Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012AE0467

Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii: příležitosti a výzvy při tvorbě jednotného digitálního trhu KOM(2011) 427 v konečném znění

OJ C 143, 22.5.2012, p. 69–73 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

22.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/69


Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii: příležitosti a výzvy při tvorbě jednotného digitálního trhu

KOM(2011) 427 v konečném znění

2012/C 143/13

Zpravodaj: pan LEMERCIER

Dne 13. července 2011 se Komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii: příležitosti a výzvy při tvorbě jednotného digitálního trhu

KOM(2011) 427 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 226 hlasy pro a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor by chtěl upozornit na judikaturu Soudního dvora, která v případě autorského práva požaduje zachování rovnováhy mezi několika základními právy, pokud jde o výměnu souborů na internetu (1). Autorské právo není absolutní a jeho dodržování nemůže být vymáháno prostřednictvím všeobecného filtrování internetu poskytovateli internetových služeb (ISP – viz věc SABAM v. Scarlet). Zdanění digitálních médií v několika členských státech se nemůže vztahovat na média používaná pro jiné užití, nežli je vytváření digitálních audiovizuálních kopií, jako jsou např. digitální pevné disky používané v řídících aplikacích (věc Padawan). Některé nepřiměřeně přísné vnitrostátní právní předpisy by měly být přezkoumány, aby nebyly překážkou pro rozvoj on-line šíření audiovizuálních děl, přičemž je třeba zohlednit vyvíjející se judikaturu Soudního dvora EU.

1.2   Další faktor růstu trhu těchto děl spočívá v zavádění atraktivních obchodních modelů za dostupné ceny, kde je možné distribuovat digitální audiovizuální obsah za mnohem nižší náklady, nežli na CD a DVD. Tato výrazná úspora distribučních nákladů by měla být přínosem pro spotřebitele a zároveň by měla zajistit dostatečný příjem autorům, aby mohli pokračovat ve své umělecké a literární tvůrčí činnosti. Autorské právo by mělo být rovněž upraveno tak, aby uspokojilo všeobecný zájem a požadavky široké veřejnosti, např. zavedením povinností, pokud jde o dostupnost pro handicapované osoby, aniž by jim byly účtovány náklady na přístup. Bude ještě zapotřebí uvažovat o možnostech rozšíření výjimek a omezení s cílem podpořit přístup velmi znevýhodněných skupin obyvatel do knihoven a veřejných kulturních center, jak Výbor navrhoval ve svém stanovisku z roku 2010 (2).

1.3   Internet se stal univerzálním nástrojem pro nabídky on-line. Je třeba zavést některé technické a právní požadavky prostřednictvím právně závazných norem, aby bylo zajištěno, že distributoři obsahu budou dodržovat soukromí občanů, a aby byla zajištěna neutralita sítě; internet může být předmětem všeobecného filtrování, (3) pouze pokud k tomu soudce vydá výslovný a jmenovitý příkaz na základě dostatečně průkazných prvků, že se jedná o nepovolenou kopii, a to na jmenovitou stížnost vlastníka autorských nebo příbuzných práv.

1.4   Ve stejném duchu se Výbor domnívá, že instituce pověřené správou audiovizuálních děl a knihovny by neměly být znevýhodňovány přílišným zpřísňováním ochranných právních předpisů v oblasti autorského práva. Jejich úlohou je uchovávat a předávat díla s kulturním cílem popularizace a ochrany umělců a autorů v dlouhodobém měřítku a také umožnit přístup širší veřejnosti a především žáků, gymnazistů a studentů k těmto výsledkům duševní činnosti za účelem uspokojení obecného zájmu, jako je úspěšnost strategie Evropa 2020, digitální agendy a kulturní strategie (4). Návrh směrnice týkající se osiřelých děl, který Výbor podporuje (5), by měl rovněž přispět k úspěšnosti evropských a vnitrostátních strategií na podporu kultury.

1.5   Přeshraniční trh on-line distribuce děl nepředstavuje zásadní problém s přístupem pro tři hlavní nadnárodní distributory, kteří kontrolují tři čtvrtiny trhu a disponují dostatečnými finančními a technologickými prostředky, aby nabízeli své katalogy evropské a světové veřejnosti.

1.5.1

Výbor konkrétně požaduje, aby Komise předložila konkrétní návrhy pro velké množství malých a středních podniků, které představují skutečné kulturní a umělecké bohatství Evropy v celé své rozmanitosti jazyků a literární a kinematografické tvorby, s cílem umožnit jejich aktivní zapojení do jednotného trhu on-line distribuce audiovizuálního obsahu.

1.6   Výbor upozorňuje na některé návrhy studie KEA-Cema z října 2010, jako je např. vzájemné sdílení katalogů a jednotná kontaktní místa pro distribuci mediálního obsahu evropské veřejnosti (6). Tato analýza vývoje trhu je mimo to podrobná a relevantní. Jsou navrhovány strategie šíření a nové obchodní modely s cílem podporovat legální distribuci děl tak, aby se maximalizoval příjem pro všechny subjekty šíření a co nejvíce se tato díla zhodnotila. Tyto nabídky jsou vedle klasických reklamních prostředků typicky propagovány prostřednictvím sociálních médií („buzz“).

1.7   Domnívá se, že vytvoření komplexního jednotného evropského kodexu autorských práv, jak navrhuje Komise, může přispět k potřebnému posílení harmonizace právních předpisů členských států formou směrnice. Nahradila by několik stávajících směrnic EU v oblasti autorského práva a byla by předmětem pravidelných zpráv o účinném provádění členskými státy. Do tohoto evropského kodexu autorských práv by měla být rovněž začleněna strategie Evropa 2020 (7).

1.7.1

Takovýto kodex by mohl zpochybnit otázku země původu, pokud jde o právní předpisy použitelné za účelem skutečné harmonizace. V případě věřejného financování kinematografické tvorby členským státem by měl být tento členský stát za účelem určení použitelných právních předpisů obecně považován za zemi původu. Komise by rovněž měla zvážit možnost „evropského původu“ s ohledem volbu použitelných právních předpisů (8).

1.7.2

Je třeba zvážit možnost vyhnout se nepřiměřeným podmínkám ve smlouvách o převodu těchto práv z autora (či autorů) díla na producenty/distributory. Příliš často totiž autor postoupí tato práva na producenty pro všechny stávající a budoucí technologie bez doložky o účasti na budoucích příjmech vzniklých používáním nových médií a způsobů přenosu (Blue-Ray, IPTV (9) atd.).

1.7.3

Obsah nesmí být považován za zboží. To je třeba brát v úvahu při diskusích o on-line distribuci, jež představuje kulturní službu šířící význam.

1.7.4

Výbor znovu zdůrazňuje, že je nutné umožnit přístup k širokopásmovým připojením, aby mohli mít uživatelé internetu kvalitní a dostatečně rychlý příjem audiovizuálních děl prostřednictvím kabelové televize, IPTV a VOD (10).

1.8   Bude zapotřebí přezkoumat možnosti vytvoření systémů pro správu údajů o držení práv k audiovizuálním dílům (11) a příslušné útvary Komise by se měly především zaměřit na specifika a potřeby malých a středních podniků. To se týká také problematiky udílení licencí pro více teritorií, jež platí na celém evropském trhu. Je třeba podpořit malé evropské výrobce a také jim pomoci (12), aby jejich katalogy získaly evropský rozměr v identifikačním systému děl, který obsahuje (na dobrovolném základě) informace o vlastnících autorských nebo příbuzných práv zaznamenaných na více územích.

1.9   Transparentní a vyvážené rozdělení části příjmu určené vlastníkům práv by měl zajistit systém zúčtování práv. (13) Řízení společností, které jsou pověřeny vybíráním odměn, musí být nezbytně předmětem každoročních nezávislých kontrol přístupných autorům a veřejnosti, aby bylo možné demokraticky kontrolovat jejich činnosti a jejich příspěvek ke kulturnímu rozvoji. (14)

1.10   Výbor se domnívá, že Komise by měla na základě reakcí na zelenou knihu, které obdržela od zúčastněných stran, zvážit, že v druhém pololetí roku 2012 – v návaznosti na konferenci zúčastněných stran v prvním pololetí 2012, do níž se zapojí veřejné instituce (15), Výbor prostřednictvím formálního postupu, odborové organizace a sdružení zastupující spotřebitele, autory a distributory na evropské úrovni – vypracuje bílou knihu s konkrétnějšími návrhy k dalším krokům, jak vytvořit jednotný evropský trh audiovizuálních děl navzdory jazykovým bariérám. Výbor si je vědom právních a technických potíží, kterým bude třeba čelit, aby bylo možné dosáhnout pokroku v této významné oblasti, avšak je toho názoru, že tyto překážky je možné překonat.

2.   Shrnutí sdělení Komise

2.1   Tento text přímo souvisí se strategií Evropa 2020 a je pokračováním sdělení Komise „Jednotný trh práv duševního vlastnictví“ (takzvaná strategie práv duševního vlastnictví). (16)

2.2   Kulturní odvětví je důležitým odvětvím, které zaměstnává 6 milionů pracovníků v EU a představuje 500 miliard EUR ročně, tedy 3 % evropského HDP. Pod vlivem technologického vývoje se šíření audiovizuálních děl radikálně mění. Digitální technologie, vysokorychlostní internet, cloud computing, možnost ukládat audiovizuální díla na osobních počítačích a mobilních telefonech podstatně změnily tradiční distribuční sítě.

2.3   Zelená kniha se zmiňuje o několika postupech, ale zajišťuje podporu jednotného modelu správy autorských práv založeného na přeshraničních a celoevropských licencích.

2.4   Komise se domnívá, že musí být zjednodušeno zúčtování práv na on-line přenos audiovizuálních děl (filmů atd.) za hranice území původního vysílání. To stejné platí i pro vysílání programů na vyžádání, jež musí získat jiná práva než při původním vysílání.

2.5   Zelená kniha upřesňuje, že souběžný přenos vysílání vyžaduje, aby nositelé práv vydali zvláštní povolení.

2.6   Pokud jde o souběžný další přenos z jiných členských států, směrnice o družicovém vysílání a kabelovém přenosu (17) vyžaduje správu práv kolektivním správcem. Tato práva doplňují práva udělená přímo subjekty televizního vysílání.

2.7   Co se týče kabelového přenosu, Komise zdůrazňuje, že organizace, které zastupují nositele práv, nejsou všechny právně zmocněny udělovat licence na tato práva.

2.8   Již několik let též operátoři DSL (Digital Subscriber Line, neboli digitální účastnická linka), IPTV (internetové televizní vysílání) a TNT (digitální pozemní vysílání), jakož i nové digitální platformy využívají služeb pro další přenos, což ještě více znesnadňuje dodržování stávajících právních předpisů.

2.9   Pokud jde o ekonomickou stránku, v roce 2009 bylo v EU vyrobeno přibližně 1 200 filmů, které představovaly sotva 25 % návštěvnost kin v EU. Americké filmy představovaly pro srovnání 68 %. Na americkém trhu však evropská produkce představuje pouze 7 %. Výrobci a distributoři v EU uvádějí filmy na trh postupně, aby tak zajistili jejich propagaci. Uvedení filmu na trh začíná většinou v kinech, následuje vydání na videu, poté video na vyžádání (VoD), film je dále možné zhlédnout na placené televizi a nakonec ve volně přístupném televizním vysílání. Rozvoj služeb VoD nabízených mimo zemi, v níž byl film vyroben, zvyšuje počet partnerů, a tedy i smluv.

Pro omezení počtu těchto postupů Komise navrhuje kolektivní správu děl a zavedení jednotného místa pro poskytování kolektivních licencí.

2.10   Další část zelené knihy se týká odměny autorů

Tuto odměnu spravují ve většině zemí EU výrobci a je poskytována formou jednorázových plateb neboli „výkupních“ plateb za jejich přínos k audiovizuálnímu dílu. V těchto zemích tedy autoři systematicky nedostávají další odměnu za on-line šíření svého díla. V některých státech pobírají kolektivní správci zastupující autory odměnu za použití díla. V jiných státech má za platbu těchto výkonů odpovědnost konečný distributor.

2.11   Odměny výkonných umělců

Tato odměna je v současnosti především smluvní a jednorázová, jako v případě odměn autorů. Komise navrhuje, aby byl zaveden spravedlivější systém odměn, neboť toto právo spravují kolektivní správci. V zelené knize se však uvádí, že tato nová práva by pro výrobce znamenala hospodářskou, a tedy i právní nejistotu, a brzdila by on-line šíření těchto děl.

3.   Obecné připomínky

3.1   Tato zelená kniha ukazuje, že Komise pokračuje v budování jednotného evropského trhu prostřednictvím sbližování vnitrostátních pravidel.

Toto odvětví se dotýká kultury a jejích kanálů digitálního vysílání. Jedná se o velice specifickou a citlivou oblast, neboť přispívá k šíření historie určité země, jejího jazyka, tradic a očekávání. Nemělo by se k ní tedy přistupovat jako k tradičnímu hospodářskému odvětví, ani jako k odvětví s tradičním obecným hospodářským zájmem. Přístup Komise, který zaujala v zelené knize, se může zdát příliš orientovaný na spotřebitele. Její analýza jednotlivých mechanismů je však propracovaná a takřka vyčerpávající.

3.2   Text je velmi těžko čitelný a zabývá se mnoha zcela odlišnými tématy, avšak hlavním cílem Komise je vytvoření jednotného trhu v tomto odvětví.

3.3   Pokud jde o situaci audiovizuálního vysílání a souvisejících práv, Komise vychází z několika zjištění:

Prvním je skutečnost, že současný systém nefunguje, že je pro konečného spotřebitele složitý a nákladný. Druhým zjištěním je, že seskupování národních produkcí může zvýšit obchodní životaschopnost trhu jako celku. Nezávislé VOD nabízené velkými poskytovateli připojení či iTunes se setkává s potížemi, pokud jde o získání výhradních územních nebo evropských práv k dílům, jejichž práva jsou často soustředěna u producentů, kteří usilují o maximalizaci svých zisků jinými způsoby (především prodejem DVD).

3.4   Směrem k centralizované správě licencí (seskupení prostředků a zdrojů informací pro rozvoj odvětví):

Zelená kniha tedy navrhuje on-line licence k autorským právům na služby na více územích a podporuje zavedení jednotného modelu licencí umožňujícího poskytování licencí na více územích.

EHSV se domnívá, že pro danou jazykovou oblast to může představovat řešení.

3.5   Velké množství kanálů vysílání, interaktivních přijímačů a mobilita zákazníků vyvíjejí silný tlak na ekonomické modely distribučních sítí.

3.6   Poskytování povolení a licencí se v současné době provádí především na úrovni členských států a zakládá se na vyjednávání smluv mezi výrobcem díla a on-line distributorem. Evropský hospodářský a sociální výbor uznává, že systém navrhovaný Komisí má nepopiratelné výhody, zejména pokud jde o rychlý a snadný přístup k údajům poskytovaným výrobci. Může být doplňkovou podporou pro šíření vnitrostátních děl, jež by jinak zůstala na místní úrovni.

3.7   Je však třeba poznamenat, že uplatnění směrnice o družicovém vysílání před patnácti lety nevedlo ke vzniku služeb celoevropského družicového vysílání.

3.8   Zavedení evropského registru děl, který by mohl skýtat těžce měřitelná rizika

EHSV se domnívá, že tato databáze by měla mít čistě informativní charakter.

Skutečnost, zda je dílo zapsáno v této databázi či nikoli, by neměla ovlivňovat přístup k ochraně autorských práv.

3.9   Výhodou této evropské struktury by bylo to, že by spojila evropské výrobce a distributory tak, aby mohli konkurovat velkým hollywoodským studiím, která se v Evropě organizují.

Je rovněž zajímavé uvést, že právě velká americká studia (Warner Bros, Disney atd.) pracují na přípravě mezinárodního systému identifikačního číslování pro audiovizuální díla (Entertainment Identifier Registry).

3.10   Stejně tak od roku 2004 pracují francouzští výrobci na systému ISAN (mezinárodní standardní číslo audiovizuálního díla). Výše uvedené údaje o produkci evropských a amerických filmů jsou znepokojivé. Připomeňme, že s tímto systémem představuje americká produkce 75 % návštěvnost evropských kin. Správa tohoto systému má tedy zásadní význam.

3.11   Uveďme, že právě výrobci stanovují během obchodních jednání s distributory smluvně a paušálně částku, která je vyplácena autorům a nositelům práv za jejich práva, a zaručují její platbu. Problém odměny nositelů práv může částečně vyřešit centralizovaná správa. Avšak zajímavá myšlenka zakládat odměny na měření návštěvnosti v průběhu mnoha let se zdá být těžce realizovatelná.

3.12   Mezi výrobci, distributory filmů a přispěvateli existuje skutečný střet zájmů. Výrobci si na jedné straně přejí původní uvedení v kinech, aby byla zajištěna co nejlepší propagace jejich děl, a distributoři na druhé straně usilují o rychlejší zpřístupnění těchto děl, aby byla dostupná na videu, na placené televizi a na vyžádání.

3.13   EHSV se domnívá, že vzhledem k rostoucímu významu IPTV, ADSL a digitálních platforem je nezbytné jednat o přizpůsobení těchto lhůt. Pokud jde o starší díla, na něž se již nevztahují výhradní práva, zavedení identifikačního systému a soupis děl spojený s databází nositelů práv jsou velice zajímavé.

3.14   Pro stimulaci tohoto odvětví tedy Komise vsadila na kolektivní správu děl (databáze). Bude EU schopna čelit tlaku amerických nadnárodních společností? Rizika související s náhlým zrušením stávajících vnitrostátních systémů jsou reálná.

3.15   Podle EHSV musí být před jakýmkoli zrušením nebo oslabením stávajících vnitrostátních systémů provedena seriózní hodnocení. Jak jsme již uvedli, lobbistické skupiny pověřené ochranou zájmů amerických společností jsou účinné a pochopitelně usilují o liberalizaci tohoto velice lukrativního odvětví.

3.16   Komise si prostřednictvím tohoto návrhu přeje přispět k většímu šíření děl v EU a jeho regulaci. Postoj Komise týkající se technických a regulačních aspektů je tedy důležitý, neboť může urychlit proces liberalizace, který již jiní započali.

3.17   EHSV plně podporuje jakýkoli krok Komise, jehož cílem je usnadnit přístup občanů k dílům na internetu. Tento přístup by měl být možný na celém území EU a za dostupnou cenu. Umožnil by lepší šíření kultury jednotlivých členských států a usnadnil by vzdělávání mladých Evropanů. Kromě toho se Výbor domnívá, že určité formy uvádění různých verzí, např. uvádění komerčních reklam v dílech, u nichž se původně zamýšlelo, že nebudou přerušována reklamními přestávkami, mohou vést k dosažení kulturních cílů on-line distribuce, i kdyby tyto méně kvalitní verze mohly umožnit distribuci takto pozměněných děl bez poplatků nebo pouze za velmi nízké náklady. Tato myšlenka by se mohla objevit v dobrovolném kodexu kvality pro on-line distributory prostřednictvím internetu, kabelového přenosu či hertzového přenosu, kteří by usilovali o co největší dodržování původních děl.

3.18   Stanovisko EHSV ke sdělení Komise Jednotný trh práv duševního vlastnictví (18) upozorňuje na odlišnost jednotlivých vnitrostátních modelů a rozporné přístupy ke správě autorských práv v oblasti kultury. EHSV si je vědom, že úvahy ještě nebyly zcela uzavřeny, a proto se domnívá, že prvním krokem by mělo být stanovení zásad evropského kodexu. Tento kodex založený na respektování kulturních specifik každé země by se měl nejprve omezit na stanovení jednoduchých klíčových zásad, které by každá země dodržovala při poskytování licencí.

3.19   EHSV se domnívá, že není žádoucí, aby bylo právo země původu rozšířeno, neboť volba země usazení poskytovatele služby může obejít tuto zásadu, jež je jinak správná. Komise zároveň zahájila akce a konzultace, aby operátoři pro přenos dat investovali do nových sítí schopných zajistit kvalitní a cenově dostupný datový provoz.

3.20   V projednávané zelené knize Komise uvádí, že kolektivní správa práv podpoří růst digitálních sítí. Bude však nutné ujistit se o finanční způsobilosti provozovatelů sítí modernizovat a zvýšit jejich vysílací kapacity. Proto je stanovisko EHSV k tématu Otevřený internet a neutralita sítí (19) v Evropě skutečnou podporou některým tvrzením uvedeným v zelené knize.

3.21   Pokud jde o souběžný další přenos z jiných členských států, směrnice o družicovém vysílání a kabelovém přenosu vyžaduje správu práv kolektivním správcem. Tato práva doplňují práva udělená přímo subjekty televizního vysílání. Tento dvojí postup se může zdát těžkopádný, je však nezbytný, pokud se má zabránit výpadkům vysílání během programů (využívání přístrojů, které již využívají jiná vysílání).

3.22   Komise se domnívá, že zásadní význam pro rozvoj audiovizuálního odvětví má vnitrostátní financování, a podporuje program MEDIA, jenž byl vytvořen pro povzbuzení vysílání děl na několika územích. EHSV s tímto tvrzením souhlasí, avšak konstatuje, že dochází k poklesu těchto subvencí a k velkému seskupování poskytovatelů prostředků na financování filmů.

V Bruselu dne 22. února 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON


(1)  Nedávné případy: Padawan a SABAM.

(2)  Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 52.

(3)  Věc SABAM v. Scarlet.

(4)  KOM(2007) 242 v konečném znění.

(5)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 66.

(6)  „Udílení licencí na audiovizuální díla pro více teritorií v Evropské unii“ (Multi-territory Licensing of Audiovisual Works in the European Union), nezávislá studie pro GŘ pro informační společnost a média, říjen 2010. Viz také sdělení o tvůrčím obsahu online na jednotném trhu, KOM(2007) 836 v konečném znění.

(7)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(8)  28. režim, který již Výbor navrhl v oblasti evropského smluvního práva. Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 26.

(9)  Internetová televize.

(10)  Video na žádost (video on demand.).

(11)  Výrobci audiovizuálních děl pracují na mezinárodním systému identifikačního číslování pro audiovizuální díla (ISAN, mezinárodní standardní číslo audiovizuálního díla. ISAN však neobsahuje informace o držení práv a účast v něm je dobrovolná. Některá velká americká studia pracují na podobném systému (EIDR, Entertainment Identifier Registry, eidr.org/how-eidr-works). Tento identifikační systém obsahuje zakódované číslo, dodává vývojářům rozhraní pro aplikační programy (API), ale neobsahuje žádný údaj o vlastnictví práv k těmto dílům.

(12)  Např. díky programu MEDIA plánovanému až do roku 2013, který by bylo poté možné nahradit novým programem podpory.

(13)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(14)  Tamtéž.

(15)  Státní instituce pro financování filmů, knihovny a kulturní centra.

(16)  KOM(2011) 287 v konečném znění.

(17)  Směrnice 93/83/EHS (Úř. věst. L 248, 6.10.1993, s. 15).

(18)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(19)  Úř. věst.C 24, 28.1.2012, s. 139.


Top