdružení považované za povolanější. Některé oběti tak musí svůj příběh převyprávět desítkám osob, než je někdo skutečně podpoří. Bylo by naopak třeba, aby se každý cítil schopen oběti vyslechnout a pomoci jim, a proto musí být informován, vzdělán a vybaven nástroji, aby věděl, jak s oběťmi hovořit a co udělat. Je také nutné, aby sdružení a sociální služby spolupracovaly v rámci sítí.

3.4

Různé oběti také vyžadují specifické zacházení, zejména pokud jde o děti. Hlavní zásadou musí být nejvyšší zájem dítěte. Do evropské strategie integrace Romů musí být zahrnut boj proti nucenému žebrání romských dětí.

Zesílení prevence

3.5

Výbor oceňuje důraz kladený na genderový rozměr. Přibližně 80 % obětí je totiž ženského pohlaví a většina z nich je odsouzena k nucené prostituci. Sexuální vykořisťování představuje 76 % obchodu s lidmi. Přetrvávání obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování poukazuje na nerovnost mezi muži a ženami. Skutečnost, že jsou do nejbohatších měst Evropské unie přiváženy ženy, často mladé, aby zde byly využívány k prostituci, vyvolává otázku, co si klienti myslí o těchto ženách a ženách obecně, a má negativní dopad na opatření prováděná za účelem nastolení rovnosti mezi muži a ženami.

3.6

Výbor proto doporučuje jasně rozlišovat mezi obchodem s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, za účelem nucené práce či nuceného žebrání a za účelem nedovoleného obchodu s orgány. Dále je třeba odlišit sexuální vykořisťování dětí. Podstatná část obchodu s lidmi (80 %) se týká sexuálního vykořisťování. Je tudíž důležité jej pojmenovat, abychom měli jasno v tom, proti čemu bojujeme. Obchodníci jako by tvořili nějakou vzdálenou, nedosažitelnou mlhavou skupinu, ale klienti a oběti jsou osoby, které každý z nás potkává na evropských ulicích.

3.7

Posílit prevenci v první řadě znamená bojovat proti poptávce. Dokud budou klienti, budou i obchodníci. Pro snížení poptávky je nutné vychovávat k rovnosti mezi muži a ženami od nejútlejšího věku a působit v tomto směru ve všech prostředích. Vyžaduje to tedy i rovnější zastoupení obou pohlaví na profesní úrovni. Když jsou zaměstnáváni muži i ženy, vykonávají stejné povolání a mají přístup ke stejné úrovni odpovědnosti, je složitější ženy fantaskně zpodobňovat a nahlížet na ně jako na sexuální spotřební zboží, které je možné si koupit. Zásadní význam má výchova k sexualitě zohledňující citovou stránku a lidskou důstojnost. Pokud rodiče o sexu nemluví, hledají mladí lidé informace na internetu a tam mohou objevit jeho negativní pojetí, jež může narušit jejich budoucí pohled na vztahy mezi muži a ženami.

3.8

Genderový rozměr je sice důležitý, ale je také nutné rozlišovat mezi tím, jak se přistupuje k dětem, a jak k dospělým. Je zapotřebí připomenout, že pohlavní styk s dětmi je trestný čin. Na tuto problematiku je nutné věnovat prostředky, a to značné, jelikož pornografické internetové stránky znázorňující děti se znásobují a někteří dospělí lidé zapomínají na trestnost nebo neznají zákony. Děti je k sexualitě také třeba vychovávat a poučit je o tom, že si zaslouží respekt (5).

3.9

Věnovat se prevenci znamená také bojovat proti chudobě, která lidi vyhání z jejich domova, a proti pašerákům lidí, kteří z toho těží. Nelegální přistěhovalci přicházející za vidinou snu o západním blahobytu, jsou zranitelní, nemají dokumenty, nemají peníze, nejsou schopni komunikovat, mají strach, že je dopadne policie, a ocitají se na pospas „obchodníků“, kteří si je podrobí jako otroky, třebaže tyto osoby přišly z vlastní vůle, a nebyly uneseny ze své země.

3.10

Pokud jde o nucenou práci, její nárůst je znepokojující. Je třeba také vyjasnit postavení au pair a poutníků pracujících pro některé církevní instituce a zamezit tak zneužívání, protože hranice mezi dobrovolnictvím a nucenou prací je v těchto případech někdy velmi nezřetelná.

Stíhání obchodníků s lidmi

3.11

V dřívějším stanovisku Výbor zdůraznil finanční aspekt vyšetřování, který je i nadále aktuální. Tento druh kriminality je totiž jedním z nejlukrativnějších. Odhadované celosvětové roční zisky z využívání veškeré pracovní síly pocházející z obchodu s lidmi dosahují 31,6 miliardy USD. Z toho zisk ve výši 15,5 miliardy USD, tj. 49 %, se vytváří v průmyslových zemích (6). Finanční šetření na evropské úrovni je zásadní součástí pátrání po obchodnících s lidmi. Výbor doporučuje, aby byly statky vytvořené v rámci obchodu s lidmi konfiskovány a aby byly tyto prostředky využívány k odškodnění obětí a boji proti obchodu s lidmi.

3.12

Ochrana obětí se zohledněním genderového rozměru je výzva, kterou je třeba řešit. Oběti hrají zásadní úlohu při dovádění trestních řízení proti obchodníkům s lidmi do úspěšného konce, a k tomu je nutné, aby měly důvěru. Jejich ochrana musí zahrnovat také zajištění ubytování, zdravotní péče a osobní bezpečnosti. V zájmu udržitelnosti tohoto začlenění by měla být obětem poskytnuta možnost získat zaměstnání na trhu práce podporujícím začlenění a podporovaným z veřejných zdrojů, aby si mohly osvojit pracovní návyky a získat pracovní zkušenosti, které jsou nezbytným předpokladem jejich rehabilitace a úspěšného přechodu na otevřený trh práce. Po nuceném životě na okraji se obětem musí pomoci v začlenění do společnosti založené na právu.

3.13

Je třeba podepsat úmluvy se státy původu nelegálních přistěhovalců, s cílem pomoci jim v účinnějším boji proti převaděčům, kteří nejsou stíháni za obchod s lidmi, ačkoliv kriminální sítě zásobují potenciálními oběťmi.

Posílení koordinace, spolupráce a soudržnosti

3.14

Výbor je potěšen projektem Evropské obchodní koalice proti obchodu s lidmi. Zapojení podniků má klíčový význam pro boj proti nucené práci ve třetích zemích, ale i v Evropské unii. Do této koalice by měly být zahrnuty také malé podniky, které jsou subdodavateli koncernů v odvětvích, o nichž se ví, že je v nich černá práce značně rozšířená: v pohostinství, výstavbě a zemědělství. Potírání obchodu s lidmi je jedním ze základních rozměrů sociální odpovědnosti podniků. Týká se jednak nelegální a jednak nucené práce ve třetích zemích, a to u všech subdodavatelů ve všech fázích výrobního řetězce. Vzhledem k tomu, že výrobní procesy jsou prováděny po celém světě, hrají nadnárodní podniky důležitou úlohu, pokud jde o kontrolu způsobů, jakými jsou vyráběny všechny produkty, jež využívají.

3.15

Stejně tak obchodní dohody musí výslovně obsahovat doložky zakazující pohyb zboží a služeb, které jsou výsledky nucené práce.

3.16

Ví se o tom, že ve službách, zejména pokud jde o služby v domácnosti, otroctví nevymizelo. V červnu 2011 přijala MOP nástroj pro boj proti zneužívání – Úmluvu č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti (7). EHSV doporučuje urychlenou ratifikaci této úmluvy a všech ostatních mezinárodních nástrojů týkajících se obchodu s lidmi (8) všemi 27 členskými státy EU.

3.17

Výbor je nakloněn vytvoření platformy občanské společnosti, díky čemuž by mohly být všem potenciálně dotčeným sdružením s nezbytnými znalostmi poskytovány informace a odborná školení o obchodu s lidmi.

3.18

Zásadní význam má to, aby na úrovni členských států působili zpravodajové a aby se lépe sbíraly údaje. Sběr údajů musí být jednotný, aby každý stát postupoval stejně. Národní zpravodajové ponesou hlavní odpovědnost za boj proti obchodu s lidmi, a budou tak moci koordinovat činnost různých dotčených subjektů a sdružení, které ne vždy spolupracují: v oblasti přistěhovalectví, ochrany dětí a mládeže, inspekce práce, sdružení pro potírání násilí páchaného na ženách atd. Významnou úlohu musí sehrát Europol, protože obchodníci s lidmi neznají hranic.

3.19

Koordinace vnější činnosti EU a explicitní zmínky o obchodu s lidmi v dohodách o volném obchodu musí nutně upozornit na tento jev, jenž je příliš často zastírán nebo podceňován.

3.20

Místní veřejné orgány, zejména magistráty velkých měst, jsou blíže realitě a praxi, a mají tedy lepší výchozí pozici pro boj proti nelegálnímu sexuálnímu vykořisťování obětí obchodu. Výbor doporučuje, aby nějaký nezávislý orgán vytvořil označení odměňující města, jež nejvíce nepřejí obchodu s lidmi, a nejvíce mobilizují proti nucené prostituci či nucenému žebrání. Existují označení kvality ovzduší či vody, není snad lidské prostředí stejně důležité?

3.21

Je nezbytné vyhodnotit účinnost financování poskytovaného EU a vypracovat, distribuovat a přeložit příručky osvědčených postupů a účinné postupy uzpůsobené jednotlivým aktérům, policii, justici, místním orgánům a sdružením.

Reakce na vznikající problémy

3.22

Novým nebezpečím je získávání obětí a klientů přes internet. Je třeba toto nebezpečí vyhodnotit a přejít s využitím internetu a sociálních sítí do protiútoku v podobě šíření diskurzu o odpovědnosti, respektu a lidské důstojnosti. Byla by škoda upozorňovat pouze na – sice skutečná – nebezpečí internetu, když tento nový nástroj může být využíván také k podpoře šíření pozitivního poselství a být prostředkem prevence.

V Bruselu dne 13. prosince 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON


(1)  Úř. věst. C 51, 17.2.2011, s. 50–54.

(2)  Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 138–144.

(3)  Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 39–46.

(4)  Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 134–141.

(5)  Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 154–158.

(6)  Belser, Patrick. Nucená práce a obchod s lidmi: Odhad zisků (Forced Labor and Human Trafficking: Estimating the Profits), pracovní dokument, Ženeva, Mezinárodní úřad práce, 2005.

(7)  Tuto úmluvu MOP doposud neratifikoval žádný evropský stát (byla ratifikována dvěma státy – Uruguayí a Filipínami).

(8)  Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, sv. 2237, s. 319; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197), Varšava, 16. května 2005; Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, New York, 18. prosince 1979, sbírka smluv OSN, sv. 1249, s. 13; Úmluva OSN o právech dítěte, 20. listopadu 1989, sbírka smluv OSN, sv. 1577, s. 3; Úmluva MOP o nucené nebo povinné práci, 1930 (č. 29); Úmluva MOP o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105); Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, 1999 (č. 182).


Top