Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32014L0107

Směrnice Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014 , kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní

OJ L 359, 16.12.2014, p. 1–29 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/107/oj

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 359/1


SMĚRNICE RADY 2014/107/EU

ze dne 9. prosince 2014,

kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 115 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V posledních letech výrazně narostly problémy způsobené přeshraničními daňovými podvody a úniky a dostaly se do středu pozornosti v Unii i ve světě. Neoznámené a nezdaněné příjmy značně snižují daňové příjmy členských států. Proto je naléhavě nutné zvýšit účinnost a efektivnost výběru daní. Automatická výměna informací představuje v tomto ohledu významný nástroj a Komise ve svém sdělení ze dne 6. prosince 2012 obsahujícím akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům zdůraznila nutnost důsledně prosazovat automatickou výměnu informací jako budoucí evropský a mezinárodní standard pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti.

(2)

Význam automatické výměny informací jakožto prostředku pro boj proti přeshraničním daňovým podvodům a únikům byl nedávno uznán také na mezinárodní úrovni (G20 a G8). V návaznosti na jednání, která proběhla mezi Spojenými státy americkými a dalšími zeměmi, včetně všech členských států, o dvoustranných dohodách o automatické výměně informací k provedení zákona Spojených států amerických o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (obecně známého jako „FATCA“ – Foreign Account Tax Compliance Act), pověřila skupina G20 Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), aby na základě uvedených dohod vypracovala jednotný globální standard pro automatickou výměnu informací v daňové oblasti.

(3)

Evropská rada dne 22. května 2013 požádala o rozšíření automatické výměny informací na úrovni Unie i na úrovni celosvětové s cílem bojovat proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování. Rovněž uvítala pokračující úsilí vyvíjené v rámci skupin G20, G8 a v rámci OECD, zaměřené na vypracování globálního standardu pro automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti.

(4)

V únoru 2014 vydala OECD hlavní prvky globálního standardu pro automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti, totiž modelovou dohodu příslušných orgánů a společný standard pro oznamování, které následně potvrdili ministři financí a guvernéři centrálních bank skupiny G20. V červenci 2014 vydala Rada OECD úplný globální standard obsahující také zbývající prvky, totiž komentáře k modelové dohodě příslušných orgánů a společnému standardu pro oznamování a informačnětechnologické podmínky pro uplatňování globálního standardu. Celý globální standard potvrdili ministři financí a guvernéři centrálních bank skupiny G20 v září 2014.

(5)

Směrnice Rady 2011/16/EU (2) již stanoví povinnou automatickou výměnu informací mezi členskými státy u konkrétních kategorií příjmu a majetku, zejména nefinanční povahy, které daňoví poplatníci drží v jiných členských státech než ve státě, v němž jsou rezidenty. Rovněž zavádí postupný přístup k posílení automatické výměny informací postupným rozšiřováním o nové kategorie příjmu a majetku a odstranění podmínky, že se informace musí předávat, pouze pokud jsou dostupné. Vzhledem k rozšířeným možnostem investovat v zahraničí do širokého spektra finančních produktů však nyní účinnost stávajících nástrojů správní spolupráce v oblasti daní na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni při boji proti přeshraničním daňovým podvodům a únikům klesá.

(6)

Jak zdůraznila žádost Evropské rady, s rozšířením automatické výměny informací, jak je stanoveno již v čl. 8 odst. 5 směrnice 2011/16/EU, je vhodné pokročit i ve vztahu k rezidentům jiných členských států. Iniciativa Unie zajistí ucelený, jednotný a komplexní celounijní přístup v oblasti automatické výměny informací na vnitřním trhu, což by vedlo k úsporám nákladů jak daňových správ, tak i hospodářských subjektů.

(7)

Skutečnost, že členské státy uzavřely dohody se Spojenými státy americkými v souvislosti se zákonem FATCA nebo jsou blízko uzavření takových dohod, znamená, že tyto členské státy nabízejí nebo budou nabízet širší spolupráci ve smyslu článku 19 směrnice 2011/16/EU a jsou nebo budou povinny tuto širší spolupráci nabídnout i jiným členským státům.

(8)

Uzavření paralelních a nekoordinovaných dohod členskými státy podle článku 19 směrnice 2011/16/EU by mohlo vést k narušení, které by nepříznivě ovlivnilo řádné fungování vnitřního trhu. Rozšířená automatická výměna informací, která by vycházela z celounijního právního nástroje, by odstranila potřebu členských států uplatnit uvedený článek s cílem uzavřít dvoustranné nebo mnohostranné dohody, které mohou být považovány za přiměřené ve stejné věci, chybí-li relevantní právní předpisy Unie.

(9)

Za účelem minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro daňové správy i hospodářské subjekty je rovněž nutné zajistit, aby rozšířená oblast působnosti automatické výměny informací v rámci Unie byla v souladu s mezinárodním vývojem. K dosažení tohoto cíle by členské státy měly vyžadovat, aby jejich finanční instituce uplatňovaly pravidla oznamování a náležité péče, která jsou v plném souladu s pravidly obsaženými ve společném standardu pro oznamování vypracovaném OECD. Oblast působnosti článku 8 směrnice 2011/16/EU by navíc měla být rozšířena tak, aby se vztahovala na tytéž informace jako modelová dohoda příslušných orgánů a společný standard pro oznamování, které vypracovala OECD. Očekává se, že by každý členský stát měl pouze jeden seznam vnitrostátně určených neoznamujících finančních institucí a vyňatých účtů, který by používal při uplatňování této směrnice i při uplatňování jiných dohod provádějících globální standard.

(10)

Kategorie oznamujících finančních institucí a oznamovaných účtů, na něž se vztahuje tato směrnice, jsou vymezeny tak, aby omezovaly možnosti daňových poplatníků vyhnout se oznamování tím, že majetek přesunou do finančních institucí nebo jej investují do finančních produktů nespadajících do oblasti působnosti této směrnice. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být však vyňaty některé finanční instituce a finanční účty, u nichž je nízké riziko, že budou použity k daňovému úniku. Prahové hodnoty by neměly být obecně do této směrnice začleněny, neboť rozdělením účtů do různých finančních institucí by je bylo možné snadno obejít. Za účelem řešení situací, kdy se daňový poplatník snaží skrýt kapitál, který je sám o sobě příjmem nebo majetkem, z něhož nebyla odvedena daň, by se finanční informace, které jsou předmětem oznamovací povinnosti a výměny, měly týkat nejen všech příslušných příjmů (úroků, dividend a obdobných typů příjmů), ale také zůstatků na účtech a výnosů z prodeje finančního majetku. Zpracování informací podle této směrnice je proto nezbytné a přiměřené k tomu, aby byly daňové orgány členských států schopny správně a jednoznačně určit dotčené daňové poplatníky a spravovat a vymáhat své daňové právní předpisy v přeshraničních situacích, odhadnout pravděpodobnost daňového úniku a vyhnout se zbytečnému dalšímu šetření.

(11)

Oznamující finanční instituce by mohly své informační povinnosti vůči jednotlivým oznamovaným osobám splnit tím, že budou postupovat podle podrobných pravidel komunikace, včetně četnosti komunikace, které jsou v souladu s vnitrostátním právem stanoveny v jejich vnitřních postupech.

(12)

Oznamující finanční instituce, zasílající členské státy a přijímající členské státy coby správci údajů by neměly informace zpracovávané podle této směrnice uchovávat déle, než je pro dosažení účelů této směrnice nezbytné. S ohledem na rozdíly v právních předpisech členských států by měla být maximální doba uchovávání určena podle promlčecích lhůt stanovených v daňových právních předpisech členského státu každého správce údajů.

(13)

Při provádění této směrnice by členské státy měly využívat komentáře k modelové dohodě příslušných orgánů a společnému standardu pro oznamování, jež vypracovala OECD, jako zdroj objasnění a výkladu a s cílem zajistit konzistentní uplatňování v členských státech. Opatření Unie v této oblasti by i nadále měla zvláště zohledňovat budoucí vývoj na úrovni OECD.

(14)

Podmínka, že k automatické výměně dochází v závislosti na dostupnosti požadovaných informací, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/16/EU, by se neměla vztahovat na nové položky vložené touto směrnicí do směrnice 2011/16/EU.

(15)

Odkaz na prahovou hodnotu v čl. 8 odst. 3 směrnice 2011/16/EU by měl být odstraněn, neboť tuto prahovou hodnotu není možné v praxi dodržovat.

(16)

Přezkum podmínky dostupnosti, který má být proveden v roce 2017, by měl být rozšířen na všech pět kategorií uvedených v čl. 8 odst. 1 směrnice 2011/16/EU, aby mohly být posouzeny argumenty pro výměnu informací všemi členskými státy ve všech těchto kategoriích.

(17)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně práva na ochranu osobních údajů.

(18)

Jelikož cíle této směrnice, totiž účinné správní spolupráce mezi členskými státy za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu požadované jednotnosti a efektivnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(19)

S ohledem na stávající strukturální rozdíly by Rakousku mělo být umožněno, aby první automatickou výměnu informací podle této směrnice uskutečnilo do 30. září 2018 místo do 30. září 2017.

(20)

Směrnice 2011/16/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2011/16/EU se mění takto:

1)

V článku 3 se bod 9 nahrazuje tímto:

„9.

‚automatickou výměnou‘ systematické sdělování předem určených informací o rezidentech jiných členských států příslušnému členskému státu, jehož jsou rezidenty bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech. V souvislosti s článkem 8 se dostupnými informacemi rozumějí informace v daňových záznamech sdělujícího členského státu, jež lze získat postupy pro shromažďování a zpracovávání informací v daném členském státě. Zvýrazněné termíny použité v čl. 8 odst. 3a a 7a, čl. 21 odst. 2 a čl. 25 odst. 2 a 3 je třeba chápat ve smyslu odpovídajících definic obsažených v příloze I;“

.

2)

Článek 8 se mění takto:

a)

Odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Příslušný orgán členského státu může příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu sdělit, že si nepřeje dostávat informace o jedné kategorii nebo několika kategoriích příjmu a majetku uvedených v odstavci 1. Uvědomí o tom rovněž Komisi.

Jestliže členský stát neuvědomí Komisi o žádné kategorii, o níž má informace dostupné, lze mít za to, že si nepřeje dostávat informace podle odstavce 1.“

b)

Vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od svých oznamujících finančních institucí vyžadoval plnění pravidel oznamování a náležité péče obsažených v přílohách I a II a aby zajistil účinné provedení a dodržování uvedených pravidel v souladu s přílohou I oddílem IX.

Podle použitelných pravidel oznamování a náležité péče obsažených v přílohách I a II sdělí příslušný orgán každého členského státu ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) v rámci automatické výměny příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu tyto informace týkající se oznamovaného účtu s ohledem na daňová období od 1. ledna 2016:

a)

jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je majitelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění pravidel náležité péče v souladu s přílohami identifikován jako subjekt mající jednu nebo několik ovládajících osob, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, jméno, adresu a daňové identifikační číslo nebo čísla tohoto subjektu a jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození každé oznamované osoby;

b)

číslo účtu (nebo pokud číslo účtu neexistuje, jeho funkční ekvivalent);

c)

název a identifikační číslo (pokud existuje) oznamující finanční instituce;

d)

zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu (včetně, v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu, taktéž kapitálové hodnoty nebo hodnoty odkupného) ke konci příslušného kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, nebo pokud byl v tomto roce nebo období účet zrušen, informace o zrušení účtu;

e)

v případě jakéhokoli schovatelského účtu:

i)

celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků držených na účtu, ve všech uvedených případech vyplacených nebo připsaných na účet (nebo v souvislosti s účtem) v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

ii)

celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy oznamující finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, zmocněnec nebo jiný zástupce majitele účtu;

f)

v případě jakéhokoli depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

g)

v případě jakéhokoli účtu, který není uveden v písmeni e) nebo f), celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou majiteli účtu v souvislosti s účtem v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy je oznamující finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

Pro účely výměny informací podle tohoto odstavce, není-li v tomto odstavci nebo v přílohách stanoveno jinak, se výše a charakteristika plateb provedených v souvislosti s oznamovaným účtem určí podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který tyto informace sděluje.

Pokud by výměna informací spadala do působnosti odst. 1 písm. c) či jakéhokoli jiného právního nástroje Unie včetně směrnice Rady 2003/48/ES (3), mají první a druhý pododstavec tohoto odstavce přednost před odst. 1 písm. c) i před jakýmkoli jiným právním nástrojem Unie včetně směrnice 2003/48/ES.

(3)  Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 38).“"

c)

Odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5.   Komise před 1. červencem 2017 předloží zprávu, která bude obsahovat přehled a hodnocení obdržených statistik a informací ohledně otázek, jako jsou správní a další související náklady a přínosy automatické výměny informací a praktické aspekty s tím spojené. Je-li to vhodné, předloží Komise Radě návrh týkající se kategorií a podmínek stanovených v odstavci 1, včetně podmínky, že informace o osobách, které jsou rezidenty jiných členských států, musí být dostupné, nebo položek uvedených v odstavci 3a nebo obojího.

Při projednávání návrhu předloženého Komisí Rada posoudí další posílení účinnosti a fungování automatické výměny informací a zvýšení její úrovně s cílem stanovit, že:

a)

příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu informace týkající se daňových období od 1. ledna 2017 a osob, které jsou rezidenty tohoto jiného členského státu, u všech kategorií příjmu a majetku uvedených v odstavci 1, jak jsou chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který tyto informace sděluje; a

b)

seznamy kategorií a položek uvedené v odstavcích 1 a 3a se rozšíří o další kategorie a položky, včetně licenčních poplatků.“

d)

Odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6.   Informace se sdělují takto:

a)

u kategorií stanovených v odstavci 1 nejméně jednou ročně do šesti měsíců od konce daňového období členského státu, během něhož se staly dostupnými;

b)

u informací stanovených v odstavci 3a každoročně do devíti měsíců od konce kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, ke kterému se informace vztahují.“

e)

Vkládá se nový odstavec, který zní:

„7a.   Pro účely oddílu VIII pododdílu B bodu 1 písm. c) a oddílu VIII pododdílu C bodu 17 písm. g) přílohy I poskytne každý členský stát do 31. července 2015 Komisi seznam subjektů, které mají být považovány za neoznamující finanční instituce, a účtů, které mají být považovány za vyňaté účty. Každý členský stát rovněž Komisi uvědomí o veškerých změnách, k nimž v této souvislosti dojde. Komise zveřejní přehled obdržených informací v Úředním věstníku Evropské unie a dle potřeby jej aktualizuje.

Členské státy zajistí, aby dané typy neoznamujících finančních institucívyňatých účtů splňovaly veškeré požadavky stanovené v oddílu VIII pododdílu B bodu 1 písm. c) a oddílu VIII pododdílu C bodu 17 písm. g) přílohy I, a zejména aby status finanční instituce jakožto neoznamující finanční instituce nebo status účtu jakožto vyňatého účtu nemařil účely této směrnice.“

3)

V článku 20 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Automatická výměna informací podle článku 8 probíhá ve standardizovaném elektronickém formátu stanoveném Komisí postupem podle čl. 26 odst. 2, který má usnadnit tuto automatickou výměnu a který vychází ze stávajícího elektronického formátu podle článku 9 směrnice 2003/48/ES, jenž je určen k použití pro všechny druhy automatické výměny informací.“

4)

V článku 21 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Komise odpovídá za veškerý další vývoj sítě CCN, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací mezi členskými státy, a za zajištění bezpečnosti této sítě.

Členské státy odpovídají za veškerý další vývoj svých systémů, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací prostřednictvím sítě CCN, a za zajištění bezpečnosti svých systémů.

Členské státy zajistí, aby každá jednotlivá oznamovaná osoba byla vyrozuměna o narušení bezpečnosti týkající se jejích údajů, pokud by toto narušení mohlo mít nepříznivý dopad na ochranu jejích osobních údajů nebo soukromí.

Členské státy se vzdávají všech nároků na náhradu výdajů vzniklých při použití této směrnice s výjimkou případných odměn pro odborníky.“

5)

Článek 25 směrnice se mění takto:

a)

stávající jediný odstavec článku 25 se označuje jako odstavec 1;

b)

doplňují se nové odstavce, které znějí:

„2.   Pro účely směrnice 95/46/ES se oznamující finanční instituce a příslušné orgány každého členského státu považují za správce údajů.

3.   Bez ohledu na odstavec 1 každý členský stát zajistí, aby každá oznamující finanční instituce v jeho jurisdikci informovala každou jednotlivou dotčenou oznamovanou osobu o tom, že informace týkající se této osoby uvedené v čl. 8 odst. 3a budou shromážděny a předány v souladu s touto směrnicí, a aby oznamující finanční instituce poskytla dotyčné fyzické osobě veškeré informace, na něž má právo podle vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 95/46/ES, v dostatečném předstihu, aby dotyčná fyzická osoba mohla uplatnit svá práva na ochranu údajů, a v každém případě předtím, než daná oznamující finanční instituce oznámí informace uvedené v čl. 8 odst. 3a příslušnému orgánu členského státu, jehož je rezidentem.

4.   Informace zpracovávané v souladu s touto směrnicí nejsou uchovávány déle, než je nezbytné pro dosažení účelů této směrnice, a v každém případě v souladu s pravidly členského státu správce údajů upravujícími promlčecí lhůty.“

6)

Vkládají se přílohy I a II tak, jak jsou uvedeny v příloze této směrnice.

Článek 2

1.   Členské státy do 31. prosince 2015 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2016.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Bez ohledu na čl. 1 bod 2) písm. b) a odstavec 1 tohoto článku použije Rakousko ustanovení této směrnice od 1. ledna 2017 ve vztahu k daňovým obdobím počínajícím dnem 1. ledna 2017.

3.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 9. prosince 2014.

Za Radu

předseda

P. C. PADOAN


(1)  Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 68.

(2)  Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).


PŘÍLOHA

PŘÍLOHA I

PRAVIDLA OZNAMOVÁNÍ A NÁLEŽITÉ PÉČE PRO INFORMOVÁNÍ O FINANČNÍCH ÚČTECH

Tato příloha stanoví pravidla oznamování a náležité péče, jež musí oznamující finanční instituce uplatňovat, aby mohly členské státy automatickou výměnou sdělovat informace uvedené v čl. 8 odst. 3a této směrnice. Kromě toho popisuje pravidla a správní postupy, které musí mít členské státy zavedeny k zajištění účinného provedení a dodržování níže uvedených postupů oznamování a náležité péče.

ODDÍL I

OBECNÉ POŽADAVKY NA OZNAMOVÁNÍ

A.

S výhradou pododdílů C až E je každá oznamující finanční instituce povinna oznamovat příslušnému orgánu svého členského státu následující informace týkající se každého oznamovaného účtu takové oznamující finanční instituce:

1.

jméno, adresu, členský stát nebo členské státy, jejichž je rezidentem, DIČ a datum a místo narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je majitelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění postupů náležité péče v souladu s oddíly V, VI a VII identifikován jako subjekt mající jednu nebo několik ovládajících osob, které jsou oznamovanou osobou, jméno, adresu, členský stát nebo členské státy a případně jinou jurisdikci či jurisdikce, jejichž je rezidentem, a DIČ tohoto subjektu a jméno, adresu, členský stát nebo členské státy, jejichž je rezidentem, DIČ a datum a místo narození každé oznamované osoby;

2.

číslo účtu (nebo pokud číslo účtu neexistuje, jeho funkční ekvivalent);

3.

název a identifikační číslo (pokud existuje) oznamující finanční instituce;

4.

zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu (včetně, v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu, taktéž kapitálové hodnoty nebo hodnoty odkupného) ke konci příslušného kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, nebo pokud byl v tomto roce nebo období účet zrušen, informace o zrušení účtu;

5.

v případě jakéhokoli schovatelského účtu:

a)

celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků držených na účtu, ve všech uvedených případech vyplacených nebo připsaných na účet (nebo v souvislosti s účtem) v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

b)

celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy oznamující finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, zmocněnec nebo jiný zástupce majitele účtu;

6.

v případě jakéhokoli depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

7.

v případě jakéhokoli účtu, který není popsán v bodě 5 nebo 6, celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou majiteli účtu v souvislosti s účtem v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy je oznamující finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

B.

V oznamovaných informacích musí být uvedena měna jednotlivých relevantních částek.

C.

Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 platí ve vztahu ke každému oznamovanému účtu, který je dříve existujícím účtem, že DIČ a datum narození nemusí být oznamovány, pokud takové DIČ nebo datum narození není v záznamech oznamující finanční instituce a vnitrostátní právo ani žádný právní nástroj Unie nijak nevyžaduje, aby oznamující finanční instituce tyto informace shromažďovala. Nicméně oznamující finanční instituce je povinna vyvinout přiměřené úsilí, aby DIČ a datum narození týkající se dříve existujících účtů získala do konce druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly tyto dříve existující účty identifikovány jako oznamované účty.

D.

Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 nepodléhá DIČ oznamovací povinnosti, pokud je příslušný členský stát nebo jiná jurisdikce, jejímž je rezidentem, nevydaly.

E.

Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 nepodléhá místo narození oznamovací povinnosti, pokud:

1)

jeho získání a oznámení není od oznamující finanční instituce jinak vyžadováno vnitrostátním právem ani není či nebylo jinak vyžadováno žádným účinným právním nástrojem Unie nebo právním nástrojem Unie, který byl účinný ke dni 5. ledna 2015; a

2)

tato informace není dostupná v datech s možností elektronického vyhledávání uchovávaných oznamující finanční institucí.

ODDÍL II

OBECNÉ POŽADAVKY NA NÁLEŽITOU PÉČI

A.

S účtem se zachází jako s oznamovaným účtem počínaje dnem, kdy je jako oznamovaný účet identifikován na základě postupů náležité péče v oddílech II až VII, a není-li uvedeno jinak, informace o oznamovaném účtu musí být každoročně oznámeny v kalendářním roce následujícím po roce, k němuž se vztahují.

B.

Zůstatek na účtu nebo hodnota účtu se stanoví k poslednímu dni kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

C.

V případě, že je nutné stanovit prahový zůstatek nebo prahovou hodnotu k poslednímu dni kalendářního roku, příslušný zůstatek nebo hodnota se stanoví k poslednímu dni oznamovacího období, které končí spolu s koncem tohoto kalendářního roku nebo během tohoto kalendářního roku.

D.

Každý členský stát může oznamujícím finančním institucím dovolit, aby ke splnění oznamovací povinnosti a povinnosti náležité péče, stanovených podle vnitrostátního práva, využily poskytovatele služeb, nicméně odpovědnost za splnění těchto povinností nadále spočívá na oznamující finanční instituci.

E.

Každý členský stát může oznamujícím finančním institucím povolit, aby uplatnily postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty a postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou na účty s nižší hodnotou. V případech, kdy členský stát umožňuje uplatnění postupů náležité péče pro nové účty na dříve existující účty, nadále platí pravidla stanovená pro dříve existující účty.

ODDÍL III

NÁLEŽITÁ PÉČE V PŘÍPADĚ DŘÍVE EXISTUJÍCÍCH ÚČTŮ FYZICKÝCH OSOB

A.

Úvod. Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty fyzických osob.

B.

Účty s nižší hodnotou. V případě účtů s nižší hodnotou se uplatňují následující postupy.

1.

Adresa bydliště. Jestliže má oznamující finanční instituce záznamy o aktuální adrese bydliště majitele účtu – fyzické osoby založené na listinných důkazech, může při určování, zda má daného majitele účtu – fyzickou osobu považovat za oznamovanou osobu, s tímto majitelem účtu – fyzickou osobou nakládat s jako s rezidentem pro daňové účely členského státu či jiné jurisdikce, k níž se adresa vztahuje.

2.

Vyhledávání v elektronických záznamech. Jestliže oznamující finanční instituce nevychází z informace o aktuální adrese bydliště majitele účtu – fyzické osoby založené na listinných důkazech, jak je uvedeno v bodu 1, je oznamující finanční instituce povinna prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli níže uvedené indicie, a musí použít ustanovení bodů 3 až 6:

a)

identifikaci majitele účtu jako rezidenta členského státu;

b)

aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště (včetně poštovní přihrádky) v členském státě;

c)

jedno nebo více telefonních čísel v členském státě a žádné telefonní číslo v členském státě oznamující finanční instituce;

d)

trvalé příkazy (jiné než k depozitnímu účtu) pro převod finančních prostředků na účet vedený v členském státě;

e)

aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v členském státě; nebo

f)

instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu v členském státě, jestliže oznamující finanční instituce neeviduje jinou adresu majitele účtu.

3.

Jestliže při elektronickém vyhledávání nejsou zjištěny žádné z indicií uvedených v bodu 2, nejsou nutná žádná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, nebo se účet nestane účtem s vysokou hodnotou.

4.

Jestliže při elektronickém vyhledávání jsou zjištěny jakékoli z indicií uvedených v bodu 2 písm. a) až e) nebo nastane změna okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující finanční instituce musí s majitelem účtu nakládat jako s rezidentem pro daňové účely každého členského státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

5.

Jestliže je při elektronickém vyhledávání zjištěna instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není zjištěna žádná další adresa ani žádná další indicie uvedená v bodu 2 písm. a) až e), oznamující finanční instituce musí využít vyhledávání v listinných záznamech podle pododdílu C bodu 2 nebo od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a to v pořadí nejvhodnějším k daným okolnostem. Pokud nebude při vyhledávání v listinných záznamech nalezena patřičná indicie a ani pokus o získání čestného prohlášení nebo listinného důkazu nebude úspěšný, oznamující finanční instituce musí účet oznámit příslušnému orgánu svého členského státu jako nezdokumentovaný.

6.

Bez ohledu na zjištění indicií uvedených v bodu 2 není oznamující finanční instituce povinna nakládat s majitelem účtu jako s rezidentem členského státu v těchto případech:

a)

v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště v daném členském státě, jedno nebo více telefonních čísel v daném členském státě (a žádné telefonní číslo v členském státě oznamující finanční instituce) nebo trvalé příkazy (k finančním účtům jiným než depozitním) pro převod finančních prostředků na účet vedený v členském státě a oznamující finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i)

čestném prohlášení majitele účtu, v němž je uveden jiný členský stát či jiná jurisdikce, kde je rezidentem; a

ii)

listinných důkazech prokazujících, že status majitele účtu nepodléhá oznamovací povinnosti;

b)

v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v daném členském státě a oznamující finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i)

čestném prohlášení majitele účtu, v němž je uveden jiný členský stát či jiná jurisdikce, kde je rezidentem; nebo

ii)

listinných důkazech prokazujících, že status majitele účtu nepodléhá oznamovací povinnosti.

C.

Rozšířené postupy prověřování v případě účtů s vysokou hodnotou. V případě účtů s vysokou hodnotou se uplatňují následující postupy.

1.

Vyhledávání v elektronických záznamech. Pokud jde o účty s vysokou hodnotou, oznamující finanční instituce musí prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli indicie uvedené v pododdílu B bodu 2.

2.

Vyhledávání v listinných záznamech. Jestliže databáze s možností elektronického vyhledávání u oznamující finanční instituce obsahují pole pro všechny informace uvedené v bodu 3 a tyto informace jsou v nich uvedeny, pak další prohledávání listinných záznamů není nutné. Pokud elektronické databáze všechny tyto informace neobsahují, oznamující finanční instituce musí u účtů s vysokou hodnotou rovněž prověřit, zda aktuální hlavní složka s daty o zákazníkovi obsahuje jakékoli indicie uvedené v pododdílu B bodu 2, a pokud se tyto v aktuální hlavní složce s daty o zákazníkovi nenacházejí, musí je vyhledat v níže uvedených dokumentech souvisejících s účtem, které oznamující finanční instituce získala za posledních pět let:

a)

v nejnovějších listinných důkazech shromážděných k účtu;

b)

v nejnovější smlouvě o založení účtu nebo dokumentaci k účtu;

c)

v nejnovější dokumentaci, kterou oznamující finanční instituce získala podle postupů AML/KYC nebo pro jiné regulatorní účely;

d)

v jakýchkoli aktuálně platných plných mocích nebo formulářích pro podpisová práva; a

e)

v jakýchkoli aktuálně platných trvalých příkazech (jiných než k depozitnímu účtu) pro převod finančních prostředků.

3.

Výjimka v případě, že databáze obsahují dostatečné informace. Oznamující finanční instituce není povinna vyhledávat v listinných záznamech podle bodu 2, jestliže informace s možností elektronického vyhledávání u oznamující finanční instituce obsahují tyto údaje:

a)

zemi, v níž je majitel účtu rezidentem;

b)

adresu bydliště majitele účtu a jeho adresu pro doručování aktuálně vedenou u oznamující finanční instituce;

c)

telefonní číslo nebo čísla majitele účtu, aktuálně vedená u oznamující finanční instituce;

d)

v případě jiných finančních účtů než depozitních účtů také skutečnost, zda existují trvalé příkazy pro převod finančních prostředků z účtu na jiný účet (včetně účtu u jiné pobočky oznamující finanční instituce nebo u jiné finanční instituce);

e)

skutečnost, zda existuje aktuální adresa osoby přebírající poštu nebo instrukce pro úschovu pošty pro majitele účtu; a

f)

skutečnost, zda k účtu existuje jakákoli plná moc nebo podpisové právo.

4.

Dotaz k získání aktuální znalosti od manažera pro styk se zákazníky. Kromě vyhledávání v elektronických a listinných záznamech podle bodu 1 a 2 musí oznamující finanční instituce nakládat jako s oznamovaným účtem s jakýmkoli účtem s vysokou hodnotou, kterému je přidělen manažer pro styk se zákazníky (včetně jakýchkoli finančních účtů sloučených s tímto účtem s vysokou hodnotou), jestliže manažer pro styk se zákazníky má aktuální znalost toho, že majitel účtu je oznamovanou osobou.

5.

Účinek zjištění indicií.

a)

Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu nejsou zjištěny žádné z indicií uvedených v pododdílu B bodu 2 a není zjištěno, že účet drží oznamovaná osoba podle bodu 4 tohoto pododdílu, nejsou nutná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo více indiciím souvisejícím s tímto účtem.

b)

Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu jsou zjištěny jakékoli z indicií uvedených v pododdílu B bodu 2 písm. a) až e) nebo jestliže dojde k následné změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému členskému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití pododdílu B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

c)

Jestliže je při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu zjištěna instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není zjištěna žádná další adresa a žádná další indicie uvedená v pododdíle B bodu 2 písm. a) až e), oznamující finanční instituce musí od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Jestliže oznamující finanční instituce nemůže takové čestné prohlášení nebo listinný důkaz získat, musí účet oznámit příslušnému orgánu svého členského státu jako nezdokumentovaný.

6.

Jestliže dříve existující účet fyzické osoby není ke dni 31. prosince 2015účtem s vysokou hodnotou, ale stane se jím k poslednímu dni některého následujícího kalendářního roku, oznamující finanční instituce musí u takového účtu provést rozšířené postupy prověřování podle tohoto pododdílu do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž se účet stal účtem s vysokou hodnotou. Jestliže je takový účet na základě tohoto prověření zjištěn jako oznamovaný účet, oznamující finanční instituce musí požadované informace o tomto účtu ve vztahu k roku, v němž byl zjištěn jako oznamovaný účet, a k následujícím rokům oznamovat každoročně, dokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

7.

Poté, co oznamující finanční instituce na účet s vysokou hodnotou použije rozšířené postupy prověřování podle tohoto pododdílu, oznamující finanční instituce nebude povinna tyto postupy znovu použít s výjimkou dotázání se manažera pro styk se zákazníky podle pododdílu C bodu 4 ve vztahu k témuž účtu s vysokou hodnotou v jakémkoli následujícím roce, pokud se nebude jednat o nezdokumentovaný účet, přičemž v takovém případě by oznamující finanční instituce měla tyto postupy opakovaně používat každý rok, dokud se účet nestane zdokumentovaným.

8.

Jestliže u účtu s vysokou hodnotou dojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím uvedeným v pododdílu B bodu 2 a souvisejícím s účtem, musí oznamující finanční instituce s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému členskému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití pododdílu B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

9.

Oznamující finanční instituce musí zavést postupy k zajištění toho, aby manažer pro styk se zákazníky mohl u účtu zjistit jakoukoli změnu okolností. Bude-li například manažeru pro styk se zákazníky oznámeno, že majitel účtu má v členském státě novou adresu pro doručování, je oznamující finanční instituce povinna novou adresu považovat za změnu okolností, a pokud si zvolí použití pododdílu B bodu 6, je povinna od majitele účtu získat příslušnou dokumentaci.

D.

Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s vysokou hodnotou musí být dokončeno do 31. prosince 2016. Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s nižší hodnotou musí být dokončeno do 31. prosince 2017.

E.

S jakýmkoli dříve existujícím účtem fyzické osoby, který byl identifikován jako oznamovaný účet v souladu s tímto oddílem, musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem ve všech následujících letech, pokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

ODDÍL IV

NÁLEŽITÁ PÉČE V PŘÍPADĚ NOVÝCH ÚČTŮ FYZICKÝCH OSOB

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi novými účty fyzických osob.

A.

U nových účtů fyzických osob je oznamující finanční instituce povinna při založení účtu získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující finanční instituci umožní stanovit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC.

B.

Je-li v čestném prohlášení uvedeno, že majitel účtu je rezidentem pro daňové účely v členském státě, oznamující finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem a čestné prohlášení musí také zahrnovat DIČ majitele účtu ve vztahu k takovému členskému státu (s výhradou oddílu I pododdílu D) a jeho datum narození.

C.

Jestliže u nového účtu fyzické osoby dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní čestné prohlášení je nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující finanční instituce nesmí spoléhat na původní čestné prohlášení a je povinna získat platné čestné prohlášení, ve kterém je uvedeno, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely.

ODDÍL V

NÁLEŽITÁ PÉČE V PŘÍPADĚ DŘÍVE EXISTUJÍCÍCH ÚČTŮ SUBJEKTŮ

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty subjektů.

A.

Účty subjektů, které není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat. Pokud si oznamující finanční instituce nezvolí jinak buď s ohledem na všechny dříve existující účty subjektů, nebo samostatně s ohledem na jakoukoli jasně zjištěnou skupinu takových účtů, dříve existující účet subjektu s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, které ke dni 31. prosince 2015 nepřevyšují částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat jako oznamovaný účet, dokud úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu nepřesáhne uvedenou částku k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku.

B.

Účty subjektů, které je nutné prověřovat. Dříve existující účet subjektu, který má ke dni 31. prosince 2015 zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu přesahující částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, a dříve existující účet subjektu, který ke dni 31. prosince 2015 nepřesahuje uvedenou částku, ale jeho úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu tuto částku přesáhne k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku, musí být prověřeny v souladu s postupy stanovenými v pododdílu D.

C.

Účty subjektů, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů subjektů podle pododdílu B platí, že jen s účty drženými jedním nebo několika subjekty, jež jsou oznamovanými osobami, nebo drženými pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, se nakládá jako s oznamovanými účty.

D.

Postupy prověřování ke zjištění účtů subjektů, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů subjektů podle pododdílu B musí oznamující finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami:

1.

Určení, zda je subjekt oznamovanou osobou.

a)

Prověřování informací uchovávaných pro regulatorní účely nebo pro účely vztahů se zákazníky (včetně informací shromážděných podle postupů AML/KYC) k určení, zda z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu. Informace, z nichž vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, zahrnují pro tento účel místo založení nebo zřízení subjektu nebo adresu v členském státě.

b)

Jestliže z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, oznamující finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud od majitele účtu nezíská čestné prohlášení nebo na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není oznamovanou osobou.

2.

Určení, zda je subjekt pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele dříve existujícího účtu subjektu (včetně subjektu, který je oznamovanou osobou) musí oznamující finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivního nefinančního subjektu osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a)

Určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem, musí oznamující finanční instituce od majitele účtu získat čestné prohlášení, aby zjistila jeho status, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivním nefinančním subjektem nebo finanční institucí jinou než investiční subjekt podle oddílu VIII pododdílu A bodu 6 písm. b), která není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

b)

Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c)

Určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, může oznamující finanční instituce využít:

i)

informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC v případě dříve existujícího účtu subjektu drženého jedním nebo několika nefinančními subjekty s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které nepřesahují částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD; nebo

ii)

čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby o členském státě/členských státech či jiné jurisdikci/jurisdikcích, v nichž je ovládající osoba rezidentem pro daňové účely.

E.

Doba prověřování a další postupy platné pro dříve existující účty subjektů

1.

Prověřování dříve existujících účtů subjektů s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které ke dni 31. prosince 2015 převyšují částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, musí být dokončeno do 31. prosince 2017.

2.

Prověřování dříve existujících účtů subjektů s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které ke dni 31. prosince 2015 nepřevyšují částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, ale tuto částku přesáhnou ke dni 31. prosince jakéhokoli následujícího roku, musí být dokončeno do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu uvedenou částku přesáhly.

3.

Jestliže u dříve existujícího účtu subjektu dojde ke změně okolností, z nichž se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo jiná dokumentace související s účtem jsou nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující finanční instituce musí znovu určit status účtu podle postupů uvedených v pododdílu D.

ODDÍL VI

NÁLEŽITÁ PÉČE V PŘÍPADĚ NOVÝCH ÚČTŮ SUBJEKTŮ

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi novými účty subjektů.

Postupy prověřování ke zjištění účtů subjektů, které je nutné oznamovat. U nových účtů subjektů musí oznamující finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami:

1.

Určení, zda je subjekt oznamovanou osobou.

a)

V tomto případě je třeba získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující finanční instituci umožní určit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC. Jestliže subjekt v čestném prohlášení uvede, že není rezidentem pro daňové účely, může vzít oznamující finanční instituce v potaz adresu hlavního sídla subjektu a podle ní určit, kde je majitel účtu rezidentem.

b)

Jestliže z čestného prohlášení vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, oznamující finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není ve vztahu k danému členskému státu oznamovanou osobou.

2.

Určení, zda je subjekt pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele nového účtu subjektu (včetně subjektu, který je oznamovanou osobou) musí oznamující finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivního nefinančního subjektu osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a)

Určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem, musí oznamující finanční instituce využít čestné prohlášení od majitele účtu, aby zjistila jeho status, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivním nefinančním subjektem nebo finanční institucí jinou než investiční subjekt podle oddílu VIII pododdílu A bodu 6 písm. b), která není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

b)

Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c)

Určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, může oznamující finanční instituce využít čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby.

ODDÍL VII

ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA NÁLEŽITÉ PÉČE

Při uplatňování postupů náležité péče uvedených výše platí následující doplňující pravidla:

A.

Spoléhání se na čestné prohlášení a listinné důkazy. Oznamující finanční instituce nesmí spoléhat na čestné prohlášení nebo listinné důkazy, jestliže je jí známo nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo listinné důkazy jsou nesprávné nebo nespolehlivé.

B.

Alternativní postupy pro finanční účty oprávněných fyzických osob v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu a pro skupinovou pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo skupinovou smlouvu o pojištění důchodu. Oznamující finanční instituce se může domnívat, že oprávněná fyzická osoba (jiná než vlastník) k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu, která obdrží pojistné plnění v případě smrti pojištěného, není oznamovanou osobou a může nakládat s takovým finančním účtem jako s účtem jiným než oznamovaným účtem, pokud nemá oznamující finanční instituce aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou. Oznamující finanční instituce má důvod předpokládat, že oprávněná osoba k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu je oznamovanou osobou, jestliže informace shromážděné oznamující finanční institucí a spojené s touto oprávněnou osobou obsahují indicie uvedené v oddílu III pododdílu B. Jestliže oznamující finanční instituce má aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou, oznamující finanční instituce se musí držet postupů uvedených v oddílu III pododdílu B.

S finančním účtem, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, může oznamující finanční instituce nakládat jako s finančním účtem, který není oznamovaným účtem, až do dne splatnosti částky zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě, jestliže finanční účet, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, splňuje tyto požadavky:

i)

skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo skupinová smlouva o pojištění důchodu je uzavřena se zaměstnavatelem a vztahuje se na nejméně 25 zaměstnanců/držitelů certifikátu;

ii)

zaměstnanci/držitelé certifikátu mají nárok obdržet jakoukoli hodnotu smlouvy související s jejich podíly a určit oprávněné osoby, kterým má být v případě smrti zaměstnance vyplaceno příslušné plnění; a

iii)

úhrnná částka splatná kterémukoli zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě nepřevyšuje částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

Termínem ‚skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou‘ se rozumí pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou, která: i) poskytuje pojistné krytí fyzickým osobám, jež jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny, a ii) ukládá pojistné za každého člena skupiny (nebo člena určité podskupiny v rámci skupiny), jež se stanovuje bez ohledu na jednotlivé charakteristiky zdravotního stavu člena (nebo podskupiny členů) skupiny jiné než věk, pohlaví a kuřácké návyky.

Termínem ‚skupinová smlouva o pojištění důchodu‘ se rozumí smlouva o pojištění důchodu, podle níž jsou oprávněnými osobami fyzické osoby, které jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny.

C.

Pravidla pro slučování zůstatků na účtu a převod měny

1.

Slučování účtů fyzických osob. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených fyzickou osobou je oznamující finanční instituce povinna sloučit všechny finanční účty vedené u oznamující finanční instituce nebo u propojeného subjektu, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

2.

Slučování účtů subjektů. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených subjektem je oznamující finanční instituce povinna vzít v úvahu všechny finanční účty vedené u oznamující finanční instituce nebo u propojeného subjektu, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

3.

Zvláštní pravidlo pro slučování platné pro manažery pro styk se zákazníky. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených osobou k určení toho, zda je finanční účet účtem s vysokou hodnotou, platí, že v případě jakéhokoli finančního účtu, o němž manažer pro styk se zákazníky ví nebo má důvod předpokládat, že je přímo nebo nepřímo vlastněn, ovládán nebo zřízen toutéž osobou (nikoli ve funkci zmocněnce), je oznamující finanční instituce rovněž povinna všechny tyto účty sloučit.

4.

Převod uvedených částek do jiné měny. Všechny částky denominované v domácí měně každého členského státu je třeba chápat i jako ekvivalentní částky v jiných měnách přepočtené v souladu s vnitrostátním právem.

ODDÍL VIII

DEFINICE

Následujícím termínům je třeba rozumět takto:

A.   Oznamující finanční instituce

1.

Termínem ‚oznamující finanční instituce‘ se rozumí jakákoli finanční instituce členského státu, která není neoznamující finanční institucí. Termínem ‚finanční instituce členského státu‘ se rozumí: i) jakákoli finanční instituce, která je rezidentem v členském státě, kromě jakékoli pobočky této finanční instituce, jež se nachází mimo tento členský stát, a ii) jakákoli pobočka finanční instituce, která není rezidentem v členském státě, pokud se tato pobočka nachází v tomto členském státě.

2.

Termínem ‚finanční instituce zúčastněné jurisdikce‘ se rozumí: i) jakákoli finanční instituce, která je rezidentem v zúčastněné jurisdikci, kromě jakékoli pobočky této finanční instituce, jež se nachází mimo tuto zúčastněnou jurisdikci, a ii) jakákoli pobočka finanční instituce, která není rezidentem v zúčastněné jurisdikci, pokud se tato pobočka nachází v této zúčastněné jurisdikci.

3.

Termínem ‚finanční instituce‘ se rozumí schovatelská instituce, depozitní instituce, investiční subjekt nebo specifikovaná pojišťovna.

4.

Termínem ‚schovatelská instituce‘ se rozumí jakýkoli subjekt, jehož podstatnou část podnikání představuje držení finančního majetku na účet jiného. Subjekt drží finanční majetek na účet jiného jako podstatnou část svého podnikání tehdy, jestliže hrubý příjem tohoto subjektu přičitatelný držení finančního majetku a poskytování souvisejících finančních služeb činí alespoň 20 % hrubého příjmu daného subjektu za kratší z těchto období: i) období tří let končící 31. prosincem (nebo posledním dnem účetního období, které není kalendářním rokem) před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence subjektu.

5.

Termínem ‚depozitní instituce‘ se rozumí jakýkoli subjekt, který přijímá vklady v rámci běžných bankovních služeb nebo podobného podnikání.

6.

Termínem ‚investiční subjekt‘ se rozumí jakýkoli subjekt,

a)

který v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik z níže uvedených činností nebo operací pro zákazníka nebo v jeho zastoupení:

i)

obchodování s nástroji peněžního trhu (šeky, směnkami, vkladovými certifikáty, deriváty atd.), měnami, měnovými, úrokovými a indexovými nástroji, s převoditelnými cennými papíry nebo s komoditními futures;

ii)

individuální nebo kolektivní správa portfolia; nebo

iii)

jiné investování, správu nebo obhospodařování finančního majetku nebo peněžních prostředků v zastoupení jiných osob;

nebo

b)

jehož hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem, pokud je subjekt řízen jiným subjektem, jenž je depozitní institucí, schovatelskou institucí, specifikovanou pojišťovnou nebo investičním subjektem podle písmene a).

Se subjektem se nakládá jako s tím, který v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik činností či operací uvedených v písmenu a), nebo jehož hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem za účelem uvedeným v písmenu b), jestliže hrubý příjem subjektu pocházející z příslušné činnosti činí alespoň 50 % hrubého příjmu subjektu za kratší z těchto období: i) období tří let končící 31. prosincem před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence subjektu. Termín ‚investiční subjekt‘ se nevztahuje na subjekt, který je aktivním nefinančním subjektem, protože uvedený subjekt splňuje kterékoli z kritérií uvedených v pododdílu D bodě 8 písm. d) až g).

Tento bod je třeba vykládat způsobem, který je v souladu s obdobným zněním uvedeným v definici ‚finanční instituce‘ v doporučeních Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force).

7.

Termín ‚finanční majetek‘ zahrnuje cenné papíry (například akciový podíl ve společnosti, podíl nebo skutečné vlastnictví v osobní společnosti s velkým množstvím společníků nebo ve veřejně obchodované osobní společnosti nebo svěřenském fondu, směnka, dluhopis, dlužní úpis nebo jiný doklad o dluhu), podíl společníka, komoditu, swap (např. úrokové swapy, měnové swapy, bazické swapy, úrokové stropy, úrokové floory, komoditní swapy, akciové swapy, swapy založené na akciovém indexu nebo podobné deriváty), pojistné smlouvy nebo smlouvy o pojištění důchodu nebo jakýkoli jiný podíl (včetně futures, forwardů či opcí) v cenných papírech, podílu společníka, komoditě, swapu, pojistné smlouvě nebo smlouvě o pojištění důchodu. Termín ‚finanční majetek‘ nezahrnuje přímý podíl na nemovitém majetku, který není vázán na dluh.

8.

Termínem ‚specifikovaná pojišťovna‘ se rozumí jakýkoli subjekt, který je pojišťovnou (nebo holdingovou společností pojišťovny), jež uzavírá pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo smlouvu o pojištění důchodu nebo je povinna provádět platby týkající se takových smluv.

B.   Neoznamující finanční instituce

1.

Termínem ‚neoznamující finanční instituce‘ se rozumí jakákoli finanční instituce, která je:

a)

vládním subjektem, mezinárodní organizací nebo centrální bankou, a to s výjimkou případů, kdy se jedná o platby, které jsou odvozeny z pohledávky držené v souvislosti s podnikatelskou finanční činností stejného typu, jakou vykonávají specifikovaná pojišťovna, schovatelská instituce nebo depozitní instituce;

b)

důchodovým fondem se širokou účastí, důchodovým fondem s úzkou účastí, penzijním fondem vládního subjektu, mezinárodní organizace nebo centrální banky, nebo kvalifikovaným vydavatelem kreditních karet;

c)

jakýmkoli jiným subjektem, u něhož je nízké riziko, že bude použit k daňovému úniku, má velmi podobné znaky jako kterýkoli ze subjektů podle písmen a) a b) a je uveden na seznamu neoznamujících finančních institucí podle čl. 8 odst. 7a této směrnice této směrnice, za předpokladu, že status tohoto subjektu jakožto neoznamující finanční instituce nemaří účely této směrnice;

d)

vyňatým nástrojem kolektivního investování; nebo

e)

svěřenským fondem v rozsahu, v jakém je svěřenský správce svěřenského fondu oznamující finanční institucí a oznamuje všechny informace požadované v souladu s oddílem I o všech oznamovaných účtech svěřenského fondu.

2.

Termínem ‚vládní subjekt‘ se rozumí vláda členského státu či jiné jurisdikce, jakýkoli dílčí územní celek členského státu či jiné jurisdikce (který pro vyloučení pochybností zahrnuje stát, kraj, okres nebo obec) nebo jakákoli agentura či zařízení zcela vlastněné členským státem či jinou jurisdikcí nebo kterákoli jedna či více výše uvedených možností (dále jen ‚vládní subjekt‘). Tato kategorie se skládá z nedílných součástí, ovládaných subjektů a dílčích územních celků členského státu či jiné jurisdikce.

a)

‚Nedílnou součástí‘ členského státu či jiné jurisdikce se rozumí jakákoli osoba, organizace, agentura, úřad, fond, zařízení nebo jiný orgán bez ohledu na jeho označení, který představuje vládní orgán členského státu či jiné jurisdikce. Čisté příjmy vládního orgánu musí být připisovány na jeho vlastní účet nebo na jiné účty členského státu či jiné jurisdikce, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby. Nedílnou součástí není žádná fyzická osoba, která je panovníkem, státním úředníkem nebo administrativním pracovníkem jednajícím jako soukromá osoba nebo ve svém osobním zájmu.

b)

‚Ovládaným subjektem‘ se rozumí subjekt, který je formálně oddělen od členského státu či jiné jurisdikce nebo jinak představuje samostatný právní subjekt, a to za předpokladu, že:

i)

subjekt je přímo nebo prostřednictvím jednoho nebo několika ovládaných subjektů zcela vlastněn a ovládán jedním nebo několika vládními subjekty;

ii)

čisté příjmy subjektu jsou připisovány na jeho vlastní účet nebo na účty jednoho nebo více vládních subjektů, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby; a

iii)

majetek subjektu po jeho zrušení přejde na jeden nebo více vládních subjektů.

c)

Příjem neplyne ve prospěch soukromých osob, jestliže jsou tyto osoby zamýšlenými příjemci v rámci vládního programu a činnosti programu jsou prováděny pro širokou veřejnost s ohledem na obecné blaho nebo souvisejí se správou určité fáze vlády. Bez ohledu na výše uvedené se však příjem považuje za příjem plynoucí ve prospěch soukromých osob, plyne-li z využívání vládního subjektu k provozování obchodního podnikání, například podnikání v oblasti obchodního bankovnictví, jsou-li v rámci tohoto podnikání poskytovány finanční služby soukromým osobám.

3.

Termínem ‚mezinárodní organizace‘ se rozumí jakákoli mezinárodní organizace nebo jí zcela vlastněná agentura či zařízení.. Tato kategorie zahrnuje jakoukoli mezivládní organizaci (včetně nadnárodní organizace), i) která se skládá především z vlád, ii) která má s členským státem uzavřenu platnou dohodu o svém sídle nebo obdobnou dohodu a iii) jejíž příjem neplyne ve prospěch soukromých osob.

4.

Termínem ‚centrální banka‘ se rozumí instituce, která je ze zákona nebo z rozhodnutí vlády nejvyšším orgánem – jiným než samotnou vládou členského státu – vydávajícím nástroje určené pro oběh jako měna. Tato instituce může zahrnovat zařízení, které je od vlády členského státu odděleno, bez ohledu na to, zda je zcela nebo zčásti vlastněno členským státem.

5.

Termínem ‚důchodový fond se širokou účastí‘ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti nebo jakékoli jejich kombinace oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili) jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že fond:

a)

nemá ani jednu oprávněnou osobou s právem na více než pět procent z majetku fondu;

b)

podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným daňovým orgánům poskytuje výkazy s informacemi; a

c)

splňuje alespoň jeden z těchto požadavků:

i)

fond je vzhledem ke svému statusu důchodového nebo penzijního plánu obecně osvobozen od daně z příjmů z investování nebo podléhá odložené dani z příjmů či snížené dani;

ii)

fond získává alespoň 50 % svých celkových příspěvků (s výjimkou převodů majetku z jiných plánů podle bodů 5 až 7 tohoto pododdílu nebo z důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a)) od přispívajících zaměstnavatelů;

iii)

rozdělování nebo čerpání prostředků z fondu je povoleno jen při vzniku specifikovaných událostí souvisejících s odchodem do důchodu, vznikem pracovní neschopnosti či invalidity nebo úmrtím (kromě převodu přídělů do jiných důchodových fondů podle bodů 5 až 7 tohoto pododdílu nebo do důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a), nebo se na rozdělování nebo čerpání před těmito specifikovanými událostmi vztahují sankce; nebo

iv)

příspěvky (jiné než určité povolené vyrovnávací příspěvky) od zaměstnanců do fondu jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti zaměstnance, nebo nesmějí ročně přesáhnout částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

6.

Termínem ‚důchodový fond s úzkou účastí‘ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili) jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že:

a)

fond má méně než 50 účastníků;

b)

do fondu hradí příspěvky jeden nebo více zaměstnavatelů, kteří nejsou investičními subjekty ani pasivními nefinančními subjekty;

c)

příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů do fondu (jiné než převody majetku z důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a)) jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti, respektive kompenzaci zaměstnance;

d)

účastníci, kteří nejsou rezidenty členského státu, v němž je fond zřízen, nemají nárok na více než 20 % z majetku fondu; a

e)

fond podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným daňovým orgánům poskytuje výkazy s informacemi.

7.

Termínem ‚penzijní fond vládního subjektu, mezinárodní organizace nebo centrální banky‘ se rozumí fond zřízený vládním subjektem, mezinárodní organizací nebo centrální bankou pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám či účastníkům, kteří jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili), nebo kteří nejsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, jestliže dávky poskytované těmto oprávněným osobám či účastníkům jsou poskytovány náhradou za osobní služby vykonávané pro vládní subjekt, mezinárodní organizaci nebo centrální banku.

8.

Termínem ‚kvalifikovaný vydavatel kreditních karet‘ se rozumí finanční instituce splňující tyto požadavky:

a)

finanční instituce je finanční institucí výhradně proto, že je vydavatelem kreditních karet, který přijímá vklady jen tehdy, když zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kartě a přeplatek mu není okamžitě vrácen; a

b)

nejpozději od 1. ledna 2016finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny uvedených v oddílu VII pododdílu C. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží;

9.

Termínem ‚vyňatý nástroj kolektivního investování‘ se rozumí investiční subjekt, který je regulován jako nástroj kolektivního investování, za předpokladu, že veškeré podíly v tomto nástroji kolektivního investování jsou v držení fyzických osob či subjektů, které nejsou oznamovanými osobami, s výjimkou pasivního nefinančního subjektuovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami, nebo jejich prostřednictvím.

Investiční subjekt, který je regulován jako nástroj kolektivního investování, se kvalifikuje podle tohoto bodu jako vyňatý nástroj kolektivního investování i v případě, že tento nástroj kolektivního investování vydal listinné akcie na majitele, a to za předpokladu, že:

a)

nástroj kolektivního investování nevydal ani nevydá žádné listinné akcie na majitele po 31. prosinci 2015;

b)

nástroj kolektivního investování všechny tyto akcie po jejich odevzdání stáhne;

c)

nástroj kolektivního investování provádí postupy náležité péče uvedené v oddílech II až VII a oznamuje všechny požadované informace o všech těchto akciích, když jsou tyto akcie předloženy k zpětnému odkupu nebo jinému proplacení; a

d)

nástroj kolektivního investování má zavedeny zásady a postupy k zajištění, aby tyto akcie byly co nejdříve a v každém případě do 1. ledna 2018 odkoupeny nebo imobilizovány.

C.   Finanční účet

1.

Termínem ‚finanční účet‘ se rozumí účet vedený finanční institucí a zahrnuje depozitní účet, schovatelský účet a:

a)

v případě investičního subjektu jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci. Bez ohledu na výše uvedené termín ‚finanční účet‘ nezahrnuje majetkovou nebo dluhovou účast v subjektu, který je investičním subjektem pouze proto, že: i) poskytuje investiční poradenství zákazníkovi a jedná v jeho zastoupení nebo ii) obhospodařuje majetek pro zákazníka a jedná v jeho zastoupení za účelem investování, obhospodařování nebo administrace finančního majetku uloženého jménem tohoto zákazníka u finanční instituce jiné, než je tento subjekt;

b)

v případě finanční instituce, která není uvedena v písmenu a), jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci, pokud byla tato třída účastí vytvořena s cílem vyhnout se oznamování podle oddílu I; a

c)

jakékoli pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou a jakékoli smlouvy o pojištění důchodu, uzavřené nebo vedené finanční institucí, mimo smlouvy se sjednaným pojistným plněním ve formě neinvestičního nepřevoditelného doživotního důchodu, který je vyplácen fyzické osobě ve formě penze nebo dávek pro případ pracovní neschopnosti a invalidity poskytovaných na základě vyňatého účtu.

Termín ‚finanční účet‘ nezahrnuje žádný účet, který je vyňatým účtem.

2.

Termín ‚depozitní účet‘ zahrnuje jakýkoli podnikatelský, běžný, spořicí, termínový účet nebo penzijní (thrift) účet či účet, který je doložen vkladovým certifikátem, penzijním (thrift) certifikátem, investičním certifikátem, dluhovým certifikátem nebo jiným podobným nástrojem, vedený finanční institucí v rámci běžného poskytování bankovních služeb nebo podobného podnikání. Depozitní účet rovněž zahrnuje částku drženou pojišťovnou na základě smlouvy s garantovanou investicí nebo podobného ujednání, podle nichž se vyplácí nebo připisuje výnos z této částky.

3.

Termínem ‚schovatelský účet‘ se rozumí účet (mimo pojistných smluv a smluv o pojištění důchodu), na němž je držen finanční majetek ve prospěch jiné osoby.

4.

Termínem ‚majetková účast‘ se v případě osobní společnosti (partnership), která je finanční institucí, rozumí kapitálová účast nebo účast na výnosech z účasti v této osobní společnosti. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, se majetkovou účastí rozumí účast držená jakoukoli osobou pokládanou za zakladatele nebo obmyšleného všech nebo části prostředků ve svěřenském fondu, nebo jakoukoli jinou fyzickou osobou mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem. Oznamovaná osoba je pokládána za obmyšleného svěřenského fondu, jestliže má tato oznamovaná osoba právo přímo nebo nepřímo (např. prostřednictvím zmocněnce) pobírat stanovený výnos nebo může přímo nebo nepřímo pobírat výnos ze svěřenského fondu podle volného uvážení.

5.

Termínem ‚pojistná smlouva‘ se rozumí smlouva (jiná než smlouva o pojištění důchodu), kterou se pojistitel zavazuje vyplatit částku v případě vzniku specifikované pojistné události zahrnující smrt, nemoc, úraz, odpovědnost nebo škodu na majetku.

6.

Termínem ‚smlouva o pojištění důchodu‘ se rozumí smlouva, kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po určité období, které je zcela nebo zčásti určeno podle předpokládané délky života jedné nebo více osob. Tento termín rovněž zahrnuje smlouvu, která se považuje za smlouvu o pojištění důchodu podle právního předpisu nebo praxe členského státu nebo jiné jurisdikce, kde byla smlouva uzavřena, a kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po dobu několika let.

7.

Termínem ‚pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou‘ se rozumí pojistná smlouva (jiná než zajišťovací smlouva uzavřená mezi dvěma pojišťovnami), která má kapitálovou hodnotu.

8.

Termínem ‚kapitálová hodnota‘ se rozumí vyšší z těchto částek: i) částka, na kterou má nárok pojistník v případě odkupu nebo ukončení smlouvy (bez odečtení jakýchkoli poplatků za odkup nebo půjčky z kapitálové hodnoty), a ii) částka, kterou si pojistník může vypůjčit podle smlouvy. Bez ohledu na výše uvedené termín ‚kapitálová hodnota‘ nezahrnuje částku splatnou podle pojistné smlouvy:

a)

výhradně v důsledku smrti fyzické osoby kryté smlouvou o životním pojištění;

b)

jako plnění v případě újmy na zdraví nebo nemoci nebo jiné plnění, které kompenzuje ekonomickou ztrátu vyvolanou pojistnou událostí;

c)

jako zpětnou úhradu dříve zaplaceného pojistného (minus náklady na pojištění bez ohledu na jejich skutečné uplatnění) pojistníkovi podle pojistné smlouvy (jiné než smlouvy o investičním životním pojištění nebo smlouvy o pojištění důchodu) z důvodu zrušení nebo ukončení smlouvy, snížení pojistného rizika v době účinnosti pojistné smlouvy nebo vyplývající z nového stanovení pojistného z důvodu opravy účetní nebo jiné podobné chyby;

d)

jako dividendu pojistníka (mimo dividendu při ukončení pojištění) za předpokladu, že se dividenda vztahuje k pojistné smlouvě, ze které lze vyplatit pouze plnění podle písmene b); nebo

e)

jako vrácení zálohy pojistného nebo splátky pojistného na pojistnou smlouvu, za kterou je pojistné hrazeno alespoň ročně, jestliže částka zálohy pojistného nebo splátky pojistného nepřevyšují následující roční pojistné splatné na základě této smlouvy.

9.

Termínem ‚dříve existující účet‘ se rozumí:

a)

finanční účet vedený oznamující finanční institucí k 31. prosinci 2015;

b)

jakýkoli finanční účet majitele účtu bez ohledu na to, kdy byl tento finanční účet založen, jestliže:

i)

daný majitel účtu má u oznamující finanční instituce (nebo u propojeného subjektu v témže členském státě jako oznamující finanční instituce) finanční účet, který je dříve existujícím účtem ve smyslu písmene a);

ii)

pro účely splnění standardů požadavků znalosti podle oddílu VII pododdílu A i pro účely zjišťování zůstatku či hodnoty kteréhokoli z finančních účtů při uplatňování jakékoli prahové hodnoty zachází oznamující finanční instituce (a případně propojený subjekt v témže členském státě jako oznamující finanční instituce) s oběma uvedenými finančními účty i s jakýmikoli dalšími finančními účty daného majitele účtu, které jsou podle písmene b) považovány za dříve existující účty, jako s jediným finančním účtem;

iii)

v souvislosti s finančním účtem, na nějž se vztahují postupy AML/KYC, je oznamující finanční instituci povoleno tyto postupy u tohoto účtu vykonat spolehnutím se na postupy AML/KYC provedené pro dříve existující účet podle písmene a); a

iv)

založení finančního účtu nevyžaduje, aby majitel účtu o sobě jako o zákazníkovi poskytl nové, doplňující nebo pozměněné informace jiné než pro účely této směrnice.

10.

Termínem ‚nový účet‘ se rozumí finanční účet vedený oznamující finanční institucí a založený dne 1. ledna 2016 nebo později, není-li považován za dříve existující účet podle bodu 9 písm. b).

11.

Termínem ‚dříve existující účet fyzické osoby‘ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

12.

Termínem ‚nový účet fyzické osoby‘ se rozumí nový účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

13.

Termínem ‚dříve existující účet subjektu‘ se rozumí dříve existující účet držený jedním nebo více subjekty.

14.

Termínem ‚účet s nižší hodnotou‘ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k 31. prosinci 2015 nepřevyšuje částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

15.

Termínem ‚účet s vyšší hodnotou‘ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k 31. prosinci 2015 nebo k 31. prosinci jakéhokoli následujícího roku převyšuje částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

16.

Termínem ‚nový účet subjektu‘ se rozumí nový účet držený jedním nebo více subjekty.

17.

Termínem ‚vyňatý účet‘ se rozumí kterýkoli z následujících účtů:

a)

důchodový nebo penzijní účet, který splňuje následující požadavky:

i)

účet podléhá regulaci jako osobní důchodový účet nebo je součástí registrovaného nebo regulovaného důchodového či penzijního plánu, jehož cílem je vyplacení důchodových nebo penzijních dávek (včetně dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti);

ii)

účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či tento je zdaněn nižší sazbou);

iii)

je vyžadováno, aby daňovým orgánům byly oznamovány informace týkající se tohoto účtu;

iv)

výběry prostředků jsou podmíněny dosažením konkrétního důchodového věku, zdravotní nezpůsobilostí či smrtí, nebo se na výběry provedené před vznikem těchto událostí vztahují sankce; a

v)

buď: i) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo ii) je stanoven maximální celoživotní příspěvek na účet ve výši částky denominované v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD, v obou případech s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky v), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v pododdílu B v některém z bodů 5 až 7;

b)

účet, který splňuje následující požadavky:

i)

účet podléhá regulaci jako investiční nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření a je pravidelně obchodován na zavedeném trhu s cennými papíry nebo podléhá regulaci jako spořicí nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření;

ii)

účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či je tento účet zdaněn nižší sazbou);

iii)

výběry prostředků jsou podmíněny splněním určitých kritérií týkajících se účelu investičního nebo spořicího účtu (například poskytnutí prostředků na vzdělání nebo na zdravotní péči), nebo se na výběry provedené v případě nesplnění těchto kritérií vztahují sankce; a

iv)

roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky iv), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v pododdílu B v některém z bodů 5 až 7;

c)

smlouva o životním pojištění s pojistnou dobou, která uplyne předtím, než pojištěný dosáhne věku 90 let, a to za předpokladu, že smlouva splňuje tyto požadavky:

i)

běžné pojistné, které se v průběhu pojistné doby nesnižuje, je splatné minimálně jednou ročně během pojistné doby nebo do té doby, než pojištěný dosáhne věku 90 let, podle toho, která doba je kratší;

ii)

smlouva nemá žádnou kapitálovou hodnotu, kterou by mohla jakákoli osoba čerpat (výběrem, zápůjčkou či jinak) bez ukončení smlouvy;

iii)

částka (jiná než dávka v případě smrti) splatná po zrušení nebo ukončení smlouvy nemůže překročit úhrn zaplaceného pojistného s odečtením nákladů na krytí rizika úmrtí, nemoci a jiných nákladů (bez ohledu na jejich skutečný vznik) za dobu existence smlouvy a jakýchkoli částek vyplacených před zrušením nebo ukončením smlouvy; a

iv)

smlouva není držena nabyvatelem za úplatu;

d)

účet, který je držen výhradně v pozůstalosti, jestliže dokumentace k tomuto účtu obsahuje kopii závěti zesnulého nebo úmrtního listu;

e)

účet zřízený v souvislosti s kteroukoli z níže uvedených skutečností:

i)

se soudním příkazem nebo rozsudkem;

ii)

s prodejem, výměnou nebo pronájmem nemovitého či osobního majetku za předpokladu, že účet splňuje tyto požadavky:

účet je financován výhradně platbou v hotovosti, peněžní zálohou, vkladem ve výši vhodné k zajištění povinnosti přímo související s transakcí nebo obdobnou platbou, nebo je financován z finančního majetku, který je uložen na účtu v souvislosti s prodejem, výměnou nebo pronájmem majetku;

účet je zřízen a využíván výhradně k zajištění povinnosti kupujícího uhradit kupní cenu za majetek, povinnosti prodávajícího uhradit jakýkoli podmíněný závazek nebo povinnosti pronajímatele či nájemce uhradit jakékoli škody v souvislosti s pronajatým majetkem podle nájemní smlouvy;

aktiva na účtu včetně příjmů z nich plynoucích budou vyplacena či jinak rozdělena ve prospěch kupujícího, prodávajícího, pronajímatele či nájemce (mimo jiné ke splnění povinnosti takové osoby) při prodeji, výměně nebo odevzdání majetku nebo při zrušení nájemní smlouvy;

účet není maržovým ani obdobným účtem zřízeným v souvislosti s prodejem nebo výměnou finančního majetku; a

účet nesouvisí s účtem podle písmene f);

iii)

s povinností finanční instituce poskytující zápůjčku zajištěnou nemovitým majetkem, aby odložila stranou část platby výhradně k pozdějšímu usnadnění úhrady daní nebo pojištění souvisejícího s nemovitým majetkem;

iv)

s povinností finanční instituce výhradně usnadnit pozdější úhradu daní;

f)

depozitní účet, který splňuje následující požadavky:

i)

účet existuje výhradně proto, že zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kreditní kartě nebo na jiném revolvingovém úvěrovém účtu a přeplatek mu není okamžitě vrácen; a

ii)

nejpozději od 1. ledna 2016finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro převod měny stanovených v oddílu VII pododdílu C. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží;

g)

jakýkoli jiný účet, u něhož je nízké riziko, že bude použit k daňovému úniku, má velmi podobné znaky jako kterýkoli z účtů popsaných v písmenech a) až f), a je uveden na seznamu vyňatých účtů podle čl. 8 odst. 7a této směrnice, za předpokladu, že status tohoto účtu jako vyňatého účtu nemaří účely této směrnice.

D.   Oznamovaný účet

1.

Termínem ‚oznamovaný účet‘ se rozumí finanční účet vedený oznamující finanční institucí členského státu a držený jednou nebo více oznamovanými osobami nebo pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, za předpokladu, že byl jako takový identifikován po použití postupů náležité péče podle oddílů II až VII.

2.

Termínem ‚oznamovaná osoba‘ se rozumí osoba z členského státu, která není: i) obchodní společností, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na jednom nebo několika zavedených trzích s cennými papíry; ii) obchodní společností, která je propojeným subjektem obchodní společnosti podle bodu i); iii) vládním subjektem; iv) mezinárodní organizací; v) centrální bankou; nebo vi) finanční institucí.

3.

Termínem ‚osoba z členského státu‘ se s ohledem na každý členský stát rozumí fyzická osoba nebo subjekt, jež jsou rezidentem kteréhokoli jiného členského státu podle daňové legislativy uvedeného jiného členského státu, nebo pozůstalost po zesnulém, jenž byl rezidentem kteréhokoli jiného členského státu. Pro tyto účely se se subjektem, jako je osobní společnost (partnership), osobní společnost s ručením omezeným nebo obdobné právní uspořádání, který není rezidentem pro daňové účely, nakládá jako s rezidentem jurisdikce, v níž sídlí skutečné vedení tohoto subjektu.

4.

Termínem ‚zúčastněná jurisdikce‘ se ve vztahu ke každému členskému státu rozumí:

a)

kterýkoli jiný členský stát;

b)

jakákoli jiná jurisdikce: i) se kterou má členský stát platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I, a ii) která je uvedena na seznamu zveřejněném daným členským státem a oznámeném Evropské komisi;

c)

jakákoli jiná jurisdikce: i) se kterou má Unie platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I, a ii) která je uvedena na seznamu zveřejněném Evropskou komisí.

5.

Termínem ‚ovládající osoby‘ se rozumí fyzické osoby, které mají kontrolu nad subjektem. V případě svěřenského fondu se tímto termínem rozumí zakladatel, správce svěřenského majetku, osoba vykonávající dohled nad správou fondu (pokud existuje), obmyšlený nebo skupina obmyšlených a jakákoli jiná fyzická osoba mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem, a v případě právního uspořádání, které není svěřenským fondem, se tímto termínem rozumí osoby v rovnocenném nebo obdobném postavení. Termín ‚ovládající osoby‘ musí být vykládán způsobem, který je v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru.

6.

Termínem ‚nefinanční subjekt‘ se rozumí jakýkoli subjekt, který není finanční institucí.

7.

Termínem ‚pasivní nefinanční subjekt‘ se rozumí jakýkoli: i) nefinanční subjekt, který není aktivním nefinančním subjektem; nebo ii) investiční subjekt podle pododdílu A bodu 6 písm. b), který není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

8.

Termínem ‚aktivní nefinanční subjekt‘ se rozumí jakýkoli nefinanční subjekt, který splňuje některé z těchto kritérií:

a)

méně než 50 % hrubého příjmu nefinančního subjektu za předchozí kalendářní rok nebo jiné náležité oznamovací období je pasivním příjmem a méně než 50 % aktiv držených nefinančním subjektem během předchozího kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období jsou aktiva, která vytvářejí pasivní příjmy nebo jsou za účelem jejich vytváření držena;

b)

akcie nefinančního subjektu jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů nebo je nefinanční subjekt propojeným subjektem se subjektem, jehož akcie jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů;

c)

nefinanční subjekt je vládním subjektem, mezinárodní organizací, centrální bankou nebo subjektem zcela vlastněným jedním nebo několika výše uvedenými subjekty;

d)

všechny podstatné činnosti nefinančního subjektu spočívají v držení (všech nebo části) vlastnických akcií jedné nebo několika dceřiných společností, které se zabývají obchodem nebo podnikáním, které je jiné než podnikání finanční instituce, nebo v poskytování financování a služeb takovým dceřiným společnostem, s tou výjimkou, že subjekt tento status nezíská, jestliže funguje (nebo se prezentuje) jako investiční fond, například jako soukromý akciový fond, rizikový kapitálový fond, fond zadlužených akvizičních struktur nebo některý investiční nástroj, jehož účelem je akvizice nebo financování společností a poté držení účastí v těchto společnostech ve formě kapitálových aktiv pro investiční účely;

e)

nefinanční subjekt ještě neprovozuje podnikání a nemá žádnou předcházející provozní historii, ale investuje kapitál do aktiv s úmyslem provozovat jinou činnost, než je činnost finanční instituce, za předpokladu, že není způsobilý pro tuto výjimku po datu, které je 24 měsíců po datu počátečního uspořádání nefinančního subjektu;

f)

nefinanční subjekt v uplynulých pěti letech nebyl finanční institucí a probíhá likvidace jeho majetku nebo jeho reorganizace s cílem dále provádět nebo znovu začít činnost v podnikání, jiném než je podnikání finanční instituce;

g)

nefinanční subjekt se primárně zabývá finančními a zajišťovacími transakcemi s propojenými subjekty, které nejsou finančními institucemi, nebo pro tyto subjekty a neposkytuje financování nebo zajišťovací služby jakémukoli subjektu, který není propojeným subjektem, za předpokladu, že skupina jakýchkoli takových propojených subjektů se primárně zabývá jiným podnikáním, než je podnikání finanční instituce; nebo

h)

nefinanční subjekt splňuje všechny níže uvedené požadavky:

i)

je zřízen a provozován ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, výhradně pro náboženské, charitativní, vědecké, umělecké, kulturní, sportovní nebo vzdělávací účely; nebo je zřízen a provozován ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, a je profesní organizací, obchodním spolkem, obchodní komorou, odborovou organizací, zemědělskou nebo zahradnickou organizací, občanským spolkem nebo organizací provozovanou výhradně za účelem podpory sociální péče;

ii)

ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, je osvobozen od daně z příjmů;

iii)

nemá žádné akcionáře ani členy s vlastnickými nebo majetkovými účastmi na jeho příjmech nebo majetku;

iv)

příslušné právní předpisy členského státu či jiné jurisdikce, kde je rezidentem, nefinančního subjektu nebo dokumenty o zřízení nefinančního subjektu nepovolují, aby jakékoli příjmy nebo majetek nefinančního subjektu byly rozděleny nebo využity ve prospěch soukromé osoby nebo necharitativního subjektu, s výjimkou provádění charitativních činností nefinančního subjektu nebo plateb přiměřené kompenzace za poskytnuté služby nebo plateb představujících přiměřenou tržní hodnotu majetku, který nefinanční subjekt zakoupil; a

v)

příslušné právní předpisy členského státu či jiné jurisdikce, kde je nefinanční subjekt rezidentem, nebo dokumenty o zřízení nefinančního subjektu vyžadují, aby po likvidaci nebo zániku nefinančního subjektu byl všechen jeho majetek distribuován vládnímu subjektu nebo jiné neziskové organizaci, nebo aby připadl vládě členského státu či jiné jurisdikce, kde je nefinanční subjekt rezidentem, nebo jakémukoli dílčímu územnímu celku takového členského státu či jurisdikce.

E.   Různé

1.

Termínem ‚majitel účtu‘ se rozumí osoba, kterou finanční instituce, jež vede finanční účet, zaznamenává nebo označuje jako majitele finančního účtu. Osoba, která není finanční institucí a která drží finanční účet pro jinou osobu nebo v její prospěch jakožto zástupce, schovatelský správce, zmocněnec, osoba s podpisovým právem, investiční poradce nebo zprostředkovatel, není pro účely této směrnice považována za majitele účtu a za majitele účtu je považována daná jiná osoba. V případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu je majitelem účtu jakákoli osoba, která je oprávněna nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit osobu oprávněnou ze smlouvy. Jestliže není nikdo, kdo by mohl nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit oprávněnou osobu, je majitelem účtu jakákoli osoba označená jako majitel ve smlouvě a jakákoli osoba s nárokem na výplatu plnění podle podmínek smlouvy. Po uplynutí pojistné doby podle pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu se za majitele účtu pokládá každá osoba s nárokem na výplatu plnění podle smlouvy.

2.

Postupy AML/KYC‘ se rozumí postupy náležité péče a kontroly zákazníka, které oznamující finanční instituce uplatňuje podle požadavků na opatření proti praní peněz nebo obdobných požadavků, které se na tuto oznamující finanční instituci vztahují.

3.

Termínem ‚subjekt‘ se rozumí právnická osoba nebo právní uspořádání, například obchodní společnost, osobní společnost, svěřenský fond nebo nadace.

4.

Subjekt je ‚propojeným subjektem‘ s jiným subjektem, jestliže: i) jeden z těchto subjektů je ovládán druhým; ii) oba subjekty jsou ovládány společně; nebo iii) oba subjekty jsou investičními subjekty podle pododdílu A bodu 6 písm. b), mají společné vedení a toto vedení plní povinnosti náležité péče v těchto investičních subjektech. Termín ‚ovládání‘ pro tyto účely zahrnuje přímé nebo nepřímé vlastnictví více než 50 % hlasů a podílu na subjektu.

5.

Zkratkou ‚DIČ‘ se rozumí daňové identifikační číslo daňového poplatníka (nebo funkční ekvivalent tohoto daňového identifikačního čísla).

6.

Termín ‚listinné důkazy‘ zahrnuje kterýkoli z těchto dokumentů:

a)

potvrzení o rezidentství vydané oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec) členského státu či jiné jurisdikce, o níž příjemce platby prohlašuje, že je jejím rezidentem;

b)

v případě fyzické osoby jakýkoli platný doklad totožnosti vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno fyzické osoby a který se běžně používá pro účely zjišťování totožnosti;

c)

v případě subjektu jakýkoli úřední dokument vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno subjektu a buď adresa jeho hlavního sídla v členském státě či jiné jurisdikci, o níž subjekt prohlašuje, že je jejím rezidentem, nebo členský stát či jiná jurisdikce, ve které byl subjekt založen nebo zřízen;

d)

jakýkoli zauditovaný finanční výkaz, úvěrovou zprávu třetí osoby, insolvenční návrh nebo zprávu regulatorního orgánu pro cenné papíry.

V souvislosti s dříve existujícím účtem subjektu mohou oznamující finanční instituce použít jako listinný důkaz jakoukoli klasifikaci ve svých záznamech ohledně majitele účtu, která byla stanovena na základě standardizovaného odvětvového systému kódů, kterou oznamující finanční instituce zaznamenala v souladu se svou obvyklou podnikatelskou praxí pro účely postupů AML/KYC či jiné regulatorní účely (jiné než daňové) a kterou zavedla přede dnem klasifikace finančního účtu jako dříve existujícího účtu, jestliže jí není známo nebo nemá důvod předpokládat, že je taková klasifikace nesprávná či nespolehlivá. Termínem ‚standardizovaný odvětvový systém kódů‘ se rozumí systém kódů pro klasifikaci provozoven podle druhu podnikání, používaný pro jiné účely než daňové.

ODDÍL IX

ÚČINNÉ PROVEDENÍ

Podle čl. 8 odst. 3a této směrnice musí mít členské státy zavedeny pravidla a správní postupy k zajištění účinného provedení a dodržování výše uvedených postupů oznamování a náležité péče včetně:

1)

pravidel k zamezení tomu, aby jakákoli finanční instituce, osoby nebo zprostředkovatelé uplatňovali praktiky pro obcházení postupů oznamování a náležité péče;

2)

pravidel vyžadujících, aby oznamující finanční instituce vedly záznamy o přijatých krocích a evidovaly důkazy, na jejichž základě jsou výše uvedené postupy prováděny, a včetně náležitých opatření k získání těchto záznamů;

3)

správních postupů k ověření skutečnosti, že oznamující finanční instituce dodržuje postupy oznamování a náležité péče; správních postupů k podrobnému prověření informací od oznamující finanční instituce, pokud se jedná o informace o nezdokumentovaných účtech;

4)

správních postupů k zajištění toho, že subjekty a účty definované vnitrostátním právem jako neoznamující finanční instituce a vyňaté účty budou i nadále představovat nízké riziko zneužití k daňovým únikům; a

5)

ustanovení o účinném prosazování dodržování pravidel.

ODDÍL X

LHŮTY PRO PROVEDENÍ TÝKAJÍCÍ SE OZNAMUJÍCÍCH FINANČNÍCH INSTITUCÍ NACHÁZEJÍCÍCH SE V RAKOUSKU

V případě oznamujících finančních institucí nacházejících se v Rakousku by všechny odkazy na rok 2016 v této příloze měly být považovány za odkazy na rok 2017 a všechny odkazy na rok 2017 v této příloze by měly být považovány za odkazy na rok 2018.

V případě dříve existujících účtů držených oznamujícími finančními institucemi nacházejícími se v Rakousku by všechny odkazy na datum 31. prosince 2015 v této příloze měly být považovány za odkazy na datum 31. prosince 2016.

PŘÍLOHA II

DOPLŇKOVÁ PRAVIDLA OZNAMOVÁNÍ A NÁLEŽITÉ PÉČE PRO INFORMOVÁNÍ O FINANČNÍCH ÚČTECH

1.   Změna okolností

‚Změna okolností‘ zahrnuje jakoukoli změnu, jež vede k doplnění informací týkajících se statusu určité osoby nebo je jinak se statusem této osoby v rozporu. Kromě toho změna okolností zahrnuje jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně majitele účtu (včetně doplnění, nahrazení nebo jiné změny majitele účtu) nebo jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně jakéhokoli účtu souvisejícího s takovým účtem (při použití pravidel pro slučování účtů podle přílohy I oddílu VII pododdílu C bodů 1 až 3), jestliže má daná změna nebo doplnění informací vliv na status majitele účtu.

Pokud oznamující finanční instituce vychází z adresy bydliště podle přílohy I oddílu III pododdílu B bodu 1 a nastane změna okolností, na jejímž základě se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní listinné důkazy (či jiné rovnocenné dokumenty) jsou nesprávné nebo nespolehlivé, musí do posledního dne příslušného kalendářního roku či jiného náležitého oznamovacího období, nebo do 90 kalendářních dní od oznámení či zjištění dané změny okolností, podle toho, co nastane později, získat čestné prohlášení a nové listinné důkazy k určení toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Nemůže-li oznamující finanční instituce čestné prohlášení a nové listinné důkazy v uvedené lhůtě získat, musí provést vyhledávání v elektronických záznamech podle přílohy I oddílu III pododdílu B bodů 2 až 6.

2.   Čestné prohlášení v případě nových účtů subjektů

V souvislosti s novými účty subjektů může oznamující finanční instituce pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, využít pouze čestné prohlášení majitele účtu, nebo ovládající osoby.

3.   Rezidentství finanční instituce

Finanční instituce je ‚rezidentem‘ v členském státě, jestliže podléhá jeho jurisdikci (tj. členský stát je oznamování ze strany finanční instituce schopen vynutit). Obecně platí, že je-li finanční instituce rezidentem pro daňové účely v členském státě, podléhá jeho jurisdikci, a je tudíž finanční institucí členského státu. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí (bez ohledu na to, zda je rezidentem pro daňové účely v členském státě), se má za to, že podléhá jurisdikci členského státu, jsou-li jeden nebo několik jeho svěřenských správců rezidenty v daném členském státě, s výjimkou případů, kdy svěřenský fond oznámí veškeré informace, které mají být podle této směrnice oznamovány ohledně oznamovaných účtů, jež vede, jinému členskému státu, protože je rezidentem pro daňové účely v tomto jiném členském státě. Jestliže však finanční instituce (jiná než svěřenský fond) není rezidentem pro daňové účely (například proto, že je považována za daňově transparentní subjekt nebo se nachází v jurisdikci, kde není uplatňována daň z příjmů), má se za to, že podléhá jurisdikci členského státu, a je tudíž finanční institucí členského státu, pokud:

a)

je založena podle právních přepisů členského státu;

b)

má vedení (včetně skutečného vedení) v členském státě; nebo

c)

podléhá finančnímu dohledu v členském státě.

Je-li finanční instituce (jiná než svěřenský fond) rezidentem dvou nebo více členských států, podléhá povinnostem oznamování a náležité péče toho členského státu, v němž finanční účet nebo účty vede.

4.   Vedení účtu

Pro určení finanční instituce, která účet vede, platí obecně tato pravidla:

a)

schovatelský účet je veden finanční institucí, jíž jsou aktiva na účtu svěřena do úschovy (a to i finanční institucí, která pro majitele účtu v této instituci drží aktiva na makléřském účtu);

b)

depozitní účet je veden finanční institucí, která má povinnost provádět platby týkající se tohoto účtu (s výjimkou zástupce finanční instituce bez ohledu na to, zda tento je finanční institucí);

c)

jakákoli majetková nebo dluhová účast ve finanční instituci, jež představuje finanční účet, je vedena touto finanční institucí;

d)

pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo smlouva o pojištění důchodu je vedena finanční institucí, která má povinnost provádět platby týkající se dané smlouvy.

5.   Svěřenské fondy, které jsou pasivními nefinančními subjekty

Podle přílohy I oddílu VIII pododdílu D bodu 3 se se subjektem, jako je osobní společnost (partnership), osobní společnost s ručením omezeným nebo obdobné právní uspořádání, který není rezidentem pro daňové účely, nakládá jako s rezidentem jurisdikce, v níž sídlí skutečné vedení tohoto subjektu. Pro tyto účely se právnická osoba nebo právní uspořádání považují za ‚obdobné‘ osobní společnosti a osobní společnosti s ručením omezeným, jestliže s nimi podle daňových předpisů členského státu není v tomto členském státě nakládáno jako se zdanitelnými jednotkami. Aby se však zabránilo dvojímu oznamování (vzhledem k širokému obsahu pojmu ‚ovládající osoby‘ v případě svěřenských fondů), nelze za obdobné právní uspořádání považovat svěřenský fond, který je pasivním nefinančním subjektem.

6.   Adresa hlavního sídla subjektu

Jedním z požadavků uvedených v příloze I oddílu VIII pododdílu E bodu 6 písm. c) je, aby v případě subjektu byla v úředním dokumentu uvedena buď adresa jeho hlavního sídla v členském státě či jiné jurisdikci, o níž subjekt prohlašuje, že je jejím rezidentem, nebo členský stát či jiná jurisdikce, ve které byl subjekt založen nebo zřízen. Adresou hlavního sídla subjektu je obecně místo, kde sídlí jeho skutečné vedení. Adresou hlavního sídla subjektu není adresa finanční instituce, u které má subjekt vedený účet, poštovní přihrádka ani adresa používaná pouze pro účely doručování, ledaže je taková adresa jedinou adresou, kterou subjekt používá, a je uvedena jako sídlo subjektu v jeho zřizovacích dokumentech. Adresou hlavního sídla subjektu rovněž není poskytnutá adresa, na které má být uschovávána veškerá pošta.


Top