EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52010AG0005

Postoj Rady (EU) č. 5/2010 v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 Přijato Radou dne 11. března 2010 (Text s významem pro EHP)

OJ C 122E , 11.5.2010, p. 19–37 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

11.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 122/19


POSTOJ RADY (EU) č. 5/2010 V PRVNÍM ČTENÍ

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004

Přijato Radou dne 11. března 2010

(Text s významem pro EHP)

2010/C 122 E/02

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 a čl. 100 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Činnost Unie v oblasti dopravy po moři a vnitrozemských vodních cestách by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících, která bude srovnatelná s jinými druhy dopravy. Kromě toho by měly být plně zohledněny požadavky na ochranu spotřebitele obecně.

(2)

Jelikož cestující po moři a na vnitrozemských vodních cestách jsou slabší stranou přepravní smlouvy, měla by všem těmto cestujícím být zajištěna minimální úroveň ochrany. Dopravcům by nemělo nic bránit v tom, aby cestujícím nabízeli výhodnější smluvní podmínky než ty, které jsou stanoveny tímto nařízením.

(3)

Ochrana cestujících by se měla vztahovat nejen na osobní přepravu mezi přístavy na území členských států, ale rovněž na osobní přepravu mezi těmito přístavy a přístavy mimo území členských států, přičemž by se mělo zohledňovat riziko narušení hospodářské soutěže na trhu osobní dopravy. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem „dopravce Unie“ vykládán co nejširším způsobem, aniž by však byly dotčeny jiné právní předpisy Unie, jako je nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě (3), a nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (4).

(4)

Jednotný trh osobní dopravy po moři a na vnitrozemských vodních cestách by měl být ku prospěchu všem občanům. Proto by měly mít osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí v důsledku zdravotního postižení, věku nebo jiného faktoru možnost využívat osobní přepravy a účastnit se okružních plaveb, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů. Osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mají stejná práva jako všichni ostatní občané, pokud jde o volný pohyb, svobodu volby a nediskriminační zacházení.

(5)

S ohledem na článek 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a s cílem umožnit osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, aby využívaly dopravy po moři a na vnitrozemských vodních cestách způsobem srovnatelným s ostatními občany, je zapotřebí stanovit pravidla nediskriminace a pomoci během jejich cesty. Tyto osoby by proto měly být přijímány k přepravě a ta by jim neměla být upírána z důvodu jejich zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, kromě případů, kdy k tomu vedou zdravotní a bezpečnostní důvody určené příslušnými orgány. Měly by mít právo na pomoc v přístavech i na palubě osobních lodí. V zájmu sociálního začlenění by jim tato pomoc měla být poskytována bezplatně. Dopravci by měli stanovit podmínky přístupu, nejlépe s využitím evropského systému normalizace.

(6)

Při rozhodování o podobě případných nových přístavů a terminálů a v rámci zásadních modernizací by subjekty odpovědné za tato zařízení měly, tam kde je to nutné, zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Podobně by dopravci měli v případě nutnosti zohlednit tyto potřeby při rozhodování o podobě nových a modernizovaných osobních lodí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES ze dne 6. května 2009 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě (5) a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby (6).

(7)

Pomoc poskytovaná v přístavech, které se nacházejí na území některého členského státu, by měla mimo jiné umožnit osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí dostat se z určeného místa příjezdu do přístavu k osobní lodi a od osobní lodi na určené místo odjezdu z přístavu, včetně nalodění a vylodění.

(8)

Při organizaci pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí a při školení svých pracovníků by dopravci měli spolupracovat s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí. Při této činnosti by dopravci rovněž měli zohlednit příslušná ustanovení Mezinárodní úmluvy a Předpisu o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků, jakož i doporučení Mezinárodní námořní organizace ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších osob a osob se zdravotním postižením.

(9)

V případě zrušení nebo zpoždění jakékoli osobní přepravy či okružní plavby by cestující měli být o této skutečnosti náležitě informováni. Tyto informace by měly cestujícím pomoci učinit nezbytné kroky a případně získat informace o náhradních spojích.

(10)

Potíže cestujících způsobené zrušením nebo významným zpožděním jejich cesty by se měly zmírnit. Za tímto účelem by mělo být o cestující náležitě postaráno a měli by mít možnost svou cestu zrušit a nechat si proplatit přepravní doklad, nebo za uspokojivých podmínek dosáhnout přesměrování.

(11)

Dopravci by měli cestujícím v případě zrušení nebo zpoždění osobní přepravy zajistit vyplacení odškodnění podle určitého procenta ceny přepravního dokladu, vyjma případů, kdy je zrušení nebo zpoždění způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodi nebo mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možno zamezit ani v případě přijetí veškerých přiměřených opatření.

(12)

Povětrnostní podmínky ohrožující bezpečný provoz lodi by měly mimo jiné zahrnovat silný vítr, rozbouřené moře, silný proud, obtížné podmínky způsobené výskytem ledu a extrémně vysoký či nízký stav vody.

(13)

Mimořádné okolnosti by měly mimo jiné zahrnovat teroristické útoky, pracovní spory, vylodění nemocných, zraněných či mrtvých osob, pátrací a záchranné operace na moři či na vnitrozemských vodních cestách, opatření nezbytná pro ochranu životního prostředí, rozhodnutí učiněná orgány řízení dopravy nebo přístavními orgány nebo rozhodnutí příslušných orgánů ohledně veřejného pořádku a bezpečnosti a dále zajištění naléhavých přepravních potřeb.

(14)

Při zapojení zúčastněných stran, profesních sdružení a sdružení spotřebitelů, cestujících, osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí by dopravci měli vzájemně spolupracovat s cílem přijmout na vnitrostátní nebo evropské úrovni taková opatření, která by vedla ke zlepšení péče a pomoci nabízených cestujícím při jakémkoli přerušení jejich cesty, a zejména v případě velkého zpoždění nebo zrušení spoje.

(15)

Toto nařízení by se nemělo dotýkat práv cestujících stanovených směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (7). Toto nařízení by se nemělo použít v případech, kdy jsou souborné služby pro cestovní ruch zrušeny z jiných důvodů než z důvodu zrušení osobní přepravy nebo okružní plavby.

(16)

Cestující by měli být plně informováni o svých právech podle tohoto nařízení tak, aby mohli tato práva účinně uplatňovat. Práva cestujících by měla zahrnovat právo na obdržení informací o dané osobní přepravě nebo okružní plavbě, a to jak před uskutečněním cesty, tak i v jejím průběhu. Všechny nezbytné informace poskytnuté cestujícím by měly být rovněž poskytovány v podobě přístupné osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí.

(17)

Cestující by měli mít možnost uplatňovat svá práva prostřednictvím vhodných postupů podávání stížnosti zavedených dopravci, nebo případně podáním stížnosti subjektu nebo subjektům ustanoveným za tímto účelem příslušným členským státem. Dopravci by měli řešit stížnosti cestujících během určité lhůty při vědomí toho, že nebudou-li na stížnost reagovat, může se tato skutečnost obrátit v jejich neprospěch.

(18)

S přihlédnutím k postupům stanoveným členskými státy pro podávání stížností by stížnosti týkající se pomoci poskytované v přístavu nebo na palubě lodi měly být podávány přednostně subjektu nebo subjektům, které jsou k prosazování tohoto nařízení určeny v členském státě, na jehož území se nachází přístav nalodění, a ohledně přepravy cestujících ze třetí země subjektu nebo subjektům určeným v členském státě, na jehož území se nachází přístav vylodění.

(19)

Členské státy by měly zajistit soulad s tímto nařízením a určit příslušný subjekt či subjekty k provádění úkolů v rámci jeho kontroly a prosazování. Tím nejsou dotčena práva cestujících obrátit se na soud v souladu s vnitrostátním právem.

(20)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zabezpečit, aby byly tyto sankce používány. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(21)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění vysoké úrovně ochrany a pomoci cestujícím ve všech členských státech a zabezpečení toho, aby hospodářské subjekty na jednotném trhu podnikaly podle harmonizovaných podmínek, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu nebo účinků této akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(22)

Prosazování tohoto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (8). Uvedené nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(23)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (9) by se měla přísně dodržovat a prosazovat, aby bylo zaručeno soukromí fyzických i právnických osob a aby bylo zajištěno, že požadované informace a zprávy slouží pouze k plnění povinností stanovených tímto nařízením a že nebudou použity na úkor těchto osob.

(24)

Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie, uvedené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro:

a)

zákaz diskriminace cestujících, pokud jde o podmínky dopravy, kterou nabízejí dopravci cestujícím;

b)

zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí a pomoc těmto osobám;

c)

práva cestujících v případech zrušení nebo zpoždění;

d)

minimální soubor informací, který má být cestujícím poskytnut;

e)

vyřizování stížností;

f)

obecná pravidla pro prosazování.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se použije na cestující:

a)

kteří využívají osobní přepravu, pokud se přístav nalodění nachází na území členského státu;

b)

kteří využívají osobní přepravu, pokud se přístav nalodění nachází mimo území členského státu, a přístav vylodění se nachází na území členského státu, za podmínky, že přepravu provozuje dopravce Unie;

c)

při okružní plavbě, pokud se přístav nalodění nachází na území členského státu. Na tyto cestující se však nevztahuje čl. 16 odst. 2, články 18, 19 a čl. 20 odst. 1 a 4.

2.   Toto nařízení se nepoužije na cestující:

a)

na lodích schválených pro přepravu nejvýše 36 cestujících;

b)

na lodích, jejichž posádku odpovědnou za provoz lodi netvoří více než tři osoby nebo u nichž celková délka trasy osobní přepravy nepřesahuje jedním směrem 500 metrů; nebo

c)

účastnící se výletních a vyhlídkových zájezdů jiných než okružní plavby.

3.   Členské státy mohou vyjmout z uplatňování tohoto nařízení námořní lodě s hrubou prostorností menší než 300 registrovaných tun provozované ve vnitrostátní přepravě, a to na období dvou let ode dne … (10) a za předpokladu, že práva cestujících podle tohoto nařízení jsou odpovídajícím způsobem zajištěna vnitrostátním právem.

4.   Členské státy mohou vyjmout z uplatňování tohoto nařízení osobní přepravu, na kterou se vztahují závazky veřejné služby, smlouvy o veřejné službě nebo integrované služby, pokud jsou práva cestujících podle tohoto nařízení odpovídajícím způsobem zaručena vnitrostátním právem.

5.   Nic v tomto nařízení nelze vykládat jako technické požadavky stanovující dopravcům, provozovatelům terminálů nebo jiným subjektům povinnost upravit či vyměnit lodě, infrastrukturu, vybavení přístavů či přístavních terminálů.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„osobou se zdravotním postižením“ nebo „osobou se sníženou pohyblivostí“ osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení či nezpůsobilosti, popřípadě jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a byly jí přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;

b)

„územím členského státu“ území, na něž se vztahuje Smlouva ve smyslu jejího článku 355, a to za podmínek ve Smlouvě stanovených;

c)

„podmínkami přístupu“ příslušné normy, pokyny a informace týkající se přístupnosti přístavních terminálů a lodí včetně jejich zařízení pro osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí;

d)

„dopravcem“ fyzická nebo právnická osoba nabízející veřejnosti osobní přepravy nebo okružní plavby;

e)

„dopravcem Unie“ dopravce se sídlem na území některého členského státu nebo dopravce nabízející dopravu prostřednictvím osobní přepravy na území nebo z území členského státu;

f)

„osobní přepravou“ komerční služba přepravy cestujících po moři nebo na vnitrozemských vodních cestách provozovaná podle zveřejněného jízdního řádu;

g)

„integrovanými službami“ propojené služby přepravy v rámci stanovené zeměpisné oblasti s jedinou informační službou, systémem přepravních dokladů a jízdního řádu;

h)

„provádějícím dopravcem“ jiný subjekt než dopravce, který reálně uskutečňuje celou přepravu nebo její část;

i)

„vnitrozemskou vodní cestou“ přírodní či umělý splavný vnitrozemský vodní útvar či systém propojených vodních útvarů používaných pro účely dopravy, například jezera, řeky, kanály nebo jakékoli jejich kombinace;

j)

„přístavem“ místo nebo zeměpisná oblast vybavené takovými úpravami nebo zařízeními, která umožňují přistávání lodí, a v nichž se cestující pravidelně naloďují nebo vyloďují;

k)

„přístavním terminálem“ terminál obsluhovaný pracovníky dopravce či provozovatele terminálu v přístavu, vybavený zařízením, jako jsou odbavovací přepážky, přepážky pro prodej přepravních dokladů nebo společenské prostory, a personálem pro nalodění nebo vylodění cestujících, kteří využívají osobní přepravu nebo se účastní okružní plavby;

l)

„lodí“ plavidlo využívané k plavbě na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách;

m)

„přepravní smlouvou“ smlouva o přepravě mezi dopravcem a cestujícím za účelem provedení jednorázové nebo vícenásobné osobní přepravy nebo okružních plaveb;

n)

„přepravním dokladem“ platný dokument či jiný doklad o přepravní smlouvě;

o)

„prodejcem přepravních dokladů“ každý maloobchodní prodejce uzavírající přepravní smlouvy jménem dopravce;

p)

„zprostředkovatelem služeb cestovního ruchu“ každý maloobchodní prodejce uzavírající přepravní smlouvy jménem cestujícího;

q)

„poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu“ organizátor ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 směrnice 90/314/EHS, odlišný od dopravce;

r)

„rezervací“ zamluvení konkrétního zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby;

s)

„provozovatelem terminálu“ soukromý nebo veřejnoprávní subjekt na území členského státu odpovědný za správu a řízení přístavního terminálu;

t)

„okružní plavbou“ služba přepravy po moři nebo na vnitrozemských vodních cestách, jež je provozována výhradně pro účely zábavy či rekreace a jež je doplněna o ubytování a jiné služby a zahrnuje pobyt s více než dvěma noclehy na palubě;

u)

„nehodou lodi“ ztroskotání, potopení, srážka lodi nebo její najetí na mělčinu, výbuch nebo požár na lodi nebo porucha lodi.

Článek 4

Přepravní doklady a nediskriminační smluvní podmínky

1.   Dopravce vydá cestujícímu přepravní doklad, neplyne-li podle vnitrostátních právních předpisů právo na přepravu z jiných dokladů. Přepravní doklad může být vydán v elektronické podobě.

2.   Aniž jsou dotčeny sociální tarify, jsou smluvní podmínky a tarify uplatňované dopravci nebo prodejci přepravních dokladů nabízeny široké veřejnosti bez jakékoli přímé či nepřímé diskriminace na základě státní příslušnosti konečného zákazníka nebo místa usazení dopravců či prodejců přepravních dokladů v Unii.

Článek 5

Další provádějící strany

1.   Je-li plnění povinností podle tohoto nařízení svěřeno provádějícímu dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo jakékoli jiné osobě, odpovídá dotyčný dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu, jenž tyto povinnosti svěřil, i nadále za jednání nebo opomenutí této provádějící strany jednající v rámci jejích pracovních povinností.

2.   Vedle ustanovení odstavce 1 podléhá strana, které dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či provozovatel terminálu plnění povinnosti svěří, ve vztahu ke svěřené povinnosti ustanovením tohoto nařízení, včetně ustanovení o odpovědnosti.

Článek 6

Zákaz vyloučení odpovědnosti

Povinnosti vyplývající z tohoto nařízení nelze omezit ani vyloučit, zejména odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy.

KAPITOLA II

PRÁVA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A OSOB SE SNÍŽENOU POHYBLIVOSTÍ

Článek 7

Právo na přepravu

1.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu neodmítnou přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nalodění osob z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti.

2.   Rezervace a přepravní doklady se poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí bez jakýchkoli dodatečných nákladů.

Článek 8

Výjimky a zvláštní podmínky

1.   Aniž je dotčen čl. 7 odst. 1, mohou dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu odmítnout přijetí rezervace, vydání či jiné poskytnutí přepravního dokladu nebo nalodění osoby z důvodů zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti:

a)

s cílem dodržet platné požadavky na zdraví a bezpečnost stanovené mezinárodními právními předpisy nebo právními předpisy Unie či členských států, nebo s cílem dodržet požadavky na zdraví a bezpečnost stanovené příslušnými orgány;

b)

pokud konstrukce osobní lodi nebo infrastruktura a vybavení přístavu včetně přístavních terminálů neumožňuje nalodění, vylodění nebo přepravu osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí bezpečným a z provozního hlediska uskutečnitelným způsobem.

2.   Odmítnou-li dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmout rezervaci nebo vydat či jinak poskytnout přepravní doklad z důvodů uvedených v odstavci 1, vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčnou osobu informovali o přijatelné alternativní dopravě provozované daným dopravcem.

3.   Pokud má osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí rezervaci nebo přepravní doklad a splnila požadavky podle čl. 11 odst. 2, a přesto je jí odepřeno nalodění z důvodu jejího zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti, nabídne se této osobě, jakož i osobě tuto osobu doprovázející podle odstavce 4 tohoto článku možnost rozhodnout se mezi právem na náhradu ceny jízdného a přesměrováním podle přílohy I. Právo volby mezi zpáteční cestou nebo přesměrováním je podmíněno splněním všech zdravotních a bezpečnostních požadavků.

4.   Za stejných podmínek, jež jsou uvedeny v odstavci 1, může dopravce, zprostředkovatel služeb cestovního ruchu a poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu požadovat, aby osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí doprovázela jiná osoba, která je schopná dotyčné osobě se zdravotním postižením nebo osobě se sníženou pohyblivostí poskytnout potřebnou pomoc. Pokud jde o osobní přepravu, tato doprovázející osoba se přepravuje bezplatně.

5.   Pokud dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu využijí odstavce 1 nebo 4, neprodleně informují dotčenou osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí o konkrétních důvodech, které je k tomu vedly. Tyto důvody se sdělí dotyčné osobě se zdravotním postižením nebo osobě se sníženou pohyblivostí nejpozději do pěti pracovních dnů od okamžiku, kdy tato osoba byla informována. V případě odmítnutí na základě odst. 1 písm. a) se uvede odkaz na platné zdravotní a bezpečnostní požadavky.

Článek 9

Přístupnost a informace

1.   Ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí dopravci a provozovatelé terminálů, ve vhodných případech prostřednictvím vlastních organizací, zavedou nebo zachovávají již zavedené nediskriminační podmínky přístupu platné pro přepravu osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů zveřejní podmínky přístupu podle odstavce 1 ve fyzické podobě nebo na internetu, a to v jazycích, v nichž se obvykle zveřejňují informace pro všechny cestující.

3.   Poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zpřístupní podmínky přístupu uvedené v odstavci 1, které se vztahují na cesty v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, které organizují, prodávají nebo nabízejí k prodeji.

4.   Dopravci, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zajistí, aby všechny příslušné informace, včetně elektronické rezervace a informací poskytovaných on-line, týkající se podmínek přepravy, informací o cestě a podmínek přístupu byly osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí dostupné ve vhodné a přístupné podobě.

Článek 10

Právo na pomoc v přístavech a na palubě lodi

S výhradou podmínek přístupu uvedených v čl. 9 odst. 1 poskytují dopravci a provozovatelé terminálů v souladu s přílohami II a III v rámci svých příslušných oblastí pravomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí bezplatnou pomoc v přístavech, při nalodění a vylodění a na palubě lodi.

Článek 11

Podmínky poskytování pomoci

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů poskytují v rámci svých příslušných pravomocí pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí podle článku 10 za těchto podmínek:

a)

dopravce či provozovatel terminálu je nejpozději dva pracovní dny předem vyrozuměn o tom, že daná osoba bude pomoc potřebovat, a

b)

osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí se dostaví do přístavu či na určené místo podle čl. 12 odst. 3:

i)

v čase písemně stanoveném dopravcem, který nepředchází zveřejněný čas nalodění o více než 60 minut, nebo

ii)

není-li tento čas stanoven čas nalodění, nejpozději 60 minut před zveřejněným časem vyplutí.

2.   Kromě ustanovení odstavce 1 osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí v okamžiku rezervace či předem provedeného zakoupení přepravního dokladu dopravci sdělí, že mají zvláštní potřeby ohledně ubytování či míst k sezení nebo že je zapotřebí lékařské vybavení, jsou-li si těchto potřeb v daném okamžiku vědomy.

3.   Oznámení podle odst. 1 písm. a) a podle odstavce 2 lze za všech okolností předložit zprostředkovateli služeb cestovního ruchu či poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu, u něhož byl přepravní doklad zakoupen. Pokud přepravní doklad umožňuje vykonat vícenásobné cesty, je tato podmínka splněna jediným oznámením za předpokladu, že se v něm uvedou patřičné informace o časech následujících cest.

4.   Není-li učiněno žádné oznámení podle odst. 1 písm. a) a podle odstavce 2, vynaloží dopravci a provozovatelé terminálů veškeré přiměřené úsilí k zajištění pomoci tak, aby se osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí mohla nalodit na danou loď, cestovat na ní a vylodit se z ní.

5.   Je-li osoba se zdravotním postižením či osoba se sníženou pohyblivostí doprovázena uznaným asistenčním psem, musí být tento pes ubytován spolu s danou osobou za předpokladu, že dopravci, zprostředkovateli služeb cestovního ruchu či poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu je tato skutečnost oznámena v souladu s platnými vnitrostátními pravidly pro přepravu uznaných asistenčních psů na palubě osobních lodí, jestliže taková pravidla existují.

Článek 12

Přijímání oznámení a označení míst pro setkání

1.   Dopravci, provozovatelé terminálů, zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmou veškerá opatření nezbytná pro přijímání oznámení podle čl. 11 odst. 1 písm. a) a čl. 11 odst. 2. Tato povinnost se vztahuje na všechna jejich prodejní místa, včetně prodeje po telefonu nebo přes internet.

2.   Obdrží-li zprostředkovatelé služeb cestovního ruchu či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu oznámení podle odstavce 1, v rámci své běžné pracovní doby dotyčné informace neprodleně předají dopravci či provozovateli terminálu.

3.   Dopravci a provozovatelé terminálů označí místo uvnitř nebo vně přístavního terminálu, kde mohou osoby se zdravotním postižením či osoby se sníženou pohyblivostí oznámit svůj příjezd a požádat o pomoc. Toto místo musí být zřetelně označeno ukazatelem a musí nabízet v přístupné podobě základní informace o přístavním terminálu a poskytované pomoci.

Článek 13

Normy kvality pro pomoc

1.   Provozovatelé terminálů a dopravci, kteří provozují přístavní terminály nebo osobní přepravu a jejichž objem provozu za předchozí rok činí více než 100 000 cestujících v obchodní dopravě, stanoví v rámci svých příslušných pravomocí normy kvality pro pomoc podle příloh II a III a ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí určí, kde je to vhodné, prostřednictvím vlastních organizací, zdroje potřebné pro splnění těchto norem.

2.   Provozovatelé terminálů a dopravci zveřejní normy kvality podle odstavce 1 ve fyzické podobě nebo na internetu, a to v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle zveřejňují informace pro všechny cestující.

Článek 14

Školení a instruktáž

Aniž je dotčena Mezinárodní úmluva a Předpis o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků a předpisy přijaté v rámci Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně a Úmluvy o režimu plavby na Dunaji, dopravci a případně provozovatelé terminálů zavedou školení zaměřená na problematiku zdravotně postižených, včetně instruktáže, a zajistí, aby:

a)

jejich personálu, včetně zaměstnanců všech dalších provádějících stran, který přímo poskytuje pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, bylo poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy IV částí A a B; a

b)

jejich personálu, který jinak odpovídá za rezervaci a prodej přepravních dokladů nebo za nalodění či vylodění, včetně zaměstnanců všech dalších provádějících stran, bylo poskytnuto školení či instruktáž podle přílohy IV části A.

Článek 15

Náhrada škody v souvislosti s vybavením umožňujícím pohyb nebo jiným zvláštním vybavením

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů odpovídají za škodu v důsledku ztráty nebo poškození vybavení umožňujícího pohyb nebo jiného zvláštního vybavení používaného osobou se zdravotním postižením nebo osobou se sníženou pohyblivostí, pokud nehoda, která vedla ke škodě, byla zaviněna dopravcem nebo provozovatelem terminálu nebo byla způsobena jejich nedbalostí. V případě škod v důsledku nehody lodi se předpokládá zavinění nebo nedbalost dopravce.

2.   Náhrada podle odstavce 1 odpovídá nákladům na nahrazení nebo případně opravu daného vybavení.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí v případě, kdy se použije článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod (11).

4.   Kromě toho se vyvine veškeré úsilí, aby byla urychleně poskytnuta dočasná náhrada vybavení.

KAPITOLA III

POVINNOSTI DOPRAVCŮ A PROVOZOVATELŮ TERMINÁLŮ V PŘÍPADĚ PŘERUŠENÍ CESTY

Článek 16

Informace v případě zrušení nebo zpoždění vyplutí

1.   V případě, že je zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby zrušeno nebo zpožděno, informuje dopravce nebo případně provozovatel terminálu cestující, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, o situaci co nejdříve, nejpozději však 30 minut po plánovaném vyplutí, a o odhadovaném čase vyplutí a odhadovaném čase připlutí ihned, jakmile budou tyto informace k dispozici.

2.   Pokud cestující z důvodu zrušení nebo zpoždění zmeškají navazující přepravní službu, vynaloží dopravce, případně provozovatel terminálu, přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informoval o náhradních spojích.

3.   Dopravce nebo případně provozovatel terminálu zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí obdržely informace požadované podle odstavců 1 a 2 v přístupné podobě.

Článek 17

Pomoc v případě zrušeného nebo zpožděného vyplutí

1.   Jestliže dopravce důvodně očekává, že zahájení osobní přepravy nebo okružní plavby bude zrušeno nebo zpožděno oproti plánovanému času vyplutí o více než 120 minut, nabídne cestujícím, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, zdarma lehká jídla, stravu či občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době, pokud jsou k dispozici nebo mohou být za přiměřených okolností dodány.

2.   V případě zrušení nebo zpoždění vyplutí, v jehož důsledku je nutný pobyt cestujícího na jednu nebo na více nocí nebo kdy je vedle zamýšleného pobytu nutný další pobyt, nabídne dopravce, pokud je to uskutečnitelné, cestujícím, kteří plavbu nastupují z přístavních terminálů, kromě lehkých jídel, stravy či občerstvení podle odstavce 1, zdarma odpovídající ubytování na plavidle nebo jinde, jakož i přepravu z přístavního terminálu do místa ubytování a zpět. Dopravce může omezit celkovou cenu za ubytování mimo plavidlo na 120 EUR na jednoho cestujícího, ovšem bez zahrnutí přepravy z přístavního terminálu do místa ubytování a zpět.

3.   Při použití odstavců 1 a 2 věnuje dopravce zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením, osob se sníženou pohyblivostí a osob, které je doprovázejí.

Článek 18

Přesměrování a náhrada jízdného v případě zrušeného nebo zpožděného vyplutí

1.   Jestliže dopravce důvodně očekává, že osobní přeprava bude zrušena nebo odplutí z přístavního terminálu zpožděno o více než 120 minut, nabídne se cestujícímu neprodleně možnost výběru mezi:

a)

přesměrováním do jeho cílového místa určení uvedeného v přepravní smlouvě, a to za srovnatelných podmínek a při nejbližší příležitosti; a

b)

náhradou ceny přepravního dokladu, případně spolu s bezplatnou zpáteční přepravou při nejbližší příležitosti do prvního místa vyplutí uvedeného v přepravní smlouvě.

2.   Pokud je osobní přeprava zrušena nebo se vyplutí zpozdí o více než 120 minut, mají cestující právo na toto přesměrování nebo náhradu ceny přepravního dokladu ze strany dopravce.

3.   Náhrada plné pořizovací ceny přepravního dokladu podle odst. 1 písm. b) a podle odstavce 2 se vyplácí do sedmi dní hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovním příkazem nebo bankovním šekem, a to za neuskutečněnou část nebo části cesty a za část nebo části již uskutečněné, nemá-li již cesta žádný význam vzhledem k původnímu cestovnímu plánu cestujícího.

Článek 19

Odškodnění z ceny přepravního dokladu v případě zpožděného připlutí

1.   Cestující mohou od dopravce požadovat odškodnění v případě zpoždění při připlutí do cílového místa určení uvedeného v přepravní smlouvě, aniž by ztratili právo na přepravu. Minimální výše odškodnění je stanovena na 25 % z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění v délce alespoň:

a)

jedné hodiny u naplánované plavby trvající maximálně čtyři hodiny;

b)

dvou hodin u naplánované plavby trvající více než čtyři hodiny, maximálně však osm hodin;

c)

tří hodin u naplánované plavby trvající více než osm hodin, maximálně však dvacet čtyři hodin; nebo

d)

šesti hodin u naplánované plavby trvající více než dvacet čtyři hodin.

Pokud zpoždění přesáhne dvojnásobek doby uvedené v písmenech a) až d), je výše odškodnění stanovena na 50 % z ceny přepravního dokladu.

2.   Cestující, kteří jsou držiteli časové nebo sezónní jízdenky, během jejíž doby platnosti dochází opakovaně ke zpoždění při připlutí, mohou žádat přiměřené odškodnění v souladu s úpravou odškodnění platnou v případě daného dopravce. Tato úprava uvádí kritéria pro stanovení zpoždění při připlutí a pro výpočet odškodnění.

3.   Odškodnění se vypočítá vzhledem k ceně, kterou cestující skutečně zaplatil za zpožděnou osobní přepravu.

4.   Pokud doprava zahrnuje zpáteční cestu, vypočítá se odškodnění za zpožděné připlutí při cestě tam nebo cestě zpátky z poloviční ceny zaplacené za osobní přepravu cestujícím.

5.   Odškodnění se vyplatí do jednoho měsíce od podání žádosti o odškodnění. Odškodnění lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky pružné, zejména pokud jde o dobu platnosti a místo určení. Na žádost cestujícího se odškodnění poskytne v penězích.

6.   Odškodnění z ceny přepravního dokladu se nesnižuje o finanční náklady transakce, jako jsou poplatky, náklady na telefonní hovory a poštovné. Dopravci mohou zavést minimální výši částky, do níž nebude odškodnění vypláceno. Tato minimální částka nesmí být vyšší než 10 EUR.

Článek 20

Výjimky

1.   S výjimkou cestujících, kteří jsou držiteli časové nebo sezónní jízdenky, se články 17, 18 a 19 nepoužijí v případě cestujících, kteří mají otevřenou jízdenku, na níž není upřesněn čas vyplutí.

2.   Články 17 a 19 se nepoužijí v případě, že je cestující o zrušení či zpoždění informován před zakoupením přepravního dokladu, nebo v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno zaviněním ze strany cestujícího.

3.   Ustanovení čl. 17 odst. 2 se nepoužije v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodě.

4.   Článek 19 se nepoužije v případě, že zrušení či zpoždění je způsobeno povětrnostními podmínkami ohrožujícími bezpečný provoz lodě nebo mimořádnými okolnostmi bránícími uskutečnění osobní přepravy, jimž nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření.

Článek 21

Další nároky

Žádné ustanovení tohoto nařízení nebrání cestujícím domáhat se v souladu s vnitrostátním právem náhrady škody způsobené zrušením nebo zpožděním přepravní služby u vnitrostátních soudů, a to i podle směrnice 90/314/EHS.

KAPITOLA IV

OBECNÁ PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE INFORMACÍ A STÍŽNOSTI

Článek 22

Právo na cestovní informace

Dopravci a provozovatelé terminálů poskytují cestujícím v rámci svých příslušných pravomocí po celou dobu trvání plavby odpovídající informace v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle poskytují informace všem cestujícím. Zvláštní pozornost je třeba věnovat potřebám osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

Článek 23

Informace o právech cestujících

1.   Dopravci a provozovatelé terminálů v rámci svých příslušných oblastí pravomocí zajistí veřejnou dostupnost informací o právech cestujících podle tohoto nařízení jak na palubě lodi, tak v přístavních terminálech. Informace jsou poskytovány v přístupné podobě a v jazycích, v nichž se obvykle poskytují informace všem cestujícím. Při poskytování těchto informací je věnována zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí.

2.   Dopravci a provozovatelé terminálů mohou ke splnění informační povinnosti podle odstavce 1 používat shrnutí ustanovení tohoto nařízení připravené Komisí ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie, které jim bude k dispozici.

3.   Dopravci a provozovatelé terminálů vhodným způsobem informují cestující na palubách lodí a v přístavních terminálech o kontaktních údajích subjektu příslušného pro prosazování, který byl určen členským státem podle čl. 25 odst. 1.

Článek 24

Stížnosti

1.   Dopravci zavedou nebo zachovávají již zavedený mechanismus pro vyřizování stížností, které se týkají práv a povinností podle tohoto nařízení.

2.   Chce-li cestující, na něhož se vztahuje toto nařízení, podat stížnost u dopravce, předloží ji ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byla daná služba uskutečněna nebo kdy měla být uskutečněna. Dopravce oznámí cestujícímu do jednoho měsíce od obdržení stížnosti, zda byla jeho stížnost odůvodněná, zda byla zamítnuta nebo zda se stále projednává. Lhůta na poskytnutí konečné odpovědi nesmí být delší než tři měsíce od přijetí stížnosti.

KAPITOLA V

PROSAZOVÁNÍ A VNITROSTÁTNÍ SUBJEKTY PŘÍSLUŠNÉ PRO PROSAZOVÁNÍ

Článek 25

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.   Každý členský stát určí nový nebo pověří existující subjekt či subjekty příslušné pro prosazování tohoto nařízení ve vztahu k osobní přepravě a okružním plavbám z přístavů nacházejících se na jeho území, jakož i k osobním přepravám uskutečňovaným z třetí země do těchto přístavů. Každý subjekt přijme nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

Každý subjekt je z hlediska své organizace, rozhodování o financování, právní struktury a procesu rozhodování nezávislý na dopravcích, poskytovatelích souborných služeb cestovního ruchu a provozovatelích terminálů.

2.   Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku.

3.   Každý cestující může příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1 nebo jakémukoli jinému příslušnému subjektu určenému členským státem předložit v souladu s vnitrostátním právem stížnost na údajné porušení tohoto nařízení.

Členský stát může rozhodnout, že

a)

cestující nejprve podává stížnost podle tohoto nařízení dopravci; nebo

b)

vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování nebo jakýkoli jiný příslušný subjekt určený členským státem jedná jako odvolací orgán v případě stížností, které nebyly vyřešeny podle článku 24.

4.   Členské státy, které se rozhodly vyjmout některé služby podle čl. 2 odst. 4, zajistí srovnatelný mechanismus prosazování práv cestujících.

Článek 26

Zpráva o prosazování

Dne 1. června … (12) a poté každé dva roky zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle článku 25 zprávu o své činnosti v předchozích dvou letech, přičemž tato zpráva bude obsahovat zejména popis opatření přijatých za účelem provedení tohoto nařízení, podrobnosti o uplatněných sankcích a statistiku podaných stížností a uplatněných sankcí.

Článek 27

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování uvedené v čl. 25 odst. 1 si v případě potřeby vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a praxi. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

Článek 28

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato pravidla a opatření do … (13) Komisi a neprodleně jí oznámí veškeré pozdější změny, které se jich dotýkají.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Zpráva

Do … (14) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a účincích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádí nebo mění.

Článek 30

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze nařízení (ES) č. 2006/2004 se doplňuje nový bod, který zní:

„19.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 ze dne … o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách (15).

Článek 31

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … (16).

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda


(1)  Stanovisko ze dne 16. července 2009 (Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 89).

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne …

(3)  Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 4.

(4)  Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7.

(5)  Úř. věst. L 163, 25.6.2009, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 389, 30.12.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

(8)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(10)  Datum použitelnosti tohoto nařízení.

(11)  Úř. věst. L 131, 28.5.09, s. 24.

(12)  Dva roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(13)  Datum použitelnosti tohoto nařízení.

(14)  Tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(15)  Úř. věst. L …“

(16)  36 měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení.


PŘÍLOHA I

Právo na náhradu jízdného nebo přesměrování pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí podle článku 8

1.

Odkazuje-li se na tuto přílohu, nabídne se osobě se zdravotním postižením a osobě se sníženou pohyblivostí možnost výběru mezi:

a)

náhradou plné pořizovací ceny přepravního dokladu do sedmi dní hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovními příkazy nebo bankovními šeky, a to za neuskutečněnou část nebo části cesty a za část nebo části již uskutečněné, nemá-li již cesta žádný význam vzhledem k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, případně spolu se

zpáteční přepravou do prvního místa vyplutí, a to při nejbližší příležitosti; nebo

b)

přesměrováním do cílového místa určení uvedeného v přepravní smlouvě, a to za srovnatelných podmínek a při nejbližší příležitosti; nebo

c)

přesměrováním do cílového místa určení podle přepravní smlouvy za srovnatelných podmínek, a to později podle přání cestujícího, s výhradou dostupnosti míst.

2.

Ustanovení odst. 1 písm. a) se rovněž použije na cestující, jejichž cesty jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu, pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314/EHS (1).

3.

Jestliže v případě, kdy je místo, město nebo region obsluhován několika přístavy, dopravce nabídne cestujícímu přepravu do jiného přístavu, než který byl uveden v původní rezervaci, nese dopravce náklady na přepravu cestujícího z tohoto náhradního přístavu buď do přístavu, který byl uveden v původní rezervaci, nebo na jiné blízko položené místo určení dohodnuté s cestujícím.


(1)  Úř. věst. L 158, 23.6.1999, s. 55.


PŘÍLOHA II

Pomoc v přístavech, včetně nalodění a vylodění, podle článků 10 a 13

1)

Pomoc a opatření nutná k tomu, aby se osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí umožnilo:

ohlásit svůj příjezd do přístavního terminálu a požádat o pomoc,

přesunout se ze vstupního místa k přepážce pro odbavení, pokud existuje, nebo na loď,

projít odbavením, včetně zavazadel, je-li to nezbytné,

přesunout se od přepážky pro odbavení (pokud existuje) na loď a absolvovat pasové a bezpečnostní kontroly,

nalodit se pomocí výtahu, invalidních vozíků nebo jiné nutné pomoci, podle toho, co je vhodnější,

přesunout se od lodních dveří na své sedadlo nebo do svého prostoru,

uložit a opět převzít zavazadlo na palubě lodi,

přesunout se ze svého sedadla k lodním dveřím,

vylodit se pomocí výtahu, invalidních vozíků nebo jiné nutné pomoci, podle toho, co je vhodnější,

převzít zavazadlo (je-li to nezbytné) a absolvovat pasové a celní kontroly,

přesunout se z haly pro výdej zavazadel nebo místa vylodění k určenému východu,

přemístit se v případě potřeby na toalety (jsou-li k dispozici).

2)

Využívá-li osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí doprovodu jiné osoby, musí být této osobě na požádání umožněno poskytovat nezbytnou pomoc jak v přístavu tak i s naloděním a vyloděním.

3)

Odbavení veškerého nezbytného vybavení umožňujícího pohyb, včetně zařízení, jako jsou elektrické invalidní vozíky.

4)

Dočasná náhrada za poškozené nebo ztracené vybavení umožňující pohyb, přičemž se jako náhrada nemusí použít stejné vybavení.

5)

Případné pozemní odbavení uznaných asistenčních psů.

6)

Sdělení informací potřebných pro nalodění a vylodění v přístupné podobě.


PŘÍLOHA III

Pomoc na palubě lodi podle článků 10 a 13

1.

Přeprava uznaných asistenčních psů na palubě lodi v závislosti na vnitrostátních předpisech.

2.

Přeprava lékařského vybavení a vybavení umožňujícího pohyb, které je nezbytné pro osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí, včetně elektrických invalidních vozíků.

3.

Sdělení základních informací týkajících se trasy v přístupné podobě.

4.

Přiměřená snaha o úpravu sedadel na žádost podle potřeb osob se zdravotním postižením nebo osob se sníženou pohyblivostí, s přihlédnutím k bezpečnostním požadavkům a dostupnosti.

5.

V případě potřeby pomoc při přemístění na toalety (jsou-li k dispozici).

6.

Využívá-li osoba se zdravotním postižením nebo osoba se sníženou pohyblivostí doprovodu jiné osoby, vynaloží dopravce veškeré přiměřené úsilí, aby tato osoba dostala místo nebo kabinu vedle této osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí.


PŘÍLOHA IV

Školení, včetně instruktáže, zaměřené na problematiku zdravotně postižených podle článku 14

A.   Školení, včetně instruktáže, zaměřené na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení

Školení, včetně instruktáže, zaměřené na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení zahrnuje:

povědomí o vhodném zacházení s cestujícími s tělesným, smyslovým (sluchovým nebo zrakovým) a skrytým postižením nebo se sníženými poznávacími schopnostmi, včetně toho, jak rozlišovat mezi různými schopnostmi osob, jejichž pohyblivost, orientace nebo komunikace mohou být sníženy;

překážky, jimž čelí osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí, včetně překážek souvisejících s jejich postojem k prostředí nebo překážek fyzických a organizačních;

uznané asistenční psy, včetně jejich úlohy a potřeb;

řešení neočekávaných událostí;

schopnosti v oblasti mezilidských vztahů a způsoby komunikace se sluchově postiženými, zrakově postiženými, osobami s vadou řeči a osobami se sníženou poznávací schopností;

obecné povědomí o zásadách IMO týkajících se doporučení ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších osob a osob se zdravotním postižením.

B.   Školení, včetně instruktáže, zaměřené na pomoc osobám se zdravotním postižením

Školení, včetně instruktáže, zaměřené na pomoc zdravotně postiženým zahrnuje:

jak pomoci uživatelům invalidních vozíků při přesunu na invalidní vozík a z invalidního vozíku;

dovednosti pro poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, které cestují s uznaným asistenčním psem, včetně úlohy a potřeb těchto psů;

techniky doprovázení zrakově postižených cestujících a zacházení s uznanými asistenčními psy a jejich přeprava;

znalost jednotlivých druhů vybavení, které mohou pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, a schopnost s tímto vybavením opatrně manipulovat;

použití zařízení pro pomoc při nástupu a výstupu a znalost příslušných technik pomoci při nástupu a výstupu, které zajišťují bezpečnost a důstojnost osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí;

pochopení potřeby spolehlivé a profesionální pomoci. Rovněž povědomí o tom, že některé osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí mohou během cesty prožívat pocity zranitelnosti pro svou závislost na poskytované pomoci;

znalost první pomoci.


ODŮVODNĚNÍ RADY

I.   ÚVOD

Dne 4. prosince 2008 Komise předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (1).

Dne 23. dubna 2009 Evropský parlament hlasoval v prvním čtení o svém stanovisku (2).

Rada dne 9. října 2009 dosáhla politické dohody o návrhu nařízení. Po provedení právní a jazykové revize Rada přijala postoj v prvním čtení dne 11. března 2010, v souladu s řádným legislativním postupem stanoveným v článku 294 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Při své práci Rada zohlednila stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru. Výbor regionů odmítl vydat stanovisko.

II.   ANALÝZA POSTOJE V PRVNÍM ČTENÍ

1)   Obecně

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách tvoří část obecného cíle EU posílit práva cestujících, zejména práv osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí. Právní předpisy podobné povahy již byly přijaty pro cestující v letecké dopravě (3) nebo v železniční dopravě (4). Návrh obsahuje na jedné straně ustanovení o nediskriminačním přístupu a pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí a na druhé straně ustanovení o právu na pomoc, informace a možné odškodnění v případě zpoždění nebo zrušení pro všechny kategorie cestujících.

Přestože Rada souhlasí s Komisí, pokud jde o cíl návrhu, součástí přístupu Rady byly větší úpravy původního návrhu. Řadu navržených ustanovení nebylo možno přijmout, protože představovaly příliš velkou administrativní zátěž a měly za následek náklady pro dopravce a vnitrostátní správní orgány bez přínosu pro cestující, který by vyvážil jejich nevýhody. Další ustanovení byla přepracována s cílem zjednodušit a upřesnit nařízení.

Na základě tohoto přístupu se postojem v prvním čtení původní návrh Komise do značné míry pozměňuje, neboť se jím tento návrh přepracovává a některá ustanovení se vypouštějí. Z toho vyplývá, že žádné změny zavedené Evropským parlamentem při prvním čtení a vztahující se k těmto vypuštěným ustanovením nebyly Radou přijaty.

2)   Klíčové politické otázky

i)   Oblast působnosti

Zeměpisná oblast působnosti

Komise navrhla, že by se nařízení mělo vztahovat na osobní přepravu a okružní plavby mezi přístavy členských států nebo v přístavech členských států.

Rada se domnívá, že návrh Komise je třeba v tomto ohledu upřesnit tak, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže mezi osobní přepravou v rámci EU a mimo EU. Postoj Rady v prvním čtení proto upřesňuje výše uvedená ustanovení. Rozlišuje na jedné straně mezi osobní přepravou, při níž se přístav nalodění nachází na území členského státu a na druhé straně osobní přepravou, při níž se přístav nalodění nachází mimo území členského státu, avšak přístav vylodění se nachází na území členského státu. V posledním uvedeném případě se nařízení použije pouze tehdy, je-li přeprava provozována dopravcem Unie. Nicméně definici dopravce Unie je třeba interpretovat v nejširším možném smyslu s cílem pokrýt co největší část osobní přepravy mezi přístavy v EU a mimo EU. Pokud se týče okružní plavby, nařízení se použije pouze na okružní plavby, u nichž se přístav nalodění nachází na území členského státu.

Rada dále zavádí definici pojmu „území členského státu“.

Výjimky z oblasti působnosti

Původní návrh Komise se v zásadě vztahoval na veškerou osobní přepravu, bez ohledu na počet přepravených cestujících, délku trasy dané přepravy, účel cesty atd. Komise pouze stanovila, že členské státy mohou vyjmout přepravu, na niž se vztahují smlouvy o veřejné službě.

Rada považuje za důležité upravit tato ustanovení podle toho, co je prakticky možné a nezbytné. Proto zavádí několik výjimek, u nichž se ustanovení nařízení nepoužijí. Rada souhlasí s tím, že vyjme z oblasti působnosti cestující, kteří cestují na lodích schválených pro přepravu nanejvýš 36 cestujících, na lodích s posádkou nanejvýš tří osob nebo u nichž celková délka trasy osobní přepravy nepřesahuje jedním směrem 500 metrů. Dále jsou rovněž vyjmuty výletní a vyhlídkové zájezdy (jiné něž okružní plavby).

Dále mohou členské státy vyjmout na dobu dvou let od data použití tohoto nařízení námořní lodě s hrubou nosností nižší než 300 tun provozované ve vnitrostátní dopravě. Rozhodne-li se členský stát pro tuto možnost, musí odpovídajícím způsobem zajistit práva cestujících v rámci vnitrostátních právních předpisů. Členské státy mohou rovněž vyjmout osobní přepravu, na niž se vztahují závazky veřejné služby, smlouvy o veřejné službě nebo integrované služby, pokud jsou práva cestujících podle tohoto nařízení odpovídajícím způsobem zaručena vnitrostátním právem.

Evropský parlament v zásadě souhlasil s přístupem Komise, ale doplnil pro členské státy možnost vyjmout městskou a příměstskou dopravu (změna 10). Rada tuto změnu nezohledňuje, ale výjimky z oblasti působnosti navržené Radou budou v praxi znamenat, že bude vyjmuto mnoho služeb tohoto druhu.

ii)   Práva osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí

Rada zcela podporuje cíl Komise zajistit, aby osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí měly nediskriminující přístup k námořní dopravě a dopravě na vnitrozemských vodních cestách. Proto Rada souhlasí téměř s celým návrhem Komise, s výjimkou některých zjednodušení a upřesnění.

Pokud jde o výjimky z práva na dopravu, Komise navrhla, aby osobám se zdravotním postižením mohla být odepřena doprava s odkazem na bezpečnostní požadavky nebo konstrukci osobní lodi. Za tímto účelem Rada doplnila zdravotní požadavky s cílem zohlednit případy, v nichž je zdravotní stav cestujícího takový, že nemůže být zaručena jeho bezpečná doprava.

V tomto ohledu Evropský parlament navrhnul vypuštění jakéhokoliv odkazu k bezpečnostním požadavkům (změny 1, 26 a 29) a doplnění odkazu k bezpečné, důstojné a z provozního hlediska vhodné dopravě (změna 27). Pokud jde o tuto poslední změnu, Rada ji zanesla do svého postoje v prvním čtení, s výjimkou slova „důstojné“. Rada se domnívá, že nikdo, s výjimkou osob se zdravotním postižením nebo osob se sníženou pohyblivostí, nemůže rozhodnout, co znamená „důstojný způsob dopravy“, a že toto rozhodnutí by neměl činit dopravce.

V souladu s původním návrhem by mohl dopravce požadovat, aby osobu se zdravotním postižením nebo osobu se sníženou pohyblivostí doprovázela jiná osoba, která je schopna poskytnout pomoc. Podle postoje Rady v prvním čtení, pokud dopravce vznese takový požadavek v souvislosti s osobní přepravou, doprovázející osoba bude dopravována bezplatně.

Pokud jde o pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, tato pomoc bude poskytována za podmínky, že dotčená osoba informuje dopravce nebo provozovatele terminálu nejpozději dva pracovní dny předem (Komise navrhla 48 hodin) a dostaví se do přístavu nebo na určené místo nejpozději 60 minut před časem nalodění nebo vyplutí. Pokud má taková osoba specifické potřeby ohledně ubytování, sedadla či zajištění lékařského vybavení, cestující by měl informovat dopravce o těchto potřebách v době rezervace, je-li tato potřeba v té době známa. Tento dodatečný požadavek vznesený Radou umožní dopravci uspokojit tyto specifické potřeby a poskytnout dotčené osobě nejlepší možnou přepravu.

Několik změn Evropského parlamentu se týkalo způsobů informování dostupných osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí. Tyto změny Rada převzala. Totéž platí pro změny Parlamentu týkající se změny z „asistenčního zvířete“ na „asistenčního psa“.

iii)   Povinnosti dopravců a provozovatelů terminálů v případě přerušení cesty

V návrhu Komise je stanoveno právo na informace, pomoc (včetně jídla, občerstvení a případně hotelového ubytování), přesměrování a náhradu jízdného, jakož i odškodnění z ceny přepravního dokladu pro všechny cestující v případě zpoždění a v určitých případech zrušení osobní přepravy nebo okružní plavby. Odškodnění z ceny přepravního dokladu však nebude uhrazeno, pokud zpoždění či zrušení bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, které znemožnily poskytnutí služby přepravy.

Rada souhlasí se zásadou, že dopravci a provozovatelé terminálů by se měli postarat o své cestující, a rozšířila tuto zásadu tak, aby se vztahovala na všechny případy zrušení. V určitých případech nicméně není možné nebo vhodné poskytnout například informace o zpoždění v přístavech bez obsluhy. Postoj Rady v prvním čtení proto zavádí pojem přístavních terminálů, tj. terminálů s obsluhou v přístavu s určitým vybavením a personálem (například s přepážkami pro odbavení a prodej přepravních dokladů nebo společenskými prostorami). Některé povinnosti dopravců a provozovatelů terminálů se vztahují pouze na cestující odjíždějící z těchto přístavních terminálů. To se týká informací a pomoci a v určité míře i přesměrování a náhrady jízdného.

Dalším hlediskem, jímž se zabývá postoj Rady v prvním čtení, je námořní bezpečnost. S cílem zabránit tomu, aby se dopravci z ekonomických důvodů vydávali na moře nebo zvyšovali rychlost za povětrnostních podmínek, které ohrožují bezpečný provoz lodi, byla zařazena výjimka z povinnosti poskytovat v těchto případech ubytování nebo odškodnění z ceny předpravního dokladu. Kromě toho byly ve dvou bodech odůvodnění orientačně vysvětleny pojmy špatných povětrnostních podmínek a mimořádných okolností. Další výjimky z práva na pomoc a odškodnění byly stanoveny v případě, kdy je cestující informován o zrušení nebo zpoždění před zakoupením přepravního dokladu, nebo pokud cestující toto zrušení či zpoždění způsobí. Kromě toho získal dopravce možnost omezit náklady na ubytování na 120 EUR a zavést minimální práh pro úhradu odškodnění (pro přepravní doklady o hodnotě 10 EUR a nižší se odškodnění neposkytuje).

Evropský parlament navrhl výjimky v případě vyšší moci (změny 23 a 60) nebo v případě, kdy je zrušení či zpoždění oznámeno předem (změna 59). Rada tyto změny v zásadě přijala. Parlament navíc navrhl omezení nákladů na ubytování na dvojnásobek ceny přepravního dokladu (změna 53). Rada se domnívá, že tento návrh je v určitých případech příliš nevýhodný pro cestující i pro dopravce , a má za to, že limit ve výši 120 EUR je pro cestující i dopravce vhodnější.

iv)   Vyřizování stížností a vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

Návrh Komise obsahoval prováděcí pravidla pro vyřizování stížností ze strany dopravců, zejména rozsáhlé právní důsledky nevyřízení stížností, a pro určení a povinnosti vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování.

Rada s daným návrhem v zásadě souhlasí, zejména s tím, že by se dopravci měli stížnostmi svých cestujících zabývat, stanoví nicméně větší flexibilitu systému s cílem předejít neočekávaným dopadům na právní systémy nebo správní struktury jednotlivých členských států.

Evropský parlament navrhl, aby každý členský stát určil pouze jeden vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování (změny 5, 6, 66, 67 a 68) a aby členské státy, a nikoliv dopravci, zavedly nezávislý mechanismus pro vyřizování stížností (změna 65). Z výše uvedených důvodů flexibility však Rada nepovažuje za vhodné takto omezit členským státům pole působnosti. Parlament dále navrhl, že by vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování měly být nezávislé na jakýchkoli obchodních zájmech (změna 66). V postoji v prvním čtení je stanoveno, že tyto subjekty by měly být nezávislé na dopravcích, poskytovatelích souborných služeb cestovního ruchu a provozovatelích terminálů.

v)   Datum použitelnosti nařízení

Komise navrhla, aby nařízení jako celek vstoupilo v platnost dva roky po vyhlášení, přičemž některá ustanovení by měla platit již po uplynutí jednoho roku od vyhlášení.

Postoj Rady v prvním čtení stanoví, že celé nařízení vstoupí v platnost tři roky po vyhlášení.

3)   Jiné politické otázky

Rada se rozhodla zjednodušit název nařízení.

Rada se rozhodla zpřesnit ustanovení o uzavírání smluv se subdodavateli o některých povinnostech vyplývajících z nařízení doplněním obecného článku o dalších provádějících stranách.

Rada se rozhodla vypustit požadavek stanovující, že dopravci musí vést oddělené účty pro náklady na poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí, a zabránit tak zbytečné administrativní zátěži zejména pro malé dopravce. V témže duchu se Rada rozhodla omezit povinnost stanovit normy kvality pro takovou pomoc na větší provozovatele terminálů a dopravce a omezit požadavky na odbornou přípravu a instruktáž zaměřené na problematiku zdravotního postižení na kategorie pracovníků, které je opravdu potřebují.

4)   Další změny přijaté Evropským parlamentem

Další změny nezahrnuté do postoje v prvním čtení se týkají:

zohlednění potřeb osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí ve všech případech, kdy jsou přístavy, terminály a osobní lodě určeny nebo modernizovány, bez uvedení slov „tam kde je to nutné“ (změna 2);

ustanovení týkajících se nalodění osob se zdravotním postižením nebo osob se sníženou pohyblivostí, jimiž by neměla být dotčena obecná ustanovení použitelných pro nástup cestujících (změna 3);

vyzvání Komise, aby navrhla jasná pravidla týkající se práv cestujících na přestupních místech mezi pozemní a námořní nebo vnitrozemskou vodní dopravou (změna 7);

horizontálního legislativního přístupu, který se vztahuje na všechny dopravní prostředky, v případě budoucí legislativní iniciativy týkající se práv cestujících (změna 8);

začlenění psychosociálního postižení do definice osoby se zdravotním postižením nebo osoby se sníženou pohyblivostí (změna 11);

změn definice „přepravní smlouvy“ (změna 14) a „prodejce přepravních dokladů“ (změna 15);

navrhovaných definic „přístupných formátů“ (změna 18), „cestujícího“ (změna 19), „příjezdu“ (změna 20), „odjezdu“ (změna 21), „ceny přepravního dokladu“ (změna 22) a „vyšší moci“ (změna 23);

pravidel pro přístup osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí k přepravě, která by měla být stanovena pod dohledem vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování, a skutečnosti, že tato pravidla by se měla vztahovat i na doprovázející osoby a na přístupnost dostupného pomocného vybavení (změna 31);

vystaveného písemného potvrzení o poskytnutí pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí (změna 34);

pomoci přizpůsobené individuálním potřebám osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí (změna 35);

odpovědnosti řídícího orgánu přístavu za zajištění přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí (změna 37);

možnosti dohodnutí kratší doby oznámení v souvislosti s pomocí mezi poskytovatelem pomoci a cestujícím (změna 38);

potřeby zajistit, aby cestující obdržel potvrzení oznámení o potřebě pomoci (změna 39);

povinnosti dopravce zajistit náhradní vybavení odpovídající potřebám dotyčného cestujícího v případě, že během cesty dojde k poškození vybavení umožňujícího pohyb (změna 50);

skutečnosti, že v případě zpoždění by měla být cestujícímu nabídnuta náhrada ceny přepravního dokladu pouze tehdy, rozhodne-li se daná osoba necestovat s dopravcem (změna 54);

jakéhokoli odškodnění poskytnutého podle tohoto nařízení, kterou lze odečíst od dalších odškodnění (změna 61);

sankcí použitelných v případě porušení tohoto nařízení, které by mohly zahrnovat uložení úhrady odškodnění (změna 70);

změn 71, 72 a 75 v souvislosti s přílohami nařízení.

III.   ZÁVĚR

Při zaujímání postoje v prvním čtení Rada plně zohlednila návrh Komise a stanovisko Evropského parlamentu z prvního čtení. Pokud jde o změny navržené Evropským parlamentem, Rada poukazuje na to, že značná část změn je již v zásadě, zčásti nebo zcela obsažena v tomto postoji v prvním čtení.


(1)  Dokument 11990/08.

(2)  A6-0209/2009.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě, Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě, Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14.


Top