EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52006AE1178

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání KOM(2005) 646 v konečném znění – 2005/0260 (COD)

OJ C 318, 23.12.2006, p. 202–209 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/202


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání

KOM(2005) 646 v konečném znění – 2005/0260 (COD)

(2006/C 318/33)

Dne 7. února 2006 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 a čl. 55 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ohledně věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Doprava, energetika, infrastruktura, informační společnost“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. července 2006 Zpravodajem byl pan HERNÁNDEZ BATALLER.

Na 429. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. září 2006 (jednání ze dne 14. září 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 53 hlasy pro, 7 hlasy proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Dne 13. prosince 2005 předložila Evropská komise návrh, jehož cílem je aktualizace směrnice Společenství nazvané „směrnice o televizi bez hranic“, jejíž první znění pochází z roku 1989 (1) a jež byla pozměněna v roce 1997 (2). Ustanovení této směrnice budou mít přednost v případě střetu s obecnými předpisy pro poskytování služeb, pokud jde o otázky spojené s přístupem k činnosti a výkonem činnosti (3).

1.2

Uvedeným cílem této změny, plánované v rámci monitorování a vyhodnocování zavádění právních předpisů, je přizpůsobit směrnici novým souvislostem technologické konvergence, v jejichž rámci se obsah a audiovizuální služby vymykají tradiční představě o televizním vysílání a vytvářejí nové potřeby regulace za účelem zajištění jednak fungování jednotného trhu a existence evropského průmyslu silného a tvůrčího obsahu, jednak občanských práv. Modernizace regulativního rámce obsahu audiovizuálních médií je rovněž součástí strategie i2010 usilující o „evropskou informační společnost, jejímž cílem je podpořit růst a zaměstnanost“ (4).

1.2.1

Návrh na změnu směrnice, jejíž působnost se původně vztahovala na všechny audiovizuální služby, konkretizuje nyní po konferenci v Liverpoolu (5) dosah této směrnice, která je od nynějška používána na takzvané „audiovizuální mediální služby“, přičemž však stanoví různé stupně právních úprav v závislosti na lineární nebo nelineární povaze těchto služeb. Směrnice se tedy od nynějška bude vztahovat na koordinaci některých právních a správních ustanovení členských států týkajících se poskytování audiovizuálních mediálních služeb a jejím novým názvem, který nahradí název „směrnice o televizi bez hranic“, bude „směrnice o audiovizuálních mediálních službách“.

1.2.2

Sdělení předávaná soukromě, elektronické verze novin či časopisů, internetové stránky, jež nejsou určeny především k přenosu audiovizuálního obsahu, nebo přenos rozhlasového vysílání jsou z působnosti směrnice vyloučeny.

1.3

Návrh na změnu je učiněn v rámci institucionální dohody nazvané „za lepší tvorbu právních předpisů“ přijaté v roce 2003 s dvojím cílem: jednak zjednodušit, zpružnit a omezit počet regulačních povinností evropských dodavatelů audiovizuálních služeb, jednak posílit samoregulaci a společnou regulaci v tomto odvětví. Účelem je rovněž zavést jednodušší regulační rámec, jenž se omezí na podstatu věci, a zároveň posílit zásadu země původu, jakmile bude směrnice začleněna do právního řádu jednotlivých členských zemí.

2.   Návrh Komise

2.1

Jak již bylo řečeno, Komise navrhuje rozšířit působnost směrnice na všechny audiovizuální mediální služby (6), za něž jsou považovány pohyblivé obrazy se zvukem nebo bez něj určené k informování, zábavě nebo vzdělávání veřejnosti prostřednictvím vyjmenovaných elektronických sítí (7).

2.2

Tyto audiovizuální mediální služby mohou být:

lineární, kdy se uživatel musí přizpůsobit časovým podmínkám vysílání služeb nebo obsahu stanovenému poskytovatelem mediálních služeb, bez ohledu na vysílací kanál (pozemní televize, satelit nebo kabel, internet, mobilní telefon atd.);

nelineární, kdy uživatel rozhoduje o čase využívání konkrétní služby nebo obsahu, jež nabízí poskytovatel.

2.2.1

V souladu s tímto rozlišením je televizní vysílání definováno jako lineární audiovizuální mediální služba, v jejímž rámci poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb rozhoduje o čase, kdy bude daný program vysílán, a organizuje programovou skladbu. Subjekt nebo provozovatel televizního vysílání je definován jako poskytovatel, jenž nabízí mediální služby lineárním způsobem.

2.3

Vzhledem k rozšíření působnosti směrnice návrh na změnu zavádí komplexní pojem audiovizuální obchodní sdělení, jímž se rozumějí všechny typy pohyblivých obrazů se zvukem nebo bez něj, které doprovázejí audiovizuální služby za účelem přímé či nepřímé propagace zboží nebo služeb. Televizní reklama se tedy považuje za součást audiovizuálních obchodních sdělení, jestliže se jedná o oznámení vysílané televizí buď za účelem propagace tohoto nákupu zboží a služeb za úplatu nebo obdobnou protihodnotu, nebo jakožto vlastní reklama na subjekt vysílání. Stejně tak je tomu u teleshoppingu.

2.3.1

Zákaz, který se v současné době vztahuje na televizní reklamu na cigarety a jiné tabákové výrobky a jejich prodej prostřednictvím teleshoppingu, je uplatňován na všechny formy audiovizuálních obchodních sdělení. Zákaz reklamy a teleshoppingu týkající se léčiv dostupných na předpis je rovněž zachován stejně jako omezení reklamních šotů na alkoholické nápoje, jsou stanovena proto, aby nebyla podporována nestřídmá konzumace těchto nápojů a aby byla zajištěna ochrana dětí a mladistvých.

nesmí se zvlášť obracet na děti a mladistvé a zejména ani zobrazovat děti a mladistvé, jak konzumují tyto nápoje;

nesmí spojovat konzumaci alkoholu se zlepšením fyzických výkonů nebo s řízením vozidla;

nesmí navozovat dojem, že konzumace alkoholu přispívá k sociálnímu nebo sexuálnímu úspěchu;

nesmí navozovat dojem, že alkoholické nápoje mají léčivé účinky nebo stimulující či zklidňující účinek nebo že představují prostředek sloužící k vyřešení konfliktů;

nesmí podporovat nestřídmou konzumaci alkoholických nápojů nebo poskytovat negativní obraz abstinence nebo střízlivosti;

nesmí zdůrazňovat jakožto pozitivní vlastnost alkoholických nápojů jejich vysoký obsah alkoholu.

2.3.2

Návrh na změnu zachovává zákaz skryté reklamy, jíž se rozumí ústní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, jména, ochranné známky nebo činností prodávajícího v pořadech, jestliže subjekt televizního vysílání úmyslně uvede takovou prezentaci s reklamním cílem a mohl by uvést veřejnost v omyl, pokud jde o povahu této prezentace, obecně proto, že tato reklama nebyla označena nebo oznámena jako reklama. V tomto smyslu je znovu připomenuto, že televizní reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních pořadů obrazovými a/nebo zvukovými prostředky.

2.3.3

Je však zavedena nová definice týkající se umístění produktu, aby se umístění produktu odlišilo od skrytého komerčního sdělení, ačkoli obě definice jsou si velmi podobné: zařazení nebo odkaz na výrobek, službu nebo ochrannou známku, jež je součástí audiovizuálních mediálních služeb, zpravidla za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Aby bylo umístění produktu oprávněné, musí být učiněno s ohledem na řadu požadavků, mezi něž patří např. tyto požadavky:

nesmí přímo propagovat nákup nebo pronájem výrobků nebo služeb, zejména tím, že by tyto výrobky nebo služby byly zvláště zmiňovány;

řádně informovat uživatele o existenci dohody o umístění produktu, přičemž umístění musí být zřetelně označeno;

nezahrnovat do audiovizuálních mediálních služeb tabákové výrobky či cigarety a neumisťovat produkty podniků, jejichž hlavní činností je výroba nebo prodej takových výrobků;

zákaz umisťování produktů do vysílání informativního rázu či aktualit, do dokumentárních filmů a do služeb audiovizuálních médií určených dětem.

2.3.4

Zmínky o sponzorství a podmínkách, jež musí splňovat, aby bylo legální, jsou ve zkoumaném návrhu na změnu zachovány po provedení základních změn, které přizpůsobují tuto činnost jejímu poli působnosti. Je rovněž zachován zákaz používat podprahová sdělení v audiovizuálních obchodních sděleních.

2.4

Pokud jde o práva a povinnosti členských států, návrh na změnu zdůrazňuje stejně jako platná směrnice následující:

povinnost zajistit svobodu příjmu audiovizuálních mediálních služeb pocházejících z jiných členských států;

povinnost zajistit vhodnými prostředky v rámci svých právních předpisů, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, dodržovali tuto směrnici;

oprávnění uplatňovat vůči poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, přísnější předpisy v oblastech, na které se vztahuje tato směrnice;

oprávnění zajistit volný přístup veřejnosti k důležitým informacím a zabránit výhradnímu přenosu subjekty televizního vysílání, kteří spadají do jejich pravomoci;

povinnost zajistit, aby subjekty televizního vysílání spadající do jejich pravomoci nevysílaly filmová díla mimo lhůty sjednané s oprávněnými osobami;

povinnost zajistit (vždy, když je to možné, a v některých případech postupně), aby subjekty televizního vysílání vyhradily většinu času svého vysílání pro vysílání evropských děl, přičemž 10 % tohoto času (nebo případně 10 % jejich rozpočtu vyhrazeného na programovou skladbu) mohou vyhradit pro evropská díla nezávislých producentů subjektů televizního vysílání, přičemž v posledním případě vyhradí přiměřený podíl novým dílům. Výpočet vysílacího času se nevztahuje na některý obsah, jako jsou informace, sportovní události, hry, reklama, teletextové a teleshoppingové služby.

2.4.1

Rovněž je nadále pro členský stát stanovena možnost přijmout opatření vůči poskytovatelům mediálních služeb usazeným v jiném členském státě, za účelem zabránění zjevnému závažnému porušování některých ustanovení směrnic, pokud vykonávají veškeré své činnosti nebo jejich většinu na území dotčeného členského státu, pokud členský stát, ve kterém je poskytovatel usazen, nepřijímá opatření, přestože byl vyzván, aby tak učinil, a pokud Komise vyjádřila svůj souhlas.

2.4.2

Rovněž jsou zachovány kvóty, které jsou stanoveny v platné směrnici o evropské a národní produkci a nezávislé audiovizuální produkci a které byly v posledních letech podle zpráv o posouzení dopadu uspokojivě dodržovány.

2.4.3

Novými prvky, jež zavádí pro členské státy návrh na změnu, jsou:

povinnost zajistit subjektům televizního vysílání usazeným v jiných členských státech přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, které vysílá subjekt televizního vysílání spadající do jejich pravomoci, pro účely krátkých zpravodajských příspěvků, přičemž je třeba označit zdroje těchto příspěvků;

povinnost zajistit, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb spadající do jejich pravomoci umožnili příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup k informacím ohledně jména poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb, jeho poštovní a elektronické adresy a příslušného regulačního orgánu;

povinnost zajistit, aby poskytovatelé mediálních služeb spadající do jejich pravomoci vždy, když je to proveditelné, vhodnými prostředky podporovali tvorbu evropských děl a přístup k těmto dílům;

povinnost zajistit, aby poskytovatelé takových audiovizuálních mediálních služeb spadající do jejich pravomoci nevysílali filmová díla mimo lhůty sjednané s oprávněnými osobami;

výslovná výzva k podpoře společné regulace v oblastech, které upravuje tato směrnice, přípravou jejího účinného použití a přijetí hlavními zúčastněnými stranami.

2.5

Pokud jde o pravidla týkající se hodnot šířených audiovizuálními mediálními službami, obsah stávající směrnice je formulován nově.

2.5.1

Je stanoveno, že tyto služby nesmějí:

vážně narušit tělesný, duševní a mravní vývoj dětí a mladistvých;

obsahovat podněcování k nenávisti na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Návrh na změnu směrnice zachovává výslovnou zmínku stávající směrnice o zákazu bezplatného vysílání pořadů, jež obsahují pornografické či násilné výjevy. Stejně tak v souvislosti s pořady, které mohou narušit tělesný, duševní a mravní vývoj dětí a mladistvých, připomíná nezbytnost přijmout kodifikační technická opatření nebo opatření pro vyhrazení časů či klasifikaci obsahu tak, aby bylo zajištěno, že děti a mladiství, kteří se nacházejí v pásmu jejich vysílání, taková vysílání neuvidí ani neuslyší.

2.5.2

Pokud jde o audiovizuální obchodní sdělení, nesmějí:

obsahovat diskriminační prvky založené na příslušnosti k určité rase, pohlaví nebo národnosti;

urážet náboženské nebo politické přesvědčení;

podněcovat chování, jež škodí zdraví nebo bezpečnosti;

podněcovat chování, jež škodí ochraně životního prostředí;

morálně nebo fyzicky škodit dětem a mladistvým; to znamená nenabádat přímo děti nebo mladistvé ke koupi výrobku nebo služby a využívat k tomu jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti; nenabádat děti nebo mladistvé, aby přesvědčovali své rodiče nebo třetí osoby ke koupi dotčeného zboží nebo služeb, jež jsou předmětem reklamy, a nevyužívat zvláštní důvěru, kterou mají děti a mladiství k rodičům, svým učitelům nebo jiným osobám; či nezobrazovat bezdůvodně děti nebo mladistvé v nebezpečné situaci.

2.6

Pokud jde o přerušování pořadů za účelem zařazení reklam, návrh na změnu výrazně snižuje počet pravidel, aby se do značné míry zjednodušila a zpružnila použitelná kritéria.

2.6.1

Výjimečný charakter samostatných reklamních a teleshoppingových oznámení je upraven prakticky stejně, od nynějška s výjimkou sportovních pořadů. Upřednostňují se reklamní šoty mezi pořady, přičemž jejich zařazení do pořadu je povoleno pod podmínkou, že nenaruší celistvost pořadů a práva oprávněných osob.

2.6.2

Různé parametry povolených reklamních šotů, přestávky mezi těmito šoty a výjimky podle typu pořadu jsou nahrazeny obecným pravidlem, podle něhož vysílání filmů vytvořených pro televizi, filmových děl, pořadů pro děti a vysílání zpravodajství smí být přerušeno reklamními či teleshoppingovými oznámeními pouze jednou během každého dovršeného 35minutového úseku. Zákaz zařazení reklamy během bohoslužeb je zachován.

2.6.3

Pokud jde o vysílací čas určený pro různé formy reklamy, je zachováno pouze obecné kritérium omezení na 20 % reklamy v průběhu jedné hodiny pro reklamní oznámení, teleshopping a jiné krátké formy reklamních forem, stejně jako výjimka týkající se výpočtu doby trvání oznámení vysílaných subjektem televizního vysílání, pokud jde o jeho vlastní pořady, doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, a sponzorování, přičemž tato výjimka se od nynějška vztahuje i na umisťování produktů.

3.   Obecné poznámky

3.1

Výbor připouští, že je nezbytné pozměnit stávající směrnici nazvanou „Televize bez hranic“ za účelem jejího přizpůsobení novému kontextu technologické konvergence a nové reklamní a propagační praxi. Uznává, že je nezbytné zavést snáze použitelné a účinnější právní předpisy tak, aby mohly přispět k rozsáhlejší výměně audiovizuálních mediálních služeb na jednotném evropském trhu a posílit a dynamizovat jeho rozvoj. Je však toho názoru, že změna musí splňovat jak požadavky technologického a hospodářského rozvoje, tak požadavky na ochranu lidské důstojnosti a bezúhonnosti.

3.2

Stejně tak lituje, že Komise nevyužila příležitosti, jež se naskytla v podobě návrhu na změnu, k odstranění nedostatků a některých nepřesností platné směrnice, které působily problémy při výkladu a použití a následně byly zdrojem právní nejistoty pro použití směrnice i vzhledem k zákonům, jež ji převádějí do právního řádu různých členských států.

3.2.1

Může k tomu například dojít, pokud chybí definice forem reklamy regulovaných směrnicí, ba i některých předpokládaných „protiprávních praktik“. Tato otázka bude podrobněji přezkoumána ve zvláštních poznámkách, ale již nyní je možné uvést příkladem výjimku stanovenou v bodě 44 odůvodnění, podle níž se výpočet pro délku trvání reklamy nepoužije na televizní propagace (telepromotion), pokud někde v textu nebudou definovány charakteristiky a vymezení této formy reklamy.

EHSV má za to, že neexistuje žádný důvod pro stanovení takové výjimky a že televizní propagace (telepromotion) by měly být v každém případě zahrnuty do sféry reklamy. Jinak budou neustále pokutováni zadavatelé reklamy a obchodní sdělení budou převáděna do jiných forem, aniž by se tím změnila míra nasycení reklamou, ba spíše dojde ke zdůraznění tohoto jevu.

3.2.2

Nelze ani opomenout, že kombinace právních předpisů, jež se soustředí čím dál více na podstatu věci, a zásady země původu, která zdaleka nepodporuje právní harmonizaci mezi různými členskými státy, může být zdrojem značných rozdílů mezi právními předpisy v této oblasti, zejména v oblasti reklamy a ochrany spotřebitelů, což by ztížilo rozvoj jednotného trhu nebo mělo za účinek snížení úrovně ochrany občanů.

3.3

Pokud jde o působnost, dá se předvídat, že bude stále obtížnější ji vymezit z důvodu rozvoje smíšených forem obsahujících stále obtížněji rozlišitelný textový, zvukový či obrazový obsah, a to přesto, že se jasně rozlišují audiovizuální mediální služby, na něž se bude vztahovat pozměněná směrnice, a zbývající audiovizuální služby, které budou každopádně upraveny v obecném rámci právních předpisů o elektronických sděleních.

3.4

Výbor má za to, že návrh na změnu směrnice musí přinejmenším zachovat a pokud možno rozšířit záruky pro ochranu uživatelů těchto audiovizuálních mediálních služeb, zejména dětí a mladistvých. Nelze opomenout, jak již bylo řečeno, že kromě cílů vztahujících se k jednotnému audiovizuálnímu trhu musí směrnice propagovat řadu hodnot sociální a kulturní povahy souvisejících s rozmanitostí, identitou, osobnostním rozvojem občanů a lidskou důstojností, jež jsou dokonce uvedeny v bodech odůvodnění návrhu na změnu, jakož i právo na informace a právo na svobodu vyjadřování, přičemž všechna tato hlediska jsou uvedena v Listině základních sociálních práv Evropské unie (8). Navíc judikatura ESD (9) považuje fungování televize za službu veřejného zájmu.

3.5

Podle Výboru by měl návrh na změnu směrnice rovněž jít dále a obsahovat konkrétní opatření v otázkách, jako jsou pluralita a slučování médií. Co se týče evropské produkce, očekávali jsme výraznější zaujetí stanoviska vůči členským státům bez odkazu na podmínku „vždy, když je to uskutečnitelné“, jakož i k postupnému používání kritérií evropské a nezávislé produkce, v rámci možností, na nelineární služby.

3.6

Pokud jde o právo na odpověď, s nímž počítá návrh na změnu, Komise nevzala v úvahu stanovisko EHSV (10) týkající se nezbytnosti počítat současně s právem na opravu, se stejným obecným dosahem a za stejných podmínek, aby bylo možné reagovat na mylný, nesprávný nebo nepřesný obsah, jež poškozuje práva osob.

3.7

Podle Výboru je třeba stanovit v návrhu na změnu směrnice, že je nezbytná a povinná existence regulačních orgánů ve všech členských státech, jejichž rysy by byly nejen nestrannost a transparentnost, ale také nezávislost na vládě, co se týče jejich ustavování, složení a výkonu jejich funkcí. Máme za to, že v budoucnu bude nutné uvažovat o možnosti založit evropskou agenturu, ústav nebo podobný orgán nadnárodní povahy.

4.   Zvláštní poznámky

4.1

Výbor má za to, že definice „audiovizuálního obchodního sdělení“, jakou navrhla Komise, je příliš restriktivní a mechanicky kopíruje definici „audiovizuálních mediálních služeb“. Zdá se logické, že tyto služby jsou definovány jako „pohyblivé obrazy se zvukem nebo bez něj“, aby bylo možné mluvit o audiovizuálních mediálních službách, jelikož podmínkou sine qua non existence takových služeb je obraz v pohybu, a tisk či internet nebo rozhlasové vysílání zůstávají z působnosti směrnice vyloučeny. Nicméně po takovémto vymezení působnosti mohou audiovizuální obchodní sdělení spojená s audiovizuálními obchodními službami využívat statické obrazy (například logo nebo reklamní plakát) nebo pouze zvuky nedoprovázené obrazy (například ústní zmínku o značce nebo obchodní zvukovou znělku). V tomto smyslu by bylo vhodnější definovat audiovizuální obchodní sdělení jako „obrazy a/nebo zvuky, které doprovázejí audiovizuální mediální služby, jejichž cílem je přímo či nepřímo podporovat zboží, služby či obraz fyzické či právnické osoby provozující hospodářskou činnost“.

4.2

Návrh na změnu směrnice zachovává stávající kritérium, podle nějž je televizní reklamou reklama vysílaná za úplatu. Máme za to, že by bylo namístě stanovit jako kritérium určující povahu tohoto typu reklamy záměr podporovat prodej výrobků a služeb, a ne skutečnost, že se uskutečnila platba či nikoli, což by bylo v souladu s ostatními definicemi Společenství, jako je například definice uvedená ve směrnici o klamavé reklamě. To by znemožnilo vysílat reklamní sdělení týkající se produktů, na něž je reklama v televizi zakázána, nebo protiprávní reklamní sdělení, která se v současné době mohou objevit na televizní obrazovce, zatímco nelze předložit nezvratný důkaz o existenci vyrovnávací platby, a tudíž nelze prokázat, že jde z povahy věci o televizní reklamu. Totéž platí pro zmínku o kritériu platby, jež se používá pro definici teleshoppingu.

4.2.1

Nicméně pokud toto kritérium zůstane zachováno, směrnice by měla stanovit, že členské státy svěří soudům v případě občanského či právního sporu pravomoci, jež jim umožní vyžadovat od subjektů vysílání předložení důkazů o neexistenci odměny za audiovizuální sdělení, jak je stanoveno ve směrnici 84/850/EHS. V opačném případě bude platit předpoklad o obchodním charakteru tohoto sdělení.

4.3

Návrh na změnu směrnice v zásadě doslovně přejímá stávající definici skryté reklamy. Zdá se nám však, že výraz „skrytá“ by měl být použit na všechna audiovizuální obchodní sdělení, a ne pouze na televizní reklamu, jak je tomu vždy, když je v textu výslovně uveden zákaz skrytého audiovizuálního obchodního sdělení.

4.3.1

Máme rovněž za to, že pojem skryté audiovizuální obchodní sdělení by měl být širší, než jak je formulován v návrhu na změnu, a měl by zahrnovat:

prezentaci zboží nebo služeb nebo odkaz na ně nejen prostřednictvím ústního oznámení nebo obrazů, ale také prostřednictvím zvuků (například obchodní zvuková znělka spojená s danou obchodní známkou nebo výrobkem);

pokud jde o obsah této prezentace nebo odkazu, nejen jméno, ochrannou známku nebo činnost nabízejícího, ale rovněž ostatní rozlišovací znaky nabídky, jestliže jsou s ní jasně spojeny (například určitý typ balení nebo slogan, i v případě, kdy se nezmiňuje značka).

4.3.2

Rovněž by bylo třeba v textu směrnice jasně uvést, že umístění produktů nebude považováno za skryté audiovizuální obchodní sdělení, pokud dodrží kritéria pro oprávněnost definovaná v právní úpravě.

4.4

Výbor kladně hodnotí, že se v návrhu na změnu směrnice výslovně zmiňuje umístění produktu. V současné době je možné, ač jen teoreticky, považovat každé umístění produktu za skrytou reklamu, a tudíž za zakázanou činnost, avšak v praxi existuje tendence nepovažovat jej za televizní reklamu vůbec, což je důvodem, proč zůstává mimo jakoukoli právní úpravu. Máme však za to, že v definici umístění produktu by bylo třeba odlišit pomocí rozlišovacích prvků této praktiky propagační záměr subjektu vysílání a nedostatečné upozornění uživatelů vizuálními či zvukovými prostředky na propagační charakter během tohoto umístění (tj. současně s ním) a učinit srovnání s jinými formami reklamy, jako je televizní propagace (telepromotion).

4.4.1

Krom toho by bylo třeba uvést, že umístění produktu nesmí mít na programovou skladbu takový vliv, aby ohrozilo její nezávislost a celistvost, v souladu s tím, co je stanoveno pro ostatní propagační formy. Navíc je namístě zpřísnit omezení, která se na ně vztahují, a zakázat je nejen pokud jde o zakázanou reklamu, obsah pořadů určený pro děti a mladistvé nebo o zpravodajské pořady, ale rovněž v případě reklamy na léky, a jak uvedeme dále, na alkoholické nápoje.

4.5

Návrh na změnu stávající směrnice obsahuje v souladu se stávajícím platným zněním zákaz používání podprahových sdělení v audiovizuálních obchodních sděleních. Avšak neobsahuje žádnou jejich definici. Jsme toho názoru, že by bylo třeba dát tomuto pojmu výrazný obsah za pomoci odkazu na použití vizuálních či zvukových podnětů, jež jsou vysílány s intenzitou, která se nachází za hranicí prahu smyslového vnímání, a jež jsou vnímány pod prahem vědomí.

4.6

Návrh na změnu směrnice stanoví, že propagace nabídky v audiovizuálním obchodním sdělení může být jak přímá, tak nepřímá. Rovněž v některých případech, jako u cigaret a dalších tabákových výrobků, je toto obchodní sdělení zakázáno, i když je nepřímé. Text však neobsahuje definici tohoto způsobu audiovizuálního obchodního sdělení. Máme za to, že by bylo třeba dát tomuto pojmu výrazný obsah s odkazem na to, že i v případě neexistence přímé prezentace výrobků nebo přímého odkazu na tyto výrobky jsou používány ochranné známky, symboly nebo jiné charakteristiky těchto produktů nebo podniků, jejichž hlavní nebo známá činnost zahrnuje výrobu těchto výrobků nebo obchodování s nimi.

4.7

Návrh na změnu stávající směrnice navrhuje pro čl. 3g písm. c) seznam požadavků, které musí splňovat audiovizuální obchodní sdělení. Tento seznam přejímá kritéria pro reklamu a teleshopping uvedená ve stávajícím znění, ale odkaz na lidskou důstojnost je zrušen. Máme za to, že tento odkaz by měl být zachován vzhledem ke svému významu a vazbě na Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie.

4.8

Návrh na změnu stávající směrnice zachovává pro členské státy povinnost zajistit, aby audiovizuální mediální služby spadající do jejich pravomoci nebyly používány způsobem, jenž by mohl vážně narušit tělesný, duševní a mravní vývoj dětí a mladistvých. Rovněž přejímá opatření, která se budou nadále používat na obsah, jenž může narušit (již ne „vážně“) tento vývoj, a opakuje naprostý zákaz bezplatného vysílání pornografie a násilí. Je namístě položit si otázku týkající se účinnosti tohoto zákazu ve světle hodnocení týkajícího se uplatňování směrnice od roku 1989 a položit si otázku, zda by nebylo lépe tento zákaz zrušit a zajistit ochranu dětí a mladistvých před pornografickým a násilným obsahem pomocí těchto kodifikačních opatření nebo vyhrazených časů či upozornění, jež jsou již stanoveny v právní úpravě.

4.8.1

Výbor lituje, že Komise nevzala v úvahu ve svém návrhu na změnu stávající směrnice účinnější ochranné režimy, které uspokojivě fungují v některých členských státech, které zvyšují ochranu dětí a mladistvých před obsahem reklamy nebo omezují zneužití reklamy a klamavý teleshopping.

4.9

Návrh na změnu vykazuje některé nedostatečně odůvodněné rozdíly, pokud jde o zavedení omezení pro audiovizuální mediální služby a s nimi související audiovizuální obchodní sdělení. V případě mediálních služeb se jedná o otázku „podněcování k nenávisti na základě rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti“ a v případě obchodních sdělení o otázku „diskriminace založené na rase, pohlaví nebo národnosti“. Zmínka o lidské důstojnosti zmizela. Co se týče audiovizuálních mediálních služeb, je stanoveno, že nesmí „vážně narušit tělesný, duševní a mravní vývoj dětí a mladistvých“, přičemž v případě obchodních sdělení je toto narušení již jen „mravní a tělesné“. Pokud jde o tato sdělení, text neodkazuje na zákaz podněcování či povzbuzování násilného či protispolečenského chování nebo špatného zacházení se zvířaty. Výbor má za to, že tato omezení by měla být rozšířena, aby se vztahovala na audiovizuální mediální služby i na audiovizuální obchodní sdělení.

4.10

Pokud jde o základní informace, které musí poskytovat subjekty vysílání, zastáváme názor, že je třeba v případě, kdy existuje regulační orgán, jasně stanovit povinnost poskytnout přinejmenším poštovní a elektronickou adresu.

4.11

Audiovizuální obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů zůstává vymezeno z hlediska svého cíle (nesmí oslovovat mládež) a používaných argumentů, neboť nesmí podporovat nestřídmou konzumaci těchto nápojů. Máme však za to, že vzhledem k vážným problémům spojeným s konzumací alkoholu, se kterými se potýkají zejména mladí lidé, by byly žádoucí přísnější předpisy ze strany Komise. Tyto předpisy se mohou týkat:

pořadů/obsahu pořadů (nejen těch, jež jsou určeny zejména dětem, ale rovněž například sportovcům);

vysílacího času v případě lineárních služeb (například nevysílání audiovizuálního obchodního sdělení spojeného s těmito výrobky před desátou hodinou večer);

obsahu alkoholu ve výrobcích (například zákaz audiovizuálního obchodního sdělení, jež se týká alkoholických nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 18 stupňů);

soustřeďování upoutávek v případě televizní reklamy (například ne více než jedna na televizní šot/zadavatele/pořad);

zvolené reklamní a propagační formy (například zákaz umisťování produktu a sponzorství výrobci alkoholických nápojů nebo přinejmenším jejich časové omezení, jak je uvedeno výše).

4.12

Uživatelé médií by tak jako spotřebitelé měli mít možnost najít ve směrnici prostředky, které mohou použít pro podání reklamace, přičemž tyto prostředky již v právu Společenství existují, jako např. možnost podání žaloby pro porušení těchto předpisů v souladu se směrnicí 98/27/ES. Tato možnost však není v bodech odůvodnění návrhu zmíněna, zatímco jiné doplňující přepisy, jako směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, jsou zde uvedeny.

4.13

Návrh na změnu směrnice by měl stanovit rozšíření funkcí kontaktního výboru pro otázky jako:

zavedení společných pravidel pro identifikaci regulačního orgánu zodpovědného za audiovizuální média;

zavedení společných pravidel pro informování uživatelů o existenci sponzorství a umístění produktu;

zavedení společných pravidel pro rozvoj režimu samoregulace a společné regulace;

zavedení společných pravidel pro vysílání událostí veřejného zájmu nebo jejich shrnutí ostatními subjekty vysílání;

zavedení společných pravidel, aby občané mohli vykonávat své právo na odpověď a opravu.

Rovněž by bylo třeba uznat úlohu spotřebitelských a uživatelských organizací jakožto účastníků jak samoregulace, tak společné regulace (11).

4.14

Návrh na změnu směrnice by měl stanovit povinnost vytvořit ve všech členských státech příslušné regulační orgány pro oblasti, na něž se vztahuje přezkoumávaná směrnice, a že tyto regulační orgány musí být nezávislé, nestranné a transparentní z hlediska složení i výkonu funkce, v souladu s kritérii stanovenými v doporučení 23 Rady Evropy.

4.15

Bylo by též žádoucí, aby návrh na změnu stávající směrnice stanovil opatření na podporu přístupu postižených osob k digitální televizi, k jejímu interaktivnímu obsahu, za využití možností, jež nabízí technologická konvergence.

V Bruselu dne 14. září 2006

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Směrnice 89/552/EHS, Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23.

(2)  Směrnice 97/36/ES, Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60.

(3)  KOM(2006) 160 v konečném znění.

(4)  Viz IP/05/643.

(5)  Audiovizuální konference v Liverpoolu o směrnici „Televize bez hranic“ uspořádaná Komisí.

(6)  Viz definice těchto služeb v článcích 49 a 50 Smlouvy.

(7)  Viz definice těchto sítí v článku rámcové směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném regulativním rámci pro sítě a elektronické sdělovací služby, Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.

(8)  Úř. věst. C 364 z roku 2000.

(9)  Rozsudek ze dne 30. dubna 1974, věc C-15/73, Sb. rozh. s. 203; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10. července 1991, věc T-69/89, Sb. rozh. s. II-525; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 18. září 2001, věc T-112/99, Sb. rozh. s. II-2549.

(10)  Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s.17 (zpravodaj: pan Pegado Liz).

(11)  Informační zpráva Stávající situace společné regulace a samoregulace na jednotném trhu (zpravodaj: pan Vever).


PŘÍLOHA

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrhy, které obdržely více než jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byly zamítnuty:

Odstavec 4.1

Upravit následovně:

„4.1 EHSV má za to, že definice ‚audiovizuálního obchodního sdělení‘, jakou navrhla Komise, je příliš restriktivní nejasná a mechanicky kopíruje definici ‚audiovizuálních mediálních služeb‘. Zdá se logické, že tyto služby jsou definovány jako služby v podstatě identické s pravidelným televizním vysíláním.‚pohyblivé obrazy se zvukem nebo bez něj‘, aby bylo možné mluvit o audiovizuálních mediálních službách, jelikož podmínkou sine qua non existence takových služeb je obraz v pohybu, a tisk či internet nebo rozhlasové vysílání zůstávají z působnosti směrnice vyloučeny. Nicméně pPo takovémto vymezení působnosti mohou audiovizuální obchodní sdělení spojená s audiovizuálními obchodními službami využívat statické obrazy (například logo nebo reklamní plakát) nebo pouze zvuky nedoprovázené obrazy (například ústní zmínku o značce nebo obchodní zvukovou znělku). V tomto smyslu by bylo vhodnější definovat audiovizuální obchodní sdělení jako ‚obrazy a/nebo zvuky, které doprovázejí audiovizuální mediální služby, jejichž cílem je přímo či nepřímo podporovat zboží, služby či obraz fyzické či právnické osoby provozující hospodářskou činnost.‘“

Odůvodnění

V této oblasti je těžké vymezit přesné hranice. Definice navržené v odstavci 4.1. jsou ještě širší než definice v návrhu směrnice, a proto přispívají k obtížím při jasném provádění směrnice. Aby se nebránilo vývoji zmíněných služeb, měly by být definice co nejjasnější, přičemž by měla být jejich cílem ochrana mladistvých a lidské důstojnosti, jasná definice pojmu obchodní sdělení, poskytnutí práva na odpověď a poskytnutí základních požadavků na identifikaci.

Výsledek hlasování

Hlasů pro: 32

Hlasů proti: 40

Zdrželo se hlasování: 3

Odstavec 4.2.1

Vyškrtnout:

„4.2.1 Nicméně pokud toto kritérium zůstane zachováno, směrnice by měla stanovit, že členské státy svěří soudům v případě občanského či právního sporu pravomoci, jež jim umožní vyžadovat od subjektů vysílání předložení důkazů o neexistenci odměny za audiovizuální sdělení, jak je stanoveno ve směrnici 84/850/EHS. V opačném případě bude platit předpoklad o obchodním charakteru tohoto sdělení.“

Odůvodnění

Návrh, který soudům umožní vyžadovat od subjektů vysílání předložení důkazů o neexistenci odměny za audiovizuální sdělení, by mohl vést ke snadnému zneužití. Kromě toho je pro provozovatele vysílání prakticky nemožné předložit důkaz o neexistenci odměny.

Výsledek hlasování

Hlasů pro: 35

Hlasů proti: 40

Zdrželo se hlasování: 1


Top