C(2021)9332

UNEP Program OSN pro životní prostředí

UUID Univerzální jedinečný identifikátor

WBCSD Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj

WRI World Resources Institute (Institut pro světové zdroje)

Terminologie: musí se, mělo by se, může se

Tato příloha I používá přesnou terminologii k uvedení požadavků, doporučení a možností, které mohou společnosti volit.

Výraz „musí se” označuje to, co se požaduje, aby studie ke stanovení environmentální stopy produktu byla v souladu s touto metodou.

Výraz „mělo by se“ označuje doporučení místo požadavku. Každou odchylku od doporučení „mělo by se“ musí strana provádějící studii vysvětlit a objasnit.

Výraz „může se“ se používá k označení možnosti, která je přípustná.

Definice

Acidifikace – kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá dopady v důsledku okyselujících látek v životním prostředí. Emise NOx, NH3 a SOx vedou k únikům vodíkových iontů (H+), pokud se tyto plyny mineralizují. Protony přispívají k acidifikaci půd a vody, pokud jsou uvolněny v oblastech, kde je nízká pufrovací kapacita, což vede k úbytku lesů a acidifikaci jezer.

Agregovaný soubor údajů – úplný nebo částečný životní cyklus produktového systému, který – vedle elementárních toků (a případně nikoli relevantních množství odpadních toků a radioaktivního odpadu) – uvádí pouze produkt(y) procesu jako referenční tok(y) v seznamu vstupů/výstupů, ale žádné jiné zboží nebo služby.

Agregované soubory údajů se rovněž označují jako soubory údajů „výsledků LCI“. Agregovaný soubor údajů může být agregován horizontálně a/nebo vertikálně.

Aktivitní údaje – informace spojené s procesy při modelování inventarizace životního cyklu (LCI). Agregované výsledky LCI procesních řetězců, které představují aktivity procesu, se vynásobí příslušnými aktivitními údaji 1 a poté se sečtou za účelem odvození environmentální stopy spojené s tímto procesem.

Příklady aktivitních údajů zahrnují množství kilowatthodin použité energie, množství použitých pohonných hmot, výstup procesu (např. odpad), počet hodin, kdy je zařízení v provozu, ujetou vzdálenost, podlahovou plochu budovy atd.

Jsou synonymem pro „neelementární tok“.

Alokace – přístup k řešení multifunkčních problémů. Označuje „rozdělení vstupních nebo výstupních toků procesu nebo produktového systému mezi posuzovaný produktový systém a jeden nebo více dalších produktových systémů“.

Analýza citlivosti – systematické postupy pro odhad vlivů provedených výběrů týkajících se metod a údajů na výstupy studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Analýza nejistoty – postup pro posuzování nejistoty vnesené do výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu jako důsledek variability údajů a nejistoty v důsledku výběru.

Aplikačně specifický – obecný aspekt specifického použití, v rámci něhož je materiál použit. Například průměrná míra recyklace PET lahví.

Atribuční – modelování na základě procesu zamýšleného k poskytnutí statického znázornění průměrných podmínek s výjimkou tržně zprostředkovaných účinků.

Business to business (B2B) – popisuje transakce mezi podniky, například mezi výrobcem a velkoobchodníkem nebo mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem.

Business to consumers (B2C) – popisuje transakce mezi podniky a spotřebiteli, například mezi maloobchodníky a spotřebiteli.

Částečně rozčleněný soubor údajů – soubor údajů s LCI, který obsahuje elementární toky a aktivitní údaje a jímž, je-li zkombinován s doplňujícími základními soubory údajů, vznikne úplný agregovaný soubor údajů LCI.

Částečně rozčleněný soubor údajů na úrovni 1 – částečně rozčleněný soubor údajů na úrovni 1 obsahuje elementární toky a aktivitní údaje pro úroveň, která je v dodavatelském řetězci o jednu úroveň níž, zatímco všechny doplňující základní soubory údajů jsou v agregované formě.

Obrázek 1 Příklad souboru údajů částečně rozčleněného na úrovni 1

Částice – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené emisemi částic a jejich prekurzorů (NOx, SOx, NH3).

Členění – členění zahrnuje rozklad multifunkčních procesů nebo provozů, aby se oddělily vstupní toky přímo související s každým výstupem z procesu nebo provozu. Proces se vyšetří, aby se zjistilo, zda ho lze rozčlenit. Pokud je členění možné, inventarizační údaje by se měly shromáždit pouze pro ty jednotkové procesy, které jsou přímo přiřaditelné ke zkoumaným produktům/službám.

Dílčí procesy – procesy používané k reprezentování činností procesů na úrovni 1 (= stavební prvky). Dílčí procesy mohou být prezentovány v jejich (částečně) agregované formě (viz obrázek 1).

Dílčí soubor – jakákoli konečná nebo nekonečná agregace prvků, ne nutně živých, které jsou předmětem statistické studie a představují homogenní dílčí soubor celého souboru.

Je synonymem pro „třídu“.

Dílčí vzorek – vzorek dílčího souboru.

Dočasné ukládání uhlíku – dochází k němu v případě, že produkt snižuje množství skleníkových plynů v atmosféře nebo vytváří záporné emise pohlcováním a ukládáním uhlíku na určitou omezenou dobu.

Dodatečné environmentální informace – environmentální informace mimo kategorie dopadu environmentální stopy, které se počítají a sdělují společně s výsledky ze stanovení environmentální stopy produktu.

Dodatečné technické informace – informace, které nejsou environmentálními informacemi a které se počítají a sdělují společně s výsledky ze stanovení environmentální stopy produktu.

Dodavatelský řetězec – všechny předcházející a následující činnosti spojené s operacemi uživatele metody stanovení PEF, a to včetně používání prodaných produktů spotřebiteli a zpracování prodaných produktů na konci životnosti poté, co je spotřebitel použil.

Dopad na životní prostředí – jakákoli změna životního prostředí jak negativní, tak pozitivní, zcela nebo částečně vyplývající z činností, výrobků nebo služeb organizace.

Ekotoxicita, sladkovodní – kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá toxickými dopady na ekosystém, které poškozují jednotlivé druhy a mění strukturu a funkci ekosystému. Ekotoxicita je důsledkem řady různých toxikologických mechanismů způsobených uvolňováním látek s přímým účinkem na zdraví ekosystému.

Elementární toky – v inventarizaci životního cyklu elementární toky zahrnují „materiál nebo energii vstupující do posuzovaného systému ze životního prostředí bez předchozí přeměny člověkem, nebo materiál či energii vystupující z posuzovaného systému do životního prostředí bez následné přeměny člověkem“.

Elementárními toky jsou například zdroje odebírané z přírody nebo emise do vzduchu, vody a půdy, které bezprostředně souvisí s charakterizačními faktory kategorií dopadu environmentální stopy.

Elementární toky na popředí – přímé elementární toky (emise a zdroje), u kterých je možný přímý přístup k údajům (nebo jsou k dispozici údaje konkrétní společnosti).

Environmentální aspekt – prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který má nebo může mít dopad na životní prostředí.

Environmentální mechanismus – systém fyzikálních, chemických a biologických procesů dané kategorie dopadu environmentální stopy, který dává do souvislosti výsledky inventarizace životního cyklu a indikátorů kategorie environmentální stopy.

Environmentální prohlášení typu III – environmentální prohlášení poskytující kvantifikované environmentální údaje používající předem stanovené parametry a tam, kde je to relevantní, dodatečné environmentální informace.

Eutrofizace – kategorie dopadu environmentální stopy související s živinami (zejména dusíkaté látky nebo fosfor) z vypouštění odpadů a hnojené zemědělské půdy, které způsobují urychlený růst řas a jiné vegetace ve vodě.

Při rozkladu organického materiálu se spotřebovává kyslík, což vede k nedostatku kyslíku a v některých případech úhynu ryb. Eutrofizace promítá množství emitovaných látek do společného vyčíslení vyjádřeného jako kyslík potřebný k rozkladu mrtvé biomasy.

K posouzení dopadů způsobených eutrofizací se používají tři kategorie dopadu environmentální stopy: eutrofizace, pevninská; eutrofizace, sladkovodní; eutrofizace, mořská.

Externí komunikace – komunikace s jakoukoli zúčastněnou stranou kromě objednatele studie nebo aplikujícího odborníka provádějícího studii.

Extrapolované údaje – údaje z daného procesu, které se použijí ke znázornění podobného procesu, pro který nejsou údaje k dispozici, za předpokladu, že jsou přiměřeně reprezentativní.

Fotochemická tvorba ozonu – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje tvorbu ozonu v přízemní části troposféry způsobenou fotochemickou oxidací těkavých organických látek (VOC) a oxidu uhelnatého (CO) v přítomnosti oxidů dusíku (NOx) a slunečního záření.

Vysoké koncentrace přízemního troposférického ozónu poškozují vegetaci, lidské dýchací ústrojí a syntetické hmoty vlivem reakce s organickými materiály.

Funkční jednotka – pojmenovává kvalitativní a kvantitativní aspekty funkce (funkcí) nebo služby (služeb) poskytovaných hodnoceným produktem. Definice funkční jednotky odpovídá na otázky „co?“, „kolik?“, „jak dobře?“ a „jak dlouho?“.

Graf toku – schematické vyjádření toků vyskytujících se během jedné nebo více fází procesu v rámci životního cyklu posuzovaného produktu.

Hlavní ověřovatel – osoba, která je součástí ověřovacího týmu, ale ve srovnání s jinými ověřovateli v týmu má další povinnosti.

Hodnocení kvality údajů (DQR) – semikvantitativní posouzení kritéria kvality souboru údajů, a to na základě technologické reprezentativnosti, geografické reprezentativnosti, časové reprezentativnosti a přesnosti. Kvalita údajů musí být posouzena jako kvalita souboru údajů, jak jsou zdokumentovány.

Hodnotitel – nezávislý externí odborník provádějící přezkum pravidel PEFCR, který je případně součástí hodnotící komise.

Horizontální průměrování – činnost, při níž je agregováno vícero souborů údajů jednotkových procesů nebo agregovaných souborů údajů procesů, kdy každý poskytuje stejný referenční tok, a to za účelem vytvoření souboru údajů nového procesu.

Hranice systému – definice aspektů zahrnutých do studie nebo z ní vyloučených. Například u analýzy environmentální stopy „od kolébky k hrobu“ by měla hranice systému zahrnovat všechny činnosti od těžby surovin přes zpracování, distribuci, skladování, použití až po stadium odstranění nebo recyklace.

Charakterizace – výpočet velikosti příspěvku každého klasifikovaného vstupu/výstupu vzhledem k příslušným kategoriím dopadu environmentální stopy a souhrnu příspěvků v každé kategorii.

To vyžaduje lineární vynásobení inventarizačních údajů charakterizačními faktory pro každou zkoumanou látku a kategorii dopadu environmentální stopy. Například z hlediska kategorie dopadu environmentální stopy „změna klimatu“ se jako referenční látka zvolí CO2 a referenční jednotkou je kg ekvivalentu CO2.

Charakterizační faktor – faktor odvozený z charakterizačního modelu, který se použije pro přepočet přiřazeného výsledku inventarizace životního cyklu na společnou jednotku indikátoru kategorie dopadu environmentální stopy.

Indikátor kategorie dopadu environmentální stopy – kvantifikovatelné znázornění kategorie dopadu environmentální stopy.

Inventarizace životního cyklu (LCI) – kombinovaný soubor výměn elementárních, odpadních a produktových toků v souboru údajů LCI.

Ionizující záření, lidské zdraví – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené úniky radioaktivity.

Jednotkový proces – nejmenší zvažovaný prvek v LCI, pro který jsou kvantifikovány vstupní a výstupní údaje.

Jednotkový proces, černá skříňka – procesní řetězec nebo jednotkový proces na úrovni zařízení. Pokrývá horizontálně zprůměrované jednotkové procesy napříč různými místy. Pokrývá rovněž multifunkční jednotkové procesy, kde různé koprodukty projdou různými zpracovatelskými kroky v rámci černé skříňky, čímž u tohoto souboru údajů způsobují alokační problémy 2 .

Jednotkový proces, jedna operace – jednotkový proces typu jednotkové operace, který nelze dále rozdělit. Pokrývá multifunkční procesy typu jednotkové operace 3 .

Jednotné celkové skóre – součet vážených výsledků environmentální stopy všech kategorií environmentálních dopadů.

Kategorie dopadu environmentální stopy – třída využívání zdrojů nebo environmentálního dopadu, s níž souvisí údaje inventarizace životního cyklu.

Klasifikace – přidělení materiálových/energetických vstupů a výstupů uvedených v inventarizaci životního cyklu ke kategoriím dopadu environmentální stopy podle potenciálu každé látky přispívat ke každé ze zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy.

Kofunkce – kterákoli ze dvou nebo více funkcí pocházející ze stejného jednotkového procesu nebo produktového systému.

Komise pro přezkum – tým odborníků (hodnotitelů), kteří budou přezkoumávat pravidla PEFCR.

Koprodukt – kterýkoliv ze dvou nebo více produktů vycházejících ze stejného jednotkového procesu nebo produktového systému.

Kritický přezkum – proces směřující k zajištění konzistentnosti mezi pravidly PEFCR a zásadami a požadavky metody stanovení PEF.

Kvalita údajů – charakteristiky údajů, které se týkají jejich schopnosti vyhovět uvedeným požadavkům. Kvalita údajů zahrnuje různé aspekty, například nejen technickou, geografickou a časovou reprezentativnost, ale také úplnost a přesnost inventarizačních údajů.

Materiálově specifický – obecný aspekt specifického materiálu. Například míra recyklace polyethylentereftalátů (PET).

Metoda posuzování dopadu environmentální stopy – protokol pro převod údajů inventarizace životního cyklu do kvantitativních příspěvků ke zkoumanému environmentálnímu dopadu.

Meziprodukt – výstup z jednotkového procesu, který je vstupem do jiných jednotkových procesů, které vyžadují další přeměny v rámci systému. Meziprodukt je produkt, který vyžaduje další zpracování, než je prodejný konečnému spotřebiteli.

Míra zatížení – poměr skutečného nákladu k nákladu plně naloženého vozidla nebo jeho kapacitě (vyjádřené např. jako hmotnost nebo objem).

Místní údaje – přímo měřené nebo shromážděné údaje z jednoho provozu (místa výroby).

Multifunkčnost – pokud proces nebo provoz zajišťuje více než jednu funkci, tj. dodává několik druhů zboží a/nebo služeb („koproduktů“), je „multifunkční“. V těchto situacích budou všechny vstupy a emise související s procesem rozděleny mezi zkoumaný produkt a ostatní koprodukty, a to v souladu s jasně uvedenými postupy.

Následující – vyskytující se v produktovém dodavatelském řetězci za místem předání.

Neelementární (nebo komplexní) toky – v rámci inventarizace životního cyklu neelementární toky zahrnují všechny vstupy (např. elektrická energie, materiály, procesy přepravy) a výstupy (např. odpady, vedlejší produkty) v systému, které vyžadují další modelovací úsilí, aby byly přeměněny na elementární toky.

Jsou synonymem pro „aktivitní údaje“.

Nepřímé změny ve využívání půdy (iLUC) – dochází k nim, pokud poptávka po konkrétním využívání půdy vyvolá změny mimo hranice systému, tj. v jiných typech využívání půdy. Tyto nepřímé účinky lze zejména posuzovat pomocí ekonomického modelování poptávky po půdě nebo pomocí modelování přemístění činností v globálním měřítku.

Nezávislý externí odborník – kvalifikovaná osoba, která není na plný nebo částečný pracovní úvazek zaměstnána objednatelem studie ke stanovení environmentální stopy nebo uživatelem metody stanovení EF a která není zapojena do definování rozsahu nebo provádění studie ke stanovení environmentální stopy.

Normalizace – následuje po kroku charakterizace; jde o volitelný krok, v němž jsou výsledky posuzování dopadu životního cyklu vyděleny normalizačními faktory, které představují celkovou inventarizaci referenční jednotky (např. celou zemi nebo průměrného občana).

Normalizované výsledky posuzování dopadu životního cyklu vyjadřují relativní podíly dopadů analyzovaného systému z hlediska celkových příspěvků ke každé kategorii dopadu na referenční jednotku.

Při zobrazení normalizovaných výsledků posuzování dopadu životního cyklu u různých dopadů vedle sebe se ukáže, které kategorie dopadu jsou nejvíce a nejméně zasaženy analyzovaným systémem.

Normalizované výsledky posuzování dopadu životního cyklu odrážejí pouze příspěvek analyzovaného systému k celkovému potenciálu dopadu, ne závažnost/relevanci příslušného celkového dopadu. Normalizované výsledky jsou bezrozměrné, ale ne součtové.

Objednatel studie ke stanovení environmentální stopy – organizace (nebo skupina organizací), jako například obchodní společnost nebo nezisková organizace, která financuje studii ke stanovení environmentální stopy produktu v souladu s metodou stanovení PEF a příslušnými pravidly PEFCR, jsou-li k dispozici.

Od brány k bráně – dílčí produktový dodavatelský řetězec, který zahrnuje pouze procesy prováděné u produktu v rámci specifické organizace nebo místa.

Od brány k hrobu – dílčí produktový dodavatelský řetězec, který zahrnuje pouze stadia distribuce, skladování, použití a odstraňování nebo recyklace produktu.

Od kolébky k bráně – dílčí produktový dodavatelský řetězec od těžby surovin (kolébka) po „bránu“ výrobce. Vynechávají se stadia distribuce, skladování, použití a konce životnosti.

Od kolébky k hrobu – životní cyklus produktu, který zahrnuje stadia těžby surovin, zpracování, distribuce, skladování, použití a odstraňování nebo recyklace. Pro všechny fáze životního cyklu jsou zvažovány všechny relevantní vstupy a výstupy.

Odpad – látky nebo předměty, které jejich držitel zamýšlí (nebo je povinen) odstranit.

Ověřovací tým – tým ověřovatelů, kteří ověří studii ke stanovení environmentální stopy, zprávu ke stanovení environmentální stopy a komunikační prostředky týkající se environmentální stopy.

Ověřovací zpráva – dokumentace k postupu ověřování a zjištěním, a to včetně podrobných připomínek ověřovatele (ověřovatelů) a odpovídajících odpovědí. Tento dokument je povinný, ale může být důvěrný. Dokument musí být opatřen elektronickým nebo vlastnoručním podpisem ověřovatele nebo (pokud byl zapojen ověřovací tým) hlavního ověřovatele.

Ověřování – postup posuzování shody provedený ověřovatelem environmentální stopy za účelem prokázání toho, zda byla studie ke stanovení PEF provedena v souladu s přílohou I.

Ověřovatel – nezávislý externí odborník provádějící ověření studie ke stanovení environmentální stopy, který je případně součástí ověřovacího týmu.

Podpůrná studie ke stanovení pravidel PEFCR – studie ke stanovení PEF založená na návrhu pravidel PEFCR. Používá se k potvrzení rozhodnutí přijatých v rámci návrhu pravidel PEFCR před vydáním konečných pravidel PEFCR.

Porovnávací tvrzení – environmentální tvrzení týkající se nadřazenosti nebo rovnocennosti jednoho produktu a konkurenčního produktu, který plní stejnou funkci (včetně referenční hodnoty produktové kategorie).

Posuzování dopadu environmentální stopy – fáze analýzy environmentální stopy produktu určená k pochopení a vyhodnocení velikosti a významu potenciálních environmentálních dopadů produktového systému během životního cyklu produktu. Metody posuzování dopadu environmentální stopy zajišťují charakterizační faktory dopadu pro elementární toky, aby se dopad shrnul na omezený počet midpointových indikátorů.

Posuzování dopadu životního cyklu (LCIA) – fáze posuzování životního cyklu směřující k pochopení a vyhodnocení velikosti a významu potenciálních environmentálních dopadů na systém během životního cyklu.

Použité metody LCIA zajišťují charakterizační faktory dopadu pro elementární toky, aby se shrnul dopad na omezený počet midpointových indikátorů a/nebo indikátorů poškození.

Posuzování životního cyklu (LCA) – shromáždění a vyhodnocení vstupů, výstupů a potenciálních environmentálních dopadů u produktového systému během jeho životního cyklu.

Poškozování ozonové vrstvy – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje poškozování stratosférického ozonu v důsledku emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu, například dlouhodobých plynů s obsahem chloru nebo bromu (např. chlorfluorované uhlovodíky (CFC), hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC), halony).

Potenciál globálního oteplování (GWP) – index měřící radiační absorpci jednotky hmotnosti dané látky naakumulované ve vybraném časovém horizontu. Vyjadřuje se z hlediska referenční látky (například jednotek ekvivalentního množství CO2) a uvedeného časového horizontu (např. GWP 20, GWP 100, GWP 500 po 20, 100 a 500 let).

Díky zkombinování informací o radiační absorpci (proudění energie způsobené vypouštěním látky) a o době, po kterou zůstane v atmosféře, GWP umožňuje vyčíslit to, jak může daná látka svými vlastnostmi působit na globální průměrnou teplotu mezi povrchem a vzduchem a následně tak ovlivňovat různé klimatické parametry a jejich účinky, například četnost a intenzitu bouřek, intenzitu srážek a četnost záplav atd.

Používání vody – kategorie dopadu environmentální stopy, která představuje relativní dostupnou vodu zbývající na oblast v povodí poté, co byla uspokojena poptávka pro lidi a vodní ekosystémy. Posuzuje potenciál nedostatku vody pro lidi nebo ekosystémy, a to na základě předpokladu, že čím menší množství vody je pro danou oblast k dispozici, tím větší je pravděpodobnost, že jiný uživatel jí bude mít nedostatek.

Pravidla odvětvové kategorie ke stanovení environmentální stopy organizace (OEFSR) – pravidla pro konkrétní odvětví založená na životním cyklu, která doplňují obecné metodické pokyny pro studie OEF tím, že uvádějí další specifikace na odvětvové úrovni.

Pravidla OEFCR mohou pomoci při zaměření studie ke stanovení environmentální stopy produktu na ty nejdůležitější aspekty a parametry, a tím přispívat ke zvýšení relevantnosti, reprodukovatelnosti a konzistentnosti výsledků, jelikož v porovnání se studií založenou na komplexních požadavcích metody stanovení OEF snižují náklady. Za pravidla OEFCR, která jsou v souladu s touto metodou, jsou považována pouze pravidla OEFCR vypracovaná ve spolupráci s Evropskou komisí, přijatá Evropskou komisí nebo přijatá jako akty EU.

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PEFCR) – pravidla pro konkrétní produktovou kategorii založená na životním cyklu, která doplňují obecné metodické pokyny pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu tím, že uvádějí další specifikace na úrovni specifické produktové kategorie.

Pravidla PEFCR mohou pomoci při zaměření studie ke stanovení environmentální stopy produktu na ty nejdůležitější aspekty a parametry, a tím přispívat ke zvýšení relevantnosti, reprodukovatelnosti a konzistentnosti výsledků, jelikož v porovnání se studií založenou na komplexních požadavcích metody stanovení PEF snižují náklady.

Za pravidla PEFCR, která jsou v souladu s touto metodou, jsou považována pouze pravidla PEFCR vypracovaná ve spolupráci s Evropskou komisí, přijatá Komisí nebo přijatá jako akty EU.

Pravidla produktových kategorií (PCR) – soubor specifických pravidel, požadavků a předpisů pro vytváření environmentálních prohlášení typu III pro jednu nebo více produktových kategorií.

Primární údaje – údaje ze specifických procesů v rámci dodavatelského řetězce uživatele metody stanovení PEF nebo uživatele pravidel PECFR.

Tyto údaje mohou mít podobu aktivitních údajů nebo elementárních toků na popředí (inventarizace životního cyklu). Primární údaje se týkají konkrétního místa, konkrétní společnosti (pokud pro stejný produkt existuje více míst) nebo konkrétního dodavatelského řetězce

Primární údaje lze získat prostřednictvím odečtů v místech odběru, záznamů o nákupu, účtů za veřejné služby, technických modelů, přímého sledování, bilancí materiálů/produktů, stechiometrie nebo prostřednictvím jiných metod pro získání údajů ze specifických procesů v rámci hodnotového řetězce uživatele metody stanovení PEF nebo uživatele pravidel PEFCR.

V rámci této metody jsou primární údaje synonymem pro „údaje konkrétní společnosti“ nebo „údaje konkrétního dodavatelského řetězce“.

Procesy na popředí – procesy v životním cyklu produktu, u kterých je možný přímý přístup k informacím. Například procesy v místě výrobce a další procesy provozované výrobcem nebo jeho dodavateli (např. přeprava zboží, služby ústředí atd.).

Procesy na pozadí – znamená procesy v životním cyklu produktu, u kterých není možný žádný přímý přístup k informacím. Za součást procesů na pozadí bude například považována většina předcházejících procesů v životním cyklu a obecně všechny procesy následující.

Produkt – jakékoli zboží nebo služba.

Produktová kategorie – skupina produktů (nebo služeb), které mohou plnit rovnocenné funkce.

Produktový systém – soubor jednotkových procesů s elementárními a produktovými toky, plnící jednu nebo více definovaných funkcí, který modeluje životní cyklus produktu.

Profil PEF – kvantifikované výsledky studie ke stanovení PEF. Zahrnuje kvantifikaci dopadů pro různé kategorie dopadů a další environmentální informace, jejichž oznámení je považováno za nezbytné.

Prostředky sdělování environmentální stopy – všechny možné způsoby, které lze použít ke sdělení výsledků studie ke stanovení environmentální stopy zúčastněným stranám (např. značky, environmentální prohlášení o produktu, ekologická prohlášení, internetové stránky, informační grafiky atd.).

Průměrné údaje – výrobně vážený průměr specifických údajů.

Předcházející – vznikající v dodavatelském řetězci zakoupeného zboží/služeb před vstupem do hranic systému.

Přezkum – postup, jehož účelem je zajistit, aby byl proces vypracování a revize pravidel PEFCR proveden v souladu s požadavky stanovenými v metodě stanovení PEF a části A přílohy II.

Přímá změna ve využívání půdy (dLUC) – přeměna z jednoho typu využívání půdy na jiný, ke kterému dochází v jedinečné půdní oblasti a nevede ke změně v jiný systém.

Přímé elementární toky (rovněž nazývané elementární toky) – všechny výstupní emise a použití vstupních zdrojů, které vyvstávají přímo v kontextu procesu. Příkladem jsou emise z chemických procesů nebo přechodné emise z kotle přímo na místě.

Přímo přiřaditelný – označuje proces, činnost nebo dopad vznikající v definovaných hranicích systému.

Přístup založený na životním cyklu – zohledňuje spektrum toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem z hlediska dodavatelského řetězce a zahrnuje veškerá stadia od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady (místo aby se zaměřil na jediný problém v rámci životního cyklu).

Referenční hodnota – norma nebo referenční bod, vůči kterému lze provést jakékoli srovnání. V kontextu environmentální stopy produktu pojem „referenční hodnota“ odkazuje na průměrný environmentální profil reprezentativního produktu prodávaného na trhu EU.

Referenční tok – vyčíslení výstupů z procesů v daném produktovém systému, kterých je zapotřebí k naplnění funkce vyjádřené funkční jednotkou.

Renovace – proces opětovného uvedení součástí do funkčního a/nebo uspokojivého stavu ve srovnání s původní specifikací (zajištění stejné funkce), a to za použití metod jako oprava povrchu, nový nátěr atd. U renovovaných produktů mohlo dojít k testování a ověření za účelem řádného fungování.

Reprezentativní produkt (model) – může se jednat o skutečný nebo virtuální (neexistující) produkt. Virtuální produkt by se měl vypočítat na základě průměrných vážených charakteristik prodeje na evropském trhu pro všechny existující technologie/materiály spadající do produktové kategorie nebo podkategorie.

V opodstatněných případech mohou být použity jiné vážené soubory – například vážený průměr na základě hmotnosti (tuna materiálu) nebo vážený průměr na základě produktových jednotek (kusy).

Reprezentativní vzorek – reprezentativní vzorek v souvislosti s jednou či více proměnnými je vzorek, u něhož je rozložení těchto proměnných přesně stejné (nebo podobné) jako v souboru, jehož je daný vzorek dílčím souborem.

Rozčlenění – proces, v rámci kterého je agregovaný soubor údajů rozdělen na menší soubory údajů jednotkových procesů (horizontálně nebo vertikálně). Toto rozčlenění může napomoci k zajištění konkrétnějších údajů. Proces rozčlenění by nikdy neměl ohrozit kvalitu a konzistentnost původního agregovaného souboru údajů nebo vyvolat riziko tohoto ohrožení.

Sekundární údaje – údaje, které nepochází ze specifických procesů v rámci dodavatelského řetězce společnosti provádějící studii ke stanovení PEF.

Jedná se o údaje, které nejsou přímo shromažďovány, měřeny nebo odhadovány společností, ale pocházejí z databáze LCI třetí strany nebo z jiných zdrojů.

Sekundární údaje zahrnují průměrné údaje průmyslového odvětví (např. z uveřejněných údajů o produkci, vládních statistik a od průmyslových sdružení), studie v odborné literatuře, technické studie a patenty, a mohou také vycházet z finančních údajů nebo obsahovat modelové údaje a další obecné údaje.

Primární údaje, které procházejí fází horizontální agregace, se považují za sekundární údaje.

Seznam materiálů – seznam materiálů nebo struktura produktu (někdy též seznam materiálu, BOM nebo přidružený seznam) je seznam surovin, podsestav, mezisestav, dílčích součástí a částí a jejich příslušné množství potřebné pro výrobu produktu spadajícího do oblasti působnosti studie ke stanovení environmentální stopy produktu. V některých odvětvích se jedná o ekvivalent seznamu součástí.

Schéma hranice systému – grafické znázornění hranice systému definované pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu.

Sledování elektřiny 4 – proces, v rámci kterého jsou spotřebě elektřiny připisovány atributy výroby elektřiny.

Soubor údajů inventarizace životního cyklu – dokument nebo soubor s informacemi o životním cyklu uvedeného produktu nebo jiný odkaz (např. na místo, proces) zahrnující popisná metadata a kvantitativní údaje inventarizace životního cyklu. Souborem údajů LCI může být soubor údajů z jednotkového procesu, částečně nebo zcela agregovaný soubor údajů.

Soubor údajů konkrétní společnosti – označuje soubor údajů (rozčleněný nebo agregovaný) sestavený z údajů konkrétní společnosti. Ve většině případů se aktivitní údaje týkají konkrétní společnosti, zatímco základní dílčí procesy jsou soubory údajů odvozené z databází na pozadí.

Soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy – soubor údajů vypracovaný v souladu s požadavky pro stanovení environmentální stopy, pravidelně aktualizovaný GŘ JRC 5 .

Specifické údaje – přímo měřené nebo shromážděné údaje reprezentativní pro činnosti v konkrétním provozu nebo skupině provozů.

Jsou synonymem pro „primární údaje“.

Spotřebitel – jednotlivý člen široké veřejnosti kupující nebo užívající zboží, majetek nebo služby pro soukromé účely.

Srovnání – srovnání (grafické nebo jiné) dvou nebo více produktů na základě výsledků studie ke stanovení PEF a podpůrných pravidel PEFCR bez zahrnutí porovnávacích tvrzení.

Studie ke stanovení PEF – pojem používaný k identifikaci všech činností potřebných pro výpočet výsledků stanovení PEF. Zahrnuje modelování, shromažďování údajů a analýzu výsledků. Výsledky studie ke stanovení PEF jsou základem pro vypracování zpráv o stanovení PEF.

Studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu (PEF-RP) – studie ke stanovení PEF provedená na reprezentativním produktu (produktech), jejímž účelem je identifikovat nejrelevantnější fáze životního cyklu, procesy, elementární toky, kategorie dopadu a veškeré další hlavní požadavky potřebné pro definování referenční hodnoty pro produktovou kategorii/podkategorie spadající do oblasti působnosti pravidel PEFCR.

Surovina – primární nebo sekundární materiál, který se používá k výrobě produktu.

Tok produktu – produkty vstupující z nebo odcházející do jiného produktového systému.

Toxicita pro člověka – karcinogenní – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené příjmem toxických látek vdechováním vzduchu, konzumací potravin/vody, pronikáním přes kůži, pokud souvisejí s rakovinou.

Toxicita pro člověka – nekarcinogenní – kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené příjmem toxických látek vdechováním vzduchu, konzumací potravin/vody, pronikáním přes kůži, pokud souvisejí s nekarcinogenními účinky, které nejsou způsobeny částicemi / vdechovanými anorganickými látkami nebo ionizujícím zářením.

Týkající se konkrétního dodavatelského řetězce – odkazuje na specifický aspekt specifického dodavatelského řetězce společnosti. Například recyklovaný obsah hliníku vyrobeného specifickou společností.

Údaje konkrétní společnosti – označují přímo měřené či shromážděné údaje z jednoho či více provozů (místní údaje), které jsou pro činnosti společnosti reprezentativní (společnost je zde použita jako synonymum pro organizaci). Jsou synonymem pro „primární údaje“. Za účelem stanovení úrovně reprezentativnosti se může použít postup výběru vzorku.

Úniky – emise do vzduchu a vypouštění do vody a půdy.

Uživatel metody stanovení PEF – zúčastněná strana vytvářející studii ke stanovení PEF na základě metody stanovení PEF.

Uživatel pravidel PEFCR – zúčastněná strana vytvářející studii ke stanovení PEF na základě pravidel PEFCR.

Uživatel výsledků stanovení PEF – zúčastněná strana používající výsledky ze stanovení PEF pro jakékoli interní nebo externí účely.

Validace – potvrzení – od ověřovatele environmentální stopy –, že informace a údaje obsažené ve studii ke stanovení PEF, zprávě o stanovení PEF a komunikačních prostředcích jsou spolehlivé, důvěryhodné a správné.

Validační prohlášení – konečný dokument agregující závěry ověřovatelů nebo ověřovacího týmu týkající se studie ke stanovení environmentální stopy. Tento dokument je povinný a musí být opatřen elektronickým nebo vlastnoručním podpisem ověřovatele nebo (pokud byl zapojen ověřovací panel) hlavního ověřovatele.

Vážení – krok podporující interpretaci a komunikaci výsledků analýzy. Výsledky ze stanovení PEF se vynásobí sadou váhových faktorů (v %), které odrážejí vnímaný relativní význam zvažovaných kategorií dopadu. Vážené výsledky ze stanovení environmentální stopy lze přímo srovnávat napříč kategoriemi dopadu a také sčítat napříč kategoriemi dopadu, a získat tak jednotné celkové skóre.

Vertikální agregace – technická nebo z technického základu vycházející agregace odkazuje na vertikální agregaci jednotkových procesů, které přímo souvisejí s jedním provozem nebo odnoží procesu. Vertikální agregace zahrnuje slučování souborů údajů jednotkových procesů (nebo agregovaných souborů údajů procesů), které jsou spojené tokem.

Vstupní toky – produkt, materiál nebo energetický tok, který vstupuje do jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty a koprodukty.

Výstupní toky – tok produktu, materiálu nebo energetický tok, který vystupuje z jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty, koprodukty a úniky. Má se za to, že výstupní toky pokrývají rovněž elementární toky.

Využívání půdy – kategorie dopadu environmentální stopy, která souvisí s využíváním a přeměnou ploch půdy činnostmi jako zemědělství, stavba silnic, bydlení, těžba atd.

Využívání půd zohledňuje účinky využívání půdy, velikost plochy a délku využívání (změny v kvalitě vynásobené plochou a délkou). Přeměna půdy zohledňuje rozsah změn ve vlastnostech půdy a dotčenou plochu (změny v kvalitě vynásobené plochou).

Využívání zdrojů, fosilní – kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá využíváním neobnovitelných fosilních přírodních zdrojů (např. zemní plyn, uhlí, ropa).

Využívání zdrojů, nerosty a kovy – kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá využíváním neobnovitelných abiotických přírodních zdrojů (nerosty a kovy).

Vzorek – dílčí soubor obsahující charakteristiky základního souboru s větším rozsahem. Vzorky se používají při statistickém testování, když je rozsah základního souboru příliš velký na to, aby mohlo testování zahrnovat všechny možné prvky nebo pozorování. Vzorek by měl reprezentovat celý základní soubor a nevykazovat zvýhodnění určitého specifického atributu.

Základní soubor – jakákoli konečná nebo nekonečná agregace prvků, ne nutně živých, které jsou předmětem statistické studie.

Změna klimatu – kategorie dopadu environmentální stopy zvažující všechny vstupy a výstupy, které vedou k emisím skleníkových plynů (GHG). Důsledky zahrnují rostoucí průměrné globální teploty a náhlé regionální změny klimatu.

Zpožděné emise – emise, které se uvolní až za čas, tj. během dlouhého používání nebo při závěrečném zneškodňování, oproti emisím, které se uvolní najednou v čase t.

Zpráva o přezkumu – dokumentace k procesu přezkumu, která zahrnuje prohlášení o přezkumu, veškeré relevantní informace týkající se procesu přezkumu, podrobné připomínky hodnotitele (hodnotitelů) a odpovídající odpovědi, jakož i výsledek. Dokument musí být opatřen elektronickým nebo vlastnoručním podpisem hodnotitele (nebo hlavního hodnotitele, pokud byla zapojena komise pro přezkum).

Zpráva o stanovení PEF – dokument shrnující výsledky studie ke stanovení PEF.

Životní cyklus – po sobě následující a propojená stadia produktového systému, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů až po konečné odstranění.

Vztah k jiným metodám a normám

Každý požadavek v metodě stanovení PEF byl vypracován tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví produktů.

Ke zvažovaným metodickým pokynům patří konkrétně:

normy ISO, zejména:

a)EN ISO 14040:2006 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova;

b)EN ISO 14044:2006 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice;

c)EN ISO 14067:2018 Skleníkové plyny — Uhlíková stopa produktů — Požadavky a pokyny pro kvantifikaci;

d)ISO 14046:2014 Environmentální management – Vodní stopa – Zásady, požadavky a směrnice;

e)EN ISO 14020:2001 Environmentální značky a prohlášení — Obecné zásady;

f)EN ISO 14021:2016 Environmentální značky a prohlášení — Vlastní environmentální tvrzení (environmentální značení typu II);

g)EN ISO 14025:2010 Environmentální značky a prohlášení – Environmentální prohlášení typu III – Zásady a postupy;

h)ISO 14050:2020 Environmentální management — Slovník;

i)CEN ISO/TS 14071:2016 Environmentální management — Posuzování životního cyklu — Procesy kritického přezkoumání a kompetence posuzovatele: Dodatečné požadavky a směrnice k EN ISO 14044:2006;

j)ISO 17024:2012 Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob;

k)Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu, příloha doporučení Komise 2013/179/EU o používání společných metod pro měření a sdělování environmentálního profilu životního cyklu produktů a organizací (duben 2013);

l)Příručka ILCD (International Reference Life Cycle Data System) 6 vypracovaná Společným výzkumným střediskem EK;

m)Ecological Footprint Standards (Normy pro ekologickou stopu) 7 ;

n)Greenhouse Gas Protocol – Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard 8 (World Resources Institute, WRI / World Business Council for Sustainable Development, WBCSD);

o)Obecné principy pro environmentální sdělení o produktech hromadné spotřeby BP X30-323-0:2015 (Agence de la transition écologique, ADEME) 9 ;

p)Specifikace pro posuzování životního cyklu emisí skleníkových plynů výrobků a služeb PAS 2050:2011 (Britský úřad pro normalizaci, BSI);

q)Protokol ENVIFOOD 10 ;

r)FAO:2016. Environmental performance of animal feeds supply chains: Guidelines for assessment. (Environmentální profil dodavatelských řetězců krmiv: Pokyny pro posouzení.) LEAP Partnership.

Podrobnější popis většiny analyzovaných metod a výsledku analýzy lze nalézt v publikaci „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment“ 11 .

1.Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PEFCR):

Hlavním cílem pravidel PEFCR je stanovit konzistentní a specifický soubor pravidel pro výpočet relevantních environmentálních informací pro produkt patřící do produktové kategorie v rámci jejich působnosti. Důležitým cílem je zaměřit se na to, co je pro specifickou produktovou kategorii nejdůležitější, aby byly studie ke stanovení PEF snazší, rychlejší a méně nákladné.

Stejně důležitým cílem je umožnit srovnávání a porovnávací tvrzení ve všech případech, kde je to proveditelné, relevantní a vhodné. Srovnávání a porovnávací tvrzení jsou povolena pouze tehdy, jsou-li studie ke stanovení PEF provedeny v souladu s pravidly PEFCR. Všechny studie ke stanovení PEF musí být provedeny v souladu s pravidly PEFCR, pokud jsou pro daný produkt pravidla PEFCR k dispozici.

Požadavky týkající se vypracování pravidel PEFCR jsou uvedeny v části A přílohy II. Pravidla PEFCR mohou dále specifikovat požadavky stanovené v metodě stanovení PEF a přidávat nové požadavky, pokud to metoda stanovení PEF umožňuje. Cílem je zajistit, že pravidla PEFCR budou vytvářena podle metody stanovení PEF a že budou poskytovat specifikace potřebné pro dosažení srovnatelnosti, lepší reprodukovatelnosti, konzistentnosti, relevantnosti, zaměření a účinnosti studií ke stanovení PEF.

Pravidla PEFCR by měla, v možném rozsahu a při uznání různých kontextů použití, být v souladu se stávajícími relevantními mezinárodními pokyny pro pravidla produktové kategorie (PCR). Jsou-li k dispozici jiná pravidla PCR z jiných schémat, musí být uvedena a zhodnocena. Mohou být použita jako základ pro vypracování pravidel PEFCR v souladu s požadavky stanovenými v příloze II.

1.1.Přístup a příklady možného použití

Pravidla stanovená v metodě stanovení PEF umožňují aplikujícím odborníkům provádět studie ke stanovení PEF, které jsou reprodukovatelnější, konzistentnější, podrobnější, ověřitelnější a srovnatelnější. Výsledky studií ke stanovení PEF jsou základem pro poskytování informací o environmentální stopě a mohou být použity v celé řadě možných oblastí uplatnění.

Použití studií ke stanovení PEF bez existujících pravidel PEFCR pro daný produkt(y) bude zahrnovat:

1)Interní použití

a)optimalizace procesů během životního cyklu produktu;

b)podpora řízení z hlediska ochrany životního prostředí;

c)identifikace kritických míst v oblasti ochrany životního prostředí;

d)podpora designu produktu v zájmu minimalizace environmentálních dopadů během životního cyklu;

e)zlepšování a sledování environmentálního profilu;

2)Externí použití: (např. business to business (B2B), business to consumer (B2C)):

a)používání politik odkazujících na PEF a dodržování souladu s těmito politikami;

b)reakce na požadavky zákazníka a spotřebitele;

c)uvádění na trh;

d)spolupráce v rámci dodavatelských řetězců za účelem optimalizace produktu během životního cyklu;

e)zapojení do schémat třetích stran souvisejících s environmentálními tvrzeními nebo zajištění viditelnosti produktů, u kterých je vypočítán a sdělován jejich environmentální profil životního cyklu.

Použití studií ke stanovení PEF provedených v souladu se stávajícími pravidly PEFCR pro daný produkt bude kromě výše uvedeného zahrnovat:

·srovnávání a porovnávací tvrzení (tj. prohlášení o celkové nadřazenosti nebo rovnosti environmentálního profilu jednoho produktu v porovnání s jiným (na základě normy EN ISO 14040:2006)) na základě studií ke stanovení PEF,

·srovnávání a porovnávací tvrzení vůči referenční hodnotě produktové kategorie a následnou klasifikaci dalších produktů podle jejich profilu v porovnání s referenční hodnotou,

·identifikaci významných environmentálních dopadů společných pro produktovou skupinu,

·systémy propagace dobré pověsti, které zviditelňují produkty, u nichž se vypočítává jejich environmentální profil životního cyklu,

·zelené zakázky (veřejné a korporátní).

2.Všeobecné poznámky ke studiím ke stanovení environmentální stopy produktu (PEF)

2.1.Jak používat tuto metodu

Tato metoda stanoví pravidla nutná pro provedení studie ke stanovení PEF a je uvedena postupně, v pořadí metodických kroků, které se musí při výpočtu environmentální stopy produktu provádět.

Každý oddíl v příslušných případech začíná obecným popisem metodického kroku společně s přehledem nutných kritérií a příslušných příkladů.

Pokud jsou stanoveny další požadavky týkající se tvorby pravidel PEFCR, jsou uvedeny v příloze II.

2.2.Zásady studií ke stanovení environmentální stopy produktu

Za účelem provedení studie ke stanovení PEF musí být splněny následující dva požadavky:

I)seznam materiálů (BoM) musí být specifický pro daný produkt;

II)modelování výrobních procesů musí být založeno na údajích konkrétní společnosti (např. energie potřebná k sestavení materiálů/součástí daného produktu).

Pozn.:g V případě společností vyrábějících víc než jeden produkt musí být použité aktivitní údaje (včetně BoM) specifické pro produkt spadající do oblasti působnosti studie.

Aby vznikly spolehlivé, reprodukovatelné a ověřitelné studie ke stanovení PEF, je nutno důsledně dodržovat hlavní soubor analytických zásad. Tyto zásady uvádějí zastřešovací pokyny při používání metody stanovení PEF. Musejí se zvážit z hlediska každé fáze studií ke stanovení PEF, od definice cílů studie a jejího rozsahu přes shromažďování údajů, posuzování dopadu, podávání zpráv až po ověřování výsledků studie.

Uživatelé této metody by při provádění studie ke stanovení PEF měli dodržovat následující zásady:

1)Relevantnost

Všechny použité metody a údaje získané za účelem vyčíslení environmentální stopy produktu musí být pro danou studii co nejrelevantnější.

2)Úplnost

Kvantifikace environmentální stopy produktu musí zahrnovat všechny environmentálně relevantní materiálové/energetické toky a další environmentální intervence vyžadované k tomu, aby se dodržely definované hranice systému, požadavky na údaje a použité metody posuzování dopadu.

3)Konzistentnost

Všechny kroky studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí provádět v důsledném souladu s touto metodou, aby se zajistila vnitřní konzistentnost a srovnatelnost.

4)Přesnost

Musí se podniknout veškeré přiměřené úsilí s cílem omezit nejistoty v modelování produktového systému a podávání zpráv o výsledcích.

5)Transparentnost

Informace o environmentální stopě produktu musí být zveřejňovány takovým způsobem, aby poskytly zamýšleným uživatelům nezbytný základ pro rozhodování a zúčastněným stranám možnost zhodnotit jejich podrobnost a spolehlivost.

2.3.Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Při provádění studie ke stanovení PEF v souladu s touto metodou musí být splněna řada fází – tj. definice cíle, definice rozsahu, inventarizace životního cyklu (LCI), posouzení dopadu životního cyklu (LCIA), interpretace výsledků stanovení PEF a podání zprávy o stanovení PEF – viz Obrázek 2.

Obrázek 2 Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Ve fázi definování cíle jsou definovány cíle studie, konkrétně zamýšlené použití, důvody pro provedení studie a zamýšlené publikum. Ve fázi definování rozsahu jsou provedena hlavní metodická rozhodnutí, například přesná definice funkční jednotky, identifikace hranice systému, výběr dodatečných environmentálních a technických informací a hlavních předpokladů a omezení.

Fáze LCI zahrnuje proces shromažďování údajů a postup výpočtu za účelem kvantifikace vstupů a výstupů studovaného systému. Vstupy a výstupy se týkají energie, surovin a dalších fyzických vstupů, produktů, koproduktů a odpadu a emisí do vzduchu/vody/půdy. Shromážděné údaje se týkají procesů na popředí a procesů na pozadí. Údaje jsou uváděny do souvislosti s jednotkami procesu a funkční jednotkou. LCI je iterativní proces. Ve skutečnosti dochází k tomu, že jak jsou shromažďovány údaje a získává se tak více informací o systému, mohou být identifikovány nové požadavky nebo omezení týkající se údajů, které vyžadují změnu v postupu pro shromažďování údajů, aby byly i nadále naplňovány cíle studie.

Ve fázi posuzování dopadu jsou výsledky LCI dávány do souvislosti s kategoriemi dopadu a indikátory. Toto je prováděno prostřednictvím metod LCIA, které nejprve klasifikují emise do kategorií dopadu a poté je charakterizují jako společné jednotky (např. emise CO2 a CH4 jsou obojí vyjádřeny jako emise ekvivalentního množství CO2 za použití jejich potenciálu globálního oteplování). Příklady kategorií dopadů jsou změna klimatu, acidifikace nebo využívání zdrojů.

Ve fázi interpretace jsou výsledky z LCI a LCIA interpretovány v souladu s uvedeným cílem a rozsahem. V této fázi jsou identifikovány nejrelevantnější kategorie dopadu, fáze životního cyklu, procesy a elementární toky. Na základě analytických výsledků lze vyvozovat závěry a doporučení. Tato fáze zahrnuje rovněž krok podávání zpráv, který je určen ke shrnutí výsledků studie ke stanovení PEF do zprávy o stanovení PEF.

A konečně, během fáze ověřování je proveden proces posuzování shody, aby se ověřilo, zda byla studie ke stanovení PEF provedena v souladu se stávající metodou stanovení PEF. Toto ověřování je povinné, kdykoli jsou studie ke stanovení PEF nebo části informací v ní uvedených použity pro jakýkoli druh externí komunikace.

3.Definování cíle (cílů) a rozsahu studie ke stanovení environmentální stopy produktu

3.1.Definice cíle

Definice cíle je prvním krokem studie ke stanovení environmentální stopy produktu a stanoví celkový kontext studie. Účelem jasného definování cílů je zajistit, aby cíle, postupy, výsledky a zamýšlené použití byly provázané a aby existovala sdílená vize, která povede účastníky studie.

Rozhodnutí použít metodu ke stanovení PEF znamená, že o některých aspektech definice cílů bude předem rozhodnuto, a to v důsledku specifických požadavků stanovených v metodě stanovení PEF.

Při definování cílů je důležité identifikovat zamýšlené použití a míru analytické hloubky a důslednosti studie. To se musí odrazit ve vymezující definici studie (fáze definice rozsahu).

Definice cíle u studie ke stanovení PEF musí obsahovat:

1.zamýšlené použití;

2.důvody pro provádění studie a kontext rozhodování;

3.cílové publikum;

4.objednatele studie;

5.totožnost ověřovatele.

Tabulka 1 Příklad definice cíle – Environmentální stopa produktu tričko

Aspekty	Podrobnosti
Zamýšlené použití:	Poskytnout zákazníkovi informace o produktu
Důvody pro provádění studie a kontext rozhodování:	Odpovědět na žádost od zákazníka
Cílové publikum:	Externí technická veřejnost, business-to-business
Ověřovatel:	Nezávislý externí ověřovatel, pan Y
Objednatel studie:	G company limited

3.2.Definice rozsahu

Rozsah studie ke stanovení PEF podrobně popisuje hodnocený systém a technické specifikace.

Definice rozsahu musí být v souladu s definovanými cíli studie a musí zahrnovat následující (podrobný popis viz následující oddíly):

1.funkční jednotku a referenční tok;

2.hranice systému;

3.kategorie dopadu environmentální stopy 12 ;

4.další informace, které mají být zahrnuty;

5.předpoklady/omezení.

3.2.1Funkční jednotka a referenční tok

Funkční jednotka (FU) je kvantifikovaný profil produktového systému, který se použije jako referenční jednotka. Funkční jednotka kvalitativně a kvantitativně popisuje funkce a dobu trvání daného produktu.

Referenční tok je množství produktů potřebných pro zajištění definované funkce. Všechny další vstupní a výstupní toky v analýze s ním kvantitativně souvisí. Počet produktů potřebných pro naplnění životnosti produktu by měl být vždy zaokrouhlen nahoru, ledaže existuje legitimní důvod, proč tak neučinit. Referenční tok může být vyjádřen v přímém vztahu k funkční jednotce nebo způsobem více orientovaným na produkt.

Uživatelé metody stanovení PEF musí pro studii ke stanovení PEF definovat funkční jednotku a referenční tok. Musí rovněž popsat, na které aspekty produktu se funkční jednotka nevztahuje, a zdůvodnit, proč tomu tak je (např. protože nejsou kvantifikovatelné nebo jsou ze své podstaty subjektivní).

Funkční jednotka pro studii ke stanovení PEF se musí definovat podle následujících aspektů:

I)zajišťované funkce/služby: „co“;

II)rozsah funkce nebo služby: „kolik“;

III)očekávaná úroveň kvality: „jak dobře“;

IV)doba trvání / životnost produktu: „jak dlouho“;

Pokud je na balení potravinářských výrobků uvedena trvanlivost (např. počet měsíců) (označena například jako „minimální trvanlivost“ nebo „spotřebujte do“), pak musí být kvantifikovány potravinové ztráty, ke kterým dochází ve fázi skladování, fázi maloobchodu a u spotřebitelů. Má-li na trvanlivost vliv druh obalu, je třeba tuto skutečnost zohlednit. Toto je relevantní pro aspekt funkční jednotky „jak dlouho“.

Existují-li použitelné normy, musí být použity a citovány ve studii ke stanovení PEF, a to při definování funkční jednotky. Vždy musí být použita Mezinárodní soustava jednotek (SI) běžně známá jako metrická soustava.

Příklad 1

Definujte funkční jednotku „dekorativní barva“: funkční jednotka má chránit a dekorovat 1 m2 podkladu po dobu 50 let na specifikované úrovni kvality (minimálně 98% neprůhlednost).

Co: poskytnout dekoraci a ochranu podkladu

Kolik: pokrytí 1 m2 podkladu

Jak dobře: s minimálně 98% neprůhledností

Jak dlouho: po dobu 50 let (životnost budovy)

Referenční tok: množství produktu potřebné pro splnění definované funkce, měřeno v kg barvy.

Příklad 2

Definujte funkční jednotku a referenční tok pro PEF „krmivo pro zvířata“.

Co: podat psovi nebo kočce doporučenou denní dávku kilokalorií využitelné energie (kcal ME) („denní dávka“) připraveného krmiva pro zvířata

Kolik: denní dávka

Jak dobře: aby byly splněny denní kalorické a nutriční požadavky průměrného psa nebo kočky (kdy průměr odkazuje na váhu zvířete: 4 kg v případě kočky a 15 kg v případě psa)

Jak dlouho: 1 den podávání připraveného krmiva pro zvířata psovi nebo kočce

Referenční tok: množství produktu potřebné pro splnění definované funkce, měřeno v gramech (g) na den.

U meziproduktů je definování funkční jednotky obtížnější, jelikož může často plnit vícero funkcí a celý životní cyklus produktu není znám. Proto by měla být použita deklarovaná jednotka, například hmotnost (kilogramy) nebo objem (metry krychlové). V tomto případě může referenční tok odpovídat funkční jednotce.

3.2.2. Hranice systému

Hranice systému definuje, které součásti životního cyklu a které související fáze životního cyklu a procesy patří do analyzovaného systému (tj. jsou vyžadovány pro naplnění jeho funkce, jak je definována funkční jednotkou), s výjimkou procesů vyloučených na základě pravidla mezní hodnoty (viz oddíl 4.6.4). Důvod jakéhokoli vyloučení a potenciální význam skutečnosti, že došlo k vyloučení, musí být oprávněné a zdokumentované.

Hranice systému se musí definovat na základě obecné logiky dodavatelského řetězce, včetně všech stadií produktu od získání surovin a jejich předběžného zpracování přes výrobu hlavního produktu, distribuci produktu a skladování až po fázi použití a zpracování produktu na konci životnosti (případně viz oddíl 4.2). Musí být jasně identifikovány koprodukty, vedlejší produkty a toky odpadů alespoň pro systém na popředí.

Schéma hranice systému

Schéma hranice systému (nebo schéma toků) je přehledné znázornění analyzovaného systému. Musí jasně uvádět činnosti nebo procesy, které jsou zahrnuty do analýzy, jakož i ty, které jsou z analýzy vyloučeny. Uživatel metody stanovení PEF musí zvýraznit, kde byly použity údaje konkrétní společnosti.

Názvy činnosti a/nebo procesu ve schématu systému a ve zprávě o stanovení PEF musí být sladěny. Schéma systému musí být zahrnuto do definice rozsahu a zahrnuto do zprávy o stanovení PEF.

3.2.3. Kategorie dopadu environmentální stopy

Účelem LCIA je seskupit a shrnout shromážděné údaje z LCI podle příslušných příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy. Výběr kategorií dopadu environmentální stopy pokrývá širokou škálu relevantních environmentálních problémů souvisejících se zkoumaným produktovým dodavatelským řetězcem, a to na základě obecných požadavků na úplnost týkajících se studií ke stanovení PEF.

Kategorie dopadu environmentální stopy 13 odkazují na konkrétní kategorie dopadu zvažované ve studii ke stanovení PEF a tvoří metodu posuzování dopadu environmentální stopy. Charakterizační modely se používají ke kvantifikaci environmentálního mechanismu mezi LCI (tj. vstupy (např. zdroje) a emise spojené s životním cyklem produktu) a indikátorem kategorie každé kategorie dopadu environmentální stopy.

Tabulka 2 uvádí výchozí seznam kategorií dopadu environmentální stopy a souvisejících metod posuzování. Pro studii ke stanovení PEF musí být použity všechny kategorie dopadu environmentální stopy bez výjimky. Úplný seznam charakterizačních faktorů, které musí být použity, je uveden v referenčním balíčku pro environmentální stopu 14 .

Tabulka 2 Kategorie dopadu environmentální stopy se souvisejícími indikátory kategorie dopadu a charakterizačními modely.

Kategorie dopadu environmentální stopy	Indikátor kategorie dopadu	Jednotka	Charakterizační model	Podrobnost
Změna klimatu, celkově 15	Potenciál globálního oteplování (GWP100)	kg ekvivalentního množství CO2	Bernský model – Potenciály globálního oteplování (GWP) v časovém horizontu 100 let (na základě IPCC 2013)	I
Poškozování ozonové vrstvy	Potenciál poškozování ozonové vrstvy (ODP)	kg ekvivalentního množství CFC-11	Model EDIP založený na potenciálech poškozování ozonové vrstvy od Světové meteorologické organizace (WMO) za neomezený časový horizont (WMO 2014 + včlenění).	I
Toxicita pro člověka, karcinogenní	Srovnávací toxická jednotka pro člověka (CTUh)	CTUh	na základě modelu USEtox2.1 (Fantke et al. 2017), převzato ze Saouter et al., 2018	III
Toxicita pro člověka, nekarcinogenní	Srovnávací toxická jednotka pro člověka (CTUh)	CTUh	na základě modelu USEtox2.1 (Fantke et al. 2017), převzato ze Saouter et al., 2018	III
Částice	Dopad na lidské zdraví	Incidence nemoci	Model PM (Fantke et al., 2016 v UNEP 2016)	I
Ionizující záření, lidské zdraví	Účinnost expozice člověka vzhledem k U235	kBq U235 eq	Model účinků na lidské zdraví vypracovaný Dreicerem et al. 1995 (Frischknecht et al, 2000)	II
Fotochemická tvorba ozonu, lidské zdraví	Nárůst koncentrace troposférického ozónu	kg NMVOC eq	Model LOTOS-EUROS (Van Zelm a kol., 2008), jak je použito v ReCiPe 2008	II
Acidifikace	Akumulované překročení (AE)	mol H+ eq	Akumulované překročení (Seppälä a kol., 2006; Posch a kol., 2008)	II
Eutrofizace, pevninská	Akumulované překročení (AE)	mol N eq	Akumulované překročení (Seppälä a kol., 2006; Posch a kol., 2008)	II
Eutrofizace, sladkovodní	Zlomek živin, které doputují do koncové sladkovodní složky (P)	kg P eq	Model EUTREND (Struijs et al, 2009), jak je použito v ReCiPe	II
Eutrofizace, mořská	Zlomek živin, které doputují do koncové mořské složky (N)	kg N eq	Model EUTREND (Struijs et al, 2009), jak je použito v ReCiPe	II
Ekotoxicita, sladkovodní	Srovnávací toxická jednotka pro ekosystémy (CTUe)	CTUe	na základě modelu USEtox2.1 (Fantke et al. 2017), převzato ze Saouter et al., 2018	III
Využívání půdy 16	Index kvality půdy 17	Bezrozměrné (pt)	Index kvality půdy na základě modelu LANCA (De Laurentiis et al. 2019) a na základě LANCA CF verze 2.5 (Horn and Maier, 2018)	III
Používání vody	Potenciál nedostatku pro uživatele (spotřeba vody vážená nedostatkem)	m3 vody ekvivalentního množství nedostatkové vody	Model Available WAter REmaining (AWARE) (Boulay et al., 2018; UNEP 2016)	III
Využívání zdrojů, nerosty a kovy	Vyčerpávání abiotických zdrojů (konečné zásoby ADP)	kg Sb eq	van Oers et al., 2002, jak je uvedeno v metodě CML 2002, v.4.8	III
Využívání zdrojů, fosilní	Vyčerpávání abiotických zdrojů – fosilní paliva (ADP – fosilní) 18	MJ	van Oers et al., 2002, jak je uvedeno v metodě CML 2002, v.4.8	III

Další informace týkající se výpočtů posuzování dopadu jsou uvedeny v oddíle 5 této přílohy.

3.2.4. Další informace, které se musí zahrnovat do stanovení PEF

Relevantní možné environmentální dopady produktu mohou přesahovat kategorie dopadu environmentální stopy. Kdykoli je to možné, je důležité je oznámit jako dodatečné environmentální informace.

Obdobně může být zapotřebí zohlednit relevantní technické aspekty a/nebo fyzické vlastnosti daného produktu. Tyto informace se musí hlásit jako dodatečné technické informace.

3.2.4.1. Dodatečné environmentální informace

Dodatečné environmentální informace musí být:

a)v souladu s příslušnými právními předpisy, například směrnicí o nekalých obchodních praktikách (UCPD) 19 a souvisejícími pokyny;

b)relevantní pro konkrétní produkt nebo produktovou kategorii;

c)doplňkové ke kategoriím dopadu environmentální stopy: dodatečné environmentální informace nesmí odrážet stejné nebo podobné kategorie dopadu environmentální stopy, nesmí nahrazovat charakterizační modely kategorií dopadu environmentální stopy a nesmí ohlašovat výsledky nových charakterizačních faktorů přidaných do kategorií dopadu environmentální stopy.

Pro tyto dodatečné informace je třeba jasně uvést příslušné modely a zdokumentovat je příslušnými ukazateli. V souvislosti s konkrétním místem nebo činností mohou například vznikat dopady na biodiverzitu vlivem změn ve využívání půdy. To si může vyžádat použití dodatečných kategorií dopadu, které nejsou obsaženy v kategoriích dopadu environmentální stopy, nebo dokonce dodatečné kvalitativní popisy, pokud nelze dopady uvést do souvislosti s produktovým dodavatelským řetězcem kvantitativním způsobem. Na tyto dodatečné metody by se mělo pohlížet jako na doplňkové ke kategorií dopadu environmentální stopy.

Dodatečné environmentální informace se musí týkat pouze environmentálních aspektů. Informace a pokyny, např. bezpečnostní listy, které nesouvisí s environmentálním profilem produktu, nesmí být součástí dodatečných environmentálních informací.

Dodatečné environmentální informace mohou zahrnovat:

a)informace o místních dopadech;

b)kompenzace;

c)indikátory životního prostředí nebo indikátory produktové odpovědnosti (např. podle iniciativy Global Reporting (GRI));

d)u posouzení od brány k bráně počet druhů z červeného seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) a druhů z národního seznamu ochrany přírody s hnízdišti v oblastech zasažených provozem podle úrovně rizika vyhynutí;

e)popis významných dopadů činností, produktů a služeb na biodiverzitu v chráněných oblastech a v oblastech s vysokou hodnotou biodiverzity mimo chráněné oblasti;

f)dopad hluku;

g)další environmentální informace považované za relevantní v kontextu studie ke stanovení PEF.

Biodiverzita

Metoda stanovení PEF nezahrnuje kategorii dopadu nazvanou „biodiverzita“, jelikož v současné době neexistuje mezinárodní konsenzus ohledně metody LCIA pro zachycení dopadu. Metoda stanovení PEF však zahrnuje nejméně osm kategorií dopadu, které mají vliv na biodiverzitu (tj. změna klimatu, eutrofizace (sladkovodní), eutrofizace (mořská), eutrofizace (pevninská), acidifikace, používání vody, využívání půdy, sladkovodní ekotoxicita).

S ohledem na vysokou relevanci biodiverzity pro řadu produktových skupin musí každá studie ke stanovení PEF vysvětlit, zda je biodiverzita pro daný produkt relevantní. Pokud tomu tak je, musí uživatel metody stanovení PEF do dodatečných environmentálních informací zahrnout indikátory biodiverzity.

Pro pokrytí biodiverzity mohou být použity následující možnosti:

a)vyjádření dopadu (kterému je třeba se vyvarovat) na biodiverzitu jako procentního podílu materiálu pocházejícího z ekosystémů, který byl spravován tak, aby byly zachovány nebo posíleny podmínky pro biodiverzitu, jak je prokázáno pravidelným sledováním a podáváním zpráv o úrovních biodiverzity a přínosech nebo úbytcích (např. menší než 15% úbytek bohatosti druhů v důsledku vyrušování – ačkoli studie ke stanovení PEF mohou stanovit svou vlastní úroveň ztrát, pokud to dokáží přesvědčivě doložit a pokud to není v rozporu s relevantními stávajícími pravidly PEFCR).

Posouzení by mělo uvést zvlášť materiály, které skončí ve výsledných produktech, a materiály, které byly použity během výrobního procesu. Například uhlí, které je používáno ve výrobním procesu oceli, nebo sója, která je používána ke krmení krav, jež produkují mléčné výrobky, atd.;

b)dodatečně oznámit procentní podíl materiálů, pro které nelze nalézt žádné informace týkající se kontroly dodavatelského řetězce nebo sledovatelnosti;

c)jako zástupné údaje použít certifikační systém. Uživatel metody stanovení PEF by měl stanovit, které certifikační systémy poskytují dostatečné důkazy pro zajištění zachování biodiverzity a popisují použitá kritéria.

Uživatel metody stanovení PEF si pro pokrytí dopadů produktu na biodiverzitu může vybrat jiné relevantní indikátory. Studie ke stanovení PEF musí tento výběr odůvodňovat a musí popisovat zvolenou metodiku.

3.2.4.2. Dodatečné technické informace

Dodatečné technické informace mohou zahrnovat (neúplný seznam):

a)údaje ze seznamu materiálů;

b)vratnou demontáž, snadnost kompletace, opravitelnost a další informace týkající se oběhového hospodářství;

c)informace o použití nebezpečných látek;

d)informace o odstraňování nebezpečných / jiných než nebezpečných odpadů;

e)informace o spotřebě energie;

f)technické parametry, jako např. spotřebu: obnovitelné versus neobnovitelné energie, obnovitelných versus neobnovitelných paliv, sekundárních materiálů, sladkovodních zdrojů;

g)celkovou hmotnost odpadů podle typu a metody odstraňování;

h)hmotnost přepravovaných, dovážených, vyvážených nebo zpracovaných odpadů považovaných za nebezpečné podle podmínek příloh I, II, III, a VIII Basilejské úmluvy 20 a procenta mezinárodně přepravovaných odpadů;

i)informace a údaje týkající se funkční jednotky a technické úrovně produktu;

j)informace o biologické rozložitelnosti a kompostovatelnosti.

Pokud je daným produktem meziprodukt, dodatečné technické informace musí zahrnovat:

a)obsah biogenního uhlíku u brány továrny (fyzický obsah a alokovaný obsah);

b)recyklovaný obsah (R1);

c)případně výsledky s hodnotami A vzorce pro výpočet oběhové stopy (CFF) týkající se konkrétního použití.

3.2.5. Předpoklady/omezení

U studií ke stanovení PEF mohou vzniknout některá omezení pro provádění analýzy, a proto je třeba stanovovat předpoklady. Všechna omezení (např. nedostatky v údajích) a předpoklady se musí transparentně ohlásit.

4.Inventarizační analýza životního cyklu

Jako základ pro modelování environmentální stopy produktu se musí sestavit inventarizace všech vstupů/výstupů materiálu/energie/odpadu a emisí do ovzduší, vody a půdy pro produktový dodavatelský řetězec.

Podrobné požadavky na údaje a požadavky na kvalitu jsou popsány v oddíle 4.6.

Inventarizační analýza životního cyklu (LCI) se musí přizpůsobit následující klasifikaci zahrnutých toků:

1)elementární toky;

2)neelementární (nebo komplexní) toky (např. produktové nebo odpadní toky).

V rámci studie ke stanovení PEF se musí modelovat všechny neelementární toky v LCI až do úrovně elementárních toků, kromě toku produktu pro daný produkt. Například odpadní toky nesmí být ve studii zahrnuty pouze jako kg domovního odpadu nebo nebezpečného odpadu, ale musí se modelovat až do fáze emisí do vody, vzduchu a půdy v důsledku zpracování pevných odpadů. Modelování LCI je tedy úplné až tehdy, kdy jsou všechny neelementární toky vyjádřeny jako elementární toky. Proto musí soubor údajů LCI studie ke stanovení PEF obsahovat pouze elementární toky, kromě toku produktu pro daný produkt.

4.1. Screening

Může se provést počáteční screening LCI – „screening“ –, protože pomáhá zaměřit činnosti shromažďování údajů a priority kvality údajů. Screening musí zahrnovat fázi LCIA a vést k dalšímu iterativnímu upřesnění modelu životního cyklu pro daný produkt s tím, jak bude k dispozici více informací. V rámci screeningu nejsou povoleny mezní hodnoty a mohou být použity dostupné primární nebo sekundární údaje, čímž se v maximální možné míře splní požadavky na kvalitu údajů (jak jsou definovány v oddíle 4.6). Jakmile je screening proveden, může být upřesněno počáteční nastavení rozsahu.

4.2. Fáze životního cyklu

Studie ke stanovení PEF musí obsahovat minimálně následující výchozí fáze životního cyklu:

1)pořízení a předběžné zpracování surovin (včetně výroby částí a součástí);

2)zpracování (výroba hlavního produktu);

3)distribuci (distribuce a skladování produktů);

4)používání;

5)konec životnosti (využití produktu nebo recyklace).

Pokud je pro jakoukoli z těchto výchozích fází použit jiný název, uživatel musí upřesnit, které výchozí fázi tato fáze odpovídá.

Pokud existuje opodstatněná potřeba tak učinit, může se uživatel metody stanovení PEF rozhodnout, že fáze životního cyklu rozdělí nebo přidá. Důvody, které ho k tomu vedou, musí být uvedeny ve zprávě o stanovení PEF. Například fáze životního cyklu „pořízení a předběžné zpracování surovin“ může být rozdělena do „pořízení surovin“, „předběžné zpracování“ a „přeprava surovin dodavatelem“.

V případě meziproduktů musí být vyloučeny následující fáze životního cyklu:

1)distribuce (odůvodněné výjimky jsou povoleny);

2)používání;

3)konec životnosti (využití produktu nebo recyklace).

4.2.1. Pořízení a předběžné zpracování surovin

Tato fáze životního cyklu začíná ve chvíli, kdy se zdroje těží z přírody, a končí v okamžiku, kdy vstupují součásti produktu (branou) do provozu na výrobu produktu. Příklady procesů, které mohou v této fázi probíhat, zahrnují:

1)těžbu a získávání zdrojů;

2)předběžné zpracování všech materiálových vstupů pro daný produkt včetně recyklovatelných materiálů;

3)zemědělské a lesnické činnosti;

4)přepravu v rámci provozů pro těžbu a předběžné zpracování a do výrobního provozu a mezi těmito provozy.

Výroba obalů musí být modelována jako součást fáze životního cyklu „pořízení a předběžné zpracování surovin“.

4.2.2. Zpracování

Stadium výroby začíná, když složky produktu vstoupí do místa výroby, a končí, když hotový produkt opouští výrobní provoz. Mezi činnosti související s výrobou patří:

1)chemická úprava;

2)zpracování;

3)přeprava polotovarů mezi výrobními procesy;

4)kompletace materiálových součástí.

Odpad z produktů použitých během zpracování se musí zahrnout do modelování fáze zpracování. Na tento odpad musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy (oddíl 4.4.8).

4.2.3. Distribuce

Produkty se distribuují uživatelům a mohou být skladovány na řadě míst v dodavatelském řetězci. Fáze distribuce zahrnuje přepravu od brány továrny do skladu/maloobchodu, skladování ve skladu/maloobchodě a přepravu ze skladu/maloobchodu domů ke spotřebiteli.

Mezi příklady procesů patří:

1)přiváděná energie pro osvětlení a vytápění skladů;

2)použití chladiv ve skladech a přepravních vozidlech;

3)použití pohonných hmot;

4)silnice a kamiony.

Do modelování musí být zahrnut odpad z produktů použitých během distribuce a skladování . Na tento odpad musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy (oddíl 4.4.8) a výsledky musí být zohledněny v rámci fáze distribuce.

V části F přílohy II je uvedena výchozí ztrátovost dle typu produktu během distribuce a u spotřebitele a musí být použita, pokud nejsou k dispozici žádné specifické informace. Alokační pravidla pro spotřebu energie při skladování jsou uvedena v oddíle 4.4.5. Přeprava viz oddíl 4.4.3.

4.2.4. Používání

Fáze používání popisuje, jak se očekává, že koncový uživatel (např. spotřebitel) produkt použije. Tato fáze začíná v momentě, kdy koncový uživatel používá produkt, a trvá do doby, než produkt opustí místo používání a vstoupí do fáze konce životnosti (např. recyklace nebo konečné zpracování).

Fáze používání zahrnuje činnosti a produkty, které jsou potřebné pro správné používání produktu (tj. zajistit, že po dobu své životnosti naplňuje svou původní funkci). Odpad vytvořený používáním produktu, jako například potravinový odpad a jeho primární obal nebo samotný produkt, jakmile již není funkční, jsou z fáze používání vyloučeny a musí být součástí fáze konce životnosti produktu.

K některým příkladům patří: zajištění pitné vody při vaření těstovin; zpracování a distribuce materiálů potřebných pro údržbu, opravu nebo renovaci a odpady z nich (např. náhradní díly potřebné pro opravu produktu, výroba chladiv a nakládání s odpady v důsledku ztrát). Konec životnosti kávových kapslí, rezidua z přípravy kávy a obalový materiál mleté kávy patří do fáze konce životnosti.

V některých případech je pro správné používání daného produktu třeba použít jiné produkty, a to tak, že se stanou jejich fyzickou součástí: v tomto případě nakládání s opady z těchto produktů patří do konce životnosti daného produktu. Například pokud je daným produktem čisticí prostředek, pak do fáze konce životnosti patří nakládání s odpadní vodou po použití čisticího prostředku.

Scénář používání musí rovněž odrážet, zda by mohlo používání analyzovaných produktů vést ke změnám v systémech, ve kterých se používají.

Zohledněny mohou být následující zdroje technických informací ke scénářům použití:

1)průzkumy trhu nebo jiné údaje o trhu;

2)publikované mezinárodní normy, které uvádějí pokyny a požadavky na vytváření scénářů pro fázi používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu;

3)publikované vnitrostátní předpisy pro vytváření scénářů pro fázi používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu;

4)publikované odvětvové předpisy pro vytváření scénářů pro fázi používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu.

Výrobcem doporučená metoda, která se má uplatnit ve fázi používání (např. příprava v troubě při uvedené teplotě po uvedenou dobu), by měla být použita pro poskytnutí základu pro stanovení fáze používání produktu. Aktuální vzorec používání se však může lišit od doporučeného a měl by se použít, pokud jsou tyto informace k dispozici a jsou zdokumentovány.

V části F přílohy II je uvedena výchozí ztrátovost dle typu produktu během distribuce a u spotřebitele a musí být použita, pokud nejsou k dispozici žádné specifické informace.

Z fáze používání jsou vyloučeny následující procesy:

1)Je-li produkt opakovaně použitý (viz také oddíl 4.4.9.2), jsou vyloučeny procesy potřebné pro shromáždění produktu a jeho přípravu na nový cyklus použití (např. dopady shromažďování a vyčištění opakovaně použitelných lahví). Tyto procesy jsou zahrnuty do fáze konce životnosti, pokud je produkt opakovaně použitý jako produkt s jinou specifikací (další podrobnosti viz oddíl 4.4.9). Pokud je životnost produktu prodloužena nad rámec produktu s původní specifikací produktu (a poskytuje stejnou funkci), pak musí být tyto procesy zahrnuty do funkční jednotky a referenčního toku.

2)Přeprava od maloobchodníka domů ke spotřebiteli musí být z fáze používání vyloučena a namísto toho zahrnuta do fáze distribuce.

3)Přeprava k provedení konce životnosti musí být z fáze používání vyloučena a namísto toho zahrnuta do fáze konce životnosti.

Odpad z produktů použitých během fáze používání musí být zahrnut do modelování fáze používání. Na tento odpad musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy (oddíl 4.4.8).

Zpráva o stanovení PEF musí dokumentovat metody a předpoklady použité pro tuto fázi. Musí se zdokumentovat všechny relevantní předpoklady pro fázi používání.

Technické specifikace pro modelování fáze používání jsou k dispozici v oddíle 4.4.7.

4.2.5. Konec životnosti (využití produktu a recyklace)

Fáze konce životnosti začíná, když uživatel vyřadí daný produkt a jeho balení, a končí, když je daný produkt vrácen do přírody jako odpadní produkt nebo vstoupí do životního cyklu dalšího produktu (tj. jako recyklovaný vstup). Obecně se týká odpadu z daného produktu, jako je potravinový odpad a primární obal.

Odpad vytvořený během zpracování, distribuce, maloobchodního prodeje, fáze používání nebo po používání musí být zahrnut do životního cyklu produktu a modelován ve fázi životního cyklu, kdy k jeho tvorbě dojde.

Fáze konce životnosti musí být modelována za použití vzorce pro výpočet oběhové stopy a požadavků uvedených v oddíle 4.4.8. Uživatel metody stanovení PEF musí zahrnout všechny procesy vztahující se k danému produktu. Mezi příklady procesů, které musí být pokryty v této fázi životního cyklu, patří:

1)shromažďování a přeprava daného produktu a jeho obalu do provozu pro zpracování na konci životnosti;

2)demontáž součástí;

3)drcení a třídění;

4)odpadní voda z použitých produktů, které se rozpouštějí ve vodě nebo s pomocí vody (např. čisticí prostředky, sprchové gely atd.);

5)přeměna v recyklovaný materiál;

6)kompostování nebo jiné metody zpracování organického odpadu;

7)spalování a odstraňování spodního popela;

8)skládkování a provoz a údržba skládek.

V případě meziproduktů musí být fáze konce životnosti daného produktu vyloučena.

4.3 Nomenklatura pro inventarizační analýzu životního cyklu

Údaje LCI musí být v souladu s požadavky na stanovení environmentální stopy:

·V případě elementárních toků musí být nomenklatura v souladu s nejnovější verzí referenčního balíčku pro environmentální stopu dostupnou na internetových stránkách subjektu vypracovávajícího environmentální stopu 21 .

·V případě souborů údajů procesů a toku produktu musí být nomenklatura v souladu s příručkou ILCD „ILCD Handbook – Nomenclature and other conventions“ 22 .

4.4. Požadavky na modelování

Tento oddíl poskytuje podrobné pokyny a požadavky týkající se toho, jak modelovat konkrétní fáze životního cyklu, procesy a další aspekty životního cyklu produktu, aby byly v souladu s LCI. Mezi tyto aspekty patří:

a)zemědělská výroba;

b)využívání elektřiny;

c)oblasti dopravy a logistiky;

d)investiční prostředky (infrastruktura a vybavení);

e)skladování v distribučním centru nebo maloobchodě;

f)postup výběru vzorku;

g)fáze používání;

h)modelování konce životnosti;

i)prodloužení životnosti produktu;

j)balení;

k)emise skleníkových plynů a jejich pohlcování;

l)kompenzace;

m)řešení multifunkčních procesů;

n)požadavky na shromažďování údajů a požadavky na kvalitu;

o)mezní hodnoty.

4.4.1 Zemědělská produkce

4.4.1.1. Řešení multifunkčních procesů

Je nutné řídit se pravidly popsanými v pokynech LEAP 23 .

4.4.1.2. Údaje týkající se konkrétního typu plodiny a údaje týkající se konkrétní země, regionu nebo podnebí

Pro výnos, používání vody, využívání půdy, změnu využívání půdy, množství hnojiva (umělá a organická) (množství N, P) a množství pesticidů (pro určitou účinnou látku) na hektar a rok musí být použity údaje týkající se konkrétního typu plodiny a údaje týkající se konkrétní země/regionu/podnebí.

4.4.1.3. Průměrování údajů

Údaje o pěstování musí být shromažďovány po dobu, která je dostatečná k poskytnutí průměrného posouzení LCI související s vstupy a výstupy pro pěstování plodin, které vykompenzuje výkyvy způsobené rozdíly mezi ročními obdobími. Toto musí být provedeno tak, jak je popsáno v pokynech LEAP, jak jsou uvedeny níže:

a)V případě jednoletých plodin musí být použito posuzované období v délce alespoň tří let (aby se vyrovnaly rozdíly ve výnosu plodin související s podmínkami růstu během daných let, jako je podnebí, škůdci, nemoci apod.). Pokud nejsou údaje pokrývající období tří let k dispozici, např. protože je zahajován nový systém výroby (např. nový skleník, nově odlesněná půda, přechod na jinou plodinu), může být provedeno posouzení za kratší období, toto období však nesmí být kratší než 1 rok. Plodiny a rostliny pěstované ve sklenících musí být považovány za jednoleté plodiny/rostliny, ledaže by byl vegetační cyklus výrazně kratší než jeden rok a v rámci daného roku je následně pěstována jiná plodina. Rajčata, papriky a další plodiny, které jsou pěstovány a sklízeny po delší období v průběhu roku, jsou považovány za jednoleté plodiny.

b)V případě víceletých rostlin (včetně celých rostlin a jedlých částí víceletých rostlin) musí být předpokládána situace stabilního stavu (tj. situace, kdy jsou ve studovaném časovém období poměrně zastoupeny všechna stádia vývoje) a pro odhad vstupů a výstupů musí být použito tříleté období.

c)Pokud různé fáze vegetačního cyklu mohou trvat různou dobu, musí být provedena oprava, a to přizpůsobením ploch určených pro plodinu alokovaných různým stádiím vývoje, úměrně plochám určeným pro plodinu očekávaným v teoretickém stabilním stavu. Použití těchto oprav musí být vysvětleno a zaznamenáno ve zprávě o stanovení PEF. LCI víceletých rostlin a plodin nesmí být provedena, dokud systém výroby skutečně nepřináší výnos.

d)V případě plodin, které jsou pěstovány a sklízeny za méně než jeden rok (např. salát produkovaný od 2 do 4 měsíců), musí být údaje shromážděny v souvislosti se specifickým časovým obdobím pro výrobu jedné plodiny, a to z minimálně tří nedávných po sobě jdoucích cyklů. Průměrování za dobu tří let může být nejlépe provedeno tak, že se nejprve shromáždí roční údaje a vypočte se LCI za rok, a poté se stanoví tříletý průměr.

4.4.1.4. Pesticidy

Emise pesticidů musí být modelovány jako specifické účinné látky. Metoda posuzování dopadu životního cyklu USEtox má v sobě zabudovaný multimediální model osudu, který simuluje osud pesticidů počínaje různými složkami emisí. Proto jsou v rámci modelování LCI třeba výchozí frakce emisí do složek životního prostředí, do nichž jsou emise vypouštěny. Pesticidy použité na poli musí být modelovány jako z 90 % emitované do složky „zemědělská půda“, z 9 % emitované do vzduchu a z 1 % emitované do vody (na základě odborného posudku, kvůli stávajícím omezením). Jsou-li k dispozici, mohou být použity konkrétnější údaje.

4.4.1.5. Hnojiva

Emise z hnojiv (a hnoje) musí být diferencovány podle typu hnojiva a pokrývat minimálně:

a)NH3, do vzduchu (z používání N-hnojiv);

b)N2O, do vzduchu (přímo a nepřímo) (z používání N-hnojiv);

c)CO2, do vzduchu (z používání vápna, močoviny a sloučenin močoviny);

d)NO3, do nespecifikované vody (vyplavení z používání N-hnojiv);

e)PO4, do nespecifikované vody nebo sladké vody (vyplavení a odtok rozpustného fosfátu z používání P-hnojiv);

f)P, do nespecifikované vody nebo sladké vody (půdní částice obsahující fosfor z používání P-hnojiv).

Model posuzování dopadu pro sladkovodní eutrofizaci začíná tehdy, když i) P opustí zemědělské pole (odtok) nebo ii) je na zemědělském poli použit hnůj nebo hnojivo.

V rámci modelování LCI je zemědělské pole (půda) často vnímáno jako náležející do technosféry a tudíž zahrnuto do modelu LCI. Toto je v souladu s přístupem i), kdy model posuzování dopadu začíná po odtoku, tj. kdy P opustí zemědělské pole. Proto by LCI v kontextu environmentální stopy měla být modelována jako množství P emitovaného do vody po odtoku a musí být použita emisní složka „voda“.

Pokud toto množství není k dispozici, může být LCI modelována jako množství P použitého na zemědělském poli (prostřednictvím hnoje nebo hnojiv) a musí být použita emisní složka „půda“. V tomto případě je odtok z půdy do vody součástí metody posuzování dopadu a zahrnut do charakterizačního faktoru pro půdu.

Model posuzování dopadu pro mořskou eutrofizaci začíná tehdy, když N opustí pole (půdu). Emise N do půdy proto nemusí být modelovány. V rámci LCI musí být modelována množství emisí, která skončí v různých složkách vody a vzduchu, na množství hnojiv použitých na poli.

Emise N musí být vypočítány z dusíku, který zemědělec použije na pole, a s vyloučením externích zdrojů (např. usazování v důsledku deště). Počet emisních faktorů je v kontextu environmentální stopy zafixován, a to díky dodržování zjednodušeného přístupu. Pro N-hnojiva musí být použity emisní faktory z úrovně 1 tabulky 2–4 IPCC (2006), jak jsou reprodukovány v tabulce, s výjimkou situací, kdy jsou k dispozici lepší údaje. Pokud jsou k dispozici lepší údaje, může být ve studii ke stanovení PEF použit komplexnější model bilance dusíku na poli, a to za předpokladu, že i) pokrývá alespoň emise požadované výše; ii) N je vyvážený, pokud jde o vstupy a výstupy, a iii) je popsán transparentním způsobem.

Tabulka 3 Emisní faktory z úrovně 1 IPCC (2006) (upraveno).

Upozorňujeme, že tyto hodnoty nesmí být použity pro porovnávání různých typů umělých hnojiv.

Emise	Složka	Hodnota, která má být použita
N2O (umělé hnojivo a hnůj; přímo a nepřímo)	Vzduch	0,022 kg N2O/kg použitého N-hnojiva
NH3 (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3= kg N * FracGASF= 10,1 (17/14)= 0,12 kg NH3/kg použitého N-hnojiva
NH3 (hnůj)	Vzduch	kg NH3= kg NFracGASF= 10,2* (17/14)= 0,24 kg NH3/kg použitého N-hnoje
NO3- (umělé hnojivo a hnůj)	Voda	kg NO3- = kg NFracLEACH = 10,3*(62/14) = 1,33 kg NO3-/kg použitého N

FracGASF: složka umělého hnojiva N použitého na půdu, která těká jako NH3 a NOx. FracLEACH: složka umělého hnojiva a hnoje, která se v důsledku vyplavení a odtékání spláchne jako NO3-

Výše uvedený model dusíku na poli má svá omezení – studie ke stanovení PEF, do jejíhož rozsahu spadá zemědělské modelování, proto může otestovat následující alternativní přístup a výsledky oznámit v příloze ke zprávě o stanovení PEF.

Vyváženost N se vypočítá za použití parametrů uvedených v tabulce 4 a níže uvedeného vzorce. Celkové emise NO3-N do vody jsou považovány za proměnnou a jejich celková inventarizace se musí vypočítat jako:

„Celkové NO3-N emise do vody“ = „NO3- základní úbytek“ + „dodatečné NO3-N emise do vody“, přičemž

„Dodatečné NO3-N emise do vody“ = „vstup N se všemi hnojivy“ + „N2 fixace dle plodiny“ – „odstranění N se sklizní“ – „emise NH3 do vzduchu“ – „emise N2O do vzduchu“ – „emise N2 do vzduchu“ – „NO3- základní úbytek“.

Pokud se v určitých schématech s nízkým vstupem hodnota pro „dodatečné NO3-N emise do vody“ stane zápornou, pak musí být hodnota stanovena na „0“. Kromě toho se v těchto případech absolutní hodnota vypočítaných „dodatečných NO3-N emisí do vody“ inventarizuje jako dodatečný vstup N-hnojiva do systému, a to za použití stejné kombinace N-hnojiv, jaká byla použita pro analyzovanou plodinu.

Tento poslední krok slouží k tomu, aby se předešlo schématům úbytku úrodnosti tím, že se zachytí úbytek N prostřednictvím analyzované plodiny, u kterého se předpokládá, že vede k potřebě pozdějšího dalšího hnojení, aby byla zachována stejná úroveň úrodnosti půdy.

Tabulka 4 Alternativní přístup k modelování dusíku

Emise	Složka	Hodnota, která má být použita
NO3- základní úbytek (umělé hnojivo a hnůj)	Voda	kg NO3-= kg NFracLEACH = 10,1*(62/14) = 0,44 kg NO3-/kg použitého N
N2O (umělé hnojivo a hnůj; přímo a nepřímo)	Vzduch	0,022 kg N2O/kg použitého N hnojiva
NH3 – močovina (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3= kg N * FracGASF = 10,15 (17/14) = 0,18 kg NH3/ kg použitého N-hnojiva
NH3 – dusičnan amonný (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3 = kg N * FracGASF= 10,1 (17/14) = 0,12 kg NH3/kg použitého N-hnojiva
NH3 – jiné (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3 = kg N * FracGASF= 10,02 (17/14)= 0,024 kg NH3/ kg použitého N hnojiva
NH3 (hnůj)	Vzduch	kg NH3 = kg NFracGASF= 10,2* (17/14) = 0,24 kg NH3/kg použitého N-hnoje
N2-fixace plodinou		Pro plodiny se symbiotickou N2-fixací: předpokládá se, že fixované množství je stejné jako obsah N ve sklizené plodině
N2	Vzduch	0,09 kg N2/kg použitého N

4.4.1.6. Emise těžkých kovů

Emise těžkých kovů ze vstupů do polí musí být modelovány jako emise do půdy a/nebo vyplavení či eroze do vody. Inventarizace do vody musí specifikovat oxidační stav kovu (např. Cr+3, Cr+6). Jelikož plodiny během svého růstu asimilují část emisí těžkých kovů, je třeba objasnění týkající se toho, jak modelovat plodiny, které slouží jako úložiště.

Jsou povoleny dva různé přístupy k modelování:

a)Konečný osud elementárních toků těžkých kovů není v rámci hranice systému dále posuzován: inventarizace nezohledňuje konečné emise těžkých kovů, a proto nesmí zohledňovat příjem těžkých kovů plodinou.

Například u zemědělských plodin pěstovaných pro lidskou spotřebu skončí těžké kovy v těchto rostlinách. V kontextu environmentální stopy se lidská spotřeba nemodeluje, konečný osud není dále modelován a rostlina slouží jako úložiště těžkých kovů. Příjem těžkých kovů plodinou proto nemusí být modelován.

b)Konečný osud (složka, do níž jsou vypouštěny emise) elementárních toků těžkých kovů je posuzován v rámci hranice systému: inventarizace nezohledňuje konečné emise (uvolňování) těžkých kovů do životního prostředí, a proto nesmí zohledňovat příjem těžkých kovů plodinou.

Například těžké kovy v zemědělských plodinách pěstovaných na krmivo budou převážně končit v trávicí soustavě zvířat a následně použity jako hnůj zpět na poli, kde jsou kovy uvolňovány do životního prostředí a jejich dopady jsou zachyceny metodami pro posuzování dopadu. Proto musí inventarizace zemědělské fáze zohledňovat příjem těžkých kovů plodinou. Omezené množství skončí ve zvířeti, což může být za účelem zjednodušení zanedbáno.

4.4.1.7 Pěstování rýže

Musí být zahrnuty emise metanu z pěstování rýže, a to na základě pravidel pro výpočet uvedených v oddíle 5.5. IPCC (2006).

4.4.1.8. Rašelinná půda

Vysušená rašelinná půda musí zahrnovat emise oxidu uhličitého na základě modelu, který souvisí s úrovněmi odvodňování na roční oxidaci uhlíku.

4.4.1.9. Jiné činnosti

Do zemědělského modelování musí být případně zahrnuty následující činnosti, není-li povoleno jejich vyloučení, a to na základě kritéria mezní hodnoty:

a)vstup v podobě osivového materiálu (kg/ha);

b)vstup v podobě rašeliny do půdy (kg/ha + poměr C/N);

c)vstup v podobě vápna (kg CaCO3/ha, typ);

d)používání strojů (hodiny, typ) (musí být zahrnut v případě vysoké úrovně mechanizace);

e)vstup v podobě N z reziduí plodin, které zůstanou na poli nebo jsou spáleny (kg rezidua + obsah N / ha). Včetně emisí z pálení reziduí, sušení a skladování produktů.

Pokud není jasně zdokumentováno, že operace jsou prováděny manuálně, operace na poli by měly být zohledněny jako celková spotřeba pohonných hmot nebo jako vstupy specifických strojů, přepravy na/z pole, energie na zavlažování nebo podobné.

4.4.2. Využívání elektřiny

Elektrická energie z rozvodné sítě musí být modelována co nejpřesněji a musí se upřednostnit údaje jednotlivých dodavatelů. Pokud je elektrická energie (nebo její část) obnovitelná, je důležité, aby nedocházelo k dvojímu zaúčtování. Proto musí dodavatel zaručit, že elektrická energie dodaná do organizace k výrobě produktu bude efektivně vyrobena z obnovitelných zdrojů a nebude dána k dispozici jiným spotřebitelům.

4.4.2.1. Obecné pokyny

Následující oddíl představuje dva typy skladby elektrické energie: i) spotřebitelská skladba z rozvodné sítě, která odráží celkovou skladbu elektrické energie přenesené přes definovanou rozvodnou síť včetně elektrické energie prohlášené za ekologickou a vysledované elektrické energie, a ii) zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě, spotřebitelská skladba (rovněž označovaná jako zbytková spotřebitelská skladba), která charakterizuje pouze nenárokovanou, nevysledovanou nebo veřejně sdílenou elektrickou energii.

Ve studiích ke stanovení PEF musí být použita následující skladba elektrické energie, a to v hierarchickém pořadí:

a)Produkt elektrické energie konkrétního dodavatele 24 musí být použit, pokud je v dané zemi zaveden 100% systém vysledovatelnosti nebo pokud:

I)je dostupný a

II)je splněn soubor minimálních požadavků pro zajištění spolehlivosti smluvních nástrojů.

b)Celková skladba elektrické energie konkrétního dodavatele musí být použita, pokud:

I)je dostupná a

II)je splněn soubor minimálních požadavků pro zajištění spolehlivosti smluvních nástrojů.

c)Musí být použit údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě, spotřebitelská skladba konkrétní země“. Konkrétní zemí se rozumí země, v níž dochází k fázi životního cyklu nebo činnosti. Může se jednat o stát EU, nebo o stát, který není členem EU. Zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě brání dvojímu zaúčtování při používání skladeb elektrické energie konkrétního dodavatele v a) a b).

d)Jako poslední možnost musí být použita průměrná zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v EU, spotřebitelská skladba (EU+ESVO) nebo regionálně reprezentativní zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě, spotřebitelská skladba.

Environmentální integrita využívání skladby elektrické energie konkrétního dodavatele závisí na zajištění toho, že smluvní nástroje (pro sledování) budou spolehlivé a jedinečné. Jinak environmentální stopa produktu postrádá přesnost a konzistentnost potřebnou pro směrování produktových/korporátních rozhodnutí o zadání zakázky na elektrickou energii a k přesnému posouzení skladby konkrétního dodavatele kupci elektrické energie. Proto byl stanoven soubor minimálních kritérií, která souvisejí s integritou smluvních nástrojů jakožto spolehlivých nositelů informací o environmentální stopě. Představují minimální prvky nutné pro použití skladby konkrétního dodavatele ve studiích ke stanovení PEF.

4.4.2.2. Soubor minimálních kritérií pro zajištění smluvních nástrojů od dodavatelů

Produkt/skladba elektrické energie konkrétního dodavatele může být použit/a pouze tehdy, pokud uživatel metody stanovení PEF zajistí, aby smluvní nástroje splňovaly kritéria specifikovaná níže. Pokud smluvní nástroje tato kritéria nesplňují, pak musí být při modelování použita zbytková spotřebitelská skladba elektrické energie konkrétní země.

Níže uvedený seznam kritérií je založen na kritériích uvedených v dokumentu „GHG Protocol Scope 2 Guidance – An amendment to the GHG Protocol Corporate Standard“ (Mary Sotos, World Resource Institute) 25 . Smluvní nástroj použitý pro modelování elektrické energie musí splňovat následující kritéria.

Kritérium 1 – sdělovat atributy

Sdělit typ skladby elektrické energie související s jednotkou vyrobené elektrické energie.

Typ skladby elektrické energie musí být vypočítán na základě dodané elektrické energie a musí zahrnovat certifikáty získané a odebrané (obdržené, nabyté nebo stažené) jménem zákazníků. Elektrická energie z provozů, pro které byly atributy odprodány (prostřednictvím smluv nebo certifikátů), musí být charakterizována jako mající environmentální atributy zbytkové spotřebitelské skladby země, v níž se provoz nachází.

Kritérium 2 – představovat jedinečné tvrzení

Být jediným nástrojem, který nese tvrzení environmentálního atributu spojené s množstvím vyrobené elektrické energie.

Být sledován, proplacen, odebrán nebo zrušen společností nebo jménem společnosti (např. prostřednictvím auditu smluv, certifikace třetích stran nebo tak, že je s ním nakládáno automaticky prostřednictvím veřejných rejstříků, systémů nebo mechanismů).

Kritérium 3 – co nejvíce se blížit době, na kterou se smluvní nástroj vztahuje

Tabulka 5 Minimální kritéria týkající se zajištění smluvních nástrojů od dodavatelů – pokyny, jak splnit kritéria

Kritérium 1	SDĚLOVAT ENVIRONMENTÁLNÍ ATRIBUTY A VYSVĚTLIT METODU VÝPOČTU Sdělit typ skladby elektrické energie (nebo jiné související environmentální atributy) související s jednotkou vyrobené elektrické energie. Vysvětlit metodu výpočtu použitou pro stanovení této skladby.
Souvislosti	Každý program nebo politika bude mít stanovená svá vlastní kritéria způsobilosti a atributy, které mají být sděleny. Tato kritéria specifikují typ zdroje energie a určité charakteristiky provozu vyrábějícího energii, jako například typ technologie, stáří provozu nebo umístění provozu (ale mezi jednotlivými programy/politikami se liší). Tyto atributy specifikují typ zdroje energie a někdy některé charakteristiky provozu vyrábějícího energii.
Podmínky pro splnění kritéria	1. Sdělit skladbu energie: pokud není ve smluvních nástrojích specifikována žádná skladba energií, požádejte svého dodavatele, aby vám tyto informace nebo jiné environmentální atributy poskytl (např. míru emisí skleníkových plynů). Pokud dodavatel neodpovídá, použijte údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“. Pokud dodavatel odpoví, přejděte ke kroku 2.
	2. Vysvětlit použitou metodu výpočtu: požádejte svého dodavatele, aby vám poskytl podrobné informace o metodě výpočtu, aby bylo zajištěno, že se řídí výše uvedenou zásadou. Pokud váš dodavatel tyto informace neposkytne, použijte skladbu elektrické energie konkrétního dodavatele, zahrňte poskytnuté informace a zdokumentujte, že nebylo možné ověřit dvojí zaúčtování.
Kritérium 2	JEDINEČNÁ TVRZENÍ Být jediným nástrojem, který nese tvrzení environmentálního atributu spojené s množstvím vyrobené elektrické energie. Být sledován, proplacen, odebrán nebo zrušen společností nebo jménem společnosti (např. prostřednictvím auditu smluv, certifikace třetích stran nebo tak, že je s ním nakládáno automaticky prostřednictvím veřejných rejstříků, systémů nebo mechanismů).
Souvislosti	Certifikáty obecně slouží čtyřem hlavním účelům: i) zveřejnění dodavatele; ii) dodavatelské kvóty na dodání nebo prodej specifických zdrojů energie; iii) osvobození od daně a iv) dobrovolné spotřebitelské programy. Každý program nebo politika bude mít stanovená svá vlastní kritéria způsobilosti. Tato kritéria specifikují určité charakteristiky provozu vyrábějícího energii, jako například typ technologie, stáří provozu nebo umístění provozu (ale mezi jednotlivými programy/politikami se liší). Certifikáty musí pocházet z provozů, které splňují tato kritéria, aby byly způsobilé pro použití v daném programu. Kromě toho mohou trhy jednotlivých zemí nebo tvůrci politik provádět tyto různé funkce za použití systému jednoho certifikátu nebo systému více certifikátů.
Podmínky pro splnění kritéria	1. Nachází se závod v zemi bez systému sledování? Měly by být použity informace poskytnuté „sdružením vydávajících subjektů“ 26 . Pokud ano, použijte údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“; Pokud ne, přejděte k druhé otázce. 2. Nachází se závod v zemi, kde je spotřeba částečně nesledovaná (> 95 %)? Pokud ano, použijte pro výpočet zbytkové spotřebitelské skladby údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“ jakožto nejlepší dostupný údaj. Pokud ne, přejděte k třetí otázce. 3. Nachází se závod v zemi se systémem jednoho certifikátu, nebo se systémem více certifikátů? Pokud se závod nachází v regionu/zemi se systémem jednoho certifikátu, kritérium jedinečného tvrzení je splněno. Použijte typ skladby elektrické energie uvedený ve smluvním nástroji. Pokud se závod nachází v regionu/zemi se systémem více certifikátů, jedinečné tvrzení není zajištěno. Kontaktujte vydávající subjekt v konkrétní zemi (evropskou organizaci, která řídí evropský systém energetických osvědčení, http://www.aib-net.org ), abyste zjistili, zda musíte požádat o víc než jeden smluvní nástroj, aby bylo zajištěno, že nehrozí riziko dvojího zaúčtování. Pokud je třeba víc než jeden smluvní nástroj, požadujte od dodavatele všechny smluvní nástroje, aby se předešlo dvojímu zaúčtování. Pokud není možné dvojímu zaúčtování předejít, uveďte to ve studii ke stanovení PEF a použijte údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“.
Kritérium 3	Být vydán a proplacen co nejblíže době spotřeby elektrické energie, na kterou se smluvní nástroj vztahuje.

4.4.2.3. Jak modelovat údaj „zbytková skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“

Uživatel metody stanovení PEF by měl identifikovat vhodné soubory údajů pro zbytkovou skladbu elektrické energie z rozvodné sítě, spotřebitelskou skladbu, každý typ energie, zemi a napětí.

Pokud není žádný vhodný soubor údajů k dispozici, měl by být použit následující přístup: stanovte spotřebitelskou skladbu v zemi (např. X % MWh vyrobených pomocí vodní energie, Y % MWh vyrobených pomocí uhelné elektrárny) a zkombinujte ji se soubory údajů LCI dle typu energie a země/regionu (např. soubor údajů LCI pro výrobu 1 MWh vodní energie ve Švýcarsku).

1)Aktivitní údaje související se spotřebitelskou skladbou v zemích, které nejsou členy EU, dle podrobného typu energie, musí být stanoveny na základě následujícího:

a)skladba domácí produkce na výrobní technologii;

b)množství dovozu a z kterých sousedních zemí;

c)přenosové ztráty;

d)distribuční ztráty;

e)typ dodávaného paliva (podíl použitých zdrojů, z dovozu a/nebo domácích dodávek).

Tyto údaje by měly být nalezeny v publikacích Mezinárodní energetické agentury (IEA).

2)Dostupné soubory údajů LCI dle palivové technologie; dostupné soubory údajů LCI jsou zpravidla specifické pro zemi nebo region, a to z hlediska:

a)dodávaného paliva (podíl použitých zdrojů, z dovozu a/nebo domácích dodávek);

b)vlastností nosiče energie (např. obsah částic a energie);

c)technologických norem elektráren, pokud jde o účinnost, technologii spalování, odsiřování spalin, pohlcování NOx a odprašování.

4.4.2.4. Jedno místo s více produkty a více než jednou skladbou elektrické energie

Tento oddíl popisuje, jak postupovat, pokud je pouze některá spotřebovaná elektrická energie pokryta skladbou konkrétního dodavatele nebo výrobou elektrické energie na místě, a jak zohlednit skladbu elektrické energie produktů vyráběných na stejném místě. Obecně platí, že členění dodávek elektrické energie mezi více produktů je založeno na fyzickém vztahu (např. počet kusů nebo kg produktu). Pokud spotřebovaná elektrická energie pochází z více než jedné skladby elektrické energie, každý zdroj skladby musí být použit z hlediska jeho podílu na celkových spotřebovaných kWh. Například pokud část těchto celkově spotřebovaných kWh pochází od konkrétního dodavatele, použije se pro toto množství skladba elektrické energie konkrétního dodavatele. Využívání elektrické energie na místě viz oddíl 4.4.2.7.

Specifický typ elektrické energie může být alokován k jednomu specifickému produktu, a to za následujících podmínek.

a)Pokud k výrobě (a související spotřebě elektrické energie) produktu dochází na odděleném místě (budově), může být použit typ energie, který je fyzicky spojen s tímto místem.

b)Pokud k výrobě (a související spotřebě elektrické energie) produktu dochází v prostoru sdíleném se specifickým měřením energie nebo záznamy o nákupu či účty za elektrickou energii, mohou být použity informace specifické pro produkt (měření, záznamy, účty).

c)Pokud jsou všechny produkty vyráběné v konkrétním závodě dodávány s veřejně dostupnou studií ke stanovení PEF, pak musí společnost, která chce učinit tvrzení související s použitou energií, všechny studie ke stanovení PEF zpřístupnit. Použité alokační pravidlo musí být popsáno ve studii ke stanovení PEF, konzistentně používáno ve všech studiích ke stanovení PEF souvisejících s daným místem a ověřeno. Příkladem je 100% alokace ekologičtější skladby elektrické energie ke specifickému produktu.

4.4.2.5. V případě více míst vyrábějících jeden produkt

V případě, že je produkt vyráběn na různých místech nebo prodáván v různých zemích, musí skladba elektrické energie odrážet poměry výroby nebo poměry prodejů mezi zeměmi/regiony EU. Pro stanovení poměru musí být použita fyzická jednotka (např. počet kusů nebo kg produktu). V případě studií ke stanovení PEF, kdy nejsou tyto údaje k dispozici, se musí použít průměrná zbytková skladba spotřeby EU (EU+ESVO) nebo regionálně reprezentativní skladba. Musí být použity stejné obecné pokyny, jaké jsou uvedeny výše.

4.4.2.6. Využívání elektřiny ve fázi používání

Během fáze používání musí být použita skladba spotřeby z rozvodné sítě. Skladba elektrické energie musí odrážet poměry prodejů mezi zeměmi/regiony EU. Pro stanovení poměru musí být použita fyzická jednotka (např. počet kusů nebo kg produktu). Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, musí se použít průměrná skladba spotřeby EU (EU+ESVO) nebo regionálně reprezentativní skladba.

4.4.2.7 Výroba elektrické energie na místě

Pokud se výroba elektrické energie na místě rovná spotřebě elektrické energie daného místa, použijí se dvě situace:

a)žádné smluvní nástroje nebyly prodány třetí straně; uživatel metody stanovení PEF musí modelovat svou vlastní skladbu elektrické energie (v kombinaci se soubory údajů LCI);

b)smluvní nástroje byly prodány třetí straně: uživatel metody stanovení PEF musí použít údaj „reziduální skladba elektrické energie z rozvodné sítě v konkrétní zemi, spotřebitelská skladba“ (v kombinaci se soubory údajů LCI).

Pokud množství vyrobené elektrické energie převyšuje množství spotřebované na místě v rámci definované hranice sytému a je prodáno například do elektrické rozvodné sítě, může být tento systém vnímán jako multifunkční situace. Systém bude zajišťovat dvě funkce (např. produkt + elektrická energie) a musí být dodržena následující pravidla.

a)Pokud je to možné, použijte členění. To platí jak pro samostatnou výrobu elektrické energie, tak pro společnou výrobu elektrické energie, kde můžete na základě množství elektrické energie alokovat předcházející a přímé emise ke své vlastní spotřebě a podílu, který prodáte třetí straně (např. pokud společnost na svém výrobním místě používá větrnou elektrárnu a 30 % vyrobené elektrické energie vyváží, pak by ve studii ke stanovení PEF měly být zohledněny emise související se 70 % vyrobené elektrické energie).

b)Pokud to není možné, musí být použito přímé nahrazení. Jako nahrazení musí být použita zbytková skladba spotřeby elektrické energie v konkrétní zemi 27 . Členění není považováno za možné tehdy, když jsou předcházející dopady nebo přímé emise úzce spojeny se samotným produktem.

4.4.3. Přeprava a logistika

Při modelování přepravních činností musí být zohledněny následující parametry.

1)Typ přepravy: typ přepravy, např. pozemní (kamion, železnice, potrubí), vodní (člun, trajekt, nákladní člun) nebo letecká (letadlo).

2)Typ vozidla: typ vozidla podle typu přepravy.

3)Míra zatížení (= míra využití; viz následující oddíl) 28 : environmentální dopady bezprostředně souvisí se skutečnou mírou zatížení, která se proto musí zohlednit. Míra zatížení ovlivňuje, kolik vozidlo spotřebuje paliva.

4)Počet návratů naprázdno: musí se zvážit počet návratů naprázdno (tj. poměr ujeté vzdálenosti pro naložení dalšího nákladu po vykládce produktu ke vzdálenosti ujeté při přepravě produktu), pokud jsou použitelné a relevantní. Kilometry ujeté prázdným vozidlem se musí alokovat k produktu. Ve výchozích souborech údajů týkajících se přepravy je toto často již zohledněno ve výchozí míře využití.

5)Přepravní vzdálenost: musí se zdokumentovat přepravní vzdálenosti, přičemž se musí použít průměrné přepravní vzdálenosti specifické pro zohledňovaný kontext.

V rámci souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy jsou produkce paliva, spotřeba paliva přepravním vozidlem, potřebná infrastruktura a množství dodatečných zdrojů a nástrojů potřebných pro logistické operace (např. jeřáby a přepravní zařízení) již zahrnuty v souborech údajů týkajících se přepravy.

4.4.3.1. Alokace dopadů z přepravy – přeprava kamionem

Soubory údajů pro přepravu kamionem vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy jsou udávány na tkm (tuna*km) a vyjadřují environmentální dopad na 1 tunu (t) produktu, který je přepraven na 1 km v kamionu s určitým nákladem. V souboru údajů je indikováno užitečné přepravní zatížení (= maximální povolená hmotnost). Například u kamionu o hmotnosti 28–32 t je užitečné zatížení 22 t; soubor údajů LCI na 1 tkm (plného zatížení) vyjadřuje environmentální dopad na 1 t produktu, který je přepraven na 1 km v kamionu se zatížením 22 t. Emise z přepravy jsou alokovány na základě přepravené hmotnosti produktu a získá se tak pouze podíl ve výši 1/22 celkových emisí kamionu. Pokud je přepravované zatížení nižší než maximální kapacita zatížení (např. 10 t), pak je environmentální dopad 1 t produktu ovlivněn dvěma způsoby. Zaprvé, kamion má menší spotřebu paliva na celkové přepravované zatížení a zadruhé, jeho environmentální dopad je alokován přepraveným zatížením (např. 1/10 t). Pokud je plná hmotnost nákladu nižší než kapacita zatížení kamionu (např. 10 t), pak může být přeprava produktu považována za objemově omezenou. V tomto případě se musí environmentální dopad vypočítat za použití skutečné hmotnosti zatížení.

V souborech údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy by užitečné přepravní zatížení mělo být modelováno parametrizovaným způsobem prostřednictvím míry využití. Míra využití ovlivňuje i) celkovou spotřebu paliva kamionem a ii) alokaci k dopadu na tunu. Míra využití se vypočítá jako skutečné zatížení v kg děleno užitečným zatížením v kg a při použití souboru údajů musí být upravena. V případě, že je skutečné zatížení 0 kg, se pro výpočet musí použít skutečné zatížení 1 kg. Jízdy v podobě návratu naprázdno mohou být zahrnuty do míry využití tak, že se zohlední procento kilometrů ujetých naprázdno. Například pokud je při dodávání kamion plně zatížen, ale při návratu je poloprázdný, míra využití je: 22 t skutečného zatížení / 22 t užitečného zatížení * 50 % km + 11 t skutečného zatížení / 22 t užitečného zatížení * 50 % km = 75 %.

Studie ke stanovení PEF musí specifikovat, jaká míra využití má být použita pro každou modelovanou přepravu kamionem a jasně uvést, zda míra využití zahrnuje jízdy v podobě návratu naprázdno. Použijí se následující výchozí míry využití.

a)Pokud je zatížení hmotnostně omezeno, musí být použita výchozí míra využití 64 % 29 , ledaže jsou k dispozici specifické údaje. Tato výchozí míra využití zahrnuje jízdy v podobě návratu naprázdno, a proto nesmí být modelována odděleně.

b)Přeprava volně ložených produktů (např. přeprava štěrku z dolu do konkrétního závodu) musí být modelována s výchozí mírou využití 50 % (100% naložené při odchozí cestě a 0% naložené při návratu), ledaže jsou k dispozici specifické údaje.

4.4.3.2. Alokace dopadů z přepravy – přeprava dodávkou

Dodávky jsou často používány pro doručování do domu, např. doručování knih a oblečení nebo doručování do domu od maloobchodníků. U dodávek je omezujícím faktorem spíše objem než hmotnost. Pokud nejsou k dispozici žádné specifické údaje pro provedení studie ke stanovení PEF, musí se použít dodávka o hmotnosti <1,2 t s výchozí mírou využití 50 %. V případě, že není k dispozici žádný soubor údajů pro dodávku o hmotnosti <1,2 t, musí se pro přiblížení použít dodávka o hmotnosti <7,5 t s mírou využití 20 %. Dodávka o hmotnosti <7,5 t s užitečným zatížením 3,3 t a mírou využití 20 % má stejné zatížení jako dodávka s užitečným zatížením 1,2 t a mírou využití 50 %.

4.4.3.3. Alokace dopadů z přepravy – přeprava spotřebitelem

Alokace dopadu auta musí být založena na objemu. Maximální objem, který může být zvažován pro přepravu spotřebitelem, činí 0,2 m3 (přibližně 1/3 zavazadlového prostoru o objemu 0,6 m3). V případě produktů o objemu větším než 0,2 m3 musí být uvažován celý dopad přepravy autem. V případě produktů prodávaných supermarkety nebo nákupními středisky se pro alokaci přepravních zátěží mezi přepravovanými produkty musí použít objem produktu (včetně obalů a prázdného prostoru, například mezi ovocem nebo lahvemi). Alokační faktor musí být vypočítán jako objem přepravovaného produktu děleno 0,2 m3. Za účelem zjednodušení modelování musí být všechny ostatní typy přepravy spotřebitelem (jako nakupování ve specializovaných obchodech nebo využívání kombinovaných jízd) modelovány, jako kdyby byly produkty prodávány prostřednictvím supermarketu.

4.4.3.4. Výchozí scénáře – od dodavatele do továrny

V případě dodavatelů usazených v Evropě platí, že pokud nejsou k dispozici žádné specifické údaje pro provedení studie ke stanovení PEF, musí se použít výchozí údaje uvedené níže.

V případě obalových materiálů z výrobních závodů do plnicích závodů (kromě skla; hodnoty založeny na statistikách Eurostat 2015 30 ); musí být použit následující scénář:

a)230 km kamionem (> 32 t, EURO 4);

b)280 km vlakem (průměrný nákladní vlak) a

c)360 km lodí (nákladní člun).

V případě přepravy prázdných lahví musí být použit následující scénář:

a)350 km kamionem (> 32 t, EURO 4);

b)39 km vlakem (průměrný nákladní vlak) a

c)87 km lodí (nákladní člun).

V případě všech ostatních produktů přepravovaných od dodavatele do továrny (hodnoty založeny na statistikách Eurostat 2015 31 ); musí být použit následující scénář:

a)130 km kamionem (> 32 t, EURO 4);

b)240 km vlakem (průměrný nákladní vlak) a

c)270 km lodí (nákladní člun).

V případě dodavatelů usazených mimo Evropu platí, že pokud nejsou k dispozici žádné specifické údaje pro provedení studie ke stanovení PEF, musí se použít výchozí údaje uvedené níže:

a)1 000 km kamionem (>32 t, EURO 4) pro součet vzdálenosti z přístavu/letiště do továrny mimo Evropu a v Evropě;

b)18 000 km lodí (zaoceánské kontejnery) nebo 10 000 km letadlem (nákladním);

c)pokud je známa země (původu) výrobců, pak by měla být odpovídající vzdálenost pro loď a letadlo stanovena za použití specifických kalkulaček 32 ;

d)v případě, že není známo, zda je dodavatel usazen v Evropě nebo mimo Evropu, musí být přeprava modelována, jako kdyby byl dodavatel usazen mimo Evropu.

4.4.3.5. Výchozí scénáře – z továrny ke koncovému zákazníkovi

Přeprava z továrny ke koncovému zákazníkovi (včetně přepravy spotřebitelem) musí být zahrnuta do distribuční fáze studie ke stanovení PEF. V případě, že nejsou k dispozici žádné specifické informace, musí být jako základ použit výchozí scénář uvedený níže. Následující hodnoty musí být stanoveny uživatelem metody stanovení PEF (musí být použity specifické informace, ledaže by nebyly k dispozici):

·poměr mezi produkty prodanými prostřednictvím maloobchodu, distribučního centra a přímo koncovému zákazníkovi,

·v případě situace z továrny ke koncovému zákazníkovi: poměr mezi místními dodavatelskými řetězci, dodavatelskými řetězci v rámci kontinentu a mezinárodními dodavatelskými řetězci,

·v případě situace z továrny do maloobchodu: distribuce mezi dodavatelskými řetězci v rámci kontinentu a mezinárodními dodavatelskými řetězci.

Obrázek 3 Výchozí scénáře přepravy

Níže je uveden výchozí scénář přepravy z továrny k zákazníkovi, jak je zachycen na obrázku 3.

1.X % = z továrny ke koncovému zákazníkovi:

X % místní dodavatelský řetězec: 1 200 km kamionem (> 32 t, EURO 4)

X % dodavatelský řetězec v rámci kontinentu: 3 500 km kamionem (> 32 t, EURO 4)

X % mezinárodní dodavatelský řetězec: 1 000 km kamionem (> 32 t, EURO 4) a 18 000 km lodí (zaoceánské kontejnery). Upozorňujeme, že ve specifických případech může být namísto lodi použito letadlo nebo vlak.

2.X % z továrny k maloobchodníkovi / do distribučního centra:

X % místní dodavatelský řetězec: 1 200 km kamionem (> 32 t, EURO 4)

X % dodavatelský řetězec v rámci kontinentu: 3 500 km kamionem (> 32 t, EURO 4)

3.X % z distribučního centra ke koncovému zákazníkovi:

100 % místní: 250 km zpáteční cesta dodávkou (dodávka < 7,5 t, EURO 3, míra využití 20 %).

4.X % od maloobchodníka ke koncovému zákazníkovi:

62 %: 5 km, osobním autem (průměr)

5 %: 5 km zpáteční cesta, dodávkou (dodávka < 7,5 t, EURO 3, míra využití 20 %)

33 %: dopad se nemodeluje.

V případě opakovaně použitelných produktů musí být kromě přepravy nutné pro přemístění k maloobchodníkovi / do distribučního centra modelována rovněž přeprava zpět od maloobchodníka / z distribučního centra do továrny. Musí se použít stejná přepravní vzdálenost jako z továrny vyrábějící produkt ke koncovému zákazníkovi (viz výše). Míra využití kamionu však může být objemově omezená v závislosti na typu produktu.

Mražené nebo chlazené produkty musí být přepravovány v mrazácích nebo chladicích boxech.

4.4.3.6. Výchozí scénáře – od shromažďování ve fázi konce životnosti po zpracování ve fázi konce životnosti

Přeprava z místa, kde jsou produkty na konci své životnosti shromažďovány, do místa, kde jsou zpracovávány, může být zahrnuta již v souborech údajů LCA týkajících se skládkování, spalování a recyklace.

Existují však případy, kdy mohou být ve studii ke stanovení PEF nezbytné dodatečné výchozí údaje. V případě, že nejsou k dispozici žádné lepší údaje, musí být použity následující hodnoty:

a)přeprava spotřebitelem z domu na třídicí místo: 1 km osobním autem;

b)přeprava ze sběrného místa k metanizaci: 100 km kamionem (> 32 t, EURO 4);

c)přeprava ze sběrného místa ke kompostaci: 30 km kamionem (dodávka < 7,5 t, EURO 3).

4.4.4. Investiční prostředky – infrastruktura a vybavení

Investiční prostředky (včetně infrastruktury) a procesy na konci jejich životnosti musí být vyloučeny, ledaže by existoval důkaz z předchozích studií, že jsou relevantní. Pokud jsou investiční prostředky zahrnuty, zpráva o stanovení PEF musí zahrnovat jasné a rozsáhlé vysvětlení, proč jsou relevantní, a uvádět všechny učiněné předpoklady.

4.4.5. Skladování v distribučním centru nebo maloobchodě

Činnosti skladování spotřebovávají energii a chladicí plyny. Musí být použity následující výchozí údaje, ledaže jsou k dispozici lepší údaje.

Spotřeba energie v distribučním centru: spotřeba energie při skladování je 30 kWh/m2·rok a 360 MJ nakupované (= spálené v kotli) nebo 10 Nm3 zemního plynu/m2·za rok (pokud použijete hodnotu na Nm3, nezapomeňte zohlednit emise ze spalování, nikoli pouze produkci zemního plynu). V případě center obsahujících chladicí systémy je dodatečné využití energie pro chlazené nebo mražené skladování 40 kWh/m3·za rok (za předpokladu, že výška lednic a mrazáků činí 2 m). V případě center, kde se provádí ambientní a chlazené skladování: je chlazeno nebo mrazeno 20 % plochy distribučního centra. Poznámka: energie využívaná pro chlazené nebo mražené skladování je pouze energie použitá k zachování teploty.

Spotřeba energie u maloobchodníka: Jako výchozí musí být uvažována obecná spotřeba energie ve výši 300 kWh/m2·za rok pro celou budovu. Pro maloobchody specializující se na nepotravinové/nenápojové produkty musí být zvažováno 150 kWh/m2·rok pro celou plochu budovy. Pro maloobchody specializující se na potravinové/nápojové produkty musí být zvažováno 400 kWh/m2·rok na celou plochu budovy plus spotřeba energie na chlazené a mražené skladování ve výši 1 900 kWh/m2·za rok a 2 700 kWh/m2·rok (PERIFEM a ADEME, 2014).

Spotřeba a úniky chladicích plynů v distribučních centrech s chladicími systémy: obsah plynu v lednicích a mrazácích činí 0,29 kg R404A na m2 (Pravidla odvětvové kategorie ke stanovení environmentální stopy organizace pro maloobchodní odvětví, pravidla OEFSR maloobchodního odvětví 33 ). Jsou uvažovány roční úniky ve výši 10 % (Palandre 2003). Pokud jde o část chladicích plynů, které zůstanou ve vybavení na konci životnosti, 5 % je emitováno na konci životnosti a se zbývajícím podílem je nakládáno jako s nebezpečným odpadem.

Skladovanému produktu musí být alokována pouze část emisí a zdrojů emitovaných nebo používaných ve skladovacích systémech. Tato alokace musí být založena na prostoru (v m3), který skladovaný produkt zabere, a na čase (v týdnech), po který je skladovaný produkt skladován. Za tímto účelem musí být známa celková skladovací kapacita systému a k výpočtu alokačního faktoru se použije objem konkrétního produktu a čas, po který je skladován (jako poměr mezi objemem konkrétního produktu*čas a objem kapacity skladu*čas).

Předpokládá se, že průměrné distribuční centrum uskladní 60 000 m3 produktu, z čehož 48 000 m3 připadne na ambientní skladování a 12 000 m3 na chlazené nebo mražené skladování. Na 52 týdnů skladování musí být předpokládána výchozí celková skladovací kapacita 3 120 000 m3*týdny/rok.

Předpokládá se, že průměrný maloobchod uskladní 2 000 m3 produktů (za předpokladu, že 50 % z plochy budovy činící 2 000 m2 je pokryto regály o výšce 2 metry) po dobu 52 týdnů, tj. 104 000 m3*týdny/rok.

4.4.6. Postup výběru vzorku

V některých případech uživatel metody stanovení PEF potřebuje postup odběru vzorků, aby mohl omezit shromažďování údajů pouze na reprezentativní vzorek závodů, zemědělských podniků atd. Uživatel metody stanovení PEF musí i) specifikovat ve zprávě o stanovení PEF, zda byl použit odběr vzorků; ii) řídit se požadavky popsanými v tomto oddíle a iii) uvést, který přístup byl použit.

Příklady případů, kdy může být postup výběru vzorku třeba, zahrnuje případy, kdy je do výroby stejného produktu zapojeno více výrobních míst. Například pokud stejná surovina / vstupní materiál pochází z více míst nebo pokud je stejný proces zajišťován externě víc než jedním subdodavatelem/dodavatelem.

Reprezentativní vzorek musí být odvozen prostřednictvím stratifikovaného vzorku, tj. vzorku, který zajišťuje, že každý dílčí soubor (stratum) daného základního souboru (populace) je odpovídajícím způsobem zastoupen v celém vzorku výzkumné studie.

Použití stratifikovaného vzorku umožňuje větší přesnost než prostý náhodný vzorek, a to za předpokladu, že dílčí soubory byly vybrány tak, že položky stejného dílčího souboru si jsou z hlediska zkoumaných charakteristik co nejpodobnější. Kromě toho stratifikovaný vzorek zaručuje lepší pokrytí základního souboru 34 .

Pro výběr reprezentativního vzorku jako stratifikovaného vzorku musí být použit následující postup:

I.vymezení základního souboru;

II.vymezení homogenních dílčích souborů (stratifikace);

III.vymezení dílčích vzorků na úrovni dílčího souboru;

IV.vymezení vzorku pro základní soubor počínaje vymezením dílčích vzorků na úrovni dílčího souboru.

4.4.6.1. Jak vymezit homogenní dílčí soubory (stratifikace)

Stratifikace je proces, kdy jsou články základního souboru před odběrem vzorků rozděleny do homogenních podskupin (dílčích souborů). Dílčí soubory by se neměly vzájemně překrývat: každý prvek v základním souboru musí být přidělen pouze do jednoho dílčího souboru.

Při identifikaci dílčích souborů musí být zohledněny následující aspekty:

a)geografické rozložení míst;

b)dotčené technologie / zemědělské postupy;

c)výrobní kapacita zohledňovaných společností/míst.

Mohou být přidány dodatečné aspekty, které mají být zohledněny.

Počet dílčích souborů musí být vypočten následovně:

[Rovnice 1]

§Nsp: počet dílčích souborů,

§g: počet míst, v nichž se nacházejí místa / závody / zemědělské podniky,

§t: počet technologií / zemědělských postupů,

§c: počet tříd kapacity společností.

V případě, že jsou zohledňovány dodatečné aspekty, se počet dílčích souborů vypočítá za použití výše uvedeného vzorce a výsledky se vynásobí počtem tříd identifikovaných pro každý dodatečný aspekt (např. místa, na nichž je zavedeno environmentální řízení nebo systém pro podávání zpráv).

Příklad 1

Identifikujte počet dílčích souborů pro následující základní soubor (populaci):

Z 350 zemědělců usazených ve stejném regionu Španělska mají všichni více méně stejnou roční produkci a používají stejné techniky sklizně.

V takovém případě:

g = 1: všichni zemědělci se nacházejí ve stejné zemi

t = 1: všichni zemědělci používají stejné techniky sklizně

c = 1: kapacita společností je téměř stejná (tj. mají stejnou roční produkci)

Pouze jeden dílčí soubor může být identifikován jako shodující se se základním souborem.

Příklad 2

350 zemědělců je usazeno ve třech různých zemích (100 ve Španělsku, 200 ve Francii a 50 v Německu). Existují dvě různé používané techniky sklizně, které se relevantním způsobem liší (Španělsko: 70krát technika A, 30krát technika B; Francie: 100krát technika A, 100krát technika B; Německo: 50krát technika A). Kapacita zemědělců z hlediska roční produkce se pohybuje v rozmezí od 10 000 t do 100 000 t. V souladu s odborným posudkem / relevantní literaturou se odhaduje, že zemědělci s roční produkcí nižší než 50 000 t jsou z hlediska účinnosti naprosto odlišní ve srovnání se zemědělci s roční produkcí vyšší než 50 000 t. Na základě roční produkce jsou definovány dvě třídy společností: třída 1, pokud je produkce nižší než 50 000 t, a třída 2, pokud je produkce vyšší než 50 000 t. (Španělsko: 80krát třída 1, 20krát třída 2; Francie: 50krát třída 1, 150krát třída 2; Německo: 50krát třída 1).

Tabulka 6 obsahuje podrobnosti o souboru.

Tabulka 6 Identifikace dílčího souboru pro příklad 2

Dílčí soubor	Země		Technologie		Kapacita
1	Španělsko	100	Technika A	70	Třída 1	50
2	Španělsko		Technika A		Třída 2	20
3	Španělsko		Technika B	30	Třída 1	30
4	Španělsko		Technika B		Třída 2	0
5	Francie	200	Technika A	100	Třída 1	20
6	Francie		Technika A		Třída 2	80
7	Francie		Technika B	100	Třída 1	30
8	Francie		Technika B		Třída 2	70
9	Německo	50	Technika A	50	Třída 1	50
10	Německo		Technika A		Třída 2	0
11	Německo		Technika B	0	Třída 1	0
12	Německo		Technika B		Třída 2	0

V tomto případě:

g = 3: tři země

t = 2: jsou identifikovány dvě různé techniky sklizně

c = 2: jsou identifikovány dvě třídy produkce

Je možné identifikovat maximálně 12 dílčích souborů, které jsou shrnuty v tabulce 7:

Tabulka 7 Shrnutí dílčích souborů pro příklad 2

Dílčí soubor	Země	Technologie	Kapacita	Počet společností v dílčím souboru
1	Španělsko	Technika A	Třída 1	50
2	Španělsko	Technika A	Třída 2	20
3	Španělsko	Technika B	Třída 1	30
4	Španělsko	Technika B	Třída 2	0
5	Francie	Technika A	Třída 1	20
6	Francie	Technika A	Třída 2	80
7	Francie	Technika B	Třída 1	30
8	Francie	Technika B	Třída 2	70
9	Německo	Technika A	Třída 1	50
10	Německo	Technika A	Třída 2	0
11	Německo	Technika B	Třída 1	0
12	Německo	Technika B	Třída 2	0

4.4.6.2. Jak vymezit velikost dílčího vzorku na úrovni dílčího souboru

Jakmile byly identifikovány dílčí soubory, musí být vypočítána velikost vzorku každého dílčího souboru (velikost dílčího vzorku). Jsou možné dva alternativní přístupy:

I.Na základě celkové produkce dílčího souboru

Uživatel metody stanovení PEF musí identifikovat procento produkce, které bude každý dílčí soubor pokrývat. Nesmí být nižší než 50 %, vyjádřeno v relevantní jednotce. Toto procento určuje velikost vzorku v rámci dílčího souboru.

II.Na základě počtu míst / zemědělských podniků / závodů zahrnutých do dílčího souboru

Požadovaná velikost dílčího souboru musí být vypočítána za použití druhé odmocniny velikosti dílčího souboru.

[Rovnice 2]

§nSS: požadovaná velikost dílčího vzorku

§nSP: velikost dílčího souboru

Zvolený přístup musí být specifikován ve zprávě o stanovení PEF. Stejný přístup musí být použit pro všechny zvolené dílčí soubory.

Příklad

Tabulka 8 Příklad: jak vypočítat počet společností v každém dílčím vzorku

Dílčí soubor	Země	Technologie	Kapacita	Počet společností v dílčím souboru	Počet společností ve vzorku (velikost dílčího vzorku, [nSS])
1	Španělsko	Technika A	Třída 1	50	7
2	Španělsko	Technika A	Třída 2	20	5
3	Španělsko	Technika B	Třída 1	30	6
4	Španělsko	Technika B	Třída 2	0	0
5	Francie	Technika A	Třída 1	20	5
6	Francie	Technika A	Třída 2	80	9
7	Francie	Technika B	Třída 1	30	6
8	Francie	Technika B	Třída 2	70	8
9	Německo	Technika A	Třída 1	50	7
10	Německo	Technika A	Třída 2	0	0
11	Německo	Technika B	Třída 1	0	0
12	Německo	Technika B	Třída 2	0	0

4.4.6.3. Jak vymezit vzorek pro základní soubor

Reprezentativní vzorek základního souboru odpovídá součtu dílčích vzorků na úrovni dílčího souboru.

4.4.6.4. Co dělat, pokud je nutné zaokrouhlovat

Pokud je nutné zaokrouhlovat, musí být použito obecné pravidlo používané v matematice:

a)Následují-li po zaokrouhlovaném čísle číslice 5, 6, 7, 8 nebo 9, zaokrouhlete číslo směrem nahoru.

b)Následují-li po zaokrouhlovaném čísle číslice 0, 1, 2, 3 nebo 4, zaokrouhlete číslo směrem dolů.

4.4.7. Požadavky na modelování pro fázi používání

Fáze používání často zahrnuje vícero procesů. Musí se rozlišovat mezi i) procesy nezávislými na produktu a ii) procesy závislými na produktu.

i) Procesy nezávislé na produktu nemají žádnou souvislost se způsobem, jakým je produkt navržen nebo distribuován. Dopady procesu fáze používání zůstanou stejné pro všechny produkty v této produktové (pod)kategorii, i když výrobce změní charakteristiky produktu. Nepřispívají proto k žádné formě rozlišení mezi dvěma produkty nebo mohu rozdíl dokonce skrýt. Příklady jsou: použití sklenice pro pití vína (s tím, že produkt nestanoví rozdíl v použití sklenice); doba smažení při použití olivového oleje; energie použitá pro uvaření jednoho litru vody použité na přípravu kávy vyrobené z nebalené instantní kávy; a pračka použitá pro silné prací prostředky (investiční prostředek).

ii) Procesy závislé na produktu jsou přímo či nepřímo určovány nebo ovlivněny designem produktu nebo souvisí s pokyny pro používání produktu. Tyto procesy závisí na charakteristikách produktu a proto pomáhají rozlišovat mezi dvěma produkty. Veškeré pokyny poskytnuté výrobcem a určené spotřebiteli (prostřednictvím štítků, internetových stránek nebo jiných médií) musí být považovány za závislé na produktu. Příklady pokynů jsou: údaje o tom, jak dlouho se má potravina vařit, kolik vody musí být použito, nebo v případě nápojů doporučená teplota servírování a podmínky skladování. Příkladem přímo závislého procesu je energie spotřebovaná elektrickým zařízením za normálních podmínek.

Procesy závislé na produktu musí být zahrnuty do hranice systému studie ke stanovení PEF. Procesy nezávislé na produktu musí být vyloučeny z hranice systému a mohou být poskytnuty kvalitativní informace.

V případě výsledných produktů musí být oznámeny výsledky LCIA pro i) celkový životní cyklus a ii) celkový životní cyklus s vyloučením fáze používání.

4.4.7.1. Přístup týkající se hlavní funkce nebo přístup delta

Modelování fáze používání může být provedeno různými způsoby. Související dopady a činnosti jsou velmi často modelovány úplně, např. celková spotřeba elektrické energie při používání kávovaru nebo celková doba vaření a související spotřeba plynu při vaření těstovin. V těchto případech procesy fáze používání pro pití kávy nebo jedení těstovin souvisí s hlavní funkcí produktu (označováno jako „přístup týkající se hlavní funkce“).

V některých případech může používání jednoho produktu ovlivnit environmentální dopad jiného produktu, jak je popsáno v následujících příkladech.

a)Tonerová kazeta není „odpovědná“ za papír, na který tiskne. Avšak pokud repasovaná (tj. neoriginální) tonerová kazeta funguje méně účinně a způsobuje větší ztrátu papíru ve srovnání s originální kazetou, pak by měla být zohledněna dodatečná ztráta papíru. V tomto případě je ztráta papíru proces fáze používání přepracované kazety závislý na produktu.

b)Spotřeba energie během fáze používání baterie / nabíjecího systému nesouvisí s množstvím energie uložené v baterii a uvolňované baterií. Odkazuje pouze na ztrátu energie v každém napájecím cyklu, která může být způsobena napájeným systémem nebo interními ztrátami v baterii.

V těchto případech by měly být k produktu alokovány pouze dodatečné činnosti a procesy (např. papír a energie pro přepracovanou tonerovou kazetu, respektive baterii). Metoda alokace zahrnuje vzetí všech souvisejících produktů v systému (v tomto případě papíru a energie) a alokování nadměrné spotřeby těchto souvisejících produktů k produktu, který je považován za odpovědný za tuto nadměrečnost. To vyžaduje, aby bylo pro každý související produkt stanoveno referenční množství spotřeby (např. energie a materiálů), které odkazuje na minimální spotřebu, jež je zásadní pro poskytování dané funkce. Spotřeba nad rámec této reference (delta) bude poté alokována k produktu (označováno jako „přístup delta“) 35 .

Tento přístup musí být použit pouze pro zvýšení dopadů a zohlednění dodatečné spotřeby nad rámec reference. Pro stanovení referenční situace musí být zohledněno následující, je-li to k dispozici:

a)předpisy použitelné na daný produkt;

b)normy nebo harmonizované normy;

c)doporučení od výrobců nebo organizací výrobců;

d)použití dohod stanovených konsenzem v pracovních skupinách pro konkrétní odvětví.

Uživatel metody stanovení PEF může rozhodnout o tom, který přístup bude přijat, a použitý přístup musí popsat ve zprávě o stanovení PEF (přístup týkající se hlavní funkce nebo přístup delta).

4.4.7.2. Modelování fáze používání

Část D přílohy II uvádí výchozí údaje, které se použijí pro modelování činností fáze používání. Pokud jsou k dispozici lepší údaje, musí být použity ty, a musí být transparentně uvedeny a odůvodněny ve zprávě o stanovení PEF.

4.4.8. Modelování recyklovaného obsahu a konce životnosti

Recyklovaný obsah a konec životnosti musí být modelovány za použití vzorce pro výpočet oběhové stopy ve fázi životního cyklu, kdy k dané činnosti dojde. Následující oddíly popisují vzorec a parametry, které se použijí, jakož i to, jak musí být použity na výsledný produkt a meziprodukty (oddíl 4.4.8.12).

4.4.8.1. Vzorec pro výpočet oběhové stopy

Vzorec pro výpočet oběhové stopy je kombinace „materiál + energie + odstranění“, tj.:

Materiál

Energie

Odstranění

Rovnice 3 – Vzorec pro výpočet oběhové stopy (CFF)

Parametry vzorce pro výpočet oběhové stopy

A: alokační faktor zátěží a kreditů mezi dodavatelem a uživatelem recyklovaných materiálů.

B: alokační faktor procesů energetického využití. Použije se na zátěže i kredity.

Qsin: kvalita vstupního sekundárního materiálu, tj. kvalita recyklovaného materiálu v bodě nahrazení.

Qsout: kvalita výstupního sekundárního materiálu, tj. kvalita recyklovatelného materiálu v bodě nahrazení.

Qp: kvalita primárního materiálu, tj. kvalita původního materiálu.

R1: poměr materiálu ve vstupu k produkci, která byla recyklována v předchozím systému.

R2: poměr materiálu v produktu, který bude recyklován (nebo opakovaně použit) v následném systému. R2 proto musí zohlednit nedostatky v procesech sběru a recyklace (nebo opakovaného použití). R2 musí být měřeno ve výstupu recyklačního závodu.

R3: poměr materiálu v produktu, který se použije k energetickému využití na konci životnosti.

Erecycled (Erec): specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z procesu recyklace recyklovaného (nebo opakovaně použitého) materiálu, včetně procesu sběru, třídění a dopravy.

ErecyclingEoL (ErecEoL): specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z procesu recyklace na konci životnosti, včetně procesů sběru, třídění a dopravy.

Ev: specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu.

E*v: specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu, u něhož se předpokládá nahrazení recyklovatelnými materiály.

EER: specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z procesu energetického využití (např. spalování s energetickým využitím, skládkování s energetickým využitím atd.).

ESE,heat a ESE,elec: specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku), které by vznikly ze specifického nahrazeného zdroje energie, tedy tepla a elektrické energie.

ED: specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z odstraňování odpadního materiálu na konci životnosti analyzovaného produktu, bez energetického využití.

XER,heat a XER,elec: účinnost procesu energetického využití pro teplo a elektřinu.

LHV: výhřevnost materiálu v produktu, který se použije k energetickému využití.

Uživatelé metody stanovení PEF musí oznámit všechny použité parametry. Výchozí hodnoty pro některé parametry (A, R1, R2, R3 a Qs/Qp pro obaly) jsou k dispozici v části C přílohy II (více podrobností viz následující oddíly): uživatelé metody stanovení PEF musí odkázat na verzi části C přílohy II, kterou používají 36 .

4.4.8.2. Faktor A

Faktor A alokuje zátěže a kredity z recyklace a výroby původního materiálu mezi dvěma životními cykly (tj. cyklu, v rámci kterého jsou dodávány, a cyklu, v rámci kterého je používán recyklovaný materiál) a jeho cílem je odrážet skutečné situace na trhu.

Faktor A rovnající se 1 by odrážel přístup 100:0 (tj. kredity jsou přiděleny pouze recyklovanému obsahu), zatímco faktor A rovnající se 0 by odrážel přístup 0:100 (tj. kredity jsou přiděleny pouze recyklovatelným materiálům na konci životnosti).

Ve studiích ke stanovení PEF musí být hodnoty faktoru A v rozmezí 0,2 ≤ A ≤ 0,8, aby vždy zachycoval oba aspekty recyklace (recyklovaný obsah a recyklovatelnost na konci životnosti).

Hnacím mechanismem určujícím hodnoty faktoru A je analýza situace na trhu. To znamená:

1)A = 0,2 – nízká dodávka recyklovatelných materiálů a vysoká poptávka: vzorec se zaměřuje na recyklovatelnost na konci životnosti;

2)A = 0,8 – vysoká dodávka recyklovatelných materiálů a nízká poptávka: vzorec se zaměřuje na recyklovaný obsah;

3)A = 0,5 – rovnováha mezi nabídkou a poptávkou: vzorec se zaměřuje jak na recyklovatelnost na konci životnosti, tak na recyklovaný obsah.

Výchozí hodnoty A týkající se konkrétního použití a konkrétního materiálu jsou k dispozici v části C přílohy II. Pro výběr hodnoty, která se použije ve studii ke stanovení PEF, musí být použit následující postup (v hierarchickém pořadí):

1)v části C přílohy II ověřte dostupnost hodnoty A týkající se konkrétního použití, která se hodí ke studii ke stanovení PEF;

2)pokud není hodnota A týkající se konkrétního použití k dispozici, musí se použít hodnota A týkající se konkrétního materiálu z části C přílohy II;

3)pokud není hodnota A týkající se specifického materiálu k dispozici, uživatel musí použít hodnotu A ve výši 0,5.

4.4.8.3. Faktor B

Faktor B se používá jako alokační faktor pro procesy energetického využití. Použije se na zátěže i kredity. Kredity odkazují na množství prodaného tepla a elektrické energie, nikoli na celkovou vyrobenou energii, přičemž zohledňují relevantní odchylky za dobu 12 měsíců, např. pro teplo.

Ve studiích ke stanovení PEF se musí hodnota B ve výchozím stavu rovnat 0, ledaže je v části C přílohy II k dispozici jiná odpovídající hodnota.

Aby se v případě energetického využití předešlo dvojímu zaúčtování mezi stávajícím a následným systémem, musí následný systém modelovat své vlastní využití energie z procesů energetického využití jako primární energii (pokud byla hodnota B v předcházejícím systému stanovena na jinou hodnotu než 0, musí uživatel metody stanovení PEF zajistit, že nedojde k dvojímu zaúčtování).

4.4.8.4. Bod nahrazení

Je nezbytné stanovit bod nahrazení pro použití „materiálové“ části vzorce. Bod nahrazení nastává do bodu hodnotového řetězce, kde sekundární materiály nahradí primární materiály.

Bod nahrazení by měl být identifikován v návaznosti na proces, kde vstupní toky pocházejí ze 100% primárních zdrojů a 100% sekundárních zdrojů (úroveň 1 na obrázku 4). V některých případech může být bod nahrazení identifikován poté, co došlo k určitému smíšení toků primárních a sekundárních materiálů (úroveň 2 na obrázku 4).

§Bod nahrazení na úrovni 1: odpovídá např. bodu, kdy jsou do procesu přidávány kovové odpady, skleněné střepy a buničina.

§Bod nahrazení na úrovni 2: odpovídá např. bodu, kdy jsou do procesu přidávány kovové ingoty, sklo a papír.

Bod nahrazení na této úrovni může být použit pouze tehdy, pokud soubory údajů použité pro modelování, např. Erec a Ev, zohledňují skutečné (průměrné) toky týkající se primárních a sekundárních materiálů. Například pokud Erec odpovídá „výrobě 1 t sekundárního materiálu“ (viz obrázek 4) a má průměrný vstup ve výši 10 % z primárních surovin, pak musí být množství primárních materiálů spolu s jejich environmentální zátěží zahrnuto do souboru údajů pro Erec.

Obrázek 4 Bod nahrazení na úrovni 1 a na úrovni 2

Obrázek 4 je schematickým znázorněním obecné situace (toky jsou 100% primární a 100% sekundární). V praxi může být v některých situacích identifikován více než jeden bod nahrazení v různých fázích hodnotového řetězce, jak je znázorněno na obrázku 5, kde je např. v různých fázích zpracováván odpad dvou různých kvalit.

Obrázek 5 Příklad bodu nahrazení v různých fázích hodnotového řetězce.

4.4.8.5. Poměry kvality: Qsin/Qp a Qsout/Qp

V rámci vzorce pro výpočet oběhové stopy jsou používány dva poměry kvality, a to za účelem zohlednění kvality vstupních a výstupních recyklovaných materiálů: Qsin/Qp a Qsout/Qp.

Jsou zdůrazněny dva různé případy.

a)Pokud Ev = E*v, jsou třeba dva poměry kvality: Qsin/Qp související s recyklovaným obsahem, a Qsout/Qp související s recyklovatelností na konci životnosti. Účelem poměrů kvality je zachytit tzv. downcycling materiálu ve srovnání s původním primárním materiálem a v některých případech mohou zachycovat účinek více recyklačních cyklů.

b)Pokud Ev≠E*v, je třeba jeden poměr kvality: Qsin/Qp související s recyklovaným obsahem. V tomto případě E*v odkazuje na funkční jednotku materiálu nahrazeného v rámci specifického použití. Například plast recyklovaný za účelem výroby lavičky modelovaný prostřednictvím nahrazení cementu musí zohledňovat rovněž „kolik“, „jak dlouho“ a „jak dobře“. Parametr E*v proto nepřímo integruje parametr Qsout/Qp, a parametry Qsout a Qp proto nejsou součástí vzorce pro výpočet oběhové stopy.

Poměry kvality musí být stanoveny v bodě nahrazení a pro použití nebo materiál.

Kvantifikace poměrů kvality musí být založena na následujícím.

a)Ekonomické aspekty: tj. cenový poměr sekundárních materiálů a primárních materiálů v bodě nahrazení. Pokud je cena sekundárních materiálů vyšší než cena primárních materiálů, musí být poměry kvality stanoveny na hodnotu rovnající se 1.

b)Pokud jsou ekonomické aspekty méně relevantní než fyzické aspekty, mohou být použity fyzické aspekty.

Obalové materiály používané v průmyslu jsou často v rámci různých odvětví a produktových skupin stejné: Část C přílohy II obsahuje jeden pracovní list s hodnotami Qsin/Qp a Qsout/Qp použitelnými na obalové materiály. Společnost provádějící studii ke stanovení PEF může použít jiné hodnoty, které musí být transparentně uvedeny a odůvodněny ve zprávě o stanovení PEF.

4.4.8.6. Recyklovaný obsah (R1)

Použité hodnoty R1 musí být hodnoty konkrétní společnosti nebo výchozí sekundární hodnoty (týkající se konkrétního použití) v závislosti na tom, jaké informace má společnost provádějící studii ke stanovení PEF k dispozici. Výchozí sekundární hodnoty R1 (týkající se konkrétního použití) jsou k dispozici v části C přílohy II. Pro výběr hodnoty R1, která se použije ve studii ke stanovení PEF, musí být použit následující postup (v hierarchickém pořadí).

a)Hodnoty konkrétní společnosti musí být použity buď tehdy, když je proces prováděn společností provádějící studii PEF, nebo když proces není prováděn společností provádějící studii PEF, ale společnost má přístup ke konkrétním informacím dané společnosti. (Situace 1 a situace 2 matice potřeb údajů, viz oddíl 4.6.5.4).

b)Ve všech ostatních případech musí být použity výchozí sekundární hodnoty R1 z části C přílohy II (týkající se konkrétního použití).

c)Pokud není v části C přílohy II k dispozici žádná hodnota týkající se konkrétního použití, R1 musí být stanoven na 0 % (hodnoty týkající se konkrétního materiálu založené na statistikách dodavatelského trhu nejsou jako zástupné údaje akceptovány, a proto se nesmí být použít).

Použité hodnoty R1 musí být předmětem ověřování studie ke stanovení PEF.

4.4.8.7. Pokyny při používání hodnot R1 konkrétní společnosti

Při používání hodnot R1 konkrétní společnosti, které jsou jiné než 0, je povinná sledovatelnost v rámci dodavatelského řetězce. Musí být dodrženy následující obecné pokyny:

1)informace o dodavateli (např. prostřednictvím prohlášení o shodě nebo dodacího listu) musí být během všech fází výroby a dodání uchovávány u subjektu provádějícího přeměnu;

2)jakmile je materiál dodán subjektu provádějícímu přeměnu k výrobě výsledných produktů, musí tento subjekt s informacemi nakládat v rámci běžných správních postupů;

3)subjekt provádějící přeměnu k výrobě konečných produktů, které mají obsahovat recyklovaný obsah, musí prostřednictvím svého systému řízení prokázat procento recyklovaného materiálu vstupujícího do příslušného konečného produktu (produktů);

4)toto prokázání musí být na žádost předloženo osobě používající výsledný produkt; pokud je vypočítán a oznámen profil PEF, musí být tato skutečnost uvedena jako dodatečná technická informace profilu PEF.

5)Mohou být použity systémy sledovatelnosti, které vlastní odvětví nebo společnost, pokud odpovídají obecným pokynům uvedeným výše. Pokud tomu tak není, musí být nahrazeny výše uvedenými obecnými pokyny.

Pro konkrétní odvětví obalového průmyslu jsou doporučeny následující pokyny.

1)Pro průmysl obalového skla: nařízení Evropské komise č. 1179/2012. Toto nařízení vyžaduje prohlášení o shodě předložené výrobcem střepů.

2)Pro papírenský průmysl: Evropský identifikační systém zpětně získaného papíru (CEPI – Confederation of European Paper Industries, 2008). Tento dokument stanoví pravidla a pokyny ohledně nezbytných informací a kroků, spolu s dodacím listem, který musí obdržet provozovatel zpracovatelského závodu.

3)Pro lepenkové obaly na tekutiny se dosud nepoužívá žádný recyklovaný obsah. V tomto případě musí být v případě potřeby použity stejné pokyny jako pro papír, protože jsou nejvhodnější (lepenkové obaly na tekutiny spadají do jedné ze tříd sběrového papíru podle Evropského seznamu tříd sběrového papíru, EN643).

4)Pro průmysl plastů: norma EN 15343:2007. Tato norma stanoví pravidla a pokyny týkající se sledovatelnosti. Od dodavatele recyklátu je vyžadováno poskytnutí specifických informací.

4.4.8.8. Pokyny, jak nakládat s odpadem z fáze výroby

Při nakládání s odpadem z fáze výroby mohou být použity dvě možnosti:

Možnost 1: dopady související s výrobou vstupního materiálu, který vede k danému odpadu z fáze výroby, musí být alokovány k produktovému systému, který tento odpad vygeneroval. Odpad je uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby. Hranice procesu a požadavky na modelování používající vzorec pro výpočet oběhové stopy jsou znázorněny na obrázku 6.

Obrázek 6 Možnost modelování v situacích, kdy je odpad z fáze výroby uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby

Možnost 2: Jakýkoli materiál, který cirkuluje v rámci procesního řetězce nebo souboru procesů, je vyloučen z vymezení jakožto recyklovaný obsah a není zahrnut do R1. Odpad není uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby. Hranice procesu a požadavky na modelování používající vzorec pro výpočet oběhové stopy jsou znázorněny na obrázku 7.

Obrázek 7 Možnost modelování v situacích, kdy odpad z fáze výroby není uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby

4.4.8.9. Míra recyklovaného výstupu (R2)

Parametr R2 odkazuje na „míru recyklovaného výstupu“: Vizuální znázornění je na obrázku 8. Pro bod 8 37 na obrázku 8 jsou často k dispozici hodnoty, tyto hodnoty proto musí být modifikovány, aby odpovídaly skutečné výstupní míře recyklace (bod 10) při zohlednění možných procesních ztrát. Na obrázku 8 odpovídá výstupní míra recyklace (R2) bodu 10.

Obrázek 8 Zjednodušené sběrné recyklační schéma materiálu

Design a složení produktu budou určovat, zda je jeho materiál skutečně vhodný pro recyklaci. Proto musí být před výběrem odpovídající hodnoty R2 provedeno posouzení recyklovatelnosti materiálu a studie ke stanovení PEF musí zahrnovat prohlášení o recyklovatelnosti materiálů/produktů.

Prohlášení o recyklovatelnosti musí být poskytnuto společně s posouzením recyklovatelnosti, které zahrnuje důkazy pro následující tři kritéria (jak jsou popsána v normě EN ISO 14021:2016, oddíl 7.7.4 „Metodika hodnocení“).

1)Systémy shromažďování, třídění a dodávek určené k přepravě materiálů od zdroje do recyklačního provozu jsou snadno dostupné přiměřené části kupujících, potenciálních kupujících a uživatelů produktu.

2)Existují recyklační provozy schopné pojmout shromážděné materiály.

3)Jsou dostupné důkazy, které prokáží, že produkt, u kterého je uváděna recyklovatelnost, se shromažďuje a recykluje. Pro PET lahve by měly být použity pokyny platformy European PET Bottle Platform (EPBP) ( https://www.epbp.org/design-guidelines ), zatímco pro obecné plasty by měla být použita recyklovatelnost již od návrhu ( www.recoup.org ).

Pokud jedno z kritérií není splněno nebo pokud pokyny týkající se recyklovatelnosti pro specifická odvětví naznačují omezenou recyklovatelnost, musí být použita hodnota R2 činící 0 %. Body 1) a 3) mohou být prokázány statistikami v oblasti recyklace, které by měly být specifické pro danou zemi a pocházet od průmyslových sdružení nebo vnitrostátních subjektů. Přibližná podoba důkazu v bodě 3) může být poskytnuta například použitím koncepce pro posuzování recyklovatelnosti nastíněné v normě EN 13430 Recyklace materiálů (přílohy A a B) nebo v jiných pokynech týkajících se recyklovatelnosti pro specifické odvětví, jsou-li k dispozici.

Výchozí hodnoty týkající se konkrétního použití R2 jsou k dispozici v části C přílohy II. Pro výběr hodnoty R2, která se použije ve studii ke stanovení PEF, musí být použit následující postup:

a)Jsou-li k dispozici hodnoty konkrétní společnosti, musí být použity, a to poté, co byla posouzena recyklovatelnost.

b)Pokud žádné hodnoty konkrétní společnosti k dispozici nejsou a jsou splněna kritéria použitá pro posuzování recyklovatelnosti (viz výše), musí být použity hodnoty R2 týkající se konkrétního použití, přičemž musí být zvolena odpovídající hodnota, která je k dispozici v části C přílohy II:

opokud hodnota R2 není k dispozici pro konkrétní zemi, pak musí být použit evropský průměr,

opokud hodnota R2 není k dispozici pro konkrétní použití, musí být použity hodnoty R2 materiálu (např. průměr materiálů),

ov případě, že nejsou k dispozici žádné hodnoty R2, R2 musí být stanoven na hodnotu rovnající se 0.

Upozorňujeme, že Komise může poskytnout nové hodnoty R2 určené k implementování do části C přílohy II. Nově navržené hodnoty R2 (založené na nových statistikách) musí být poskytnuty společně se zprávou o studii uvádějící zdroje a výpočty a přezkoumány externí nezávislou třetí stranou. Komise rozhodne, zda jsou nové hodnoty přijatelné a zda mohou být implementovány do aktualizované verze části C přílohy II. Jakmile budou nové hodnoty R2 začleněny do části C přílohy II, mohou být použity v jakékoli studii o stanovení PEF.

Použité hodnoty R2 musí být předmětem ověřování.

4.4.8.10. Hodnota R3

Hodnota R3 je poměr materiálu v produktu, který se použije k energetickému využití na konci životnosti. Použité hodnoty R3 musí být hodnoty konkrétní společnosti nebo výchozí hodnoty převzaté v části C přílohy II v závislosti na tom, jaké informace má společnost provádějící studii ke stanovení PEF k dispozici. Pro výběr hodnoty R3, která se ve studii ke stanovení PEF použije, musí být použit následující postup (v hierarchickém pořadí).

a)Hodnoty konkrétní společnosti musí být použity buď tehdy, když je proces prováděn společností provádějící studii ke stanovení PEF, nebo když proces není prováděn společností provádějící studii ke stanovení PEF, ale společnost má přístup k informacím konkrétní společnosti (situace 1 a situace 2 DNM, viz oddíl 4.6.5.4).

b)Ve všech ostatních případech musí být použity výchozí sekundární hodnoty R3 z části C přílohy II.

c)Pokud v části C přílohy II není k dispozici žádná hodnota, mohou být pro R3 použity nové hodnoty (za použití statistik nebo jiných zdrojů údajů), nebo může být hodnota R3 stanovena na 0 %.

Použité hodnoty R3 musí být předmětem ověřování.

4.4.8.11. Erecycled (Erec) a ErecyclingEoL (ErecEoL)

Erec a ErecEoL jsou specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z procesu recyklace recyklovaného materiálu, respektive na konci životnosti (EoL). Hranice systému Erec a ErecEoL musí zohledňovat všechny emise a spotřebované zdroje počínaje shromažďováním a konče vymezeným bodem nahrazení.

Pokud je bod nahrazení identifikován na „úrovni 2“, Erec a ErecEoL musí být modelovány za použití skutečných vstupních toků. Proto pokud část vstupních toků pochází z primárních surovin, musí být zahrnuty do souborů údajů použitých k modelování Erec a ErecEoL.

V některých případech může Erec odpovídat ErecEoL, například v případech, kdy dochází k uzavřeným cyklům.

4.4.8.12. E*v

E*v jsou specifické emise a spotřebované zdroje (na funkční jednotku) vznikající z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu, u něhož se předpokládá nahrazení recyklovatelnými materiály. Pokud se výchozí E*v rovná Ev, uživatel musí předpokládat, že recyklovatelný materiál na konci životnosti nahrazuje stejný původní materiál, který byl použit na straně vstupu pro výrobu recyklovatelného materiálu.

Pokud se E*v od Ev liší, musí uživatel poskytnout důkaz, že recyklovatelný materiál nahrazuje jiný původní materiál než ten, který produkuje recyklovatelný materiál.

Pokud E*v ≠ Ev, E*v představuje skutečné množství původního materiálu nahrazeného recyklovatelným materiálem. V těchto případech se E*v nenásobí Qsout/Qp, protože tento parametr je nepřímo zohledněn při výpočtu „skutečného množství“ nahrazeného původního materiálu. Toto množství musí být vypočítáno při současném zohlednění toho, že původní materiál nahrazený recyklovatelným materiálem plní stejnou funkci ve smyslu „jak dlouho“ a „jak dobře“. Parametr E*v musí být stanoven na základě důkazu skutečného nahrazení vybraného původního materiálu.

4.4.8.13. Jak vzorec použít na meziprodukty (studie od kolébky k bráně)

Ve studiích ke stanovení PEF od kolébky k bráně nesmí být zohledňovány parametry související s koncem životnosti produktu (tj. recyklovatelnost na konci životnosti, energetické využití, odstranění).

Pokud je vzorec použit ve studiích ke stanovení PEF pro meziprodukty (studie od kolébky k bráně), uživatel studie ke stanovení PED musí:

1)použít rovnici 3 (vzorec pro výpočet oběhové stopy);

2)vyloučit konec životnosti tím, že se pro daný produkt nastaví parametry R2, R3 a Ed na hodnotu rovnající se 0;

3)použít a oznámit výsledky s dvěma hodnotami A pro daný produkt:

a)nastavení A = 1: použije se jako výchozí při výpočtu profilu PEF. Tato hodnota se použije pouze na recyklovaný obsah daného produktu. Účelem tohoto nastavení je umožnit, aby byla analýza kritických míst zaměřena na skutečný systém;

b)nastavení A = výchozí hodnoty specifické aplikace nebo specifického materiálu: tyto výsledky musí být oznámeny jako „dodatečné technické informace“ a použity při tvorbě souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy. Účelem tohoto nastavení je umožnit, aby byla použita správná hodnota A, až bude soubor údajů použit pro budoucí modelování.

Tabulka 9 uvádí shrnutí, jak použít vzorec pro výpočet oběhové stopy v závislosti na studii zaměřené na výsledné produkty nebo meziprodukty.

Tabulka 9 Souhrnná tabulka, jak v různých situacích použít vzorec pro výpočet oběhové stopy

Hodnota A	Výsledné produkty	Meziprodukty
A = 1	–	musí (kritické místo a profil PEF)
A = výchozí	musí	musí (dodatečné technické informace a soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy)

4.4.8.14. Jak nakládat se specifickými aspekty

Využití spodního popela nebo strusky ze spalování

Využití spodního popela nebo strusky musí být zahrnuto do hodnoty R2 (míra recyklovaného výstupu) původního produktu/materiálu. K nakládání s nimi dochází v rámci ErecEoL.

Skládkování a spalování s energetickým využitím

Kdykoli proces jako například skládkování s energetickým využitím nebo spalování tuhého komunálního odpadu s energetickým využitím vede k energetickému využití, musí být modelován v části „energie“ rovnice 3 (vzorec pro výpočet stopy). Kredit je vypočítán na základě množství výstupní energie, která je použita mimo proces.

Tuhý komunální odpad

Část C přílohy II obsahuje výchozí hodnoty dle země, které musí být použity pro kvantifikování podílu, který připadá na skládkování, a podílu, který připadá na spalování, ledaže jsou k dispozici hodnoty specifického dodavatelského řetězce.

Kompost a anaerobní digesce / čističky odpadních vod

S kompostem, včetně produktu vyhnívání vycházejícího z anaerobní digesce, musí být v části „materiál“ (rovnice 3) nakládáno jako s recyklováním s A = 0,5. S částí energie anaerobní digesce musí být nakládáno jako s normálním procesem energetického využití v části „energie“

rovnice 3 (vzorec pro výpočet oběhové stopy).

Odpadní materiály použité jako palivo

Pokud je odpadní materiál použit jako palivo (např. odpadní plasty použité jako palivo v cementářských pecích), musí s ním být nakládáno jako s procesem energetického využití v části „energie“

rovnice 3 (vzorec pro výpočet oběhové stopy).

Modelování komplexních produktů

Při posuzování komplexních produktů (např. desky s plošnými spoji) s komplexním řízením konce životnosti mohou vzorec pro výpočet oběhové stopy implementovat již výchozí soubory údajů pro procesy nakládání v rámci konce životnosti. Výchozí hodnoty parametrů musí odkazovat na hodnoty uvedené v části C přílohy II a musí být k dispozici jako informace o metadatech v souboru údajů. Pokud nejsou k dispozici žádné výchozí údaje, musí být jako výchozí bod pro výpočty použit seznam materiálů.

Opakované použití a renovace

Pokud je výsledkem opakovaného použití / renovace produktu produkt s jinou specifikací produktu (poskytuje jinou funkci), musí to být považováno za část vzorce pro výpočet oběhové stopy, jako forma recyklace. Staré části, které byly během renovace vyměněny, musí být modelovány v rámci vzorce pro výpočet oběhové stopy.

V tomto případě činnosti opakovaného použití / renovace spadají pod parametr ErecEoL, zatímco alternativní poskytovaná funkce (nebo výroba částí nebo součástí, k níž nedošlo) spadá pod parametr E*v.

4.4.9.Prodloužení životnosti produktu

Prodloužení životnosti produktu v důsledku opakovaného použití nebo renovace může vést k následujícímu.

1.Produkt s původní specifikací produktu (poskytuje stejnou funkci).

V této situaci je životnost produktu prodloužena nad rámec produktu s původní specifikací produktu (poskytuje stejnou funkci) a musí být zahrnuta do funkční jednotky a referenčního toku. Uživatel metody stanovení PEF musí popsat, jak je opakované použití nebo renovace zahrnuto do výpočtu referenčního toku a do modelu celého životního cyklu, při současném zohlednění „jak dlouho“ funkční jednotky.

2.Produkt s jinou specifikací produktu (poskytuje jinou funkci).

Toto musí být považováno za část vzorce pro výpočet oběhové stopy, jako forma recyklace (viz oddíl 4.4.8.13. Jak vzorec použít na meziprodukty (studie od kolébky k bráně)). Rovněž staré části, které byly během renovace vyměněny, musí být modelovány v rámci vzorce pro výpočet oběhové stopy.

4.4.9.1. Míry opakovaného použití (situace 1 v oddíle 4.4.9)

Míra opakovaného použití je počet případů, kdy je materiál v továrně použit. Toto je často označováno jako míra jízd, doba opakovaného použití nebo počet rotací. Lze to vyjádřit jako absolutní počet opakovaných použití nebo jako % míry opakovaného použití.

Například: míra opakovaného použití 80 % se rovná 5 opakovaným použitím. Konverze je popsána v rovnici 4:

Počet opakovaných použití = [rovnice 4]

Zde použitý počet opakovaných použití odkazuje na celkový počet použití během života materiálu. Zahrnuje jak první použití, tak všechna následující opakovaná použití.

4.4.9.2 Jak použít a modelovat „míru opakovaného použití“ (situace 1 v oddíle 4.4.9)

Počet případů, kdy je materiál opakovaně použit, ovlivňuje environmentální profil produktu v různých fázích životního cyklu. Následujících pět kroků vysvětluje, jak musí uživatel modelovat různé fáze životního cyklu s opakovaně použitelnými materiály, přičemž jako příklad jsou použity obaly.

1.Pořízení surovin: míra opakovaného použití určuje množství obalového materiálu spotřebovaného na prodaný produkt. Spotřeba suroviny musí být vypočtena vydělením skutečné váhy obalu počtem jeho opakovaných použití. Například jednolitrová skleněná lahev váží 600 gramů a je opakovaně použita 10krát (míra opakovaného použití 90 %). Použití suroviny na litr činí 60 gramů (= 600 gramů na lahev / 10 opakovaných použití).

2.Přeprava od výrobce obalů do továrny vyrábějící produkt (kde je produkt balen): míra opakovaného použití určuje množství přepravy, která je třeba na prodaný produkt. Dopad přepravy musí být vypočten vydělením dopadu jednosměrné jízdy počtem opakovaných použití daného obalu.

3.Přeprava z továrny vyrábějící produkt ke koncovému zákazníkovi a zpět: kromě přepravy potřebné pro cestu k zákazníkovi musí být zohledněna rovněž zpáteční přeprava. Modelování celkové přepravy viz oddíl 4.4.3 o modelování přepravy.

4.V továrně vyrábějící produkt: jakmile se prázdný obal vrátí do továrny vyrábějící produkt, musí být (případně) zohledněna energie a použití zdrojů v souvislosti s čištěním, opravou a opětovným plněním.

5.Konec životnosti obalů: míra opakovaného použití určuje množství obalového materiálu (na prodaný produkt), s kterým bude nakládáno na konci životnosti. Množství obalu, s nímž bude nakládáno na konci životnosti, musí být vypočteno vydělením skutečné váhy obalu počtem případů opakovaných použití daného obalu.

4.4.9.3.Míry opakovaného použití obalů

Systém zpětného odběru obalů je organizován:

1.společností, která vlastní obalový materiál (sdílené prostředky vlastněné společností), nebo

2.třetí stranou, např. vládou nebo subjektem vlastnícím sdílené prostředky (sdílené prostředky jsou provozovány třetí stranou).

To může ovlivnit životnost materiálu, stejně jako zdroj údajů, který bude použit. Proto je důležité tyto dva systémy zpětného odběru oddělit.

V případě sdílených obalových prostředků vlastněných společností se musí míra opakovaného použití vypočítat z konkrétních údajů dodavatelského řetězce. V závislosti na dostupnosti údajů v rámci společnosti mohou být použity dva různé výpočetní přístupy (viz možnost „a“ a možnost „b“ níže). Jako příklad jsou použity vratné skleněné lahve, ale výpočty se použijí rovněž pro jiné opakovaně použitelné obaly vlastněné společností.

Možnost „a“: použít specifické údaje dodavatelského řetězce na základě zkušeností získaných během životnosti předchozí baterie vratných skleněných lahví. Toto je nejpřesnější způsob, jak vypočítat míru opakovaného použití lahví u předchozí baterie vratných lahví a učinit řádný odhad pro stávající baterii vratných lahví. Shromáždí se následující specifické údaje dodavatelského řetězce.

1.Počet lahví naplněných během životnosti baterie vratných lahví (#Fi)

2.Počet lahví v původních zásobách plus lahve zakoupené během životnosti baterie vratných lahví (#B)

Míra opakovaného použití baterie vratných lahví = [rovnice 5]

Čisté použití skla (kg skla / l nápoje) = [Rovnice 6]

Tato možnost výpočtu musí být použita:

I)S údaji týkajícími se předchozí baterie vratných lahví, pokud jsou předchozí a stávající baterie vratných lahví srovnatelné, což znamená, že se jedná o stejnou produktovou kategorii, lahve s podobnými charakteristikami (např. velikost), srovnatelný systém zpětného odběru (např. metody shromažďování, stejná skupina spotřebitelů a odbytové kanály) atd.

II)S údaji týkajícími se stávající baterie vratných lahví, pokud jsou k dispozici budoucí odhady/extrapolace týkající se i) nákupů lahví; ii) prodaných objemů a iii) životnosti baterie vratných lahví.

Musí se jednat o konkrétní údaje daného dodavatelského řetězce, které musí být ověřeny během procesu ověřování a validace, a to včetně odůvodnění výběru metody.

Možnost „b“: Pokud nejsou sledovány žádné skutečné údaje, výpočet musí být proveden částečně na základě předpokladů. Tato možnost je kvůli učiněným předpokladům méně přesná, a proto musí být použity konzervativní/bezpečné odhady. Jsou třeba následující údaje.

1.Průměrný počet rotací jedné lahve během jednoho kalendářního roku (pokud se lahev nerozbije). Jeden cyklus sestává z naplnění, dodání, použití a navrácení do společnosti za účelem vymytí (#Rot).

2.Odhadovaná životnost sdílených lahví (LT, v letech).

3.Průměrné procento ztrát na jednu rotaci. To odkazuje na součet ztrát ve fázi spotřebitele a na lahve vyřazené v místech plnění (% Los).

Míra opakovaného použití baterie vratných lahví = [rovnice 7]

Tato možnost výpočtu musí být použita, když nelze použít možnost „a“ (např. předchozí baterii vratných lahví nelze použít jako referenci). Použité údaje musí být ověřeny během procesu ověřování a validace, a to včetně důvodu pro volbu mezi možností „a“ a možností „b“.

4.4.9.4Průměrné míry opakovaného použití souborů vratných prostředků vlastněných společností

Studie ke stanovení PEF, do jejichž rozsahu spadají opakovaně použitelné soubory vratných obalových prostředků vlastněných společností, musí použít míry opakovaného použití konkrétní společnosti vypočítané za použití pravidel uvedených v oddíle 4.4.9.3.

4.4.9.5Průměrné míry opakovaného použití vratných prostředků provozovaných třetí stranou

Následující míry opakovaného použití musí být použity v těch studiích ke stanovení PEF, do jejichž rozsahu spadají opakovaně použitelné soubory vratných obalových prostředků provozovaných třetí stranou, ledaže jsou k dispozici údaje lepší kvality:

a)skleněné lahve: 30 jízd u piva a vody, 5 jízd u vína 38 ;

b)plastové přepravky na lahve: 30 jízd 39 ;

c)plastové palety: 50 jízd (Nederlands Instituut voor Bouwbiologie en Ecologie, 2014) 40 ;

d)dřevěné palety: 25 jízd (Nederlands Instituut voor Bouwbiologie en Ecologie, 2014) 41 ;

Uživatel metody stanovení PEF může použít jiné hodnoty, pokud jsou zdůvodněny a je-li uveden zdroj údajů.

Uživatel metody stanovení PEF musí uvést, zda se jednalo o sdílené prostředky vlastněné společností nebo provozované třetí stranou a která metoda výpočtu nebo které výchozí míry opakovaného použití byly použity.

4.4.10Emise skleníkových plynů a jejich pohlcování

Metoda stanovení PEF rozlišuje tři hlavní kategorie emisí skleníkových plynů (GHG) a pohlcování, přičemž každá z nich přispívá k úrovním v rámci specifické podkategorie v rámci kategorie dopadu „Změna klimatu“:

1.fosilní emise skleníkových plynů a jejich pohlcování (přispívají k podkategorii „Změna klimatu – fosilní“);

2.biogenní emise uhlíku a jejich pohlcování (přispívají k podkategorii „Změna klimatu – biogenní“);

3.emise uhlíku z využívání půdy a změna ve využívání půdy (přispívají k podkategorii „Změna klimatu – využívání půdy a změna ve využívání půdy“).

V současné době se kredity související s dočasným a trvalým ukládáním uhlíku a/nebo zpožděnými emisemi nesmí zohlednit ve výpočtu indikátoru změny klimatu. To znamená, že všechny emise a jejich pohlcování musí být zohledněny jako emitované „nyní“ a neexistuje žádné diskontování emisí v průběhu doby (v souladu s normou EN ISO 14067:2018). Vývoje budou zohledněny, aby byla zachována aktuálnost metody díky vědeckým důkazům a odbornému konsenzu.

Podkategorie „Změna klimatu – fosilní“, „Změna klimatu – biogenní“ a „Změna klimatu – využívání půdy a změna ve využívání půdy“ se musí hlásit samostatně, pokud každá z nich ukazuje příspěvek k celkovému skóre změny klimatu vyšší než 5 % 42 .

4.410.1Podkategorie 1: Změna klimatu – fosilní

Tato kategorie pokrývá emise skleníkových plynů do jakéhokoli prostředí pocházející z oxidace a/nebo redukce fosilních paliv prostřednictvím jejich transformace nebo degradace (např. spalování, digesce, skládkování atd.). Tato kategorie dopadu zahrnuje emise z rašeliny (použité jako palivo) a kalcinace a příjmy v důsledku karbonizace.

Příjem fosilního CO2 a odpovídající emise (např. v důsledku karbonizace) musí být při výpočtu profilu PEF modelovány zjednodušeným způsobem (což znamená, že nesmí být modelovány žádné emise nebo příjmy). Pokud je znalost množství příjmu fosilního CO2 vyžadována pro dodatečné environmentální informace, pak může být příjem CO2 modelován s tokem „oxid uhličitý (fosilní), zdroje ze vzduchu“.

Toky spadající pod tuto definici musí být modelovány v souladu s elementárními toky v nejaktuálnějším referenčním balíčku pro environmentální stopu a případně používat názvy, které končí slovem „(fosilní)“ (např. „oxid uhličitý (fosilní)“ a „metan (fosilní))“.

4.410.2Podkategorie 2: Změna klimatu – biogenní

Tato podkategorie pokrývá i) emise uhlíku do vzduchu (CO2, CO a CH4) pocházející z oxidace a/nebo redukce nadzemní biomasy prostřednictvím její transformace nebo degradace (např. spalování, digesce, kompostování, skládkování) a ii) příjem CO2 z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy během růstu biomasy, tj. odpovídající obsahu uhlíku v produktech, biopalivech nebo nadzemních reziduích rostlin, jako je lesní humus nebo mrtvé dřevo. Výměny uhlíku z původních lesů 43 musí být modelovány v rámci podkategorie 3 (včetně souvisejících půdních emisí, získaných produktů nebo reziduí).

Požadavky na modelování: toky spadající pod tuto definici musí být modelovány v souladu s nejnovější verzí balíčku pro environmentální stopu a používat názvy, které končí slovem „(biogenní)“. Na modelování toků biogenního uhlíku musí být použita hmotnostní alokace.

Zjednodušený modelovací přístup by měl být použit pouze tehdy, pokud jsou modelovány toky, které ovlivňují výsledky dopadu změny klimatu (konkrétně biogenní emise metanu). Tato možnost se může použít například pro studie ke stanovení PEF potravin, jelikož se vyhýbá modelování lidské digesce a nakonec dospěje k nulové rovnováze. V tomto případě platí následující pravidla:

I)modelují se pouze emise „metan (biogenní)“;

II)nemodelují se žádné další biogenní emise a příjmy z atmosféry;

III)pokud jsou emise metanu jak fosilní, tak biogenní, musí být nejprve modelováno uvolňování biogenního metanu a až poté zbývajícího fosilního metanu.

V případě meziproduktů (od kolébky k bráně) musí být obsah biogenního uhlíku u brány továrny (fyzický obsah) vždy oznámen jako „dodatečné technické informace“.

4.410.3Podkategorie 3: Změna klimatu – využívání půdy a změna ve využívání půdy (LULUC)

Tato podkategorie zohledňuje příjmy a emise uhlíku (CO2, CO a CH4) pocházející ze změn v zásobách uhlíku způsobených změnou ve využívání půdy a využíváním půdy. Tato podkategorie zahrnuje biogenní výměny uhlíku z odlesňování, výstavby silnic nebo jiných činností souvisejících s půdou (včetně emisí uhlíku z půdy). V případě původních lesů jsou související emise CO2 zahrnuty a modelovány v rámci této podkategorie (včetně souvisejících emisí z půdy, produktů získaných z původních lesů 44 a reziduí), zatímco příjem CO2 je vyloučen.

Rozlišuje se mezi přímými a nepřímými změnami ve využívání půdy. K přímé změně ve využívání půdy dochází v důsledku přeměny z jednoho typu využívání půdy na druhý, ke kterému dochází v jedinečném půdním pokryvu / jeho určité části, případně vyvolává změny v zásobách uhlíku v této specifické půdě, ale nevede ke změně v jiné systémy. Příkladem přímé změny ve využívání půdy je přeměna půdy využívané pro pěstování plodin na průmyslové využití nebo přeměna ze zalesněné půdy na zemědělskou půdu.

K nepřímé změně ve využívání půdy dochází tehdy, když určitá změna ve využívání půdy nebo ve využívání suroviny pěstované na dané části půdy způsobuje změny ve využívání půdy mimo hranice systému, tj. v jiných typech využívání půdy. Metoda stanovení PEF zohledňuje pouze přímé změny ve využívání půdy, zatímco nepřímé změny ve využívání půdy nesmí být ve studiích ke stanovení PEF v důsledku absence schválené metodiky zohledňovány. Nepřímé změny ve využívání půdy mohou být zahrnuty do dodatečných environmentálních informací.

Požadavky na modelování: toky spadající pod tuto definici musí být modelovány v souladu s elementárními toky v nejnovější verzí balíčku pro environmentální stopu a používat názvy toků, které končí slovem „(změna ve využívání půdy)“. Příjmy a emise biogenního uhlíku musí být inventarizovány pro každý elementární tok samostatně. Pokud jde o změnu ve využívání půdy: všechny emise uhlíku a jejich pohlcení misí být modelovány v souladu s pokyny pro modelování uvedenými v PAS 2050:2011 (BSI 2011) a doplňkovém dokumentu PAS2050-1:2012 (BSI 2012) pro zahradnické produkty.

Citace z PAS 2050:2011 (BSI 2011):

„Velké emise skleníkových plynů mohou vzniknout v důsledku změny ve využívání půdy. Pohlcení přímý důsledek změny ve využívání půdy (a nikoli v důsledku dlouhodobých postupů hospodaření) obvykle nepředstavují, ačkoli se uznává, že za specifických okolností k tomu může dojít. Příkladem přímé změny ve využívání půdy je přeměna půdy využívané pro pěstování plodin na průmyslové využití nebo přeměna zalesněné půdy na zemědělskou půdu. Musí se zahrnout všechny formy změny ve využívání půdy, které vedou k emisím nebo pohlcení. Nepřímá změna ve využívání půdy odkazuje na přeměny ve využívání půdy v důsledku změn ve využívání půdy jinde. Ačkoli z nepřímé změny ve využívání půdy rovněž vznikají emise skleníkových plynů, metody a požadavky na údaje pro výpočet těchto emisí nejsou plně vyvinuty. Proto není posuzování emisí vznikajících z nepřímé změny ve využívání půdy zahrnuto.

Emise skleníkových plynů a jejich pohlcení vznikající z přímé změny ve využívání půdy musí být posouzeny z hlediska jakýchkoli vstupů do životního cyklu produktu pocházejícího z dané půdy a musí být zahrnuty do posuzování emisí skleníkových plynů. Emise vznikající z produktu musí být posouzeny na základě výchozích hodnot změny ve využívání půdy uvedených v příloze C dokumentu PAS 2050:2011, ledaže jsou k dispozici lepší údaje. Pokud jde o země a změny ve využívání půdy, které nejsou zahrnuty v této příloze, emise vznikající z produktu musí být posouzeny za použití zahrnutých emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení, k nimž dochází v důsledku přímé změny ve využívání půdy, a to v souladu s příslušným oddílem IPCC (2006). Posouzení dopadu změny ve využívání půdy musí zahrnovat všechny přímé změny ve využívání půdy, k nimž došlo po dobu ne delší než 20 let, nebo po dobu jedné sklizně před provedením posouzení (podle toho, která doba je delší). Celkové emise skleníkových plynů a jejich pohlcení vznikající z přímé změny ve využívání půdy po danou dobu musí být zahrnuty do kvantifikace emisí skleníkových plynů produktů vznikajících z této půdy, a to na základě rovné alokace pro každý rok dané doby 45 .

1.Pokud může být prokázáno, že ke změně ve využívání půdy došlo více než 20 let před provedením posouzení, do posouzení by neměly být zahrnuty žádné emise ze změny ve využívání půdy.

2.Pokud nelze prokázat čas změny ve využívání půdy, respektive že k ní došlo před více než 20 lety, nebo dobu jedné sklizně před provedením posouzení (podle toho, která doba je delší), musí se předpokládat, že ke změně ve využívání půdy došlo ke dni 1. ledna buď:

a)prvního roku, ve kterém se dá prokázat, že ke změně ve využívání půdy došlo, nebo

b)ke dni 1. ledna roku, v němž je prováděno posouzení emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení.

Pro stanovení emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení vznikajících ze změny ve využívání půdy, k nimž došlo ne déle než před 20 lety nebo během doby jedné sklizně před provedením posouzení (podle toho, která doba je delší), se použije následující hierarchie:

1.pokud je známa země výroby a předchozí využívání půdy, musí být za emise skleníkových plynů a jejich pohlcení vznikající ze změny ve využívání půdy brány ty emise a pohlcení, které vyplývají ze změny ve využívání půdy z předchozího využívání půdy na stávající využívání půdy v dané zemi (dodatečné pokyny pro výpočty lze nalézt v dokumentu PAS 2050-1:2012);

2.pokud je známa země výroby, ale není známo předchozí využívání půdy, musí být emise skleníkových plynů vznikající ze změny ve využívání půdy odhadem průměrných emisí ze změny ve využívání půdy pro danou plodinu v dané zemi (dodatečné pokyny pro výpočty lze nalézt v dokumentu PAS 2050-1:2012);

3.pokud není známa ani země výroby ani předchozí využívání půdy, musí být emisemi skleníkových plynů vznikajících ze změny ve využívání půdy vážený průměr průměrných emisí ze změny ve využívání půdy dané komodity v zemích, v kterých je pěstována.

Znalost předchozího využívání půdy může být prokázána za použití řady zdrojů informací, jako jsou například satelitní snímky nebo geodetické údaje. Pokud nejsou k dispozici žádné záznamy, může být použita místní znalost předchozího využívání půdy. Země, v nichž je plodina pěstována, mohou být určeny na základě dovozních statistik a může se použít prahová hodnota, která není menší než 90 % váhy dovozů. Zdroje údajů, umístění a doba změny ve využívání půdy související se vstupy do produktu musí být oznámeny.“

Meziprodukty (od kolébky k bráně) získané z původních lesů musí být vždy oznámeny jako metadata (v oddíle „dodatečné technické informace“ zprávy o stanovení PEF): i) jejich obsah uhlíku (fyzický obsah a alokovaný obsah) a ii) že odpovídající emise uhlíku budou modelovány za použití „(změna ve využívání půdy)“ elementárních toků.

Pokud jde o zásoby uhlíku v půdě: emise uhlíku z půdy musí být zahrnuty a modelovány v rámci této podkategorie (např. z rýžových polí). Emise uhlíku z půdy vzniklé z nadzemních reziduí (s výjimkou těch z původních lesů) musí být modelovány v rámci podkategorie 2, jako například použití reziduí z nepůvodních lesů nebo slámy. Příjem uhlíku půdou (akumulace) musí být z výsledků vyloučen, například z pastvin nebo zlepšeného obhospodařování půdy prostřednictvím orných technik nebo jiných přijatých obhospodařovacích opatření souvisejících se zemědělskou půdou. Ukládání uhlíku do půdy může být do studie ke stanovení PEF zahrnuto pouze jako dodatečné environmentální informace, a to pouze tehdy, je-li poskytnut důkaz. Pokud právní předpisy stanoví pro odvětví jiné požadavky na modelování, jako například rozhodnutí EU o započítávání emisí skleníkových plynů z roku 2013 46 , které uvádí započítávání zásob uhlíku, musí být modelování provedeno v souladu s příslušnými právními předpisy a uvedeno v rámci dodatečných environmentálních informací.

4.4.11Kompenzace

Pojem „kompenzace“ je často používán k označení činností třetích stran zaměřených na zmírnění skleníkových plynů, např. regulované systémy v rámci Kjótského protokolu (bývalý mechanismus čistého rozvoje, společné provádění), nových mechanismů diskutovaných v kontextu vyjednávání článku 6 Pařížské dohody (systémů obchodování s emisemi) nebo dobrovolných systémů. Kompenzace jsou omezení skleníkových plynů používaná ke kompenzaci emisí skleníkových plynů jinde, například aby se splnila dobrovolná nebo povinná cílová hodnota nebo sazba v oblasti skleníkových plynů. Kompenzace se vypočítávají vzhledem k referenčnímu stavu, který představuje hypotetický scénář pro to, jaké by byly emise v případě absence zmírňovacího projektu, který vytváří kompenzace. Příkladem jsou kompenzace uhlíku pomocí mechanismu čistého rozvoje, emisních povolenek a dalších nesystémových kompenzací.

Kompenzace nesmí být zahrnuty do posouzení dopadů ve studii ke stanovení PEF, ale musí se uvést samostatně jako dodatečné environmentální informace.

4.5Řešení multifunkčních procesů

Pokud proces nebo provoz zajišťuje více než jednu funkci, tj. dodává několik druhů zboží a/nebo služeb („koproduktů“), je „multifunkční“. V těchto situacích musí být všechny vstupy a emise související s procesem rozděleny mezi zkoumaný produkt a ostatní koprodukty zásadovým způsobem. Systémy zahrnující multifunkčnost procesů musí být modelovány podle následující hierarchie rozhodnutí.

Specifické požadavky na alokaci v jiných oddílech této metody jsou vždy nadřazeny požadavkům uvedeným v tomto oddílu (např. oddíly 4.4.2 týkající se elektrické energie, 4.4.3 týkající se přepravy, 4.4.10 týkající se emisí skleníkových plynů nebo oddíl 4.5.1 týkající se činností jatek).

Hierarchie rozhodnutí

1)Členění nebo rozšíření systému

Jak stanoví norma EN ISO 14044:2006, kdykoli je to možné, mělo by se použít členění nebo rozšíření systému, aby se předešlo alokaci. Členěním se myslí rozložení multifunkčních procesů nebo provozů, aby se oddělily vstupní toky přímo související s každým výstupem z procesu nebo provozu. Rozšířením systému se myslí rozšíření systému zahrnutím dalších funkcí souvisejících s koprodukty. Nejprve musí být zjištěno, zda je možné analyzovaný proces rozčlenit nebo rozšířit. Pokud je členění možné, inventarizační údaje by se měly shromáždit pouze pro ty jednotkové procesy, které jsou přímo přiřaditelné 47 ke zkoumaným produktům/službám. Nebo pokud lze systém rozšířit, musí se do analýzy zahrnout další funkce a výsledky se musí ohlašovat pro rozšířený systém jako celek místo na úrovni jednotlivých koproduktů.

2)Alokace na základě relevantního základního fyzického vztahu

Pokud není možné použít členění nebo rozšíření systému, měla by se použít alokace: vstupy a výstupy systému by měly být rozděleny mezi jeho různé produkty nebo funkce, a to způsobem, který odráží relevantní základní fyzické vztahy mezi nimi (EN ISO 14044:2006).

Alokací na základě příslušného základního fyzického vztahu se myslí rozdělení vstupních a výstupních toků multifunkčního procesu nebo provozu podle relevantního kvantifikovatelného fyzického vztahu mezi vstupy procesu a výstupy koproduktu (například fyzická vlastnost vstupu a výstupu, která je relevantní pro funkci poskytovanou zkoumaným koproduktem). Alokaci na základě fyzického vztahu lze modelovat pomocí přímého nahrazení, pokud lze identifikovat přímo nahrazovaný produkt.

Aby uživatel metody stanovení PEF prokázal, že lze účinek přímého nahrazení je podrobně modelovat, musí prokázat:

1) že existuje přímý, empiricky prokazatelný účinek nahrazení, A

2) že je možné modelovat nahrazený produkt a odečíst LCI přímo reprezentativním způsobem: pokud ano (tj. jsou ověřeny obě podmínky), modelujte účinek nahrazení.

Nebo může vstup/výstup alokovat na základě jiného relevantního základního fyzického vztahu, který spojuje vstupy a výstupy s funkcí poskytovanou systémem, a v tom případě musí uživatel metody stanovení PEF prokázat, že lze definovat relevantní fyzický vztah, jímž lze alokovat toky přiřaditelné k poskytování definované funkce produktového systému: pokud je tato podmínka splněna, uživatel metody stanovení PEF může alokovat na základě tohoto fyzického vztahu.

3)Alokace na základě jiného vztahu

Může být možná alokace na základě jiného vztahu. Například ekonomickou alokací se myslí alokace vstupů a výstupů souvisejících s multifunkčními procesy k výstupům koproduktů úměrně k jejich relativním tržním hodnotám. Tržní cenou kofunkcí by se měl myslet specifický stav a místo, ve kterém jsou koprodukty vyráběny. V každém případě musí být za účelem zajištění maximální fyzické reprezentativnosti výsledků stanovení PEF poskytnuto jasné zdůvodnění, proč byly zamítnuty kroky 1) a 2) a proč bylo zvoleno dané alokační pravidlo v kroku 3).

K alokaci na základě jiného vztahu lze přistoupit jedním z následujících alternativních způsobů:

I)Je možné identifikovat účinek nepřímého nahrazení 48 a může být nahrazený produkt modelován a inventář odečítán přiměřeně reprezentativním způsobem? Pokud ano (tj. obě podmínky jsou ověřeny), modelujte účinek nepřímého nahrazení.

II)Lze vstupní/výstupní toky alokovat mezi produkty a funkcemi na základě jiného vztahu (např. relativní ekonomické hodnoty koproduktů)? Pokud ano, alokujte produkty a funkce na základě tohoto identifikovaného vztahu.

Vzorec pro výpočet oběhové stopy (viz oddíl 4.4.8.1) uvádí přístup, který se musí použít k odhadu celkových emisí souvisejících s konkrétním procesem, jehož součástí je recyklace a/nebo energetické využití. Ty dále také souvisí s odpadními toky vytvářenými v rámci hranic systému.

4.55.1Alokace v chovu zvířat

Tento oddíl uvádí pokyny, jak řešit specifická témata související s modelováním zemědělských podniků, jatek a nakládání se skotem, prasaty, ovcemi a kozami. Konkrétně jsou poskytnuty pokyny týkající se:

1.alokace předcházejících zátěží na úrovni zemědělského podniku mezi výstupy opouštějícími zemědělský podnik;

2.alokace předcházejících zátěží (souvisejících se živými zvířaty) na úrovni jatek mezi výstupy opouštějícími jatka.

4.55.1.1Alokace v rámci modulu zemědělského podniku

Pro modul zemědělského podniku musí být členění použito pro procesy, které jsou přímo alokovány určitým výstupům (např. využívání energie a emise související s procesy dojení). Pokud procesy nemohou být rozčleněny kvůli absenci samostatných údajů nebo kvůli technickým důvodům, musí být předcházející zátěž, např. výroba krmiva, alokována výstupům zemědělského podniku za použití metody biofyzikální alokace. Výchozí hodnoty použité pro alokaci jsou uvedeny v následujícím oddílu, a to pro každý druh zvířete. Tyto výchozí hodnoty musí být použity ve studiích ke stanovení PEF, ledaže jsou shromažďovány údaje konkrétní společnosti. Změny alokačních faktorů jsou povoleny, pouze pokud jsou pro modul zemědělského podniku shromažďovány a použity údaje konkrétní společnosti. Pokud jsou pro modul zemědělského podniku použity sekundární údaje, žádná změna alokačního faktoru povolena není.

4.55.1.2Alokace v rámci modulu zemědělského podniku pro skot

Musí být použita alokační metoda Mezinárodní mlékárenské federace (IDF) (2015) mezi mlékem, jatečními kravami a přebytečnými telaty. Mrtvá zvířata a všechny produkty z mrtvých zvířat musí být považovány za odpad a musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy. V tomto případě však musí být zaručena sledovatelnost produktů z mrtvých zvířat, aby mohl být tento aspekt zohledněn ve studiích ke stanovení PEF.

Hnůj vyvážený do jiného zemědělského podniku musí být považován za jedno z následujícího.

a)Reziduum (výchozí možnost): pokud hnůj nemá ekonomickou hodnotu u brány zemědělského podniku, je považován za reziduum bez alokace předcházející zátěže. Emise související s řízením hnoje až k bráně zemědělského podniku jsou alokovány jiným výstupům zemědělského podniku, kde je produkován hnůj.

b)Koprodukt: pokud má vyvážený hnůj ekonomickou hodnotu u brány zemědělského podniku, musí být pro hnůj použita ekonomická alokace předcházející zátěže, a to použitím relativní ekonomické hodnoty hnoje v porovnání s mlékem a živými zvířaty u brány zemědělského podniku. Na alokaci zbývajících emisí mezi mléko a živá zvířata však musí být použita biofyzikální alokace na základě pravidel IDF.

c)Hnůj jako odpad: pokud je s hnojem nakládáno jako s odpadem (např. je skládkován), musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy.

Alokační faktor (AF) pro mléko musí být vypočítán za použití následující rovnice:

[Rovnice 8]

Mmeat je hmotnost živé váhy všech prodaných zvířat včetně telat býků a jatečních dospělých zvířat za rok a Mmilk je hmotnost mléka s upraveným množstvím tuku a bílkovin (FPCM) prodaného za rok (upraveno na 4 % tuku a 3,3 % bílkovin). Konstanta 6,04 popisuje příčinný vztah mezi obsahem energie v krmivu ve vztahu k vyráběnému mléku a živé váze zvířat. Tato konstanta je stanovena na základě studie, v rámci které byly shromážděny údaje z 536 amerických mléčných farem 49 (Thoma et al., 2013). Přestože je založena na amerických zemědělských podnicích, IDF je toho názoru, že tento přístup je použitelný na evropské systémy zemědělství.

Upravené množství tuku a bílkovin (upraveno na 4 % tuku a 3,3 % bílkovin) musí být vypočítáno za použití následujícího vzorce:

[Rovnice 9]

V případech, kdy je pro poměr živé váhy vyráběných zvířat a vyráběného mléka v rovnici 9 použita výchozí hodnota 0,02 kgmeat/kgmilk, je výsledkem rovnice výchozí alokační faktor v hodnotě 12 % pro živou váhu zvířat a 88 % pro mléko (tabulka 10). Tyto hodnoty musí být použity jako výchozí hodnoty pro alokaci předcházejících zátěží mléku a živé váze zvířat pro skot, jsou-li používány soubory sekundárních údajů. Pokud jsou pro zemědělskou fázi shromažďovány údaje konkrétní společnosti, pak musí být alokační faktory změněny za použití rovnice uvedené v tomto oddíle.

Tabulka 10 Výchozí alokační faktory pro skot při zemědělské činnosti

Koprodukt	Alokační faktor
Zvířata, živá váha	12 %
Mléko	88 %

4.55.1.3Alokace v rámci modulu zemědělského podniku pro ovce a kozy

Pro alokaci předcházejících zátěží různým koproduktům pro ovce a kozy musí být použit biofyzikální přístup. Pokyny IPCC 2006 pro národní inventarizace skleníkových plynů (IPCC, 2006) obsahují model pro výpočet energetických požadavků, které musí být použity pro ovce a – v zástupné funkci – pro kozy. V tomto dokumentu je použit tento model.

Mrtvá zvířata a všechny produkty z mrtvých zvířat musí být považovány za odpad a musí být použit vzorec pro výpočet oběhové stopy (CFF, oddíl 4.4.8.1). V tomto případě však musí být povoleno sledování produktů z mrtvých zvířat, aby mohl být tento aspekt zohledněn ve studiích ke stanovení PEF.

Kdykoli jsou pro fázi životního cyklu zemědělských činností pro ovce a kozy použity soubory sekundárních údajů, je povinné použít výchozí alokační faktory obsažené v tomto dokumentu. Pokud jsou pro tuto fázi životního cyklu použity údaje konkrétní společnosti, pak musí být alokační faktory vypočítány pomocí údajů konkrétní společnosti s použitím uvedených rovnic.

Alokační faktor se vypočítá následovně 50 :

[Rovnice 10]

[Rovnice 11]

[Rovnice 12]

Pro výpočet energie na vlnu (NEwool), energie na mléko (NEl) a energie na maso (NEg) pomocí údajů konkrétní společnosti musí být použity rovnice, které jsou zahrnuty v IPPC (2006) a uvedeny níže. V případě, že jsou místo toho použity sekundární údaje, musí být použity výchozí hodnoty pro alokační faktory uvedené v tomto dokumentu.

Energie na vlnu, NEwool

[Rovnice 13]

NEwool = čistá energie potřebná k výrobě vlny, MJ den–1.

EVwool = energetická hodnota každého kg vyrobené vlny (vážené po sušení, ale před čištěním), MJ kg-1. Pro tento odhad se použije výchozí hodnota 157 MJ kg-1 (NRC, 2007) 51 .

Productionwool = roční produkce vlny na ovci, kg rok–1.

Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEwool, a výsledné potřebné čisté energie jsou uvedeny v tabulce 11.

Tabulka 11 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEwool pro ovce a kozy

Parametr	Hodnota	Zdroj
– ovce	157 MJ kg-1	NRC, 2007
– ovce	7,121 kg	Průměr čtyř hodnot uvedených v tabulce 1 „Použití LCA na systémy chovu ovcí: šetření koprodukce vlny a masa za použití případových studií od předních světových producentů 52 .“
– ovce	3,063 MJ/d	Vypočítáno za použití rovnice 14
– koza	2,784 MJ/d	Vypočítáno z NEwool – ovce za použití rovnice 17

Energie na mléko, NEl

[Rovnice 14]

NEl = čistá energie na laktaci, MJ za den–1

Mléko = množství vyrobeného mléka, kg mléka den–1

EVmilk = čistá energie potřebná k výrobě 1 kg mléka Musí být použita výchozí hodnota 4,6 MJ/kg (AFRC, 1993), která odpovídá obsahu tuku v mléce 7 % dle váhy.

Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEl, a výsledné potřebné čisté energie jsou uvedeny v tabulce 12.

Tabulka 12 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEl pro ovce a kozy

Parametr	Hodnota	Zdroj
– ovce	4,6 MJ kg–1	AFRC, 1993
– ovce	2,08 kg/d	Odhadovaná výroba mléka ve výši 550 liber ovčího mléka na rok (průměrná hodnota), výroba mléka odhadována na 120 dní v jednom roce.
– ovce	9,568 MJ/d	Vypočítáno za použití rovnice 15
– koza	8,697 MJ/d	Vypočítáno z NEl – ovce za použití rovnice 17

Energie na maso, NEg

[Rovnice 15]

NEg = čistá energie potřebná pro růst, MJ den–1

WGlamb = přírůstek hmotnosti (BWf – BWi), kg rok-1

BWi = živá tělesná hmotnost při odstavení, kg

BWf = živá tělesná hmotnost ve stáří jednoho roku nebo při porážce (živá váha), pokud je zvíře poraženo mladší 1 roku, kg

a, b = konstanty, jak jsou popsány v tabulce 13.

Upozorňujeme, že jehňata budou odstavována po dobu několika týdnů, jelikož se jim mléčná strava doplňuje pastvou nebo dodávaným krmivem. Doba odstavení by měla být brána jako doba, kdy mléko představuje polovinu jejich zdroje energie. Rovnice NEg použitá pro ovce zahrnuje dvě empirické konstanty („a“ a „b“), které se liší dle živočišného druhu/kategorie (tabulka 13).

Tabulka 13 Konstanty, které se použijí pro výpočet NEg pro ovce 53

Živočišný druh / kategorie	a (MJ kg–1)	b (MJ kg–2)
Intaktní samci	2,5	0,35
Kastrovaní samci	4,4	0,32
Samice	2,1	0,45

Pokud jsou pro zemědělskou fázi použity údaje konkrétní společnosti, alokační faktory musí být přepočítány. V tomto případě musí být parametr „a“ a „b“ vypočítán jako vážený průměr, pokud je přítomna více než jedna živočišná kategorie.

Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEg, jsou uvedeny v tabulce 14.

Tabulka 14 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEg pro ovce a kozy

Parametr	Hodnota	Zdroj
WGlamb – ovce	26,2-15=11,2 kg	Vypočteno
BWi – ovce	15 kg	Předpokládá se, že k odstavení dojde v 6 týdnech. Váha v 6 týdnech, jak je uvedena na grafu 1 „A generic model of growth, energy metabolism and body composition for cattle and sheep“, Johnson et al, 2015 – Journal of Animal Science.
BWf – ovce	26,2 kg	Průměr hodnoty váhy pro ovce při porážce, jak je uveden v dodatku 5, emise skleníkových plynů a poptávka po energii z fosilních zdrojů od dodavatelských řetězců malých přežvýkavců, FAO 2016b.
a – ovce	3	Průměr tří hodnot uvedených v tabulce 13.
b – ovce	0,37	Průměr tří hodnot uvedených v tabulce 13.
NEg – ovce	0,326 MJ/d	Vypočítáno za použití rovnice 16.
NEg – koza	0,296 MJ/d	Vypočítáno z NEg – ovce za použití rovnice 17.

Výchozí alokační faktory, které se použijí ve studiích ke stanovení PEF pro ovce a kozy, jsou uvedeny v tabulce 14 spolu s výpočty. Stejné rovnice 54 a výchozí hodnoty použité pro výpočet energetických požadavků na ovce jsou použity pro výpočet energetických požadavků na kozy poté, co je použit opravný faktor.

[Rovnice 16]

Sheep weight (váha ovce): průměrně 64,8 kg pro dospělé samce a samice ovcí v různých regionech světa, údaje z dodatku 5, emise skleníkových plynů a poptávka po energii z fosilních zdrojů od dodavatelských řetězců malých přežvýkavců, FAO 2016b.

Goat weight (váha kozy): průměrně 57,05 kg pro dospělé samce a samice koz v různých regionech světa, údaje z dodatku 5, emise skleníkových plynů a poptávka po energii z fosilních zdrojů od dodavatelských řetězců malých přežvýkavců, FAO 2016b.

Net energy requirement, goat (požadavek čisté energie, koza) = [(57,05) / (64,8)]0.75 • Net energy requirement, sheep (požadavek čisté energie, ovce) [Rovnice 17]

Tabulka 15 Výchozí alokační faktory, které se použijí ve studiích ke stanovení PEF pro ovce pro zemědělskou fázi

	Ovce	Koza 55
Alokační faktor, maso	= 2,52 %	2,51 %
Alokační faktor, mléko	= 73,84 %	73,85%
Alokační faktor, vlna	= 23,64 %	23,64 %

4.55.1.4Alokace v rámci modulu zemědělského podniku pro prasata

Alokace mezi selaty a prasnicemi v zemědělské fázi musí být provedena za použití ekonomické alokace. Výchozí alokační faktory, které se použijí a oznámí, jsou uvedeny v tabulce 16.

Tabulka 16 Alokace mezi selaty a prasnicemi v zemědělské fázi

	Jednotka	Cena	Alokační faktor
Selata	24,8 p	40,80 € / prase	92,63 %
Prasnice na porážku	84,8 kg	0,95 € / kg živé váhy	7,37 %

4.55.1.5Alokace v rámci jatek

Jateční procesy a procesy nakládání se zvířaty produkují vícero výstupů, které jdou do potravinového nebo krmivového řetězce nebo do jiných nepotravinových nebo nekrmivových hodnotových řetězců (např. kožedělný průmysl nebo řetězce pro využití chemických látek nebo energie).

Ve fázi modulu jatek a nakládání se zvířaty musí být použito členění, a to pro ty procesní toky, které jsou přímo přiřaditelné určitým výstupům. Pokud není možné procesy rozčlenit, (např. vyloučení těch, které jsou již alokovány mléku v případě systémů vyrábějících mléko nebo vlně v případě systémů vyrábějících vlnu) musí být zbývající toky alokovány jatečním výstupům a výstupům nakládání se zvířaty, a to za použití ekonomické alokace. Výchozí alokační faktory jsou uvedeny v následujících oddílech, a to pro skot, prasata a malé přežvýkavce (ovce, kozy). Tyto výchozí hodnoty musí být použity ve studiích ke stanovení PEF. Změny alokačních faktorů nejsou povoleny.

4.55.1.6Alokace v rámci jatek pro skot

Na jatkách jsou alokační faktory stanoveny pro pět produktových kategorií popsaných v

tabulce 17. Pokud jsou preferovány alokační faktory použité pro dílčí členění dopadu jatečně upravených těl mezi různé kusy, musí být definovány a odůvodněny ve studii o ke stanovení PEF.

Vedlejší produkty pocházející z jatek a nakládání se zvířaty jsou klasifikovány do tří kategorií.

Kategorie 1: Rizikové materiály, např. infikovaná/kontaminovaná zvířata nebo vedlejší produkty živočišného původu:

oodstranění a použití: spalování, spoluspalování, skládkování, použití jako biopalivo pro spalování, výroba odvozených produktů.

Kategorie 2: Hnůj a obsah trávicího traktu, produkty živočišného původu, které nejsou vhodné pro lidskou spotřebu:

oodstranění a použití: spalování, spoluspalování, skládkování, hnojiva, kompost, použití jako biopalivo pro spalování, výroba odvozených produktů.

Kategorie 3: Jatečně upravená těla a části poražených zvířat, které jsou vhodné pro lidskou spotřebu, ale nejsou zamýšleny k tomuto použití pro komerční účely, a to včetně kůží a kožek směřujících do kožedělného průmyslu (upozorňujeme, že kožky a kůže mohou rovněž patřit do jiných kategorií v závislosti na stavu a charakteru, který je určen doprovodnou hygienickou dokumentací):

oodstranění a použití: spalování, spoluspalování, skládkování, krmivo, krmivo pro zvířata v zájmovém chovu, hnojiva, kompost, použití jako biopalivo pro spalování, výroba odvozených produktů (např. kůže), oleochemikálie a chemikálie.

Předcházející zátěže pro jatka a výstupy z nakládání se zvířaty musí být alokovány následovně:

Materiály potravinového charakteru: produkt s alokací předcházejících zátěží.

Materiál kategorie 1: předcházející zátěže nejsou standardně alokovány, jelikož materiál je vnímán jako vedlejší produkt živočišného původu, s kterým je nakládáno v souladu se vzorcem pro výpočet oběhové stopy:

Materiál kategorie 2: předcházející zátěže nejsou standardně alokovány, jelikož materiál je vnímán jako vedlejší produkt živočišného původu, s kterým je nakládáno v souladu se vzorcem pro výpočet oběhové stopy:

Materiál kategorie 3 má stejný osud jako materiál kategorie 1 a 2 (tuk – určený ke spalování, nebo kosti a masová moučka) a u brány jatek nemá ekonomickou hodnotu: předcházející zátěže nejsou standardně alokovány, jelikož materiál je vnímán jako vedlejší produkt živočišného původu, s kterým je nakládáno v souladu se vzorcem pro výpočet oběhové stopy:

Kategorie 3 kůže a kožky (ledaže jsou klasifikovány jako odpad a/nebo se řídí stejným principem jako kategorie 1 a kategorie 2): produkt s alokací předcházejících zátěží.

Materiály kategorie 3, které nejsou zahrnuty v předchozích kategoriích: produkty s alokovanými předcházejícími zátěžemi.

Výchozí hodnoty v

tabulce 17 musí být použity ve studiích ke stanovení PEF. Změny alokačních faktorů nejsou povoleny.

Tabulka 17 Poměry ekonomických alokací pro hovězí 56

	Hmotnostní složka	Cena	Ekonomická alokace (EA)	Alokační poměr* (AR)
	%	€/kg	%
a) Čerstvé maso a jedlé droby	49,0	3,00	92,9 57	1,90
b) Kosti potravinářské jakosti	8,0	0,19	1,0	0,12
c) Tuk potravinářské jakosti	7,0	0,40	1,8	0,25
d) Vedlejší produkty jatek kategorie 3	7,0	0,18	0,8	0,11
e) Kůže a kožky	7,0	0,80	3,5	0,51
f) Materiál a odpad kategorie 1/2	22,0	0,00	0,0	0,00

* AR byly vypočteny jako „Ekonomická alokace“ děleno „Hmotnostní složka“

Parametr AR musí být použit pro výpočet environmentálního dopadu jednotky produktu, a to za použití následující rovnice:

[Rovnice 18]

EIi je environmentální dopad na hmotnostní jednotku produktu i, (i = jateční výstup uvedený v tabulce 17), EIw je environmentální dopad celého zvířete děleno živou váhou zvířete a ARi je alokační poměr pro produkt i (vypočítáno jako ekonomická hodnota i děleno hmotnostním zlomkem i).

EIw musí zahrnovat předcházející dopady, jateční dopady, které nejsou přímo přiřaditelné žádnému specifickému produktu, a dopad nakládání s jatečním odpadem (materiál a odpad v kategorii 1 a 2 v

tabulce 17). Musí se použít výchozí hodnoty ARi uvedené v

tabulce 17, aby studie ke stanovení environmentální stopy reprezentovaly průměrnou situaci v Evropě.

4.55.1.7Alokace v rámci jatek pro prasata

Ve studiích ke stanovení PEF zabývajících se alokací v rámci jatek pro prasata musí být použity výchozí hodnoty uvedené v tabulce 18. Změna alokačních faktorů na základě údajů konkrétní společnosti není povolena.

Tabulka 18 Poměry ekonomických alokací pro prasata 58

	Hmotnostní složka	Cena	Ekonomická alokace	Alokační poměr*
	%	€/kg	%
a) Čerstvé maso a jedlé droby	67,0	1,08	98,67	1,54
b) Kosti potravinářské jakosti	11,0	0,03	0,47	0,04
c) Tuk potravinářské jakosti	3,0	0,02	0,09	0,03
d) Vedlejší produkty jatek kategorie 3	19,0	0,03	0,77	0,04
e) Kůže a kožky (kategorizované v produktech kategorie 3)	0,0	0,00	0	0
Celkem	100,0		100,0

4.55.1.8Alokace v rámci jatek pro ovce a kozy

Ve studiích ke stanovení PEF zabývajících se alokací v rámci jatek pro ovce a kozy musí být použity výchozí hodnoty uvedené v tabulce 19. Změny alokačních faktorů na základě údajů konkrétní společnosti nejsou povoleny. Stejné alokační faktory použité pro ovce musí být použity rovněž pro kozy.

Tabulka 19 Poměry ekonomických alokací pro ovce 59 .

	Hmotnostní složka	Cena	Ekonomická alokace	Alokační poměr*
	%	€/kg	%
a) Čerstvé maso a jedlé droby	44,0	7	97,8 60	2,22
b) Kosti potravinářské jakosti	4,0	0,01	0,0127	0,0032
c) Tuk potravinářské jakosti	6,0	0,01	0,0190	0,0032
d) Vedlejší produkty jatek kategorie 3	13,0	0,15	0,618	0,05
e) Kůže a kožky (kategorizované v produktech kategorie 3)	14,0	0,35	1,6	0,11
f) Materiál a odpad kategorie 1/2	19	0	0	0
Celkem	100		100

4.6Požadavky na shromažďování údajů a požadavky na kvalitu

4.6.1Údaje konkrétní společnosti

Tento oddíl popisuje údaje LCI konkrétní společnosti, které jsou přímo měřeny nebo shromažďovány v konkrétním provozu nebo souboru provozů a které jsou reprezentativní pro jednu nebo více činností nebo procesů v rámci hranice systému.

Tyto údaje musí zahrnovat všechny známé vstupy a výstupy pro procesy. Příklady vstupů: využívání energie, vody, půdy, materiálů. Příklady výstupů: produkty, koprodukty, generované emise a odpad. Emise jsou rozděleny do tří složek (emise do vzduchu, do vody a do půdy).

Existuje několik způsobů, jak shromažďovat údaje konkrétní společnosti týkající se emisí, například mohou být založeny na přímém měření nebo vypočítány za použití aktivitních údajů konkrétní společnosti a souvisejících emisních faktorů (např. spotřeba litrů paliva a emisní faktory pro spalování ve vozidle nebo kotli). Kdykoli se na odvětví daného produktu vztahují pravidla monitorování ETS EU, uživatel metody stanovení PEF by se měl řídit požadavky na kvantifikaci stanovenými v nařízení (EU) 2018/2066 pro procesy a skleníkové plyny, na něž se toto nařízení vztahuje. Pro zachycování a ukládání uhlíku mají požadavky této přílohy aplikační přednost. Údaje mohou vyžadovat škálování, agregaci nebo jiné formy matematické úpravy, aby bylo dosaženo souladu s funkční jednotkou a referenčním tokem procesu.

Typickými specifickými zdroji údajů konkrétní společnosti jsou:

a)údaje o spotřebě na úrovni procesu nebo závodu;

b)rozpisy a změny zásob spotřebního zboží;

c)měření emisí (množství a koncentrace emisí z plynů a odpadních vod);

d)složení produktů a odpadů;

e)nákupní a prodejní oddělení/jednotky.

Všechny nové soubory údajů vytvořené při provádění studie ke stanovení PEF musí vyhovovat požadavkům na stanovení environmentální stopy.

Všechny údaje týkající se konkrétní společnosti musí být modelovány v souborech údajů konkrétní společnosti.

Seznam materiálů 61 má dvě části: seznamu materiálů/látek a množství použité pro každý z nich.

Aktivitní údaje seznamu materiálů musí být specifické pro daný produkt a být modelovány pomocí údajů konkrétní společnosti. V případě společností vyrábějících víc než jeden produkt musí být použité aktivitní údaje (včetně seznamu materiálů) specifické pro produkt spadající do oblasti působnosti studie.

Modelování výrobních procesů musí být založeno na údajích konkrétní společnosti (např. energie potřebná k sestavení materiálů/součástí daného produktu). V případě společností vyrábějících víc než jeden produkt musí být použité aktivitní údaje (včetně seznamu materiálů) specifické pro produkt spadající do oblasti působnosti studie.

4.6.2Sekundární údaje

Sekundárními údaji se myslí údaje, které nejsou založeny na přímém měření nebo výpočtu příslušných procesů v rámci hranice systému. Sekundární údaje se týkají buď konkrétního odvětví, tj. jsou specifické pro odvětví, pro něž se studie ke stanovení PEF vypracovává, nebo jsou víceodvětvové. Mezi sekundární údaje patří:

a)údaje z literatury nebo vědeckých prací;

b)průměrné údaje o životním cyklu v daném průmyslovém odvětví z inventarizačních databází životního cyklu, zpráv profesních sdružení, vládních statistik atd.

Všechny sekundární údaje musí být modelovány v sekundárních souborech údajů, které musí splňovat hierarchii údajů v oddíle 4.6.3 a požadavky na kvalitu stanovené v oddíle 4.6.5. Zdroje použitých údajů se musí jasně zdokumentovat a uvést ve zprávě o stanovení PEF.

4.6.3Soubory údajů, které se použijí

Studie ke stanovení PEF musí používat sekundární soubory údajů, které vyhovují požadavkům na stanovení environmentální stopy, jsou-li k dispozici. Za účelem vypracování sekundárních souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy je třeba se řídit Příručkou pro soubory údajů v vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy 62 . Pokud sekundární soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy neexistuje nebo nemůže být vypracován, musí být výběr souborů údajů, které se použijí, proveden v souladu s následujícími pravidly, která jsou uvedena v hierarchickém pořadí.

1.Použijte zástupné údaje, které vyhovují požadavkům na stanovení environmentální stopy (pokud jsou k dispozici); použití zástupných souborů údajů musí být oznámeno v oddíle omezení ve zprávě o stanovení PEF; údaje konvertované z předchozích systémů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy (např. EF2.0 až EF3.0) jsou považovány za zástupné údaje.

2.Jako zástupné údaje použijte vyhovující soubory údajů vstupní úrovně (EL) ILCD 63 . Z vyhovujících souborů údajů ILCD-EL může být odvozeno maximálně 10 % jednotného celkového skóre.

3.Pokud není k dispozici žádný soubor údajů v souladu s ILCD-EL, nebo soubor údajů, který vyhovuje požadavkům na stanovení environmentální stopy, pak musí být proces vyloučen z modelu. Toto musí být jasně uvedeno v oddíle „omezení“ zprávy o stanovení PEF jakožto nedostatek v údajích a validováno ověřovatelem.

4.6.4Mezní hodnota

Jakýmkoli mezním hodnotám je třeba se vyvarovat, ledaže se použijí následující pravidla.

Procesy a elementární toky mohou být vyloučeny do 3,0 % (kumulativně), a to na základě materiálových a energetických toků a úrovně environmentálního významu (jednotné celkové skóre). Procesy, na které se vztahuje mezní hodnota, musí být ve zprávě o stanovení PEF výslovně uvedeny a odůvodněny, zejména prostřednictvím odkazu na environmentální význam použité mezní hodnoty.

Tato mezní hodnota musí být zohledněna spolu s mezní hodnotou, která je již zahrnuta v souborech údajů na pozadí. Toto pravidlo platí jak pro meziprodukty, tak pro výsledné produkty.

Procesy, které (kumulativně) představují méně než 3,0 % materiálových a energetických toků, jakož i environmentální dopad pro každou kategorii dopadu, mohou být ze studie o stanovení PEF vyloučeny.

Za účelem identifikace procesů, pro které může být použita mezní hodnota, se doporučuje screeningová studie.

4.6.5Požadavky na kvalitu údajů

Tento oddíl popisuje, jak se musí posuzovat kvalita souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy. Požadavky na kvalitu údajů jsou uvedeny v tabulce 20.

·Dva minimální požadavky:

i) úplnost;

ii) metodická vhodnost a konzistentnost.

Jakmile jsou zvoleny procesy a produkty reprezentující analyzovaný systém a jsou inventarizovány jejich LCI, kritérium úplnosti hodnotí, nakolik LCI pokrývá všechny emise a zdroje procesů a produktů, které jsou vyžadovány pro výpočet všech kategorií dopadu environmentální stopy. Splnění kritéria úplnosti a skutečnost, že jsou plně v souladu s metodou stanovení PEF, jsou nutnými předpoklady pro soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy. Tato dvě kritéria proto nejsou kvalitativně hodnocena. Příručka pro soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy vysvětluje, jak mají být oznámeny v souboru údajů 64 .

·Čtyři kritéria kvality: technologická, geografická a časová reprezentativnost a přesnost. Tato kritéria musí být předmětem postupu bodování. Příručka pro soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy vysvětluje, jak mají být oznámeny v souboru údajů 65 .

·Tři aspekty kvality: dokumentace, nomenklatura a přezkum. Tato kritéria nejsou zahrnuta do semikvantitativního posouzení kvality údajů. Příručka pro soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy 66 vysvětluje, jak musí být tyto tři aspekty kvality provedeny a oznámeny v souboru (souborech) údajů.

Tabulka 20 Kritéria kvality údajů, dokumentace, nomenklatura a přezkum 67

Minimální požadavky	·Úplnost ·Metodická vhodnost a konzistentnost 68
Kritéria kvality údajů (bodovaná)	·Technologická reprezentativnost 69 (TeR) ·Geografická reprezentativnost 70 (GeR) ·Časová reprezentativnost 71 (TiR) ·Přesnost 72 (P)
Dokumentace	V souladu s formátem ILCD a s dodatečnými požadavky na informace o metadatech dostupnými v příručce pro soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy 73
Nomenklatura	·V souladu se strukturou nomenklatury ILCD (použití referenčních elementárních toků environmentální stopy pro inventarizace slučitelné s IT; viz podrobné požadavky v oddíle 4.3)
Přezkum	·Přezkum provedený „kvalifikovaným hodnotitelem“ ·Samostatná zpráva o přezkumu

Každé kritérium kvality údajů, které má být bodováno (TeR, GeR, TiR a P), je hodnoceno podle pěti úrovní uvedených v tabulce 21.

Tabulka 21 Hodnocení kvality údajů a úrovně kvality údajů pro každé kritérium kvality údajů

Hodnocení kvality údajů (DQR) v rámci kritérií kvality údajů (TeR, GeR, TiR, P)	Úroveň kvality údajů
1	Vynikající
2	Velmi dobrá
3	Dobrá
4	Uspokojivá
5	Špatná

4.611.1Vzorec hodnocení kvality údajů

V kontextu environmentální stopy musí být vypočítána a oznámena kvalita údajů každého nového souboru údajů vyhovujícího požadavkům na stanovení environmentální stopy a celkové studie ke stanovení PEF. Výpočet DQR musí být založen na čtyřech kritériích kvality údajů, kde TeR je technologická reprezentativnost, GeR je geografická reprezentativnost, TiR je časová reprezentativnost a P je přesnost.

[Rovnice 19]

Reprezentativnost (technologická, geografická a časová) charakterizuje, do jaké míry vybraný proces a produkt popisuje analyzovaný systém, zatímco přesnost udává způsob, jakým jsou údaje odvozeny, a související úroveň nejistoty.

Dle provedeného hodnocení kvality údajů může být dosaženo pěti úrovní kvality (od vynikající po špatnou). Opatření jsou shrnuta v tabulce 22.

Tabulka 22 Celková úroveň kvality údajů souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy, dle dosaženého hodnocení kvality údajů

Celkové hodnocení kvality údajů (DQR)	Celková úroveň kvality údajů
DQR ≤ 1,5	„Vynikající kvalita“
1,5 < DQR ≤ 2,0	„Velmi dobrá kvalita“
2,0 < DQR ≤ 3,0	„Dobrá kvalita“
3 < DQR ≤ 4,0	„Uspokojivá kvalita“
DQR > 4	„Špatná kvalita“

Vzorec DQR se použije na:

1.soubory údajů konkrétní společnosti: Oddíl 4.6.5.2 popisuje postup pro výpočet hodnocení kvality údajů pro soubory údajů konkrétní společnosti;

2.sekundární soubory údajů: jsou-li ve studii ke stanovení PEF použity sekundární soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy (postup popsaný v oddíle 4.6.5.3);

3.studie ke stanovení PEF (postup popsaný v oddíle 4.6.5.8).

4.611.2DQR souborů údajů konkrétní společnosti

Při tvorbě souboru údajů konkrétní společnosti musí být kvalita údajů týkajících se i) aktivitních údajů konkrétní společnosti a ii) přímých elementárních toků konkrétní společnosti (tj. údaje o emisích) posouzeny samostatně. Dílčí procesy hodnocení kvality údajů související s aktivitními údaji (viz obrázek 9) jsou hodnoceny prostřednictvím požadavků uvedených v matici potřeb údajů (oddíl 4.6.5.4).

Obrázek 9 Grafické znázornění souboru údajů konkrétní společnosti.

Soubor údajů konkrétní společnosti je částečně rozčleněný: musí být posouzeno hodnocení kvality aktivitních údajů a přímých elementárních toků. Hodnocení kvality údajů dílčích procesů musí být posouzeno prostřednictvím matice potřeb údajů.

Hodnocení kvality údajů u nově vypracovaného souboru údajů musí být vypočítáno následovně.

1.Zvolte nejrelevantnější aktivitní údaje a přímé elementární toky: nejrelevantnější aktivitní údaje jsou údaje související s dílčími procesy (tj. sekundární soubory údajů) představující alespoň 80 % celkového environmentálního dopadu souboru údajů konkrétní společnosti. Uveďte je v hierarchickém pořadí počínaje těmi, které přispívají nejvíce, po ty, které přispívají nejméně. Nejrelevantnější přímé elementární toky jsou definovány jako toky, které kumulativně přispívají alespoň 80 % k celkovému dopadu přímých elementárních toků.

2.Vypočítejte kritéria hodnocení kvality údajů – TeR, TiR, GeR a P – pro každý typ nejrelevantnějších aktivitních údajů a každý typ nejrelevantnějších přímých elementárních toků, a to za použití tabulky 23.

a.Každý z nejrelevantnějších přímých elementárních toků sestává z množství a označení elementárního toku (např. 40 g CO2). Pro každý z nejrelevantnějších elementárních toků musí být posouzena 4 kritéria DQR – TeR-EF, TiR-EF, GeR-EF, PEF (např. načasování měřeného toku, pro jehož technologii byl měřen tok, a v které geografické oblasti).

b.Pro každé z nejrelevantnějších aktivitních údajů musí být posouzena 4 DQR kritéria (nazvaná TeR-AD, TiR-AD, GeR-AD, PAD).

c.Vzhledem k tomu, že jak aktivitní údaje, tak přímé elementární toky se musí týkat konkrétní společnosti, skóre P nemůže být vyšší než 3, zatímco skóre pro TiR, TeR a GeR nemůže být vyšší než 2 (skóre DQR musí být ≤ 1,5).

3.Jakožto procento vypočítejte environmentální přispění každých nejrelevantnějších aktivitních údajů (jejich propojením s odpovídajícími dílčími procesy) a přímého elementárního toku k celkové výši environmentálního dopadu všech nejrelevantnějších aktivitních údajů a přímých elementárních toků (vážené, za použití všech kategorií dopadu environmentální stopy). Například nově vypracovaný soubor údajů má pouze dvoje nejrelevantnější aktivitní údaje, které přispívají k 80 % celkového environmentálního dopadu souboru údajů:

Aktivitní údaje 1 nesou 30 % celkového environmentálního dopadu souboru údajů. Tento proces přispívá 37,5 % (váha, která se použije) k celkovým 80 %.

Aktivitní údaje 2 nesou 50 % celkového environmentálního dopadu souboru údajů. Tento proces přispívá 62,5 % (váha, která se použije) k celkovým 80 %.

4.Vypočítejte kritéria TeR, TiR, GeR a P nově vypracovaného souboru údajů jako vážený průměr každého kritéria nejrelevantnějších aktivitních údajů a přímých elementárních toků. Váhou je relativní příspěvek (v %) každých nejrelevantnějších aktivitních údajů a přímého elementárního toku vypočítaných v kroku 3.

5.Vypočítejte celkové DQR nově vypracovaného souboru údajů za použití níže uvedené rovnice, kde hodnoty jsou váženým průměrem vypočítaným tak, jak je uvedeno v bodě 4).

[Rovnice 20]

Tabulka 23 Jak přiřadit hodnoty kritériím DQR, pokud jsou používány informace konkrétní společnosti. Žádná kritéria nesmí být modifikována.

Hodnocení	PEF a PAD	TiR-EF a TiR-AD	TeR-EF a TeR-AD	GeR-EF a GeR-AD
1	Změřené/vypočítané a externě ověřené.	Údaje odkazují na nejnovější roční správní období, pokud jde o datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy.	Elementární toky a aktivitní údaje jasně znázorňují technologii nově vypracovaného souboru údajů.	Aktivitní údaje a elementární toky odrážejí přesné geografické místo, kde dochází k modelování procesu v nově vytvořeném souboru údajů.
2	Změřené/vypočítané a interně ověřené, věrohodnost zkontrolována hodnotitelem.	Údaje odkazují na maximálně dvě roční správní období, pokud jde o datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy.	Elementární toky a aktivitní údaje jsou zástupnými údaji technologie nově vypracovaného souboru údajů.	Aktivitní údaje a elementární toky částečně odrážejí geografické místo, kde dochází k modelování procesu v nově vytvořeném souboru údajů.
3	Změřené/vypočítané/literatura a věrohodnost není zkontrolována hodnotitelem NEBO kvalifikovaný odhad na základě výpočtů, věrohodnost zkontrolována hodnotitelem.	Údaje odkazují na maximálně tři roční správní období, pokud jde o datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy.	Nepoužije se.	Nepoužije se.
4–5	Nepoužije se.	Nepoužije se.	Nepoužije se.	Nepoužije se.

PEF: Přesnost pro elementární toky; PAD: Přesnost pro aktivitní údaje; TiR-EF: Časová reprezentativnost pro elementární toky; TiR-AD: Časová reprezentativnost pro aktivitní údaje; TeR-EF: Technologická reprezentativnost pro elementární toky; TeR-AD: Technologická reprezentativnost pro aktivitní údaje; GeR-EF: Geografická reprezentativnost pro elementární toky; GeR-AD: Geografická reprezentativnost pro aktivitní údaje.

4.611.3DQR sekundárních souborů údajů použitých ve studiích ke stanovení PEF

Tento oddíl popisuje postup pro výpočet DQR sekundárních souborů údajů použitých ve studii ke stanovení PEF. Ten zahrnuje přepočet DQR sekundárního souboru údajů vyhovujícího požadavkům na stanovení environmentální stopy (vypočítáno poskytovatelem údajů), je-li použit při modelování nejrelevantnějších procesů (viz oddíl 4.6.5.4), aby mohl uživatel metody stanovení PEF posoudit kontextově specifická kritéria DQR (tj. TeR, TiR a GeR nejrelevantnějších procesů). Kritéria TeR, TiR a GeR musí být opětovně posouzena na základě tabulky 24. Modifikace kritérií není povolena. Celkové DQR souboru údajů musí být přepočítáno za použití rovnice 19.

Tabulka 24 Jak přiřadit hodnoty kritériím DQR, pokud jsou používány sekundární soubory údajů.

Hodnocení	TiR	TeR	GeR
1	Datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy spadá do časové platnosti souboru údajů.	Technologie použitá ve studii ke stanovení environmentální stopy je totožná s technologií spadající do rozsahu souboru údajů.	Proces modelovaný v rámci studie ke stanovení environmentální stopy se odehrává v zemi, pro kterou je soubor údajů platný.
2	Datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy není starší než 2 roky nad rámec platnosti souboru údajů.	Technologie použité ve studii ke stanovení environmentální stopy jsou zahrnuty do skladby technologií spadajících do rozsahu souboru údajů.	Proces modelovaný v rámci studie ke stanovení environmentální stopy se odehrává v geografickém regionu (např. Evropa), pro který je soubor údajů platný.
3	Datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy není starší než 4 roky nad rámec platnosti souboru údajů.	Technologie použité ve studii ke stanovení environmentální stopy jsou pouze částečně zahrnuty do rozsahu souboru údajů.	Proces modelovaný v rámci studie ke stanovení environmentální stopy se odehrává v jednom z geografických regionů, pro které je soubor údajů platný.
4	Datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy není starší než 6 let nad rámec platnosti souboru údajů.	Technologie použité ve studii ke stanovení environmentální stopy jsou podobné technologiím zahrnutým do rozsahu souboru údajů.	Procesy modelované v rámci studie ke stanovení environmentální stopy se odehrávají v zemi, která není zahrnuta do geografických regionů, pro které je soubor údajů platný, ale na základě odborného posudku se odhaduje, že existují dostatečné podobnosti.
5	Datum zveřejnění zprávy o stanovení environmentální stopy je starší než 6 let po časové platnosti souboru údajů, nebo časová validita není specifikována.	Technologie použité ve studii ke stanovení environmentální stopy se liší od technologií zahrnutých do rozsahu souboru údajů.	Proces modelovaný v rámci studie ke stanovení environmentální stopy se odehrává v jiné zemi, než pro kterou je soubor údajů platný.

TiR: Časová reprezentativnost; TeR: Technologická reprezentativnost; GeR: Geografická reprezentativnost.

4.611.4Matice potřeb údajů

Matice potřeb údajů musí být použita pro posouzení požadavků na údaje pro všechny procesy vyžadované pro modelování daného produktu (viz

tabulka 25. Uvádí, pro které procesy musí či mohou být použity údaje konkrétní společnosti nebo sekundární údaje, a to v závislosti na tom, jak velký vliv má daná společnost na proces. V rámci matice potřeb údajů existují následující tři případy, které jsou vysvětleny níže.

1.Situace 1: proces je prováděn společností provádějící studii ke stanovení PEF.

2.Situace 2: proces není prováděn společností provádějící studii ke stanovení PEF, avšak společnost má přístup ke specifickým informacím (společnosti).

3.Situace 3: proces není prováděn společností provádějící studii ke stanovení PEF a tato společnost nemá přístup ke specifickým informacím (společnosti).

Uživatel metody stanovení PEF musí udělat následující:

5.stanovit, jak velký vliv (situace 1, 2 nebo 3) má společnost na každý proces v rámci svého dodavatelského řetězce. Toto rozhodnutí určuje, která z možností v

5.tabulce 25 je vhodná pro každý proces;

5.uvést ve zprávě o stanovení PEF tabulku uvádějící všechny procesy a jejich situaci podle matice potřeb údajů;

5.řídit se požadavky na údaje uvedenými v tabulce 25;

5.vypočítat / opětovně posoudit hodnoty hodnocení kvality údajů (pro každé kritérium + celkově) pro soubory údajů nejrelevantnějších procesů a pro nově vytvořené soubory údajů, jak je uvedeno v oddílech 4.6.5.6–4.6.5.8.

Tabulka 25 Matice potřeb údajů – požadavky na společnost provádějící studii ke stanovení PEF.

Možnosti uvedené pro každou situaci nejsou uvedeny v pořadí podle vztahu nadřazenosti.

		Požadavky na údaje
Situace 1: proces je prováděn společností	Možnost 1	Poskytněte údaje konkrétní společnosti (aktivitní údaje i přímé emise) a vytvořte soubor údajů konkrétní společnosti (DQR ≤ 1,5). Vypočítejte hodnocení kvality souboru údajů podle pravidel v oddíle 4.6.5.2.
Situace 2: proces není prováděn společností, ale je prováděn s přístupem k informacím konkrétní společnosti	Možnost 1	Poskytněte údaje konkrétní společnosti a vytvořte soubor údajů konkrétní společnosti (DQR≤1,5). Vypočítejte hodnocení kvality souboru údajů podle pravidel v oddíle 4.6.5.2.
	Možnost 2	Použijte soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy a použijte údaje o činnosti konkrétní společnosti pro přepravu (vzdálenost) a nahraďte dílčí procesy použité pro skladbu elektrické energie a přepravu soubory údajů konkrétního dodavatelského řetězce vyhovujícími požadavkům na stanovení environmentální stopy (DQR ≤ 3,0). Přepočítejte hodnocení kvality použitého souboru údajů (viz oddíl 4.6.5.6).
Situace 3: proces není prováděn společností a je prováděn bez přístupu k informacím konkrétní společnosti	Možnost 1	Použijte sekundární soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy v agregované formě (DQR ≤ 3,0). Přepočítejte hodnocení kvality údajů souboru údajů, pokud je proces nejrelevantnější (viz oddíl 4.6.5.7).

Upozorňujeme, že pro jakýkoli sekundární soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy může být použit vyhovující soubor údajů v souladu s ILCD-EL. To může přispět maximálně 10 % jednotného celkového skóre daného produktu (viz oddíl 4.6.3). Pro tyto soubory údajů nesmí být hodnocení kvality údajů přepočítáno.

4.611.5Matice potřeb údajů – situace 1

Pro všechny procesy prováděné společností, a pokud společnost provádějící studii ke stanovení PEF používá údaje konkrétní společnosti, musí být posouzeno hodnocení kvality nově vypracovaného souboru údajů vyhovujícího požadavkům na stanovení environmentální stopy, jak je popsáno v oddíle 4.6.5.2.

4.611.6Matice potřeb údajů – situace 2

Pokud k procesu dochází v rámci situace 2 (tj. společnost provádějící studii neprovádí proces, ale má přístup k údajům konkrétní společnosti), existují dvě možnosti:

1.uživatel metody stanovení PEF může získat přístup k rozsáhlým informacím specifického dodavatele a může vytvořit nový soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy (možnost 1);

2.společnost má informace specifického dodavatele a může provést určité minimální změny (možnost 2).

Situace 2 / možnost 1

Pro všechny procesy, které neprovádí společnost, a pokud společnost provádějící studii ke stanovení PEF používá údaje konkrétní společnosti, musí být posouzeno hodnocení kvality nově vypracovaného souboru údajů vyhovujícího požadavkům na stanovení environmentální stopy, jak je popsáno v oddíle 4.6.5.2.

Situace 2 / možnost 2

Pro procesy v rámci situace 2 / možnosti 2 je použit rozčleněný sekundární soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy. Společnost provádějící studii ke stanovení PEF musí:

·použít údaje o činnosti konkrétní společnosti pro přepravu,

·nahradit dílčí procesy pro skladbu elektrické energie a přepravu použité v rozčleněném sekundárním souboru údajů vyhovujícím požadavkům na stanovení environmentální stopy soubory údajů specifického dodavatelského řetězce vyhovujícími požadavkům na stanovení environmentální stopy.

Mohou být použity hodnoty R1 konkrétní společnosti. Uživatel metody stanovení PEF musí přepočítat kritéria stanovení PEF pro procesy v situaci 2 / možnosti 2. Musí zajistit, aby bylo hodnocení kvality údajů kontextově specifické, a to opětovným posouzením TeR a TiR za použití tabulky 24. Kritérium GeR musí být sníženo na 30 % a kritérium P si musí zachovat svou původní hodnotu.

4.611.7Matice potřeb údajů – situace 3

Pokud k procesu dochází v rámci situace 3 (tj. společnost provádějící studii ke stanovení PEF neprovádí proces a tato společnost nemá přístup k údajům konkrétní společnosti), společnost provádějící studii musí použít sekundární soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy.

V případě nejrelevantnějších procesů musí uživatel metody stanovení PEF v souladu s postupem popsaným v oddíle 7.3 zajistit, aby byla kritéria hodnocení kvality údajů kontextově specifická, a to opětovným posouzením TeR, TiR a GeR za použití tabulky 24. Parametr P si musí zachovat svou původní hodnotu.

Pro procesy, které nejsou nejrelevantnější, musí společnost provádějící studii ke stanovení PEF v souladu s postupem popsaným v oddíle 7.3 převzít hodnoty hodnocení kvality údajů z původního souboru údajů.

4.611.8DQR studie ke stanovení PEF

Pro výpočet hodnocení kvality údajů studie ke stanovení PEF musí uživatel metody stanovení PEF vypočítat TeR, TiR, GeR a P samostatně. Ty se vypočítají jako vážený průměr skóre hodnocení kvality údajů všech nejrelevantnějších procesů, a to na základě jejich relativního environmentálního přispění k jednotnému celkovému skóre za použití rovnice 20.

5.Posuzování dopadu environmentální stopy

Po sestavení LCI se musí provést posouzení dopadu environmentální stopy 74 , aby se vypočítal environmentální profil produktu pomocí všech kategorií a modelů dopadu environmentální stopy. Posouzení dopadu environmentální stopy zahrnuje čtyři kroky: klasifikaci, charakterizaci, normalizaci a vážení. Výsledky studie ke stanovení PEF musí být vypočítány a oznámeny ve zprávě o stanovení PEF jako charakterizované, normalizované a vážené výsledky každé kategorie dopadu a jako jednotné celkové skóre založené na váhových faktorech uvedených v oddíle 6.5.2.2. Musí být oznámeny výsledky pro i) celkový životní cyklus a ii) celkový životní cyklus s vyloučením fáze používání.

5.1 Klasifikace a charakterizace

5.15.1Klasifikace

Klasifikace vyžaduje přiřazení materiálových/energetických vstupů a výstupů inventarizovaných v LCI k relevantní kategorii dopadu environmentální stopy. Například během klasifikační fáze jsou všechny vstupy/výstupy, které vedou k emisím skleníkových plynů, přiřazeny ke kategorii změna klimatu. Podobně jsou ty, které mají za následek emise látek poškozujících ozonovou vrstvu, přiřazeny ke kategorii poškozování ozonové vrstvy. V některých případech může vstup nebo výstup přispívat k více než jedné kategorii dopadu environmentální stopy (například chlorfluorderiváty uhlovodíků (CFC) přispívají ke změně klimatu i poškozování ozonové vrstvy).

Je důležité vyjádřit údaje z hlediska jednotlivých složek, pro které jsou k dispozici charakterizační faktory (viz následující oddíl). Například údaje pro kompozitní NPK hnojivo musí být rozčleněny a klasifikovány podle jeho podílů N, P a K, protože každá složka bude přispívat k různým kategoriím dopadu environmentální stopy. V praxi lze většinu údajů LCI čerpat z veřejných nebo komerčních inventarizačních databází LCI, kde již byla klasifikace provedena. V takových případech musí například poskytovatel zajistit, že klasifikace a související směry posuzování dopadu environmentální stopy odpovídají požadavkům této metody stanovení PEF.

Všechny vstupy a výstupy inventarizované při sestavování LCI musí být přiřazeny ke kategoriím dopadu environmentální stopy, ke kterým přispívají, a to za použití klasifikačních údajů zpřístupněných Společným výzkumným střediskem (JRC) Evropské komise 75 .

V rámci klasifikace LCI by se měly údaje vyjádřit z hlediska jednotlivých složek, pro které jsou k dispozici charakterizační faktory, pokud je to možné.

5.15.2Charakterizace

Charakterizace se týká výpočtu velikosti příspěvku každého klasifikovaného vstupu a výstupu vzhledem k příslušným kategoriím dopadu environmentální stopy a souhrnu příspěvků v každé kategorii. To se provádí vynásobením hodnot v LCI relevantním charakterizačním faktorem pro každou kategorii dopadu environmentální stopy.

Charakterizační faktory vycházejí z látek nebo zdrojů. Představují intenzitu dopadu látky ve vztahu ke společné referenční látce pro kategorii dopadu environmentální stopy (indikátor kategorie dopadu). Například v případě výpočtu dopadů změny klimatu se zváží všechny emise skleníkových plynů inventarizované v LCI z hlediska intenzity jejich dopadu ve vztahu k oxidu uhličitému, který je referenční látkou pro tuto kategorii. To umožní agregovat potenciály dopadu a vyjádřit je z hlediska jediné ekvivalentní látky (v tomto případě ekvivalentů množství CO2) pro každou kategorii dopadu environmentální stopy.

Ke všem klasifikovaným vstupům/výstupům v každé kategorii dopadu environmentální stopy se musí přiřadit charakterizační faktory reprezentující příspěvek na jednotku vstupu nebo výstupu ke kategorii pomocí poskytnutých charakterizačních faktorů 76 . Výsledky posuzování dopadu environmentální stopy se musí následně vypočítat pro každou kategorii dopadu environmentální stopy vynásobením množství každého vstupu/výstupu jeho charakterizačním faktorem a součtem příspěvků všech vstupů/výstupů v rámci každé kategorie, aby se získalo jediné vyčíslení vyjádřené vhodnou referenční jednotkou.

5.2 Normalizace a vážení

Po krocích klasifikace a charakterizace může být posuzování dopadu environmentální stopy doplněno normalizací a vážením.

5.2.1Normalizace výsledků posuzování dopadu environmentální stopy

Normalizace je krok, v rámci kterého jsou výsledky LCIA vyděleny normalizačními faktory, aby se vypočítala a porovnala velikost jejich příspěvků ke kategoriím dopadu environmentální stopy vzhledem k referenční jednotce. Výsledkem jsou bezrozměrné normalizované výsledky. To odráží zátěže, které jsou přiřaditelné produktu vzhledem k referenční jednotce. V rámci metody ke stanovení PEF jsou normalizační faktory vyjadřovány na hlavu na základě globální hodnoty 77 .

Normalizované výsledky environmentální stopy však neindikují závažnost ani relevantnost příslušných dopadů.

Normalizované výsledky se ve studiích ke stanovení PEF nesmí agregovat, protože v takovém případě se implicitně uplatňuje vážení. Charakterizované výsledky musí být oznámeny spolu s normalizovanými výsledky.

5.27.2Vážení výsledků posuzování dopadu environmentální stopy

Vážení je ve studiích ke stanovení PEF povinný krok a podporuje interpretaci a komunikaci výsledků analýzy. V tomto kroku se normalizované výsledky vynásobí sadou váhových faktorů (v %), které odrážejí relativní význam zvažovaných kategorií dopadu životního cyklu. Vážené výsledky různých kategorií dopadu lze poté porovnat, aby se posoudil jejich relativní význam. Mohou být rovněž agregovány napříč kategoriemi dopadu životního cyklu, aby se získalo jednotné celkové skóre vyjádřené v bodech.

Proces, na jehož základě jsou stanoveny váhové faktory environmentální stopy, je uveden v Sala et al. 2018. Váhové faktory 78 , které musí být použity ve studiích ke stanovení PEF, jsou k dispozici on-line 79 80 .

Výsledky z posuzování dopadu environmentální stopy před vážením (tj. charakterizované a normalizované) se ve studii ke stanovení PEF musí uvést společně s váženými výsledky.

6.Interpretace výsledků stanovení environmentální stopy produktu

6.1Úvod

Interpretace výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu slouží dvěma účelům.

1.Prvním je zajistit, že fungování modelu PEF odpovídá cílům a kvalitativním požadavkům studie. V tomto smyslu může interpretace životního cyklu inspirovat opakovaná zlepšení modelu PEF, dokud nebudou všechny cíle a požadavky splněny.

2.Druhým účelem je vyvodit z analýzy podrobné závěry a doporučení, například na podporu zlepšení v oblasti životního prostředí.

Aby se splnily tyto cíle, musí fáze interpretace zahrnovat čtyři klíčové kroky uvedené v tomto oddíle.

6.2Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu

Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu posuzuje rozsah, jakým metodická rozhodnutí, jako jsou hranice systému, zdroje údajů a volby alokací, ovlivňují výsledky analýzy.

K nástrojům, které by se měly použít k posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu, patří:

a)kontroly úplnosti: posuzují se údaje z LCI, aby se zajistilo, že je úplný z hlediska definovaných cílů, rozsahu, hranic systému a kritérií kvality. Patří sem úplnost míry pokrytí procesu (tj. byly zahrnuty všechny procesy v každém stadiu zvažovaného dodavatelského řetězce) a míry pokrytí vstupů/výstupů (tj. byly zahrnuty všechny materiálové nebo energetické vstupy a emise související s každým procesem);

b)kontroly citlivosti: posuzuje se míra, do jaké jsou výsledky určovány specifickými metodickými rozhodnutími, a dopad provádění alternativních rozhodnutí, pokud jsou identifikovatelná. Je užitečné strukturovat kontroly citlivosti pro každou fázi studie ke stanovení environmentální stopy produktu, tedy definici cíle a rozsahu, LCI a posuzování dopadu environmentální stopy;

c)kontroly konzistentnosti: posuzuje se míra, do jaké byly předpoklady, metody a aspekty kvality údajů uplatněny konzistentně v celé studii ke stanovení environmentální stopy produktu.

Všechny problémy zjištěné během tohoto hodnocení lze využít jako inspiraci pro opakovaná zlepšování studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

6.3Identifikace kritických míst: nejrelevantnější kategorie dopadu, fáze životního cyklu, procesy a elementární toky

Jakmile uživatel metody stanovení PEF zajistí, že je model PEF podrobný a vyhovuje všem aspektům definovaným ve fázi definice cíle a rozsahu, je dalším krokem identifikace hlavních prvků přispívajících k výsledkům stanovení environmentální stopy produktu. Tento krok lze rovněž označit jako analýzu „kritických míst“. Uživatel metody stanovení PEF musí identifikovat a ve zprávě o stanovení PEF uvést (společně s %) ty nejrelevantnější:

1.kategorie dopadu;

2.fáze životního cyklu;

3.procesy;

4.elementární toky.

Existuje důležitý operační rozdíl mezi nejrelevantnějšími kategoriemi dopadu a fázemi životního cyklu na straně jedné a nejrelevantnějšími procesy a elementárními toky na straně druhé. Nejrelevantnější kategorie dopadu a fáze životního cyklu mohou mít význam zejména v kontextu sdělování výsledků ze studie ke stanovení PEF. Mohou sloužit ke zdůraznění environmentálních oblastí, na které by organizace měla zaměřit pozornost.

Identifikace nejrelevantnějších procesů a elementárních toků je důležitější pro inženýry a projektanty, aby mohli stanovit opatření na zlepšení celkové stopy, například obejitím nebo změnou procesu, další optimalizací procesu nebo použitím technologie pro boj proti znečištění. To je zvlášť důležité pro interní studie, aby se mohly podrobněji zaměřit na to, jak zlepšit environmentální profil produktu. Postup, který se použije při identifikaci nejrelevantnějších kategorií dopadu, fází životního cyklu, procesů a elementárních toků, je popsán v následujících oddílech.

6.3.1Postup pro identifikaci nejrelevantnějších kategorií dopadu

Identifikace nejrelevantnějších kategorií dopadu musí být založena na normalizovaných a vážených výsledcích. Nejrelevantnější kategorie dopadu musí být identifikovány jako všechny kategorie dopadu, které společně přispívají k alespoň 80 % jednotného celkového skóre. Musí se začínat od těch největších příspěvků až po ty nejmenší příspěvky.

Jako nejrelevantnější musí být identifikovány alespoň tři relevantní kategorie dopadu. Uživatel metody stanovení PEF může na seznam nejrelevantnějších kategorií dopadu přidat další kategorie dopadu, ale žádné nesmí být smazány.

6.3.2Postup pro identifikaci nejrelevantnějších fází životního cyklu

Nejrelevantnější fáze životního cyklu jsou ty fáze, které k jakékoli identifikované nejrelevantnější kategorii dopadu společně přispívají víc než 80 %. Musí se začínat od těch největších příspěvků až po ty nejmenší příspěvky. Uživatel metody stanovení PEF může na seznam nejrelevantnějších fází životního cyklu přidat další fáze životního cyklu, ale žádné nesmí být smazány. Musí být zohledněny minimálně fáze životního cyklu popsané v oddíle 4.2.

Pokud fáze používání představuje víc než 50 % celkového dopadu nejrelevantnější kategorie dopadu, postup musí být opakován s vyloučením fáze používání. V tomto případě musí být seznam nejrelevantnějších fází životního cyklu seznam těch fází, které byly zvoleny prostřednictvím druhého postupu, plus fáze používání.

6.3.3Postup pro identifikaci nejrelevantnějších procesů

Každá z nejrelevantnějších kategorií dopadu musí být dále prošetřena prostřednictvím identifikace nejrelevantnějších procesů použitých pro modelování daného produktu. Nejrelevantnější procesy jsou ty procesy, které k jakékoli identifikované nejrelevantnější kategorii dopadu společně přispívají víc než 80 %. Identické procesy 81 , k nimž dochází v různých fázích životního cyklu (např. přeprava, využívání elektřiny), musí být zohledněny samostatně. Identické procesy, k nimž dochází v rámci stejné fáze životního cyklu, musí být zohledněny společně. Seznam nejrelevantnějších procesů se uvede ve zprávě o stanovení PEF spolu s příslušnou fází životního cyklu (nebo případně vícero fázemi životního cyklu) a spolu s %. Identifikace nejrelevantnějších procesů musí být provedena v souladu s tabulkou 26.

Tabulka 26 Kritéria pro volbu úrovně fáze životního cyklu, na které mají být identifikovány nejrelevantnější procesy

—Příspěvek fáze používání k celkovému dopadu nejrelevantnějších kategorií dopadu

—Nejrelevantnější procesy identifikované na úrovni

—≥ 50 %

—celého životního cyklu s vyloučením fáze používání, a

—fáze používání

—< 50 %

—celý životní cyklus

Tato analýza musí být oznámena samostatně pro každou nejrelevantnější kategorii dopadu. Uživatel metody stanovení PEF může na seznam nejrelevantnějších kategorií dopadu přidat další kategorie dopadu, ale žádné nesmí být smazány.

6.3.4Postup pro identifikaci nejrelevantnějších elementárních toků

Nejrelevantnější elementární toky jsou definovány jako elementární toky, které společně přispívají alespoň 80 % k celkovému dopadu nejrelevantnější specifické kategorie dopadu pro každý nejrelevantnější proces, a to počínaje těmi, které přispívají nejvíce, po ty, které přispívají nejméně. Tato analýza se musí hlásit samostatně pro každou nejrelevantnější kategorii dopadu.

Elementární toky náležející do systému na pozadí nejrelevantnějšího procesu mohou dopadu dominovat. Proto, jsou-li k dispozici rozčleněné soubory údajů, měl by uživatel metody stanovení PEF identifikovat rovněž nejrelevantnější přímé elementární toky pro každý nejrelevantnější proces.

Nejrelevantnější přímé elementární toky jsou definovány jako přímé elementární toky, které společně přispívají alespoň 80 % k celkovému dopadu přímých elementárních toků procesu, a to pro každou nejrelevantnější kategorii dopadu. Analýza musí být omezena na přímé emise souborů údajů rozčleněných na úrovni 1 82 . To znamená, že kumulativní příspěvek 80 % musí být vypočítán z dopadu způsobeného pouze přímými emisemi, a nikoli z celkového dopadu procesu.

Uživatel metody stanovení PEF může na seznam nejrelevantnějších elementárních toků přidat další elementární toky, ale žádné nesmí být smazány. Seznam nejrelevantnějších elementárních toků (nebo případně přímých elementárních toků) na nejrelevantnější proces musí být uveden ve zprávě o stanovení PEF.

6.3.5Jak řešit záporná čísla

Při identifikaci procentuálního příspěvku k dopadu jakéhokoli procesu nebo elementárního toku je důležité, aby byly použity absolutní hodnoty. Díky tomu je možné identifikovat relevanci jakýchkoli kreditů (např. z recyklování). V případě procesů nebo toků se záporným skóre dopadu musí být použit následující postup:

a)zohledněte absolutní hodnotu (tj. dopady procesů nebo toků, které mají znaménko plus, konkrétně kladné skóre);

b)skóre celkového dopadu musí být přepočítáno včetně konvertovaných záporných skóre;

c)skóre celkového dopadu je stanoveno na 100 %;

d)procentuální dopad příspěvku pro jakýkoli proces nebo elementární tok je posouzeno podle tohoto nového celkového.

Tento postup se nepoužije pro identifikaci nejrelevantnějších fází životního cyklu.

6.3.6Shrnutí požadavků

Tabulka 27 shrnuje požadavky na definování nejrelevantnějších příspěvků.

Tabulka 27 Shrnutí požadavků na definovaní nejrelevantnějších příspěvků

Položka	Na jaké úrovni musí být identifikována relevance?	Prahová hodnota
Nejrelevantnější kategorie dopadu	Jednotné celkové skóre	Kategorie dopadu, které společně přispívají k alespoň 80 % jednotného celkového skóre.
Nejrelevantnější fáze životního cyklu	Pro každou nejrelevantnější kategorii dopadu	Všechny fáze životního cyklu, které k dané kategorii dopadu společně přispívají víc než 80 %. Pokud fáze používání představuje víc než 50 % celkového dopadu nejrelevantnější kategorie dopadu, postup musí být opakován s vyloučením fáze používání.
Nejrelevantnější procesy	Pro každou nejrelevantnější kategorii dopadu	Všechny procesy, které k dané kategorii dopadu společně přispívají (v rámci celého životního cyklu) víc než 80 %, přičemž jsou zohledněny absolutní hodnoty.
Nejrelevantnější elementární toky	Pro každý nejrelevantnější proces vzhledem k nejrelevantnějším kategoriím dopadu	Všechny elementární toky, které společně přispívají k alespoň 80 % celkového dopadu nejrelevantnější kategorie dopadu pro každý nejrelevantnější proces. Pokud jsou k dispozici rozčleněné údaje: pro každý nejrelevantnější proces všechny přímé elementární toky, které k dané kategorii dopadu společně přispívají alespoň 80 % (způsobeno pouze přímými elementárními toky).

6.3.7Příklad

Níže jsou uvedeny fiktivní příklady, které nejsou založeny na výsledcích žádné konkrétní studie ke stanovení PEF.

Nejrelevantnější kategorie dopadu

Tabulka 28 Příspěvek různých kategorií dopadu na základě normalizovaných a vážených výsledků – příklad

Kategorie dopadu	Příspěvek k celkovému dopadu (%)
Změna klimatu	21,5
Poškozování ozonové vrstvy	3,0
Toxicita pro člověka, karcinogenní	6,0
Toxicita pro člověka, nekarcinogenní	0,1
Částice	14,9
Ionizující záření, lidské zdraví	0,5
Fotochemická tvorba ozonu, lidské zdraví	2,4
Acidifikace	1,5
Eutrofizace, pevninská	1,0
Eutrofizace, sladkovodní	1,0
Eutrofizace, mořská	0,1
Ekotoxicita, sladkovodní	0,1
Využívání půdy	14,3
Používání vody	18,6
Využívání zdrojů, nerosty a kovy	6,7
Využívání zdrojů, fosilní	8,3
Nejrelevantnější kategorie dopadu celkem (%)	84,3

Na základě normalizovaných a vážených výsledků jsou nejrelevantnější kategorie dopadu: změna klimatu, částice, používání vody, využívání půdy a využívání zdrojů (nerosty a kovy a fosilní), jejichž souhrnný příspěvek činí 84,3 % celkového dopadu.

Nejrelevantnější fáze životního cyklu

Tabulka 29 Příspěvek různých fází životního cyklu ke kategorii dopadu změna klimatu (na základě charakterizovaných výsledků inventarizace) – příklad

Fáze životního cyklu	Příspěvek (%)
Pořízení a předběžné zpracování surovin	46,3
Výroba hlavního produktu	21,2
Distribuce a skladování produktů	16,5
Fáze používání	5,9
Konec životnosti	10,1
Nejrelevantnější fáze životního cyklu celkem (%)	88,0

Tři fáze životního cyklu označené červeně jsou fáze identifikované jako „nejrelevantnější“ pro změnu klimatu, jelikož přispívají k víc než 80 %. Umístění v žebříčku musí začít od nejvyššího příspěvku.

Tento postup musí být opakován pro všechny zvolené nejrelevantnější kategorie dopadu environmentální stopy.

Nejrelevantnější procesy

Tabulka 30 Příspěvek různých procesů ke kategorii dopadu „změna klimatu“ (na základě charakterizovaných výsledků inventarizace) – příklad

Fáze životního cyklu	Jednotkový proces	Příspěvek (%)
Pořízení a předběžné zpracování surovin	Metoda A	4,9
	Metoda B	41,4
Výroba hlavního produktu	Metoda C	18,4
	Metoda D	2,8
Distribuce a skladování produktů	Metoda E	16,5
Fáze používání	Proces F	5,9
Konec životnosti	Proces G	10,1
Nejrelevantnější procesy celkem (%)		86,4

V souladu s navrhovaným postupem musí být jako „nejrelevantnější“ zvoleny procesy B, C, E a G.

Tento postup musí být opakován pro všechny zvolené nejrelevantnější kategorie dopadu.

Jak řešit záporná čísla a identické procesy v různých fázích životního cyklu

Tabulka 31 Příklad, jak řešit záporná čísla a identické procesy v různých fázích životního cyklu

6.4Závěry a doporučení

Závěrečná část fáze interpretace environmentální stopy zahrnuje:

a) vypracování závěrů na základě analytických výsledků;

b) zodpovězení otázek nastolených na začátku studie ke stanovení PEF a

c) předložení doporučení odpovídajících zamýšlenému publiku a kontextu při současném výslovném zohlednění veškerých omezení souvisejících s podrobností a použitelností výsledků.

Stanovení environmentální stopy produktu je doplňkové k jiným posouzením a nástrojům, jako jsou místní posouzení environmentálních dopadů nebo posouzení chemických rizik.

Měla by se identifikovat potenciální zlepšení, jako například používání čistší technologie nebo čistších výrobních metod, změny v produktovém designu, systémy používající environmentálního řízení (např. systém pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) nebo EN ISO 14001:2015) nebo jiné systémové přístupy.

Závěry, doporučení a omezení se musí popsat podle definovaných cílů a rozsahu studie ke stanovení PEF. Závěry by měly obsahovat souhrn identifikovaných „kritických míst“ dodavatelského řetězce a potenciální zlepšení v souvislosti se zásahy v oblasti řízení.

7.Zpráva o stanovení environmentální stopy produktu

7.1Úvod

Zpráva o stanovení PEF doplňuje studii ke stanovení PEF a poskytuje relevantní, komplexní, konzistentní, přesný a transparentní souhrn studie. Reprodukuje nejlepší možné informace takovým způsobem, aby se maximalizovala jejich užitečnost pro zamýšlené současné a budoucí uživatele, a přitom čestně a transparentně uvádí omezení. Účinné podávání zprávy o stanovení PEF vyžaduje, aby byla splněna některá procedurální (kvalita zprávy) i věcná (obsah zprávy) kritéria. Šablona zprávy o stanovení PEF je k dispozici v části E přílohy II. Tato šablona zahrnuje minimální informace, které musí být uvedeny ve zprávě o stanovení PEF.

Zpráva o stanovení PEF je tvořena minimálně následujícím: souhrnem, hlavní zprávou, agregovaným souborem údajů vyhovujícím požadavkům na stanovení environmentální stopy a přílohou. Důvěrné a chráněné informace lze dokumentovat ve čtvrtém prvku – doplňkové důvěrné zprávě. Zprávy o přezkumech jsou přiloženy.

7.1.1Souhrn

Musí být možné, aby souhrn existoval samostatně bez narušení výsledků a závěrů/doporučení (jsou-li obsaženy). Souhrn musí splňovat stejná kritéria pro transparentnost, konzistentnost atd. jako podrobná zpráva. Souhrn by měl být v maximální možné míře napsán tak, aby cílil na netechnické publikum.

7.1.2Agregované soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy

Pro každý produkt spadající do působnosti studie ke stanovení PEF musí uživatel zpřístupnit agregovaný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy.

Pokud uživatel metody stanovení PEF nebo pravidel PEFCR tento soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy zveřejní, pak musí být zveřejněna rovněž zpráva o stanovení PEF, na jejímž základě byl soubor údajů vytvořen.

7.1.3Hlavní zpráva

Hlavní zpráva 83 musí obsahovat minimálně následující součásti:

1.všeobecné informace;

2.cíl studie;

3.rozsah studie;

4.inventarizační analýza životního cyklu;

5.výsledky posuzování dopadu životního cyklu;

6.interpretace výsledků ze stanovení PEF.

7.1.4Validační prohlášení

Viz oddíl 8.5.3

7.1.5Přílohy

Přílohy slouží ke zdokumentování příslušných prvků hlavní zprávy, které mají techničtější povahu (např. podrobné výpočty k posuzování kvality údajů, alternativní přístup k modelu dusíku na poli, pokud do rozsahu studie ke stanovení PEF spadá zemědělské modelování, výsledky analýzy citlivosti, posouzení podrobnosti modelu PEF, odkazy na bibliografii).

7.1.6Důvěrná zpráva

Důvěrná zpráva je volitelná. Pokud je použita, musí zahrnovat veškeré údaje (včetně primárních údajů) a informace, které jsou důvěrné nebo chráněné a nemohou se zveřejnit externě. Důvěrná zpráva musí být k dispozici pro postup ověřování a validace studie ke stanovení PEF (viz oddíl 8.4.3).

8.Ověřování a validace studií ke stanovení PEF, zpráv o stanovení a komunikačních prostředků

Pokud politiky týkající se provádění metody stanovení PEF definují specifické požadavky, pokud jde o ověřování a validaci studií ke stanovení PEF, zpráv o stanovení a komunikačních prostředků týkajících se PEF, pak mají tyto požadavky aplikační přednost.

8.1Definice rozsahu ověřování

Ověřování a validace studie ke stanovení PEF jsou povinné, kdykoli je studie nebo část informací v ní uvedených použita pro jakýkoli druh externí komunikace (tj. komunikace s jakoukoli zúčastněnou zainteresovanou stranou kromě objednatele nebo uživatele metody stanovení PEF studie).

Ověřováním se rozumí postup posuzování shody provedený ověřovatelem (ověřovateli) environmentální stopy za účelem kontroly toho, zda byla studie ke stanovení PEF provedena v souladu s přílohou I.

Validací se rozumí potvrzení ověřovatelem (ověřovateli) environmentální stopy, kteří provedli ověření, že informace a údaje obsažené ve studii ke stanovení PEF, zprávě o stanovení PEF a komunikačních prostředcích jsou spolehlivé, důvěryhodné a správné.

Ověřování a validace musí pokrývat následující tři oblasti:

1.studii ke stanovení PEF (mimo jiné včetně shromážděných, vypočítaných a odhadnutých údajů a základního modelu);

2.zprávu o stanovení PEF;

3.případně technický obsah komunikačních prostředků.

Ověřování studie ke stanovení PEF musí zajistit, že studie je provedena v souladu s přílohou I nebo příslušnými pravidly PEFCR.

Validace informací ve studii ke stanovení PEF musí zajistit, že:

a)údaje a informace použité pro studii ke stanovení PEF jsou konzistentní, spolehlivé a vysledovatelné;

b)provedené výpočty nezahrnují významné 84 chyby.

Ověřování a validace zprávy o stanovení PEF musí zajistit, že:

a)zpráva o stanovení PEF je úplná, konzistentní a v souladu se šablonou zprávy o stanovení PEF uvedenou v části E přílohy II;

b)zahrnuté informace a údaje jsou konzistentní, spolehlivé a vysledovatelné;

c)povinné informace a oddíly jsou zahrnuty a řádně vyplněny;

d)jsou ve zprávě zahrnuty všechny technické informace, které by mohly být použity pro komunikační účely, a to nezávisle na komunikačním prostředku, který bude použit.

Poznámka: důvěrné informace musí být validovány, ačkoli mohou být vyloučeny ze zprávy o stanovení PEF.

Validace technického obsahu komunikačního prostředku musí zajistit, že:

a)zahrnuté technické informace a údaje jsou spolehlivé a konzistentní s informacemi zahrnutými ve studii ke stanovení PEF a zprávě o stanovení PEF;

b)informace jsou v souladu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách 85 ;

c)komunikační prostředky jsou v souladu se zásadami transparentnosti, dostupnosti a přístupnosti, spolehlivosti, úplnosti, srovnatelnosti a srozumitelnosti, jak jsou popsány ve sdělení Komise Budování jednotného trhu s ekologickými produkty 86 .

8.2Postup ověřování

Postup ověřování pokrývá nasledující kroky.

1.Objednatel musí vybrat ověřovatele nebo ověřovací tým, a to v souladu s pravidly nastíněnými v oddíle 9.3.1.

2.K ověřování musí dojít v souladu s postupem ověřování popsaným v oddíle 9.4.

3.Ověřovatel (ověřovatelé) musí objednateli sdělit veškeré nesprávnosti, nesrovnalosti a místa potřebující objasnění (oddíl 9.3.2) a vypracovat návrh validačního prohlášení (oddíl 8.5.2).

4.Objednatel musí odpovědět na komentáře ověřovatele a (případně) provést nezbytné opravy a změny, aby byl zajištěn konečný soulad studie ke stanovení PEF, zprávy o stanovení PEF a technického obsahu komunikačních prostředků pro stanovení PEF. Pokud objednatel dle názoru ověřovatele neodpoví řádně v přiměřené lhůtě, musí ověřovatel vydat modifikované validační prohlášení.

5.Je poskytnuto konečné validační prohlášení, v němž jsou (případně) zohledněny opravy a změny provedené objednatelem.

6.Dohled, že zpráva o stanovení PEF je k dispozici během platnosti validačního prohlášení (jak je definováno v oddíle 8.5.3).

Pokud si ověřovatel všimne záležitosti, na základě které se domnívá, že došlo k podvodu nebo nesouladu s právními předpisy nebo nařízeními, musí to bezprostředně oznámit objednateli studie.

8.3Ověřovatel (ověřovatelé)

Tímto oddílem nejsou dotčena zvláštní ustanovení právních předpisů EU.

Ověřování/validace může být provedeno jedním ověřovatelem nebo ověřovacím týmem. Nezávislý ověřovatel (ověřovatelé) musí být ve vztahu k organizaci, která prováděla studii ke stanovení PEF, externí.

Ve všech případech musí být zaručena nezávislost ověřovatelů, tj. musí splňovat úmysly obsažené v požadavcích normy EN ISO/IEC 17020:2012, pokud jde o ověřovatele z řad třetích stran, nesmí mít střet zájmů, pokud jde o dotčené produkty.

Musí být splněny minimální požadavky na ověřovatele a bodování ověřovatelů stanovené níže. Pokud jsou ověřování/validace prováděny jedním ověřovatelem, musí splňovat všechny minimální požadavky a minimální bodování (viz oddíl 9.3.1); pokud jsou ověřování/validace prováděny týmem, tým jako celek musí splňovat všechny minimální požadavky a minimální bodování. Dokumenty dokládající kvalifikaci ověřovatele (ověřovatelů) musí být poskytnuty jako přílohy ověřovací zprávy, nebo musí být dány k dispozici elektronicky.

V případě, že je zřízen ověřovací tým, musí být jeden člen týmu ustanoven jako hlavní ověřovatel.

8.3.1Minimální požadavky na ověřovatele

Tímto oddílem nejsou dotčena zvláštní ustanovení právních předpisů EU.

Posouzení kompetentnosti ověřovatele nebo ověřovacího týmu je založeno na bodovém systému, který zohledňuje: i) zkušenosti z ověřovaní a validace; ii) metodiku a praxi v oblasti stanovení environmentální stopy / LCA a iii) znalosti relevantních technologií, procesů nebo jiných činností zahrnutých do produktů/organizací spadajících do rozsahu studie.

Tabulka 32 uvádí bodový systém pro každou relevantní kompetenci a zkušenost.

Pokud není uvedeno jinak v kontextu zamýšleného použití, představuje minimální požadavek vlastní vyjádření ověřovatele na základě bodového systému. Ověřovatel (ověřovatelé) musí předložit vlastní vyjádření týkající se jejich kvalifikace (např. univerzitní diplom, pracovní zkušenosti, certifikáty), uvádějící, kolik bodů získali pro každé kritérium a kolik bodů získali celkem. Toto vlastní prohlášení musí tvořit součást ověřovací zprávy o stanovení PEF.

Ověření studie ke stanovení PEF se musí provádět podle požadavků zamýšleného použití. Není-li uvedeno jinak, minimální nezbytné skóre pro kvalifikaci ověřovatele nebo ověřovacího týmu je šest bodů, včetně nejméně jednoho bodu pro každé ze tří povinných kritérií (tj. praxe v ověřování a validaci, metodika a praxe PEF/LCA a znalosti technologií nebo jiných činností relevantních pro studii ke stanovení PEF).

Tabulka 32 Bodový systém pro každou relevantní kompetenci a téma zkušeností pro posouzení kompetentnosti ověřovatele (ověřovatelů)

			Skóre (body)
	Téma	Kritéria	0	1	2	3	4
Povinná kritéria	Zkušenosti z ověřování a validace	Počet let praxe (1)	< 2	2 ≤ x < 4	4 ≤ x < 8	8 ≤ x < 14	≥ 14
		Počet ověřování (2)	≤5	5 < x ≤ 10	11 ≤ x ≤ 20	21 ≤ x ≤ 30	> 30
	Metodika a praxe v oblasti LCA	Počet let praxe (3)	< 2	2 ≤ x < 4	4 ≤ x < 8	8 ≤ x < 14	≥ 14
		Počet přezkumů nebo studií LCA (4)	≤ 5	5 < x ≤ 10	11 ≤ x ≤ 20	21 ≤ x ≤ 30	> 30
	Znalost specifického odvětví	Počet let praxe (5)	< 1	1 ≤ x < 3	3 ≤ x < 6	6 ≤ x < 10	≥ 10
Dodatečná kritéria	Zkušenosti s přezkumem, ověřováním/validací	Volitelné skóre související s ověřováním/validací	— 2 body: akreditace ověřovatele třetí strany pro EMAS — 1 bod: akreditace ověřovatele třetí strany u nejméně jednoho systému EPD, EN ISO 14001:2015 nebo jiného EMS

(1) Počet let praxe v oblasti environmentálního ověřování a/nebo přezkumu studií LCA/PEF/EPD.

(2) Počet ověření provedených pro EMAS, EN ISO 14001:2015, mezinárodní systém EPD nebo jiný EMS.

(3) Počet let praxe v oblasti modelování LCA. Práce provedená v rámci magisterského a bakalářského studia musí být vyloučena. Práce provedená během odpovídajícího Ph.D/doktorandského studia se zohledňuje. Praxe v oblasti modelování LCA zahrnuje mimo jiné:

·modelování LCA v rámci komerčního a nekomerčního softwaru,

·vývoj souboru údajů a databází.

(4) Studie, které jsou v souladu s jednou z následujících norem/metod: PEF, OEF, ISO 14040-44, EN ISO 14067:2018, EN ISO 14025:2010.

(5) Roky zkušeností v odvětví souvisejícím s posuzovanými produkty. Tato zkušenost v odvětví může být získána prostřednictvím studií LCA nebo prostřednictvím jiných druhů činností. Studie LCA musí být provedeny jménem výrobního/provozního odvětví a s přístupem k primárním údajům tohoto odvětví. Kvalifikace znalostí o technologiích nebo jiných činnostech se přiřazuje podle klasifikace kódů NACE (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2). Může být použita rovněž ekvivalentní klasifikace jiných mezinárodních organizací. Zkušenosti získané s technologiemi nebo procesy v celém odvětví jsou považovány za platné pro jakákoli jeho pododvětví.

8.3.2Úloha hlavního ověřovatele v ověřovacím týmu

Hlavní ověřovatel je člen týmu s dodatečnými úkoly. Hlavní ověřovatel musí:

·rozdělit mezi členy týmu úkoly, které musí být splněny, a to na základě specifických kompetencí (dovedností/schopností) členů týmu, aby byly splněny všechny úkoly, které mají být provedeny, a aby byly co nejlépe využity specifické kompetence členů týmu,

·koordinovat celý proces ověřování/validace a zajistit, že všichni členové týmu se shodují na výkladu úkolů, které mají splnit,

·shromáždit všechny komentáře a zajistit, že jsou objednateli studie ke stanovení PEF sděleny jasným a srozumitelným způsobem,

·vyřešit veškerá odporující si prohlášení od různých členů týmu,

·zajistit, že jsou vytvořeny ověřovací zpráva a validační prohlášení a že jsou zpráva i prohlášení podepsány každým z členů ověřovacího týmu.

8.4Požadavky na ověřování a validaci

Ověřovatel (ověřovatelé) musí předložit všechny výstupy související s ověřením studie ke stanovení PEF a validací studie ke stanovení PEF, zprávy o stanovení PEF a komunikačních prostředků pro stanovení PEF a dát objednateli studie ke stanovení PEF příležitost, aby práci v případě potřeby vylepšil. V závislosti na charakteru výstupů mohou být nezbytné dodatečné verze komentářů a odpovědí. Veškeré změny provedené v reakci na výstupy ověřování nebo validace musí být zdokumentovány a vysvětleny v ověřovací nebo validační zprávě. Tento souhrn může mít podobu tabulky v příslušných dokumentech. Souhrn musí zahrnovat komentář(e) od ověřovatele (ověřovatelů), odpověď objednatele a odůvodnění změn.

K ověřování může dojít poté, co byla dokončena studie ke stanovení PEF, nebo současně (souběžně) se studií, zatímco k validaci musí vždy dojít až po dokončení studie.

Ověřovaní/validace musí kombinovat přezkum dokumentů a model validace.

·Přezkum dokumentů zahrnuje zprávu o stanovení PEF, technický obsah souvisejících komunikačních prostředků dostupných v době validace a údaje použité ve výpočtech prostřednictvím požadovaných podkladových dokumentů. Ověřovatel (ověřovatelé) mohou přezkum dokumentu zorganizovat buď ve formě „od stolu“ nebo „na místě“, případně jako kombinaci obou způsobů. Validace údajů konkrétní společnosti musí být vždy zorganizována prostřednictvím návštěvy na místě (místech) výroby, na které/á údaje odkazují.

·Validace modelu se může odehrávat na výrobním místě objednatele studie, nebo může být zorganizována na dálku. Ověřovatel (ověřovatelé) musí mít přístup k modelu, aby mohli ověřit jeho strukturu, použité údaje a jeho konzistentnost se zprávou o stanovení PEF a studií ke stanovení PEF. Objednatel studie ke stanovení PED a ověřovatel (ověřovatelé) se musí shodnout na tom, jak bude mít ověřovatel (ověřovatelé) k modelu přístup.

·Validace zprávy o stanovení PEF musí být provedena prostřednictvím kontroly dostatečného množství informací, aby byly poskytnuty přiměřené záruky, že obsah je v souladu s modelováním a výsledky studie ke stanovení PEF.

Ověřovatel (ověřovatelé) musí zajistit, že validace údajů zahrnuje:

a)pokrytí, přesnost, úplnost, reprezentativnost, konzistentnost, reprodukovatelnost, zdroje a nejistoty;

b)věrohodnost, kvalitu a přesnost údajů založených na LCA;

c)kvalitu a přesnost dodatečných environmentálních a technických informací;

d)kvalitu a přesnost dodatečných informací.

Ověřování a validace studie ke stanovení PEF musí být provedeny prostřednictvím následujících minimálních požadavků uvedených v oddíle 8.4.1.

8.4.1Minimální požadavky na ověřování a validaci studie ke stanovení PEF

Ověřovatel (ověřovatelé) musí validovat přesnost a spolehlivost kvantitativních informací použitých při výpočtech ve studii. Jelikož se může jednat o činnost vysoce náročnou na zdroje, musí být splněny následující požadavky.

·Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, zda byla použita správná verze všech metod posuzování dopadu. Pro každou z nejrelevantnějších kategorií dopadu environmentální stopy musí být ověřeno alespoň 50 % charakterizačních faktorů, přičemž v případě normalizačních a váhových faktorů všech kategorií dopadu musí být ověřeny všechny. Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat zejména to, že charakterizační faktory odpovídají faktorům zahrnutým v metodě posuzování dopadu environmentální stopy, s níž studie prohlašuje soulad 87 . Toto může být provedeno rovněž nepřímo, například:

1)Ze softwaru určeného pro LCA a použitého pro provedení studie ke stanovení PEF lze exportovat soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy a poté je prohnat Look@LCI 88 , aby se získaly výsledky LCIA. Pokud se výsledky Look@LCI nacházejí v rozmezí odchylky 1 % od výsledků v softwaru určeného pro LCA, ověřovatel (ověřovatelé) mohou předpokládat, že implementace charakterizačních faktorů v softwaru použitém pro provedení studie ke stanovení PEF byla správná.

2)Porovnejte výsledky LCIA nejrelevantnějších procesů vypočítané pomocí softwaru použitého pro provedení studie ke stanovení PEF s výsledky, které jsou k dispozici v metadatech původního souboru údajů. Pokud se porovnané výsledky nacházejí v rozmezí odchylky 1 %, ověřovatel (ověřovatelé) mohou předpokládat, že implementace charakterizačních faktorů do softwaru použitého pro provedení studie ke stanovení PEF byla správná.

·Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, že použitá mezní hodnota (pokud byla použita) splňuje požadavky uvedené v oddíle 4.6.4.

·Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, že všechny použité soubory údajů splňují požadavky na údaje (oddíl 4.6.3 a 4.6.5).

·Pro alespoň 80 % (v číslech) nejrelevantnějších procesů (jak jsou definovány v oddíle 6.3.3) musí ověřovatel (ověřovatelé) validovat všechny související aktivitní údaje a soubory údajů použité pro modelování těchto procesů. Je-li to relevantní, musí být stejným způsobem validovány i parametry vzorce pro výpočet oběhové stopy a soubory údajů použité k jejich modelování. Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, že nejrelevantnější procesy jsou identifikovány tak, jak je stanoveno v oddíle 6.3.3.

·Pro alespoň 30 % (v číslech) všech dalších procesů (odpovídající 20 % procesů, jak jsou definovány v oddíle 6.3.3) musí ověřovatel (ověřovatelé) validovat všechny související aktivitní údaje a soubory údajů použité pro modelování těchto procesů. Je-li to relevantní, musí být stejným způsobem validovány i parametry vzorce pro výpočet oběhové stopy a soubory údajů použité k jejich modelování.

·Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, že soubory údajů jsou správně implementovány do softwaru (tj. že výsledky LCIA souboru údajů v softwaru jsou v rozmezí odchylky 1 % od výsledků v metadatech). Musí být zkontrolováno alespoň 50 % (v číslech) souborů údajů použitých k modelování nejrelevantnějších procesů a 10 % souborů údajů použitých k modelování dalších procesů.

Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, zda je agregovaný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy, který reprezentuje daný produkt, k dispozici Evropské komisi 89 . Objednatel studie ke stanovení PEF se může rozhodnout, že soubor údajů zveřejní.

Dodatečné environmentální a technické informace splňují požadavky uvedené v oddíle 3.2.4.1.

8.4.2Techniky ověřování a validace

Ověřovatel (ověřovatelé) musí posoudit a potvrdit, zda jsou použité metodiky výpočtů přijatelně přesné, spolehlivé a vyhovující a zda jsou provedeny v souladu s metodou stanovení PEF. Ověřovatel (ověřovatelé) musí potvrdit správné použití konverze měrných jednotek.

Ověřovatel (ověřovatelé) musí zkontrolovat, zda jsou použité postupy výběru vzorku v souladu s postupem výběru vzorku definovaným v metodě stanovení PEF, jak je uvedeno v oddíle 4.4.6. Oznámené údaje musí být zkontrolovány porovnáním se zdrojovou dokumentací, aby se zkontrolovala jejich konzistentnost.

Ověřovatel (ověřovatelé) musí zhodnotit, zda jsou metody pro provádění odhadů vyhovující a zda byly použity konzistentně.

Ověřovatel (ověřovatelé) může posoudit alternativy pro provedené odhady nebo volby, s cílem určit, zda byla vybrána konzervativní volba.

Ověřovatel (ověřovatelé) mohou identifikovat nejistoty, které jsou větší, než se očekává, a posoudit účinek identifikované nejistoty na konečné výsledky ze stanovení PEF.

8.4.3Důvěrnost údajů

Údaje pro validaci musí být předloženy systematickým a komplexním způsobem. Veškerá projektová dokumentace podporující validaci studie ke stanovení PEF musí být poskytnuta ověřovateli (ověřovatelům), a to včetně modelu environmentální stopy, důvěrných informací, údajů a zprávy o stanovení PEF. Ověřovatel (ověřovatelé) musí se všemi informacemi a údaji procházejícími ověřováním/validací nakládat jako s důvěrnými a musí je používat pouze během procesu ověřování/validace.

Objednatel studie ke stanovení PEF může důvěrné údaje a informace ze zprávy o stanovení PEF vyloučit, pokud:

·jsou vyloučeny pouze vstupní informace, ale všechny výstupní informace jsou zahrnuty,

·objednatel poskytne ověřovateli (ověřovatelům) dostatek informací o charakteru vyloučených údajů a informací, jakož i o důvodech jejich vyloučení,

·ověřovatel (ověřovatelé) přistoupí na zachování mlčenlivosti a do ověřovací a validační zprávy zahrnou důvody, proč tak učinili, ověřovatel (ověřovatelé) nepřistoupí na zachování mlčenlivosti a objednatel nepřijme nápravné opatření, ověřovatel (ověřovatelé) musí do ověřovací a validační zprávy zahrnout informaci, že zachování mlčenlivosti není zdůvodněno,

·objednatel uchovává soubor informací, na které se vztahuje zachování mlčenlivosti, pro možné budoucí opětovné posouzení rozhodnutí o zachování mlčenlivosti.

Obchodní údaje mohou být důvěrné povahy kvůli aspektům hospodářské soutěže, právům duševního vlastnictví nebo podobným právním omezením. Obchodní údaje, které jsou identifikovány jako důvěrné a předloženy během procesu validace, by proto měly být zachovány jako důvěrné. Ověřovatel (ověřovatelé) proto bez svolení organizace nesmí šířit žádné informace, které jim byly zveřejněny v průběhu procesu ověřování/validace, ani se je uchovávat pro použití. Objednatel studie ke stanovení PEF může požádat ověřovatele, aby podepsal dohodu o zachování mlčenlivosti (NDA).

8.5Výstupy procesu ověřování/validace

8.5.1Obsah ověřovací a validační zprávy

Ověřovací a validační zpráva 90 musí zahrnovat všechna zjištění procesu ověřování/validace, opatření přijatá objednatelem za účelem zodpovězení komentářů ověřovatele (ověřovatelů) a konečný závěr. Zpráva je povinná, ale může být důvěrná. Důvěrné informace musí být sdíleny pouze s Evropskou komisí nebo subjektem dohlížejícím na vytvoření pravidel PEFCR, a na jejich žádost s komisí pro přezkum.

Konečný závěr může být různého charakteru:

·„vyhovující“, pokud kontrola dokumentů nebo kontrola na místě prokáže, že jsou splněny požadavky tohoto oddílu,

·„nevyhovující“, pokud kontrola dokumentů nebo kontrola na místě prokáže, že požadavky tohoto oddílu nejsou splněny,

·„potřeba doplňkových informací“, pokud kontrola dokumentů nebo kontrola na místě ověřovateli (ověřovatelům) neumožňuje dospět k závěru vyhovující/nevyhovující. To se může stát, pokud informace nejsou transparentně nebo dostatečně zdokumentovány, nebo pokud nejsou k dispozici.

Ověřovací a validační zpráva musí jasně identifikovat, u které specifické zprávy o stanovení PEF probíhá ověřování. Za tímto účelem musí obsahovat následující informace:

·název studie ke stanovení PEF, u které probíhá ověřování/validace, spolu s přesnou verzí zprávy o stanovení PEF, k níž validační prohlášení náleží,

·objednatele studie ke stanovení PEF,

·uživatele metody stanovení PEF,

·ověřovatele, nebo v případě ověřovacího týmu členy týmu spolu s identifikací hlavního ověřovatele,

·informaci, že ověřovatel (ověřovatelé) nejsou ve střetu zájmů, pokud jde o dotčené produkty a objednatele, a zapojení do předchozí práce (případně konzultační činnosti provedené pro uživatele metody stanovení PEF během posledních tří let),

·popis cíle ověřování/validace,

·opatření přijatá objednatelem za účelem zodpovězení komentářů ověřovatele (ověřovatelů),

·prohlášení o výsledku (zjištěních) ověřování/validace obsahující konečný závěr ověřovacích a validačních zpráv,

·jakákoli omezení výstupů ověřování/validace,

·datum, kdy bylo validační prohlášení vydáno,

·verzi základní metody stanovení PEF a případně základních pravidel PEFCR,

·podpis ověřovatele (ověřovatelů).

8.5.2Obsah validačního prohlášení

Validační prohlášení je povinné a vždy musí být poskytnuto jako příloha ke zprávě o stanovení PEF.

Ověřovatel (ověřovatelé) musí do validačního prohlášení zahrnout alespoň následující prvky a aspekty:

·název studie ke stanovení PEF, u které probíhá ověřování/validace, spolu s přesnou verzí zprávy o stanovení PEF, k níž validační prohlášení náleží,

·objednatele studie ke stanovení PEF,

·uživatele metody stanovení PEF,

·ověřovatele, nebo v případě ověřovacího týmu členy týmu spolu s identifikací hlavního ověřovatele,

·popis cíle ověřování/validace,

·prohlášení o výsledku ověřování/validace obsahující konečný závěr ověřovacích a validačních zpráv,

·jakákoli omezení výstupů ověřování/validace,

·datum, kdy bylo validační prohlášení vydáno,

·verzi základní metody stanovení PEF a případně základních pravidel PEFCR,

·podpis ověřovatele (ověřovatelů).

8.5.3Validita ověřování a validační zpráva a validační prohlášení

Ověřovací a validační zpráva a validační prohlášení musí odkazovat pouze na jednu konkrétní zprávu o stanovení PEF. Ověřovací a validační zpráva a validační prohlášení musí jasně identifikovat konkrétní studii ke stanovení PEF, u které probíhá ověřování (např. zahrnutím názvu, objednatele studie ke stanovení PEF, uživatele metody stanovení PEF – viz oddíly 8.5.1 a 8.5.2), a to spolu s jasně definovanou verzí konečné zprávy o stanovení PEF, ke které se ověřovací a validační zpráva a validační prohlášení vztahují (např. zahrnutím data zprávy, čísla verze).

Ověřovací a validační zpráva a validační prohlášení musí být dokončeny na základě konečné zprávy o stanovení PEF po provedení všech nápravných opatření požadovaných ověřovatelem (ověřovateli). Musí být opatřeny vlastnoručním nebo elektronickým podpisem ověřovatele (ověřovatelů) v souladu s nařízením (EU) č. 910/2014 91 .

Maximální platnost ověřovací a validační zprávy a validačního prohlášení nesmí překročit dobu tří let počínaje datem jejich vydání.

Během doby platnosti ověření se musí objednatel studie ke stanovení PEF a ověřovatel (ověřovatelé) dohodnout na dohledu (následném postupu), aby bylo možné posoudit, zda je obsah stále v souladu se stávající situací (doporučovaná periodicita tohoto následného postupu je jednou za rok, přičemž se na ní dohodnou objednatel studie ke stanovení PEF a ověřovatel (ověřovatelé)).

Pravidelné kontroly musí být zaměřeny na parametry, které mohou dle ověřovatele (ověřovatelů) vést k významným změnám ve výsledcích studie ke stanovení PEF. To znamená, že výsledky musí být přepočítány se zohledněním změn identifikovaných parametrů. Výčet těchto parametrů zahrnuje:

·seznam materiálů / seznam součástí,

·skladbu energie použitou pro procesy v situaci 1 matice potřeb údajů,

·změnu obalu,

·změny dodavatelů (materiály / geografická poloha),

·změny logistiky,

·relevantní technologické změny v procesech v situaci 1 matice potřeb údajů.

V době periodické kontroly by měly být znovu zváženy rovněž důvody pro zachování mlčenlivosti o informacích. Dohledové ověření může být zorganizováno jako kontrola dokumentů a/nebo prostřednictvím inspekcí na místě.

Bez ohledu na platnost musí být studie ke stanovení PEF (a následně zpráva o stanovení PEF) během období dohledu aktualizována, pokud se výsledky jedné ze sdělených kategorií dopadu zhoršily o víc než 10,0 % ve srovnání s ověřovanými údaji nebo pokud se celkové agregované skóre zhoršilo o víc než 5,0 % ve srovnání s ověřovanými údaji.

Pokud tyto změny ovlivňují rovněž obsah komunikačních prostředků, musejí být odpovídajícím způsobem aktualizovány.

Odkazy

ADEME (2011): Obecné principy pro environmentální sdělení o produktech hromadné spotřeby BPX 30-323-0.

Beck, T., Bos, U., Wittstock, B., Baitz, M., Fischer, M., Sedlbauer, K. (2010). „LANCA Land Use Indicator Value Calculation in Life Cycle Assessment – Method Report“, Fraunhofer Institute for Building Physics.

Bos U., Horn R., Beck T., Lindner J.P., Fischer M. (2016). LANCA® - Characterisation Factors for Life Cycle Impact Assessment, Version 2.0, 978-3-8396-0953-8Fraunhofer Verlag, Stuttgart.

Boucher, O., P. Friedlingstein, B. Collins, a K. P. Shine, (2009). The indirect global warming potential and global temperature change potential due to methane oxidation. Environ. Res. Lett., 4, 044007.

BSI (2011). PAS 2050:2011 Specification for the assessment of the life cycle greenhouse gas emissions of goods and services. London, British Standards Institution.

BSI (2012). PAS 2050-1:2012. Assessment of life cycle greenhouse gas emissions from horticultural products – Supplementary requirements for the cradle to gate stages of GHG assessments of horticultural products undertaken in accordance with PAS 2050. London, British Standards Institution.

CE Delft (2010). Biofuels: GHG impact of indirect land use change. K dispozici na adrese http://www.birdlife.org/eu/pdfs/PPT_carbon_bomb_CE_delft.pdf

Rada Evropské unie (2008): Závěry Rady k akčnímu plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku. https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/envir/104503.pdf

Rada Evropské unie (2010): Závěry Rady k udržitelnému nakládání s materiály a udržitelné výrobě a spotřebě: klíčový vklad pro Evropu účinně využívající zdroje.

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/envir/118642.pdf

De Laurentiis, V., Secchi, M., Bos, U., Horn, R., Laurent, A. a Sala, S., (2019). Soil quality index: Exploring options for a comprehensive assessment of land use impacts in LCA. Journal of cleaner production, 215, s. 63–74.

Dreicer, M., Tort, V. a Manen, P. (1995): ExternE, Externalities of Energy, Vol. 5 Nuclear, Centre d'étude sur l'Evaluation de la Protection dans le domaine nucléaire (CEPN), vydané GŘ XII, Věda, výzkum a rozvoj Evropské komise JOULE, Lucemburk.

Norma EN (2007). 15343:2007: Plasty – Recyklované plasty – Sledovatelnost recyklovaní plastů a posouzení souladu a recyklovaného obsahu

ENVIFOOD Protocol, Environmental Assessment of Food and Drink Protocol, European Food Sustainable Consumption and Production Round Table (SCP RT), Pracovní skupina 1, Brusels, Belgie. https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC90431

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – General guide for Life Cycle Assessment – Detailed guidance. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-19092-6, doi: 10.2788/38479. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

Evropská komise – Společné výzkumné středisko (2010a): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Review schemes for Life Cycle Assessment. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-19094-0, doi: 10.2788/39791. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – (2010b): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Framework and Requirements for Life Cycle Impact Assessment Models and Indicators. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-17539-8, doi: 10.2788/38719. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – (2010c): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Nomenclature and other conventions. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-15861-2, doi: 10.2788/96557. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – (2011a): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Recommendations based on existing environmental impact assessment models and factors for Life Cycle Assessment in a European context. Úřad pro publikace Evropské unie, v tisku.

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – (2011b): Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací: doporučení, účel a další směřování, v tisku.

Evropská komise (2005): Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

Evropská komise (2010): Rozhodnutí Komise (C(2010) 3751) ze dne 10. června 2010 o pokynech pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely přílohy V směrnice 2009/28/ES (Úř. věst. L 151, 17.6.2010, s. 19).

Evropská komise (2011): Sdělení KOM(2011) 571 Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje. {SEC(2011) 1067 final} {SEC(2011) 1068 final}

Evropská komise (2012). Nařízení Komise (EU) č. 1179/2012 ze dne 10. prosince 2012, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy skleněné střepy přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (Úř. věst. L 337, 11.12.2012, s. 31).

Evropská komise (2012). Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. COM(2012) 595 final. {SWD(2012) 343 final} {SWD(2012) 344 final}

Evropská komise (2013): Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 529/2013/EU ze dne 21. května 2013 o pravidlech započítávání týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím a o informacích o opatřeních týkajících se těchto činností. (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 80.)

Evropská komise (2013). „Příloha II: Pokyny pro stanovení environmentální stopy produktu (PEF) v Doporučení Komise ze dne 9. dubna 2013 o používání společných metod pro měření a sdělování environmentálního profilu životního cyklu produktů a organizací (2013/179/EU).“ Úř. věst. L 124, 4.5.2013, s. 6.

Evropská komise (2016): Pokyny k provádění/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Pracovní dokument útvarů Komise (2016) 163 final.

Evropský parlament a Rada Evropské unie (2009): Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s.16.

Evropský parlament a Rada Evropské unie (2018): Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 109.

Zdroj: https://ec.europa.eu/eurostat/web/main/data/database

Fantke, P., Evans, J., Hodas, N., Apte, J., Jantunen, M., Jolliet, O., McKone, T.E. (2016). Health impacts of fine particulate matter. In: Frischknecht, R., Jolliet, O. (Eds.), Global Guidance for Life Cycle Impact Assessment Indicators: Volume 1. UNEP/SETAC Life Cycle Initiative, Paris, s. 76–99. Navštíveno v lednu 2017 na adrese www.lifecycleinitiative.org/applying-lca/lcia-cf/.

Fantke, P., Bijster, M., Guignard, C., Hauschild, M., Huijbregts, M., Jolliet, O., Kounina, A., Magaud, V., Margni, M., McKone, T.E., Posthuma, L., Rosenbaum, R.K., van de Meent, D., van Zelm, R., 2017.USEtox®2.0 Documentation (Version 1), http://usetox.org. https://doi.org/10.11581/DTU:00000011

FAO (2016a). Environmental performance of animal feeds supply chains: Guidelines for assessment. (Environmentální profil dodavatelských řetězců krmiv: Pokyny pro posouzení.) Livestock Environmental Assessment and Performance Partnership. FAO, Řím, Itálie. K dispozici na adrese http://www.fao.org/partnerships/leap/publications/en/.

FAO (2016b). Greenhouse gas emissions and fossil energy use from small ruminant supply chains: Guidelines for assessment. (Environmentální profil dodavatelských řetězců krmiv: Pokyny pro posouzení.) Livestock Environmental Assessment and Performance Partnership. FAO, Řím, Itálie. K dispozici na adrese http://www.fao.org/partnerships/leap/publications/en/.

Fazio, S. Castellani, V. Sala, S., Schau, EM. Secchi, M. Zampori, L., Supporting information to the characterisation factors of recommended EF Life Cycle Impact Assessment methods, EUR 28888 EN, Evropská komise, Ispra, 2018a, ISBN 978-92-79-76742-5, doi: 10.2760/671368, JRC109369.

Fazio, S., Biganzoli, F., De Laurentiis, V., Zampori, L., Sala, S. a Diaconu, E., Supporting information to the characterisation factors of recommended EF Life Cycle Impact Assessment methods, EUR 29600 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018b, ISBN 978-92-79-98584-3 (online), 978-92-79-98585-0 (tištěné), doi:10.2760/002447 (online),10.2760/090552 (tištěné), JRC114822.

Fazio S., Zampori L., De Schryver A., Kusche O., Guide on Life Cycle Inventory (LCI) data generation for the Environmental Footprint, EUR 29560 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018c, ISBN 978-92-79-98372-6, doi: 10.2760/120983, JRC 114593.

Frischknecht R., Steiner R. a Jungbluth N. (2008): The Ecological Scarcity method – Eco-Factors 2006. A method for impact assessment in LCA. Environmental studies no. 0906. Federal Office for the Environment (FOEN), Bern. 188 s.

Global Footprint Network (2009): Ecological Footprint Standards 2009. K dispozici na adrese http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Standards_2009.pdf .

Horn, R., Maier, S., LANCA®- Characterization Factors for Life Cycle Impact Assessment, verze 2.5, 2018, K dispozici na adrese: http://publica.fraunhofer.de/documents/N-379310.html

IDF 2015. A common carbon footprint approach for dairy sector: The IDF guide to standard life cycle assessment methodology. Bulletin of the International Dairy Federation 479/2015.

Mezivládní panel pro změnu klimatu – IPCC (2003): Pokyny IPCC pro správnou praxi při využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, Mezivládní panel pro změnu klimatu, Hayama

Mezivládní panel pro změnu klimatu – IPCC (2006): Pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů: díl 4, Zemědělství, lesnictví a ostatní využívání půdy, IGES, Japonsko.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) (2007): Čtvrtá hodnoticí zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu: Změna klimatu 2007. https://www.ipcc.ch/reports/?rp=ar4

Mezivládní panel pro změnu klimatu – IPCC (2013). Myhre, G., D. Shindell, F.-M. Bréon, W. Collins, J. Fuglestvedt, J. Huang, D. Koch, J.-F. Lamarque, D. Lee, B. Mendoza, T. Nakajima, A. Robock, G. Stephens, T. Takemura and H. Zhang, 2013: Anthropogenic and Natural Radiative Forcing. In: Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [Stocker, T.F., D. Qin, G.-K. Plattner, M. Tignor, S.K. Allen, J. Boschung, A. Nauels, Y. Xia, V. Bex a P.M. Midgley (eds.)] Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA.

EN ISO 14001:2015 Systémy environmentálního řízení – požadavky s pokyny pro použití. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14020:2001 Environmentální značky a prohlášení — Obecné zásady. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14021:2016 Environmentální značky a prohlášení — Vlastní environmentální tvrzení (environmentální značení typu II). Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14025 (2010). Mezinárodní norma – Environmentální značky a prohlášení – Environmentální prohlášení typu III – Zásady a postupy. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14040 (2006). Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14044 (2006). Mezinárodní norma – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

ISO 14046:2014 Environmentální management – Vodní stopa – Zásady, požadavky a směrnice. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

EN ISO 14067 (2018). Mezinárodní norma — Skleníkové plyny — Uhlíková stopa produktů — Požadavky a pokyny pro kvantifikaci. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

ISO 14050:2020 Environmentální management — Slovník. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

CEN ISO/TS 14071:2016 Environmentální management — Posuzování životního cyklu — Procesy kritického přezkoumání a kompetence posuzovatele: Dodatečné požadavky a směrnice k EN ISO 14044:2006. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

ISO 17024:2012 Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

Milà i Canals L., Romanyà J. a Cowell S.J. (2007): method for assessing impacts on life support functions (LSF) related to the use of ‘fertile land’ in Life Cycle Assessment (LCA). Journal of Cleaner Production 15: s. 1426–1440.

Nederlands Instituut voor Bouwbiologie en Ecologie (2014). Vergelijkend LCA onderzoek houten en kunststof pallets.

NRC (2007). Nutrient requirements of small ruminants: Sheep, goats, cervids, and new world camelids. National Research Council. Washington DC, National Academies Press.

PAS 2050 (2011). Specifications for the assessment of the life cycle greenhouse gas emissions of goods and services. K dispozici na internetu na adrese https://www.bsigroup.com/fr-FR/A-propos-de-BSI/espace-presse/Communiques-de-presse/actualite-2011/La-norme-PAS-2050-nouvellement-revisee-sapprete-a-relancer-les-efforts-internationaux-pour-les-produits-relatifs-a-lEmpreinte-Carbone/

PERIFEM a ADEME „Guide sectorial 2014: Réalisation d’un bilan des emissions de gaz à effet de serre pour distribution et commerce de detail“.

Rosenbaum, R.K., Anton, A., Bengoa, X. et al. 2015. The Glasgow consensus on the delineation between pesticide emission inventory and impact assessment for LCA. International Journal of Life Cycle Assessment, 20: 765.

Rosenbaum R.K., Bachmann T.M., Gold L.S., Huijbregts M.A.J., Jolliet O., Juraske R., Köhler A., Larsen H.F., MacLeod M., Margni M., McKone T.E., Payet J., Schuhmacher M., van de Meent D. a Hauschild M.Z. (2008): USEtox – The UNEP-SETAC toxicity model: recommended characterisation factors for human toxicity and freshwater ecotoxicity in Life Cycle Impact Assessment. International Journal of Life Cycle Assessment 13(7): s. 532–546, 2008.

Sala S., Cerutti A.K., Pant R., Development of a weighting approach for the Environmental Footprint, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-68042-7, EUR 28562, doi 10.2760/945290.

Saouter E., Biganzoli F., Ceriani L., Pant R., Versteeg D., Crenna E., Zampori L. Using REACH and EFSA database to derive input data for the USEtox model. EUR 29495 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-98183-8, doi: 10.2760/611799, JRC 114227.

Seppälä J., Posch M., Johansson M. a Hettelingh J.P. (2006): Country-dependent Characterisation Factors for Acidification and Terrestrial Eutrophication Based on Accumulated Exceedance as an Impact Category Indicator. International Journal of Life Cycle Assessment 11(6): s. 403–416.

Struijs J., Beusen A., van Jaarsveld H. a Huijbregts M.A.J. (2009): Aquatic Eutrophication. Oddíl 6 v: Goedkoop M., Heijungs R., Huijbregts M.A.J., De Schryver A., Struijs J., Van Zelm R. (2009): ReCiPe 2008 – A life cycle impact assessment method which comprises harmonised category indicators at the midpoint and the endpoint level. Report I: Characterisation factors, first edition.

Thoma et al. (2013). A biophysical approach to allocation of life cycle environmental burdens for fluid milk supply chain analysis. International Dairy Journal 31.

UNEP (2011) Global guidance principles for life cycle assessment databases. ISBN: 978-92-807-3174-3. K dispozici na adrese: https://www.lifecycleinitiative.org/wp-content/uploads/2012/12/2011%20-%20Global%20Guidance%20Principles.pdf

UNEP (2016) Global guidance for life cycle impact assessment indicators. Volume 1. ISBN: 978-92-807-3630-4. K dispozici na adrese: http://www.lifecycleinitiative.org/life-cycle-impact-assessment-indicators-and-characterization-factors/

Van Oers L., de Koning A., Guinee J.B. and Huppes G. (2002): Abiotic Resource Depletion in LCA. Road and Hydraulic Engineering Institute, Ministry of Transport and Water, Amsterdam.

Van Zelm R., Huijbregts M.A.J., Den Hollander H.A., Van Jaarsveld H.A., Sauter F.J., Struijs J., Van Wijnen H.J. a Van de Meent D. (2008): European characterisation factors for human health damage of PM10 and ozone in life cycle impact assessment. Atmospheric Environment 42, s. 441–453.

World Meteorological Organisation (WMO) (2014), Scientific Assessment of Ozone Depletion: 2014, Global Ozone Research and Monitoring Project Report No. 55, Ženeva, Švýcarsko.

World Resources Institute (WRI), World Business Council for Sustainable Development (2011): Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard. Greenhouse Gas Protocol. WRI, US, 144 s.

World Resources Institute (WRI) and World Business Council for Sustainable Development WBCSD (2004): Greenhouse Gas Protocol – Corporate Accounting and Reporting Standard.

World Resources Institute (WRI) and World Business Council for Sustainable Development WBCSD (2011): Greenhouse Gas Protocol Corporate Value Chain (Scope 3) Accounting and Reporting Standard.

World Resources Institute (WRI) and World Business Council for Sustainable Development WBCSD (2015): GHG Protocol Scope 2 Guidance. An amendment to the GHG Protocol. Corporate Standard.

Seznam obrázků

Obrázek 1 Příklad souboru údajů částečně rozčleněného na úrovni 1

Obrázek 2 Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Obrázek 3 Výchozí scénáře přepravy

Obrázek 4 Bod nahrazení na úrovni 1 a na úrovni 2

Obrázek 5 Příklad bodu nahrazení v různých fázích hodnotového řetězce.

Obrázek 6 Možnost modelování v situacích, kdy je odpad z fáze výroby uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby

Obrázek 7 Možnost modelování v situacích, kdy odpad z fáze výroby není uváděn jako recyklovaný obsah z fáze výroby

Obrázek 8 Zjednodušené sběrné recyklační schéma materiálu

Obrázek 9 Grafické znázornění souboru údajů konkrétní společnosti.

Obrázek J-1 – Procesní tok pro vytvoření/revizi pravidel PEFCR. PEF-RP: Studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu.

Obrázek A-11: proces vypracování pravidel PEFCR

ObrázekL-3 – Příklad struktury pravidel PEFCR s horizontálními pravidly pro specifickou produktovou kategorii, různými produktovými podkategoriemi a vertikálními pravidly pro specifickou produktovou podkategorii.

Obrázek M-3 – Výkonnostní třídy PEF

Seznam tabulek

Tabulka 1 Příklad definice cíle – Environmentální stopa produktu tričko

Tabulka 2 Kategorie dopadu environmentální stopy se souvisejícími indikátory kategorie dopadu a charakterizačními modely.

Tabulka 3 Emisní faktory z úrovně 1 IPCC (2006) (upraveno).

Tabulka 4 Alternativní přístup k modelování dusíku

Tabulka 5 Minimální kritéria týkající se zajištění smluvních nástrojů od dodavatelů – pokyny, jak splnit kritéria

Tabulka 6 Identifikace dílčího souboru pro příklad 2

Tabulka 7 Shrnutí dílčích souborů pro příklad 2

Tabulka 8 Příklad: jak vypočítat počet společností v každém dílčím vzorku

Tabulka 9 Souhrnná tabulka, jak v různých situacích použít vzorec pro výpočet oběhové stopy

Tabulka 10 Výchozí alokační faktory pro skot při zemědělské činnosti

Tabulka 11 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEwool pro ovce a kozy

Tabulka 12 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEl pro ovce a kozy

Tabulka 13 Konstanty, které se použijí pro výpočet NEg pro ovce

Tabulka 14 Výchozí hodnoty, které se použijí pro výpočet NEg pro ovce a kozy

Tabulka 15 Výchozí alokační faktory, které se použijí ve studiích ke stanovení PEF pro ovce pro zemědělskou fázi

Tabulka 16 Alokace mezi selaty a prasnicemi v zemědělské fázi

Tabulka 17 Poměry ekonomických alokací pro hovězí

Tabulka 18 Poměry ekonomických alokací pro prasata

Tabulka 19 Poměry ekonomických alokací pro ovce.

Tabulka 20 Kritéria kvality údajů, dokumentace, nomenklatura a přezkum

Tabulka 21 Hodnocení kvality údajů a úrovně kvality údajů pro každé kritérium kvality údajů

Tabulka 22 Celková úroveň kvality údajů souborů údajů vyhovujících požadavkům na stanovení environmentální stopy, dle dosaženého hodnocení kvality údajů

Tabulka 23 Jak přiřadit hodnoty kritériím DQR, pokud jsou používány informace konkrétní společnosti. Žádná kritéria nesmí být modifikována.

Tabulka 24 Jak přiřadit hodnoty kritériím DQR, pokud jsou používány sekundární soubory údajů.

Tabulka 25 Matice potřeb údajů – požadavky na společnost provádějící studii ke stanovení PEF.

Tabulka 26 Kritéria pro volbu úrovně fáze životního cyklu, na které mají být identifikovány nejrelevantnější procesy

Tabulka 27 Shrnutí požadavků na definovaní nejrelevantnějších příspěvků

Tabulka 28 Příspěvek různých kategorií dopadu na základě normalizovaných a vážených výsledků – příklad

Tabulka 29 Příspěvek různých fází životního cyklu ke kategorii dopadu změna klimatu (na základě charakterizovaných výsledků inventarizace) – příklad

Tabulka 30 Příspěvek různých procesů ke kategorii dopadu „změna klimatu“ (na základě charakterizovaných výsledků inventarizace) – příklad

Tabulka 31 Příklad, jak řešit záporná čísla a identické procesy v různých fázích životního cyklu

Tabulka 32 Bodový systém pro každou relevantní kompetenci a téma zkušeností pro posouzení kompetentnosti ověřovatele (ověřovatelů)

Tabulka GG-1 Souhrn požadavků na pravidla PEFCR pokrývající jednu produktovou kategorii a na pravidla PEFCR pokrývající podkategorie. Požadavky jsou použitelné na konečné produkty.

Tabulka HH-2 Čtyři aspekty funkční jednotky s dodatečnými požadavky na potravinářská a nepotravinářská pravidla PEFCR

Tabulka II-3 Alternativní přístup k modelování dusíku

Tabulka JJ-4 Pokyny týkající se pravidel PEFCR pro fázi používání

Tabulka KK–5 Příklad použitých aktivitních údajů a sekundárních souborů údajů

Tabulka LL-6 Procesy fáze používání pro sušené těstoviny (převzato z konečných pravidel PEFCR pro sušené těstoviny). Nejrelevantnější procesy jsou uvedeny v zeleném poli

Tabulka MM-8 Matice potřeb údajů (DNM) – Požadavky na uživatele pravidel PEFCR. Možnosti uvedené pro každou ze situací nejsou uvedeny v hierarchickém pořadí. Viz tabulka A-7 pro stanovení hodnoty R1, která se použije.

Tabulka NN-9 Stanovení limitů výkonnostních tříd

Příloha II

Část: A

POŽADAVKY NA VYPRACOVÁNÍ PRAVIDEL PEFCR A PROVEDENÍ STUDIÍ KE STANOVENÍ PEF V SOULADU SE STÁVAJÍCÍMI PRAVIDLY PRODUKTOVÉ KATEGORIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PEFCR) stanoví specifické požadavky pro výpočet potenciálních environmentálních dopadů životního cyklu produktů. Tato část A přílohy II obsahuje dodatečné metodické požadavky na vypracovávání pravidel PEFCR a provádění studií ke stanovení PEF v souladu se stávajícími pravidly PEFCR.

Pravidla PEFCR musí být v souladu se všemi požadavky tohoto dokumentu, musí zahrnovat (jako text) veškeré požadavky této přílohy a případně musí odkazovat (aniž by byl odpovídající text kopírován) na požadavky v metodě stanovení PEF. Dále musí specifikovat požadavky tam, kde metoda stanovení PEF ponechává možnost volby, a může přidávat nové požadavky, pokud je to relevantní a v souladu v metodou stanovení PEF. Dále specifikované požadavky v pravidlech PEFCR jsou vždy nadřízeny požadavkům zahrnutým v metodě stanovení PEF.

Ustanoveními této přílohy nejsou dotčena ustanovení, která budou zahrnuta do budoucích právních předpisů EU.

Příloha II

Část: A

POŽADAVKY NA VYPRACOVÁNÍ PRAVIDEL PEFCR A PROVEDENÍ STUDIÍ KE STANOVENÍ PEF V SOULADU SE STÁVAJÍCÍMI PRAVIDLY PRODUKTOVÉ KATEGORIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY

A.1 Úvod

A.1.1. Úloha pravidel PEFCR a vztah ke stávajícím pravidlům produktové kategorie

A.1.2. Jak řešit modularitu

A.2. Proces vypracování a revize pravidel PEFCR

A.2.1. Kdo může vypracovat pravidla PEFCR

A.2.2. Úloha technického sekretariátu

A.2.3. Definice reprezentativního produktu (produktů)

A.2.4. První studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu

A.2.5. První návrh pravidel PEFCR

A.2.6. Podpůrné studie

A.2.7. Druhá studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu

A.2.8 Druhý návrh pravidel PEFCR

A.2.9. Přezkum pravidel PEFCR

A.2.9.1. Komise pro přezkum

A.2.9.2 Přezkumný postup

A.2.9.2.1. Přezkum první studie ke stanovení PEF-RP

A.2.9.2.2. Přezkum podpůrné studie

A.2.9.2.3. Přezkum druhé studie ke stanovení PEF-RP

A.2.9.3. Kritérií pro přezkum dokumentu PEFCR

A.2.9.4. Zpráva/prohlášení o přezkumu

A.2.10. Konečný návrh pravidel PEFCR

A.2.10.1. Excelový model (modely) reprezentativního produktu (produktů)

A.2.10.2 Soubory údajů uvedené v pravidlech PEFCR

A.2.10.3. Soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy reprezentující reprezentativní produkt(y)

A.3. Definice rozsahu pravidel PEFCR

A.3.1. Produktové kategorie a podkategorie

A.3.2. Rozsah pravidel PEFCR

A.3.2.1. Obecný popis rozsahu pravidel PEFCR

A.3.2.2. Použití kódů CPA

A.3.2.3. Definice reprezentativního produktu (RP)

A.3.2.4. Funkční jednotka

A.3.2.5. Hranice systému

A.3.2.6. Seznam kategorií dopadu environmentální stopy

A.3.2.7. Další informace

A.3.2.8. Předpoklady a omezení

A.4. Inventarizační analýza životního cyklu

A.4.1. Fáze životního cyklu

A.4.2. Požadavky na modelování

A.4.2.1. Zemědělská výroba

A.4.2.2. Využívání elektřiny

A.4.2.3. Přeprava a logistika

A.4.2.4. Investiční prostředky – infrastruktura a vybavení

A.4.2.5. Postup výběru vzorku

A.4.2.6. Fáze používání

A.4.2.7. Modelování konce životnosti

A.4.2.8. Prodloužení životnosti produktu

A.4.2.9. Emise a pohlcování skleníkových plynů

A.4.2.10. Obaly

A.4.3. Řešení multifunkčních procesů

A.4.3.1. Chov zvířat

A.4.4. Požadavky na shromažďování údajů a požadavky na kvalitu

A.4.4.1. Seznam povinných údajů konkrétní společnosti

A.4.4.2. Soubory údajů, které se použijí

A.4.4.3. Mezní hodnota

A.4.4.4. Požadavky na kvalitu údajů

A.5. Výsledky ze stanovení environmentální stopy produktu

A.5.1. Referenční hodnota

A.5.2. Výkonnostní třídy

A.6. Interpretace výsledků stanovení environmentální stopy produktu

A.6.1. Určení kritických míst

A.6.1.1. Postup při stanovení nejrelevantnější kategorie dopadu

A.6.1.2. Postup při stanovení nejrelevantnějších fází životního cyklu

A.6.1.3. Postup pro identifikaci nejrelevantnějších procesů

A.6.1.4. Postup při stanovení nejrelevantnějších přímých elementárních toků

A.7. Zprávy o stanovení environmentální stopy produktu

A.8. Ověřování a validace studií ke stanovení PEF, zpráv o stanovení a komunikačních prostředků

A.8.1. Definice rozsahu ověřování

A.8.2. Ověřovatel (ověřovatelé)

A.8.3. Požadavky na ověřování/validaci: požadavky na ověřování/validaci, pokud jsou k dispozici pravidla PEFCR

A.8.3.1 Minimální požadavky na ověřování a validaci studie ke stanovení PEF

A.8.3.2. Techniky ověřování a validace

A.8.3.3. Obsah validačního prohlášení

Část B:

Šablona pravidel PEFCR

B.1. Úvod

B.2. Obecné informace o pravidlech PEFCR

B.2.1. Technický sekretariát

B.2.2. Konzultace a zúčastněné strany

B.2.3. Komise pro přezkum a požadavky na přezkum pravidel PEFCR

B.2.4. Prohlášení o přezkumu

B.2.5. Geografická platnost

B.2.6. Jazyk

B.2.7. Soulad s jinými dokumenty

B.3. Rozsah pravidel PEFCR

B.3.1. Klasifikace produktu

B.3.2. Reprezentativní produkt(y)

B.3.3. Funkční jednotka a referenční tok

B.3.4. Hranice systému

B.3.5. Seznam kategorií dopadu environmentální stopy

B.3.6. Dodatečné technické informace

B.3.7. Dodatečné environmentální informace

B.3.8. Omezení

B.3.8.1. Srovnání a porovnávací tvrzení

B.4. Nejrelevantnější kategorie dopadu, fáze životního cyklu, procesy a elementární toky

B.4.1. Nejrelevantnější kategorie dopadu environmentální stopy

B.4.2. Nejrelevantnější fáze životního cyklu

B.4.3. Nejrelevantnější procesy

B.4.4. Nejrelevantnější přímé elementární toky

B.3.8.2. Nedostatky v údajích a zástupné údaje

B.5. Inventarizační analýza životního cyklu

B.5.1. Seznam povinných údajů konkrétní společnosti

B.5.2. Seznam procesů, u nichž se očekává, že jsou prováděny společností

B.5.3. Požadavky na kvalitu údajů

B.5.3.1. Soubory údajů konkrétní společnosti

B.5.4. Matice potřeb údajů (DNM)

B.5.4.1. Procesy v situaci 1

B.5.4.2. Procesy v situaci 2

B.5.4.3. Procesy v situaci 3

B.5.5. Soubory údajů, které se použijí

B.5.6. Jak vypočítat průměrné hodnocení kvality údajů u studie

B.5.7. Alokační pravidla

B.5.8. Modelování elektrické energie

B.5.9. Modelování změny klimatu

B.5.10. Modelování konce životnosti a recyklovaného obsahu

B.6. Fáze životního cyklu

B.6.1. Pořízení a předběžné zpracování surovin

B.6.2. Zemědělské modelování [zahrne se, pouze pokud se použije]

B.6.3. Zpracování

B.6.4. Fáze distribuce [zahrne se, pouze pokud se použije]

B.6.5. Fáze používání [zahrne se, pouze pokud se použije]

B.6.6. Konec životnosti [zahrne se, pouze pokud se použije]

B.7. Výsledky ze stanovení environmentální stopy produktu

B.7.1. Referenční hodnoty

B.7.2. Profil PEF

B.7.3. Výkonnostní třídy

B.8. Ověření

Část C

SEZNAM VÝCHOZÍCH PARAMETRŮ VZORCE PRO VÝPOČET OBĚHOVÉ STOPY

Část D

VÝCHOZÍ ÚDAJE PRO MODELOVÁNÍ FÁZE POUŽÍVÁNÍ

Část E

ŠABLONA ZPRÁVY PEF

E.1 Souhrn

E.2. Obecné informace

E.3. Cíl studie

E.4. Rozsah studie

E.4.1. Funkční/uváděná jednotka a referenční tok

E.4.2. Hranice systému

E.4.3. Kategorie dopadu environmentální stopy

E.4.4. Další informace

E.4.5. Předpoklady a omezení

E.5. Inventarizační analýza životního cyklu

E.5.1. Screening [pokud se použije]

E.5.2. Volby týkající se modelování

E.5.3. Řešení multifunkčních procesů

E.5.4. Shromažďování údajů

E.5.5. Požadavky na kvalitu údajů a hodnocení

E.6. Výsledky posuzování dopadu [případně důvěrné]

E.6.1. Výsledky ze stanovení environmentální stopy produktu

E.6.2. Další informace

E.7. Interpretace výsledků ze stanovení PEF

E.8. Validační prohlášení

Část F

VÝCHOZÍ ZTRÁTOVOSTI DLE TYPU PRODUKTU

A.1Úvod

Pravidla analogická pravidlům PEFCR existují v normách pro jiné typy prohlášení o produktu založených na životním cyklu, jako například v normě EN ISO 14025:2010 (environmentální prohlášení typu III). Pravidla PEFCR jsou nazvána odlišně, aby nedocházelo k záměně s jinými analogickými pravidly a jedinečně identifikovanými pravidly v rámci metody stanovení PEF.

Na základě analýzy provedené v roce 2010 střediskem JRC 92 Komise dospěla k závěru, že stávající normy založené na životním cyklu neposkytují dostatečnou specifičnost pro zajištění toho, že jsou činěny stejné předpoklady a prováděna stejná měření a výpočty na podporu srovnatelnosti environmentálních tvrzení napříč produkty zajišťujícími stejnou funkci. Cílem pravidel PEFCR je zvýšit srovnatelnost, reprodukovatelnost, konzistentnost, relevanci, zaměření a účinnost studií ke stanovení PEF.

Pravidla PEFCR by měla být vypracována a napsána ve formátu, aby jim porozuměli lidé bez technických znalostí (v oblasti LCA jakož i s ohledem na posuzovanou produktovou kategorii) a aby je mohli použít pro provádění studie ke stanovení PEF.

Každé pravidlo PEFCR musí uplatnit zásadu významnosti, což znamená, že studie ke stanovení PEF musí být zaměřena na aspekty a parametry, které jsou nejrelevantnější pro environmentální profil daného produktu. Tím se sníží čas, úsilí a náklady na provedení analýzy.

Každé pravidlo PEFCR musí specifikovat minimální seznam procesů (povinných procesů), které se vždy musí modelovat s pomocí údajů konkrétní společnosti. Účelem je zabránit tomu, aby uživatelé pravidel PEFCR mohli provádět studii ke stanovení PEF a sdělovat její výsledky, aniž by měli přístup k relevantním (primárním) údajům konkrétní společnosti a používali pouze výchozí údaje. Pravidla PEFCR musí tento povinný seznam procesů definovat na základě jejich relevance a podle možnosti získat přístup k údajům konkrétní společnosti.

Definice uvedené v příloze I se použijí rovněž pro tuto přílohu.

A.1.1.Úloha pravidel PEFCR a vztah ke stávajícím pravidlům produktové kategorie

Vypracování pravidel PEFCR by mělo v maximální možné míře zohledňovat již existující technické dokumenty a pravidla produktové kategorie z jiných systémů.

Podle definice v EN ISO 14025:2010 pravidla produktové kategorie (PCR) 93 zahrnují sady specifických pravidel, předpisů a požadavků pro vytváření „environmentálních prohlášení typu III“ pro každou produktovou kategorii (tj. zboží a/nebo služby zajišťující rovnocenné funkce). „Environmentální prohlášení typu III“ jsou kvantitativní tvrzení o environmentálních aspektech založená na LCA 94 pro konkrétní zboží nebo službu, např. kvantitativní informace týkající se možných environmentálních dopadů. Environmentální prohlášení typu III mohou například představovat možnou oblast použití studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Pro vytváření a přezkum pravidel produktové kategorie (PCR) popisuje EN ISO 14025:2010 postup a zavádí požadavky na srovnatelnost různých takzvaných „environmentálních prohlášení typu III“. Pokyny k vytváření pravidel PEFCR zohledňují minimální obsah dokumentu PCR, jak vyžaduje EN ISO 14025:2010.

A.1.2.Jak řešit modularitu

V případě meziproduktů se pravidla PEFCR stávají „modulem“, který se použije pro vypracování pravidel PEFCR pro produkty nacházející se dále ve stejném dodavatelském řetězci. Toto platí stejně, pokud může být meziprodukt použit v jiných dodavatelských řetězcích (např. plechy). Vypracování „modulů“ umožňuje vyšší úroveň konzistentnosti mezi různými dodavatelskými řetězci, které používají stejné moduly jako součást svých LCA. Kromě toho je vypracování „modulů“ zásadní pro to, aby zůstal počet pravidel PEFCR zvladatelný.

Možnost vyvinout takovéto moduly by vždy měla být zvážena rovněž pro výsledné produkty, zejména pro ty produkty, které sdílejí část výrobního řetězce a liší se v důsledku odlišných funkcí (např. čisticí prostředky).

Existují různé scénáře, které mohou vyžadovat modulární přístup:

a)výsledný produkt, který ve svém seznamu materiálů používá meziprodukt, pro který již existují pravidla PEFCR (např. výroba automobilů s koženým čalouněním), nebo pokud se konečný produkt stane součástí životního cyklu jiného produktu (např. čisticí prostředek použitý k vyprání trička);

b)výsledný produkt využívající součást nebo produkt, které jsou již využívány jako součást jinými pravidly PEFCR (např. potrubní spojky, které se použijí v potrubních systémech, hnojiva).

Pro scénář a) musí nová pravidla PEFCR definovat, jak nakládat s informacemi o produktu založenými na environmentální relevanci produktu a matici potřeb údajů (viz oddíl A.4.4.4.4.). To znamená, že pokud je produkt „nejrelevantnější“ a je pod kontrolou společnosti, musí být vyžadovány údaje konkrétní společnosti, a to v souladu s pravidly PEFCR, do jejichž rozsahu modul spadá 95 . Pokud není pod provozní kontrolou společnosti, ale patří mezi „nejrelevantnější“ procesy, může si uživatel pravidel PEFCR vybrat, že buď poskytne údaje konkrétní společnosti, nebo použije sekundární soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy 96 poskytnutý spolu s pravidly PEFCR, do jejichž rozsahu modul spadá.

Ve scénáři b) musí technický sekretariát (úloha technického sekretariátu a členství v něm viz oddíl A.2.2.) posoudit proveditelnost uplatnění stejných modelovacích předpokladů a sekundárních souborů údajů uvedených ve stávajících pravidlech PEFCR. Pokud je to proveditelné, technický sekretariát musí uplatnit stejné modelovací předpoklady a soubory údajů, které použije ve svých vlastních pravidlech PEFCR. Pokud to není proveditelné, technický sekretariát se musí na řešení dohodnout s Komisí.

A.2. Proces vypracování a revize pravidel PEFCR

Ustanoveními tohoto oddílu nejsou dotčena ustanovení, která budou zahrnuta do budoucích právních předpisů EU.

Tento oddíl zahrnuje proces pro vypracování a přezkum pravidel PEFCR. Mohou nastat následující situace:

vypracování nových pravidel PEFCR;

a)úplná revize stávajících pravidel PEFCR;

b)částečná revize stávajících pravidel PEFCR.

Pro případy a) a b) musí být splněn postup popsaný v tomto oddíle (viz obrázek A-1).

Případ c) je povolen pouze tehdy, pokud je model reprezentativního produktu (RP) (viz oddíl) aktualizován prostřednictvím opravených/nových údajů nebo souborů údajů a opravou zjevných chyb a výsledky reprezentativního produktu se změní v rámci určitého maxima:

I)změna výsledků LCIA < 10 % na kategorii dopadu (charakterizované výsledky) a

II)změna výsledků LCIA < 5 % jednotného celkového skóre a

III)seznam nejrelevantnějších kategorií dopadu, fází životního cyklu, procesů a přímých elementárních toků se nezmění.

Pokud jsou výsledky změny reprezentativního produktu > 10 % pro alespoň jednu kategorii dopadu (charakterizované výsledky) nebo > 5 % jednotného celkového skóre, případ c) se nepoužije a je vyžadována úplná revize pravidel PEFCR. V případě c) musí technický sekretariát poskytnout aktualizovaná pravidla PEFCR komisi pro přezkum a musí být provedeny poslední tři kroky uvedené v obrázku A-1 (tj. komise pro přezkum, konečný návrh pravidel PEFCR a konečné schválení pravidel PEFCR).

Obrázek J-1 – Procesní tok pro vytvoření/revizi pravidel PEFCR. PEF-RP: Studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu.

A.2.1. Kdo může vypracovat pravidla PEFCR

Pro vypracování pravidel PEFCR musí být zřízen technický sekretariát. Technický sekretariát musí reprezentovat alespoň 51 % spotřebního trhu EU (uskutečněný prodej) z hlediska obchodního obratu. Technický sekretariát musí tohoto pokrytí trhu dosáhnout přímo prostřednictvím společností, které se ho účastní, a/nebo nepřímo prostřednictvím pokrytí trhu EU členy zastoupenými profesním sdružením. Technický sekretariát musí při svém zřízení předložit Komisi důvěrnou zprávu prokazující toto pokrytí trhu.

A.2.2. Úloha technického sekretariátu

Technický sekretariát (TS) je odpovědný za následující činnosti:

a)vypracování návrhu pravidel PEFCR v souladu s pravidly zahrnutými v příloze I a v této příloze;

b)harmonizaci se stávajícími pravidly PCR/PEFCR;

c)organizaci veřejných konzultací týkajících se verzí návrhu dokumentů, analýzu připomínek a poskytnutí písemné zpětné vazby;

d)koordinaci podpůrných studií;

e)správu veřejných online platforem pro příslušná pravidla PEFCR. Tato činnost zahrnuje úkoly jako vypracování veřejně dostupných vysvětlujících materiálů týkajících se pravidel PEFCR, online konzultace týkající se návrhů a zveřejňování zpětné vazby ke komentářům zúčastněných stran;

f)zajištění výběru a jmenování kompetentních nezávislých členů komise pro přezkum pravidel PEFCR.

A.2.3. Definice reprezentativního produktu (produktů)

Technický sekretariát musí vypracovat „model“ reprezentativního produktu (RP) prodávaného na trhu EU. Reprezentativní produkt musí odrážet aktuální situaci v době vypracování pravidel PEFCR. To znamená, že například budoucí technologie, budoucí scénáře přepravy nebo budoucí zpracování na konci životnosti se musí vyloučit. Použité údaje musí odrážet reálné tržní průměry a musí být aktuální (zejména pro rychle se vyvíjející technologické produkty). Konzervativním hodnotám nebo odhadům je nutné se vyhnout.

Reprezentativní produkt může být skutečný nebo virtuální (neexistující) produkt. Virtuální produkt by se měl vypočítat na základě průměrných vážených charakteristik prodeje na evropském trhu pro všechny existující technologie/materiály spadající do produktové kategorie nebo podkategorie. V opodstatněných případech mohou být použity jiné váhy, například vážený průměr na základě hmotnosti (tuna materiálu) nebo vážený průměr na základě produktových jednotek (kusy).

Při identifikaci reprezentativního produktu existuje riziko, že budou zaměněny různé technologie s velmi odlišnými podíly na trhu a že ty s relativně malým podílem na trhu mohou být přehlédnuty. V těchto případech musí technický sekretariát zahrnout chybějící technologie/produkty (pokud spadají do rozsahu) do definice reprezentativního produktu nebo poskytnout písemné odůvodnění, proč toto není technicky možné.

Reprezentativní produkt je základ pro studii ke stanovení PEF reprezentativního produktu (PEF-RP). Reprezentativní produkt může být výsledný produkt nebo meziprodukt. U výsledných produktů a meziproduktů, pro které je definována referenční hodnota, toto slouží rovněž jako základ pro stanovení odpovídající referenční hodnoty. Oddíl A.3.1 vysvětluje, pro které produktové kategorie nebo podkategorie musí být vypracován reprezentativní produkt, zatímco oddíl A.3.2.3 uvádí, co musí být zdokumentováno v pravidlech PEFCR.

A.2.4. První studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu

První studie ke stanovení PEF musí být provedena pro každý reprezentativní produkt (první studie ke stanovení PEF-RP). První studie ke stanovení PEF-RP má za cíl:

1.identifikovat nejrelevantnější kategorie dopadu;

2.identifikovat nejrelevantnější fáze životního cyklu, procesy a elementární toky;

3.identifikovat potřeby údajů, činnosti shromažďování údajů a požadavky na kvalitu údajů.

Technický sekretariát provádí první studii ke stanovení PEF-RP na „modelu“ reprezentativního produktu (jednoho či více). Absence dostupných údajů a nízké podíly na trhu nesmí sloužit jako argument pro vyloučení technologií nebo výrobních procesů.

Technický sekretariát musí pro studii ke stanovení PEF-RP použít soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy, jsou-li k dispozici. Pokud soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy neexistuje, je nutné řídit se následujícím postupem v hierarchickém pořadí:

1.Pokud může být nalezen zástupný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy, musí být použit ten.

2.Pokud může být nalezen soubor údajů vyhovující požadavkům pro ILCD-EL sloužící jako zástupný: musí být použit, ale nesmí být zahrnut do souboru výchozích souborů údajů prvního návrhu pravidel PEFCR. Zástupný soubor musí být uveden v omezeních prvního návrhu pravidel PEFCR, a to s následujícím textem: „Tento soubor údajů je použit jako zástupný soubor pouze během první studie ke stanovení PEF-RP. Společnost provádějící podpůrnou studii pro otestování prvního návrhu pravidel PEFCR však musí použít soubor údajů odpovídající požadavkům na stanovení environmentální stopy, pokud je k dispozici (v souladu s pravidly stanovenými v oddíle A.4.4.2 týkajícími se toho, které soubory údajů použít). Pokud není k dispozici, společnost musí použít stejné zástupné údaje, které byly použity pro výpočet první studie ke stanovení PEF-RP.“

3.Pokud nelze nalézt žádný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy nebo v souladu s ILCD-EL, může být použit jiný soubor údajů.

V první studii ke stanovení PEF-RP nejsou povoleny žádné mezní hodnoty procesů, emisí do životního prostředí a zdrojů z životního prostředí. Musí být pokryty všechny fáze životního cyklu a všechny procesy (včetně investičních prostředků). Činnosti jako dojíždění zaměstnanců, jídelny v místě výroby, spotřební zboží, které jednoznačně nesouvisí s výrobními procesy, marketing, služební cesty a činnosti výzkumu a vývoje však mohou být vyloučeny. Mezní hodnoty mohou být zahrnuty pouze v konečných pravidlech PEFCR, a to na základě pravidel uvedených v příloze I a v této příloze.

Musí být předložena první zpráva o stanovení PEF-RP (v souladu se šablonou v části E přílohy II) a musí zahrnovat charakterizované, normalizované a vážené výsledky.

První studie ke stanovení PEF-RP a zpráva k ní musí být ověřeny komisí pro přezkum a veřejná zpráva o přezkumu musí být poskytnuta jako její příloha.

A.2.5. První návrh pravidel PEFCR

Na základě výsledků první studie ke stanovení PEF-RP musí technický sekretariát vytvořit první návrh pravidel PEFCR určených k provedení podpůrných studií pravidel PEFCR. Návrh musí být vypracován v souladu s požadavky zahrnutými v této příloze a v šabloně uvedené v části B této přílohy. Musí zahrnovat všechny požadavky nezbytné pro podpůrné studie, s konkrétním odkazem na tabulky a procesy shromažďování údajů konkrétní společnosti.

A.2.6. Podpůrné studie

Cílem podpůrných studií je otestovat proveditelnost prvního návrhu pravidel PEFCR a do menší míry poskytnout informace o vhodnosti identifikovaných nejrelevantnějších kategorií dopadu, fázích životního cyklu, procesech a přímých elementárních tocích.

Pro každý reprezentativní produkt musí být provedeny alespoň tři podpůrné studie ke stanovení PEF.

Tyto podpůrné studie musí být v souladu se všemi požadavky zahrnutými v prvním návrhu pravidel PEFCR a v příloze I. Musí být dodržena následující dodatečná pravidla:

– nejsou povoleny žádné mezní hodnoty,

– každá studie musí provést analýzu kritických míst popsanou v oddíle 6.3 přílohy I a v oddíle A.6.1 této přílohy. Každá studie musí být provedena na skutečných produktech v současné době prodávaných na evropském trhu,

– za účelem lepší analýzy použitelnosti prvního návrhu pravidel PEFCR musí být studie provedeny na produktech od i) společností různých velikostí, včetně alespoň jednoho malého a středního podniku přítomného v daném odvětví; ii) společností, jež jsou charakterizovány různými výrobními procesy/technologiemi a iii) společností, jejichž hlavní výrobní procesy (tj. ty, pro které jsou shromažďovány údaje konkrétní společnosti) se nacházejí v různých zemích.

Každá podpůrná studie musí být provedena subjektem, který není zapojen do vypracování návrhu pravidel PEFCR, ani není součástí komise pro přezkum. Mohou existovat výjimky z tohoto pravidla, ale musí být schváleny Evropskou komisí. Evropské komisi nemusí být dán k dispozici žádný agregovaný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy.

Každou podpůrnou studii musí doplňovat zpráva o stanovení PEF a poskytovat relevantní, komplexní, konzistentní, přesný a transparentní souhrn studie. Šablona zprávy o stanovení PEF, která se použije pro šablonu podpůrných studií, je k dispozici v příloze E této přílohy. Šablona zahrnuje minimální informace, které se musí hlásit. Podpůrné studie (a jejich související zpráva o stanovení PEF) jsou důvěrné. Musí být sdíleny pouze s Evropskou komisí nebo subjektem dohlížejícím na vytvoření pravidel PEFCR a s komisí pro přezkum. Společnost provádějící podpůrnou studii se však může rozhodnout, že udělí přístup jiným zúčastněným stranám.

A.2.7. Druhá studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu

Provádění studie ke stanovení PEF reprezentativního produktu je iterativní proces. Na základě informací shromážděných v rámci první konzultace a podpůrných studií musí technický sekretariát provést druhou studii ke stanovení PEF-RP. Tato druhá studie ke stanovení PEF-RP musí zahrnovat soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy, aktualizované výchozí aktivitní údaje a všechny předpoklady, které jsou základem požadavků v druhém návrhu pravidel PEFCR. Na základě druhé studie ke stanovení PEF-RP musí technický sekretariát vypracovat druhou zprávu o stanovení PEF-RP.

Technický sekretariát musí použít soubory údajů vyhovující požadavkům na environmentální stopy, jsou-li k dispozici zdarma. Pokud soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy nejsou k dispozici, je nutné řídit se následujícími pravidly v hierarchickém pořadí:

·Jsou zdarma k dispozici zástupné údaje vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy: musí být zahrnuty do seznamu výchozích procesů pravidel PEFCR a uvedeny v oddíle omezení v druhém návrhu pravidel PEFCR.

·Je zdarma k dispozici soubor údajů vyhovující požadavkům pro ILCD – vstupní úroveň (EL), které se použijí jako zástupné údaje: Z vyhovujících souborů údajů ILCDEL-EL může být odvozeno maximálně 10 % jednotného celkového skóre.

·Pokud není zdarma k dispozici žádný soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy nebo v souladu s ILCD-EL: musí být vyloučeny z modelování. Toto musí být jasně uvedeno v druhém návrhu pravidel PEFCR jakožto nedostatek v údajích a validováno ověřovateli pravidel PEFCR.

Druhá studie ke stanovení PEF-RP musí určit veškeré požadavky na konečná pravidla PEFCR včetně, nikoli však výhradně, konečného seznamu nejrelevantnějších kategorií dopadu, fází životního cyklu, přímých elementárních toků, mezních hodnot atd. V případě výsledných produktů musí rovněž stanovit výši referenčních hodnot.

Musí být předložena druhá zpráva o stanovení PEF-RP (v souladu se šablonou v části E této přílohy) a musí zahrnovat charakterizované, normalizované a vážené výsledky.

Druhá studie ke stanovení PEF-RP a zpráva k ní musí být přezkoumány komisí pro přezkum a veřejná zpráva o přezkumu musí být poskytnuta jako její příloha.

A.2.8 Druhý návrh pravidel PEFCR

Technický sekretariát musí vypracovat druhý návrh pravidel PEFCR, přičemž musí zohlednit výsledky podpůrných studií a druhé studie ke stanovení PEF-RP. Musí být vyplněny všechny oddíly v šabloně pravidel PEFCR (viz část B v této příloze).

Pravidla PEFCR musí objasňovat, že veškeré nedostatky v údajích zahrnuté v pravidlech PEFCR zůstanou nedostatky v údajích po celou dobu jejich platnosti, jelikož mají přímý vliv na referenční hodnotu. Nedostatky v údajích jsou tedy nepřímo součástí hranice systému pravidel PEFCR, aby bylo umožněno spravedlivé srovnání s referenční hodnotou.

A.2.9. Přezkum pravidel PEFCR

A.2.9.1. Komise pro přezkum

Technický sekretariát musí zřídit externí nezávislou komisi pro přezkum z řad třetích osob za účelem přezkumu pravidel PEFCR.

Komise musí být složena minimálně ze tří členů (předsedy a dvou členů). V případě, že se pravidla PEFCR vztahují na více než pět reprezentativních produktů, může být komise pro přezkum rozšířena o další členy a dodatečné spolupředsedy. Tato komise musí zahrnovat jednoho odborníka na environmentální stopu / posuzování životního cyklu (se zkušenostmi v oblasti posuzované produktové kategorie nebo odvětví a v environmentálních aspektech souvisejících s produktem), jednoho odborníka na daný průmysl a, je-li to možné, jednoho zástupce nevládních organizací. Jeden člen musí být vybrán jako hlavní hodnotitel.

Hodnotitelé musí být z hlediska právního subjektu na sobě nezávislí. Komise nesmí zahrnovat zástupce členů 97 nebo jiných subjektů zapojených do činnosti technického sekretariátu ani zaměstnance společností provádějících podpůrné studie. Výjimky z tohoto pravidla musí být projednány a dohodnuty s Evropskou komisí.

Komise pro přezkum se během vypracovávání pravidel PEFCR může změnit. Členové mohou odejít nebo se přidat mezi dvěma kroky přezkumu. Je však povinností hlavního hodnotitele zajistit, že kritéria týkající se komise pro přezkum budou splněna v každém kroku procesu vypracovávání pravidel PEFCR; noví členové jsou hlavním hodnotitelem informováni o předchozích krocích a projednávaných záležitostech.

Hlavní hodnotitel se může změnit, pokud jeden z ostatních členů převezme jeho úlohu a zajistí kontinuitu práce. Proces přezkumu bude zahrnovat milníky, např. 1) 1. studie ke stanovení PEF-RP + 1. návrh pravidel PEFCR, 2) podpůrné studie + 2. studie ke stanovení PEF-RP + 2. návrh pravidel PEFCR, 3) konečný návrh pravidel PEFCR, 4) konečná pravidla PEFCR. Kontinuita musí být zajištěna v rámci stejného milníku. Předchozí požadavek znamená, že alespoň jeden člen komise pro přezkum musí zůstat v projektu aktivní. Pokud požadavky nejsou splněny, proces přezkumu musí začít od posledního milníku, kdy byly požadavky splněny.

Posouzení kompetentnosti komise pro přezkum vychází z bodového systému, který zohledňuje jejich zkušenosti, metodiku a praxi v oblasti environmentální stopy / posuzování životního cyklu a znalosti relevantních technologií, procesů nebo jiných činností zahrnutých do produktu (produktů) spadajících do rozsahu pravidel PEFCR. Tabulka 32 přílohy I uvádí bodový systém pro každou relevantní kompetenci a téma zkušenosti.

Členové komise pro přezkum musí poskytnout vlastní prohlášení o své kvalifikaci a uvést, kolika bodů dosáhli u každého kritéria, a celkový dosažený počet bodů. Toto vlastní prohlášení musí být zahrnuto ve zprávě o přezkumu pravidel PEFCR.

Minimální nezbytné skóre pro kvalifikaci hodnotitele je šest bodů, včetně nejméně jednoho bodu pro každé ze tří povinných kritérií (tj. praxe v oblasti přezkumu, metodika a praxe v oblasti environmentální stopy / posuzování životního cyklu a znalosti technologií nebo jiných činností relevantních pro studii ke stanovení environmentální stopy).

A.2.9.2 Přezkumný postup

Technický sekretariát se musí na přezkumném postupu dohodnout s komisí pro přezkum, a to při podpisu smlouvy o provedení přezkumu. Technický sekretariát se musí dohodnout především na lhůtě, kterou bude mít komise pro přezkum k dispozici na vypracování připomínek po zveřejnění každého dokumentu technickým sekretariátem, a na tom, jak řešit obdržené připomínky.

Komise pro přezkum bude odpovědná za nezávislý přezkum následujících dokumentů (viz obrázek 1):

·veškerých verzí návrhu pravidel PEFCR (první, druhé a konečné),

·první a druhé studie ke stanovení PEF-RP včetně modelu reprezentativního produktu, údajů a zpráv o stanovení PEF-RP,

·podpůrných studií včetně souvisejícího modelu PEF, údajů a zprávy o stanovení PEF.

Pokud druhá konzultace nebo přezkum pravidel PEFCR ovlivňují výsledky druhé studie ke stanovení PEF-RP, druhá studie ke stanovení PEF-RP musí být aktualizována a výsledky musí být zahrnuty do konečného návrhu pravidel PEFCR. V tomto případě musí být konečný návrh pravidel PEFCR a konečná pravidla PEFCR přezkoumány komisí pro přezkum.

Komise pro přezkum musí přezkum každého dokumentu zaslat technickému sekretariátu k jeho analýze a projednání. Technický sekretariát přezkoumá připomínky a návrhy komise pro přezkum a poté musí vypracovat odpověď na každou/každý z nich.

Technický sekretariát musí pro všechny dokumenty vypracovat písemné odpovědi, a to prostřednictvím zpráv o přezkumu, které mohou zahrnovat:

·přijetí návrhu: změna dokumentu, aby reflektoval návrh,

·přijetí návrhu: změna dokumentu úpravou původního návrhu,

·komentáře s odůvodněním, proč technický sekretariát s návrhem nesouhlasil,

·navrácení komisi pro přezkum s dalšími otázkami týkajícími se připomínek/návrhů.

Dokumenty, které musejí projít přezkumným postupem, jsou na obrázku A-1 označeny křížkem.

Konečná pravidla PEFCR

Obrázek A-11: proces vypracování pravidel PEFCR

A.2.9.2.1. Přezkum první studie ke stanovení PEF-RP

První studie ke stanovení PEF-RP a související zpráva o stanovení PEF-RP musí být přezkoumány komisí pro přezkum, a to v souladu s postupem ověřování uvedeným v oddíle 8.4 přílohy I. Návštěvy na místě se nicméně nepoužijí, a pokud je reprezentativní produkt virtuální produkt, hodnotitelé se musí dohodnout s technickým sekretariátem na technice (technikách), jak validovat aktivitní údaje. Pokud pravidla PEFCR definují několik reprezentativních produktů, musí přezkum zkontrolovat, že všechny reprezentativní produkty definované v pravidlech PEFCR jsou zahrnuty do rozsahu různých studií ke stanovení PEF-RP.

Kromě pokynů uvedených v oddíle 8.4 musí být provedeny následující přezkumné kroky:

1.zajistit, že jsou splněny pokyny uvedené v oddílech A.2.4., A.3.2.7., A.4.2, A.4.3., A.4.4.3, A.6.1. a 4.4.9.4,

2.posoudit, zda jsou metody použité k provádění odhadů vhodné a použité konzistentně,

3.identifikovat nejistoty, které jsou větší, než se očekává, a posoudit účinky identifikovaných nejistot na konečné výsledky ze stanovení PEF,

4.Pro meziprodukty studií ke stanovení PEF-RP validovat, zda i) hodnota A daného produktu je pro analýzu kritických míst stanovena na 1 a ii) je to zdokumentováno v pravidlech PEFCR,

5.zkontrolovat, že emise skleníkových plynů a jejich pohlcení jsou vypočítány a uvedeny v souladu s pravidly uvedenými v oddíle A.4.2.9.

6.V případě, že jsou k modelování první studie ke stanovení PEF-RP použity soubory údajů, které nevyhovují požadavkům na stanovení environmentální stopy, mohou být kroky související se správným zařazením do softwaru přeskočeny.

A.2.9.2.2. Přezkum podpůrné studie

Podpůrné studie a jejich zprávy o stanovení PEF musí být přezkoumány komisí pro přezkum. Komise pro přezkum musí přezkoumat alespoň tři podpůrné studie pro každý reprezentativní produkt. Komise pro přezkum musí zajistit, že každá podpůrná studie je provedena společností/konzultantem, kteří nejsou zapojeni do vypracovávání návrhu pravidla PEFCR, ani nejsou součástí komise pro přezkum.

Přezkum podpůrné studie je velmi podobný ověřování studie ke stanovení PEF, jen s určitými specifiky, např. se nepoužijí návštěvy na místě. Kromě pokynů uvedených v oddíle 8.4 přílohy I musí být provedeny následující přezkumné kroky:

a)podpůrná studie je provedena na skutečných produktech v současné době prodávaných na evropském trhu;

b)návrh pravidel PEFCR byl použit správně;

c)podpůrná studie je v souladu s pravidly uvedenými v oddíle A.2.6.;

d)jsou splněny pokyny uvedené v oddíle A.4.2 a A.4.3.;

e)analýza kritických míst popsaná v oddíle A.6.1. je správně použita a uvedena;

f)pro meziprodukty validovat, zda hodnota A daného produktu je pro analýzu kritických míst stanovena na 1.

A.2.9.2.3. Přezkum druhé studie ke stanovení PEF-RP

Druhá studie ke stanovení PEF-RP a související zpráva o stanovení PEF-RP musí být přezkoumány komisí pro přezkum, a to v souladu s postupem ověřování uvedeným v oddíle 8.4 přílohy I. Návštěvy na místě se nicméně nepoužijí.

Kromě pokynů uvedených v oddíle 8.4 přílohy I musí být provedeny následující přezkumné kroky:

a)že jsou vyřešeny připomínky týkající se přezkumu první studie ke stanovení PEF-RP a podpůrných studií, musí být uvedeny důvody, proč nedošlo k zohlednění,

b)že jsou správně použity všechny nové soubory údajů, aktualizované výchozí aktivitní údaje a všechny předpoklady, které jsou základem požadavků, v druhém návrhu pravidel PEFCR,

c)že jsou splněny pokyny uvedené v oddílech A.2.4., A.3.2.7., A.4.2, A.4.3., A.4.4.3, A.6.1. a 4.4.9.4,

d)pro meziprodukty studie ke stanovení PEF-RP zkontrolovat, zda i) hodnota A daného produktu je pro analýzu kritických míst stanovena na 1 a ii) je to zdokumentováno v pravidlech PEFCR,

e)že emise skleníkových plynů a jejich pohlcení jsou uvedeny v souladu s pravidly uvedenými v oddíle A.4.2.9.

A.2.9.3. Kritérií pro přezkum dokumentu PEFCR

Hodnotitelé musí prošetřit, zda jsou pravidla PEFCR i) vypracována v souladu s požadavky uvedenými v příloze I a v této příloze, a ii) podporují vytvoření důvěryhodných, relevantních a konzistentních profilů PEF. Kromě toho musí být použita rovněž následující kritéria pro přezkum:

·rozsah pravidel PEFCR a reprezentativní produkty jsou definovány odpovídajícím způsobem,

·funkční jednotka, alokační pravidla a pravidla pro výpočet jsou odpovídající pro danou produktovou kategorii a podkategorie,

·soubory údajů použité ve studii ke stanovení PEF-RP a podpůrných studiích jsou relevantní, reprezentativní, spolehlivé a v souladu s požadavky na kvalitu údajů. pravidla týkající se toho, které soubory údajů použít, jsou definována v oddíle A.2.4. pro první návrh pravidel PEFCR a v oddíle A.4.4.2. pro druhý návrh pravidel PEFCR a pro konečná pravidla PEFCR,

·z produktů, které mají fázi životního cyklu s nerovnoměrnou distribucí napříč EU (např. výroba vína nebo chov ovcí) a/nebo které jsou vyráběny mimo EU, musí být výchozí soubory údajů použité pro danou nerovnoměrně distribuovanou fázi životního cyklu reprezentativního produktu zkontrolovány z hlediska jejich geografické reprezentativnosti,

·matice potřeb údajů z oddílu A.4.4.4.4 této přílohy je správně použita,

·zvolené dodatečné environmentální informace jsou vhodné pro posuzovanou produktovou kategorii a podkategorie,

·výkonnostní třídy v konečných pravidlech PEFCR (jsou-li zahrnuty) jsou věrohodné.

·model reprezentativního produktu a odpovídající referenční hodnoty (použijí-li se) správně reprezentují produktovou kategorii nebo podkategorie,

·soubory údajů reprezentující reprezentativní produkt z konečných pravidel PEFCR jsou i) poskytnuty v rozčleněné a agregované formě a ii) vyhovují požadavkům na stanovení environmentální stopy v souladu s pravidly uvedenými v oddíle A.2.10.3,

·model reprezentativního produktu (z konečných pravidel PEFCR) a jeho odpovídající excelová verze je v souladu s pravidly uvedenými v oddíle A.2.10.1.

A.2.9.4. Zpráva/prohlášení o přezkumu

Komise pro přezkum musí vytvořit:

Pro každou studii ke stanovení PEF-RP: veřejnou zprávu o přezkumu jako přílohu ke zprávě o stanovení PEF-RP. Veřejná zpráva o přezkumu musí zahrnovat veřejné prohlášení o přezkumu, veškeré relevantní informace týkající se procesu přezkumu, připomínky vznesené hodnotiteli spolu s odpověďmi technického sekretariátu a výstup.

1.Pro každou zprávu o podpůrné studii, zprávu o stanovení PEF-RP a pravidla PEFCR: veřejné validační prohlášení. Validační prohlášení musí být v souladu v pravidly uvedenými v oddíle 8.5.2.

2.Pro minimálně 3 (tři) podpůrné studie: důvěrnou zprávu o přezkumu. Zpráva o přezkumu musí být sdílena pouze s Evropskou komisí nebo subjektem dohlížejícím na vytvoření pravidel PEFCR a s komisí pro přezkum. Společnost provádějící podpůrnou studii se může rozhodnout, že udělí přístup jiným zúčastněným stranám.

3.Pro konečná pravidla PEFCR: veřejnou a důvěrnou zprávu o přezkumu.

oVeřejná zpráva o přezkumu musí zahrnovat veřejné prohlášení o přezkumu (jak je uvedeno v šabloně PEFCR), veškeré relevantní (nedůvěrné) informace týkající se procesu přezkumu, připomínky vznesené hodnotiteli spolu s odpověďmi technického sekretariátu a výstup.

oDůvěrná zpráva o přezkumu musí zahrnovat všechny připomínky vznesené hodnotiteli během vypracování pravidel PEFCR a odpovědi poskytnuté technickým sekretariátem. Zahrnuty musí být rovněž veškeré další relevantní informace týkající se procesu přezkumu a výstupů. Tato zpráva o přezkumu musí být dána k dispozici Evropské komisi.

Konečná pravidla PEFCR musí zahrnovat následující přílohy: i) jejich veřejnou zprávu o přezkumu; ii) zprávy o přezkumu pro každou studii ke stanovení PEF-RP a iii) veřejná validační prohlášení každé podpůrné studie, u které byl proveden přezkum.

A.2.10. Konečný návrh pravidel PEFCR

Jakmile je vypracovávání návrhů dokončeno, musí technický sekretariát Komisi zaslat následující dokumenty:

1.konečný návrh pravidel PEFCR (včetně příloh);

2.důvěrnou zprávu o přezkumu pravidel PEFCR;

3.veřejnou zprávu o přezkumu pravidel PEFCR;

4.druhou zprávu o stanovení PEF-RP (včetně její veřejné zprávy o přezkumu);

5.veřejná prohlášení o přezkumu týkající se podpůrných studií;

6.veškeré soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy a ILCD-EL, které byly použity pro modelování (agregované i rozčleněné na úrovni 1, viz podrobné informace v oddíle A.2.10.2);

7.model(y) reprezentativního produktu v excelovém formátu (viz podrobné informace v oddíle A.2.10.1);

8.soubor údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy pro každý reprezentativní produkt (agregovaný a rozčleněný, viz podrobné informace v oddíle A.2.10.3).

A.2.10.1. Excelový model (modely) reprezentativního produktu (produktů)

Model reprezentativního produktu musí být zpřístupněn ve formátu MS Excel. V případě, že je model reprezentativního produktu postaven na vícero dílčích modelech (např. velmi odlišné technologie), musí být kromě excelového souboru celkového modelu poskytnut samostatný excelový soubor pro každý z těchto dílčích modelů. Excelový soubor musí být vytvořen v souladu se šablonou, která je k dispozici na internetových stránkách střediska JRC 98 .

A.2.10.2 Soubory údajů uvedené v pravidlech PEFCR

Všechny soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy a ILCD-EL použité v pravidlech PEFCR musí být k dispozici v nodu sítě údajů o životním cyklu (Life Cycle Data Network) 99 , a to v agregované a rozčleněné (na úrovni 1) formě.

A.2.10.3. Soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy reprezentující reprezentativní produkt(y)

Soubory údajů vyhovující požadavkům na stanovení environmentální stopy reprezentující reprezentativní produkty(y) musí být poskytnuty v agregované a rozčleněné formě. Rozčleněná forma musí být rozčleněna na úrovni, jež je v souladu s příslušnými pravidly PEFCR. Údaje mohou být rozčleněny za účelem ochrany důvěrných informací.

Seznam technických požadavků, které musí soubor údajů splňovat, aby vyhovoval požadavkům na stanovení environmentální stopy, je k dispozici na adrese http://eplca.jrc.ec.europa.eu/LCDN/developerEF.xhtml .

A.3. Definice rozsahu pravidel PEFCR

A.3.1. Produktové kategorie a podkategorie

Produkty, které mají podobné funkce a použití, by měly být seskupeny v rámci stejných pravidel PEFCR. Rozsah pravidel PEFCR musí být zvolen způsobem, který zajistí, že rozsah je dostatečně široký na to, aby zahrnul různá použití a/nebo různé technologie. V některých případech musí být produktová kategorie za účelem splnění tohoto požadavku rozdělena do vícero podkategorií. Technický sekretariát musí rozhodnout, zda jsou podkategorie nezbytné pro dosažení primárního cíle pravidel PEFCR, a tedy pro vyvarování se riziku, že výsledky kritických míst pro různé technologie budou směšovány nebo že budou přehlédnuty výsledky těch s malým podílem na trhu 100 . Pro zajištění srovnatelnosti výsledků je nezbytné být při definování produktové kategorie a podkategorií co nejkonkrétnější.

Pravidla PEFCR musí být strukturována pomocí oddílu zahrnujícího „horizontální“ pravidla, která jsou společná pro všechny produkty spadající do rozsahu pravidel PEFCR, a oddílu pro každou podkategorii zahrnujícího specifická „vertikální“ pravidla použitelná pouze na danou podkategorii (obrázek A-3).

Obecnou zásadou je, že horizontální pravidla jsou nadřazena vertikálním pravidlům; mohou však být povoleny specifické odchylky od této zásady, pokud jsou řádně zdůvodněny. Díky této struktuře bude snazší rozšířit rozsah stávajících pravidel PEFCR přidáním dalších podkategorií produktu.

Každá podkategorie se musí jasně popsat v definici rozsahu pravidel PEFCR, každá podkategorie musí mít svůj vlastní reprezentativní produkt a referenční hodnotu 101 , a to společně s výběrem nejrelevantnějších procesů, fází životního cyklu, přímých elementárních toků a kategorií dopadu. Pro každý reprezentativní produkt (a tedy i podkategorii) se musí provést alespoň tři podpůrné studie ke stanovení PEF (viz oddíl A.3.6).

V případě výsledných produktů musí pravidla PEFCR umožňovat srovnání produktů náležejících do stejné produktové kategorie a/nebo podkategorie (viz tabulka A-1). Pokud jsou podkategorie součástí rozsahu pravidel PEFCR, srovnání produktů náležejících do stejné podkategorie musí být vždy povoleno.

Technický sekretariát však může rozhodnout, a musí tak výslovně uvést v pravidlech PEFCR, zda je povoleno srovnání mezi všemi produkty náležejícími do zastřešující produktové kategorie. V tomto případě:

1.Referenční produkt musí být definován rovněž na úrovni zastřešující produktové kategorie a musí být modelován na základě podílů reprezentativních produktů spadajících do podkategorie na evropském trhu (na základě obratu). Pokud je jejich použití odůvodněno, mohou být použita jiná pravidla pro agregaci.

2.Technický sekretariát musí poskytnout referenční hodnoty každého referenčního produktu v pravidlech PEFCR, a to jak na úrovni zastřešující kategorie, tak na úrovni podkategorie.

3.Pro reprezentativní produkt zastřešující kategorie musí být kromě výpočtu nejrelevantnějších kategorií dopadu, fází životního cyklu, procesů a přímých elementárních toků identifikovaných pro referenční produkt každé podkategorie pro komunikační účely vypočítány rovněž nejrelevantnější kategorie dopadu.

Technický sekretariát může rozhodnout, , zda je povoleno vzájemné srovnání produktů náležejících do dvou nebo více různých podkategorií, a musí tuto skutečnost výslovně uvést v pravidlech PEFCR. Definice referenční hodnoty na úrovni zastřešující kategorie není vyžadována.

Tabulka GG-1 Souhrn požadavků na pravidla PEFCR pokrývající jednu produktovou kategorii a na pravidla PEFCR pokrývající podkategorie. Požadavky jsou použitelné na konečné produkty.

	Jedna produktová kategorie v rámci pravidel PEFCR	Kategorie a podkategorie v rámci pravidel PEFCR
		V rámci kategorie	V rámci podkategorie
Definice reprezentativního produktu	Musí	Může	Musí
Porovnávací tvrzení prostřednictvím referenční hodnoty pro výsledné produkty	Musí	Může. Musí, pokud je reprezentativní produkt definován na úrovni zastřešující kategorie.	Musí
Porovnávací tvrzení mezi výslednými produkty	Musí	Může Technický sekretariát rozhodne, v kterých případech jsou povolena porovnání mezi produkty v různých podkategoriích.	Musí

Veškeré požadavky v příloze II se použijí na produktové kategorie a (případně) podkategorie.

A.3.2. Rozsah pravidel PEFCR

Smysluplná srovnání mohou být provedena pouze tehdy, pokud produkty splňují stejnou hlavní funkci (jak je vyjádřena prostřednictvím funkční jednotky). Rozsah pravidel PEFCR pro výsledné produkty by proto měl být definován na základě funkce, přičemž veškeré odchylky musí být zdůvodněny.

Rozsah by měl zahrnovat co nejvíc produktů, které jsou dostupné na trhu a které zajišťují stejnou hlavní funkci: tento přístup rovněž umožňuje propojit produktovou kategorii s kódy klasifikace produktů podle činnosti (CPA) a je v souladu s definicí produktové kategorie dle normy EN ISO 14025:2010 (tj. skupina produktů, které mohou plnit rovnocenné funkce).

Oddíl s rozsahem pravidel PEFCR musí obsahovat minimálně následující informace:

1.obecný popis rozsahu pravidel PEFCR:

a.popis produktové kategorie;

b.seznam a popis podkategorií zahrnutých do pravidel PEFCR (pokud existují);

c.popis produktu (produktů) a technické úrovně;

2.klasifikace produktu (kódy CPA pro produkty spadající do daného rozsahu);

3.popis reprezentativního produktu (produktů) a jak byl odvozen;

4.funkční jednotku a referenční tok;

5.popis a schéma hranice systému;

6.seznam kategorií dopadu environmentální stopy;

7.dodatečné environmentální informace a dodatečné technické informace;

8.omezení.

A.3.2.1. Obecný popis rozsahu pravidel PEFCR

Definice rozsahu pravidel PEFCR musí zahrnovat obecný popis produktové kategorie, včetně rozčlenění rozsahu, zahrnutých podkategorií produktu (pokud jsou nějaké zahrnuty), popis produktu (produktů) spadajících do rozsahu a jejich technické úrovně. Pokud produkt plní víc než jednu funkci a tyto dodatečné funkce nejsou zahrnuty do rozsahu pravidel PEFCR, a pokud jiné produkty plní stejnou funkci, avšak nejsou zahrnuty do rozsahu pravidel PEFCR, pak musí být tato vynechání vysvětlena a zdokumentována (viz oddíl A.3.2.4).

A.3.2.2. Použití kódů CPA

Kódy CPA odpovídající produktům spadajícím do rozsahu musí být uvedeny v pravidlech PEFCR.

Kódy CPA se váží k činnostem definovaným podle kódů NACE (tj. podle Statistické klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství (NACE)). Každý produkt CPA je přidělen k jedné jediné činnosti NACE, struktura CPA je tak paralelní se strukturou NACE, a to na všech úrovních. Mezinárodní standardní klasifikace (ISIC) a NACE mají stejný kód na nejvyšších úrovních, ale NACE je na nižších úrovních podrobnější.

A.3.2.3. Definice reprezentativního produktu (RP)

Pravidla PEFCR musí ve svém rozsahu zahrnovat krátký popis reprezentativního produktu.

Technický sekretariát musí poskytnout informace o všech krocích učiněných k definování „modelu“ reprezentativního produktu a oznámit informace shromážděné v příloze k pravidlům PEFCR. Pokud by byla v příloze zahrnuta jakákoli důvěrná informace, měla by být dána k dispozici pouze za účelem přezkumu (Evropskou komisí, orgány dozoru nad trhem nebo hodnotiteli).

A.3.2.4. Funkční jednotka

Funkční jednotka pravidel PEFCR musí kvalitativně a kvantitativně popisovat funkci (funkce) produktu dle čtyř aspektů uvedených v tabulce HH-2 -2. Tabulka zahrnuje dodatečné požadavky na potravinářská a nepotravinářská pravidla PEFCR, které musí být v příslušných pravidlech PEFCR upraveny.

V případě, že existují použitelné normy, musí se v pravidlech PEFCR použít a citovat.

V případě meziproduktů je definování funkční jednotky obtížnější, jelikož může často plnit vícero funkcí a celý životní cyklus produktu není znám. Proto může být zvolen přístup založený na materiálu (nebo prohlášené jednotce). Například hmotnost (kilogram) nebo objem (metr krychlový).

Pravidla PEFCR musí vysvětlit a zdokumentovat veškerá vynechání funkcí produktu v definici funkční jednotky a zdůvodnit, proč byly vynechány.

Tabulka HH-2 Čtyři aspekty funkční jednotky s dodatečnými požadavky na potravinářská a nepotravinářská pravidla PEFCR

Prvky funkční jednotky	Nepotravinářské produkty	Potravinářské produkty
1. Zajišťované funkce/služby: „co“	Specifické pro pravidla PEFCR	Funkční jednotka musí být měřena na úrovni spotřeby produktu a měla by vylučovat nepoživatelné části 102 .
2. Rozsah funkce nebo služby: „kolik“	Specifické pro pravidla PEFCR	Specifické pro pravidla PEFCR
3. Očekávaná úroveň kvality: „jak dobře“	Je-li to možné, specifické pro pravidla PEFCR.	Je-li to možné, specifické pro pravidla PEFCR.
4. Doba trvání / životnost produktu: „jak dlouho“	Musí být kvantifikováno, pokud na úrovni odvětví existují technické normy nebo schválené postupy nebo pokud mohou být vypracovány.	Potravinové ztráty ve fázích skladování, maloobchodu a spotřebitele musí být kvantifikovány, pokud je na balení uvedena trvanlivost (např. počet měsíců) (označena například jako „minimální trvanlivost“ nebo „spotřebujte do“). Pokud trvanlivost ovlivňuje druh balení, musí to být zohledněno.

Pravidla PEFCR musí popisovat, i) jak každý aspekt funkční jednotky ovlivňuje environmentální stopu produktu; ii) jak tento účinek zahrnout do výpočtů environmentální stopy a iii) jak má být vypočítán odpovídající referenční tok. V případě, že jsou třeba parametry pro výpočet, pravidla PEFCR musí poskytovat výchozí hodnoty nebo musí být tyto parametry vyžadovány v seznamu povinných informací konkrétní společnosti. Pravidla PEFCR musí poskytovat příklad výpočtu.

Příklad

Druh balení může ovlivňovat množství salátu, které se vyhodí ve fázi maloobchodu a fázi používání. V důsledku toho druh balení ovlivňuje množství salátu, které je třeba pro splnění aspektů „jak dlouho“ a „kolik“ popsaných ve funkční jednotce. Pravidla PEFCR musí popisovat případné účinky balení na potravinový odpad a poskytnout tabulku s procenty vyhozeného salátu dle druhu použitého balení. A konečně, pravidlo PEFCR musí popisovat, jak je procento vyhozeného salátu z tabulky integrované do referenčního toku a přidané do funkční jednotky 1 kg spotřebovaného salátu. Všechny kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromážděné v rámci analýzy musí být vypočítány ve vztahu k tomuto referenčnímu toku 1 kg plus procento odpadu.

A.3.2.5. Hranice systému

Pravidla PEFCR musí identifikovat procesy a fáze životního cyklu, které jsou zahrnuty do produktové kategorie/podkategorie. Pravidla PEFCR musí poskytovat krátký popis procesů a fází životního cyklu.

Pravidla PEFCR musí identifikovat procesy, které musí být vyloučeny na základě pravidla mezní hodnoty (viz oddíl A.4.3.3.), nebo upřesnit, proč nebyla žádná mezní hodnota použita.

Pravidla PEFCR musí poskytovat schéma systému uvádějící procesy, pro které jsou vyžadovány povinné údaje konkrétní společnosti, a procesy vyloučené z hranice systému.

A.3.2.6. Seznam kategorií dopadu environmentální stopy

Pravidla PEFCR musí uvádět 16 kategorií dopadu, které se použijí pro výpočet profilu PEF, jak jsou uvedeny v tabulce 2 přílohy I. Z 16 kategorií dopadu musí pravidla PEFCR uvádět ty, které jsou nejrelevantnější pro danou produktovou kategorii a/nebo podkategorie (viz oddíl A.6.1.1 této přílohy II).

Pravidla PEFCR musí specifikovat, zda musí uživatel pravidel PEFCR samostatně vypočítat a oznámit dílčí indikátory pro změnu klimatu (viz oddíl A.4.2.9).

Pravidla PEFCR musí specifikovat verzi referenčního balíčku environmentální stopy, která se použije 103 .

A.3.2.7. Další informace

A.3.2.7.1. Dodatečné environmentální informace

Pravidla PEFCR musí specifikovat, které dodatečné environmentální informace se musí hlásit, a to, zda se jedná o povinné nebo doporučené dodatečné environmentální informace. Je třeba se vyhnout používání požadavků ve formě „mělo by se“. Dodatečné environmentální informace mohou být zahrnuty pouze tehdy, pokud pravidla PEFCR specifikují metodu, která se musí použít pro jejich výpočet.

Biodiverzita

Při vypracování pravidel PEFCR by se biodiverzita měla řešit v rámci dodatečných environmentálních informací, a to prostřednictvím níže uvedeného postupu:

a)Při provádění první a druhé studie ke stanovení PEF-RP technický sekretariát musí posoudit relevanci biodiverzity pro produktovou (pod)kategorii (kategorie) spadající do rozsahu pravidel PEFCR. Toto posouzení může být založeno na odborném posudku, vycházet z LCA nebo být odvozeno prostřednictvím jiných způsobů, které jsou již zavedeny v rámci odvětví, do kterého produktová skupina spadá. Posouzení se musí vysvětlit ve zvláštním oddíle první a druhé zprávy o stanovení PEF-RP.

b)Na základě výše uvedeného musí pravidla PEFCR jasně vysvětlovat, zda je biodiverzita považována za relevantní, či nikoli. Pokud technický sekretariát stanoví, že existují významné dopady na biodiverzitu, pak musí popsat, jak musí uživatel pravidel PEFCR posoudit dopady na biodiverzitu a oznámit je jako dodatečné environmentální informace.

Ačkoli technický sekretariát může stanovit, jak se musí biodiverzita v rámci pravidel PEFCR (případně) posoudit a hlásit, jsou k dispozici následující návrhy:

1.vyjádřit dopad (kterému je třeba se vyvarovat) na biodiverzitu jako procentní podíl materiálu pocházejícího z ekosystémů, které byly spravovány tak, aby byly zachovány nebo posíleny podmínky pro biodiverzitu. To musí být prokázáno pravidelným sledováním a podáváním zpráv o úrovních biodiverzity a přínosech nebo úbytcích (např. menší než 15% úbytek bohatosti druhů v důsledku vyrušování, ale technický sekretariát může stanovit svou vlastní úroveň, pokud to bude dobře zdůvodněno). Posouzení by mělo uvést zvlášť materiály, které skončí ve výsledných produktech, a materiály, které byly použity během výrobního procesu. Například uhlí, které je používáno ve výrobním procesu oceli, nebo sója, která je používána ke krmení krav, jež produkují mléčné výrobky, atd.,

2.dodatečně oznámit procentní podíl materiálů, pro které nelze nalézt žádné informace týkající se kontroly dodavatelského řetězce nebo sledovatelnosti,

3.jako zástupné údaje použít certifikační systém. Technický sekretariát musí stanovit, které certifikační systémy poskytují dostatečné důkazy pro zajištění zachování biodiverzity a popisují použitá kritéria 104 .

A.3.2.7.2. Dodatečné technické informace

Pravidla PEFCR musí uvádět dodatečné technické informace, které se musí / by se měly / se mohou hlásit.

Pokud je daný produkt meziprodukt, pravidla PEFCR musí vyžadovat následující dodatečné technické informace:

1.obsah biogenního uhlíku u brány továrny (fyzický obsah) musí být uveden ve studii ke stanovení PEF. Pokud je získán z původních lesů, pravidla PEFCR musí vyžadovat, aby byly odpovídající emise uhlíku modelovány spolu s elementárním tokem „(změna ve využívání půdy)“;

2.musí být oznámen recyklovaný obsah (R1);

3.případně výsledky s hodnotami A vzorce pro výpočet oběhové stopy týkající se konkrétního použití.

A.3.2.8. Předpoklady a omezení

Pravidla PEFCR musí zahrnovat seznam omezení, kterým studie ke stanovení PEF podléhá, a to i tehdy, je-li provedena v souladu s pravidly PEFCR.

Pravidla PEFCR musí zahrnovat podmínky, za kterých může být provedeno srovnání nebo porovnávací tvrzení.

Pravidla PEFCR musí uvádět soubory údajů vyhovující požadavkům pro ILCD-EL použité při modelování reprezentativního produktu (produktů) a nedostatky v údajích.

A.4. Inventarizační analýza životního cyklu

A.4.1. Fáze životního cyklu

Pravidla PEFCR musí uvádět všechny procesy, k nimž dochází v každé fázi životního cyklu: pro každý proces musí zahrnovat výchozí sekundární soubory údajů, které uživatel použije, ledaže se na proces vztahují povinné údaje konkrétní společnosti.

Výchozí fáze životního cyklu jsou uvedeny v oddíle 4.2 přílohy I a dále podrobně popsány v oddílech 4.2.1 až 4.2.5 přílohy I.

A.4.2. Požadavky na modelování

A.4.2.1. Zemědělská výroba

V případě zemědělských činností musí být pokyny pro modelování uvedené v oddíle 4.4.1 přílohy I pro reprezentativní produkt použity a zahrnuty do pravidel PEFCR. Jakoukoli výjimku musí před provedením schválit Komise.

A.4.2.1.1. Hnojiva

Pro dusíkatá hnojiva by měly být použity emisní faktory z úrovně 1 tabulky 2-4 IPCC (2006), jak jsou uvedeny v tabulce 3 přílohy I.

Model dusíku na poli uvedený v tabulce 3 přílohy I má určitá omezení a do budoucna by měl být zlepšen. Pravidla PEFCR, do jejichž rozsahu spadá zemědělské modelování, proto musí v rámci studií ke stanovení PEF-RP otestovat (minimálně) následující alternativní přístup.

Vyváženost N se vypočítá za použití parametrů uvedených v tabulce II-3 a níže uvedeného vzorce. Celkové emise NO3-N do vody jsou považovány za proměnnou a jejich celková inventarizace se musí vypočítat jako:

„Celkové NO3-N emise do vody“ = „NO3- základní úbytek“ + „dodatečné NO3-N emise do vody“, přičemž

Pokud je v určitých schématech s nízkým vstupem hodnota pro „dodatečné NO3-N emise do vody“ záporná, pak se hodnota musí stanovit na „0“. Kromě toho se v těchto případech absolutní hodnota vypočítaných „dodatečných NO3-N emisí do vody“ inventarizuje jako dodatečný vstup N-hnojiva do systému, a to za použití stejné kombinace N-hnojiv, jaká byla použita pro analyzovanou plodinu. Toto slouží k tomu, aby se předešlo schématům úbytku úrodnosti tím, že se zachytí úbytek N prostřednictvím analyzované plodiny, u kterého se předpokládá, že vede k potřebě pozdějšího dalšího hnojení, aby byla zachována stejná úroveň úrodnosti půdy.

Tabulka II-3 Alternativní přístup k modelování dusíku

Emise	Složka životního prostředí	Hodnota, která má být použita
NO3- základní úbytek (umělé hnojivo a hnůj)	Voda	kg NO3-= kg NFracLEACH = 10,1*(62/14) = 0,44 kg NO3-/kg použitého N
N2O (umělé hnojivo a hnůj; přímo a nepřímo)	Vzduch	0,022 kg N2O/kg použitého N-hnojiva
NH3 – močovina (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3= kg N * FracGASF= 10,15 (17/14) = 0,18 kg NH3/ kg použitého N hnojiva
NH3 – dusičnan amonný (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3= kg N * FracGASF= 10,1 (17/14)= 0,12 kg NH3/ kg použitého N hnojiva
NH3 – jiné (umělé hnojivo)	Vzduch	kg NH3= kg N * FracGASF= 10,02 (17/14)= 0,024 kg NH3/ kg použitého N hnojiva
NH3 (hnůj)	Vzduch	kg NH3 = kg N * FracGASF= 10,2 (17/14) = 0,24 kg NH3/kg použitého N-hnoje
N2-fixace plodinou		Pro plodiny se symbiotickou N2-fixací: předpokládá se, že fixované množství je stejné jako obsah N ve sklizené plodině
N2	Vzduch	0,09 kg N2/kg použitého N

Technický sekretariát může rozhodnout, že namísto přístupu uvedeného v příloze I do svých pravidel PEFCR zahrne výše uvedený přístup u modelování založeného na N. Oba přístupy musí být otestovány v rámci podpůrných studií a technický sekretariát se pak na základě shromážděných důkazů může volně rozhodnout, který z těchto dvou přístupů použije. Toto musí být validováno komisí pro přezkum pravidel PEFCR.

Existuje i druhá alternativa, a to pokud jsou k dispozici lepší údaje, může být v pravidlech PEFCR použit komplexnější model dusíku na poli, a to za předpokladu, že i) pokrývá alespoň tři emise požadované v tabulce 3 přílohy I; ii) N musí být vyvážený, pokud jde o vstupy a výstupy, a iii) musí být transparentním způsobem popsán.

A.4.2.2. Využívání elektřiny

Musí se použít požadavky uvedené v oddíle 4.4.2 přílohy I, ledaže pravidla PEFCR pokrývají elektrickou energii jako hlavní produkt (např. fotovoltaické systémy).

A.4.2.2.1. Modelování elektrické energie pro výpočet referenční hodnoty

Při výpočtech referenčních hodnot se musí použít následující skladba elektrické energie, a to v hierarchickém pořadí:

I)Odvětvové informace o využívání ekologické elektrické energie se musí použít, pokud:

a)jsou dostupné a

b)je splněn soubor minimálních kritérií pro zajištění toho, že smluvní nástroje budou spolehlivé. Toto může být zkombinováno se zbývající elektrickou energií, která bude modelována pomocí zbytkové skladby elektrické energie z rozvodné sítě.

II)Pokud nejsou k dispozici žádné specifické odvětvové informace, musí se použít spotřebitelská skladba z rozvodné sítě.

V případě, že se referenční hodnota vyrábí na různých místech nebo prodává v různých zemích, musí skladba elektrické energie odrážet poměry výroby nebo poměry prodejů mezi zeměmi/regiony EU. Pro stanovení poměru se musí použít fyzická jednotka (např. počet kusů nebo kg produktu). Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, použije se průměrná skladba EU (EU + ESVO) nebo regionální reprezentativní skladba.

A.4.2.3. Přeprava a logistika

Pravidla PEFCR musí poskytnout výchozí scénáře přepravy, které se použijí, a to v případě, že tyto údaje nejsou uvedeny jako povinné informace konkrétní společnosti (viz oddíl A.4.4.1) a nejsou k dispozici informace konkrétního dodavatelského řetězce. Výchozí scénáře přepravy musí odrážet průměrnou evropskou přepravu, a to včetně všech různých možností přepravy v rámci současné produktové kategorie (např. včetně doručování do domu, pokud se nabízí).

V případě, že nejsou k dispozici žádné údaje týkající se specifických pravidel PEFCR 105 , musí se použít výchozí scénáře a hodnoty uvedené v oddíle 4.4.3 přílohy I. Nahrazení výchozích hodnot uvedených v oddíle 4.4.3 hodnotami pro specifická pravidla PEFCR se musí v pravidlech PEFCR jasně uvést a zdůvodnit.

V pravidlech PEFCR musí být definován zákazník (koncový a mezizákazník) produktu 106 . Koncovým zákazníkem může být spotřebitel (tj. jakákoli fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání) nebo společnost, která produkt používá ke konečnému užití, jako jsou restaurace, profesionální malíři nebo stavby. Prodejci a dovozci jsou pro účel tohoto oddílu považování za mezizákazníky, nikoli za koncové zákazníky.

A.4.2.3.1. Alokace dopadů z přepravy – přeprava kamionem

Pravidla PEFCR musí specifikovat, jaká míra využití se má použít pro každou modelovanou přepravu kamionem, a jasně uvést, zda míra využití zahrnuje jízdy v podobě návratu naprázdno.

·Pokud je náklad váhově omezen: musí se použít výchozí míra využití 64 % 107 . Míra využití zahrnuje jízdy v podobě návratu naprázdno. Návraty naprázdno proto nesmí být modelovány samostatně. Pravidla PEFCR musí uvádět soubor údajů týkající se kamionů, který se použije, a to spolu s faktorem využití, který se použije (64 %). Pravidla PEFCR musí jasně uvádět, že uživatel musí zkontrolovat a upravit míru využití na výchozí hodnotu poskytnutou pravidly PEFCR.

·Pokud je náklad objemově omezen a je využit plný objem: pravidla PEFCR musí uvádět míru využití konkrétní společnosti vypočítanou jako skutečné zatížení v kg / užitečné zatížení v kg ze souboru údajů a uvést, jak musí být modelovány návraty naprázdno.

·Pokud je náklad choulostivý (např. květiny): je pravděpodobné, že plný objem kamionu nemůže být využit. Pravidla PEFCR musí posoudit nejvhodnější míru využití, která se použije.

·Přeprava volně ložených produktů (např. přeprava štěrku z dolu do konkrétního závodu) musí být modelována s výchozí mírou využití 50 % (100% naložené při odchozí cestě a 0% naložené při návratu).

·Opakovaně použitelné produkty a obaly musí být modelovány pomocí měr využití specifických pro pravidla PEFCR. Výchozí hodnota 64 % (včetně návratu naprázdno) nemůže být použita, protože přeprava zpět se v případě opakovaně použitelných produktů modeluje samostatně.

A.4.2.3.2. Alokace dopadů z přepravy – přeprava spotřebitelem

Pravidla PEFCR musí předepisovat výchozí alokační hodnotu, která se případně použije pro přepravu spotřebitelem.

A.4.2.3.3. Výchozí scénáře – od dodavatele do továrny

Pravidla PEFCR musí specifikovat výchozí přepravní vzdálenosti, způsoby přepravy (specifické soubory údajů) a faktory zatížení kamionu, které se použijí pro přepravu produktů od dodavatele do továrny. Pokud nejsou k dispozici žádné údaje specifické pro pravidla PEFCR, pak musí být v pravidlech PEFCR předepsány výchozí údaje uvedené v oddíle 4.4.3.4 přílohy I.

A.4.2.3.4. Výchozí scénáře – z továrny ke koncovému zákazníkovi

Přeprava z továrny ke koncovému zákazníkovi (včetně přepravy spotřebitelem) se musí zahrnout do distribuční fáze pravidel PEFCR. To napomáhá spravedlivému porovnání produktů dodávaných prostřednictvím tradičních obchodů a produktů doručovaných do domu.

V případě, že není k dispozici žádný scénář přepravy specifický pro pravidla PEFCR, musí se jako základ použít výchozí scénář nastíněný v oddíle 4.4.3.5 přílohy I, a to společně s řadou hodnot specifických pro pravidla PEFCR:

1.poměr mezi produkty prodanými prostřednictvím maloobchodu, distribučního centra (DC) a přímo koncovému zákazníkovi;

2.v případě situace z továrny ke koncovému zákazníkovi: poměr mezi místními dodavatelskými řetězci, dodavatelskými řetězci v rámci kontinentu a mezinárodními dodavatelskými řetězci;

3.v případě situace z továrny do maloobchodu: distribuce mezi dodavatelskými řetězci v rámci kontinentu a mezinárodními dodavatelskými řetězci.

V případě opakovaně použitelných produktů musí být kromě přepravy nutné pro přemístění k maloobchodníkovi / do distribučního centra modelována rovněž přeprava zpět od maloobchodníka / z distribučního centra do továrny. Musí být použity stejné přepravní vzdálenosti jako z továrny vyrábějící produkt ke koncovému zákazníkovi (viz oddíl 4.4.3.5 přílohy I), míra využití kamionu však může být objemově omezena v závislosti na typu produktu. Pravidla PEFCR musí uvádět míru využití, která musí být použita pro přepravu zpět.

A.4.2.4. Investiční prostředky – infrastruktura a vybavení

Během provádění studií ke stanovení PEF-RP musí být do modelování zahrnuty všechny procesy bez použití mezní hodnoty, použité modelovací předpoklady a sekundární soubory údajů musí být jasně zdokumentovány.

a PEFCR musí stanovit, zda se na základě výsledků studie ke stanovení PEF-RP použije u investičních prostředků mezní hodnota, či nikoli. Pokud jsou investiční prostředky zahrnuty do pravidel PEFCR, musí být uvedena jasná pravidla pro jejich výpočet.

A.4.2.5. Postup výběru vzorku

V některých případech uživatel pravidel PEFCR potřebuje postup výběru vzorku, aby mohl omezit shromažďování údajů pouze na reprezentativní vzorek závodů / zemědělských podniků atd. Příklady, kdy může být postup výběru vzorku třeba, jsou situace, kdy je více výrobních míst zapojeno do výroby stejného čísla skladové jednotky (Stock Keeping Unit, SKU); například pokud stejná surovina / vstupní materiál pochází z více míst nebo pokud je stejný proces zajišťován externě víc než jedním subdodavatelem/dodavatelem.

Pro pravidla PEFCR se musí použít stratifikovaný vzorek, tj. vzorek, který zajišťuje, že každý dílčí soubor (stratum) daného souboru je odpovídajícím způsobem zastoupen v celém vzorku výzkumné studie. Při tomto druhu výběru vzorku je zaručeno, že v konečném vzorku jsou zahrnuty předměty z každého dílčího souboru, zatímco prostý náhodný výběr vzorku nezajišťuje, že dílčí soubory budou ve vzorku zastoupeny stejně nebo úměrně.

Technický sekretariát musí rozhodnout, zda je v rámci pravidel PEFCER výběr vzorku povolen, či nikoli. Technický sekretariát může používání postupů výběru vzorku v pravidlech PEFCR výslovně zakázat. V tomto případě nebude výběr vzorku v rámci studií ke stanovení PEF povolen a uživatel pravidel PEFCR musí shromáždit údaje ze všech závodů nebo zemědělských podniků. Pokud technický sekretariát výběr vzorku povolí, PEFCR musí obsahovat následující větu: „Pokud je třeba výběr vzorku, musí být proveden tak, jak je stanoveno v těchto pravidlech PEFCR. Výběr vzorku však není povinný a jakýkoli uživatel pravidel PEFCR se může rozhodnout, že shromáždí údaje ze všech závodů nebo zemědělských podniků, aniž by výběr vzorku provedl.“

Pokud pravidla PEFCR umožňují použití výběru vzorku, musí tato pravidla definovat požadavky na podávání zpráv uživatelem pravidel PEFCR. Soubor a zvolený vzorek použité pro studii ke stanovení PEF se musí jasně popsat ve zprávě o stanovení PEF (např. % celkové produkce nebo % z počtu míst, a to v souladu s požadavky uvedenými v pravidle PEFCR).

A.4.2.5.1. Jak vymezit homogenní dílčí soubory (stratifikace)

Metoda stanovení PEF vyžaduje, aby byly při identifikaci dílčích souborů zohledněny tyto aspekty (viz oddíl 4.4.6.1 přílohy I):

1.geografické rozložení míst;

2.dotčené technologie / zemědělské postupy;

3.výrobní kapacita zohledňovaných společností/míst.

Pravidla PEFCR mohou uvádět dodatečné aspekty, které se mají zohlednit v rámci specifické produktové kategorie.

V případě, že jsou zohledňovány dodatečné aspekty, se počet dílčích souborů vypočítá za použití vzorce (rovnice 1) uvedeného v oddíle 4.4.6.1 přílohy I a výsledek se vynásobí počtem tříd identifikovaných pro každý dodatečný aspekt (např. místa, na nichž je zavedeno environmentální řízení nebo systém pro podávání zpráv).

A.4.2.5.2. Jak vymezit velikost dílčího vzorku na úrovni dílčího souboru

Pravidla PEFCR musí specifikovat, který ze dvou přístupů uvedených v oddíle 4.4.6.2 přílohy I byl zvolen. Stejný přístup se musí použít pro všechny zvolené dílčí soubory.

Pokud je zvolen první přístup, pravidla PEFCR musí stanovit měrnou jednotku produkce (např. m3, m2 nebo hodnota v €). Pravidla PEFCR musí identifikovat, jaký procentní podíl produkce musí každý dílčí soubor pokrývat, přičemž tento procentní podíl nesmí být nižší než 50 % vyjádřeno v příslušné jednotce. Toto procento určuje velikost vzorku v rámci dílčího souboru.

A.4.2.6. Fáze používání

A.4.2.6.1. Přístup týkající se hlavní funkce nebo přístup delta

Pravidla PEFCR musí popisovat, který přístup se musí použít (přístup týkající se hlavní funkce, nebo přístup delta, oddíl 4.4.7.1 přílohy I).

Pokud se použije přístup delta, pravidla PEFCR musí specifikovat referenční spotřebu definovanou pro každý související produkt (např. energie nebo materiálů). Tato referenční spotřeba odkazuje na minimální spotřebu, která je zásadní pro poskytování funkce. Spotřeba nad rámec této reference (delta) bude poté alokována produktu. Pro stanovení referenční situace musí být zohledněno následující, je-li to k dispozici:

1.předpisy použitelné na produktovou kategorii;

2.normy nebo harmonizované normy;

3.doporučení od výrobců nebo organizací výrobců;

4.použití dohod stanovených konsenzem v pracovních skupinách pro konkrétní odvětví.

A.4.2.6.2. Modelování fáze používání

Pro všechny procesy náležející do fáze používání (jak nejrelevantnější procesy, tak i ostatní procesy):

a)Pravidla PEFCR musí uvádět, které procesy fáze používání jsou závislé na produktu a které jsou nezávislé na produktu (jak je popsáno v příloze I, oddíl 4.4.7).

b)Pravidla PEFCR musí identifikovat, pro které procesy musí být poskytnuty výchozí údaje v souladu s pokyny pro modelování uvedenými v tabulce JJ-4. Pokud je modelování volitelné, technický sekretariát musí rozhodnout, zda má být zahrnuté do hranic systému modelu výpočtu pravidel PEFCR.

c)U každého procesu, který se má modelovat, musí technický sekretariát rozhodnout a v pravidlech PEFCR popsat, zda se musí použít přístup týkající se hlavní funkce, nebo přístup delta:

a.Přístup týkající se hlavní funkce: výchozí soubory údajů uvedené v pravidlech PEFCR musí v maximální možné míře odrážet realitu situací na trhu.

b.Přístup delta: pravidla PEFCR musí uvádět referenční hodnotu, která se použije.

d)pravidla PEFCR se musí řídit pokyny pro modelování a ohlašování uvedenými v tabulce JJ-4. Tato tabulka musí být vyplněna technickým sekretariátem a zahrnuta do první a druhé zprávy ke stanovení PEF-RP.

Tabulka JJ-4 Pokyny týkající se pravidel PEFCR pro fázi používání

Specifický proces fáze používání je:		Činnosti, které musí provést technický sekretariát
Závislý na produktu?	Nejrelevantnější?	Pokyny pro modelování	Kam podávat zprávy
Ano	Ano	Musí být zahrnuto v hranici systému pravidel PEFCR. Poskytněte výchozí údaje	Povinně: zpráva o stanovení PEF, hlášena samostatně*
	Ne	Volitelné: může být zahrnuto do hranice systému pravidel PEFCR, pokud může být kvantifikována nejistota (poskytněte výchozí údaje)	Volitelné: zpráva o stanovení PEF, hlášena samostatně*
Ne	Ano/Ne	Vyloučeno z hranice systému pravidel PEFCR	Volitelné: kvalitativní informace

* V případě výsledných produktů se musí výsledky LCIA hlásit jako i) součet všech fází životního cyklu včetně fáze používání a ii) celkový životní cyklus s vyloučením fáze používání. Výsledky týkající se fáze používání nesmí být hlášeny jako dodatečné environmentální nebo technické informace.

Část D přílohy II uvádí výchozí údaje, které technický sekretariát použije k modelování činností fáze používání, které mohou být průřezové pro několik produktových skupin. Musí se použít pro překlenutí nedostatků v údajích a zajištění konzistentnosti mezi pravidly PEFCR. Mohou se použít lepší údaje, musí se to však v pravidlech PEFCR zdůvodnit.

Příklad: těstoviny

Toto je zjednodušený příklad, jak se může environmentální stopa fáze používání modelovat a hlásit pro produkt „1 kg sušených těstovin“ (převzato z konečných pravidel PEFCR pro sušené těstoviny 108 ).

Tabulka LL-6 uvádí procesy použité pro modelování fáze používání 1 kg sušených těstovin (doba vaření dle pokynů, např. 10 minut, množství vody dle pokynů, např. 10 litrů). Ze čtyř procesů jsou nejrelevantnější procesy využívání elektřiny a tepla. V rámci tohoto příkladu jsou všechny čtyři procesy závislé na produktu. Množství použité vody a doba vaření jsou zpravidla uvedeny na obale. Výrobce může změnit recept, aby prodloužil nebo zkrátil dobu vaření, a tím i využívání energie. V rámci pravidel PEFCR jsou poskytnuty výchozí údaje pro všechny čtyři procesy, jak je uvedeno v tabulce LL-6 (aktivitní údaje + soubor údajů LCI, které se použijí). V souladu s pokyny pro ohlašování se environmentální stopa celkem a environmentální stopa pro všechny čtyři procesy hlásí jako samostatné informace.

Tabulka KK–5 Příklad použitých aktivitních údajů a sekundárních souborů údajů

Materiály/paliva	Hodnota	Jednotka
Pitná voda, skladba technologie, u uživatele, na kg vody	10	kg
Skladba elektrické energie, AC, skladba spotřeby, u spotřebitele, < 1kV	0,5	kWh
Tepelná energie, z rezid. vytápěcích systémů ze zemního plynu, skladba spotřeby, u spotřebitele, teplota 55 °C	2,3	kWh
Odpad ke zpracování	Hodnota	Jednotka
Nakládání s odpadní vodou, splašky dle směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod	10	kg

Tabulka LL-6 Procesy fáze používání pro sušené těstoviny (převzato z konečných pravidel PEFCR pro sušené těstoviny). Nejrelevantnější procesy jsou uvedeny v zeleném poli

Je proces fáze používání...?		Procesy související s těstovinami	Činnosti provedené technickým sekretariátem:
ii) závislý na produktu?	iii) nejrelevantnější?		Modelování	Ohlašování
Ano	Ano	Elektřina a teplo	Modelováno jako přístup týkající se hlavní funkce. Jsou poskytnuty výchozí údaje (celkové využití energie).	Ve zprávě ke stanovení PEF, ohlašováno samostatně
	Ne	Pitná voda Odpadní voda	Modelováno jako přístup týkající se hlavní funkce. Jsou poskytnuty výchozí údaje (celkové využití vody).	Ve zprávě ke stanovení PEF, ohlašované samostatně
Ne	Ano/Ne		Vyloučeno z výpočtu environmentální stopy (kategorie dopadu)	Volitelné: kvalitativní informace

A.4.2.7. Modelování konce životnosti

Pravidla PEFCR musí předepisovat použití vzorce pro výpočet oběhové stopy a poskytnout výchozí hodnoty pro všechny parametry, které se mají použít (viz také oddíl 4.4.8 přílohy I).

A.4.2.7.1. Faktor A

Hodnoty A, které se mají použít, musí být jasně uvedeny v pravidlech PEFCR, a to s odkazem na část C přílohy II. Při vypracovávání pravidel PEFCR se musí pro výběr hodnoty A, která má být zahrnuta do pravidel PEFCR, použít následující postup:

V části C přílohy II ověřte dostupnost hodnoty A týkající se konkrétního použití, která odpovídá pravidlům PEFCR:

a)pokud není hodnota A týkající se aplikačně specifického použití k dispozici, musí se použít hodnota A týkající se konkrétního materiálu z části C přílohy II;

b)pokud není hodnota A týkající se specifického materiálu k dispozici, uživatel musí použít hodnotu A ve výši 0,5.

A.4.2.7.2. Faktor B

Hodnota B se ve výchozím stavu vždy musí rovnat 0, ledaže je v části C přílohy II k dispozici jiná odpovídající hodnota. Hodnota B, která se použije, musí být v pravidlech PEFCR jasně uvedena.

A.4.2.7.3. Poměry kvality: Qsin/Qp a Qsout/Qp

Poměry kvality musí být stanoveny v bodě nahrazení a pro použití nebo materiál. Poměry kvality jsou specifické pro pravidla PEFCR. Pokud jde o obaly, každá pravidla PEFCR by měla použít výchozí hodnoty uvedené v části C přílohy II. Technický sekretariát může rozhodnout, že výchozí hodnoty v pravidlech PEFCR změní na hodnoty pro specifickou produktovou kategorii. V tomto případě musí být v pravidlech PEFCR zahrnuto zdůvodnění změny.

Všechny poměry kvality, které se použijí, musí být v pravidlech PEFCR jasně uvedeny. Případně se musí v pravidlech PEFCR poskytnout jasné pokyny, jak určit poměry kvality, které se použijí.

Kvantifikace poměrů kvality musí být založena na:

Ekonomických aspektech: tj. cenový poměr sekundárních materiálů a primárních materiálů v bodě nahrazení. Pokud je cena sekundárních materiálů vyšší než cena primárních materiálů, musí se poměry kvality rovnat 1.

Pokud jsou ekonomické aspekty méně relevantní než fyzické aspekty, mohou se použít fyzické aspekty.

A.4.2.7.4. Recyklovaný obsah (R1)

Pravidla PEFCR musí uvádět seznam výchozích hodnot R1, které musí být použity uživatelem pravidel PEFCR v případě, že nejsou k dispozici žádné hodnoty konkrétní společnosti. Za tímto účelem musí technický sekretariát vybrat odpovídající hodnoty R1 týkající se konkrétního použití, které jsou k dispozici v části C přílohy II. V případě, že nejsou k dispozici žádné hodnoty týkající se konkrétního použití, musí být R1 stanovena na hodnotu rovnající se 0. Hodnoty týkající se specifického materiálu na základě statistik dodavatelského trhu se nesmí použít jako zástupné údaje. Musí být poskytnuty všechny možné geografické regiony. Použité hodnoty R1 musí být (případně) předmětem přezkumu pravidel PEFCR nebo (případně) ověřování studie ke stanovení PEF.

Technický sekretariát může vypracovat nové hodnoty R1 (založené na nových statistikách) a poskytnout je Komisi za účelem začlenění do části C přílohy II. Nově navrhované hodnoty R1 musí být poskytnuty společně se zprávou uvádějící zdroje a výpočty a přezkoumány externí nezávislou třetí stranou. Komise rozhodne, zda jsou nové hodnoty přijatelné a zda mohou být zařazeny do aktualizované verze části C přílohy II. Jakmile jsou nové hodnoty R1 začleněny do části C přílohy II, mohou se použít v jakýchkoli pravidlech PEFCR. Volba „výchozích hodnot R1“ nebo „hodnot R1 konkrétní společnosti“ musí být založena na pravidlech matice potřeb údajů (viz tabulka A-7 Požadavky týkající se hodnot R1 ve vztahu k matici potřeb údajů).

To znamená, že údaje konkrétní společnosti se musí použít, když:

a)je proces v rámci pravidel PEFCR identifikován jako nejrelevantnější a je prováděn společností používající pravidla PEFCR, nebo pokud společnost neprovádí proces, ale má přístup k informacím konkrétní společnosti;

nebo

b)proces je v pravidlech PEFCR uveden jako povinné údaje konkrétní společnosti.

V ostatních případech se musí použít „výchozí sekundární hodnoty R1“, například je-li R1 v situaci 2, možnosti 2 matice potřeb údajů. V tomto případě nejsou údaje konkrétní společnosti povinné a společnost musí použít výchozí sekundární hodnoty R1 uvedené v pravidlech PEFCR.

Tabulka A-7 Požadavky týkající se hodnot R1 ve vztahu k matici potřeb údajů

		Nejrelevantnější procesy	Ostatní procesy
Situace 1: proces je prováděn společností používající pravidla PEFCR	Možnost 1	Hodnota R1 specifického dodavatelského řetězce
	Možnost 2		Výchozí (týkající se konkrétního použití) hodnota R1
Situace 2: proces není prováděn společností pou�

Choose the experimental features you want to try