6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/1

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/2

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země,

—

s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva,

—

s ohledem na odstavce 9 a 35 společného prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie z prosince 2005 nazvaného „Evropský konsensus o rozvoji“ (1),

—

s ohledem na řadu navazujících závěrů Rady, zprávy, které každé dva roky zveřejňuje Komise, a usnesení Evropského parlamentu týkající se soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (SPR), zejména na usnesení Parlamentu ze dne 13. března 2014 o zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2013 (2),

—

s ohledem na pátou dvouletou zprávu Komise o SPR, konkrétně její pracovní dokument o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zveřejněný v srpnu 2015 (SWD(2015)0159),

—

s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která byla přijata na summitu OSN o udržitelném rozvoji v New Yorku v roce 2015 (3) a jejíž součástí je cíl „zvýšit soudržnost politik ve prospěch udržitelného rozvoje“ (cíl 17.14),

—

s ohledem na výsledný dokument čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v prosinci 2011, týkající se partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0165/2016),

A.

vzhledem k tomu, že v závěrech Rady týkajících se páté dvouleté zprávy Evropské komise o SPR, které byly přijaty v říjnu 2015, je zdůrazněno, že SPR bude tvořit významnou část příspěvku EU k dosažení širšího cíle soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje (SPUR);

B.

vzhledem k tomu, že přijetí Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 představuje pro dosažení SPR novou výzvu, neboť stanoví jediný všeobecný soubor rozvojových cílů pro všechny;

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie musí zaujmout vedoucí úlohu, pokud jde o prosazování soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

D.

vzhledem k tomu, že 1,5 miliardy lidí stále žije v chudobě a nedostává se jim řádné zdravotní péče, vzdělání a životní úrovně; vzhledem k tomu, že většinu z nich tvoří ženy;

E.

vzhledem k tomu, že fiskální prostor rozvojových zemí je fakticky omezen požadavky globálních investorů a finančních trhů; vzhledem k tomu, že rozvojové země nabízejí různé daňové pobídky a daňová osvobození s cílem přilákat nebo udržet investory, což vede ke škodlivé daňové soutěži a k závodu o co nejnižší daně;

F.

vzhledem k tomu, že EU nese při jednáních s partnerskými zeměmi přímou a historickou odpovědnost;

G.

vzhledem k tomu, že stávající evropský rámec rozvoje nedisponuje účinnými mechanismy, které by předcházely roztříštěnosti vyplývající z politik Evropské unie nebo které by tuto roztříštěnost odstraňovaly;

1.

znovu opakuje, že SPR je klíčovým prvkem provádění a naplňování nové agendy pro udržitelný rozvoj; vyzývá k proaktivnímu přístupu založenému na společném chápání SPR; upozorňuje na to, že přístup založený na lidských právech by měl vést k hlubšímu pochopení konceptu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, neboť bez odstranění překážek, jež brání naplňování práv, nelze v oblasti udržitelného rozvoje a odstraňování chudoby dosáhnout pokroku; domnívá se, že SPR by měla přispívat k dodržování zásad právního státu, vytvoření nestranných institucí a ustavení řádné správy v rozvojových zemích;

2.

lituje, že přestože byla SPR schválena v Deklaraci tisíciletí OSN (4), Lisabonskou smlouvou a busanským fórem o účinnosti pomoci (5), její konkrétní provádění zatím příliš nepokročilo;

3.

žádá, aby byla zahájena celounijní debata o SPR v rámci Agendy udržitelného rozvoje 2030 a jejích nových 17 univerzálních a nedělitelných cílů, která by umožnila lépe porozumět tomu, jak by tato myšlenka mohla zapadat do univerzálnější koncepce SPUR;

4.

připomíná, že cíle udržitelného rozvoje platí pro vyspělé i rozvojové země a že by měly být komplexně zahrnovány do rozhodování EU, jak ve vnitřních, tak ve vnějších vztazích; zdůrazňuje, že je nutné rozvíjet procesy správy na podporu SPR v celosvětovém měřítku, a žádá, aby byla SPR zahrnuta jako jeden z klíčových bodů do nadcházejících diskusí EU o globální strategii a víceletém finančním rámci;

5.

žádá, aby byla SPR projednána na některém zasedání Evropské rady, což by podnítilo interinstitucionální diskusi mezi Komisí, ESVČ, Radou a Parlamentem i debatu na vnitrostátní úrovni;

6.

navrhuje, aby v rámci přípravy na uvedený summit zaslala Komise a ESVČ hlavám států a předsedům vlád EU konkrétní doporučení ohledně účinných mechanismů zajišťování SPR a integrace strategií EU v zájmu efektivnějšího provádění cílů udržitelného rozvoje a ohledně toho, jak jasněji definovat povinnosti jednotlivých orgánů EU při plnění závazků SPR; domnívá se, že tento proces by měl být co nejtransparentnější a nejinkluzivnější a že by do něj měly být zapojeny místní a regionální správní orgány, organizace občanské společnosti a expertní skupiny;

7.

vítá vytvoření skupiny komisařů příslušných pro vnější vztahy; žádá, aby místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka podávala pravidelné zprávy o činnosti této skupiny Výboru pro rozvoj;

8.

domnívá se, že mechanismy, které využily některé delegace EU pro poskytnutí zpětné vazby ke zprávě Komise o SPR za rok 2015, by se měly vztahovat na všechny delegace EU a že by tato zpětná vazba měla být poskytována každoročně; vyzývá delegace EU, aby zajistily, že SPR bude figurovat na programu příslušných dvoustranných jednání a schůzí smíšených shromáždění a na výročních setkáních vedoucích delegací EU v Bruselu;

9.

vítá balíček předpisů týkající se zlepšování právní úpravy přijatý Komisí dne 19. května 2015; dále vítá skutečnost, že v pokynech pro zlepšování právní úpravy je v nástroji č. 30 SPR výslovně uvedena jako zákonný požadavek (COM(2015)0215);

10.

vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli je pro dosahování SPR důležitým nástrojem posouzení dopadů, posouzení dopadů na rozvoj nejsou příliš početná a nevěnují se dostatečně potenciálnímu dopadu na rozvojové země; doufá, že balíček opatření pro zlepšování právní úpravy a související pokyny tuto situaci zlepší v tom smyslu, že budou ve všech posouzeních dopadu zohledňovány rozvoj a lidská práva a že se zvýší transparentnost; vyzývá Komisi, aby systematicky konzultovala s organizacemi působícími v oblasti lidských práv již v rané fázi procesu tvorby politik a aby zavedla lepší záruky a mechanismy pro zajištění vyváženějšího zastoupení zainteresovaných stran; vítá veřejné konzultace k obecnému plánu, jejichž účelem je posoudit výsledky a dopady SPR na rozvojové země a jež jsou příležitostí pro vnější aktéry, včetně rozvojových zemí a občanské společnosti, aby se vyjádřili a aktivně zapojili; rovněž vítá praktickou fázi tohoto plánu a případové studie, které mohou reálně přispět ke správnému vyhodnocení dopadů SPR; domnívá se, že je nezbytné provádět systematičtější posouzení ex-post v průběhu provádění politik EU;

11.

je toho názoru, že je nutné klást větší důraz na institucionální koordinaci, ať už mezi orgány a institucemi EU, nebo se členskými státy; vyzývá vlády členských států, aby ukotvily SPR v právně závazném aktu a aby pro účely její realizace vypracovaly akční plán soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje; domnívá se, že vnitrostátní parlamenty by měly být do agendy SPR více zapojeny, s ohledem na svou pravomoc pohnat vládu k odpovědnosti a sledovat pokrok v této oblasti;

12.

připomíná významnou úlohu, již Evropský parlament musí hrát v procesu prosazování soudržnosti politik ve prospěch rozvoje tím, že SPR bude považována za jednu z priorit parlamentního programu činnosti, budou častěji pořádána mezivýborová a meziparlamentní setkání týkající se SPR, bude podporována výměna názorů na SPR s partnerskými zeměmi a bude podněcována výměna názorů s občanskou společností;

13.

bere na vědomí, že některé členské státy zavedly účinný mechanismus koordinace mezi ministerstvy se zvláštním mandátem pro soudržnost politik ve prospěch udržitelného rozvoje; vyzývá členské státy, aby používaly a vyměňovaly si osvědčené postupy, které jsou již uplatňovány v jiných členských státech;

14.

konstatuje, že společné plánování je úspěšným nástrojem pro soudržné plánování činnosti EU v oblasti rozvojové spolupráce; vítá skutečnost, že zahrnuje dvoustranné činnosti členských států v partnerských zemích, nicméně vyjadřuje politování nad tím, že se v minulosti opakovaně nepodařilo propojit kroky EU s činností členských států, takže byly promarněny příležitosti pro využití synergií;

15.

uznává, že řádné provádění SPR bude vyžadovat odpovídající zajištění z hlediska prostředků i personálu; naléhavě žádá, aby byly na kontaktní místa pro SPR v rámci vnitrostátních ministerstev a delegací EU vyčleněny prostředky nezbytné pro zavedení vnitrostátních a evropských strategií v oblasti SPR;

16.

zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty hrají při provádění soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje zásadní úlohu, neboť zajišťují průběžnou kontrolu politických závazků, monitorování a plného zapojení organizací občanské společnosti a kontrolu posouzení dopadů předkládaných vládami;

17.

připomíná svůj návrh nezávislého systému v rámci Unie pro přijímání žádostí osob nebo společenství dotčených politikami Unie; uznává důležitou úlohu Výboru pro rozvoj EP a jeho stálého zpravodaje pro SPR, který tlumočí zájmy veřejnosti nebo společenství dotčených politikami EU;

18.

zdůrazňuje, že EU musí investovat více prostředků do analýzy SPR založené na prokázaných skutečnostech; vyzývá Komisi, aby bezodkladně identifikovala případy nesoudržnosti a vypracovala analýzu jejich nákladů a aby zavedla vhodné mechanismy monitorování SPR a sledování pokroku v této oblasti; rovněž vyzývá Komisi, aby do své analýzy zahrnula návrh, jak se nesoudržnosti jednotlivých politik vyvarovat a jak ji odstraňovat; dále zdůrazňuje, že je nutné zlepšit odkazování na SPR v programových dokumentech;

19.

zdůrazňuje, že je třeba posílit soudržnost politik ve prospěch rozvoje v souvislosti s přezkumem Evropského konsensu o rozvoji a s diskusí o budoucí dohodě navazující na dohodu z Cotonou;

20.

uznává, že EU v současnosti čelí největší uprchlické krizi od konce druhé světové války; zdůrazňuje, že pro řešení hlavních příčin tohoto jevu je zcela nezbytné posílit vazbu mezi migračními a rozvojovými politikami; je přesvědčen, že EU by k řešení této krize měla využít všechny nástroje, které má k dispozici, včetně bezpečnostních a diplomatických; zdůrazňuje, že reakce na uprchlickou krizi se nemůže soustředit pouze na bezpečnostní aspekty a že rozvojové cíle musí být lépe integrované, aby byly migrační politiky EU slučitelné s opatřeními zaměřenými na snižování chudoby; zdůrazňuje, že SPR představuje důležitou součást nové politiky EU v oblasti migrace; vítá přijetí Evropského programu pro migraci (COM(2015)0240), který v reakci na tuto krizi rozvíjí komplexní postup; domnívá se, že provádění tohoto programu by měla doprovázet konkrétní opatření k posílení hospodářského, politického a sociálního rozvoje a řádné správy v zemích původu; zdůrazňuje význam remitencí jako zdroje financování rozvoje; poukazuje na význam dohod členských států se třetími zeměmi pro usnadnění bezpečného pohybu a mobility mezinárodních pracovníků; domnívá se, že programy a prostředky v oblasti rozvojové pomoci by se neměly používat pro účely kontroly migrace; zdůrazňuje, že společná migrační politika se musí zaměřit na legální způsoby cestování do Evropy a na přijímání migrantů;

21.

zdůrazňuje, že EU potřebuje více harmonizovat migrační a azylové politiky, a to jak v Unii samotné, tak společně se svými mezinárodními partnery; podotýká, že skutečně účinná a celostní migrační a azylová politika musí plně integrovat vnitřní i vnější politiky EU, a to zejména v rámci pracovních struktur EU; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit jednu společnou azylovou a imigrační politiku; požaduje inkluzivní přístup k řešení základních příčin migrace, úzce spjatý s rozvojem, který povede k udržitelnému řešení stávající migrační krize; připomíná, že ženy a dívky z řad uprchlíků nebo migrantů jsou obzvláště ohroženy sexuálním násilím a vykořisťováním a že do migrační politiky EU musí být zahrnuta genderová hlediska;

22.

vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu posílení soudržnosti mezi migrační a rozvojovou politikou nevykazovaly výdaje související s uprchlíky jako oficiální rozvojovou pomoc, neboť by to vedlo k obrovským nákladům ztracené příležitosti na úkor rozvojových programů, které skutečně řeší základní příčiny migrace;

23.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou v součtu i nadále světově nejvýznamnějším dárcem pomoci na podporu obchodu (11,7 miliardy EUR v roce 2013 – SWD(2015)0128); navrhuje, aby pomoc EU na podporu obchodu musela rovněž cílit na zlepšování postavení chudých producentů, družstev, mikropodniků a malých podniků, usnadnění diverzifikace domácích trhů, zrovnoprávňování žen, posilování regionální integrace a snižování nerovnosti v oblasti příjmů; vítá záměr Komise klást větší důraz na ustanovení obchodních dohod, která se týkají rozvoje; připomíná, že se členské státy zavázaly k tomu, že učiní konkrétní kroky k dosažení cíle poskytnout 0,7 % HNP na oficiální rozvojovou pomoc rozvojovým zemím, a doporučení výboru pro rozvojovou pomoc OECD dosáhnout průměrného grantového prvku celkové oficiální rozvojové pomoci ve výši 86 %; má za to, že obchodní dohody by měly přispívat k posilování udržitelného rozvoje a lidských práv a k boji proti korupci na celém světě;

24.

připomíná, že liberalizace obchodu není sama o sobě pozitivní, pokud jde o snižování chudoby a nerovností, neboť by mohla mít negativní důsledky pro udržitelný rozvoj;

25.

žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila výroční zprávu o poskytování evropské pomoci určené na obchod v rozvojových zemích a uvedla v ní přidělené částky a jejich původ, a to v okruhu IV rozpočtu Unie i v ERF; domnívá se, že tento dokument by představoval dobrý základ pro zprávy EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje předkládané každé dva roky;

26.

připomíná, že v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 17.15 se uznává, že je třeba respektovat politický prostor každé země pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj; připomíná právo rozvojových zemí regulovat investice s cílem zajistit plnění povinností a závazků ze strany všech investorů, včetně zahraničních, a chránit tak lidská práva a pracovní a environmentální normy;

27.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo od zavedení bangladéšského paktu udržitelnosti, a vyzývá Komisi, aby závazné rámce rozšířila i do dalších odvětví; v této souvislosti Komisi naléhavě žádá, aby rozšířila sociální odpovědnost podniků a iniciativy v oblasti náležité péče, které doplňují stávající nařízení EU o těžbě dřeva nebo se vztahují na navržené nařízení o konfliktních minerálech, i na další odvětví, čímž zajistí, že EU a její obchodníci a provozovatelé dostojí svým závazkům a budou dodržovat lidská práva a nejvyšší sociální a environmentální normy;

28.

připomíná, že k dosažení cílů udržitelného rozvoje musí přispět investiční politika EU, zejména pokud zahrnuje veřejné prostředky; připomíná, že je nutné zvýšit transparentnost a odpovědnost institucí pro financování rozvoje, aby bylo možné účinně sledovat peněžní toky, udržitelnost dluhu a přínos jejich projektů udržitelného rozvoje;

29.

připomíná, že oficiální rozvojová pomoc hraje jedinečnou úlohu při dosahování skutečných výsledků v oblasti rozvoje; žádá o ochranu zaměření oficiální rozvojové pomoci na rozvoj a o zachování její povahy, včetně transparentního a odpovědného systému podávání zpráv; připomíná, že nevázání pomoci je nutné, aby se poskytly příležitosti pro socioekonomické aktéry rozvojových zemí, jako jsou místní firmy nebo odborníci na technickou pomoc, a vyzývá k tomu, aby se podpořilo využívání systémů zadávání veřejných zakázek v rozvojových zemích pro programy pomoci na podporu činností řízených veřejným sektorem s cílem posílit místní soukromý sektor;

30.

připomíná však, že samotná pomoc nestačí; domnívá se, že je nezbytné zvážit inovační a diverzifikované zdroje financování, jako jsou daň z finančních transakcí, uhlíková daň, přirážka k letenkám, renty z přírodních zdrojů atd., jež by měly odpovídat zásadám pro účinnost rozvoje; je přesvědčen, že je třeba posílit soudržnost mezi veřejným, soukromým, mezinárodním a domácím financováním; uznává v této souvislosti zásadní úlohu soukromého sektoru; trvá na tom, že je důležité, aby byly v rozvojových zemích vytvořeny příznivé podmínky pro soukromé podniky a aby bylo podněcováno zavádění politických a právních rámců, které usnadní využívání bankovních účtů a vytváření digitálních infrastruktur;

31.

je přesvědčen, že obchodní politika EU, má-li splnit cíle SPR, musí zohledňovat realitu a rozvojovou situaci v rozvojových zemích a právo rozvojových zemí vytvářet si vlastní rozvojové strategie; zdůrazňuje, že obchodní a investiční dohody uzavřené mezi EU a jejími členskými státy nesmí přímo ani nepřímo bránit dosažení cílů v oblasti rozvoje ani podpoře a ochraně lidských práv v partnerských zemích; připomíná, že rozvoji může napomáhat spravedlivý a řádně regulovaný obchod v souladu s pravidly WTO; vítá zahrnutí komplexních kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji do všech obchodních a investičních dohod;

32.

vyzývá EU, aby vytvořila vhodný rámec zabývající se tím, jak společnosti dodržují lidská práva a sociální a environmentální normy; vyzývá EU a její členské státy, aby se nadále aktivně zapojovaly do činnosti Rady OSN pro lidská práva s cílem pohánět nadnárodní společnosti k odpovědnosti za porušování lidských práv;

33.

podporuje účinný, spravedlivý a transparentní daňový systém, který je v souladu se zásadami řádné správy; vítá soubor opatření v oblasti daňové transparentnosti, který dne 18. března 2015 předložila Komise, a balíček opatření týkající se boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem předložený dne 28. ledna 2016, včetně sdělení Komise o vnější strategii pro prosazování řádné daňové správy v mezinárodním měřítku; zdůrazňuje, že je důležité vypracovat posouzení dopadu a analýzu vedlejších účinků nových daňových předpisů EU s cílem zabránit negativním dopadům na rozvojové země; připomíná, že využívání domácích zdrojů prostřednictvím zdanění je jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů pro financování udržitelného rozvoje z veřejných zdrojů; naléhavě žádá EU, aby podporovala rozvojové země v posilování jejich kapacit v oblasti daňové a finanční správy a řízení veřejných financí a v potlačování nezákonných finančních toků; vyzývá EU, aby zajistila, že nadnárodní společnosti budou platit daně v zemích, v nichž je získávána nebo vytvářena hodnota; proto zdůrazňuje odpovědnost EU za podporu a celosvětové provádění zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v daňových záležitostech; za tímto účelem naléhavě žádá EU, aby se rozvojové země mohly rovnou měrou účastnit celosvětové reformy stávajících mezinárodních daňových pravidel;

34.

domnívá se, že v boji proti nezákonným finančním tokům a vyhýbání se daňovým povinnostem má zásadní význam mezinárodní spolupráce, a vyzývá EU, aby usilovala o prohloubení mezinárodní spolupráce v daňových záležitostech; žádá EU, aby zajistila, že rozvojovým zemím se při vyjednávání daňových smluv v souladu se vzorovou úmluvou OSN o zamezení dvojího zdanění dostane spravedlivého zacházení, a aby zohlednila jejich konkrétní situaci a zajistila spravedlivé rozdělení práv na zdanění; vítá závazky přijaté na konferenci o financování rozvoje, která se uskutečnila v červenci 2015 v Addis Abebě, jako jsou přezkum vícestranného financování rozvoje a addisabebská iniciativa v oblasti daní, jejímž cílem je pomoci rozvojovým zemím při budování jejich domácích systémů zajišťování zdrojů; vyzývá EU, aby v plné míře využívala vzorovou úmluvu OECD o daních z příjmu a majetku, která obsahuje fakultativní ustanovení týkající se pomoci při výběru daní;

35.

vyzývá k posouzení dopadu vývozních náhrad, celních a obchodních překážek na rozvojové země;

36.

připomíná, že snahy o zajištění přístupu k surovinám z rozvojových zemí nesmí bránit místnímu rozvoji a vymýcení chudoby, nýbrž mají podpořit rozvojové země, aby přeměnily své nerostné bohatství ve skutečný rozvoj;

37.

zdůrazňuje, že dosažení potravinového zabezpečení pro celý svět bude vyžadovat SPR na všech úrovních, zejména mají-li být splněny ambicióznější cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, konkrétně úplné odstranění hladu a zamezení veškerým formám podvýživy; domnívá se, že EU by měla podporovat zřízení solidních regulačních rámců s jasnými kritérii na ochranu práv a potravinového zabezpečení zranitelných osob;

38.

vyzývá EU, aby systematicky vyhodnocovala mj. dopad politik EU v oblasti zemědělství, obchodu a energetiky – jako např. politiky týkající se biopaliv – na potravinové zabezpečení v rozvojovém světě a na živobytí nejzranitelnějších lidí; naléhavě vyzývá Komisi, aby se nadále soustředila na družstva, mikropodniky, malé a střední zemědělské podniky a pracovníky v zemědělství a aby podporovala udržitelné a agroekologické postupy v souladu se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD), doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny a cíli udržitelného rozvoje; připomíná, že je nutné zajistit, aby zavádění opatření SZP neohrozilo kapacitu produkce potravin a dlouhodobé zabezpečování potravin v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že v rámci průběžného monitorování rámce politiky EU v oblasti potravinového zabezpečení (COM(2010)0127) je třeba řešit podstatné otázky soudržnosti a dopadu politik; zdůrazňuje, že Unie musí podporovat budování zpracovatelského odvětví v rámci zemědělství a zlepšování technik konzervace potravin; připomíná, že je důležité zvážit dopad dohod o rybolovu na potravinové zabezpečení rozvojových zemí; vyzývá EU a její členské státy, aby se podílely na předcházení zabírání půdy tím, že rozvojové země podpoří při uplatňování dobrovolných pokynů Organizace OSN pro výživu a zemědělství pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu na jejich území;

39.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby rozvojové země prioritně plánovaly rozpočtové položky umožňující zavádění kvalitních systémů zdravotní péče, budování trvalých sanitárních zařízení a nabízení základních služeb a kvalitní péče; žádá Evropskou unii, aby podporovala zavádění všeobecného zdravotního pojištění, které by zaručovalo rozložení zdravotních rizik v rozvojových zemích;

40.

žádá EU, její členské státy a všechny mezinárodní partnery, aby učinili rozhodné kroky k naplňování dohody o klimatu, která byla před nedávnem přijata na konferenci COP21 v Paříži; zdůrazňuje, že EU a další vyspělé země musí nadále podporovat opatření v oblasti klimatu, jejichž cílem je snižování emisí v rozvojových zemích, a zejména v nejméně rozvinutých zemích, a zvyšování jejich odolnosti vůči dopadům změny klimatu; v této souvislosti připomíná zásadní význam poskytování dostatečných prostředků na opatření v oblasti klimatu; v tomto ohledu podporuje proces transformace energetiky v EU a přechod na obnovitelné zdroje energie; zdůrazňuje, že nepodaří-li se omezit globální oteplování na hodnotu výrazně pod 2 oC, mohlo by to ohrozit dosažení pokroku v oblasti rozvoje; vyzývá EU, aby se proaktivně zasazovala o řešení globálního klimatického problému stanovením strategických priorit na všech úrovních a napříč všemi obory a aby vytýčila a prováděla nové závazné cíle v oblasti klimatu, energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie v souladu s dohodou z Paříže;

41.

uznává, že soukromé finanční prostředky v kontextu financování opatření v oblasti klimatu nemohou nahradit veřejné finanční prostředky; zdůrazňuje, že je zapotřebí transparentního podávání zpráv a odpovědnosti a že je nutné zajistit uplatňování patřičných sociálních a environmentálních záruk v souvislosti se soukromým financováním opatření v oblasti klimatu;

42.

vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020 a vybízí ke sledování a provádění jeho cílů v rámci veškeré vnější činnosti EU, včetně projektů financovaných z prostředků EU na úrovni jednotlivých států; dále vyzývá EU, aby účinně začleňovala hledisko rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen do všech svých politik, včetně rozpočtové, a aby zajistila, že její vnější politika bude přispívat k potírání všech forem diskriminace, a to i vůči LGBT;

43.

uznává, že udržitelného rozvoje ani vymýcení chudoby nelze dosáhnout bez zajištění bezpečnosti; mimoto uznává, že vztahová souvislost mezi bezpečností a rozvojem je důležitým prvkem zajištění účinnosti vnější činnosti EU;

44.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zaručena soudržnost politik a koordinace mezi politikami EU v oblasti vnější činnosti, bezpečnosti, obrany, obchodu, humanitární pomoci a rozvojové spolupráce; připomíná výzvu, kterou představuje řádná správa věcí veřejných v rozvojových zemích; trvá na tom, že SPR by měla přispívat k dodržování zásad právního státu a vytvoření nezávislých institucí a k posílení opatření, jež povedou k odzbrojení, zajištění veřejného zdravotnictví a potravinovému zabezpečení, a k zavedení souvisejících politik na podporu bezpečnosti a rozvoje;

45.

vyzývá EU, aby upevnila své kapacity pro předcházení krizím a včasnou reakci s cílem posílit synergie mezi společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP) a rozvojovými nástroji a současně aby nalezla rovnováhu mezi krátkodobými kroky přijatými v reakci na krize a dlouhodobějšími rozvojovými strategiemi; podotýká, že vytvoření nového nástroje, který by se zaměřoval na vztahovou souvislost mezi bezpečností a rozvojem, by mohlo omezit nesoudržnost a zvýšit účinnost SPR; zdůrazňuje, že tento nástroj by měl být financován z nových rozpočtových prostředků, a nikoli prostřednictvím stávajících nástrojů pro rozvoj; žádá, aby při vypracovávání strategií EU v oblasti bezpečnosti a rozvoje byly zohledňovány priority a strategie dotčených regionů a zemí; vítá využívání politického rámce pro krizový přístup jakožto důležitého nástroje, který umožňuje dospět ke společnému pochopení krizí v raném stádiu; žádá intenzivnější spolupráci mezi Komisí, ESVČ a členskými státy za účelem vypracování obsáhlé analýzy, na jejímž základě bude možné při řešení krize učinit informovanou volbu mezi opatřeními v rámci SBOP a jinými opatřeními;

46.

domnívá se, že strategie EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu (6), africké síly rychlé reakce a regionální akční plán pro Sahel na období 2015–2020 (7) jsou dobrými příklady úspěšného uplatňování komplexního přístupu EU, v nichž se účinně mísí reakce v oblasti bezpečnosti, rozvoje a správy věcí veřejných;

47.

vyzývá Komisi a členské státy, aby i nadále zlepšovaly provázanost mezi humanitární pomocí, rozvojovou spoluprací a odolností vůči katastrofám a umožnily tak flexibilnější a účinnější reakci na rostoucí potřeby;

48.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/10

—

s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji a výsledný dokument, který Valné shromáždění přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména na cíl č. 2 v rámci cílů udržitelného rozvoje stanovených v tomto dokumentu, kterým je vymýtit hlad, dosáhnout zabezpečení potravin a zlepšení výživy a prosazovat udržitelné zemědělství (1),

—

s ohledem na pařížskou dohodu smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijatou dne 12. prosince 2015 (2),

—

s ohledem na Souhrnný program rozvoje zemědělství v Africe, který schválila Africká unie (AU) v roce 2002 (3),

—

s ohledem na summit hlav států Africké unie, který se konal v Maputu (Mosambik) v roce 2003 a vlády AU se na něm zavázaly investovat více než 10 % svých celkových vnitrostátních rozpočtových prostředků do sektoru zemědělství (4),

—

s ohledem na zasedání představitelů států a vlád Africké unie z července 2012, které u příležitosti 10. výročí Souhrnného programu rozvoje zemědělství v Africe vyhlásilo rok 2014 „Rokem zemědělství a zabezpečení potravin v Africe“ (5),

—

s ohledem na prohlášení „Zrychlený zemědělský růst a transformace pro společnou prosperitu a lepší životní podmínky“, které dne 27. června 2014 přijal summit představitelů států Africké unie v Malabu (Rovníková Guinea) a v němž vlády států Africké unie potvrdily svůj závazek přidělit na zemědělství nejméně 10 % veřejných výdajů (6),

—

s ohledem na iniciativu pro zabezpečení potravin přijatou na summitu skupiny G8 v Aquile v roce 2009 (7),

—

s ohledem na rámec pozemkové politiky v Africe a její obecné zásady, které přijala společná konference ministrů pro zemědělství, půdu a živočišnou výrobu, jež se konala v dubnu 2009 v Addis Abebě (Etiopie) (8), jakož i na prohlášení „Problémy a výzvy týkající se půdy v Africe“ (9), které přijali představitelé států Africké unie v červenci 2009 na summitu v Sirte (Libye) a které naléhavě požaduje efektivní provádění uvedeného rámce a obecných zásad,

—

s ohledem na obecné zásady pro rozsáhlé pozemkové investice v Africe, které přijala společná konference ministrů Africké unie pro zemědělství, rozvoj venkova, rybolov a akvakulturu na zasedání v Addis Abebě ve dnech 1. a 2. května 2014 (10),

—

s ohledem na prohlášení afrických organizací občanské společnosti z května 2013 s názvem „Modernizace afrického zemědělství – Komu plyne prospěch?“ (11),

—

s ohledem na prohlášení západoafrických organizací drobných zemědělců z Djimini ze dne 13. března 2014 (12),

—

s ohledem na nezávazné pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004 (13),

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD) z roku 2009 s názvem „Zemědělství na křižovatce“ (14),

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 (15),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979 (16),

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1987 (17),

—

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 (18),

—

s ohledem na základní zásady a pokyny OSN k vystěhováním a vysídlením způsobeným rozvojem z roku 2007 (19),

—

s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011 (20), a na pokyny OECD pro nadnárodní podniky ve znění z roku 2011 (21),

—

s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011 (22),

—

s ohledem na dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 (VGGT), (23)

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin (úmluva UPOV) z roku 1991 (24),

—

s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGRFA) z roku 2001 (25),

—

s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a přidružený Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010 (26),

—

s ohledem na africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti (27),

—

s ohledem na usnesení o právních předpisech týkajících se půdy pro zajištění potravinové soběstačnosti, které přijalo parlamentní shromáždění Frankofonie dne 12. července 2012 (28),

—

s ohledem na usnesení o sociálním a environmentálním dopadu pastevectví v zemích AKT, které přijalo Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU v Addis Abebě dne 27. listopadu 2013 (29),

—

s ohledem na sdělení Komise „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ přijaté dne 31. března 2010 (30) a na závěry Rady o rámci politiky přijaté dne 10. května 2010 (31),

—

s ohledem na závěry Rady o zajišťování potravin a výživy ze dne 28. května 2013 (32),

—

s ohledem na akční plán Komise pro výživu z července 2014 (33),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin (34),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o přístupu EU ke zvyšování odolnosti a snižování rizika katastrof v rozvojových zemích: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin (35),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o úloze vlastnických práv, vlastnictví a vytváření bohatství při boji s chudobou a podpoře udržitelného rozvoje v rozvojových zemích (36),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o Tanzanii, zejména o otázce záborů půdy (37),

—

s ohledem na prohlášení o globálním sbližování v boji o půdu a vodu, které bylo vydáno na Světovém sociálním fóru v Tunisu v březnu 2015 (38),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“ (39),

—

s ohledem na žádosti africké občanské společnosti o zahrnutí potravinové soběstačnosti a práva na potraviny do agendy německého předsednictví skupiny G7 v červnu 2015 (40),

—

s ohledem na „Milánskou chartu“ (41), která byla předložena na výstavě Expo 2015 „Potrava pro planetu, energie pro život“ a kterou podepsal více než jeden milion osob, mezi nimiž jsou představitelé států a vlád i prostí občané, jež hromadně vyzývá sdružení, podniky, státní i mezinárodní instituce a jednotlivce, aby převzali odpovědnost za to, že i budoucí generace budou moci požívat práva na potraviny, a obsahuje závazné cíle týkající se zaručení tohoto cíle na celém světě,

—

s ohledem na skutečnost, že Výbor OSN pro celosvětové zajišťování potravin je adekvátním fórem pro dosažení dohody o politických pokynech v této záležitosti na mezinárodní úrovni a že všechny dotčené strany mají na tomto fóru svůj hlas;

—

s ohledem na iniciativu „Milan Urban Food Policy Pact“ ze dne 15. října 2015 (42) vypracovanou radou města Miláno, kterou podepsalo 113 měst na celém světě a která byla předána generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a je dokladem ústřední úlohy měst při vytváření potravinových politik,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o situaci v Etiopii (43),

—

s ohledem na veřejné slyšení o Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu, které uspořádal Výbor pro rozvoj dne 1. prosince 2015 (44),

—

s ohledem na studii s názvem „Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe“, kterou na žádost Výboru pro rozvoj vypracoval profesor Olivier de Schutter a kterou zveřejnilo generální ředitelství pro vnější politiky v listopadu 2015 (45),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0169/2016),

A.

vzhledem k tomu, že cílem Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu (dále jen „Nová aliance“) je zlepšit zabezpečování potravin a výživu tím, že 50 milionům osob v subsaharské Africe pomůže vymanit se do roku 2020 z bídy; vzhledem k tomu, že zúčastněné země sjednaly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi, který stanoví závazky k usnadnění soukromých investic v odvětví zemědělství v Africe;

B.

vzhledem k tomu, že investice do drobného zemědělství byly v posledních třiceti letech v Africe zanedbávány, zatímco se výrazně zvýšila závislost zemí s nízkými příjmy na dovozu potravin, což je učinilo zranitelnými vůči změnám cen na mezinárodních trzích;

C.

vzhledem k tomu, že velká partnerství veřejného a soukromého sektoru s sebou nesou riziko vytváření dominantního postavení velkých zemědělských společností v africkém zemědělství, které vytěsní místní podniky;

D.

vzhledem k tomu, že soukromé investice v rámci Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe se týkaly více než 8,2 milionu drobných zemědělců a vytvořily více 21 000 pracovních míst, z nichž více než polovina byla pro ženy;

E.

vzhledem k tomu, že potravinová krize v roce 2008 vedla k tomu, že se všeobecně uznává, že je nutné podporovat produkci potravin drobných zemědělců pro domácí trh;

F.

vzhledem k tomu, že zahájení programů strukturálních změn začátkem 80. let 20. století přispělo k rozvoji zemědělství zaměřeného na vývoz, které upřednostňovalo zvyšování produkce tržních plodin pro světové trhy; vzhledem k tomu, že tato volba zvýhodnila velkoplošné, vysoce kapitalizované a mechanizované formy produkce, zatímco drobné zemědělství bylo relativně zanedbáváno;

G.

vzhledem k tomu, že mezinárodní trhy budou v budoucnu méně stabilní; vzhledem k tomu, že země by se neměly vystavovat riziku nadměrné závislosti na dovozu, ale spíše přednostně investovat do domácí produkce potravin, aby se staly odolnými;

H.

vzhledem k tomu, že jádrem Nové aliance musí být rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci;

I.

vzhledem k tomu, že zabezpečování potravin v rozvojových zemích závisí do značné míry na udržitelném využívání přírodních zdrojů;

J.

vzhledem k tomu, že tzv. póly růstu mají přilákat mezinárodní investory tím, že zpřístupní půdu velkým soukromým společnostem, a že se tak nesmí dít na úkor rodinných zemědělských hospodářství;

K.

vzhledem k tomu, že Nová aliance nezahrnuje žádný konkrétní ukazatel týkající se hladu a podvýživy;

L.

vzhledem k tomu, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci prokázali svou schopnost poskytovat rozmanité produkty a zvyšovat udržitelnost produkce potravin využitím postupů ekologického zemědělství;

M.

vzhledem k tomu, že monokultury zvyšují závislost na chemických hnojivech a pesticidech, vedou k rozsáhlé degradaci půd a přispívají ke změně klimatu;

N.

vzhledem k tomu, že nejméně 14 % celkových ročních emisích skleníkových plynů pochází ze zemědělství, a to zejména kvůli používání dusíkatých hnojiv;

O.

vzhledem k tomu, že existují různé formy vlastnictví půdy (zvykové, veřejné a soukromé), ale Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v otázce vlastnických práv téměř výhradně odkazuje na přidělování vlastnických práv k půdě;

P.

vzhledem k tomu, že v roce 2050 bude žít 70 % obyvatel světa ve velkých městech a že otázka výživy bude stále více vyžadovat reakci jak na globální, tak na místní úrovni;

Q.

vzhledem k tomu, že přidělování vlastnických práv k půdě není jedinou formou ochrany před vyvlastňováním půdy a přesídlováním;

R.

vzhledem k tomu, že otázka pohlaví představuje významný aspekt investování do zemědělství v Africe; vzhledem k tomu, že ženy žijící na venkově byly dlouho diskriminovány, co se týče přístupu k řadě výrobních zdrojů, včetně půdy, úvěrů, vstupních zdrojů a služeb;

S.

vzhledem k tomu, že až do nedávné doby se podpora zemědělství zaměřovala na plodiny na vývoz, které zajišťovali muži, zatímco ženy byly ve značné míře odpovědné za produkci plodin pro obživu rodiny;

T.

vzhledem k tomu, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že na světě došlo ke ztrátě 75 % genetické rozmanitosti rostlin; vzhledem k tomu, že rozsáhlá genetická eroze zvyšuje naši zranitelnost vůči změně klimatu a výskytu nových škůdců a chorob;

U.

vzhledem k tomu, že kontrola, vlastnictví a dostupnost osiv jsou zásadní pro odolnost chudých zemědělců v souvislosti se zabezpečením potravin;

V.

vzhledem k tomu, že by mělo být chráněno právo zemědělců množit, používat, vyměňovat a prodávat své vlastní osivo;

W.

vzhledem k tomu, že překonávání nedostatků v oblasti výživy v Africe je stěžejní pro agendu udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že špatná výživa se odvíjí od řady vzájemně spjatých procesů, které se týkají zdravotní péče, vzdělání, sanitárních a hygienických podmínek, přístupu ke zdrojům, posílení postavení žen atd.;

X.

vzhledem k tomu, že závazky přijaté v rámci spolupráce s jednotlivými zeměmi týkající se reforem právních předpisů v odvětví osiv mají za cíl posílit práva šlechtitelů na úkor stávajících systémů osiv pěstovaných zemědělskými podniky, na nichž jsou stále ve velké míře závislí nejchudší zemědělci;

1.

upozorňuje, že několik rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi se zaměřuje na rozvoj zvláštních hospodářských oblastí s cílem maximalizovat investice prostřednictvím různých iniciativ počínaje silniční či energetickou infrastrukturou až po daňové a celní režimy nebo režimy vlastnictví půdy; rovněž zdůrazňuje, že je nutno zlepšit přístup k vodě a zaměřit se na tento problém, zintenzivnit vzdělávání v oblasti výživy a sdílet strategie osvědčených postupů;

2.

připomíná, že politiky zemědělských investic se spíše zaměřují na rozsáhlé nákupy půdy a na zemědělství zaměřené na vývoz, které obvykle nesouvisí s místními ekonomikami; konstatuje, že rozvoj rozsáhlých zavlažovacích soustav v geografických oblastech, na něž jsou cíleny investice Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu, může snížit dostupnost vody pro jiné uživatele, jako například drobné zemědělce nebo pastevce; zdůrazňuje, že v tomto případě musí být důkladně posouzena a zlepšena schopnost rozsáhlých partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívat ke snižování chudoby a k zabezpečování potravin; zdůrazňuje, že politiky zemědělských investic by měly být propojené s místním hospodářstvím a podporovat jeho rozvoj, a to včetně drobných zemědělců a rodinných zemědělských hospodářství; upozorňuje, že v dobrovolných pokynech Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy se doporučuje zabezpečit přístup k půdě s cílem umožnit rodinám produkovat potraviny pro spotřebu domácnosti a zvýšit příjem domácností; zdůrazňuje, že je třeba, aby rozsáhlé pozemkové investice v Africe vycházely z těchto pokynů a zajišťovaly přístup k půdě drobným zemědělcům a místním komunitám, podporovaly investice do místních malých a středních podniků a zajišťovaly, aby partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívala k zabezpečování potravin a ke snižování chudoby a nerovnosti;

3.

vyzdvihuje skutečnost, že proces rozhodování na základě rámce pro spolupráci nezahrnoval všechny zúčastněné strany, ale spíše vyloučil mj. venkovské komunity, zemědělské pracovníky, drobné zemědělce, rybáře a domorodé obyvatelstvo a nezohledňoval jejich právo na účast;

4.

lituje, že v souvislosti se zahájením Nové aliance nebyla dostatečně konzultována africká občanská společnost; zdůrazňuje, že účast skupin trpících nedostatkem potravin na politikách, které je ovlivňují, by se měla stát základem všech politik pro zabezpečování potravin;

5.

připomíná, že se Nová aliance zavázala prosazovat růst podporující začlenění založený na zemědělství, který podporuje drobné zemědělství a pomáhá mírnit chudobu, hlad a podvýživu; zdůrazňuje, že Nová aliance proto musí co nejvíce omezit používání chemických hnojiv a pesticidů vzhledem k jejich zdravotním a environmentálním dopadům na místní komunity, jako jsou ztráta biologické rozmanitosti a eroze půdy;

6.

kritizuje předpoklad, podle kterého podnikové investice do zemědělství automaticky zlepšují zabezpečování potravin a výživu a snižují chudobu;

7.

bere na vědomí zprávu skupiny G20 z roku 2011, v níž se zdůrazňuje, že investice motivované daňovými výhodami mohou fungovat jen krátkodobě; připomíná, že řada průzkumů zabývajících se motivací investorů poukazuje na neutrální nebo negativní dopad zvláštních daňových pobídek na investorská rozhodnutí (46);

8.

konstatuje, že kvůli daňovým pobídkám včetně osvobození od daně z příjmu právnických osob ve zvláštních hospodářských oblastech jsou africké státy připravovány o daňové příjmy, které by se bývaly mohly stát zdrojem klíčových veřejných investic do zemědělství, a zejména do programů zabezpečování potravin a výživy (47);

9.

vyzývá vlády a dárce, aby pozastavili nebo přehodnotili politiky, projekty a poradenství, které přímo podporují či umožňují skupování půdy prostřednictvím velmi nespravedlivých projektů a investic nebo nepřímo podporují zvyšování tlaku na půdu a přírodní zdroje, což může vést k závažnému porušování lidských práv; vyzývá k jejich nahrazení politikami, které chrání a upřednostňují potřeby drobných producentů potravin, zejména žen, a podporují udržitelné využívání půdy;

10.

varuje před opakováním asijského modelu „zelené revoluce“ z 60. let 20. století v Africe a před přehlížením jeho negativních sociálních a environmentálních dopadů; připomíná, že cíle udržitelného rozvoje zahrnují cíl na podporu udržitelného zemědělství, kterého má být dosaženo do roku 2030;

11.

se znepokojením konstatuje, že Nová aliance prosazuje v Malawi rozšíření produkce tabáku, místo aby podporovala alternativní způsoby zajištění živobytí v souladu s povinnostmi plynoucími z Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku z roku 2005 a se závazky učiněnými v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

12.

naléhavě žádá členské státy EU, aby usilovaly o přeměnu Nové aliance na skutečný nástroj udržitelného rozvoje a na prostředek na podporu rodinných zemědělských hospodářství a místních ekonomik v subsaharské Africe, a připomíná, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci produkují přibližně 80 % světových potravin a zajišťují více než 60 % pracovních míst v subsaharské Africe;

13.

se znepokojením konstatuje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi pouze částečně odkazují na mezinárodní normy definující odpovědné investice do zemědělství, že neodkazují ani na dobrovolné pokyny FAO na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004, ani na žádné povinnosti soukromých investorů dodržovat lidská práva;

14.

vyzývá EU spolu s jejími členskými státy coby největšího dárce rozvojové pomoci na světě, aby:

15.

vyzývá zúčastněné země, aby:

16.

připomíná závazek smluvních stran Nové aliance týkající se začlenění „dobrovolných pokynů na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin“ a žádá smluvní strany Nové aliance, aby se zavázaly k provádění mezinárodních norem definujících odpovědné investice do zemědělství a aby dodržovaly obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD týkající se nadnárodních podniků;

17.

trvá na tom, aby Nová aliance posílila řádnou správu přírodních zdrojů a aby přitom zaručila zejména přístup obyvatel k jejich vlastním zdrojům a chránila jejich práva v rámci smluvních práv u transakcí týkajících se přírodních zdrojů;

18.

vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala závazné přijetí Milánské charty a úkolů, jež obsahuje, všemi státy;

19.

připomíná význam, který má pro udržitelné zemědělství regulace vodních zdrojů a boj proti změně klimatu; vyzývá všechny partnery Nové aliance, aby se zaměřili na zlepšení přístupu k vodě a technikám zavlažování a na posílení ochrany životního prostředí a půdy;

20.

vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala přijetí a šíření iniciativy „Milan Urban Food Policy Pact“;

21.

vyzývá zúčastněné země, aby se zavázaly k uplatňování mezinárodních norem, které regulují investice na základě dodržování lidských práv, včetně rámce a pokynů Africké unie pro pozemkovou politiku v Africe a jejích obecných zásad týkajících se rozsáhlých pozemkových investic v Africe;

22.

požaduje, aby byla v plném znění zveřejněna všechna prohlášení o záměru týkající se rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby silné institucionální a právní rámce zajistily spravedlivé sdílení rizik a přínosů; zdůrazňuje, že aktivní zapojení občanské společnosti v rámci Nové aliance je za účelem posílení transparentnosti a dosahování jejích cílů zcela zásadní; připomíná, že je nutné podporovat dialog a konzultace se všemi skupinami občanské společnosti;

23.

vyjadřuje politování nad tím, že jediným společným ukazatelem pro deset rámců spolupráce Nové aliance je index podnikání Světové banky;

24.

zdůrazňuje, že soukromé společnosti, které se podílejí na mnohostranných rozvojových iniciativách, by měly nést individuální odpovědnost za své kroky; vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby za tímto účelem sestavovaly výroční zprávu o činnostech uskutečňovaných v rámci aliance, přičemž tato zpráva by měla být zveřejňována a dostupná pro místní obyvatele a komunity, a aby zavedly nezávislý mechanismus odpovědnosti, včetně mechanismu umožňujícího místním obyvatelům a komunitám podávat stížnosti; rovněž zdůrazňuje, že investice Nové aliance, které ovlivňují pozemková práva, musí být předmětem nezávislého předběžného hodnocení dopadů a musí být také v souladu s dobrovolnými pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu;

25.

konstatuje, že nadnárodní společnosti působící v rámci Nové aliance upřednostňují velkoplošné smluvní zemědělství, což přináší riziko marginalizace drobných producentů; vyzývá všech deset afrických států zapojených do Nové aliance, aby zajistily, že mají ze smluvní zemědělské činnosti prospěch jak kupující, tak místní dodavatelé; domnívá se, že za tímto účelem je klíčové posílit kromě jiného organizace zemědělců, a zlepšit tak jejich vyjednávací pozici;

26.

zdůrazňuje, že soukromý sektor již nyní vytváří 90 % pracovních míst v partnerských zemích a potenciál pro zapojení soukromého sektoru je nepopiratelný, jelikož soukromé podniky jsou ideálně přizpůsobeny k poskytnutí udržitelné základny pro mobilizaci domácích zdrojů, což představuje základ jakéhokoli programu pomoci; klade důraz na význam transparentního regulačního rámce, který jasně stanovuje práva a povinnosti všech aktérů, včetně práv chudých zemědělců a zranitelných skupin, neboť bez takového rámce nemohou být tato práva úspěšně chráněna;

27.

požaduje, aby byly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi revidovány tak, aby účinně řešily rizika smluvní zemědělské činnosti a sdružujících programů určených pro drobné zemědělce, a to zajištěním spravedlivých smluvních podmínek, včetně cenových ujednání, dodržování práv žen, podpory udržitelného zemědělství a přiměřených mechanismů pro řešení sporů;

28.

varuje, že výhradní zaměření na přidělování vlastnických práv k půdě často vede k nejistotě drobných producentů potravin a původních obyvatel, zejména žen, neboť jejich práva k půdě nejsou právně uznána a tito lidé jsou zranitelní vůči nespravedlivým obchodům s půdou a vyvlastňování bez souhlasu nebo bez spravedlivého odškodnění;

29.

zdůrazňuje, že je nutné, aby drobní producenti potravin byli zastoupeni ve vedoucích pozicích, což umožní jejich vlastním nezávislým organizacím podporovat je v kontrolování jejich půdy, přírodních zdrojů a programů;

30.

se znepokojením konstatuje, že investoři a místní elity obchodující s půdou často označují cílové oblasti jako „pusté“, „ležící ladem“ nebo „málo využívané“, ačkoli jen velmi málo půdy v Africe skutečně leží ladem kromě jiného z důvodu pastevecké činnosti;

31.

zdůrazňuje, že 1,2 miliardy lidí doposud žije bez stálého přístupu k půdě nebo užívají majetek, na který nemají formální nárok, k němuž nemají vlastnické právo, nemají vyměřené hranice svých pozemků ani právní nebo finanční prostředky k přeměně majetku na kapitál;

32.

vítá začlenění dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 do všech rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; požaduje účinné provádění a systematické posuzování souladu s uvedenými dobrovolnými pokyny a s cíli udržitelného rozvoje v rámci procesu přezkumu rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi;

33.

zdůrazňuje, že by Nová aliance měla důsledně bojovat proti záborům půdy, které poškozují lidská práva tím, že místním komunitám berou pozemky, na nichž závisí jejich produkce potravin a výživa jejich rodin; připomíná, že v některých rozvojových zemích vedly zábory půdy k tomu, že dotčení obyvatelé přišli o práci a o živobytí a museli opustit své domovy;

34.

vyzývá zúčastněné země, aby:

35.

připomíná rovněž, že práva na užívání odvozená od zvykového práva držby by měla být uznávána a chráněna právním systémem v souladu s ustanoveními a rozhodnutími Africké komise pro lidská práva a práva národů;

36.

žádá, aby byla provedena předběžná studie dopadů Nové aliance týkající se práv k půdě a aby byla aliance podmíněna svobodným, předem daným a informovaným souhlasem dotčených místních obyvatel;

37.

podporuje důsledné a inovativní mechanismy monitorování v rámci Výboru pro celosvětové zajišťování potravin; vyzývá EU, aby si po konzultaci s organizacemi občanské společnosti vybudovala silnou pozici s cílem přispět ke globální monitorovací akci během 43. zasedání Výboru pro celosvětové zajišťování potravin v říjnu 2016 a zajistila komplexní a důkladné posouzení využívání a uplatňování dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy;

38.

vyzývá vlády dotčených států, aby zajistily, že podniky budou podrobně analyzovat možné dopady své činnosti na lidská práva (náležitá péče), provádět a zveřejňovat nezávislé předběžné analýzy dopadu na lidská práva, sociální práva a práva v oblasti životního prostředí, a zároveň zdokonalí a zajistí přístup k mechanismům pro podávání stížností týkajících se lidských práv na vnitrostátní úrovni, které by byly nezávislé, transparentní, spolehlivé a odpovědné;

39.

vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby zavedly nezávislé mechanismy pro řešení stížností těch komunit, které byly dotčeny vyvlastněním půdy v důsledku rozsáhlých investičních projektů;

40.

připomíná, že boj proti podvýživě vyžaduje úzké propojení zemědělství, potravinářství a veřejného zdraví;

41.

připomíná, že je nutné vyvinout veškeré úsilí k dosažení zlepšení výživy, zabezpečení potravin a k boji proti hladu, jak je zakotveno v 2. cíli udržitelného rozvoje; trvá na tom, aby bylo lépe podporováno posilování postavení zemědělských družstev, která jsou klíčová pro rozvoj zemědělství a zabezpečení potravin;

42.

poukazuje na to, že stabilita je vyšší a míra emigrace nižší v oblastech, kde jsou zabezpečeny potraviny na základě zdravé a živé půdy a produktivních zemědělských ekosystémů odolných vůči změně klimatu;

43.

zdůrazňuje, že zásadní význam má vysoce kvalitní a vyvážená výživa, a je přesvědčen, že výživa by měla být ústřední otázkou při (opětovném) budování potravinových systémů;

44.

vyzývá proto, aby se našly způsoby, jak od přílišné závislosti na dovozu potravin přejít k zajištění spolehlivé domácí produkce potravin s upřednostněním místních plodin, které splňují nutriční požadavky; poukazuje na to, že tento přístup je s ohledem na rostoucí proměnlivost klimatu a trhů stále důležitější;

45.

připomíná, že pouhý energetický příjem nemůže být ukazatelem stavu výživy;

46.

zdůrazňuje potřebu strategií, na jejichž základě se omezí na minimum plýtvání potravinami v rámci celého potravinového řetězce;

47.

zdůrazňuje nutnost chránit biologickou rozmanitost; vyzývá členské státy EU, aby investovaly do agroekologických zemědělských postupů v rozvojových zemích v souladu se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj, doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny a cíli udržitelného rozvoje;

48.

podporuje rozvoj politik, které jsou prospěšné pro udržitelná rodinná zemědělská hospodářství, a podněcuje vlády k vytvoření příznivého prostředí (napomáhající politiky, vhodné právní předpisy, participativní plánování za účelem politického dialogu, investice) pro rozvoj rodinných zemědělských hospodářství;

49.

vyzývá africké vlády, aby:

50.

zdůrazňuje, že Nová aliance musí vést ke zřízení regionálně uzpůsobené zemědělské struktury v primárních a zpracovatelských fázích;

51.

vyzývá africké vlády, aby podporovaly solidaritu mezi generacemi a zároveň uznaly její zásadní úlohu v boji proti chudobě;

52.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat programy vzdělávání v oblasti výživy na školách a v místních komunitách;

53.

upozorňuje na skutečnost, že právo na vodu doplňuje právo na potraviny a že rezoluce OSN z roku 2010 dosud nevedla k rozhodným opatřením na zajištění lidského práva na vodu; vyzývá EU, aby přezkoumala návrh Italského výboru pro světovou dohodu o vodě (CICMA) týkající se opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

54.

je si vědom zásadního významu, který má přístup k čisté pitné vodě, a dopadu, který na něj může mít zemědělství;

55.

uznává význam, který má přístup k vodě pro zemědělské potřeby, a riziko nadměrného využívání drahocenné vody k zavlažování, a v této souvislosti poukazuje na potřebu omezit nehospodárné zavlažovací praktiky a zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát agronomické metody uchovávání vody ve zdravé, živé půdě a při ochraňování zdrojů pitné vody před znečištěním;

56.

poukazuje na to, že udržitelnou správou půdy se může ve světě vyprodukovat až o 58 % více potravin (48);

57.

poukazuje na synergii mezi přístupy orientovanými na půdu a na stromy a význam adaptace zemědělských ekosystémů na změnu klimatu; poukazuje zejména na velkou poptávku po palivovém dřevě; upozorňuje především na mnohoúčelové využití stromů, které vážou dusík;

58.

je si vědom specifik zemědělství v tropických a polovyprahlých oblastech, zejména pokud jde o plodiny vyžadující zastínění a ochranu půdy, a domnívá se, že pěstování monokultur, které vyčerpávají zdroje, je zastaralou praxí, přičemž konstatuje, že dárcovské země v rámci Nové aliance od této praxe postupně stále více ustupují;

59.

varuje před nadměrnou závislostí nad nahrazováním produkce potravin produkcí nepotravinových zemědělských komodit, zejména vstupních surovin pro výrobu biopaliv, v iniciativách financovaných Novou aliancí, kdy produkce těchto komodit může mít neblahý vliv na zabezpečení potravin a potravinovou svrchovanost zúčastněných zemí;

60.

upozorňuje, že agronomické postupy podporující přírodní procesy, jako je tvorba ornice, regulace vody, ochrana před škůdci či koloběh živin v rámci uzavřeného cyklu, mohou zajistit dlouhodobou produktivitu a úrodnost s nízkými náklady pro zemědělce i správní subjekty;

61.

poukazuje na to, že chemické přípravky používané v zemědělství mohou být v rozvojových zemích, jako jsou země účastnící se Nové aliance, používány v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem;

62.

upozorňuje na to, že tuto situaci ještě zhoršuje negramotnost a nedostatek odpovídajícího zaškolení a že může vést k výskytu výrazně vyššího množství reziduí pesticidů v čerstvém ovoci a zelenině a k otravám a dalším účinkům na zdraví zemědělců a jejich rodin;

63.

připomíná, že na právech zemědělců volně produkovat, vyměňovat a prodávat osivo závisí živobytí 90 % zemědělců v Africe a že rozmanitost osiva je klíčová pro zvyšování odolnosti zemědělství vůči změně klimatu; zdůrazňuje, že žádosti velkých společností o posílení práv šlechtitelů na základě úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) z roku 1991 by neměly vést k zákazu takových neformálních ujednání;

64.

poukazuje na nebezpečí deregulace odvětví osiv v účastnických zemích, které může vést k nadměrné závislosti drobných zemědělců na osivu a přípravcích na ochranu rostlin vyráběných zahraničními společnostmi;

65.

připomíná, že ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která požadují určitou formu ochrany odrůd rostlin, nenutí rozvojové země přijmout režim úmluvy UPOV; zdůrazňuje, že tato ustanovení naopak zemím umožňují vytvářet specifické originální systémy, které budou lépe přizpůsobeny charakteristickým rysům zemědělské produkce každé země a tradičním osivovým systémům zemědělců, přičemž nejméně rozvinuté země, které jsou smluvními stranami Světové obchodní organizace, jsou zproštěny povinnosti dodržovat dotčená ustanovení dohody TRIPS; zdůrazňuje, že originální systémy musejí podporovat cíle a povinnosti stanovené v Úmluvě o biologické rozmanitosti, Nagojském protokolu a Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství a nesmí s nimi být v rozporu;

66.

s politováním konstatuje požadavek velkých společností harmonizovat prostřednictvím regionálních institucí právní předpisy týkající se osiv, které budou založeny na zásadách odlišnosti, uniformity a stability (DUS) v africkém kontextu a které budou bránit rozvoji a růstu osivových systémů zemědělců na národní a regionální úrovni, jelikož v rámci osivových systémů zemědělců nejsou obvykle šlechtěna a uchovávána osiva, která splňují kritéria DUS;

67.

naléhavě žádá členské státy skupiny G7, aby prostřednictví komunitních semenných bank podporovaly osivové systémy řízené zemědělci;

68.

připomíná, že ačkoli komerční odrůdy osiv mohou krátkodobě zlepšit výnosy, tradiční odrůdy zemědělců, krajové odrůdy a související znalosti jsou nejlépe přizpůsobeny specifickému agroekologickému prostředí a změně klimatu; zdůrazňuje, že jejich výkonnost se navíc odvíjí od užívání vstupních zdrojů (hnojiv, pesticidů, hybridních osiv), což pro zemědělce představuje riziko, že uváznou v začarovaném kruhu dluhů;

69.

se znepokojením konstatuje, že zavádění a šíření certifikovaných osiv v Africe zvyšuje závislost drobných zemědělců, zvyšuje pravděpodobnost zadlužení a postupně snižuje rozmanitost osiv;

70.

žádá, aby byly podporovány místní politiky usilující o zaručení důsledného a udržitelného přístupu k rozmanité a výživné stravě v souladu se zásadou vlastní odpovědnosti a subsidiarity;

71.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila zohledňování závazků týkajících se práv zemědělců, které EU přijala v rámci Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, v rámci veškeré technické a finanční pomoci určené na rozvoj politiky v oblasti osiv; žádá, aby EU podpořila režimy práv duševního vlastnictví, které posilují vývoj místně přizpůsobených odrůd osiv a osiv zemědělců pocházejících z minulých sklizní;

72.

naléhavě žádá členské státy skupiny G8, aby nepodporovaly geneticky modifikované plodiny v Africe;

73.

připomíná, že africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti stanoví vysokou srovnávací normu biologické bezpečnosti; je přesvědčen, že veškerá pomoc ze strany zahraničních dárců v oblasti rozvoje biologické bezpečnosti na celostátní a regionální úrovni by tomu měla odpovídat;

74.

naléhavě žádá africké země, aby nezaváděly národní nebo regionální režimy biologické bezpečnosti s nižšími standardy biologické bezpečnosti, než jaké jsou stanoveny v Cartagenském protokolu o biologické bezpečnosti;

75.

vyzývá zúčastněné země, aby daly zemědělcům možnost vyhnout se závislosti na vstupech a podporovaly systémy osiv zemědělců s cílem zachovat a zlepšit zemědělskou rozmanitost prostřednictvím udržování místních státem vlastněných semenných bank, výměny a trvalého rozvoje místních odrůd osiv, a konkrétně pak poskytnutím flexibility, pokud jde o katalogy osiv, aby odrůdy používané zemědělci nebyly vylučovány a bylo zaručeno pokračování tradiční produkce;

76.

vyzývá zúčastněné země, aby ochránily a podporovaly přístup k osivu a zemědělským vstupním zdrojům pro drobné zemědělce, marginalizované skupiny a venkovské komunity a jejich výměnu a aby dodržovaly mezinárodní dohody o nemožnosti patentovat životní a biologické procesy, zejména pokud jde o místní druhy a odrůdy;

77.

zdůrazňuje riziko zvýšené marginalizace žen při rozhodování v důsledku rozvoje pěstování určitých komerčních plodin; konstatuje, že zemědělská odborná příprava je často cílena na muže a má tendenci upozaďovat ženy, které jsou tak vyloučeny z nakládání s půdou a plodinami, o něž se tradičně staraly;

78.

lituje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi do značné míry nevymezují přesné závazky týkající se sestavování rozpočtu z hlediska rovnosti žen a mužů, ani nesledují pokrok pomocí údajů členěných podle pohlaví; zdůrazňuje nutnost přejít od abstraktních a obecných závazků ke konkrétním a přesným závazkům v rámci vnitrostátních akčních plánů pro posílení postavení žen jakožto nositelek práv;

79.

naléhavě vyzývá vlády, aby odstranily veškerou diskriminaci žen, pokud jde o přístup k půdě, k programům mikroúvěrů a ke službám, a aby účinně zapojily ženy do přípravy a provádění politik zemědělského výzkumu a rozvoje;

80.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit transparentnost veškerého financování poskytovaného společnostem soukromého sektoru a že takové financování musí být zveřejněno;

81.

vyzývá všechny dárce, aby přizpůsobili oficiální rozvojovou pomoc zásadám účinnosti rozvoje, zaměřili se na výsledky s cílem vymýtit chudobu a prosazovali otevřená partnerství, transparentnost a individuální odpovědnost;

82.

vyzývá dárce, aby směřovali podporu pro rozvoj zemědělství do vnitrostátních rozvojových fondů, které poskytují dotace a půjčky drobným zemědělcům a rodinným zemědělským hospodářstvím;

83.

naléhavě žádá dárce, aby podporovali vzdělávání, odbornou přípravu a technické poradenství pro zemědělce;

84.

vyzývá dárce, aby prosazovali vytváření profesních a hospodářských zemědělských organizací a podporovali zakládání zemědělských družstev, která umožňují poskytovat dostupné prostředky produkce a pomáhají zemědělcům zpracovávat a uvádět na trh jejich produkty způsobem, který chrání ziskovost jejich produkce;

85.

je přesvědčen, že financování, které členské státy skupiny G8 poskytují Nové alianci, je v rozporu s cílem podpory domácích místních podniků, jež nemohou soutěžit s nadnárodními společnostmi, které již těží ze svého dominantního postavení na trhu a často získávají obchodní, celní a daňové úlevy;

86.

připomíná, že cílem rozvojové pomoci je omezit výskyt chudoby a z dlouhodobého hlediska ji zcela vymýtit; je přesvědčen, že oficiální rozvojová pomoc by se měla zaměřit na přímou podporu drobných zemědělských hospodářství;

87.

zdůrazňuje, že je nezbytné kromě podpory soukromých investic oživit i veřejné investice do afrického zemědělství a upřednostňovat inovace do agroekologie, aby bylo udržitelným způsobem zvýšeno zabezpečení potravin a omezena chudoba a hlad, a to za současné ochrany biologické rozmanitosti a respektování znalostí a inovací původních obyvatel;

88.

zdůrazňuje, že členské státy skupiny G7 by měly zaručit africkým zemím právo na ochranu jejich zemědělského odvětví prostřednictvím celních a daňových režimů, které zvýhodňují rodinná zemědělská hospodářství a drobné zemědělce;

89.

vyzývá EU, aby vyřešila výše uvedené nedostatky Nové aliance, aby posílila její transparentnost a zdokonalila její správu a zajistila soudržnost opatření prováděných v jejím rámci s cíli rozvojové politiky;

90.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a smluvním stranám Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu.

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/24

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (1),

—

s ohledem na zprávu ze dne 25. února 2009 vypracovanou skupinou na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU pod předsednictvím Jacquese de Larosièra,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu na období 2014–2020 a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 716/2009/ES (4),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí (EU) č. 258/2014, kterým se zavádí program Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu na období 2014–2020 (COM(2016)0202),

—

s ohledem na zprávu Philippa Maystadta z října 2013 nazvanou „Should IFRS standards be more European?“ (Měly by být mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) evropštější?),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. července 2014 o pokroku dosaženém v provádění reformy Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) v návaznosti na doporučení obsažená v Maystadtově zprávě (COM(2014)0396),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 18. června 2015 o hodnocení nařízení (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (COM(2015)0301),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 17. září 2015 o činnosti nadace IFRS, EFRAG a PIOB v roce 2014 (COM(2015)0461),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 30. září 2015 nazvané „Akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů“ (COM(2015)0468),

—

s ohledem na studii týkající se Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) („Role Evropské unie na mezinárodních hospodářských fórech – dokument č. 7: IASB“) a čtyři studie týkající se IFRS 9 („Kritéria pro přejímání IFRS, pokud jde o IFRS 9“, „Význam IFRS 9 pro finanční stabilitu a pravidla v oblasti dohledu“, „Znehodnocení řeckých státních dluhopisů podle IAS 39 a IFRS 9: případová studie“ a „Účetnictví založené na očekávaných ztrátách v případě znehodnocení finančních nástrojů: přístupy FASB a IASB IFRS 9“),

—

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1569/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se zavádí mechanismus pro určení rovnocennosti účetních standardů používaných emitenty cenných papírů ze třetích zemí v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES a 2004/109/ES (5),

—

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20 ze dne 2. dubna 2009,

—

s ohledem na diskusní dokument IASB z července 2013 nazvaný „Přezkum koncepčního rámce pro účetní výkaznictví“ (DP/2013/1) a na žádost IASB z července 2015 o stanoviska nazvanou „Přezkum struktury a efektivity prováděný svěřenskými správci: otázky pro přezkum“,

—

s ohledem na připomínku Komise ze dne 1. prosince 2015 k přezkumu struktury a efektivity prováděnému svěřenskými správci rady IASB,

—

s ohledem na mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 9 o finančních nástrojích ve znění vydaném radou IASB dne 24. července 2014, dále na doporučení ohledně schválení IFRS 9 vydané skupinou EFRAG, na posouzení toho, zda je standard IFRS 9 v souladu se zásadou věrného a poctivého obrazu, vypracované skupinou EFRAG, na dokumenty ze schůze Regulativního výboru pro účetnictví (ARC) týkající se IFRS 9 a na dopisy s připomínkami Evropské centrální banky (ECB) a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ohledně schválení IFRS 9,

—

s ohledem na dopis ze dne 14. ledna 2014 zaslaný jménem koordinátorů Hospodářského a měnového výboru, který se vyjadřuje k diskusnímu dokumentu rady IASB nazvanému „Přezkum koncepčního rámce pro účetní výkaznictví“,

—

s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) ze dne 31. března 2015 týkající se činností účetních donucovacích orgánů v oblasti vymáhání a regulace v roce 2014 (ESMA/2015/659),

—

s ohledem na pokyny orgánu ESMA ze dne 10. července 2014 týkající se vymáhání finančních informací (ESMA/2014/807),

—

s ohledem na tabulku orgánu ESMA ze dne 19. ledna 2016 o dodržování pokynů tohoto orgánu týkajících se vymáhání finančních informací (ESMA/2015/203 REV),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o mezinárodních standardech účetního výkaznictví (IFRS) a o správě a řízení Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí (7),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (8), pozměněnou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014 (9) použitelnou od poloviny června 2016,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0172/2016),

A.

vzhledem k tomu, že mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a mezinárodní auditorské standardy (ISA) jsou jednou ze zásadních složek nezbytných pro účinné fungování vnitřního trhu a kapitálových trhů; vzhledem k tomu, že IFRS a ISA je možné považovat za veřejné statky, a neměly by tudíž ohrožovat finanční stabilitu nebo bránit hospodářskému rozvoji Unie a měly by sloužit společnému dobru, a nikoli pouze zájmům investorů, věřitelů a poskytovatelů úvěrů;

B.

vzhledem k tomu, že falšování firemních účtů představuje hrozbu pro ekonomickou a finanční stabilitu a zároveň oslabuje důvěru veřejnosti v sociální model tržního hospodářství;

C.

vzhledem k tomu, že účelem standardů IFRS je posílit odpovědnost tím, že se omezí problém nedostatku informací mezi investory a podniky, dále chránit investice, přinášet transparentnost posilováním mezinárodní srovnatelnosti a kvality finančních informací a umožňovat investorům a ostatním účastníkům trhu přijímat informovaná ekonomická rozhodnutí, a ovlivňovat tak chování aktérů na finančních trzích a působit na stabilitu těchto trhů; avšak vzhledem k tomu, že tento model účetnictví spočívající v „poskytování informací užitečných pro rozhodování“ není zcela v souladu s funkcí účetnictví spočívající v „kapitálové přiměřenosti“, která je popsána v judikatuře Evropského soudního dvora a ve směrnici o účetnictví, podle nichž koncepční základna účetnictví podle rámce IFRS nezahrnuje účel účetnictví zakotvený v právních předpisech EU, pro který je normou věrný a poctivý obraz konkrétních údajů, jak je uvedeno v písemné odpovědi E-016071/2015 komisaře Jonathana Hilla ze dne 25. února 2016; vzhledem k tomu, že požadavek na věrný a poctivý obraz vyžaduje celostní posouzení, v němž jsou důležitá jak číselné údaje, tak kvalitativní vysvětlení;

D.

vzhledem k tomu, že směrnice o účetnictví uvádí, že účetnictví je důležité „zejména pro ochranu akcionářů, společníků a třetích osob“ a že „tyto podniky neposkytují třetím osobám záruky přesahující vlastní kapitál podniku“; vzhledem k tomu, že směrnice o účetnictví rovněž uvádí, že jejím cílem je „ochrana zájmů existujících v kapitálových společnostech“, jež spočívá v zajištění toho, aby nebyly dividendy vypláceny ze základního kapitálu; vzhledem k tomu, že tohoto obecného účelu účetnictví může být dosaženo pouze tehdy, pokud uváděné údaje podávají věrný a poctivý obraz o stavu aktiv a pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě dané společnosti; vzhledem k tomu, že věrný a poctivý obraz, stanovení výplat dividend a posouzení solventnosti společnosti také vyžadují kvalitativní informace a širší posouzení rizik;

E.

vzhledem k tomu, že Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) funguje pod záštitou nadace IFRS, což je soukromá nezisková organizace registrovaná v Londýně (Spojené království) a v Delaware (USA), a je tvůrcem standardů, jehož procesy musí být transparentní, nezávislé a musí přímo podléhat veřejné odpovědnosti; vzhledem k tomu, že EU přispívá do rozpočtu nadace IFRS přibližně 14 %, a je proto jejím největším finančním přispěvatelem;

F.

vzhledem k tomu, že globální pohyb kapitálu vyžaduje, aby existoval globální systém účetních standardů; vzhledem k tomu, že standardy IFRS jsou uplatňovány ve 116 jurisdikcích v různých režimech (plné přijetí, částečné přijetí, volitelné přijetí nebo režim sbližování), ale nejsou uplatňovány v USA v případě domácích emitentů;

G.

vzhledem k tomu, že „Dohoda z Norwalku“ ze září 2002, kterou uzavřela rada IASB a americká Rada pro standardy finančního účetnictví (FASB), navrhuje sblížení mezi standardy IFRS vydanými radou IASB a standardy US-GAAP vydanými radou FASB;

H.

vzhledem k tomu, že proces přejímání je založen na kritériích pro přejímání stanovených v nařízení o IAS; vzhledem k tomu, že standard IFRS by neměl být v rozporu se zásadou věrného a pravdivého obrazu, který je stanoven ve směrnici o účetnictví, jež vyžaduje, aby účetní závěrky podávaly „věrný a pravdivý obraz“ o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti; vzhledem k tomu, že směrnice o zachování kapitálu vyžaduje, aby dividendy a bonusy nebyly vypláceny z nerealizovaných zisků, což v konečném důsledku znamená z kapitálu; vzhledem k tomu, že by standardy IFRS měly být přínosem pro veřejné statky v Evropě a měly by splňovat základní kritéria týkající se kvality informací požadovaných pro účetní závěrky;

I.

vzhledem k tomu, že Komise, Rada a Evropský parlament jsou zapojeny do procesu přejímání, který se zakládá na doporučeních Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG), což je soukromý technický poradce Komise, a na činnosti Regulativního výboru pro účetnictví (ARC) složeného ze zástupců členských států; vzhledem k tomu, že se Maystadtova zpráva zaměřovala na možnost zřízení agentury, jež by v dlouhodobějším výhledu nahradila skupinu EFRAG;

J.

vzhledem k tomu, že v EU různé zúčastněné strany, zejména dlouhodobí investoři, poukazují na otázku souladu IFRS a právních požadavků směrnice o účetnictví, zvláště zásad obezřetnosti a správy prostředků; vzhledem k tomu, že zapojení Parlamentu do procesu stanovování standardů není dostatečné a neodpovídá finančnímu příspěvku, který je z rozpočtu EU poskytován nadaci IFRS; vzhledem k tomu, že je důraz kladen rovněž na posílení pozice Evropy s cílem zajistit, aby byly tyto zásady plně uznány a zakotveny v rámci celého procesu stanovování standardů;

K.

vzhledem k tomu, že v důsledku nedávných finančních krizí se otázka úlohy, kterou plní IFRS v oblasti finanční stability a růstu, dostala na pořady jednání skupiny G20 a EU, především pokud jde o pravidla týkající se uznávání ztrát, k nimž došlo v bankovním systému; vzhledem k tomu, že skupina G20 i de Larosièrova zpráva již před krizí zdůrazňovaly klíčové problémy týkající se účetních standardů, a to včetně podrozvahových účtů, procykličnosti spojené se zásadou tržního ocenění a uznávání zisku a ztrát, podceňování akumulace rizik během cyklických vzestupů a chybějící společnou a transparentní metodiku pro oceňování nelikvidních a znehodnocených aktiv;

L.

vzhledem k tomu, že IASB poskytla finanční nástroje IFRS 9 jakožto klíčovou reakci na některé aspekty této krize a její dopad na bankovní odvětví; vzhledem k tomu, že stanovisko skupiny EFRAG k IFRS 9 bylo pozitivní, přičemž obsahovalo několik připomínek týkajících se používání „reálné hodnoty“ v případě problémů na trhu, chybějící koncepční základny pro přístup spočívající ve vytváření rezerv na krytí očekávaných ztrát za období 12 měsíců a nevyhovujících ustanovení pro dlouhodobé investice; vzhledem k tomu, že z důvodu odlišných dat účinnosti IFRS 9 a nadcházejícího standardu v oblasti pojištění byla ve stanovisku uvedena výhrada ohledně uplatnitelnosti tohoto standardu na odvětví pojišťovnictví; vzhledem k tomu, že to uznala i sama rada IASB; vzhledem k tomu, že existují obavy, že navrhované účtování vlastního kapitálu může negativně ovlivnit dlouhodobé investice; vzhledem k tomu, že i dopisy ECB a EBA obsahující připomínky k IFRS 9 byly pozitivní, ale zmiňovaly řadu konkrétních nedostatků;

M.

vzhledem k tomu, že problematika podrozvahových účtů byla řešena v následných změnách „IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejnění“ a vydáním tří nových standardů – „IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka“, „IFRS 11 Společná ujednání“ a „IFRS 12 Zveřejnění podílů v jiných účetních jednotkách“;

N.

vzhledem k tomu, že v květnu 2015 publikovala rada IASB konzultativní dokument „Koncepční rámec“, jenž popisuje koncepce sloužící radě IASB při rozvoji IFRS, které umožňují subjektům, jež připravují účetní závěrky, aby vytvářely a volily si účetní politiky, přičemž tento dokument napomáhá všem stranám porozumět standardům IFRS a interpretovat je;

O.

vzhledem k tomu, že řídící struktura nadace IFRS je v souladu s jejími stanovami předmětem přezkumu; vzhledem k tomu, že je proto vhodná doba provést přezkum organizačního uspořádání a změn, které je třeba provést v rámci řídících a monitorovacích subjektů nadace IFRS a IASB, s cílem lépe je začlenit do mezinárodních finančních institucí a zajistit široké zastoupení zájmů (jako jsou agentury pro zastupování spotřebitelů a ministerstva financí) a veřejnou odpovědnost, jež zaručí vysoce kvalitní účetní standardy;

P.

vzhledem k tomu, že ISA jsou vytvářeny Radou pro mezinárodní auditorské a ověřovací standardy (IAASB), což je nezávislý orgán zaštiťovaný Mezinárodní federací účetních (IFAC); vzhledem k tomu, že Rada pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB) je mezinárodní nezávislou organizací, která dohlíží na proces vedoucí k přijímání ISA a na další činnosti IFAC spadající do oblasti veřejného zájmu;

Q.

vzhledem k tomu, že program Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu na období 2014–2020 pokrývá financování nadace IFRS a PIOB na období 2014–2020, avšak financování pro EFRAG pouze v letech 2014–2016;

1.

bere na vědomí hodnotící zprávu Komise o IAS týkající se uplatňování IFRS v EU a její závěr, že cílů nařízení o IAS bylo dosaženo; lituje skutečnosti, že Komise dosud nenavrhla právní změny, jež jsou nezbytné k vyřešení nedostatků, jež byly v hodnocení odhaleny; vyzývá tvůrce standardů, aby zajistil soudržnost IFRS se stávajícím souborem účetních standardů a prosazoval sbližování na mezinárodní úrovni; vyzývá ke koordinovanějšímu přístupu při rozvoji nových standardů, včetně koordinovaných harmonogramů pro jejich uplatňování, zejména s ohledem na provádění IFRS 9 Finanční nástroje a nového IFRS 4 Pojistné smlouvy; naléhavě vybízí Komisi, aby za tímto účelem urychleně předložila právní návrhy a aby zajistila, že případná zdržení nepovedou k nesouladu či k narušení hospodářské soutěže v odvětví pojišťovnictví; vyzývá Komisi, aby se podrobně zabývala otázkou, zda byla doporučení obsažená v de Larosièrově zprávě provedena v plném rozsahu, a to zejména doporučení č. 4, jež uvádí, že je nezbytná širší úvaha o zásadě tržního ocenění;

2.

vyzývá Komisi, aby naléhavě splnila doporučení obsažené v Maystadtově zprávě, které se týká rozšíření kritéria „veřejného statku“, tedy že by účetní standardy neměly ohrožovat finanční stabilitu v EU ani brzdit její hospodářský rozvoj, a aby zajistila, že toto kritérium bude plně dodržováno při procesu přejímání; naléhavě vyzývá Komisi spolu s EFRAG, aby na základě judikatury Evropského soudního dvora a směrnice o účetnictví vydaly jednoznačné pokyny, pokud jde o definici „veřejného statku“ a zásady „věrného a pravdivého obrazu“, aby tak bylo možno dosáhnout společného chápání těchto kritérií pro přejímání; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na začlenění Maystadtovy definice kritéria „veřejného statku“ do nařízení o IAS; vyzývá Komisi, aby spolu s EFRAG systematicky posoudila, zda kritérium „veřejného statku“ definované v Maystadtově zprávě vyžaduje změny stávajících účetních standardů, a aby na tomto základě spolupracovala s IASB a tvůrci standardů členských států a třetích zemí s cílem získat širší podporu pro změny nebo, pokud by tuto podporu nezískala, případně stanovit specifické normy v právních předpisech EU ke splnění těchto kritérií;

3.

připomíná, že test „věrného a poctivého obrazu“ stanovený v čl. 4 odst. 3 směrnice 2013/34/EU platí pro údaje uvedené v účetnictví jakožto standard pro účely účetnictví připraveného podle evropských právních předpisů, jak je uvedeno v bodech odůvodnění 3 a 29 této směrnice; zdůrazňuje, že tyto účely souvisí s funkcí kapitálové přiměřenosti, kterou účetnictví má, tj. že investoři, a to jak věřitelé, tak akcionáři, používají údaje v roční účetní závěrce jako základ k určení toho, zda je společnost solventní z hlediska „čistých aktiv“, a ke stanovení výplat dividend;

4.

zdůrazňuje, že klíčovým aspektem pro dosažení věrného a poctivého obrazu konkrétních údajů v účetnictví je obezřetné oceňování, což znamená nepodhodnocování ztrát či nadsazování zisků, jak je popsáno v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodu i) a ii) směrnice o účetnictví; upozorňuje, že tento výklad směrnice o účetnictví byl potvrzen v mnoha rozsudcích Evropského soudního dvora;

5.

konstatuje, že bod odůvodnění 9 nařízení o IAS umožňuje určitou flexibilitu při rozhodování o tom, zda převzít určitý standard IFRS, neboť nevyžaduje „přísnou shodu se všemi jednotlivými ustanoveními těchto směrnic“; je však toho názoru, že tato flexibilita neznamená, že by se IFRS mohl tak dalece odchýlit od obecného účelu směrnice o účetnictví z roku 2013 (2013/34/EU), jež nahradila čtvrtou směrnici o právu obchodních společností (78/660/EHS) a sedmou směrnici o právu obchodních společností (83/349/EHS), na které odkazuje čl. 3 odst. 2 nařízení o IAS, že by výsledkem byly finanční výkazy, které nadsazují zisky či podhodnocují ztráty; v této souvislosti se domnívá, že převzetí IAS 39 bylo kvůli jeho modelu vzniklé ztráty možná v rozporu s tímto obecným účelem čtvrté a sedmé směrnice o právu obchodních společností, jež byly nahrazeny směrnicí o účetnictví z roku 2013, a to zejména s čl. 31 odst. 1 písm. c) bb) čtvrté směrnice o právu obchodních společností, jež uvádí, že „[by měly být změřeny a uznány] všechny předvídatelné závazky a možné ztráty vznikající v průběhu daného nebo předchozího účetního roku, a to i v případě, že se tyto závazky nebo ztráty stanou zjevnými až mezi rozvahovým dnem a dnem sestavení rozvahy“;

6.

vítá záměr IASB znovu zavést zásadu „obezřetnosti“ a posílit „správu prostředků“ v rámci nového koncepčního rámce; lituje skutečnosti, že IASB vykládá pojem „obezřetnost“ pouze jako „obezřetný přístup k vlastnímu uvážení“; konstatuje, že IASB chápe zásadu obezřetnosti a správy prostředků jinak, než je uvedeno v příslušné judikatuře Evropského soudního dvora a ve směrnici o účetnictví; domnívá se, že by zásada obezřetnosti měla být doplněna o zásadu spolehlivosti; vyzývá Komisi a EFRAG, aby se dohodly na definici zásad obezřetnosti a správy prostředků, jak jej definují judikatura Evropského soudního dvora a směrnice o účetnictví, a aby na tomto základě spolupracovaly s IASB a tvůrci standardů z členských států i ze třetích zemí s cílem zajistit těmto zásadám širší podporu; vyzývá IASB, aby systematicky prošetřila, zda revidovaný koncepční rámec vyžaduje změny ve stávajících účetních standardech, a provedla potřebné úpravy;

7.

bere na vědomí reformu týkající se uznávání ztrát v rámci IFRS, která by měla umožnit obezřetnější nárůst rezerv určených na krytí úvěrových ztrát, jenž bude vycházet z konceptu zaměřeného na budoucnost, založeného na očekávaných, a nikoli na vzniklých ztrátách; domnívá se, že proces EU v oblasti přejímání by měl pečlivě a obezřetně vymezit způsob, jakým bude stanoven koncept očekávaných ztrát, aby se zabránilo nadměrnému spoléhání na modely a mohly vzniknout jasné pokyny v oblasti dohledu nad znehodnocením aktiv;

8.

domnívá se, že problematika podrozvahových účtů dosud nebyla řádně a efektivně řešena, neboť rozhodnutí, zda aktivum musí, či nemusí být zaneseno v rozvaze, stále podléhá mechanistickému pravidlu, jež je možno obejít; vyzývá IASB, aby tyto nedostatky napravila;

9.

vítá protokoly nadace IFRS a IOSCO o posílené spolupráci ve věci klíčových problémů, které skupina G20 zjistila v souvislosti s regulací trhu s cennými papíry; považuje tuto spolupráci za nezbytnou pro zajištění potřebných, vysoce kvalitních celosvětových účetních standardů a na podporu uplatňování jednotných standardů v různorodých vnitrostátních podmínkách;

10.

je přesvědčen, že výměnu informací mezi IASB a IOSCO o zvýšeném používání IFRS je třeba považovat nejen za kontrolní hodnocení, ale také za možnost určit příklady osvědčených postupů; vítá v tomhle ohledu diskuzní setkání donucovacích orgánů, která se konají jednou ročně z iniciativy IOSCO s cílem informovat IASB o klíčových otázkách v oblasti provádění a prosazování;

11.

konstatuje, že je nutné, aby byly plně pochopeny účinky, které mají účetní standardy; trvá na tom, že by pro IASB a EFRAG mělo být prioritou posílení jejich analýz dopadu, zejména v oblasti makroekonomie, a hodnocení různých potřeb širokého spektra zúčastněných subjektů, včetně dlouhodobých investorů a podniků i široké veřejnosti; vyzývá Komisi, aby skupině EFRAG připomněla, že musí posílit svou kapacitu pro posuzování dopadů nových účetních standardů na finanční stabilitu se zvláštním zaměřením na evropské potřeby, jež by měly být do standardizace prováděné IASB zahrnuty v ranější fázi celého procesu; všímá se zejména, že nebylo provedeno hodnocení dopadu IFRS 9, o němž nebudou k dispozici žádné údaje až do roku 2017; vyzývá Komisi, aby se ujistila, že IFRS 9 slouží dlouhodobé investiční strategii EU, zejména tím, že budou omezena ustanovení, která by mohla do účetních závěrek zavést nadměrnou krátkodobou volatilitu; bere na vědomí, že evropské orgány dohledu ESMA, EBA a EIOPA, které mají odborné znalosti i kapacitu, aby mohly být v tomto úkolu nápomocny, zamítly řádné členství v radě EFRAG, neboť skupina EFRAG je soukromým subjektem; domnívá se, že ECB a evropské orgány dohledu by jako pozorovatelé ve správní radě EFRAG po reformě systémů správy a řízení přispívaly k tomu, aby byly lépe zohledňovány dopady na finanční stabilitu; vyzývá Komisi, aby se v rámci revize nařízení o IAS zabývala způsoby, jakým by jí evropské orgány dohledu mohly poskytovat systematickou formální zpětnou vazbu;

12.

je přesvědčen, že pouze jednoduchá pravidla mohou být účinně prováděna uživateli a kontrolována orgány dohledu; připomíná, že ve svém prohlášení ze dne 2. dubna 2009 skupina G20 vyzvala k tomu, aby byly zjednodušeny účetní standardy pro finanční nástroje a bylo dosaženo jasnosti a soudržnosti při mezinárodním uplatňování oceňovacích standardů ve spolupráci s orgány dohledu; vyjadřuje obavy v souvislosti s přetrvávající komplikovaností IFRS; vyzývá, aby tam, kde je to vhodné a možné, byly nové účetní standardy méně komplikované; domnívá se, že méně komplikovaný systém účetních standardů přispěje k jejich jednotnějšímu provádění, aby bylo možné finanční údaje o společnostech srovnávat mezi členskými státy;

13.

žádá, aby bylo na základě IFRS zavedeno povinné vykazování podle jednotlivých zemí; připomíná názor Parlamentu, že veškeré veřejné vykazování podle jednotlivých zemí může hrát v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům rozhodující úlohu;

14.

žádá IASB, Komisi a EFRAG, aby Parlament a Radu obecně zapojovaly do rozvoje standardů finančního výkaznictví již v rané fázi, a to především pokud jde o proces přejímání; domnívá se, že kontrolní proces pro přijímání IFRS v EU by měl být formalizován a strukturován obdobně jako kontrolní proces uplatňovaný na opatření „úrovně 2“ v oblasti finančních služeb; doporučuje, aby evropské orgány vyzvaly zúčastněné strany z občanské společnosti, aby podporovaly jejich činnost, a to i na úrovni skupiny EFRAG; vyzývá Komisi, aby pro zúčastněné strany vytvořila prostor k diskusi o základních zásadách účetnictví v Evropě; vyzývá Komisi, aby Parlamentu umožnila získat seznam s užším výběrem kandidátů na předsedu rady EFRAG s cílem uspořádat neformální slyšení před hlasováním o vybraném kandidátovi;

15.

v této souvislosti konstatuje, že pokud budou řádně zohledněny požadavky uvedené v tomto usnesení, měl by Parlament IFRS aktivně prosazovat, neboť existují důkazy, že přínosy převažují nad náklady;

16.

je přesvědčen, že pro globalizované hospodářství jsou nutné mezinárodně uznávané účetní standardy; připomíná však, že konvergence není cílem sama o sobě, ale je žádoucí pouze tehdy, pokud přinese lepší účetní standardy, které budou odrážet zaměření na veřejné zájmy, obezřetnost a spolehlivost; domnívá se proto, že by mezi IASB a tvůrci účetních standardů z členských států měl i nadále probíhat intenzivní dialog, a to navzdory pomalému pokroku v procesu sbližování;

17.

konstatuje, že většina společností jsou malé a střední podniky (MSP); bere na vědomí záměr Komise posoudit s IASB možnost vývoje společných, vysoce kvalitních a zjednodušených účetních standardů pro MSP, které by na úrovni EU mohly dobrovolně využívat MSP kotované v mnohostranných obchodních systémech, konkrétně pak na trzích pro růst malých a středních podniků; v této souvislosti připomíná možnosti již existujících standardů finančního výkaznictví pro MSP; domnívá se, že aby bylo možné pokračovat v činnosti v této oblasti, je třeba, aby IFRS byly jednodušší, nepodporovaly procykličnost a aby v IASB byly dostatečně zastoupeny zájmy MSP; domnívá se, že by v IASB měly být zastoupeny příslušné zúčastněné strany; vyzývá Komisi, aby provedla důkladné posouzení dopadu IFRS na malé a střední podniky předtím, než podnikne jakékoli další kroky; vyzývá k tomu, aby byl tento vývoj pečlivě sledován a aby o něm byl Parlament plně informován, a to s řádným ohledem na proces v oblasti „zlepšování právní úpravy“;

18.

zdůrazňuje, že vnitrostátní tvůrci standardů jsou nyní úzce propojeni se skupinou EFRAG; bere proto na vědomí poradní úlohu skupiny EFRAG, pokud jde o účetní záležitosti, které mají souvislost s malými kotovanými společnostmi a s MSP obecně;

19.

vítá skutečnost, že Komise pobízí členské státy, aby se řídily pokyny orgánu ESMA pro vymáhání finančních informací; lituje skutečnosti, že několik členských států nedodržuje a ani nehodlá dodržovat pokyny orgánu ESMA pro vymáhání finančních informací; vyzývá tyto členské státy, aby se snažily toto dodržování zajistit; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda pravomoci orgánu ESMA umožňují, aby bylo zajištěno důsledné a soudržné prosazování standardů v celé EU, a pokud by tomu tak nebylo, aby zkoumala jiné způsoby, které by řádné provádění a prosazování zajistily;

20.

uznává, že vyváženost mezi závaznou působností nařízení o IAS a možností členských států rozšířit využívání IFRS na vnitrostátní úrovni dostatečně zajišťuje řádnou subsidiaritu a proporcionalitu;

21.

vítá záměr Komise posoudit možnost koordinace předpisů EU týkajících se rozdělování dividend; v této souvislosti připomíná čl. 17 odst. 1 směrnice o zachování kapitálu, který odkazuje přímo na účetní závěrky společností, jakožto na východisko pro rozhodování o rozdělení dividend; konstatuje, že hodnocení Komise týkající se nařízení IAS prokázalo, že mezi členskými státy stále dochází k odlišnému prosazování IFRS; zdůrazňuje, že předpisy pro zachování kapitálu a rozdělování dividend jsou ve zprávě o hodnocení nařízení o IAS uváděny jako zdroj právních sporů, k nimž může docházet v některých jurisdikcích, v nichž členské státy povolují nebo požadují používání IFRS pro jednotlivé roční účetní závěrky, od nichž se odvíjí rozdělitelné zisky; zdůrazňuje, že každý členský stát zváží způsob, jak tyto otázky řešit ve svých vnitrostátních právních předpisech v rámci požadavků EU na zachování kapitálu; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila soulad se směrnicí o zachování kapitálu a směrnicí o účetnictví;

22.

vyzývá skupinu EFRAG a Komisi, aby co nejdříve přezkoumaly, zda účetní standardy umožňují daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem, a aby provedly veškeré změny, které jsou nezbytné k předcházení případnému zneužívání těchto standardů a k jeho nápravě;

23.

bere na vědomí probíhající úsilí na posílení transparentnosti a srovnatelnosti veřejných účtů prostřednictvím přípravy evropských účetních standardů pro veřejný sektor (EPSAS);

24.

podporuje doporučení Komise, aby se monitorovací rada nadace IFRS namísto otázky vnitřní organizace zaměřila spíše na diskusi o otázkách veřejného zájmu, které by mohly být nadaci IFRS postupovány; domnívá se nicméně, že pokud jde o řízení nadace IFRS a IASB, je třeba dosáhnout většího pokroku, zejména z hlediska transparentnosti, předcházení střetům zájmů a různorodosti najatých odborníků; zdůrazňuje, že legitimita IASB je ohrožena, pokud monitorovací rada nenalezne ani v budoucnu shodu ohledně své odpovědnosti, ačkoli je je závislá na konsensuálním rozhodování; podporuje zejména návrh Komise zvážit požadavky na vykazování u investorů s různými investičními časovými horizonty a poskytovat při přípravě jejich standardů specifická řešení, a to zejména pro dlouhodobé investory; podporuje lepší integraci IASB do systému mezinárodních finančních institucí a kroky k zajištění širokého zastoupení zájmů (jako jsou agentury pro zastupování spotřebitelů a ministerstva financí) a veřejnou odpovědnost, jež zaručí vysoce kvalitní účetní standardy;

25.

konstatuje, že IASB dominují soukromé subjekty; zdůrazňuje, že malé a střední podniky v ní nejsou nijak zastoupeny; zdůrazňuje, že nadace IFRS se i nadále spoléhá na dobrovolné příspěvky, často ze soukromého sektoru, které mohou zapříčinit vznik střetu zájmů; vyzývá Komisi, aby nadaci IFRS naléhavě vyzvala k tomu, aby usilovala o diverzifikovanější a vyváženější strukturu financování, a to i na základě poplatků a veřejných zdrojů;

26.

vítá činnost nadace IFRS a IASB, pokud jde o vykazování uhlíkové stopy a dopadu na klima; je především toho názoru, že klíčové dlouhodobé strukturální otázky, např. oceňování nevyužitých uhlíkových aktiv v rozvaze podniků, by měly být s ohledem na vytváření souvisejících standardů výslovně začleňovány do pracovního programu IFRS; vyzývá orgány IFRS, aby problematiku vykazování uhlíkové stopy a rizika s ní spojená zařadily na svůj program;

27.

vyzývá Komisi a skupinu EFRAG, aby přezkoumaly posun v alokaci penzijních aktiv od akcií k dluhopisům v důsledku zavedení účetnictví podle tržního ocenění (tzv. mark-to-market) v rámci IFRS;

28.

podporuje Komisi, která nadaci IFRS naléhavě vyzývá k tomu, aby zajistila, že bude členství v řídících a monitorovacích orgánech nadace IFRS a IASB podmíněno využíváním IFRS a existencí stálého finančního příspěvku; vyzývá Komisi, aby hledala způsoby, jak zreformovat nadaci IFRS a IASB, a to tak, aby členové, kteří neplní výše zmíněná kritéria, nemohli využívat využívat právo veta;

29.

vyzývá členy správní rady IFRS, monitorovací radu IFRS a IASB, aby se v rámci svých příslušných fór zasadili o nalezení odpovídající genderové vyváženosti;

30.

připomíná svůj požadavek učiněný v Goulardově zprávě, aby byla přijata opatření na posílení demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity, k nimž patří mj. veřejný přístup k dokumentům, otevřený dialog s různými zúčastněnými stranami, vytvoření povinných rejstříků transparentnosti a pravidel pro transparentnost schůzek s lobbisty, jakož i vnitřní pravidla, zejména pokud jde o předcházení střetům zájmů;

31.

zdůrazňuje, že reforma skupiny EFRAG musí zlepšit příspěvek Evropy k tvorbě nových IFRS a mohla by být součástí reformy řídících struktur nadace IFRS;

32.

kritizuje skutečnost, že skupina EFRAG již po nějakou dobu funguje bez předsedy, a to navzdory klíčové úloze, kterou by měl plnit při hledání konsenzu a při promlouvání jednotným a silným hlasem Evropy, pokud jde o otázky účetnictví na mezinárodní úrovni; zdůrazňuje, že je důležité jmenovat nového předsedu co nejdříve; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby urychlila postup jeho přijímání a řádně přitom zohlednila úlohu Parlamentu a jeho Hospodářského a měnového výboru;

33.

vítá reformu skupiny EFRAG, která nabyla účinku dne 31. října 2014, a uznává, že bylo v tomto ohledu dosaženo významného pokroku; bere na vědomí zvýšení transparentnosti; lituje skutečnosti, že pokud jde o financování skupiny EFRAG, a zejména o možnost vytvořit systém povinných poplatků hrazených kotovanými společnostmi, vynakládá Komise své úsilí na to, aby byly prováděny ty části reformy, jichž lze dosáhnout v krátkodobém horizontu; žádá Komisi, aby podle doporučení v Maystadtově zprávě podnikla formální kroky, jimiž podnítí členské státy, které dosud nemají vnitrostátní mechanismus financování, aby takový systém vytvořily; bere na vědomí návrh Komise na prodloužení programu Unie pro skupinu EFRAG na období 2017–2020; vyzývá Komisi, aby provedla roční komplexní hodnocení své dohodnuté reformy, jak stanoví čl. 9 odst. 3 a čl. 9 odst. 6 nařízení (EU) č. 258/2014; vyzývá Komisi, aby posoudila příležitost a možnost přeměnit skupinu EFRAG v dlouhodobém výhledu ve veřejnou agenturu;

34.

lituje skutečnosti, že požadavek Maystadtovy zprávy, aby byly spojeny funkce výkonného ředitele skupiny EFRAG a předsedy Skupiny technických odborníků (TEG) EFRAG, je vnímán pouze jako možnost; konstatuje, že složení nové správní rady je odlišné od Maystadtova návrhu, neboť evropské orgány dohledu a Evropská centrální banka odmítly přijmout plnohodnotné členství ve správní radě; vyzývá skupinu EFRAG, aby rozšířila počet uživatelů (v současné době pouze jeden) ve správní radě a zajistila, aby veškeré relevantní zúčastněné strany byly ve skupině EFRAG zastoupeny;

35.

vítá skutečnost, že rada PIOB v roce 2014 diverzifikovala své financování; konstatuje, že celkové financování poskytnuté IFAC činilo 58 %, což sice stále představuje významnou část financování PIOB, avšak zdaleka nedosahuje dvoutřetinového stropu, a tudíž nebylo třeba, aby Komise omezila svůj roční příspěvek, jak stanoví čl. 9 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014; vyzývá PIOB, aby zvýšila své úsilí o zajištění integrity v auditorské profesi;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/33

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii a zejména na články 21, 41, 42 a 43 této smlouvy,

—

s ohledem na článek 220 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a zejména na kapitoly VI, VII a VIII této charty,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 1. dubna 2015 nazvanou „Vytváření partnerství pro mír: na cestě k partnerskému udržování míru“ (1),

—

s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 28. dubna 2015 s názvem „Budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje – zvyšování schopností partnerů předcházet krizím a zvládat je“ (2),

—

s ohledem na zprávu panelu OSN na vysoké úrovni pro mírové operace zde dne 16. června 2015 (3),

—

s ohledem na prohlášení, které bylo učiněno dne 28. září 2015 na summitu vedoucích představitelů o udržování míru uspořádaném prezidentem Spojených států Barackem Obamou,

—

s ohledem na dokument ze dne 14. června 2012 označovaný jako „akční plán k posílení podpory EU v rámci SBOP pro operace OSN k udržení míru“ (4) a dokument ze dne 27. března 2015 s názvem „Posilování strategického partnerství OSN a EU pro udržování míru a řešení krizí: priority 2015–2018“ (5),

—

s ohledem na společnou strategii EU-Afrika, která byla dohodnuta na druhém summitu EU-Afrika konaném ve dnech 8. a 9. prosince 2007 (6) v Lisabonu, a na plán společné strategie EU-Afrika na období 2014–2017, který byl dohodnut na čtvrtém summitu EU-Afrika konaném ve dnech 2. a 3. dubna 2014 v Bruselu (7),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2011 nazvanou „Efektivnost a účelnost příspěvků EU poskytovaných prostřednictvím organizací OSN v zemích zasažených konfliktem“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o „úloze EU v rámci OSN – jak lépe dosáhnout cílů EU v zahraniční politice“ (8),

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 9. prosince 2015 na téma „vyhodnocení afrického mírového projektu po deseti letech: účinnost a vyhlídky do budoucnosti“,

—

s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030,

—

s ohledem na „obecné zásady z Osla“ pro použití zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků katastrof, které byly definovány v listopadu 2007,

—

s ohledem na články 4h a 4j zakládacího aktu Africké unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o 10. výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti (9),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. října 2012 na téma „kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropy s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0158/2016),

A.

vzhledem k tomu, že mírové operace jsou formou reakce na krizi, zpravidla podporují nějakou mezinárodně uznávanou organizaci, jako je OSN či Africká unie (AU), mají mandát OSN a jejich cílem je zabránit ozbrojenému konfliktu, obnovit, udržet nebo vybudovat mír, prosazovat mírové dohody a řešit složité naléhavé situace a problémy zapříčiněné selhávajícími či slabými státy; vzhledem k tomu, že stabilita afrického a evropského sousedství by byla značně přínosná pro všechny naše země;

B.

vzhledem k tomu, že cílem mírových operací je pomoci vytvořit na delší dobu stabilní, bezpečné a lépe prosperující prostředí; vzhledem k tomu, že klíčovými předpoklady pro tento cíl jsou řádná správa, spravedlnost, větší respekt vůči zásadám právního státu, ochrana civilistů, dodržování lidských práv a bezpečnost a že programy pro úspěšné usmíření, obnovu a hospodářský rozvoj napomohou k dosažení nezávisle udržitelného míru a prosperity;

C.

vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace především v Africe se za poslední desetiletí dramaticky změnila s tím, jak se v Somálsku, Nigérii a sahelsko-saharské oblasti začaly objevovat teroristické a povstalecké skupiny a operace k prosazování míru a protiteroristické operace se v mnoha oblastech staly spíše pravidlem než výjimkou; vzhledem k tomu, že roste počet nestabilních států a oblastí, v nichž chybí vláda, což vede k nárůstu chudoby, bezpráví, násilí a k bujení korupce; vzhledem k tomu, že prostupné hranice na kontinentu napomáhají k rozdmýchávání násilí, snižují bezpečnost a skýtají příležitosti k trestné činnosti;

D.

vzhledem k tomu, že v nové Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 je mír označen za prvek zásadního významu z hlediska dosažení rozvoje a že byl zaveden 16. cíl udržitelného rozvoje, který se týká míru a spravedlnosti;

E.

vzhledem k tomu, že organizace a státy s patřičnými zkušenostmi a vybavením by měly pokud možno pod jasným a realistickým mandátem OSN poskytnout zdroje nezbytné pro úspěšnou mírovou operaci, aby tak pomohly vytvořit bezpečné prostředí, v němž by civilní organizace mohly vykonávat svou práci;

F.

vzhledem k tomu, že OSN je stále hlavní zárukou mezinárodního míru a bezpečnosti a disponuje nejkomplexnějším rámcem pro vícestrannou spolupráci při řešení krizí; vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá šestnáct mírových operací OSN, do kterých je zapojeno více než 120 000 pracovníků, což je více než kdy dříve; vzhledem k tomu, že 87 % mírových sil OSN je nasazeno na osm misí v Africe; vzhledem k tomu, že OSN je omezena, pokud jde o rozsah jejích operací;

G.

vzhledem k tomu, že AU při své činnosti čelí jiným omezením než OSN a je oprávněna přiklánět se k určité straně, zasahovat bez pozvání a v případech, kdy nebyla podepsána žádná mírová smlouva, pokud při tom bude dodržovat Chartu OSN; vzhledem k tomu, že z hlediska počtu mezistátních a vnitrostátních konfliktů v Africe se jedná o významný rozdíl;

H.

vzhledem k tomu, že NATO podpořilo Africkou unii, včetně jejích misí AMIS v Dárfúru a AMISOM v Somálsku, formou plánováním, poskytnutí strategické letecké a lodní přepravy a budování kapacit afrických pohotovostních sil;

I.

vzhledem k tomu, že krize v Africe si žádají koherentní globální reakci, která bude zahrnovat více aspektů než jen aspekty čistě bezpečnostní; vzhledem k tomu, že mír a bezpečnost jsou nezbytnými předpoklady rozvoje a že všechny místní i mezinárodní subjekty poukázaly na nutnost pečlivé koordinace bezpečnostní politiky s politikou rozvoje; vzhledem k tomu, že je nutné vidět věci z dlouhodobé perspektivy; vzhledem k tomu, že pro dosažení stability a rozvojových cílů může být podstatná reforma bezpečnostního sektoru, jakož i odzbrojení, demobilizace a opětovné začlenění bývalých bojovníků; vzhledem k tomu, že klíčovou úlohu v rozvoji vztahů mezi OSN a Africkou unií na jedné straně a EU, NATO a velvyslanectvími jednotlivých států na straně druhé plní styčný úřad OSN pro mír a bezpečnost a stálá mise Africké unie v Bruselu;

J.

vzhledem k tomu, že základním mechanismem evropské spolupráce s AU je africký mírový projekt, který byl vytvořen v roce 2004 a jenž prostřednictvím Evropského rozvojového fondu financovaného členskými státy poskytl zhruba 1,9 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že v době vytvoření afrického mírového projektu v roce 2003 bylo jeho financování z prostředků ERF považováno za dočasné, ale že i po dvanácti letech je ERF stále hlavním zdrojem financování tohoto projektu; vzhledem k tomu, že v roce 2007 byla oblast působnosti tohoto projektu rozšířena tak, aby ve větší míře zahrnovala činnosti související s předcházením konfliktům a se stabilizací po skončení konfliktů; vzhledem k tomu, že akční program na období 2014–2016 zohledňuje vnější hodnocení a konzultace s členskými státy a zavádí nové prvky ke zvýšení své účinnosti; vzhledem k tomu, že v článku 43 SEU se hovoří o takzvaných petersberských úkolech, které zahrnují poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, mise pro předcházení konfliktům a udržení míru a mise bojových sil v rámci řešení krizí, včetně misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů; vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo více než 90 % rozpočtu určeno na mírové operace, z čehož bylo 65 % vyčleněno na pracovníky mise AMISOM; vzhledem k tomu, že posílení institucionálních kapacit Africké unie a regionálních ekonomických společenství v Africe má klíčový význam pro úspěch mírových operací a procesů usmíření a obnovy po skončení konfliktů;

K.

vzhledem k tomu, že na úlohu EU je třeba pohlížet v souvislosti s tím, jak k mírovým operacím přispívají mnohé země a organizace; vzhledem k tomu, že například USA jsou největším světovým finančním přispěvatelem na mírové operace OSN, přímo podporují AU prostřednictvím svého Afrického partnerství pro rychlou reakci v oblasti udržování míru (African Peacekeeping Rapid Response Partnership) a přibližně 5 miliardami USD podpořily operace OSN ve Středoafrické republice, Mali, Pobřeží slonoviny, Jižním Súdánu a Somálsku; vzhledem k tomu, že doplňkovost těchto různých zdrojů financování zajišťuje skupina partnerů Africké unie pro mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že Čína se stala aktivním účastníkem mírových operací OSN a Komise AU je součástí Fóra pro čínsko-africkou spolupráci; vzhledem k tomu, že nejvíce personálu pro operace OSN k udržování míru poskytují vedle Etiopie rovněž Indie, Pákistán a Bangladéš;

L.

vzhledem k tomu, že evropské země a samotná EU významně přispívají do systému OSN, především finanční podporou na programy a projekty OSN; vzhledem k tomu, že Francie, Německo a Spojené království jsou největšími evropskými přispěvateli do rozpočtu mírových operací OSN; vzhledem k tomu, že členské státy EU jsou společně největším přispěvatelem do rozpočtu OSN určeného na udržování míru, do něhož přispívají přibližně 37 %, a že v současné době poskytují své jednotky devíti mírovým misím; vzhledem k tomu, že kromě toho činily finanční závazky EU vůči AU v letech 2014 a 2015 celkem 717,9 milionu EUR a příspěvky AU představovaly pouze 25 milionů EUR; vzhledem k tomu, že evropské země poskytují přibližně jen 5 % pracovníků misí OSN na udržování míru, neboť z celkového přibližného počtu 92 000 vojáků zajišťují 5 000 vojáků; vzhledem k tomu, že například Francie vycvičí nicméně každoročně 25 000 afrických vojáků a samostatně nasazuje do afrických mírových operací více než 4 000 vojáků;

M.

vzhledem k tomu, že značnou překážkou bránící – nejen v Africe – obnově po skončení konfliktu a rozvoji jsou protipěchotní nášlapné miny a EU vynaložila v uplynulých 20 letech 1,5 miliardy EUR na podporu odminování a pomoc obětem min, a stala se tak nejvýznamnějším dárcem v této oblasti;

N.

vzhledem k tomu, že nad rámec úlohy jednotlivých evropských zemí se od EU očekává, že bude zvlášť přispívat k mírovým operacím opatřeními vícerozměrné povahy; vzhledem k tomu, že EU poskytuje AU a subregionálním organizacím technickou a finanční podporu zejména prostřednictvím afrického mírového projektu, nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru a Evropského rozvojového fondu; vzhledem k tomu, že v rámci svých misí SBOP poskytuje EU poradenství a výcvik, čímž přispívá k posílení schopností afrických zemí potřebných k řešení krizí;

O.

vzhledem k tomu, že pět civilních misí EU a čtyři vojenské operace EU, které jsou realizovány v Africe, často probíhají současně či střídavě s OSN, AU či akcemi jednotlivých států;

P.

vzhledem k tomu, že EU je odhodlána pomoci k posílení africké struktury pro mír a bezpečnost, především podporou akceschopnosti afrických pohotovostních sil;

Q.

vzhledem k tomu, že Evropská rada žádá, aby EU a její členské státy zvýšily podporu partnerských zemí a organizací tím, že jim poskytnou výcvik, poradenství, vybavení a zdroje tak, aby tyto organizace a země mohly stále častěji předcházet krizím či je řešit samostatně; vzhledem k tomu, že k dosažení tohoto cíle je jasně zapotřebí vzájemně se posilujících zásahů v oblasti bezpečnosti a rozvoje;

R.

vzhledem k tomu, že EU by měla podporovat činnost jiných subjektů, které mohou být schopny plnit určité úlohy lépe, měla by se vyvarovat překrývání činností a měla by přispívat k posilování činnosti subjektů, jež na místě již působí, především členských států;

S.

vzhledem k tomu, že čl. 41 odst. 2 SEU zakazuje vynakládání prostředků z rozpočtu EU na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou, avšak výslovně nevylučuje vynakládání finančních prostředků EU na takové vojenské úkoly, jako jsou mírové operace zaměřené na plnění rozvojových cílů; vzhledem k tomu, že v rámci mechanismu Athena nesou společné náklady členské státy; vzhledem k tomu, že zatímco hlavním cílem rozvojové politiky EU je omezení a v dlouhodobém horizontu vymýcení chudoby, články 209 a 212 SFEU výslovně nevylučují financování budování kapacit v oblasti bezpečnosti; vzhledem k tomu, že ERF a africký mírový projekt jsou jakožto nástroje mimo rozpočet EU významné pro řešení provázaných otázek bezpečnosti a rozvoje; vzhledem k tomu, že ERF vyžaduje, aby plánování programů bylo koncipováno tak, že bude splňovat kritéria oficiální rozvojové pomoci (ODA), která vylučují většinu výdajů souvisejících s bezpečností; vzhledem k tomu, že EU pracuje na možnosti vytvořit další konkrétní nástroje v rámci své iniciativy zaměřené na budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje;

T.

vzhledem k tomu, že hlavními zásadami pro zapojení EU musí být potřeby příslušných zemí a evropské bezpečnostní zájmy;

1.

zdůrazňuje, že k obnovení důvěry a řešení problémů souvisejících s válkami, konflikty, nejistotou, nestabilitou a procesem transformace jsou zapotřebí koordinované vnější akce využívající diplomatických, bezpečnostních a rozvojových nástrojů;

2.

konstatuje, že při moderních mírových operacích stále častěji dochází k nasazování většího počtu misí s pověřením OSN do stejného působiště, kde se setkávají různé subjekty a regionální organizace; zdůrazňuje, že pro úspěch operací je důležité tato složitá partnerství řídit a současně se vyhnout zdvojování práce či misí; vyzývá proto ke zhodnocení a k racionalizaci existujících struktur;

3.

vyzdvihuje význam včasné komunikace a lepších postupů pro konzultace s OSN a AU a rovněž jinými organizacemi, jako jsou NATO a OBSE, v případě krize; poukazuje na potřebu zlepšit sdílení informací včetně informací o plánování, realizaci a rozboru misí; vítá skutečnost, že bylo definitivně dohodnuto a podepsáno správní ujednání EU a OSN o výměně důvěrných informací; uznává význam partnerství mezi Afrikou a EU a politického dialogu mezi EU a AU o míru a bezpečnosti; navrhuje uzavření dohody mezi AU, EU, dalšími klíčovými subjekty a OSN o souboru sdílených cílů v oblasti bezpečnosti a rozvoje v Africe;

4.

s ohledem na rozsah problémů a komplexní zapojení dalších organizací a národů naléhavě vyzývá EU k tomu, aby se zasadila o vhodné rozdělení práce a zaměření na ty oblasti, kde může být nejvíce přínosná; poznamenává, že řada členských států již je do operací v Africe zapojena a že EU by větší podporou těchto operací mohla vytvořit skutečnou přidanou hodnotu;

5.

konstatuje, že při misích OSN a AU je vzhledem k stále složitější bezpečnostní situaci zapotřebí komplexní přístup, v jehož rámci jsou těmi nejdůležitějšími faktory vedle použití vojenských, diplomatických a rozvojových nástrojů také důkladná znalost bezpečnostní situace, výměna zpráv od zpravodajských služeb, informací a moderních technologií, znalost problematiky boje proti terorismu a trestné činnosti v oblastech, v nichž konflikt probíhá nebo právě skončil, nasazení krizových pracovníků, poskytování humanitární pomoci a obnovení politického dialogu, přičemž s poskytnutím toho všeho mohou pomoci evropské země; bere v úvahu práci, kterou v této oblasti již vykonaly konkrétní členské státy a jiné nadnárodní organizace;

6.

zdůrazňuje význam ostatních nástrojů EU v oblasti bezpečnosti, a to zejména misí a operací SBOP; připomíná, že EU zasahuje v Africe s cílem přispět ke stabilizaci zemí zmítaných krizemi, zejména prostřednictvím výcvikových misí; vyzdvihuje úlohu civilních i vojenských misí SBOP, jež spočívá v podpoře reforem bezpečnostního sektoru a v přínosu k mezinárodní strategii krizového řízení;

7.

konstatuje, že klíčem k úspěchu mírové operace je její pociťovaná legitimnost; je toho názoru, že AU by proto měla přispívat svou podporou a vojenskými silami, kdykoli je to možné; konstatuje, že je to rovněž důležité z hlediska cílů dlouhodobé vlastní kontroly AU;

8.

vítá fakt, že nový akční program afrického mírového projektu řeší nedostatky a klade větší důraz na ústupové strategie, lepší sdílení zátěže s africkými zeměmi, lépe zacílenou podporu a kvalitnější rozhodovací postupy;

9.

vítá strategické partnerství OSN a EU pro udržování míru a řešení krizí a jeho priority na období 2015–2018, jak bylo dohodnuto v březnu 2015; bere na vědomí minulé i právě probíhající mise SBOP zaměřené na udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti a všímá si klíčové funkce, kterou v těchto oblastech plní další organizace, včetně panafrických a regionálních organizací, a další země; vyzývá EU, aby i nadále vyvíjela úsilí s cílem usnadnit pomoc členských států; připomíná, že EU se v Africe zapojuje do činností spojených s řešením krizí a zaměřených na udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu s Chartou OSN; bere na vědomí, že na summitu vedoucích představitelů o udržování míru přijalo dne 28. září 2015 závazky pouze 11 z 28 členských států EU, zatímco Čína přislíbila poskytnutí 8 000 mužů coby pohotovostních sil a Kolumbie se zavázala k vyslání 5 000 vojáků; vyzývá členské státy EU, aby významně zvýšily svůj vojenský a policejní přínos k mírovým misím OSN;

10.

zdůrazňuje nutnost rychlé reakce Afriky na krizi a za klíčovou označuje v této otázce úlohu afrických pohotovostních sil; zdůrazňuje významný přínos EU ve formě afrického mírového projektu a financování AU, jež umožňuje posílení schopnosti AU zajišťovat společnou reakci na krizi na africkém kontinentu; vybízí regionální organizace, jako je Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) nebo Jihoafrické společenství pro rozvoj (SADC), aby zvýšily své úsilí v oblasti rychlé reakce Afriky na krize a doplňovaly úsilí AU;

11.

zdůrazňuje však, že je třeba více investovat do předcházení konfliktů, přičemž je nutné zohledňovat takové faktory, jako je politická a náboženská radikalizace, násilí související s volbami, vysídlování obyvatel a změna klimatu;

12.

uznává, že africký mírový projekt má rozhodující význam pro rozvoj třístranného partnerství mezi OSN, EU a AU; je toho názoru, že tento projekt je počátečním bodem pro pevnější partnerství EU a AU a mohl by je dále posílit a že se projevil jako nezbytný nástroj umožňující AU a jejím prostřednictvím také osmi regionálním hospodářským společenstvím plánovat a uskutečňovat jejich operace; považuje za zcela zásadní, aby orgány EU a členské státy na projektu úzce spolupracovaly, má-li být plně využit, a aby AU využívala finanční prostředky účinnějším a transparentnějším způsobem; domnívá se, že spíše než na financování platů příslušníků afrických jednotek by se měl africký mírový projekt soustředit na strukturální podporu; uznává, že se používají další mechanismy financování, je však toho názoru, že s ohledem na konkrétní zaměření projektu na Afriku a jeho jasné cíle má projekt zvláštní význam v souvislosti s mírovými operacemi v Africe; domnívá se, že v rámci strategičtější spolupráce s organizacemi občanské společnosti na míru a bezpečnosti by organizace, které působí v oblasti budování míru v Africe, měly mít příležitost přispívat svými názory; je nadále znepokojen přetrvávajícími problémy souvisejícími s financemi a politickou vůlí afrických zemí; bere na vědomí závěry ze zasedání Rady ze dne 24. září 2012, podle nichž „bude třeba zvážit jiné financování afrického mírového projektu než financování z ERF“;

13.

podotýká, že posílení evropské vojenské spolupráce by zvýšilo účinnost a účelnost zapojení Evropy do mírových misí OSN;

14.

s ohledem na značný význam budování afrických kapacit vítá skutečnost, že v říjnu 2015 úspěšně proběhlo cvičení Amani Africa II, kterého se účastnilo více než 6 000 vojáků, policistů a civilistů, a s potěšením očekává, že africké pohotovostní síly čítající 25 000 osob budou akceschopné co nejdříve v průběhu roku 2016;

15.

vyzývá EU a její členské státy, jakož i další členy mezinárodního společenství, aby pomohly s výcvikem, a to i kázeňským, s vybavením, logistickou a finanční podporou, s vypracováním pravidel účasti a aby povzbudily a podpořily tak africké státy při bezvýhradném plnění jejich pokračujícího závazku k africkým pohotovostním silám; naléhavě vyzývá, aby velvyslanectví členských států a delegace EU aktivněji prosazovaly africké pohotovostní síly u afrických vlád; domnívá se, že oficiální rozvojové pomoci je třeba dát novou podobu v rámci OECD podle taktiky budování míru; domnívá se, že je třeba přezkoumat nařízení o ERF tak, aby bylo umožněno takové plánování, které bude zahrnovat výdaje na mír, bezpečnost a spravedlnost spojené s cíli v oblasti rozvoje;

16.

bere na vědomí význam misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) pro bezpečnost v Africe, zejména výcvikových a podpůrných misí pro africké jednotky, především misí EUTM Mali, EUCAP Sahel Mali a EUCAP Sahel Niger, EUTM Somalia a EUCAP Nestor; bere na vědomí dodatečnou podporu, kterou tyto mise poskytují dalším misím OSN; vyzývá EU, aby posílila kapacity těchto výcvikových misí, zejména tak, že bude možné sledovat vycvičené africké vojáky na místě operací a po jejich návratu zpět;

17.

trvá na tom, že EU ani její členské státy by ve své podpoře mírových operací neměly jednat osamoceně, nýbrž plně zohledňovat přispění dalších mezinárodních subjektů, zlepšovat součinnost s nimi a rychlost reakce a zaměřovat své úsilí na některé prioritní země pod vedením těch členských států, které jsou k tomu nejvhodnější a v této oblasti nejzkušenější; zdůrazňuje význam regionálních hospodářských společenství v rámci bezpečnostní struktury Afriky; poukazuje na úlohu, kterou by mohly hrát delegace EU jakožto zprostředkovatelé koordinace s mezinárodními aktéry;

18.

podporuje celostní přístup EU, který je hlavním nástrojem k využití plného potenciálu činnosti EU v rámci mírových operací a procesu stabilizace, jakož i k uplatnění různých způsobů, jak podpořit rozvoj zemí AU;

19.

trvá na tom, že pomoc při správě hranic by mělo být prioritou pro zapojení EU v Africe; konstatuje, že prostupné hranice jsou jedním z hlavních faktorů rozšíření terorismu v Africe;

20.

vítá společné sdělení o budování kapacit a připojuje se k výzvě Rady k urychlenému splnění tohoto cíle; poukazuje na možnost EU pomoci především prostřednictvím komplexního přístupu zahrnujícího civilní a vojenské prostředky při posilování bezpečnosti v nestabilních zemích a zemích zasažených konflikty a řešit potřeby našich partnerů, zejména vojenských příjemců, a současně trvá na tom, že bezpečnost je nutným předpokladem pro rozvoj; lituje, že Evropská komise ani Rada neseznámila Evropský parlament se svým posouzením právních možností týkajících se podpory budování kapacit; vyzývá oba orgány, aby o této záležitosti včas informovaly Evropský parlament; žádá Evropskou komisi, aby navrhla právní základ v souladu s původními evropskými cíli z roku 2013 uvedenými v iniciativě „Umožnit a posílit“;

21.

zdůrazňuje, že příspěvek právní služby Rady ze dne 7. prosince 2015 s názvem „Budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje – právní otázky“ nabízí možnosti financování vybavení vojenských jednotek v afrických zemích; vyzývá Radu, aby v této diskusi pokračovala;

22.

vítá pozitivní reakce, které Francie obdržela po aktivaci čl. 42 odst. 7; vřele vítá znovuzapojení evropských ozbrojených jednotek v Africe;

23.

konstatuje, že problém často nespočívá v nedostatečném financování, ale ve způsobu, jakým jsou finance vynakládány, a ve využití dalších zdrojů; konstatuje, že doporučení Účetního dvora týkající se finančních prostředků EU nebyla plně provedena; vyzývá k pravidelným přezkumům způsobů, jakými jsou finance od vnitrostátních vlád využívány Evropskou unií a OSN; je toho názoru, že s ohledem na omezenost financí a rozsah problémů je zcela zásadní využívat finanční prostředky účinně; je toho názoru, že nepostradatelnou součástí tohoto procesu je odpovědnost a pomoc při řešení rozsáhlé korupce v Africe; trvá na důkladnějším a transparentnějším hodnocení mírových operací, které EU podporuje; podporuje takové iniciativy, jako je svěřenecký fond Békou, který funguje ve Středoafrické republice a usiluje o sdílení evropských zdrojů, odborných poznatků a kapacit v oblasti rozvoje s cílem překonat roztříštěnost a nedostatečnou účinnost mezinárodní činnosti v rámci obnovy země; vyzývá k systematičtějšímu společnému plánování, pokud jde o využívání jednotlivých nástrojů EU;

24.

bere na vědomí hodnotící zprávu OSN ze dne 15. května 2015 o úsilí o prosazování práva a nápravu sexuálního vykořisťování a zneužívání ze strany zaměstnanců Organizace spojených národů a přidružených pracovníků během mírových operací (UN Evaluation Report on Enforcement and Remedial Assistance Efforts for Sexual Exploitation and Abuse by the United Nations and Related Personnel in Peacekeeping Operations); domnívá se, že AU, OSN, EU a její členské státy by měly pečlivě bdít nad těmito trestními věcmi, a naléhavě vyzývá k přísnějším disciplinárním a soudním řízením a k maximálnímu úsilí o zabránění trestným činům tohoto druhu; mimoto doporučuje, aby personál mírových operací byl náležitě vycvičen a vyškolen, a domnívá se, že zařazení žen mezi pracovníky misí, jakož i poradců pro genderové otázky by pomohlo překonat mylné představy o jiných kulturách a snížit výskyt sexuálního násilí;

25.

vyzývá ke společnému úsilí EU a OSN o budování kapacit; je toho názoru, že současný program financování je neudržitelný a že podmínky musí být navázány na africký mírový projekt, což by AU vybídlo ke zvýšení vlastních příspěvků k mírovým operacím;

26.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedkyni Komise AU, předsedovi Panafrického parlamentu, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi Parlamentního shromáždění NATO.

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/40

—

s ohledem na sdělení Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 15. července 2014 nazvané „Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce“ (COM(2014)0472),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce (COM(2016)0032),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 28. října 2009 nazvané „Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě“ (COM(2009)0591),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 31. ledna 2013 o „nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží“ (COM(2013)0037),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 19. února 2008 o (1)„Šetření a náprava zneužívání síly, kterého se dopouštějí velké supermarkety působící v Evropské unii“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech pro zemědělce: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (2),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2012 o nerovnováze v potravinovém řetězci (3),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 12. listopadu 2013 k zelené knize Komise o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v dodavatelském řetězci v oblasti potravinářského a nepotravinářského zboží,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sektor velkých maloobchodních řetězců – trendy a dopady na zemědělce a spotřebitele (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU (5), především na jeho bod 104,

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2010, kterým se zřizuje fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu (7),

—

s ohledem na studii s názvem „Sledování provádění zásad osvědčených postupů ve vertikálních vztazích v rámci potravinového řetězce“, kterou vypracovala společnost Areté srl pro Evropskou komisi (leden 2016),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro všechny zúčastněné strany (8),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (9),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (10),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (11),

—

s ohledem na šetření orgánu Spojeného království Groceries Code Adjudicator v podniku Tesco PLC ze dne 26. ledna 2016,

—

s ohledem na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (12),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o smluvní vztahy v odvětví mléka a mléčných výrobků (13),

—

s ohledem na zprávu o pokroku ve věci Iniciativy dodavatelského řetězce z července 2015,

—

s ohledem na zprávu organizace Consumers International z roku 2012 s názvem „The relationship between supermarkets and suppliers: what are the implications for consumers?“ (Vztahy mezi supermarkety a dodavateli: jaké jsou dopady na spotřebitele?),

—

s ohledem na univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA) vytvořený FAO,

—

s ohledem na mimořádně kritickou situaci zemědělců a zemědělských družstev, zejména v odvětví mléčných výrobků, vepřového masa, hovězího masa, ovoce, zeleniny a obilovin,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0173/2016),

A.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky jsou závažným problémem, který se vyskytuje v mnoha odvětvích hospodářství; vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě ze dne 29. ledna 2016 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce (COM(2016)0032) potvrzuje, že tyto praktiky se mohou vyskytnout v kterékoliv fázi potravinářského dodavatelského řetězce; vzhledem k tomu, že problém je zvláště patrný v potravinářském dodavatelském řetězci, přičemž nekalé obchodní praktiky mají nepříznivé účinky na nejslabší článek v řetězci; vzhledem k tomu, že existenci tohoto problému potvrzují všechny subjekty v potravinářském dodavatelském řetězci a rovněž mnoho vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, a že Komise, Parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor již na problém nekalých obchodních praktik mnohokrát poukazovaly;

B.

vzhledem k tomu, že „nekalost“ potravinářském dodavatelském řetězci lze stěží považovat za porušení platných právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, jelikož stávající nástroje jsou účinné pouze ve vztahu k některým formám protisoutěžního jednání;

C.

vzhledem k velikosti a strategickému významu potravinářského dodavatelského řetězce pro Evropskou unii; vzhledem k tomu, že tento řetězec zaměstnává více než 47 milionů osob v Evropské unii a na úrovni EU představuje přibližně 7 % hrubé přidané hodnoty, přičemž celková hodnota trhu produktů spojených s maloobchodním prodejem potravin v Unii se odhaduje na 1,05 miliard EUR; vzhledem k tomu, že odvětví maloobchodních služeb vytváří 4,3 % HDP Evropské unie a působí v něm 17 % malých a středních podniků EU (14); vzhledem k tomu, že 99,1 % podniků v potravinářském a nápojovém odvětví jsou malé a střední podniky a mikropodniky;

D.

vzhledem k tomu, že jednotný trh přinesl subjektům v rámci potravinářského dodavatelského řetězce značné výhody a že obchod s potravinářským zbožím má stále častěji přeshraniční rozměr a také značný význam pro fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že přeshraniční obchod mezi členskými státy Evropské unie představuje 20 % celkové produkce potravin a nápojů v EU; vzhledem k tomu, že 70 % z celkového vývozu potravin z členských států je určeno do jiných členských států Evropské unie;

E.

vzhledem k tomu, že důležité změny ve struktuře potravinářského dodavatelského řetězce na úrovni mezi podniky (business-to-business (B2B)), ke kterým v posledních letech dochází, spočívají ve vysoké míře koncentrace a vertikální přeshraniční integraci subjektů činných ve výrobě, především ve zpracovávání a maloobchodě, ale i v činnostech předcházejících výrobě;

F.

vzhledem k tomu, že subjekty zapojené do potravinářského dodavatelského řetězce ohlásily nekalé obchodní praktiky zahrnující zejména:

G.

vzhledem k tomu, že zahájenou zemědělskou výrobu je nemožné zastavit a že její produkty podléhají zkáze, jsou zemědělci nekalými obchodními praktikami v potravinářském dodavatelském řetězci obzvláště zranitelní;

H.

vzhledem k tomu, že výrobci jsou někdy proděleční v důsledku jednání s dalšími účastníky potravinářského dodavatelského řetězce, jež je staví do nevýhodné pozice, například při výprodejích a snižování cen v supermarketech;

I.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky se objevují v případě nerovnosti ve vztazích mezi smluvními stranami v rámci potravinářského dodavatelského řetězce a v důsledku různých vyjednávacích pozic v obchodních vztazích, které jsou výsledkem rostoucí koncentrace tržní síly mezi malým počtem nadnárodních skupin, a vzhledem k tomu, že tyto rozdíly mají tendenci poškodit malé a střední výrobce;

J.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou mít škodlivé důsledky pro jednotlivé subjekty potravinářského dodavatelského řetězce, zejména v případě zemědělců a malých a středních podniků, což zase může mít dopad na celé hospodářství EU a na konečné spotřebitele, neboť se tak omezuje jejich výběr a přístup k novému a inovativnímu zboží; vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou mít dopad na vyjednávání o cenách mezi podniky, odrazovat od přeshraničního obchodu v EU a narušovat řádné fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že důsledky nekalých praktik se mohou projevit v omezení investic a inovací podniků, a to i v oblasti ochrany životního prostředí, pracovních podmínek nebo zajišťování dobrých životních podmínek zvířat, a to v souvislosti se snížením příjmů a nedostatkem jistoty, nebo mohou vést k tomu, že podniky svou výrobní, zpracovatelskou či obchodní činnost zcela ukončí;

K.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky představují překážku pro rozvoj a hladké fungování vnitřního trhu a představují závažné narušení řádného fungování trhu;

L.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky mohou vést k nadměrným nákladům nebo nižším než očekávaným příjmům pro podniky se slabší vyjednávací silou, k nadprodukci a plýtvání potravinami;

M.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé mohou v důsledku nekalých obchodních praktik přijít o rozmanitou nabídku produktů, kulturní dědictví a maloobchodní prodejny;

N.

vzhledem k tomu, že nekalé praktiky ohrožují zejména malé a střední podniky a mikropodniky, které tvoří více než 90 % evropského hospodářství, a že tyto subjekty rovněž ve větší míře pociťují důsledky nekalých praktik, které negativně ovlivňují jejich schopnost udržet se na trhu, nově investovat do produktů a technologií, inovovat a rozvíjet svou činnost, a to i v přeshraničním rozměru na vnitřním trhu; vzhledem k tomu, že malé a střední podniky se obávají kvůli riziku nekalých obchodních praktik, které mohou být vůči nim uplatněny, zapojit do obchodních vztahů;

O.

vzhledem k tomu, k nekalým obchodním praktikám nedochází pouze v rámci potravinářského řetězce, ale stejně často v nepotravinářském řetězci, jako je oděvní průmysl nebo automobilový průmysl;

P.

vzhledem k tomu, že mnoho členských států učinilo opatření zaměřená na potírání nekalých obchodník praktik pomocí různých metod, kdy v některých případech uplatňují dobrovolné a samoregulační mechanismy, v jiných zavádějí příslušné vnitrostátní regulace; vzhledem k tomu, že to vedlo k vysokému stupni divergence a diverzifikace mezi zeměmi z hlediska úrovně, povahy a formy právní ochrany; vzhledem k tomu, že některé země nepodnikly v této oblasti žádné kroky;

Q.

vzhledem k tomu, že některé členské státy, které se původně rozhodly bojovat proti nekalým obchodním praktikám prostřednictvím dobrovolných režimů, se následně rozhodly řešit tyto praktiky prostřednictvím právních předpisů;

R.

vzhledem k tomu, že otázka nekalých praktik je částečně spojena s právem hospodářské soutěže;

S.

vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže by měly spotřebitelům umožnit využívat širokou škálu kvalitních výrobků za konkurenceschopné ceny a zároveň zajistit, aby měly společnosti motivaci k investicím a inovacím tím, že se jim poskytne spravedlivá šance propagovat výhody svých výrobků, aniž by byly v důsledku nekalých obchodních praktik nepřiměřeně vytlačovány z trhu;

T.

vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy pro hospodářskou soutěž musí konečnému spotřebiteli umožnit nakupovat zboží za konkurenceschopné ceny, ale musí také zajistit volnou a spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a povzbuzovat je tak k inovacím;

U.

vzhledem k tzv. „faktoru strachu“, který způsobuje, že slabší strana není schopna fakticky využít svých práv a není ochotna vznést námitku proti uplatňování nekalých praktik silnější strany v obavách, že jejich vzájemné obchodní vztahy se naruší;

V.

vzhledem k tomu, že výkonnost potravinářského dodavatelského řetězce ovlivňuje každodenní život občanů EU, neboť přibližně 14 % výdajů domácností se týká potravin;

W.

vzhledem k tomu, že v potravinářském dodavatelském řetězci působí mnoho subjektů včetně zpracovatelů, maloobchodníků, zprostředkovatelů a výrobců a k nekalým obchodním praktikám může docházet na různých úrovních řetězce;

X.

vzhledem k tomu, že pokud získají malí dodavatelé právo obracet se na soud, kvůli „faktoru strachu“ nebudou schopni tohoto práva fakticky využívat a že jejich zájmům lépe poslouží jiné, levné a dostupné mechanismy, jako je mediace prostřednictvím nezávislého rozhodce;

Y.

vzhledem k tomu, že iniciativa dodavatelského řetězce je velmi omezená – například neexistují žádné sankce za nedodržení a neexistuje možnost podání důvěrných stížností – a nemůže být tedy použita jako účinný nástroj v boji proti nekalým obchodním praktikám;

1.

oceňuje dosavadní kroky Komise zaměřené na boj proti nekalým obchodním praktikám, které směřují k dosažení větší rovnováhy na trhu a vyřešení současné roztříštěné situace vyplývající z rozdílných vnitrostátních přístupů k řešení nekalých obchodních praktik v EU; zdůrazňuje však, že tyto kroky nejsou pro potření nekalých obchodních praktik dostatečné; vítá výše uvedenou zprávu Komise ze dne 29. ledna 2016 i dlouho očekávanou doprovodnou studii o sledování provádění zásad správné praxe ve vertikálních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce, nicméně si všímá, že její závěry nepřipravují půdu pro vytvoření unijního rámce pro boj proti nekalým obchodním praktikám na úrovni EU;

2.

vítá opatření přijatá v rámci fóra na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinářského dodavatelského řetězce a ustavení platformy odborníků pro smluvní praxi mezi podniky, která vypracovala seznam, popis a hodnocení obchodních praktik, které je nutné považovat za evidentně nespravedlivé;

3.

bere na vědomí zahájení a rozvoj iniciativy dodavatelských řetězců (SCI), která hraje důležitou roli při prosazování změny kultury a zvyšování etických standardů v obchodním prostředí a v jejímž rámci byl sjednán soubor zásad správné praxe ve vertikálních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce a dobrovolný rámec uplatňování těchto postupů, do něhož, ačkoliv funguje teprve druhý rok, se již zapojilo více než tisíc zejména malých a středních podniků z celé EU; oceňuje dosud dosažený pokrok, ale domnívá se, že ačkoli by snahy o prosazování spravedlivých obchodních postupů v potravinářském dodavatelském řetězci měly mít reálný dopad, nelze je považovat za dostatečné k vyřešení problému nekalých obchodních praktik v potravinářském dodavatelském řetězci; zdůrazňuje, že jak bylo shledáno nedávné zprávě Komise a externím hodnocení, je efektivita SCI narušována velkou řadou nedostatků, jako jsou chyby v oblasti řízení, malá transparentnost a absence donucovacích opatření a sankcí, nedostatek účinných prostředků odrazujících od uplatňování nekalých obchodních praktik a neumožnění individuálních anonymních stížností ze strany potenciálních obětí nekalých obchodních praktik nebo šetření z vlastního podnětu ze strany nezávislého subjektu, což následně vede k nedostatečnému zastoupení MSP, a zejména zemědělců, kteří se mohou domnívat, že SCI je pro tyto účely nepřiměřeným řešením; doporučuje, aby se podobné iniciativy dodavatelských řetězců zaváděly i v dalších nepotravinářských odvětvích;

4.

lituje nicméně, že některé z možností řešení sporů, které podporuje iniciativa SCI, nebyly dosud použity v praxi, což znamená, že posouzení jejich účinnosti se zakládá spíše na teoretických úvahách; je znepokojen tím, že za účelem posouzení úlohy iniciativy SCI v boji proti nekalým obchodním praktikám nebyl přezkoumán žádný konkrétní případ a že nebyla provedena podrobnější analýza, pokud jde o shromažďování údajů týkajících se obdržených a vyřešených stížností; je přesvědčen, že neprovedení takového hloubkového posouzení ohrožuje celkové posouzení iniciativy; je zklamán prohlášením uvedeným ve výše uvedené studii, v níž společnost Areté posuzovala efektivitu SCI, totiž, že „se výsledky zdají být velmi skromné v porovnání se skutečným nebo vnímaným rozsahem a závažností problematiky nekalých obchodních praktik“;

5.

bere na vědomí vytvoření vnitrostátních platforem SCI sdružujících organizace a podniky z potravinářského dodavatelského řetězce, které podporují dialog mezi stranami, prosazují zavádění a výměnu spravedlivých obchodních praktik a usilují o odstranění těch nekalých, ale má pochybnost o jejich skutečné účinnosti; zdůrazňuje však, že některé vnitrostátní platformy tyto cíle nesplnily a že zemědělci například ve Finsku platformu opustili; hodlá podporovat a podněcovat členské státy, aby se za využití vhodných nástrojů věnovaly všem stížnostem nebo neshodám, které tyto vnitrostátní platformy oznámí;

6.

zastává názor, že zásady správné praxe a seznam příkladů řádných postupů a nekalých praktik ve vertikálních obchodních vztazích v rámci potravinářského dodavatelského řetězce by měly být rozšířeny a účinným způsobem prosazovány;

7.

vítá studii Komise, která probíhá v současnosti a týká se možností výběru a inovací v odvětví maloobchodu; věří, že tato studie by mohla mít klíčový význam pro objasnění toho, jak se vyvíjí výběr a inovace na úrovni celého trhu a co je jejich hybnou silou;

8.

oceňuje rozvoj alternativních a neformálních mechanismů řešení sporů i nápravných opatření, zejména prostřednictvím mediace nebo smírčího řízení;

9.

konstatuje, že pokud v potravinářském dodavatelském řetězci probíhají nekalé obchodní praktiky, odporuje to základním právním zásadám;

10.

odsuzuje postupy, kdy je zneužívána nerovnováha sil hospodářských subjektů a které mají dopad na skutečnou svobodu při uzavírání smluv;

11.

zdůrazňuje, že nekalé obchodní praktiky, jsou-li uplatňovány stranami v silnější vyjednávací pozici, mají negativní dopad na celý potravinářský dodavatelský řetězec, a to i na zaměstnanost, což vede k omezení spotřebitelského výběru, kvality, pestrosti a inovativnosti dostupných produktů; zdůrazňuje, že nekalé obchodní praktiky mohou omezovat obchodní konkurenceschopnost a investice a nutit společnosti k úsporným opatřením na úkor mezd, pracovních podmínek či surovin;

12.

opětovně zdůrazňuje, že klíčové pro správné fungování potravinářského dodavatelského řetězce a pro zaručení dodávek potravin jsou svobodná a spravedlivá hospodářská soutěž, vyrovnané vztahy mezi všemi aktéry, svobodné uzavírání smluv a přísné a účinné uplatňování příslušných právních předpisů, což umožní chránit všechny ekonomické aktéry v potravinářském řetězci bez ohledu na jejich zeměpisnou polohu;

13.

poukazuje na to, že je třeba vybudovat vzájemnou důvěru mezi partnery v dodavatelském řetězci na základě zásady smluvní svobody a vzájemně výhodného vztahu; zdůrazňuje společenskou odpovědnost větší smluvní strany omezit při jednání svou výhodu a pracovat se slabší stranou na řešení, které je pozitivní pro obě strany;

14.

vítá, že Komise uznala ve své Zelené knize ze dne 31. ledna 2013, že tam, kde dochází k očividné nerovnosti mezi stranami, neexistuje smluvní svoboda;

15.

uznává, že nekalé obchodní praktiky jsou v prvé řadě výsledkem nerovností v příjmech a vyjednávací síle v potravinářském dodavatelském řetězci, a zdůrazňuje, že se tyto nerovnosti musí neprodleně řešit, aby se situace zemědělců v potravinářském průmyslu zlepšila; poukazuje na to, že velcí maloobchodní prodejci – s cílem stimulovat prodej jiného zboží – prodávají základní zemědělské potraviny, jako jsou mléčné výrobky, ovoce a zelenina, za nižší cenu, než jsou výrobní náklady, a závažným způsobem tak tyto produkty zneužívají, což ohrožuje dlouhodobou udržitelnost jejich produkce v EU; vítá úsilí o pomoc zemědělcům k tomu, aby měli v hospodářské soutěži postavení odpovídající hodnotě jejich produktů, jako je například Tierwohl Initiative v Německu;

16.

poukazuje na to, že nekalé obchodní praktiky mají závažné negativní důsledky pro zemědělce, mezi něž patří nižší zisky, vyšší náklady, než předpokládají, nadprodukce potravin, plýtvání potravinami a obtíže při finančním plánování; zdůrazňuje, že tyto negativní dopady v konečném důsledku omezují možnosti výběru pro spotřebitele;

17.

pozastavuje se nad neochvějnou podporou, kterou Komise ve své zprávě vyjadřuje navzdory jejím omezením iniciativě SCI; znovu poukazuje na neochotu zemědělců k účasti z důvodu nízké důvěry, omezené možnosti podávat stížnosti anonymně, neexistence zákonných pravomocí, nemožnosti uplatňovat smysluplné sankce, absence účelných mechanismů boje proti zdokumentovaným nekalým obchodním praktikám a problémů spojených s nevyvážeností donucovacích mechanismů, jež nejsou dostatečně zohledňovány; lituje, že Komise není ochotná zajistit anonymitu a přiměřené sankce;

18.

domnívá se, že iniciativu SCI a další dobrovolné systémy členských států a Unie (kodexy osvědčených postupů, dobrovolné mechanismy řešení sporů) je třeba dále rozvíjet a prosazovat jako doplněk k efektivním a pevným mechanismům vymáhání práva na úrovni členských států, přičemž je třeba zajistit, aby bylo možno podávat stížnosti anonymně, a stanovit odrazující sankce a koordinaci na úrovni EU; vyzývá výrobní i obchodní podniky včetně organizací zemědělců k účasti na těchto iniciativách; domnívá se, že tyto iniciativy by měly být k dispozici všem dodavatelům, kteří se neobávají o svou anonymitu, a mohou se z něj vyvinout užitečné platformy pro vzdělávání a sdílení osvědčených postupů; konstatuje, že Komise ve své nedávné zprávě uvádí, že je třeba zlepšit iniciativu SCI a zejména vzít v úvahu důvěrné stížnosti a udělit nezávislým subjektům vyšetřovací a sankční pravomoci;

19.

žádá Komisi, aby přijala opatření k zajištění účinných donucovacích mechanismů, jako je například vytvoření a koordinace sítě vnitrostátních orgánů, které budou vzájemně uznávány na úrovni EU; poukazuje v této souvislosti na orgán Spojeného království Groceries Code Adjudicator, který by mohl být brán jako možný vzor pro řešení situace na úrovni EU s cílem vytvořit skutečně odrazující prostředek proti nekalým obchodním praktikám a pomoci eliminovat faktor strachu;

20.

vítá nedávný krok iniciativy SCI, která malým a středním podnikům a mikropodnikům umožňuje připojit se k ní v rámci zjednodušeného postupu; všímá si, že počet registrovaných malých a středních podniků se zvýšil; zdůrazňuje však, že SCI musí být ještě více posílena řadou opatření, která Komise určila ve své zprávě ze dne 29. ledna 2016, a že Komise by měla v této souvislosti sledovat pokrok, pokud jde o:

21.

bere na vědomí zjištění Komise, že se zástupci zemědělců rozhodli nevstupovat do iniciativy SCI, protože podle jejich názoru není zajištěna dostatečná důvěrnost stěžovatelů, neexistují statutární pravomoci pro nezávislé vyšetřování, smysluplné sankce ani mechanismy pro boj proti zdokumentovaným nekalým obchodním praktikám a řádně se nepřihlédlo k jejich obavám ohledně nevyvážené povahy donucovacích mechanismů; je přesvědčen, že účast zemědělců je zásadní a že jejich nižší účast není důsledkem nedostatku povědomí, ale spíše nedostatku důvěry v současné postupy a řízení iniciativy SCI; navrhuje proto, že zlepšení fungování SCI mimo jiné prostřednictvím nezávislého řízení, zajištění diskrétnosti a anonymity a vytvoření účinného donucovacího a odrazujícího mechanismu, by mohlo být prvním krokem pro zvýšení zájmu, podpory a tím i účasti zemědělců;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadňovaly producentům vstup do organizací producentů a sdružení organizací producentů s cílem zvýšit svou vyjednávací pozici a postavení v potravinářském dodavatelském řetězci, a aby je ve vstupu do těchto organizací podporovaly;

23.

je si nicméně vědom toho, že dobrovolné systémy a samoregulace podpořené nezávislými a účinnými donucovacími mechanismy mohou nabídnout nákladově efektivní způsob zajištění etického chování na trhu, řešení sporů a ukončení nekalých obchodních praktik; zdůrazňuje ovšem, že takové systémy přinášely dosud jen omezené výsledky, a to kvůli tomu, že nezahrnují donucovací mechanismy, zemědělci v nich jsou zastoupeni v nedostatečné míře, chybí v nich struktury nestranného řízení, mezi dotčenými stranami dochází ke střetům zájmů, jejich mechanismy pro urovnávání sporů nejsou schopny zohledňovat faktor strachu na straně dodavatele, a také proto, že tyto systémy nejsou uplatňovány pro celý dodavatelský řetězec; vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy;

24.

konstatuje, že již existují právní předpisy EU pro boj proti nekalým obchodním praktikám vůči spotřebitelům (směrnice 2005/29/ES), ale poukazuje na to, že neexistuje žádný právní předpis EU pro boj proti nekalým praktikám mezi různými účastníky zemědělsko-potravinářského řetězce;

25.

poukazuje na to, že seriózní analýza nekalých obchodních praktik musí vycházet z nového ekonomického paradigmatu, které se objevilo v posledních několika letech, tj. paradigmatu maloobchodního prodeje ve velkém, v němž se přístup k odbytu stal předmětem tvrdé konkurence pod kontrolou supermarketů; poukazuje na to, že podle zjištění některých orgánů pro hospodářskou soutěž dochází k převodu nadměrného rizika na dodavatele, což může oslabit jejich konkurenceschopnost; poukazuje na to, že tyto orgány rovněž dospěly k závěru, že vlastní značky přináší prvek horizontální hospodářské soutěže vůči průmyslovým značkám, kterému nebyla dosud věnována dostatečná pozornost;

26.

zdůrazňuje, že boj proti nekalým obchodním praktikám je krokem k zajištění řádného fungování vnitřního trhu a podmínkou rozvoje přeshraniční obchodní výměny v EU a s třetími zeměmi; poukazuje na to, že kvůli roztříštěnosti trhů a rozdílům mezi vnitrostátními právními předpisy o nekalých obchodních praktikách jsou dodavatelé vystaveni řadě různých tržních podmínek a že tato situace může vést ke spekulativnímu výběru jurisdikce, což zase může způsobit regulační nejistotu;

27.

žádá Komisi a členské státy, aby plně a důsledně uplatňovaly právo hospodářské soutěže, pravidla o nekalého hospodářské soutěži a antimonopolní pravidla, a zejména aby tvrdě postihovaly zneužívání dominantního postavení v potravinářském dodavatelském řetězci;

28.

domnívá se, že je nezbytné zajistit, aby právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže zohledňovaly specifika zemědělství a byly ku prospěchu producentů a spotřebitelů, kteří hrají významnou roli v dodavatelském řetězci; je přesvědčen, že právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže musí vytvářet podmínky pro efektivnější trh, který umožní spotřebitelům těžit z široké nabídky kvalitních výrobků za konkurenční ceny a současně zajistí, aby byli prvovýrobci motivováni k investicím a inovacím, aniž by byli vytlačováni z trhu v důsledku nekalých obchodních praktik;

29.

konstatuje, že výroba a prodej zboží pod privátní značkou sice může přinášet spotřebitelům větší hodnotu, možnost výběru a produkty vzešlé ze „spravedlivého obchodu“, ale ve střednědobém a dlouhodobém horizontu představuje strategický problém, jelikož zavádí do hospodářské soutěže horizontální rozměr vůči průmyslovým značkám, na který nebylo nikdy předtím třeba brát zřetel a v důsledku něhož může docházet k nekalým a hospodářskou soutěž narušujícím praktikám na straně maloobchodníků, neboť se stávají současně zákazníky a konkurenty; upozorňuje na existenci „prahu rizika“, po jehož překročení by se mohly pozitivní účinky pronikání vlastních značek na trh v dané kategorii výrobku změnit na negativní a mohly by být brzdou inovativního úsilí mnoha podniků; trvá proto na tom, že otázka privátních značek vyžaduje zvláštní pozornost ze strany Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž, a to zejména s ohledem na nutnost řešit potenciální dlouhodobé důsledky pro dodavatelský řetězec a postavení zemědělců v rámci tohoto řetězce při zohlednění toho, že spotřebitelské návyky se v jednotlivých členských státech liší;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby plně a důsledně prosazovaly směrnici 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, tak aby podniky platily věřitelům do 60 dnů, jinak aby byly povinny platit věřitelům úroky a přiměřené náklady spojené s vymáháním;

31.

vyzývá Komisi, aby předložila návrh nebo návrhy jednotného rámce EU, který bude definovat obecné zásady a bude brát ohled na vnitrostátní okolnosti a osvědčené postupy v boji proti nekalým obchodním praktikám v rámci celého potravinářského dodavatelského řetězce, s cílem zaručit spravedlivé konkurenční prostředí napříč všemi členskými státy, jež umožní, aby trhy fungovaly tak, jak mají, a aby byly zachovány spravedlivé a transparentní vztahy mezi výrobci, dodavateli a distributory;

32.

je pevně přesvědčen, že při předkládání návrhu unijního rámce je třeba zohlednit definici nekalých obchodních praktik, kterou vypracovala Komise a příslušné zainteresované subjekty v dokumentu „Vertikální vztahy v potravinářském dodavatelském řetězci: zásady správné praxe“ z 29. listopadu 2011 (15), a otevřený seznam nekalých obchodních praktik;

33.

kromě toho doporučuje, aby byl do všech budoucích legislativních iniciativ v této oblasti začleněn princip anonymity a důvěrnosti;

34.

domnívá se, že členské státy by měly, pokud tak ještě neučinily, zřídit nebo jmenovat státní agentury či subjekty zabývající se těmito záležitostmi, které budou mít jakožto rozhodčí orgán na vnitrostátní úrovni odpovědnost za provádění opatření v boji proti nekalým praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci; domnívá se, že takové státní agentury mohou dodržování předpisů zajišťovat např. na základě toho, že budou mít pravomoc zahajovat a vést šetření z vlastní iniciativy, nebo na základě neformálních informací a stížností přijímaných na základě zachování důvěrnosti (což by umožnilo eliminovat „faktor strachu“), a mohou rovněž působit jako zprostředkovatelé mezi zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že má-li se zajistit sdílení relevantních informací, zejména pokud jde o správnou praxi, a odborných poznatků ohledně nových typů nekalých obchodních praktik, je třeba, aby byly mezi sebou vnitrostátní orgány vzájemně uznávány a aby spolu účinně spolupracovaly na úrovni EU, a to za plného dodržování zásady subsidiarity;

35.

vyzývá Komisi, členské státy a další příslušné zúčastněné strany, aby v návaznosti na zprávu Komise usnadnily začlenění organizací zemědělců, včetně organizací producentů a jejich sdružení, do vnitrostátních donucovacích orgánů příslušných pro potravinářský dodavatelský řetězec, v první řadě zajištěním anonymity stížností a účinného mechanismu sankcí;

36.

je přesvědčen, že nekalé obchodní praktiky lze omezit pouze, bude-li existovat rámcová právní úprava na úrovni EU, která evropským zemědělcům a spotřebitelům poskytne možnost využívat spravedlivých podmínek při prodeji a nákupu;

37.

upozorňuje na to, že evropská rámcová právní úprava však nesmí vést k nižší míře ochrany v zemích, které již přijaly vlastní předpisy k boji proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky;

38.

vyzývá členské státy, v nichž nefunguje příslušný donucovací orgán, aby zvážily zřízení takového orgánu a přidělily mu pravomoci, pokud jde o sledování a prosazování opatření nutných k boji proti nekalým obchodním praktikám;

39.

zdůrazňuje, že donucovací orgány by měly mít k dispozici řadu různých donucovacích opatření a sankcí, aby mohly v závislosti na závažnosti případů pružně reagovat; domnívá se, že tyto opatření a sankce by měly mít odrazující efekt a jejich smyslem by mělo být změnit chování;

40.

připomíná, že všechny členské státy již mají regulační rámce, které se zabývají nekalými obchodními praktikami; bere na vědomí současná regulační opatření přijatá některými členskými státy, která spočívají v zavedení právních předpisů doplňujících vnitrostátní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, v rozšíření oblasti působnosti směrnice týkající se nekalých obchodních praktik také na vztahy mezi podniky a v ustavení nezávislých orgánů prosazování práva; poukazuje však na to, že různé přístupy přijaté příslušnými členskými státy v tomto ohledu vedly k tomu, že ochrana proti nekalým obchodním praktikám má různou intenzitu a podoby;

41.

poukazuje na to, že při přijímání opatření v boji proti nekalým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci je nutno náležitě přihlížet ke specifickým rysům jednotlivých trhů, právním požadavkům, které jsou v nich uplatňovány, k odlišné situaci a odlišnému přístupu v jednotlivých členských státech a k míře konsolidace nebo fragmentace trhů a k dalším významným faktorům, a to při současném využití opatření, která již byla v některých členských státech přijata a která prokazují svou účinnosti; domnívá se, že v rámci regulační iniciativy je nutné stanovit poměrně značnou svobodu při výběru prostředku v závislosti na charakteru trhu, aby se předešlo přijímání univerzálních řešení, a že je třeba zachovat obecnou zásadu účinnějšího prosazování právních předpisů na základě zapojení příslušných orgánů veřejné správy spolu s koncepcí soukromého dohledu nad dodržováním pravidel, čímž se rovněž přispěje ke zlepšení stávající roztříštěné a omezené spolupráce jednotlivých vnitrostátních donucovacích orgánů a k řešení přeshraničních problémů týkajících se nekalých obchodních praktik;

42.

poukazuje na to, že stávající roztříštěná a omezená spolupráce jednotlivých vnitrostátních donucovacích orgánů k řešení přeshraničních problémů týkajících se nekalých obchodních praktik nestačí;

43.

vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost a dopad regulačních a neregulačních opatření, a to s náležitým zřetelem ke všem možným důsledkům pro různé zainteresované subjekty a spotřebitele, a také účinnost a dopad kombinace politik, na niž poukázali respondenti ve výše uvedené studii společnosti Areté a která spočívá v kombinaci dobrovolných iniciativ a státem řízeného vymáhání dodržování předpisů (33 % z celkových odpovědí) a konkrétní legislativy na úrovni EU (32 %);

44.

je přesvědčen, že mají-li se vyřešit problémy vyplývající z nerovnováhy v potravinovém dodavatelském řetězci, včetně nekalých obchodních praktik, je velmi důležité zvyšovat povědomí spotřebitelů o zemědělských produktech; vyzývá všechny subjekty zapojené do řízení potravinářského dodavatelského řetězce, aby zvýšily transparentnost celého potravinářského dodavatelského řetězce a zlepšily informovanost spotřebitelů vhodnějším označováním výrobků a lepšími systémy certifikace, aby měli spotřebitelé možnost činit plně informovaná rozhodnutí o dostupných produktech a podle toho jednat;

45.

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy podporovala iniciativy, jejichž prostřednictvím mohou být spotřebitelé upozorňováni na rizika cenového dumpingu u prvovýrobců, a důrazně podporuje kampaně zaměřené na zvyšování povědomí pro tyto účely ve školách a vzdělávacích zařízeních;

46.

konstatuje, že od roku 2009 přijal pět usnesení, která se týkala problémů v maloobchodním řetězci v EU, včetně tří usnesení konkrétně věnovaných nevyváženosti a nekalým praktikám v rámci potravinářského dodavatelského řetězce; dále konstatuje, že ve stejném období vydala Komise tři sdělení a zelenou knihu a zadala vypracování dvou závěrečných zpráv na podobná témata; proto prohlašuje, že další analýzy situace v potravinářském dodavatelském řetězci by spíše dále zdržely přijetí opatření na pomoc zemědělcům v boji proti nekalým obchodním praktikám, kterou naléhavě potřebují;

47.

naléhavě vyzývá všechny strany potravinářského dodavatelského řetězce, aby uvažovaly o standardních smlouvách a také o smlouvách nové generace, kde jsou rizika a výhody rozděleny;

48.

uznává, že prostřednictvím reformy společné zemědělské politiky (SZP) a nové organizace jednotného trhu byla zavedena řada opatření, jejichž cílem je vyvážit vyjednávací sílu zemědělců, maloobchodníků, velkoobchodníků a MSP v potravinářském dodavatelském řetězci, a to zejména podporou zavedení a rozšíření organizací producentů; zdůrazňuje význam spolupráce na straně dodavatelů;

49.

konstatuje, že nařízení (EU) č. 1308/2013, které vytvoření organizací producentů upravuje, je podpořeno finančními pobídkami v rámci druhého pilíře SZP; poukazuje na to, že tento právní rámec rozšiřuje kolektivní vyjednávání (v některých odvětvích) a smluv o dodávkách (ve všech odvětvích) na organizace producentů, jejich sdružení a mezioborové organizace a rovněž zavádí přechodné výjimky z některých pravidel hospodářské soutěže v obdobích vyznačujících se závažnou nerovnováhou na trhu, na základě záruk;

50.

naléhavě vyzývá Komisi, aby důrazně podporovala tento přístup s cílem zvýšit vyjednávací sílu prvovýrobců a motivovat je k členství v organizacích producentů a jejich sdruženích; poukazuje zejména na znevýhodněné postavení malých a rodinných zemědělských podniků, které mají potenciál vytvářet pracovní místa a podporovat zaměstnanost v izolovaných, odlehlých a horských regionech;

51.

domnívá se, že vedle posílení a zakládání organizací producentů musí být zvýšena vyjednávací síla zemědělců v potravinářském řetězci, zejména tím, že získají právo na kolektivní vyjednávání svých smluv;

52.

vyzývá k vyšší transparentnosti a větší informovanosti v dodavatelském řetězci a k posílení subjektů a nástrojů pro informování o trhu, jako jsou evropský nástroj pro sledování cen potravin a středisko pro sledování trhu s mlékem, aby bylo možné zemědělcům a organizacím producentů poskytovat přesné a včasné údaje o trhu;

53.

zastává názor, že ceny v celém potravinářském dodavatelském řetězci by měly lépe odrážet hodnotu generovanou prvovýrobci; požaduje proto, aby proces tvorby maloobchodních cen byl co možná nejtransparentnější;

54.

poukazuje na to, že zemědělci v některých členských státech si v rámci potravinářského dodavatelského řetězce zajistili silnou pozici tím, že vytvořili družstva, která zajišťují, aby se přidaná hodnota vznikající ve fázi zpracování dostávala zpět k zemědělcům, a pokládá za nezbytné zajistit, aby tato družstva nebyla zatěžována dalšími náklady, jež jsou důsledkem nákladné povinné byrokracie;

55.

požaduje, aby producenti a zpracovatelé spolupracovali s cílem investovat do inovací a zvyšovat přidanou hodnotu svých produktů;

56.

připomíná Komisi, že v prosinci 2013 přijal Parlament zprávu z vlastního podnětu, v níž Komisi vyzval, aby prověřila možnost nezávislého vymáhání dodržování předpisů s cílem řešit „faktor strachu“ mezi prvovýrobci; požaduje, aby Komise zvážila tuto možnost ve své vlastní zprávě;

57.

zastává názor, že profesní organizace by mohly působit jako platforma, v jejímž rámci by prvovýrobci mohli beze strachu podávat k příslušným orgánům stížnosti ohledně podezření na nekalé obchodní praktiky;

58.

pověřuje svého předsedu, aby předal tuto zprávu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

6.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/51

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 11, čl. 114 odst. 3, čl. 168 odst. 1 a článek 191 této smlouvy,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/743/EU ze dne 3. prosince 2013 o zavedení zvláštního programu, kterým se provádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020), a o zrušení rozhodnutí 2006/971/ES, 2006/972/ES, 2006/973/ES, 2006/974/ES a 2006/975/ES (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů (5),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (6),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 870/2004 ze dne 24. dubna 2004, kterým se zřizuje program Společenství pro zachování, popis, sběr a využití genetických zdrojů v zemědělství, a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1467/94 (7), a na zprávu Komise ze dne 28. listopadu 2013 nazvaný „Zemědělské genetické zdroje – od ochrany k udržitelnému využívání“ (COM(2013)0838),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (8),

—

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Evropskou komisí a Evropskou investiční bankou o spolupráci v oblasti zemědělství a rozvoje venkova v letech 2014–2020 ze dne 14. července 2014,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o budoucnosti evropského pěstitelství – strategiích pro růst (9),

—

s ohledem na studii tematické sekce B z roku 2014: Strukturální politika a politika soudržnosti – zemědělství a rozvoj venkova, nazvanou „Přesné zemědělství: příležitost pro zemědělce z EU – případná podpora prostřednictvím SZP v letech 2014–2020“,

—

s ohledem na studii panelu Hodnocení vědecko-technických možností (STOA) nazvanou „Technologické možnosti, jak nasytit 10 miliard lidí“, která byla vypracována v roce 2013;

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. února 2012 o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ (COM(2012)0079),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2012 nazvané „Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu“ (COM(2012)0060),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 16. října 2015 o vytvoření skupiny vědeckých odborníků na vysoké úrovni (C(2015)6946),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 nazvané „Lepší právní úprava pro lepší výsledky – Agenda EU“ (COM(2015)0215),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o patentech a právech šlechtitelů rostlin (10),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0174/2016),

A.

vzhledem k tomu, že naše společnosti čelí četným výzvám souvisejícím se zemědělstvím a musí plnit svou úlohu, a vzhledem k tomu, že podle odhadů dosáhne do roku 2050 celosvětová populace 9,6 miliardy obyvatel, což znamená, že ve srovnání s dneškem vzroste počet obyvatel asi o 2,4 miliardy;