4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/29

1.1

Je zapotřebí analyzovat potenciál žen, které pracují anebo podnikají v zemědělských a ve venkovských oblastech, vypracovat jeho přehled, využít jej ve všech politikách EU a naopak zabránit jeho penalizaci v některých z nich: tento základ je nezbytný, aby ženy mohly být hybatelkami rozvoje a inovací a pomoci celému odvětví překonat krizi.

1.2

Ve všech právních předpisech a programech EU je třeba zaručit rovné zacházení, rovné příležitosti a opatření na podporu podmínek pro ženy, a to pomocí zohlednění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, jednoduššího přístupu ke zdrojům a průběžného hodnocení výsledků.

1.3

Ženy musejí být zapojeny do rozvojových plánů v tomto odvětví na místní i regionální úrovni: musejí tedy mít možnost účastnit se, vyjádřit potřeby, zkušenosti a záměry (budování kapacit).

1.4

Spolupráce vysokých škol a výzkumných středisek se zainteresovanými ženami musí analyzovat možnosti a potřeby, poskytnout vzdělávací a technologické nástroje na podporu rozvoje podniků s ženským vedením a zvýšit kvalitu práce a života žen v zemědělství.

1.5

Zásadní pro rozvoj a zlepšování působení žen v zemědělství jsou IKT (1), za předpokladu, že budou efektivní, rozšířené po celém území, přístupné a finančně dostupné (širokopásmové připojení). Mohou tak rovněž vzniknout pracovní místa pro techniky v oboru IKT.

1.6

Kvalitní IKT mohou usnadnit vytváření ženských sítí, jež napomáhají rozvíjení kontaktů, podporují zapojení a podněcují navazování vztahů a výměny osvědčených postupů mezi ženami v EU a ženami v kandidátských a ve třetích zemích, rovněž ve prospěch mezinárodní spolupráce a obchodu.

1.7

Odbornou přípravu je třeba zaměřit na potřeby a možnosti zainteresovaných žen; inovativní formy šíření by pak mohly být svěřeny ženám samým (diskusní skupiny a sebevzdělávání, tematické stránky v tisku, informační akce ve vzdělávacích ústavech atp.).

1.8

Mají-li se ženy organizovat, zapojit se a rozvíjet svůj potenciál, potřebují nutně efektivní, přístupné a flexibilní služby, díky nimž uspoří čas vyhrazený na pečovatelské povinnosti. Týká se to zdravotnictví, dopravy, úvěrů, distribuce, marketingu, péče o seniory a o děti, ale také odvětví sociální péče zajišťující ochranu pro ženy, které tyto služby využívat nemohou. I v tomto případě dochází v příslušných službách ke vzniku pracovních míst.

1.9

Všechny členské státy EU by měly podpořit právní uznání vypomáhajících manželek pro účely sociální a zdravotní ochrany. Na úrovni EU by bylo žádoucí definovat normativní rámec pro manželky majitelů zemědělských podniků, např. formou statusu ženy v zemědělsko-venkovském prostředí.

1.10

Ženy mohou přispívat k udržitelnosti zemědělství a území, budou-li mít k dispozici potřebné znalosti a technologie (zelené technologie, efektivní správa a využití zdrojů, výroba čisté energie). Pro vznik tohoto typu inovačních a udržitelných podniků je třeba zajistit zrychlený postup k získání zjednodušeného přístupu ke zdrojům (zvláště v rámci druhého pilíře SZP).

1.11

Ženy mohou být hybatelkami obnovy řemesel, tradičních kvalitních a biologických výrobků také díky užší interakci mezi producentkami a spotřebitelkami, již je třeba prostudovat a zhodnotit (jako v případě „krátkých dodavatelských řetězců“).

1.12

Na podpoře práce a působení žen se musejí společně podílet reforma SZP a politiky v oblasti rozvoje venkova, zejména tematické programy vyhrazené ženám (druhý pilíř).

1.13

Členské státy, regiony, obce a sociální partneři mají společnou odpovědnost za rozvíjení možností žen žijících v zemědělském a venkovském prostředí zajištěním právního prostředí a zavedením odpovídajícího právního rámce, jenž by zajistil zásadu rovnosti a reprezentativního zastoupení žen a mužů v jejich vnitřních strukturách. Pozitivní příklady z jednotlivých členských států by měly sloužit jako podnět k tomu, aby – jak také požaduje Evropský parlament – byly ženy přiměřeně zastoupeny ve všech politických, hospodářských a sociálních grémiích v zemědělství a ve venkovských oblastech.

2.1

Potenciál žen v zemědělství a ve venkovských oblastech je podceňován: zpráva o SZP za rok 2010 (2) poukazuje na ženy výhradně formou statistik úřadu Eurostat a zpráva o rozvoji venkova za rok 2010 se letmo zmiňuje o rozdílu v zapojení do trhu práce (76 % mužů, 62 % žen (3)). Také v zajímavém rozhodnutí Rady ze dne 20. února 2006 o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (4) jsou ženy zmíněny pouze v souvislosti s nutností podporovat jejich přístup k práci.

2.2

Evropský parlament naopak ve svém usnesení z roku 2011 o úloze žen v zemědělství a ve venkovských oblastech (5) důsledně vyjmenovává hlavní problémy, kterým ženy čelí, a navrhuje určité strategické směry na jejich podporu v jejich sociální a hospodářské situaci. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) schvaluje analýzu EP a sdílí její zjištění, přičemž by rád připomněl několik vlastních stanovisek (6).

2.3

EHSV oceňuje návrh Komise týkající se nařízení o společných ustanoveních ohledně strukturálních fondů a pracovní dokumenty útvarů Komise, které jsou k němu připojeny (7), stejně jako sdělení o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ (8): tyto texty obsahují zajímavé prvky, jež skýtají naději, že instituce budou věnovat větší pozornost otázkám rovnosti mužů a žen; Výbor věří, že budou následovat příslušná rozhodnutí Rady.

2.4

EHSV velmi oceňuje činnost organizací sdružujících ženy pracující v zemědělství a činnost podobných sítí v řadě členských států. Tyto organizace jsou zčásti samostatné a zčásti jsou začleněny do zemědělských svazů. Existují také některé organizace mladých zemědělců, jež se výrazně angažují ve věci rovného postavení žen a mužů. Mnohým ženám to umožňuje získat kvalifikaci a motivuje je to k další podnikatelské, sociální, profesní a politické činnosti. Mají rovněž velký podíl na pokroku, jehož bylo zatím dosaženo, např. pokud jde o sociální zabezpečení rodin zemědělců. V některých zemědělských svazech, které až dosud tradičně ovládali muži, mají dnes značný vliv ženy (9). Takovými příklady by se měly řídit všechny členské státy.

2.5

Cílem tohoto stanoviska je identifikovat na pozadí těchto dokumentů určitá kritéria a opatření, která by mohla pomoci uvolnit potenciál žen jako pracovnic a podnikatelek, a převzít tak inovační úlohu v úsilí o udržitelný rozvoj a kvalitní pracovní místa. Lepší určení pracovního potenciálu a potřeb podnikání žen v zemědělsko-venkovském prostředí může přispět ke zlepšení výroby, strukturalizovat ji, udělit jí strategický směr, diverzifikovat ji a nastolit větší soudržnost mezi SZP a politikami v oblasti rozvoje venkova a územní soudržnosti.

3.1

Postupné reformy SZP rozvolnily hranici mezi pojmy ekonomika zemědělství, ekonomika venkova a územní správa/rozvoj. Tím došlo k rozšíření oblasti (10), v níž je třeba analyzovat problémy žen, zvýšila se však též potřeba přesných, dílčích a kvalitativních údajů, s jejichž pomocí by bylo možné navázat na dosavadní činnost Eurostatu. V usnesení EP z roku 2011 se uvádí, že „osob pracujících v zemědělství“ je 26,7 milionu, z nichž 42 % jsou ženy (tj. 11,2 milionu), přičemž jsou zde zahrnuty veškeré zemědělské a venkovské činnosti, v nichž tyto osoby vykonávají jakoukoli práci (jež však často není jedinou ani hlavní činností); Eurostat naopak měří zaměstnanost v zemědělství na základě RPJ (ročních pracovních jednotek), což snižuje počet mužů a žen pracujících jakoukoli formou v zemědělství na 11,1 milionu v roce 2010 (zemědělská, lesnická, lovecká a rybolovná činnost), a počet žen následně na přibližně 4,7 milionu (11).

3.2

Tento exkurs do statistické metodiky jasně ukazuje, že problémem není počet zainteresovaných osob, ale strategický rozměr zemědělsko-venkovského sektoru ve vztahu k městskému a příměstskému prostředí a jejich udržitelný rozvoj (environmentální a sociální). Na realitu žen v zemědělství a ve venkovských oblastech proto budeme nahlížet ze dvou úhlů: přísných výrobních norem v evropském zemědělství a potenciálu, který ženy představují a jejž lze uvolnit s využitím omezených prostředků, budou-li tyto prostředky využity efektivně a správně zacíleny. Bude zapotřebí pamatovat na skutečnost, že stále probíhá vážná krize, která vytváří překážky – avšak také příležitosti – pro ženy, které žijí a pracují v zemědělsko-venkovských oblastech.

4.1

Nedávné průzkumy zemědělsko-venkovského prostředí ukazují, že po propadu výroby a zaměstnanosti z důvodu zpomalení spotřeby a vývozu se tento sektor opět navrací k růstu a následnému zvyšování příjmů. Zejména vnitřní trh vykazuje určitou orientaci na kvalitu a udržitelnost; například jsou mezi spotřebiteli stále příznivěji vnímány místní produkty (distribuce s nulovými kilometry neboli krátké řetězce (12)) anebo bioprodukty.

4.2

Co se týče zaměstnanosti, v letech 2007 až 2008 došlo v zemědělství k úbytku ca. 900 tisíc pracovních míst, zatímco v období 2008–2009 dosáhla ztráta úrovně 200 tisíc RPJ (13). Negativní trend zaměstnanosti by se tak mohl ustálit na hodnotách, které odrážejí snížení počtu pracovníků v důsledku racionalizace podniků, přičemž počet nekvalifikovaných pracovních sil klesl ve prospěch pracovních sil s vyšší kvalifikací.

4.3

I přes tato povzbudivá zjištění jsme zatím nepřekonali probíhající krizi, ani nedošlo ke zlepšení podmínek pro ženy: velká část zemědělské výroby nadále neformálně využívá ženskou pracovní sílu, která je již tak výrazně znevýhodněna jak v práci na plný pracovní úvazek (26 % žen proti 52 % mužů), tak u úvazku zkráceného (9,7 % mužů proti 11,8 žen) (14); vedle těchto údajů existuje odvětví sezónní práce (ve srovnání s nízkým podílem pracujících na dobu neurčitou sem spadá velmi výrazné procento pracujících), neformální a ilegální práce, což je rozsáhlý neviditelný či nekvantifikovaný problém, kde by bylo zapotřebí pomocí cílených opatření podněcovat přeměnu nehlášené práce na práci oficiální a v mezích možností stabilizovat práci žen.

4.3.1

Velice znepokojivá je situace přistěhovalkyň (ze zemí EU či mimo ni), jimž jsou často upírána i ta nejzákladnější práva, počínaje vyplácením mzdy se zpožděním či neodůvodněným a neobhajitelným snižováním její výše. Od počátku krize se tento stav dále zhoršuje a nelze jej přičítat potížím malých zemědělských a zpracovatelských podniků se získáním úvěrů; v řadě případů jsou pracovnice nuceny se vrátit do země původu bez mzdy, nebo jsou vydány napospas vykořisťovatelům, zločincům a obchodníkům s pracovní silou, kteří však v některých zemích EU zatím nejsou trestně postižitelní.

4.3.2

Územní roztroušenost zemědělských podniků, z nichž řada patří mezi malé podniky, ztěžuje kontroly pracovních vztahů. Pozorná správa ze strany místních orgánů spolu se sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti však může být východiskem boje proti nepravostem a trestné činnosti, jenž by zajistil právo a bezpečnost pro všechny.

5.1

Kvalitativní rozměr zemědělské produkce je důležitým aspektem práce žen, ať již jako producentek, nebo pomocnic, spotřebitelek či nositelek tradic, tvořivosti a tradičních vzorců chování. Máme-li těchto skutečností hodnotně využít, budou nutná územně zaměřená opatření.

5.2

Vývoj a aplikace pokročilých výrobních postupů, výzkum, odborné zaměření a odborná příprava se musejí opírat o interakci výzkumných středisek a vysokých škol se zemědělsko-venkovskými oblastmi v podobě zařazení potřeb žen a analýzy jejich potenciálu do práce těchto subjektů.

5.3

Často se má za to, že veškeré požadavky na kvalitativní zlepšení a podporu konkurenceschopnosti lze vyřešit dodáním určitého typu odborné přípravy. Výsledkem může být kvantitativní rozmach bez zvýšení kvality a zacílení odborné přípravy, jež často neodpovídá konkrétním potřebám hospodářství a zúčastněných sociálních subjektů, ani participativním strategiím udržitelného rozvoje. K zajištění růstu v zemědělsko-venkovském prostředí jsou zapotřebí připravené pracovnice a podnikatelky, avšak odborná příprava sama nezajistí okamžitou proměnu práce, činností a života, nebude-li se dostávat struktur a služeb a nebudou-li vytvořena udržitelná a kvalitní pracovní místa.

6.1

Každé opatření v oblasti odborné přípravy, poskytování služeb nebo racionalizace musí vycházet z analýzy konkrétních podmínek a možností, v nichž ženy v zemědělsko-venkovském prostředí žijí a pracují. To předpokládá pečlivou analýzu území i potenciálu a očekávání osob, a tu je třeba provádět za aktivní účasti žen, jichž se týká. Účast je dynamický jev, který zavazuje státní, regionální i místní orgány, ale také socioprofesní organizace. Uvolnění potenciálu žen může zvýšit celkový potenciál území, na němž žijí. Cílené a účinné programy na podporu rozvoje inovací, podnikání a práce žen mohou vytvářet pracovní místa (zvláště pro mladé) a zmírnit či dokonce někdy zvrátit trend vylidňování venkova.

6.1.1

Analýza tohoto potenciálu by měla vycházet ze spolupráce vysokých škol a příslušného území: do přípravy a hodnocení rozvojových plánu je třeba zapojit výzkumná střediska. Proto je zapotřebí zajistit účinné vazby prostřednictvím pokročilých a přístupných informačních a komunikačních technologií spojujících vysoké školy se ženami ve prospěch realizace podrobných výzkumů a jejich ověřování v praxi (15).

6.1.2

Plány územního rozvoje by měly zahrnovat specifická opatření v oblasti odborné přípravy zaměřená na pracovnice, vypomáhající manželky a podnikatelky tak, aby dokázaly využít jejich schopnosti adaptace, inovace, předávání znalostí a vzorců chování. Ženy, které absolvovaly určitý program odborné přípravy, by měly být motivovány k dalšímu předávání získaných znalostí pomocí formálních nástrojů (družstva, struktury zapojené do rozhodování místních orgánů, akční skupiny v rámci rozvoje venkova atd.) i nástrojů neformálních (diskusní a sebevzdělávací skupiny, akce ve vzdělávacích ústavech, rozhlasové a televizní pořady, novinové rubriky, sociální podniky atd.). Nutnou podmínkou nejsou jen finanční prostředky, ale také uvolnění času žen díky zařízením a kvalitním službám na daném území (placené volno, zařízení péče o děti, efektivní a bezplatná doprava (16), dočasné zastoupení v pečovatelské práci, jesle v zemědělském prostředí atd.).

6.2

Nutným předpokladem je účinné a levné pokrytí rychlým (širokopásmovým) připojením k internetu, uvážíme-li, že v některých státech EU je do sítě připojeno méně než 60 % domácností. Větší využití IKT může usnadnit také dálkové vzdělávání, komunikaci vzdálených částí území a je také podnětem ke komunikaci se ženami v zemědělsko-venkovských oblastech jiných zemí, což s sebou nese také zájem o výuku jazyků a výměnu zkušeností.

6.2.1

IKT mimo jiné usnadňují vytváření sítí podnikatelek, vypomáhajících manželek a pracovnic, které díky přítomnosti žen migrujících ze zemí mimo Unii komunikují a vstupují do interakce také s ženami z kandidátských a třetích zemí. Výsledkem může být plodná výměna zkušeností, lepší spolupráce na rozvoji i lepší integrace obchodu, a to může přispět k vyřešení globální výzvy v otázce výživy.

6.3

Mezi priority patří zdraví žen v zemědělsko-venkovském prostředí. Zdraví, bezpečnost a nemoci z povolání musejí na pracovištích monitorovat účinné zdravotnické služby – včetně dálkové léčby a diagnostiky – a kvalitní zdravotnická zařízení; lze tak rovněž vytvářet pracovní místa pro specializovaný personál. Tyto služby (zejména pak reprodukční medicína a gynekologická prevence) by měly být bezplatné; v každém případě by náklady měly být vždy odvozeny od příjmů a výdajů rodiny. Zásadním aspektem je hojný výskyt žen v pokročilém věku: v některých zemích se silným zemědělsko-venkovským zaměřením se ženy těší mnohem vyšší naději dožití než muži, takže ženská populace převažuje mezi lidmi staršími šedesáti let (17). Tyto ženy nezbytně potřebují zdravotnické služby, asistenci a podporu také proto, aby na sebe mladší ženy nemusely brát další rodinné povinnosti.

6.4

Podmínky pro vypomáhající manželky se i nadále v různých zemích velmi liší. Formálně nejsou uznány jako pracovnice, přestože v tomto odvětví odvádějí těžkou práci, a v některých členských státech zůstávají bez jakékoli zdravotní a důchodové podpory (vyjma univerzální dle důchodového systému). Je zapotřebí zavést nástroje zajišťující těmto ženám krytí, např. formou specifických penzijních fondů podporovaných sociálními subjekty či územními orgány. Bylo by též žádoucí definovat normy pro manželky majitelů zemědělských podniků, např. v rámci evropského statusu ženy v zemědělsko-venkovském prostředí.

6.5

Ženy hrají zásadní úlohu z hlediska racionálního využití energie a nakládání s odpady coby správkyně domácnosti. Třídění odpadů a vhodná zařízení ke kompostování a zpracování (biomasa) mohou být zařazeny mezi cíle úspory energie a mezi účinné cykly zemědělské a biologické výroby, která je energeticky soběstačná. Měly by být zavedeny zvláštní pobídky a usnadněn přístup k novým zeleným výrobním technologiím a účinnému využívání zdrojů pro firmy a činnosti řízené ženami.

6.6

V řadě zemí zaznamenaly iniciativy ženských skupin pozitivní zkušenosti s agroturistikou, především ve formě družstev, a dosáhly vynikajících výsledků. Vzhledem k rostoucímu zájmu o tento typ cestovního ruchu by bylo zapotřebí sdružit tyto aktivity do sítě a šířit osvědčené postupy.

6.7

K udržitelnému rozvoji a činnosti žen (rozvíjené často na malých plochách) je nezbytná kvalitní, funkční a flexibilní distribuce: místní distribuční družstva s nízkými náklady by mohla pomoci prodeji typických kvalitních výrobků za dostupnější ceny. Jako užitečné se ukázaly také specifické akce na podporu takových výrobků.

6.8

Důležité je vyzdvihnout řemeslnou výrobu a typické produkty, jež se vytrácejí. Cílené informační kampaně a marketing mohou pomoci zachovat či vytvořit aktivitu a pracovní místa, a postavit se tak vylidňování venkova a snižování kvality v důsledku masového dovozu. Proto je nezbytné zajistit účinnou interakci služeb, technologií a dopravy, které vhodně propojí venkovské a zemědělské oblasti s městskými trhy (18).

6.9

Je třeba zlepšit přístup k úvěrům na podporu zakládání zemědělských a řemeslných podniků a družstev tím, že bude uvalena odpovědnost na tradiční banky (zejména zemědělské záložny a místní spořitelny), ale také prostřednictvím podpory mikroúvěrových programů zaměřených přednostně na ženy.

7.1

V očekávání schválení návrhu nařízení o společných ustanoveních ohledně strukturálních fondů (19) připomeňme, že nařízení o EZFRV zdůrazňuje nutnost využívat prostředky z fondu na podporu rovnosti žen a mužů a stanoví povinnost informovat a zapojit subjekty usilující o splněním tohoto cíle (20). Nové společné nařízení by mohlo být posíleno zavedením zrychleného postupu (tzv. „fast track“) pro ženy zakládající inovační a udržitelné zemědělsko-venkovské či řemeslné podniky. Posílilo by to postavení a hlas organizací občanské společnosti zapojených do partnerství podle článku 6 citovaného předpisu.

7.2

Co se týče návrhu nařízení o společných ustanoveních ohledně fondů, který již byl předmětem stanoviska EHSV (21), připomeňme znovu silnou obavu z možných dopadů makroekonomických podmínek (článek 21) na projekty rozvíjející iniciativy na podporu žen. EHSV žádá, aby specifické normativní ustanovení bránilo přímému či nepřímému dopadu na nejzranitelnější sociální subjekty, mezi něž patří i ženy.

7.3

EHSV doufá, že Komise bude kromě závazků již zařazených v uvedených návrzích usilovat o rychlejší prosazení změn a požadavků žen a především dbát o to, aby programy na podporu podmínek žen v zemědělsko-venkovském prostředí nebyly příliš rigidní co do obsahu a metodiky.

7.4

Větší a kvalitnější účast žen na zemědělsko-venkovském rozvoji by měla být systematicky integrována i do evropských programů v oblasti výzkumu a vývoje, odborné přípravy (Evropský sociální fond, a nejen ten) a mobility pracovníků a samozřejmě též do provádění politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

7.5

Předpisy, programy a návrhy týkající se provádění druhého pilíře by měly být předmětem pravidelných přezkumů v rámci postupu monitorování SZP, jež by hodnotily plnění cíle rovných příležitostí a vhodného využití zdrojů.

7.6

Je třeba zavést také tematické podprogramy pro ženy v rámci politik rozvoje venkova a náležitě zhodnotit a šířit zkušenosti z programu Leader.

7.7

Při přípravě programů, které mezi své priority řadí uvolnění potenciálu žen, musí být území – ve fyzickém, administrativním i sociologickém smyslu – hlavním předmětem participativního pojetí vývoje. Hlavní odpovědnost za rozhodování o těchto programech a za jejich provádění ponesou společně organizace sociálních partnerů a občanské společnosti. K tomu budou muset prokázat schopnost konkrétně a účinně zastupovat zájmy žen a zapojit je do všech úrovní uvedených organizací, rovněž s ohledem na jejich specifické „budování kapacit“.

7.7.1

EHSV vyzývá všechny organizace, které zastupuje, aby věnovaly velkou pozornost ženám, jež pracují a žijí v zemědělském a venkovském prostředí, aby se zasazovaly za jejich potřeby a zájmy a aby těmto ženám systematicky zajišťovaly místo v různých formách horizontálního i vertikálního partnerství.