Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32011R0333

Nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011 , kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES

OJ L 94, 8.4.2011, p. 2–11 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Special edition in Croatian: Chapter 15 Volume 013 P. 172 - 181

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/333/oj

8.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 94/2


NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 333/2011

ze dne 31. března 2011,

kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (1), a zejména na čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po předložení navrhovaného opatření Evropskému parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Z vyhodnocení některých toků odpadu vyplývá, že pro recyklační trhy s kovovým šrotem by bylo přínosem, kdyby byla vypracována zvláštní kritéria stanovující, kdy kovový šrot získaný z odpadu přestává být odpadem. Tato kritéria by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí. Neměla by mít vliv na klasifikaci kovového šrotu jako odpadu platnou ve třetích zemích.

(2)

Podle zpráv Společného výzkumného střediska Evropské komise existuje trh a poptávka po železném, ocelovém a hliníkovém šrotu, kterého lze použít v ocelárnách, slévárnách, hliníkárnách a přetavovacích pecích jako suroviny pro výrobu kovů. Železný, ocelový a hliníkový šrot by proto měl být dostatečně čistý a měl by splňovat příslušné normy a specifikace odpovídající požadavkům průmyslu vyrábějícího kovy.

(3)

Kritéria stanovující, kdy železný, ocelový a hliníkový šrot přestává být odpadem, by měla zajistit, aby železný, ocelový a hliníkový šrot získaný procesem využití odpadů, splňoval technické požadavky hutnického průmyslu, byl v souladu s platnými právními předpisy a normami pro výrobky a neměl celkově nepříznivé dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Podle zpráv Společného výzkumného střediska Evropské komise navržená kritéria týkající se odpadů používaných jako vstupní materiál pro proces využití, postupů a technik zpracování, jakož i kovového šrotu získaného procesem využití odpadů tyto cíle splňují, protože by měla vést k produkci železného, ocelového a hliníkového šrotu, který nebude mít nebezpečné vlastnosti a nebude obsahovat nekovové příměsi.

(4)

Za účelem zajištění souladu s těmito kritérii je vhodné stanovit, aby byly vydány informace o kovovém šrotu, který přestal být odpadem, a aby byl zaveden systém řízení kvality.

(5)

Budou-li na základě sledování vývoje situace na trhu se železným, ocelovým a hliníkovým šrotem zaznamenány nepříznivé účinky na recyklační trhy s železným, ocelovým a hliníkovým šrotem, zejména pokud jde o dostupnost tohoto šrotu a přístup k němu, může dojít k tomu, že tato kritéria bude nutno přezkoumat.

(6)

S ohledem na to, aby se provozovatelé mohli přizpůsobit těmto kritériím, která stanoví, kdy kovový šrot přestává být šrotem, je vhodné stanovit, aby se toto nařízení použilo až po uplynutí přiměřeně dlouhého období.

(7)

Výbor zřízený podle čl. 39 odst. 1 směrnice 2008/98/ES nevydal k opatřením stanoveným tímto nařízením žádné stanovisko, a Komise proto předložila Radě návrh opatření, který byl předán Evropskému parlamentu.

(8)

Evropský parlament nevyjádřil s navrhovaným opatřením nesouhlas,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví kritéria vymezující, kdy železný, ocelový a hliníkový šrot, včetně šrotu ze slitin hliníku, přestává být odpadem.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené ve směrnici 2008/98/ES.

Kromě toho se rozumí:

a)

„železným a ocelovým šrotem“ kovový šrot, který obsahuje hlavně železo a ocel;

b)

„hliníkovým šrotem“ kovový šrot, který obsahuje hlavně hliník a slitiny hliníku;

c)

„držitelem“ fyzická nebo právnická osoba, která je vlastníkem kovového šrotu;

d)

„výrobcem“ držitel, který jako první předává kovový šrot jinému držiteli ve stavu, kdy tento kovový šrot přestal být odpadem;

e)

„dovozcem“ jakákoliv fyzická či právnická osoba usazená v Unii, která dováží kovový šrot, který přestal být odpadem, na celní území Unie;

f)

„kvalifikovanými zaměstnanci“ zaměstnanci, kteří jsou na základě svých zkušeností či odborné přípravy kvalifikováni k monitorování a posuzování vlastností kovového šrotu;

g)

„vizuální prohlídkou“ prohlídka všech částí dodávky kovového šrotu pomocí lidských smyslů nebo jakéhokoli nespecializovaného vybavení;

h)

„dodávkou“ určité množství kovového šrotu určeného k přepravě od výrobce k dalšímu držiteli, které může být uloženo v jedné nebo více přepravních jednotkách, například v kontejnerech.

Článek 3

Kritéria pro železný a ocelový šrot

Železný a ocelový šrot přestává být odpadem, jsou-li při jeho přepravě od výrobce k dalšímu držiteli splněny všechny tyto podmínky:

a)

odpad používaný jako vstupní materiál pro proces využití splňuje kritéria uvedená v oddílu 2 přílohy I;

b)

odpad používaný jako vstupní materiál pro proces využití a zpracovaný ve shodě s kritérii, která jsou uvedena v oddílu 3 přílohy I;

c)

železný a ocelový šrot získaný procesem využití odpadů splňuje kritéria uvedená v oddílu 1 přílohy I;

d)

výrobce vyhověl požadavkům uvedeným v článcích 5 a 6.

Článek 4

Kritéria pro hliníkový šrot

Hliníkový šrot, včetně šrotu ze slitin hliníku, přestává být odpadem, jsou-li při jeho přepravě od výrobce k dalšímu držiteli splněny všechny tyto podmínky:

a)

odpad používaný jako vstupní materiál pro proces využití splňuje kritéria uvedená v oddílu 2 přílohy II;

b)

odpad používaný jako vstupní materiál pro proces využití a zpracovaný ve shodě s kritérii, která jsou uvedena v oddílu 3 přílohy II;

c)

hliníkový šrot získaný procesem využití odpadů splňuje kritéria uvedená v oddílu 1 přílohy II;

d)

výrobce vyhověl požadavkům uvedeným v článcích 5 a 6.

Článek 5

Prohlášení o shodě

1.   Výrobce nebo dovozce vydají ke každé dodávce kovového šrotu prohlášení o shodě podle vzoru uvedeného v příloze III.

2.   Výrobce nebo dovozce předají toto prohlášení o shodě dalšímu držiteli dodávky kovového šrotu. Ponechají si kopii tohoto prohlášení o shodě nejméně jeden rok od data jeho vystavení a na požádání ji předloží příslušným orgánům.

3.   Prohlášení o shodě může být v elektronické podobě.

Článek 6

Řízení kvality

1.   Výrobce zavede systém řízení kvality umožňující prokázání shody s kritérii, na něž se odkazuje v článcích 3 a 4.

2.   Systém řízení kvality zahrnuje řadu dokumentovaných postupů, které se týkají všech těchto aspektů:

a)

vstupní kontrola odpadu používaného jako vstupního materiálu pro proces využití podle oddílu 2 přílohy I a II;

b)

monitorování postupů a technik používaných při zpracování odpadu, které jsou popsány v bodě 3.3 přílohy I a II;

c)

monitorování kvality kovového šrotu získaného procesem využití, podle ustanovení uvedených v oddílu 1 přílohy I a II (včetně odebírání a rozboru vzorků);

d)

účinnost monitorování radioaktivity podle ustanovení bodu 1.5 přílohy I a II;

e)

zpětná vazba od zákazníků, pokud jde o dodržení požadavků na kvalitu kovového šrotu;

f)

vedení záznamů o výsledcích monitorování prováděného podle písmen a) až d);

g)

hodnocení a zlepšování systému řízení kvality;

h)

odborná příprava zaměstnanců.

3.   Systém řízení kvality předepisuje pro každé z kritérií zvláštní požadavky na sledování kvality, které jsou uvedeny v příloze I a II.

4.   Pokud některý z postupů uvedených v bodě 3.3 přílohy I nebo v bodě 3.3 přílohy II provádí předchozí držitel, zajistí výrobce, aby dodavatel zavedl systém řízení kvality, který bude ve shodě s požadavky tohoto článku.

5.   Subjekt posuzování shody ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (2), jenž získal akreditaci v souladu s uvedeným nařízením, nebo kterýkoliv jiný environmentální ověřovatel ve smyslu čl. 2 odst. 20 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (3) ověří, že systém řízení kvality je ve shodě s požadavky tohoto článku. Toto ověření bude provedeno vždy jednou za tři roky.

6.   Dovozce bude od svých dodavatelů požadovat, aby zavedli systém řízení kvality, který bude v souladu s požadavky odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku a který bude ověřen nezávislým externím ověřovatelem.

7.   Výrobce svůj systém řízení kvality na požádání zpřístupní příslušným orgánům.

Článek 7

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 9. října 2011.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 31. března 2011.

Za Radu

předseda

VÖLNER P.


(1)  Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.

(2)  Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(3)  Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.


PŘÍLOHA I

Kritéria platná pro železný a ocelový šrot

Kritéria

Požadavky na vlastní kontrolu

1.   Kvalita šrotu získaného procesem využití odpadu

1.1

Šrot se třídí podle specifikace zákazníka, průmyslové specifikace nebo podle normy pro přímé použití v ocelářské či slévárenské výrobě kovů či kovových předmětů.

Každou dodávku třídí kvalifikovaní zaměstnanci.

1.2

Celkové množství cizích látek (nečistot) činí ≤ 2 % hmotnosti.

Cizími látkami jsou:

1)

neželezné kovy (vyjma slitinových prvků obsažených v jakémkoli železném kovovém základu) a nekovové látky jako zemina, prach, izolační materiály a sklo;

2)

hořlavé nekovové látky jako pryž, plasty, textilie, dřevo a jiné chemické nebo organické látky;

3)

větší kusy (o velikosti cihly), které nevedou elektřinu, jako jsou pneumatiky, trubky naplněné cementem, dřevo či beton;

4)

zbytky vznikající při tavení oceli, ohřevu, úpravách povrchu (včetně čištění plamenem), broušení, řezání, svařování, řezání plamenem, jako jsou struska, okuje, prach z filtru plynu, brusný prach, kaly.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky.

V přiměřených časových odstupech (nejméně každých 6 měsíců) bude po předchozím magnetickém, případně ručním vytřídění železných a ocelových kusů a předmětů na základě pečlivé vizuální prohlídky proveden rozbor reprezentativních vzorků cizích látek prostřednictvím jejich zvážení.

Přiměřená frekvence odběru a sledování vzorků je stanovena na základě těchto faktorů:

1)

předpokládaný vzorec proměnlivosti kvality (vyplývající například z předchozích výsledků);

2)

riziko proměnlivosti kvality vlastní danému druhu odpadu používaného jako vstupní materiál pro proces využití a jakékoliv následné zpracování;

3)

přesnost vlastní dané metodě sledování a

4)

do jaké míry se výsledky blíží hranici limitující obsah cizích látek na maximální hodnotu 2 % hmotnosti.

Postup vedoucí ke stanovení četnosti sledování kvality musí být dokumentován jako součást systému řízení kvality a měl by být k dispozici při provádění kontroly.

1.3

Šrot nesmí obsahovat nadměrné množství oxidu železnatého v žádné z jeho forem, může obsahovat pouze jeho typické množství, které vzniká při skladování připraveného šrotu ve venkovním prostředí za běžných atmosférických podmínek.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku, při které prošetří přítomnost oxidů.

1.4

Šrot nesmí obsahovat žádné viditelné stopy oleje, olejových emulzí, mazadla či vazelíny, leda v zanedbatelném množství, takže nebude odkapávat.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky, při které se zaměří na místa, kde by mohlo s největší pravděpodobností docházet k odkapávání oleje.

1.5

Radioaktivita: vnitrostátní ani mezinárodní pravidla týkající se postupů monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu nevyžadují žádnou reakci.

Tímto požadavkem nejsou dotčeny základní standardy týkající se ochrany zdraví zaměstnanců a veřejnosti, které byly přijaty v aktech podle kapitoly III Smlouvy o Euratomu, zejména směrnice Rady 96/29/Euratom (1).

Kvalifikovaní zaměstnanci sledují radioaktivitu každé dodávky.

Ke každé dodávce bude vystaveno potvrzení vydané v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními pravidly týkajícími se monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu. Toto potvrzení může být součástí ostatní dokumentace pořízené k příslušné dodávce.

1.6

Šrot nesmí vykazovat žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze III směrnice 2008/98/ES. Šrot musí dodržovat limity koncentrací, které stanoví rozhodnutí 2000/532/ES (2), a nesmí překročit limity koncentrací, které stanoví příloha IV nařízení (ES) č. 850/2004 (3).

Vlastnosti jednotlivých prvků obsažených ve slitinách železa a oceli nejsou z hlediska tohoto požadavku podstatné.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky. Vznikne-li při vizuální prohlídce podezření, že by dodávka mohla mít nebezpečné vlastnosti, budou přijata další příslušná monitorovací opatření, jako je odebrání vzorků a jejich testování v případě potřeby.

Zaměstnanci musí absolvovat školení o možných nebezpečných vlastnostech souvisejících se železným a ocelových šrotem a o složkách materiálů a znacích, které umožňují rozpoznání těchto nebezpečných vlastností.

Postup uplatňovaný při identifikaci nebezpečných látek musí být dokumentován v rámci systému řízení kvality.

1.7

Šrot nesmí obsahovat žádné tlakové, uzavřené či nedostatečně otevřené nádoby, které by mohly v tavicí peci způsobit výbuch.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky.

2.   Odpad používaný jako vstupní materiál pro proces využití

2.1

Jako vstupní materiál lze použít pouze odpad obsahující využitelné železo nebo ocel.

2.2

Nebezpečný odpad nelze použít jako vstupní materiál, není-li doloženo, že byly uplatněny postupy a techniky uvedené v oddíle 3 této přílohy, kterých se používá k eliminaci všech nebezpečných vlastností.

2.3

Jako vstupní materiál nelze používat tyto druhy odpadu:

a)

piliny a třísky obsahující kapaliny, jako jsou oleje či olejové emulze, a

b)

sudy a nádrže, vyjma zařízení pocházejícího z vozidel s ukončenou životností, které obsahují nebo obsahovaly oleje či barvy.

Vstupní kontrolu veškerého přijímaného odpadu (na základě vizuální prohlídky) a průvodní dokumentace provádějí kvalifikovaní zaměstnanci, kteří jsou vyškoleni k tomu, aby byli schopni poznat odpad, který nesplňuje kritéria stanovená v tomto oddíle.

3.   Postupy a techniky zpracování

3.1

Železný nebo ocelový šrot musí být vytříděn již u zdroje nebo během sběru a uložen na odděleném místě nebo musí dojít ke zpracování surového šrotu, aby byl železný a ocelový šrot oddělen od nekovových a neželezných složek.

3.2

Musí být dokončeny veškeré mechanické úpravy (jako řezání, stříhání, šrédrování či drcení; třídění, dělení, čištění, odstraňování příměsí a vyprazdňování nádob) nezbytné k přípravě kovového šrotu pro použití v ocelárnách nebo slévárnách.

3.3

Na odpad obsahující nebezpečné složky se vztahují tyto zvláštní požadavky:

a)

Vstupní materiály, které pocházejí z vyřazených elektrických či elektronických zařízení či vozidel s ukončenou životností, musí být zpracovány všemi postupy, které vyžaduje článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES (4) a článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES (5).

b)

Chlorfluoruhlovodíky (freony) obsažené ve vyřazených zařízeních musí být zachyceny postupem schváleným příslušnými orgány.

c)

Kabely musí být holé nebo nasekané na kusy. Pokud kabel obsahuje organické povlaky (z plastů), musí být tyto povlaky odstraněny v souladu s nejlepšími technikami, které lze použít.

d)

Sudy a nádrže musí být vyprázdněny a vyčištěny.

e)

Nebezpečné látky nacházející se v odpadu, který není zmíněn v písmenu a), musí být důkladně odstraněny postupem, který byl schválen příslušným orgánem.

 


(1)  Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1).

(2)  Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 7).

(4)  Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24.

(5)  Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34.


PŘÍLOHA II

Kritéria platná pro hliníkový šrot

Kritéria

Požadavky na vlastní kontrolu

1.   Kvalita šrotu

1.1

Šrot se třídí podle specifikace zákazníka, průmyslové specifikace nebo podle normy pro přímé použití ve výrobě kovů či kovových předmětů prostřednictvím rafinace nebo přetavování.

Každou dodávku třídí kvalifikovaní zaměstnanci.

1.2

Celkové množství cizích látek činí ≤ 5 % hmotnosti nebo výtěžnost kovu činí ≥ 90 %.

Cizími látkami jsou:

1)

kovy kromě hliníku a slitin hliníku;

2)

nekovové látky jako zemina, prach, izolační materiály a sklo;

3)

hořlavé nekovové látky jako pryž, plasty, textilie, dřevo a jiné chemické nebo organické látky;

4)

větší kusy (o velikosti cihly), které nevedou elektřinu, jako jsou pneumatiky, trubky naplněné cementem, dřevo či beton nebo

5)

zbytky vznikající při tavení hliníku a slitin hliníku, zahřívání, úpravách povrchu (včetně čištění plamenem), broušení, řezání, svařování, řezání plamenem, jako jsou struska, okuje, pěna, prach z filtru plynu, brusný prach, kaly.

Výrobce hliníkového šrotu musí ověřovat shodu a sledovat za tím účelem množství cizích látek nebo určovat výtěžnost kovu.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky.

V přiměřených časových odstupech (nejméně každých 6 měsíců) bude u každé třídy hliníkového šrotu proveden rozbor reprezentativních vzorků, který určí celkové množství cizích látek nebo výtěžnost kovu.

Reprezentativní vzorky budou odebírány v souladu s postupy odebírání vzorků, které popisuje norma EN 13920 (1).

Celkové množství cizích látek po vytřídění hliníkových kovových kusů a předmětů a jejich odloučení od kusů a předmětů z cizích látek, a to buď ručním tříděním, nebo jiným způsobem (za použití magnetu nebo na základě hustoty), bude změřeno vážením.

Výtěžnost kovu bude změřena v souladu s tímto postupem:

1)

určení hmotnosti (m1) po odstranění a určení vlhkosti (v souladu s bodem 7.1 normy EN 13920-1:2002);

2)

odstranění a určení volného železa (v souladu s bodem 7.2 normy EN 13920-1:2002);

3)

určení hmotnosti kovu po jeho vytavení a ztuhnutí (m2) podle postupu určování výtěžnosti kovu v souladu s bodem 7.3 normy EN 13920-1:2002;

4)

výpočet výtěžnosti kovu m [%] = (m2/m1) × 100.

Jak často je třeba provádět rozbor reprezentativních vzorků, se stanoví na základě těchto faktorů:

1)

předpokládaný vzorec variability (vyplývající například z předchozí historie výsledků);

2)

riziko proměnlivosti kvality vlastní danému druhu odpadu používaného jako vstupního materiálu pro proces využití a riziko proměnlivosti při provedení postupů uplatňovaných při jeho zpracování;

3)

přesnost vlastní dané metodě monitorování a

4)

do jaké míry se výsledky blíží limitním hodnotám platným pro celkové množství cizích látek nebo výtěžnost kovu.

1.3

Šrot nesmí obsahovat PVC v podobě povlaků, barev, plastů.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky.

1.4

Šrot nesmí obsahovat žádné viditelné stopy oleje, olejových emulzí, mazadla či vazelíny, leda v zanedbatelném množství, takže nebude odkapávat.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky, při které se zaměří na místa, kde by mohlo s největší pravděpodobností docházet k odkapávání oleje.

1.5

Radioaktivita: vnitrostátní ani mezinárodní pravidla týkající se postupů monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu nevyžadují žádnou reakci.

Tímto požadavkem nejsou dotčeny základní standardy týkající se ochrany zdraví zaměstnanců a veřejnosti, které byly přijaty v aktech podle kapitoly III Smlouvy o Euratomu, zejména směrnice Rady 96/29/Euratom (2).

Kvalifikovaní zaměstnanci sledují radioaktivitu každé dodávky. Ke každé dodávce bude vystaveno potvrzení vydané v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními pravidly týkajícími se postupů monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu. Toto potvrzení může být součástí ostatní dokumentace pořízené k příslušné dodávce.

1.6

Šrot nesmí vykazovat žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze III směrnice 2008/98/ES. Šrot musí dodržovat limity koncentrací, které stanoví rozhodnutí Komise 2000/532/ES (3), a nesmí překročit limity koncentrací, které stanoví příloha IV nařízení (ES) č. 850/2004 (4).

Vlastnosti jednotlivých prvků obsažených ve slitinách hliníku nejsou z hlediska tohoto požadavku podstatné.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky. Vznikne-li při vizuální prohlídce podezření, že by dodávka mohla mít nebezpečné vlastnosti, budou přijata příslušná další monitorovací opatření, jako je odebrání vzorků a jejich testování v případě potřeby.

Zaměstnanci musí absolvovat školení o možných nebezpečných vlastnostech souvisejících s hliníkovým šrotem a o složkách materiálů a znacích, které umožňují rozpoznání těchto nebezpečných vlastností.

Postup uplatňovaný při identifikaci nebezpečných látek musí být dokumentován v rámci systému řízení kvality.

1.7

Šrot nesmí obsahovat žádné tlakové, uzavřené či nedostatečně otevřené nádoby, které by mohly v tavicí peci způsobit výbuch.

Kvalifikovaní zaměstnanci provedou vizuální prohlídku každé dodávky.

2.   Odpad používaný jako vstupní materiál při procesu využití

2.1

Jako vstupní materiál pro proces využití lze použít pouze odpad obsahující využitelný hliník nebo slitiny hliníku.

2.2

Nebezpečný odpad nelze použít jako vstupní materiál, není-li doloženo, že byly uplatněny postupy a techniky uvedené v oddíle 3 této přílohy, kterých se používá k eliminaci všech nebezpečných vlastností.

2.3

Jako vstupní materiál nelze používat tyto druhy odpadu:

a)

piliny a třísky obsahující kapaliny, jako jsou oleje či olejové emulze, a

b)

sudy a nádrže, vyjma zařízení pocházejícího z vozidel s ukončenou životností, které obsahují nebo obsahovaly oleje či barvy.

Vstupní kontrolu veškerého přijímaného odpadu (na základě vizuální prohlídky) a průvodní dokumentace provádějí kvalifikovaní zaměstnanci, kteří jsou vyškoleni k tomu, aby byli schopni poznat odpad, který nevyhovuje kritériím stanoveným v tomto oddíle.

3.   Postupy a techniky zpracování

3.1

Hliníkový šrot musí být vytříděn již u zdroje nebo během sběru a uložen na odděleném místě nebo musí dojít ke zpracování vstupujícího odpadu, aby byl hliníkový šrot oddělen od nekovových a nehliníkových kovových složek.

3.2

Musí být dokončeny veškeré mechanické úpravy (jako řezání, stříhání, šrédování či drcení; třídění, dělení, čištění, odstraňování příměsí a vyprazdňování nádob) nezbytné k přípravě kovového šrotu, aby jej bylo možné bez dalších úprav použít jako vstupní materiál pro jeho konečné zpracování.

3.3

Na odpad obsahující nebezpečné složky se vztahují tyto zvláštní požadavky:

a)

Vstupní materiály, které pocházejí z vyřazených elektrických či elektronických zařízení či vozidel s ukončenou životností, musí být zpracovány všemi postupy, které vyžaduje článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES (5) a článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES (6).

b)

Chlorfluoruhlovodíky (freony) obsažené ve vyřazených zařízeních musí být zachyceny postupem schváleným příslušnými orgány.

c)

Kabely musí být holé nebo nasekané na kusy. Pokud kabel obsahuje organické povlaky (z plastů), musí být tyto povlaky odstraněny v souladu s nejlepšími technikami, které lze použít.

d)

Sudy a nádrže musí být vyprázdněny a vyčištěny.

e)

Nebezpečné látky nacházející se v odpadu, který není zmíněn v písmenu a), musí být důkladně odstraněny postupem, který byl schválen příslušným orgánem.

 


(1)  EN 13920-1:2002; Hliník a slitiny hliníku – Odpad – Část 1: Všeobecné požadavky, odběr vzorků a zkoušky; CEN 2002.

(2)  Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3.

(4)  Úř. věst. L 229, 30.4.2004, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24.

(6)  Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34.


PŘÍLOHA III

Prohlášení o shodě s kritérii pro stanovení toho, kdy odpad přestává být odpadem, na které odkazuje čl. 5 odst. 1

1.

Výrobce/dovozce kovového šrotu:

Název:

Adresa:

Kontaktní osoba:

Tel:

Fax:

E-mail:

2.

a)

Název či kód třídy kovového šrotu v souladu s průmyslovou specifikací či normou:

b)

V případě potřeby hlavní body technické specifikace od zákazníka, jako jsou složení, rozměry, třída a vlastnosti:

3.

Dodávka kovového šrotu je v souladu s průmyslovou specifikací nebo normou uvedenou v bodě 2:

4.

Objem dodávky v tunách:

5.

Bylo vystaveno potvrzení o monitorování radioaktivity vydané v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními pravidly týkajícími se postupů monitorování a reakce v případě radioaktivního kovového šrotu:

6.

Výrobce kovového šrotu uplatňuje systém řízení kvality v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 333/2011 (1), který byl ověřen akreditovaným ověřovatelem nebo který byl v případě, že je kovový šrot, který přestal být odpadem, dovážen na celní území Unie, ověřen nezávislým ověřovatelem:

7.

Dodávka kovového šrotu splňuje kritéria, na něž odkazují písmena a) až c) článků 3 a 4 nařízení (EU) č. 333/2011 (1):

8.

Prohlášení výrobce/dovozce kovového šrotu: Potvrzuji tímto, že výše uvedené údaje jsou podle mého nejlepšího vědomí úplné a pravdivé:

Název:

Datum:

Podpis:


(1)  Nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového odpadu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (Úř. věst. L 94, 8.4.2011, s. 2).


Top