—

uložil Komisi povinnost zaplatit neprodleně částku úroku z prodlení odpovídající úroku z prodlení ve výši 3 382 129,97 eur, a to s refinanční sazbou ECB navýšenou o 3,5 % a za období od 19. června 2017 do 25. května 2022, nebo podpůrně s takovou sazbou a za takové období, jaké Tribunál uzná za vhodné (na základě prvního nebo druhého žalobního důvodu);

—

uložil Komisi povinnost zaplatit neprodleně složený úrok z částky úroku z prodlení ve výši 3 382 129,97 eur (nebo v takové výši, jakou Tribunál přisoudí žalobkyni coby dlužnou částku), odpovídající refinanční sazbě ECB navýšené o 3,5 % a za období od 25. května 2022 do zaplacení takové částky úroku z prodlení, nebo podpůrně s takovou sazbou a za takové období, jaké Tribunál uzná za vhodné;

—

dále či podpůrně zrušil zamítavé rozhodnutí Komise ze dne 7. července 2022, v důsledku čehož musí Komise žalobkyni s okamžitým účinkem zaplatit úrok z prodlení a související složený úrok; nebo ještě podpůrněji určil, že nekonání Komise spočívající v nezaplacení úroku z prodlení a souvisejícího složeného úroku (či jakéhokoli jiného úroku) je protiprávní, a

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů tohoto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalobkyně má nárok na vyplacení úroku z prodlení ve výši 3 382 129,97 eur, nebo podpůrně úroku vypočteného za takové období a s takovou sazbou, jaké Tribunál uzná za vhodné, prostřednictvím žaloby podle čl. 266 prvního pododstavce SFEU na základě toho, že Komise byla povinna zaplatit takový úrok ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Tribunálu ve věci T-341/17. Žalobkyně v tomto ohledu podpůrně uplatňuje článek 277 SFEU pro případ, že by se Komise dovolávala předpisů sekundárního práva a takové předpisy byly vyloženy způsobem, který není v souladu s právy žalobkyně vyplývajícími ze Smlouvy.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalobkyně má dále či podpůrně nárok na vyplacení takového úroku z prodlení prostřednictvím žaloby podle čl. 266 druhého pododstavce, článku 268 a článku 340 SFEU a podle čl. 41 odst. 3 Listiny na základě mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie, neboť Komise uvedený úrok v souladu s rozsudkem Tribunálu ve věci T-341/17 nezaplatila. V tomto ohledu žalobkyně opět podpůrně uplatňuje článek 277 SFEU pro případ, že by se Komise dovolávala předpisů sekundárního práva a takové předpisy byly vyloženy způsobem, který není v souladu s právy žalobkyně vyplývajícími ze Smlouvy.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že žalobkyně má nárok na vyplacení složeného úroku vzhledem k tomu, že Komise uvedený úrok z prodlení nezaplatila, a to prostřednictvím žaloby podle čl. 266 prvního pododstavce nebo podpůrně podle čl. 266 druhého pododstavce, článku 268 a článku 340 SFEU a podle čl. 41 odst. 3 Listiny. V tomto ohledu žalobkyně opět podpůrně uplatňuje článek 277 SFEU pro případ, že by se Komise dovolávala předpisů sekundárního práva a takové předpisy byly vyloženy způsobem, který není v souladu s právy žalobkyně vyplývajícími ze Smlouvy.

4.

Dále a v případě potřeby se žalobkyně v rámci čtvrtého žalobního důvodu domáhá – podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – zrušení rozhodnutí Komise ze dne 7. července 2022, jímž bylo odmítnuto vyplacení úroku z prodlení a souvisejícího složeného úroku, a to s ohledem na porušení článku 266 SFEU nebo obecné zásady unijního práva, podle níž musí unijní orgány poskytnout náhradu v návaznosti na rozsudek, kterým se zrušuje určité opatření.

5.

Podpůrně ke čtvrtému žalobnímu důvodu se žalobkyně v rámci pátého žalobního důvodu domáhá určení podle článku 265 SFEU, že Komise jednala protiprávně, když nezaplatila žalobkyni úrok z prodlení a související složený úrok v návaznosti na žádost žalobkyně ze dne 8. června 2022, a to v rozporu s článkem 266 SFEU nebo obecnou zásadou unijního práva, podle níž musí unijní orgány poskytnout náhradu v návaznosti na rozsudek, kterým se zrušuje určité opatření.