—

zrušil článek 2 rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/EES/2020/52 ze dne 17. března 2020, směřující k určení, zda lze poskytnout náhradu škody akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize v Banco Popular Español SA (dále jen „napadené rozhodnutí“), nebo

—

zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí nebo

—

zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí nebo

—

podpůrně, zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu,

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí, a zejména konstatování, že věřitelům (včetně žalobců) nelze poskytnout jakoukoliv náhradu škody podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (1) (článek 2), je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními a nesprávnými právními posouzeními a porušuje tedy právo žalobců vlastnit majetek. Konkrétně, žalobci tvrdí, že se SRB zjevně nesprávných posouzení a nesprávných právních posouzení dopustil tím, že napadené rozhodnutí přijal na základě zprávy o ocenění („zpráva o ocenění 3“) a „osvětlení“ uvedené zprávy přiloženého k napadenému rozhodnutí, vypracovaných společností Deloitte Réviseurs d’Entreprises (dále jen „Deloitte“) a podle kterých by žalobci nic nevymohli, pokud by Banco Popular podléhala běžnému insolvenčnímu řízení ve Španělsku.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí SRB svěřit ocenění 3 společnosti Deloitte je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními nebo nesprávnými právními posouzeními, jelikož Deloitte nesplňovala základní kritérium nezávislosti stanovené v čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že SRB protiprávně přenesl svou rozhodovací pravomoc, která mu byla svěřena nařízením č. 806/2014, na společnost Deloitte v rozporu se zásadou zakotvenou unijní judikaturou v zásadním rozsudku Meroni (2).