—

zrušil rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu, Jerzyho Buzeka, ze dne 2. března 2010, kterým mu uložil ztrátu nároku na denní příspěvek za období deseti dní, jakož i rozhodnutí kanceláře Evropského parlamentu ze dne 24. března 2010 a rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu ze dne 31. srpna 2011, kterými se jeho žádost o ochranu poslanecké imunity prohlašuje za nepřípustnou,

—

podpůrně prohlásil, že žádné z výše uvedených rozhodnutí není platné nebo že nemělo být vydáno.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 8 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie (Úř. věst. 2010 C 84, s. 99), jelikož žalobce měl dne 24. února projev v postavení člena Parlamentu. Uvedený projev jako takový vyjadřoval politické názory a je v nejvyšším zájmu, aby člen Evropského parlamentu mohl využívat svou svobodu projevu.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení svobody projevu, jelikož nebyl řádně zohledněn čl. 9 odst. 3 jednacího řádu Evropského parlamentu (Úř. věst. L 116, s. 1).

3)

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na nezávislý a nestranný soud zakotveného v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jelikož každá účast předsedy Parlamentu nebo jakékoli jiné osoby, která byla přítomná na plenárním zasedání konaném dne 24. února 2010 a vytvořila si názor, tuto osobu diskvalifikuje z účasti na takovém rozhodovacím procesu.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu čl. 152 odst. 1 a článku 153 jednacího řádu Evropského parlamentu, jelikož sankce v posledně uvedeném ustanovení je třeba vykládat v kontextu jeho úvodní části věty, která se hlavně týká mimořádně závažného narušení pořádku nebo chodu Parlamentu, „při němž došlo k porušení zásad vymezených v článku 9“.