EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012AR0089

Stanovisko Výboru regionů Specifické regionální přístupy ke změně klimatu v EU na základě příkladu horských regionů

OJ C 391, 18.12.2012, p. 27–30 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

18.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 391/27


Stanovisko Výboru regionů Specifické regionální přístupy ke změně klimatu v EU na základě příkladu horských regionů

2012/C 391/06

VÝBOR REGIONŮ

poukazuje na to, že horské regiony jsou velmi citlivé na změny klimatu, a domnívá se, že přizpůsobení se změnám klimatu v horských oblastech by se mělo začlenit do širšího projektu na zvýšení odolnosti jednotlivců a společnosti, jenž by zohlednil veškeré environmentální, energetické a sociální problémy, které s tím nevyhnutelně souvisejí;

bere na vědomí, že Evropská unie v roce 2013 přijme strategii přizpůsobování, a považuje za klíčové, aby tato obecná strategie měla regionální a místní rozměr, jak stanoví článek 174 SFEU, a obsahovala kapitolu věnovanou horským regionům;

podtrhuje fakt, že zvýšení ohrožení horských oblastí, které se v příštích desetiletích očekává, vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu a řádný systém výměny informací. Je důležité, aby byly v rozpočtu Evropské unie na období 2014–2020 vyčleněny prostředky určené na přizpůsobení se změně klimatu. Je nutné stanovit postupy pro zlepšení přístupu ke službám obecného zájmu ve zvláště zranitelných oblastech a jejich poskytování;

zdůrazňuje, že mnoho horských regionů již začalo připravovat strategie přizpůsobování a je nezbytně nutné koordinovat jejich cíle a vyhodnocovat výsledky. Je třeba harmonizovat opatření, která jsou v současné době rozptýlená mezi velký počet sdružení, výzkumných středisek a správních orgánů v horských oblastech.

Zpravodaj

pan Luciano CAVERI (IT/ALDE), člen regionální rady autonomní oblasti Valle d'Aosta

Odkaz

Stanovisko z vlastní iniciativy

I.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

konstatuje, že za poslední léta se v Evropské unii nahromadila hojná vědecká literatura a četné politické dokumenty a vědecké projekty, jež dokládají, že horské regiony jsou velmi citlivé na změny klimatu, neboť v nich na omezeném prostoru vedle sebe existují prostředí lišící se z hlediska míry, expozice a vlivu cirkulace vzduchu. Také IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) řadí horské regiony mezi regiony s velkým klimatickým ohrožením (hot spot). Kromě toho se v bodě 4 kapitoly 13 Agendy 21 (summit Země v Riu, 1992), která se horskými regiony podrobně zabývá, uvádí, že to jsou regiony nejvíce citlivé na změny klimatu. Tato otázka bude stále aktuální i v rámci konference Rio+20 v červnu 2012. Horské oblasti jsou nejzalesněnějšími oblastmi Evropy, a plní tedy funkci propadu uhlíku, jelikož zachycují značné množství CO2. Podílejí se navíc na zlepšování kvality ovzduší, jelikož zmírňují negativní jevy znečištění, a jsou významné i z hlediska vodních zdrojů a krajinných prvků. Tyto oblasti jsou však citlivé vůči změnám klimatu. Horské regiony patří vedle pobřežních oblastí mezi nejdůležitější oblasti pro cestovní ruch, a to díky svým klimatickým charakteristikám, biologické rozmanitosti, krajinnému bohatství, vodním zdrojům, kulturním a architektonickým prvkům, tradicím a zvykům;

2.

zdůrazňuje, že změna klimatu ovlivňuje všechny části Evropské unie a samozřejmě i celý svět, avšak konkrétní vlivy na dané území, a následně nutné přípravy a reakce na tyto vlivy, závisejí na široké škále faktorů. Každé opatření, jež má být reakcí na změnu klimatu, proto musí přihlížet ke konkrétním podmínkám jednotlivých území. Místní a regionální orgány zastoupené ve VR jsou tudíž klíčovými partnery pro přípravu a provádění vhodných řešení;

3.

připomíná, že změna klimatu a její dopady patří mezi hlavní výzvy, jimž budou místní a regionální orgány Evropské unie muset čelit v nadcházejících letech. V této souvislosti musí být prvořadým úkolem podniknout kroky nutné k tomu, aby byl co nejvíce omezen růst globální průměrné teploty (zmírňování), ale také připravit jednotlivé úrovně na ty změny, jež jsou nevyhnutelné (přizpůsobení);

4.

zdůrazňuje, že horské oblasti jsou zásobárnou biologické rozmanitosti, která je ohrožována rychlou změnou klimatu: v horských oblastech se nachází 43 % všech lokalit soustavy Natura 2000 a žije v nich 118 z 1 148 druhů vyjmenovaných v přílohách II a IV směrnice o stanovištích (1);

5.

poukazuje na to, že změny klimatu, které jsou v nížinách málo citelné, jsou v horských oblastech zřejmější, a proto jsou včasným indikátorem vývoje klimatu v globálním měřítku, a tedy vynikajícím zdrojem pozorování pro vědecký výzkum a prověrkou pro přípravu a hodnocení politik přizpůsobování;

6.

zdůrazňuje, že ke změnám klimatu dochází již nyní a způsobují vyšší hydrogeologické riziko (záplavy, sesuvy půdy), vyšší zranitelnost osob a infrastruktur, omezenou dostupnost vody především v létě (i v přilehlých nehorských oblastech), změnu režimu toku řek (v alpských regionech se očekává větší četnost odtokových maxim v zimě a sucha v létě), ubývání ledovců (od roku 1850 ztratily alpské ledovce zhruba dvě třetiny svého objemu, přičemž tento trend se od roku 1985 výrazně zrychluje), omezování permafrostu, zkracování doby trvání sněhové pokrývky zejména v nadmořských výškách do 1 500 m, změnu v četnosti výskytu lavin, ohrožení biologické rozmanitosti a migrace rostlinných a živočišných druhů, změny v ekonomice cestovního ruchu v zimě i v létě a výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách, nejistotu v zemědělské výrobě a škody v lesním hospodářství. Citlivost alpských oblastí na tento rychlý vývoj klimatu z nich učiní oblast s „trvalým znevýhodněním“. Zvýšení teploty, které bylo možné v posledních 150 letech v Alpách pozorovat (+ 1,5 °C), je oproti celosvětovému průměru + 0,7 °C dvojnásobné (2). Ohrožením vodních zdrojů v Alpách se v roce 2009 zabývala Evropská agentura pro životní prostředí (3);

7.

zdůrazňuje, že horské tradice a kultury jsou založeny na významné koncepci uvědomování si environmentálních omezení a příležitostí. Úzká fyzická vazba na dané území umožnila postupně vypracovat vytříbená kritéria udržitelnosti a racionálního využívání zdrojů. Tyto základní hodnoty lze včlenit do moderní vize prostřednictvím využití nových technologií, a vytvořit tak znalosti a modely rozvoje, které by byly účelné nejen pro horské oblasti, ale i pro okrajové regiony, a v mnoha případech mohou mít obecnou platnost (jako např. model partnerství venkova a měst RURBAN pracovní skupiny pro územní soudržnost a urbanistické záležitosti (TCUM) a GŘ pro regionální politiku);

8.

upozorňuje, že změna klimatu bude pro naši schopnost přizpůsobit se větší výzvou než jakákoli jiná překážka, jíž člověk kdy čelil, přesto je však jen částečným projevem komplexnější krize životního prostředí a lidstva, která souvisí také s:

dostatkem obnovitelných přírodních zdrojů (voda, lesy, rybolovné zdroje, získávání biomasy),

snížením kvality i kvantity ekosystémových statků a služeb,

poklesem biologické rozmanitosti,

nestálostí produkce potravin (vysoké náklady potravin související s fosilními zdroji energie, snižování rozlohy orné půdy, nerovnováha v cyklech uhlíku, dusíku a fosforu),

omezenou dostupností nerostných zdrojů,

omezenou dostupností levné energie z fosilních zdrojů (rekordní ceny ropy),

znečištěním ovzduší, vody, půdy a hromaděním biologicky nerozložitelného odpadu,

demografickým růstem a migračními toky (také z důvodu změn klimatu);

9.

zdůrazňuje, že tyto problémy budou mít různé hospodářské a sociální dopady, podle zeměpisných oblastí, a proto lituje, že se projekt PESETA (2009) Společného výzkumného střediska (JRC) Evropské unie, jako jeden z několika málo projektů, které analyzují dopady změny klimatu na evropské hospodářství, horskými regiony vůbec nezabývá;

10.

poukazuje na to, že Evropská komise ve své bílé knize o přizpůsobení (COM(2009) 147 final) uznává regionální rozdíly v dopadech změny klimatu a skutečnost, že jakákoli strategie přizpůsobování může být úspěšná jen v případě, že všechny správní úrovně budou vzájemně spolupracovat. Přizpůsobování je dlouhodobý dynamický proces, který vyžaduje úzkou vazbu mezi politickými činiteli, výzkumnými pracovníky, technickými odborníky, podnikateli a místními orgány;

11.

vítá, že na jaře 2012 byla zahájena veřejná konzultace k přípravě evropské strategie přizpůsobování, která se plánuje na rok 2013, a začala fungovat platforma CLIMATE-ADAPT, což je nástroj na shromažďování příkladů osvědčených postupů a na plánování v rámci jednotlivých regionů a měst, který zahrnuje i sekci věnovanou horám;

Cíle

12.

domnívá se, že by mělo být podpořeno začlenění přístupu přizpůsobení se změnám klimatu do širšího projektu na zvýšení odolnosti jednotlivců a společnosti, jenž by zohlednil veškeré environmentální, energetické a sociální problémy, které s tím nevyhnutelně souvisejí;

13.

bere na vědomí, že Evropská unie v roce 2013 přijme strategii přizpůsobování, a považuje za klíčové, aby tato obecná strategie měla regionální a místní rozměr, jak stanoví článek 174 SFEU. Je žádoucí, aby tato evropská strategie přizpůsobování obsahovala kapitolu věnovanou výlučně horským regionům;

14.

domnívá se, že je rovněž nutné, aby evropská strategie přizpůsobování obsahovala zvláštní kapitolu o nejvzdálenějších regionech, jejichž zvláštní podmínky a specifika uznává článek 349 SFEU;

15.

podtrhuje fakt, že zvýšení ohrožení horských oblastí, které se v příštích desetiletích očekává, vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu a řádný systém výměny informací. Je důležité, aby byly v rozpočtu Evropské unie na období 2014–2020 vyčleněny prostředky určené na přizpůsobení se změně klimatu;

16.

žádá, aby v závislosti na nových problémech v důsledku změny klimatu byly stanoveny postupy pro zlepšení přístupu ke službám obecného zájmu ve zvláště zranitelných oblastech a jejich poskytování;

17.

zdůrazňuje, že zmírňování změny klimatu a prostředkům, které na ni byly vyčleněny, by měla být věnována větší pozornost než přizpůsobování. Pokud nedosáhneme významného celosvětového snížení emisí skleníkových plynů, jež je stanoveno v Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, bude nemožné zabránit budoucímu růstu globální teploty, změně klimatu a mimořádným povětrnostním jevům, které budou mít dopad na místní komunity;

18.

poukazuje na to, že je třeba určit úzce provázané činnosti zaměřené na vyřešení současných problémů a na řešení budoucích problémů v sektorech, které již byly zahrnuty do plánování EU, a uvědomit si, která z následujících rozhodnutí by měla v souladu se zásadou subsidiarity spadat do systému místní evropské demokracie:

a)

dosažení maximální energetické účinnosti nových budov a modernizace budov stávajících;

b)

zachování a podpora vzorů výstavby typických pro horské regiony a venkovské oblasti a vypracování územních plánů a plánů v oblasti přírodních zdrojů, jež by umožnily rozvoj měst neslučitelný se spekulacemi s půdou. Tím se zabrání degradaci krajiny, ekosystémů, přírodních stanovišť a v současnosti chráněných území a rovněž znečišťování vodních zdrojů a půdy a podpoří se rozvoj zodpovědného cestovního ruchu a v konečném důsledku i udržení obyvatelstva v horských regionech;

c)

zavedení energie z obnovitelných zdrojů podle charakteristik území (solární tepelná a solární fotovoltaická, větrná, vodní, z biomasy) až pokud možno do dosažení energetické soběstačnosti. Nutnost vypracovat integrované regionální energetické plány a spravovat přečerpávací vodní nádrže v závislosti na zásobách fotovoltaické elektřiny;

d)

prosazování energetických auditů v místním a regionálním měřítku;

e)

omezení toků energie a materiálu v místních společenstvích při zachování životní úrovně (např. projekt Společnost na 2000 W Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu);

f)

omezení vzniku odpadů a maximální recyklovatelnost, pobídky k domácímu kompostování organických odpadů;

g)

obnovení místních potravinových řetězců: kvalitní zemědělství a chov zvířat s cílem podpořit v prvé řadě místní spotřebu a obchod pro turisty. Výslovná podpora konzervačního zemědělství (při němž se půda neobdělává nebo se obdělává minimálně) a ekologického zemědělství a chovu hospodářských zvířat;

h)

lesní hospodářství regulované podle získávání biomasy ze dřeva pro energetické a stavební účely a zohledňující potřeby vyplývající ze změny klimatu. Určování velikosti zařízení na výrobu tepla z biomasy tak, aby nebyla překročena její roční produkce v lesích. Zachování ochranných lesů. Podpora udržitelného lesnictví za účelem produkce dřeva a biomasy jakožto ekonomického zdroje těchto oblastí;

i)

radikální omezení záboru půdy pro stavební a infrastrukturní účely;

j)

omezení potřeb mobility prostřednictvím posílení informačních sítí a IKT, elektronických služeb a práce na dálku (umožňujících rovněž opětovné osídlování opuštěných horských oblastí a větší využívání pro účely cestovního ruchu);

k)

podpora udržitelného cestovního ruchu šetrného k životnímu prostředí. Zřízení evropského střediska pro sledování cestovního ruchu. Rozvoj agroturismu;

l)

podpora zelené ekonomiky a inovací v horských oblastech: energetika, elektronika, systémy kontroly a monitorování, vědecký výzkum a střediska vysokoškolského vzdělávání;

m)

vzdělávání a kultura: Informování veřejnosti o naléhavosti otázky změny klimatu má klíčový význam pro uplatňování vhodných politik v oblasti změny klimatu a pro strategii přizpůsobování. Proto by se mělo podporovat šíření environmentálních témat v učebních plánech a informačních akcích pro veřejnost, jako je např. zřízení regionálních „kontaktních míst pro přizpůsobení změně klimatu“, aby bylo možné vypracovat strategie uzpůsobené místním podmínkám a informovat občany. Příklad: australské Victorian Centre for Climate Change Adaptation Research (VCCCAR – www.vcccar.org.au) uplatňuje v místních podmínkách celostátní politiku, kterou pro Austrálii vypracoval National Climate Change Adaptation Research Facility (NCCARF – www.nccarf.edu.au);

n)

programy civilní ochrany a prevence klimatických hrozeb prostřednictvím infrastruktury, systémů hydrometeorologických předpovědí a varování, rychlé výměny informací s veřejností, cvičení v oblasti prevence škod a záchrany osob;

19.

zdůrazňuje, že mnoho horských regionů již začalo připravovat strategie přizpůsobování a je nezbytně nutné koordinovat jejich cíle a vyhodnocovat výsledky. Je třeba harmonizovat environmentální opatření, která jsou v současné době rozptýlená mezi velký počet sdružení, výzkumných středisek a správních orgánů v horských oblastech;

20.

žádá, aby se dosažené výsledky monitorovaly prostřednictvím vypracování ukazatelů účinnosti opatření, splněných požadavků, jednotné databáze k vyhledávání projektů a energetického katastru;

21.

závěrem zdůrazňuje, že příčinami a následky změny klimatu je třeba se zabývat na všech úrovních, napříč mnoha různými geografickými komunitami a v celosvětovém měřítku. Zejména nejchudší komunity této planety jsou často mezi prvními, které jsou negativně zasaženy změnou klimatu a potřebují zvláštní pomoc. Je zapotřebí vyčlenit zdroje Evropské unie a členských států na zmírňování a přizpůsobování podle priorit stanovených v dohodnutých strategiích a mezinárodních smlouvách a využívat je na té úrovni, kde budou mít největší dopad. Z tohoto důvodu by měly být místní a regionální orgány zapojeny do přípravy činností zaměřených na zmírnění změnu klimatu a přizpůsobení se jí, aby bylo možné co nejvíce využít jejich znalostí a zkušeností a jejich blízkých kontaktů s občany.

V Bruselu dne 10. října 2012

předseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO


(1)  Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Europe's ecological backbone: recognising the true value of our mountains, zpráva č. 6/2010.

(2)  JRC/WHO, Impacts of Europe's changing climate, zpráva č. 4/2008: http://www.eea.europa.eu/publications/eea_report_2008_4.

(3)  EEA, Regional climate change and adaptation – The Alps facing the challenge of changing water resources, zpráva č. 8/2009.


Top