EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32014R0906R(01)

Oprava nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 906/201 ze dne 11. března 2014 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o výdaje na veřejnou intervenci ( Úř. věst. L 255, 28.8.2014 )

OJ L 271, 12.9.2014, p. 102–118 (CS)

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2014/906/corrigendum/2014-09-12/oj

  The HTML format is unavailable in your User interface language.

12.9.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 271/102


Oprava nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 906/201 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o výdaje na veřejnou intervenci

( Úřední věstník Evropské unie L 255 ze dne 28. srpna 2014 )

Strana 1, znění uvedeného nařízení se nahrazuje tímto zněním:

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. 906/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o výdaje na veřejnou intervenci

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (1), a zejména na čl. 20 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013 mají být intervenční opatření pro regulaci zemědělských trhů financována Unií za podmínek stanovených právními předpisy v odvětví zemědělství. Pokud jde o opatření týkající se veřejné intervence, určuje se částka, kterou má Unie financovat, ročními účetními závěrkami sestavenými platebními agenturami.

(2)

Výdaje na veřejnou intervenci se mohou do značné míry lišit. Je tedy nezbytné upřesnit pro každou kategorii operací, jaké výdaje jsou způsobilé k financování Unií, a zejména za jakých podmínek je lze uhradit. Pro tento účel je třeba stanovit podmínky způsobilosti a metody výpočtu těchto výdajů. Dále je třeba stanovit, zda se tyto výdaje mají zaúčtovat na základě údajů skutečně zaznamenaných platebními agenturami, nebo na základě paušálních částek stanovených Komisí.

(3)

Aby mohly členské státy, jejichž měnou není euro, provádět za harmonizovaných podmínek konsolidaci svých výdajů a svých nákladů v národní měně i v eurech, je třeba stanovit podmínky, za kterých se operace týkající se veřejného skladování zapíší do jejich účtů, a jaký směnný kurz se má použít.

(4)

Ocenění operací týkajících se veřejného skladování závisí rovněž na povaze operací a na platných právních předpisech z jednotlivých odvětví zemědělství. Napříště je proto třeba vymezit obecné pravidlo, kterým se stanoví, že hodnota nákupů a prodejů se rovná součtu plateb a příjmů, které byly nebo mají být realizovány u hmotných operací, a zvláštní pravidla nebo zvláštní případy, které je třeba vzít v úvahu.

(5)

Opatření tohoto nařízení nahrazují příslušná ustanovení uvedená v nařízení Komise (ES) č. 884/2006 (2), které bylo zrušeno nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 (3),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví podmínky a pravidla pro financování výdajů na intervenční opatření související s veřejným skladováním z Evropského zemědělského záručního fondu (dále jen ‚EZZF‘).

Článek 2

Intervenční opatření v podobě veřejného skladování

Intervenční opatření v podobě veřejného skladování mohou zahrnovat operace v souvislosti s nákupem, skladováním, dopravou a převodem zásob, jakož i prodejem a jiným způsobem odbytu zemědělských produktů za podmínek stanovených použitelnými právními předpisy v odvětví zemědělství a tímto nařízením.

Článek 3

Financování intervenčních výdajů vzniklých v rámci operací veřejného skladování

1.   V rámci operací veřejného skladování podle článku 2 financuje EZZF z titulu intervence, pokud odpovídající výdaje nebyly jiným způsobem stanoveny použitelnými právními předpisy v odvětví zemědělství, tyto výdaje:

a)

finanční náklady na finanční prostředky mobilizované členskými státy pro nákup produktů podle metod výpočtu stanovených v příloze I;

b)

výdaje na hmotné operace související s nákupem, prodejem nebo jinými způsoby převodu produktů (uskladnění, skladování a vyskladnění produktů v rámci veřejného skladování) podle přílohy II na základě paušálních částek jednotných pro celou Unii a vypočítaných metodami uvedenými v příloze III;

c)

výdaje na hmotné operace, které nejsou nutně spojeny s nákupem, prodejem nebo jakýmkoli jiným způsobem převodu produktů na základě paušálních nebo nepaušálních částek podle ustanovení stanovených Komisí v rámci právních předpisů v odvětví zemědělství týkajících se dotčených produktů a v příloze IV;

d)

výdaje na přepravu na území členského státu nebo mimo jeho území nebo na vývoz na základě paušálních nebo nepaušálních částek; tyto výdaje je třeba schválit v souladu s postupem uvedeným v čl. 229 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1308/2013 (4);

e)

snížení hodnoty skladovaných produktů podle metod výpočtu stanovených v příloze V;

f)

rozdíly (zisky a ztráty) mezi účetní hodnotou a odbytovou cenou produktů nebo rozdíly vyplývající z jiných činitelů.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla a rozhodné činitele stanovené v přílohách tohoto nařízení nebo v zemědělských právních předpisech, pro členské státy, jejichž měnou není euro, platí, že výdaje podle odst. 1 písm. b) a c) tohoto článku, které se vypočítají na základě částek stanovených v eurech, a výdaje nebo příjmy uskutečněné v národní měně podle tohoto nařízení se převádějí na národní měnu nebo na euro na základě posledního směnného kurzu stanoveného Evropskou centrální bankou před účetním obdobím, během něhož se operace zapisují na účty platební agentury.

Pro účely tohoto nařízení se účetním obdobím rozumí období uvedené v čl. 3 odst. 3 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014.

Článek 4

Ocenění operací týkajících se veřejného skladování

1.   Hodnota nákupů a prodejů se rovná součtu plateb nebo příjmů, které byly nebo mají být realizovány za hmotné operace, s výjimkou případů, kdy se použijí zvláštní ustanovení uvedená v tomto článku, a s výhradou ustanovení v:

a)

příloze VI, pokud jde o chybějící množství;

b)

příloze VII, pokud jde o produkty znehodnocené nebo zničené;

c)

příloze VIII, pokud jde o uskladněné produkty, u nichž bylo zamítnuto převzetí.

2.   Hodnota nákupů se pro uskladňovaná množství produktů určí na základě ceny v rámci veřejné intervence s přihlédnutím k přirážkám, bonifikacím, srážkám, procentním podílům a koeficientům, které se použijí na ceny v rámci veřejné intervence při nákupu produktů v souladu s kritérii vymezenými právními předpisy v odvětví zemědělství.

V případech a situacích uvedených v příloze VI a v bodě 2 písm. a) a c) přílohy VII se však k přirážkám, bonifikacím, srážkám, procentním podílům a koeficientům nepřihlíží.

Hodnota produktů znehodnocených nebo zničených buď v důsledku přírodních katastrof, nebo příliš dlouhého skladování, jak je uvedeno v bodě 2 přílohy VII tohoto nařízení, se určí prováděcím aktem Komise. Tento akt se přijme v souladu s přezkumným postupem podle čl. 229 odst. 2 nařízení (EU) č. 1308/2013.

3.   Aniž je dotčena příloha V, hodnota produktů poskytnutých v rámci Fondu evropské pomoci nejchudším osobám a financovaných z tohoto Fondu je cena v rámci veřejné intervence použitelná 1. října každého roku. Pro členské státy, jejichž měnou není euro, se účetní hodnota intervenčních produktů převádí na národní měnu pomocí směnného kurzu použitelného 1. října uvedeného roku.

Pokud se intervenční produkty převádí z jednoho členského státu do druhého, dodavatelský členský stát zaznamená doručený produkt v účtech jako nulovou položku a členský stát určení jej zaznamená jako příjem v měsíci odeslání, přičemž použije cenu vypočítanou v souladu s prvním pododstavcem.

4.   Náklady placené nebo účtované při nákupu produktů za hmotné operace uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) v souladu s právními předpisy Unie se zanášejí na účet jako výdaje nebo příjmy vztahující se k technickým nákladům, a to odděleně od nákupní ceny.

5.   Na finančních účtech uvedených v čl. 3 odst. 3 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 se množství produktů, která se nacházejí na skladě na konci účetního období a která se mají převést do následujícího účetního období, ocení průměrnou účetní hodnotou (převodní cenou), která se určí v měsíčním účetnictví z posledního měsíce účetního období.

6.   Uskladněná množství, u kterých se ukáže, že nesplňují podmínky pro skladování, se zaúčtují v okamžiku vyskladnění jako prodaná za cenu, za kterou byla nakoupena.

Pokud však jsou v okamžiku fyzického vyskladnění produktů splněny podmínky pro uplatnění písm. b) přílohy VI, vyskladnění zboží se předem zkonzultuje s Komisí.

7.   Jestliže účet vykazuje kreditní zůstatek, odečte se tento od výdajů běžného účetního období.

8.   Jestliže po prvním dni v měsíci nastane změna v paušálních částkách, platebních lhůtách, úrokových sazbách či v jiných činitelích používaných pro výpočet, nové činitele se pro hmotné operace použijí od následujícího měsíce.

Článek 5

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. března 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO

PŘÍLOHA I

VÝPOČET SAZEB PRO NÁHRADU FINANČNÍCH NÁKLADŮ

(čl. 3 odst. 1 písm. a))

I.   POUŽITELNÉ ÚROKOVÉ SAZBY

1.

Pro výpočet finančních nákladů, které má uhradit EZZF za finanční prostředky mobilizované členskými státy pro nákup produktů stanoví Komise v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013 na začátku každého účetního období jednotnou úrokovou sazbu pro celou Unii. Tato jednotná úroková sazba odpovídá průměru tříměsíční a dvanáctiměsíční forwardové sazby EURIBOR zjištěné v průběhu referenčního období šesti měsíců, které stanoví Komise, s jejich příslušným třetinovým a dvoutřetinovým vážením.

2.

Pro stanovení použitelných úrokových sazeb na dané účetní období sdělují členské státy Komisi na její žádost průměrnou úrokovou sazbu, kterou reálně využívaly v průběhu referenčního období uvedeného v bodě 1, a to nejpozději ve lhůtě stanovené v uvedené žádosti. Pro toto sdělení se použije formulář, který členským státům za tímto účelem poskytne Komise.

Pokud členský stát toto sdělení nezašle v podobě a ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, považuje se průměrná úroková sazba využívaná uvedeným členským státem za 0 %.

V případě, kdy členský stát prohlásí, že nezaznamenal žádné úrokové náklady, protože neměl v době referenčního období ve veřejném skladování zemědělské produkty, stanoví Komise uvedenou sazbu na základě průměrných referenčních úrokových sazeb během referenčního období uvedeného v prvním odstavci tohoto bodu s navýšením o jeden procentní bod. Tyto referenční úrokové sazby jsou:

a)

pro členské státy, jejichž měnou je euro – tříměsíční evropská mezibankovní úroková sazba (EURIBOR);

b)

pro členské státy, jejichž měnou není euro – tříměsíční mezibankovní úroková sazba použitelná v každém členském státě (IBOR).

Pokud nejsou k dispozici referenční úrokové sazby nebo sazby Euribor uvedené v písmenu a) pro celé referenční období, použijí se sazby, které pro toto období k dispozici jsou.

3.

V případě každého příslušného členského státu se úroková sazba stanovená na základě ustanovení písmena b) porovná s jednotnou úrokovou sazbou stanovenou na základě ustanovení písmena a). V každém členském státě se uplatňuje nižší z těchto dvou úrokových sazeb.

Úrokové sazby stanovené v prováděcím nařízení Komise přijatém na základě čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013 pro každé účetní období se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

II.   VÝPOČET FINANČNÍCH NÁKLADŮ

1.

Výpočet finančních nákladů se dále člení podle období platnosti úrokových sazeb stanovených Komisí v souladu s ustanoveními části I.

2.

Finanční náklady uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) se vypočítají použitím úrokové sazby členského státu na průměrnou hodnotu tuny nakoupeného produktu a vynásobením získaného výsledku průměrným stavem zásob za dané účetní období.

Průměrná hodnota tuny produktu se vypočítá tak, že se součet hodnot produktů uskladněných k prvnímu dni účetního období a produktů nakoupených v průběhu tohoto období vydělí součtem množství produktů uskladněných k prvnímu dni účetního období a množství produktů nakoupených v průběhu tohoto období.

Průměrný stav zásob v účetním období se vypočítá tak, že se součet zásob na začátku každého měsíce a zásob na konci každého měsíce vydělí číslem, které se rovná dvojnásobku počtu měsíců účetního období.

3.

Jestliže je pro produkt stanoven koeficient snížení hodnoty v souladu s bodem 1 přílohy V, vypočítá se hodnota produktů nakoupených během účetního období tak, že se od nákupní ceny odečte částka snížení hodnoty získaná použitím uvedeného koeficientu.

4.

Je-li pro produkty stanoveno druhé snížení hodnoty v souladu s bodem 3 druhým pododstavcem přílohy V, vypočítá se průměrný stav zásob dříve, než nabude účinnost každé snížení hodnoty, které se bere v úvahu při výpočtu průměrné hodnoty.

5.

Jestliže je v pravidlech upravujících společnou organizaci trhů stanoveno, že platba za produkt nakoupený platební agenturou může být uskutečněna teprve po uplynutí nejméně měsíční lhůty ode dne převzetí dodávky, sníží se průměrný stav zásob o množství, které vyplývá z následujícího výpočtu:

Formula

kde:

Q

=

množství nakoupená v průběhu účetního období,

N

=

počet měsíců minimální lhůty pro platbu.

Pro účely tohoto výpočtu se za lhůtu pro platbu považuje minimální lhůta uvedená v pravidlech, přičemž za jeden měsíc se považuje 30 dnů. Jakákoli část měsíce delší než 15 dnů se považuje za celý měsíc; jakákoli část měsíce v délce 15 dnů nebo kratší se pro výpočet nebere v úvahu.

Jestliže výpočet průměrného stavu zásob na konci účetního období vykazuje po odpočtu uvedeném v prvním pododstavci negativní výsledek, tato částka se odečte od průměrného stavu zásob vypočítaného pro další účetní období.

III.   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ, ZA NĚŽ ODPOVÍDAJÍ PLATEBNÍ AGENTURY

1.

V případě, že pro prodej produktů platebními agenturami je v předpisech upravujících společnou organizaci trhů nebo v oznámeních o výzvě k podání nabídek pro tento prodej stanovena případná lhůta pro vyskladnění produktů po zaplacení ze strany kupujícího, a v případě, že tato lhůta je delší než 30 dnů, sníží platební agentury v účtech finanční náklady vypočítané podle ustanovení části II o částku vyplývající z následujícího výpočtu:

Formula

kde:

V

=

částka zaplacená kupujícím,

J

=

počet dnů od obdržení platby do vyskladnění produktu snížený o 30 dnů,

i

=

úroková sazba použitelná pro dané účetní období.

2.

Jestliže u prodejů zemědělských produktů prováděných platebními agenturami za použití konkrétních předpisů Unie překročí skutečná platební lhůta po vyskladnění těchto produktů 30 dnů, navýší platební agentury v účtech finanční náklady vypočítané v souladu s ustanoveními části II o částku vyplývající z následujícího výpočtu:

Formula

kde:

M

=

částka, kterou má zaplatit kupující,

D

=

počet dnů, které uplynuly od vyskladnění produktu do obdržení platby, snížený o 30 dnů,

i

=

úroková sazba použitelná pro dané účetní období.

3.

Finanční náklady uvedené v odstavcích 1 a 2 se na konci každého účetního období zaúčtují do daného zemědělského rozpočtového roku za počet dnů, které připadnou až do tohoto data, a zbývající část se zaúčtuje do nového účetního období.

PŘÍLOHA II

HMOTNÉ OPRACE, NA KTERÉ SE VZTAHUJÍ PAUŠÁLNÍ ČÁSTKY

(čl. 3 odst. 1 písm. b))

Obiloviny a rýže

I.   PŘEJÍMKA A USKLADNĚNÍ

a)

fyzické přemístění obilovin z dopravního prostředku do skladovacího zásobníku (silo nebo skladovací komora) – první překládka;

b)

vážení;

c)

odběr vzorků/analýza/zjištění jakosti.

II.   SKLADOVÁNÍ

a)

pronájem prostor za smluvní cenu;

b)

náklady na pojištění (nejsou-li obsaženy v písmenu a));

c)

náklady na ochranu před škůdci zajišťující počáteční kvalitu produktu na skladě (nejsou-li obsaženy v písmenu a));

d)

roční inventura (není-li obsažena v písmenu a));

e)

případná ventilace (není-li obsažena v písmenu a)).

III.   VYSKLADNĚNÍ

a)

vážení obilovin;

b)

odběr vzorků/analýza (je-li odpovědností intervenčních agentur);

c)

fyzické vyskladnění a nakládka obilovin na první dopravní prostředek.

Hovězí/telecí maso

I.   PŘEJÍMKA, VYKOSTĚNÍ A USKLADNĚNÍ (VYKOSTĚNÉHO MASA)

a)

kontrola jakosti masa s kostí;

b)

vážení masa s kostí;

c)

manipulace s masem;

d)

smluvní náklady na vykostění zahrnující:

i)

první chlazení,

ii)

přemístění z intervenčního skladovacího místa do bourárny (pokud zboží není dodáno do bourárny prodejcem),

iii)

vykostění, odřezávání, vážení, balení a rychlé zmražení,

iv)

dočasné uskladnění kusů; nakládku, dopravu a opětovné uskladnění v chladírně intervenčního skladovacího místa,

v)

náklady na balicí materiál: polyethylenové sáčky, lepenkové krabice, pytle,

vi)

hodnotu kostí, kousků tuku a jiných odřezků při úpravě masa, které se nechají v bourárně (příjmy se odečtou od nákladů).

II.   SKLADOVÁNÍ

a)

pronájem prostor za smluvní cenu;

b)

náklady na pojištění (nejsou-li obsaženy v písmenu a));

c)

kontrola teploty (není-li obsažena v písmenu a));

d)

roční inventura (není-li obsažena v písmenu a)).

III.   VYSKLADNĚNÍ

a)

vážení;

b)

kontrola jakosti (je-li odpovědností intervenčních agentur);

c)

přemístění masa z chladírny na nakládací rampu skladu.

Máslo

I.   PŘEJÍMKA A USKLADNĚNÍ

a)

fyzické přemístění másla z dopravního prostředku na místo uskladnění;

b)

vážení a identifikace balíků;

c)

odběr vzorků/kontrola jakosti;

d)

uložení v chladírně a zmrazení;

e)

druhý odběr vzorků/kontrola jakosti na konci zkušebního období.

II.   SKLADOVÁNÍ

a)

pronájem prostor za smluvní cenu;

b)

náklady na pojištění (nejsou-li obsaženy v písmenu a));

c)

kontrola teploty (není-li obsažena v písmenu a));

d)

roční inventura (není-li obsažena v písmenu a)).

III.   VYSKLADNĚNÍ

a)

vážení a identifikace balíků;

b)

přemístění másla z chladírny na nakládací rampu skladu, je-li dopravním prostředkem kontejner, nebo naložení z rampy, je-li dopravním prostředkem nákladní automobil nebo železniční vagón.

IV.   ZVLÁŠTNÍ OZNAČOVÁNÍ NEBO ZNAČENÍ

Pokud je toto označování povinné podle právního předpisu Unie upravujícího odbyt produktů.

Sušené odstředěné mléko

I.   PŘEJÍMKA A USKLADNĚNÍ

a)

přemístění sušeného odstředěného mléka z dopravního prostředku do skladové komory;

b)

vážení;

c)

odběr vzorků/kontrola jakosti;

d)

kontrola označení a balení.

II.   SKLADOVÁNÍ

a)

pronájem prostor za smluvní cenu;

b)

náklady na pojištění (nejsou-li obsaženy v písmenu a));

c)

kontrola teploty (není-li obsažena v písmenu a));

d)

roční inventura (není-li obsažena v písmenu a)).

III.   VYSKLADNĚNÍ

a)

vážení;

b)

odběr vzorků/kontrola zboží (je-li odpovědností intervenčních agentur);

c)

přemístění odstředěného sušeného mléka na nakládací rampu skladu a naložení, s výjimkou zajištění nákladu, na dopravní prostředek, pokud jde o nákladní automobil nebo železniční vagon; přemístění odstředěného sušeného mléka na nakládací rampu, jedná-li se o jiný dopravní prostředek, např. kontejner.

IV.   ZVLÁŠTNÍ OZNAČOVÁNÍ NEBO ZNAČENÍ

Pokud je toto označování povinné podle právního předpisu Unie upravujícího odbyt produktů.

PŘÍLOHA III

PAUŠÁLNÍ ČÁSTKY PRO UNII

(čl. 3 odst. 1 písm. b))

I.   POUŽITELNÉ PAUŠÁLNÍ ČÁSTKY

1.

Paušální částky pro celou Unii jsou podle jednotlivých produktů stanoveny na základě nejnižších nákladů zaznamenaných za referenční období, které začíná 1. října roku n a končí 30. dubna následujícího roku.

2.

‚Zaznamenanými náklady‘ se rozumí náklady na hmotné operace uvedené v příloze II, k nimž došlo v průběhu referenčního období buď na základě individuální fakturace těchto operací, nebo na základě podepsané smlouvy o jejich úhradě. Jestliže u daného produktu v referenčním období existuje zásoba, ovšem k žádným uskladněním ani vyskladněním nedošlo, mohou u tohoto produktu být rovněž použity referenční náklady uvedené ve smlouvách o skladování.

Náklady na přijetí a uskladnění (I) a na vyskladnění (III) se vykazují na tunu produktu pro každou jednotlivou činnost (a, b, c, …), jak je uvedeno v příloze II. Náklady na skladování (II) se vykazují za měsíc na každou skladovanou tunu produktu pro každou jednotlivou činnost (a, b, c…), jak je uvedeno v příloze II.

3.

Nejpozději 10. května oznámí členské státy Komisi náklady uvedené v bodě 2 týkající se operací uvedených v příloze II, které zaznamenaly v průběhu referenčního období. Paušální částky zmíněné v bodě 1 se stanoví v eurech na základě váženého průměru těchto nákladů zaznamenaných v rámci referenčního období alespoň ve čtyřech členských státech, které mají nejnižší náklady na danou hmotnou operaci, představují-li tyto státy alespoň 33 % celkových průměrných zásob příslušného produktu v průběhu referenčního období. Není-li tomu tak, zahrnou se do váženého průměru náklady dalších států, dokud se nedosáhne míry 33 % uskladněných produktů.

4.

Jestliže je u daného produktu počet členských států provádějících veřejné skladování menší než čtyři, stanoví se paušální částky u tohoto produktu na základě nákladů zaznamenaných v příslušných členských státech. Konečná paušální částka uvedeného produktu se však nemůže lišit od částky stanovené pro předchozí rok o více než 2 %.

5.

Jestliže u některého skladovaného produktu překračují náklady, které vykázal členský stát a které se použily na výpočet uvedený v bodech 3 a 4, dvojnásobek aritmetického průměru nákladů, které vykázaly pro účely tohoto výpočtu ostatní členské státy, sníží se náklady na úroveň tohoto aritmetického průměru.

6.

Náklady použité na výpočet uvedený v bodech 3 a 4 se váží na základě množství uskladněného členskými státy zahrnutými do výpočtu.

7.

V případě členských států, jejichž měnou není euro, se vykázané náklady přepočítávají na eura na základě průměrného kurzu jejich měny v průběhu referenčního období uvedeného v bodě 1.

II.   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

1.

Paušální náklady na vyskladnění se mohou zvýšit o částku, kterou vypočítá Komise v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013, za předpokladu, že členský stát v souvislosti s celým účetním obdobím a veškerými zásobami daného produktu prohlásí, že se vzdává uplatnění přípustné odchylky uvedené v článku 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 a zaručí dané množství.

Toto prohlášení se zasílá Komisi a musí jí být doručeno před přijetím prvního měsíčního prohlášení o výdajích za příslušné účetní období nebo, jestliže se daný produkt nenachází v intervenčním skladě na začátku účetního období, nejpozději v měsíci, který následuje po prvním uskladnění tohoto produktu.

Navýšení uvedené v prvním pododstavci se vypočítá tak, že se vynásobí referenční prahová hodnota příslušného produktu podle čl. 7 nařízení (EU) č. 1308/2013 přípustnou odchylkou pro daný produkt stanovenou v příloze IV nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014.

2.

V případě všech uskladněných produktů s výjimkou hovězího/telecího masa se paušální částky stanovené pro náklady na uskladnění a vyskladnění snižují těmito koeficienty, pokud se příslušná množství fyzicky nepřesouvají.

Produkt

Uskladnění

Vyskladnění

Obiloviny

36,50 %

22,80 %

Rýže

17,50 %

20,30 %

Máslo

25,90 %

22,20 %

Sušené odstředěné mléko

21,00 %

35,10 %

3.

Komise může zvolit paušální částky, které byly u některého produktu stanoveny dříve, jestliže se v běžném účetním období veřejné skladování neuskutečnilo nebo neuskuteční.

PŘÍLOHA IV

ZVLÁŠTNÍ SKUTEČNOSTI, JEŽ JE NUTNO ZOHLEDNIT VE VÝDAJÍCH A PŘÍJMECH ZA HOVĚZÍ A TELECÍ MASO

(čl. 3 odst. 1 písm. c))

Pro účely uplatňování ustanovení přílohy VI a bodu 2 písm. a) a c) přílohy VII se jako základní cena pro vykostěné hovězí maso použije referenční prahová hodnota uvedená v článku 7 nařízení (EU) č. 1308/2013, vynásobená koeficientem 1,47.

PŘÍLOHA V

SNÍŽENÍ HODNOTY SKLADOVANÝCH PRODUKTŮ

(čl. 3 odst. 1 písm. e))

1.

Jestliže jsou v případě některého produktu odhady prodejní ceny ve veřejném skladování nižší než nákupní cena, uplatní se při nákupu procentní podíl snížení hodnoty nazvaný ‚koeficient k‘. Tento koeficient se pro každý produkt stanoví na začátku účetního období v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013.

2.

Procentní podíl snížení hodnoty nesmí překročit rozdíl mezi nákupní cenou a předpokládanou odbytovou cenou příslušného produktu.

3.

Komise může omezit snížení hodnoty v okamžiku nákupu na část procentního podílu vypočítaného v souladu s bodem 2. Tato část nesmí být nižší než 70 % snížení hodnoty stanovené podle bodu 1.

V takových případech Komise přistoupí k druhému snížení hodnoty na konci každého účetního období v souladu s metodou uvedenou v bodě 5.

4.

V případě snížení hodnoty podle bodu 3 druhého pododstavce stanoví Komise celkové částky snížení hodnoty podle jednotlivých produktů a podle jednotlivých členských států před začátkem následujícího účetního období.

Pro tyto účely se předpokládaná prodejní cena uskladněných produktů porovnává s odhadovanou převáděnou hodnotou podle jednotlivých produktů a podle jednotlivých členských států. Celkové částky snížení hodnoty podle jednotlivých produktů a příslušných členských států se získají tak, že se rozdíly mezi odhadovanými převáděnými hodnotami a předpokládanými prodejními cenami vynásobí odhadovanými skladovanými množstvími na konci účetního období.

5.

Odhad množství ve veřejném skladování a převáděných hodnot podle jednotlivých produktů a podle jednotlivých členských států se zakládá na oznámení členských států zaslaném Komisi nejpozději 7. září roku n+1, které se týká skladovaných produktů k 30. září téhož roku a ve kterém jsou uvedeny tyto skutečnosti:

množství nakoupená v průběhu období od 1. října roku n do 31. srpna roku n+1,

množství skladovaná k 31. srpnu roku n+1,

hodnota skladovaných produktů k 31. srpnu roku n+1 v eurech,

odhady množství skladovaných k 30. září roku n+1,

odhady množství nakoupených od 1. do 30. září roku n+1,

odhad hodnoty množství nakoupených od 1. do 30. září roku n+1 v eurech.

6.

Hodnoty v národních měnách oznámené členskými státy, jejichž měnou není euro, se pro účely výpočtu snížení hodnoty na konci účetního období přepočítávají na eura s použitím směnných kurzů platných v okamžiku výpočtu celkových částek snížení hodnoty na konci uvedeného účetního období.

7.

Komise oznámí celkové částky snížení hodnoty podle jednotlivých produktů každému příslušnému členskému státu, aby měl možnost zahrnout je do svého posledního měsíčního prohlášení o výdajích pro EZZF za příslušné účetní období.

PŘÍLOHA VI

OCENĚNÍ CHYBĚJÍCÍCH MNOŽSTVÍ

(čl. 4 odst. 1 písm. a))

S výhradou zvláštních pravidel uvedených v příloze IV se hodnota chybějících množství vypočítává takto:

a)

Jestliže se překročí přípustné odchylky týkající se skladování nebo zpracování produktů uvedené v čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 nebo jestliže se zjistí, že množství chybí v důsledku krádeže nebo jiných zjistitelných příčin, vypočítá se hodnota chybějících množství tak, že se tato množství vynásobí referenční prahovou hodnotou uvedenou v článku 7 nařízení (EU) č. 1308/2013, která platí pro standardní jakost jednotlivých produktů v první den účetního období, v němž dojde k překročení přípustných odchylek nebo v němž jsou zjištěna chybějící množství, navýšenou o 5 %.

b)

Jestliže je v den zjištění chybějících množství průměrná tržní cena za standardní jakost v členském státě, kde se skladování uskutečňuje, vyšší než 105 % základní referenční prahové hodnoty uvedené v článku 7 nařízení (EU) č. 1308/2013, uhradí smluvní strany intervenčním agenturám tržní cenu zaznamenanou členským státem navýšenou o 5 %.

Průměrnou tržní cenu stanoví členský stát na základě informací, které pravidelně oznamuje Komisi.

Rozdíly mezi částkami inkasovanými na základě uplatnění tržní ceny a částkami zaúčtovanými v EZZF s uplatněním referenční prahové hodnoty uvedené v článku 7 nařízení (EU) č. 1308/2013 se připíší ve prospěch EZZF na konci účetního období mezi další připisované položky.

c)

Jestliže se zjistí, že množství chybí v důsledku převodu nebo převozu produktů z intervenčního skladovacího místa nebo skladovacího místa určeného platební agenturou na jiné místo, a v příslušných předpisech Unie není stanovena konkrétní hodnota, určuje se hodnota těchto chybějících množství v souladu s písmenem a).

PŘÍLOHA VII

OCENĚNÍ ZNEHODNOCENÝCH NEBO ZNIČENÝCH PRODUKTŮ

(čl. 4 odst. 1 písm. b))

1.

Pokud se ve zvláštních předpisech Unie nestanoví jinak, považuje se produkt za znehodnocený, pokud již nesplňuje požadavky na kvalitu uplatňované při jeho nákupu.

2.

Hodnota znehodnocených nebo zničených produktů se vypočítá podle povahy příčiny takto:

a)

v případě nehod, pokud se ve zvláštních ustanoveních v příloze IV nestanoví jinak: hodnota produktů se vypočítá tak, že se příslušná množství vynásobí základní referenční prahovou hodnotou uvedenou v článku 7 nařízení (EU) č. 1308/2013, která platí pro standardní jakost v první den běžného účetního období, sníženou o 5 %;

b)

přírodní katastrofy: hodnota příslušných množství se určí prováděcím aktem Komise přijatým v souladu s čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem;

c)

v případě špatných podmínek uchovávání, zejména z důvodu nevhodných skladovacích metod, se hodnota produktu zaúčtuje podle přílohy VI písm. a) a b);

d)

příliš dlouhé skladování: účetní hodnota produktu se určí na základě prodejní ceny při prodeji produktu prováděcím aktem Komise přijatým v souladu s čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem.

Rozhodnutí o prodeji se přijme v souladu s právními předpisy v odvětví zemědělství platnými pro příslušný produkt. Příjmy z prodeje se zaúčtují do měsíce vyskladnění produktu.

PŘÍLOHA VIII

ÚČETNÍ PRAVIDLA POUŽITELNÁ PRO USKLADNĚNÉ PRODUKTY, JEJICHŽ PŘEVZETÍ BYLO ODMÍTNUTO

(čl. 4 odst. 1 písm. c))

1.

Pokud se ve zvláštních předpisech Unie nestanoví jinak, náklady na uskladnění, vyskladnění, skladování a financování už zaúčtované pro každé zamítnuté množství se odečtou a vedou se na odděleném účtu takto:

a)

náklady na uskladnění a vyskladnění, které se mají odečíst, se vypočítají tak, že se zamítnutá množství vynásobí příslušnými paušálními částkami platnými v měsíci vyskladnění;

b)

výdaje na skladování, které se mají odečíst, se vypočítají tak, že se zamítnutá množství vynásobí počtem měsíců, které uplynou od uskladnění do vyskladnění, a paušální částkou platnou v měsíci vyskladnění;

c)

finanční náklady, které se mají odečíst, se vypočítají tak, že se zamítnutá množství vynásobí počtem měsíců, které uplynou od uskladnění do vyskladnění (po odečtení počtu měsíců platební lhůty použitelné při uskladnění), kurzem financování použitelným v měsíci vyskladnění vyděleným dvanácti a průměrnou převáděnou účetní hodnotou zásob platnou na začátku účetního období nebo průměrnou účetní hodnotou zásob platnou první měsíc prohlášení v případě, že průměrná převáděná účetní hodnota zásob neexistuje.

2.

Náklady uvedené v bodě 1 se zaúčtují do hmotných operací v měsíci vyskladnění.


(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 884/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o financování intervenčních opatření ve formě veřejného skladování Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a o zaúčtování operací veřejného skladování platebními agenturami členských států (Úř. věst. L 171, 23.6.2006, s. 35).

(3)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schválení účetní závěrky, jistoty a použití eura (viz strana 18 v tomto čísle Úředního věstníku).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).


Top