DOHODA

mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

a

MONACKÉ KNÍŽECTVÍ,

dále jen „smluvní strana“ nebo „smluvní strany“,

majíce v úmyslu zavést opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, dále jen „směrnice“,

SE DOHODLY NA NÁSLEDUJÍCÍCH USTANOVENÍCH:

Článek 1

Účel

1.   S cílem umožnit, aby příjmy z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru vyplacených na území Monackého knížectví ve prospěch skutečných vlastníků ve smyslu článku 2, kteří jsou fyzickými osobami určenými jako rezidenti členského státu Evropského společenství, mohly být brány v úvahu za účelem jejich účinného zdanění v souladu s právními předpisy uvedeného členského státu, vybírají platební zprostředkovatelé usazení na území Monackého knížectví z částky této výplaty úroků za podmínek stanovených v článcích 7 a 8 této dohody srážkovou daň, a to s výhradou dobrovolného poskytnutí informací podle článku 9 této dohody.

2.   Monacké knížectví přijme opatření nezbytná pro zajištění toho, aby platební zprostředkovatelé usazení na jeho území splnili úkoly nezbytné k provádění této dohody, a to bez ohledu na místo usazení dlužníka, z jehož dluhu úroky plynou.

Článek 2

Definice skutečného vlastníka

1.   Pro účely této dohody se „skutečným vlastníkem“ rozumí fyzická osoba, která přijme výplatu úroků, nebo fyzická osoba, které je výplata úroků zajišťována, pokud neprokáže, že výplata úroků nebyla provedena či zajištěna v její vlastní prospěch a že tedy:

a)	jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu článku 4;

b)

jedná jménem právnické osoby, subjektu, jehož zisk je zdaněn podle Ordonnance Souveraine č. 3152 ze dne 19. března 1964, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) nebo subjektu rovnocenného SKIPCP usazeného na území Monackého knížectví a zabývajícího se investováním úspor;

c)	jedná jménem jiné fyzické osoby, která je skutečným vlastníkem a která v souladu s čl. 3 odst. 2 informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.

2.   Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, které je úrok vyplácen nebo zajišťován, zřejmě není skutečným vlastníkem a na tuto fyzickou osobu se nevztahuje odst. 1 písm. a) nebo b), učiní platební zprostředkovatel přiměřená opatření pro zjištění totožnosti skutečného vlastníka v souladu s čl. 3 odst. 2. Není-li platební zprostředkovatel schopen zjistit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou fyzickou osobu, které je úrok vyplácen nebo zajišťován.

Článek 3

Totožnost a bydliště skutečných vlastníků

1.   Monacké knížectví přijme postupy nezbytné k tomu, aby platební zprostředkovatelé mohli zjistit totožnost skutečných vlastníků a jejich bydliště pro účely této dohody, a zajistí jejich uplatňování.

2.   K tomuto účelu uvedené postupy stanoví tyto podmínky:

a)

u smluvních vztahů uzavřených před 1. lednem 2004 určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka ve smyslu článku 2 a jeho bydliště podle informací, které má k dispozici, jak je získal z úředního dokladu totožnosti nebo z jiného dokladu prokazujícího totožnost, tedy úředního dokladu opatřeného fotografií skutečného vlastníka;

b)

u smluvních vztahů po 1. lednu 2004 nebo u transakcí provedených bez existence smluvního vztahu určí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka ve smyslu článku 2 a jeho bydliště na základě cestovního pasu, úředního dokladu totožnosti nebo z jiného dokladu prokazujícího totožnost, předloženého skutečným vlastníkem. U fyzických osob, které předloží cestovní pas nebo úřední doklad totožnosti vydaný členským státem Evropského společenství a které prohlásí, že jsou rezidenty jiného státu než členského státu Evropského společenství nebo Monackého knížectví, se bydliště určí na základě potvrzení o daňovém domicilu, které vydal příslušný orgán státu, jehož je daná osoba dle vlastního prohlášení rezidentem. Pokud takové potvrzení není předloženo, má se za to, že je daná osoba rezidentem toho členského státu Evropského společenství, který vydal cestovní pas nebo jiný úřední doklad totožnosti.

Článek 4

Definice platebního zprostředkovatele

Pro účely této dohody se „platebním zprostředkovatelem“ rozumí banky, fyzické a právnické osoby, osobní společnosti bez právní subjektivity a stálé provozovny zahraničních společností, které v rámci své podnikatelské činnosti přijímají, drží, investují nebo převádějí majetek třetích osob a – byť jen příležitostně – vyplácejí úrok či zajišťují výplatu úroků přímo ve prospěch skutečného vlastníka.

Článek 5

Definice příslušného orgánu

Pro účely této dohody se „příslušnými orgány“ smluvních stran rozumí orgány uvedené v příloze I.

V případě třetích států je „příslušným orgánem“ orgán, který je oprávněn vydávat potvrzení o daňovém domicilu.

Článek 6

Definice výplaty úroků

1.   Pro účely této dohody se „výplatou úroků“ rozumí:

a)

vyplacené nebo na účet připsané úroky, které souvisejí s pohledávkami nebo vklady klientů, bez ohledu na to, zda jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či nikoliv a zda jsou spojeny s právem účasti na zisku dlužníka či nikoliv, a zejména příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále uložené za pozdní platbu se za výplatu úroků nepovažuje. Úroky z půjček mezi fyzickými osobami, které tak nečiní v rámci své podnikatelské činnosti, jsou však vyloučeny;

b)	úroky vzniklé nebo kapitalizované při prodeji, splacení nebo zpětném odkupu pohledávek uvedených v písmeni a),

c)

příjmy plynoucí z výplaty úroků prováděné přímo či prostřednictvím subjektu uvedeného v čl. 4 odst. 2 směrnice a usazeného v členském státě Evropského společenství, rozdělované: i) subjekty kolektivního investování usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, ii) subjekty usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, které využijí možnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 směrnice a informují o této skutečnosti platebního zprostředkovatele, a iii) subjekty kolektivního investování usazenými mimo území uvedené v článku 19;

d)

příjmy z prodeje, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů v následujících podnicích nebo subjektech, pokud tyto podniky nebo subjekty investují přímo či nepřímo, prostřednictvím jiných subjektů kolektivního investování nebo subjektů uvedených níže, více než 40 % svých aktiv do pohledávek uvedených v písmeni a): i) subjekty kolektivního investování usazené v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, ii) subjekty usazenými v členském státě Evropského společenství nebo v Monackém knížectví, které využijí možnosti stanovené v čl. 4 odst. 3 směrnice a informují o této skutečnosti platebního zprostředkovatele, iii) subjekty kolektivního investování usazenými mimo území uvedené v článku 19.

2.   Pokud jde o odst. 1 písm. c), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu příjmů, který plyne z výplat úroků, je za výplatu úroků považována celková výše příjmů.

3.   Pokud jde o odst. 1 písm. d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu aktiv investovaných do pohledávek nebo do akcií či podílů vymezených v uvedeném odstavci, je tento podíl považován za vyšší než 40 %.

Pokud daný platební zprostředkovatel nemůže určit výši příjmů realizovaných skutečným vlastníkem, má se za to, že tyto příjmy odpovídají výnosům z prodeje, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů.

4.   Za výplatu úroků podle odst. 1 písm. c) a d) se nepovažují příjmy související s podniky nebo subjekty, jejichž investice do pohledávek uvedených v odst. 1 písm. a) nepřekročily 15 % jejich aktiv.

5.   Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 3 činí 1. ledna 2011 25 %.

6.   Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 5 se stanoví na základě investiční politiky vymezené ve statutu fondu či v zakládacích dokumentech těchto podniků či subjektů; v případě neexistence těchto údajů se tento podíl stanoví na základě skutečného složení aktiv těchto podniků či subjektů.

Článek 7

Srážková daň

1.   Pokud je skutečný vlastník úroků rezidentem členského státu Evropského společenství, vybere Monacké knížectví srážkovou daň ve výši 15 % v průběhu prvních třech let ode dne uvedeného v článku 17, s výhradou použití čl. 14 odst. 2, 20 % v následujících třech letech a v dalších letech pak ve výši 35 %.

2.   Platební zprostředkovatel odvede srážkovou daň takto:

a)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. a): z částky vyplacených nebo připsaných úroků;

b)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. b) nebo d): z částky úroků nebo příjmů podle uvedených písmen, nebo prostřednictvím dávky s rovnocenným dopadem a hrazené skutečným příjemcem z celkové částky výnosů z prodeje, zpětného odkupu nebo splacení;

c)	v případě výplaty úroků ve smyslu čl. 6. odst. 1 písm. c): z částky příjmů podle uvedeného písmene.

3.   Pro účely odst. 2 písm. a), b) a c) je srážková daň vybírána v poměrné výši podle délky období, během něhož skutečný vlastník držel pohledávku, akcie nebo podíly, z nichž příjem plyne. Není-li platební zprostředkovatel schopen toto období určit na základě informací, které má k dispozici, má platební zprostředkovatel za to, že skutečný vlastník držel pohledávku, akcie nebo podíly po celou dobu existence, pokud tento nepředloží doklad o dni nabytí.

4.   Jiné daně a srážky, než je srážková daň stanovená touto dohodou, vybírané ze stejné výplaty úroků budou započteny proti srážkové dani vypočítané pro danou výplatu úroků podle tohoto článku.

5.   Výběr srážkové daně platebním zprostředkovatelem usazeným v Monackém knížectví nebrání členskému státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, ve zdanění příjmů v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy. Pokud daňový poplatník ohlásí daňovým orgánům členského státu Evropského společenství, jehož je rezidentem, příjem z úroku vyplaceného platebním zprostředkovatelem usazeným v Monackém knížectví, zdaní se tento příjem ve stejné sazbě a za stejných obecných podmínek, jež se vztahují na úroky získané v daném členském státě.

Článek 8

Sdílení srážkové daně

1.   Monacké knížectví si ponechá 25 % výnosů plynoucích ze srážkové daně vybírané podle článku 7 a 75 % těchto výnosů převede členskému státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem v souladu s čl. 3 odst. 2 písm. b).

2.   Tyto převody se uskuteční pro každý kalendářní rok v jedné splátce pro každý členský stát, a to nejpozději do šesti měsíců po skončení daňového roku Monackého knížectví.

3.   Monacké knížectví přijme opatření nezbytná k zajištění řádného fungování systému sdílení výnosů.

Za tímto účelem převede Monacké knížectví výnos připadající dotyčnému členskému státu Evropského společenství příslušnému orgánu uvedenému v příloze I této dohody.

Článek 9

Dobrovolné poskytnutí informací

1.   Monacké knížectví stanoví postup, který skutečnému vlastníkovi ve smyslu článku 2 umožní vyhnout se srážkové dani podle článku 7 tím, že svého platebního zprostředkovatele v Monackém knížectví výslovně zmocní k předkládání informací o výplatách úroků příslušnému orgánu Monackého knížectví. Takové zmocnění se vztahuje na všechny výplaty úroků uskutečněné tímto platebním zprostředkovatelem ve prospěch skutečného vlastníka.

2.   Platební zprostředkovatel předloží v případě svého výslovného zmocnění skutečným vlastníkem alespoň tyto informace:

a)	totožnost a bydliště skutečného vlastníka zjištěné podle článku 3 této dohody;

b)	jméno a adresu platebního zprostředkovatele;

c)	číslo účtu skutečného vlastníka nebo označení pohledávky, z níž výplata úroku vyplývá;

d)	částku výplaty úroků stanovenou podle článku 6.

3.   Příslušný orgán Monackého knížectví předá informace uvedené v odstavci 2 příslušnému orgánu členského státu Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem. Takové předání informací se uskuteční nejméně jednou ročně, během 6 měsíců následujících po skončení daňového roku Monackého knížectví, a to pro všechny výplaty úroků uskutečněné v průběhu daného roku.

Článek 10

Zamezení dvojího zdanění a vracení srážkové daně

1.   Členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, zajistí, aby bylo zamezeno jakémukoliv dvojímu zdanění, k němuž by mohlo dojít v důsledku uplatnění srážkové daně uvedené v článku 7, a to podle odstavců 2 a 3.

2.   Pokud byla na úroky přijaté skutečným vlastníkem uplatněna platebním zprostředkovatelem v Monackém knížectví srážková daň podle článku 7, započte členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, skutečnému vlastníkovi daň ve výši uvedené srážkové daně. Přesáhne-li tato částka výši daně splatné v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, z celkové výše úroků, které podléhají srážkové dani, vyplatí tento členský stát skutečnému vlastníkovi rozdíl mezi částkou srážkové daně a splatné daně, a to bez ohledu na jakékoliv své postupy daňových zápočtů nebo odlišné správní postupy.

3.   Pokud byl na výplaty úroků přijaté skutečným vlastníkem uplatněn kromě srážkové daně podle článku 7 ještě jiný druh srážkové daně a členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, započte nebo započítává tuto jinou srážkovou daň v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy nebo smlouvami o zamezení dvojího zdanění, započte se tato jiná srážková daň před uplatněním postupu podle odstavce 2.

4.   Členský stát Evropského společenství, jehož je skutečný vlastník rezidentem pro daňové účely, může nahradit postup daňového zápočtu podle odstavců 2 a 3 přímým a plným vrácením srážkové daně uvedené v článku 7.

Článek 11

Obchodovatelné dluhové cenné papíry

1.   Ode dne uvedeného v článku 17, s výhradou čl. 14 odst. 2 a dokud bude Monacké knížectví uplatňovat srážkovou daň podle článku 7 a pokud alespoň jeden členský stát Evropského společenství rovněž uplatňuje obdobná ustanovení, avšak nejpozději do 31. prosince 2010, nebudou domácí ani mezinárodní dluhopisy ani jiné obchodovatelné dluhové cenné papíry, které byly poprvé emitovány před 1. březnem 2001 nebo u kterých byl původní prospekt schválen před tímto datem orgány, které jsou k tomu příslušné, považovány za pohledávky ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a), pokud k 1. březnu 2002 nebo později nedojde k žádné další emisi těchto obchodovatelných dluhových cenných papírů.

Pokud však alespoň jeden členský stát Evropského společenství rovněž uplatňuje obdobná ustanovení, použije se ustanovení tohoto článku i po 31. prosinci 2010 ve vztahu k obchodovatelným dluhovým cenným papírům:

—	které obsahují doložku „gross-up“ a doložku předčasného splacení a

—	u kterých je platební zprostředkovatel podle článku 4 usazen v Monackém knížectví a

—	u kterých tento platební zprostředkovatel vyplácí úrok nebo zajišťuje výplatu úroku přímo ve prospěch skutečného vlastníka, který je rezidentem členského státu Evropského společenství.

Přestanou-li všechny členské státy uplatňovat ustanovení obdobná ustanovením článku 7, použijí se nadále ustanovení tohoto článku pouze ve vztahu k obchodovatelným dluhovým cenným papírům:

—	které obsahují doložku „gross-up“ a doložku předčasného splacení a

—	u kterých je platební zprostředkovatel emitenta usazen v Monackém knížectví a

—	u kterých tento platební zprostředkovatel vyplácí úrok nebo zajišťuje výplatu úroku přímo ve prospěch skutečného vlastníka, který je rezidentem členského státu Evropského společenství.

Pokud došlo k 1. březnu 2002 nebo později k další emisi některého z výše uvedených obchodovatelných cenných papírů vydaných vládou či obdobným subjektem jednajícím jako orgán veřejné moci nebo subjektem, jehož úloha je uznána mezinárodní smlouvou, uvedeným v příloze 2, je celá emise takového cenného papíru skládající se z původní emise a ze všech emisí pozdějších považována za pohledávku ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a).

Pokud došlo k 1. březnu 2002 nebo později k další emisi některého z výše uvedených obchodovatelných cenných papírů vydaných jiným emitentem neuvedeným v předchozím pododstavci, považuje se tato další emise za pohledávku ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a).

2.   Tento článek nebrání členským státům Evropského společenství ve zdanění příjmů z obchodovatelných dluhových cenných papírů uvedených v odstavci 1 v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy.

Článek 12

Předávání informací na žádost

1.   Příslušné orgány Monackého knížectví a členských států Evropského společenství si vyměňují informace o jednání, které je u podle právních předpisů dožádaného státu daňovým podvodem v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru.

Pokud je dožádaným státem Monacké knížectví, považuje za daňový podvod v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru následující jednání:

—

použití padělaného či pozměněného dokladu nebo dokladu, který obsahuje nepřesné informace, v úmyslu vyhnout se nebo pokusit se vyhnout se platbě daně z příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku, jejíž výše může dosáhnout čtyřnásobku nezaplacené daně, nebo odnětím svobody na dobu osmi dní až dvou let,

—	podvodné získání vrácení daně z příjmů z úspor, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku, jejíž výše může dosáhnout čtyřnásobku nezaplacené daně, nebo odnětím svobody na dobu osmi dní až dvou let,

—	jednání osoby povinné k výběru daně z příjmů z úspor, která úmyslně nevybere splatnou daň, a to zcela nebo zčásti, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku,

—	jednání osoby povinné k výběru daně z příjmů z úspor, která úmyslně zpronevěří vybranou částku ve prospěch svůj nebo třetí osoby, jež se trestá pokutou podle čl. 26 odst. 4 monackého trestního zákoníku.

Po účinném zavedení podmínek stanovených v čl. 13 odst. 3 se zásady týkající se výměny informací podle tohoto článku budou uplatňovat na rovnocenné protiprávní činy podle právních předpisů dožádaného státu, které mají srovnatelný stupeň závažnosti jako daňový podvod vymezený výše.

Na řádně odůvodněnou žádost v souladu s odstavcem 3 poskytne dožádaný stát informace o případech, ve kterých žádající stát zahájil ohledně výše uvedených jednání správní, občanské nebo trestní řízení, přičemž informace omezí na příjem z úspor zdanitelný v žádajícím státě.

Za informace, které lze předat, se považují informace uvedené v čl. 9 odst. 2 této dohody.

2.   Při rozhodování o tom, zda určité informace mohou být v odpovědi na žádost poskytnuty, uplatní dožádaný stát promlčecí lhůty použitelné podle právních předpisů žádajícího státu namísto promlčecích lhůt dožádaného státu. V každém případě nebude poskytnuta žádná informace týkající se protiprávních činů spáchaných před 1. červencem 2005.

3.   Pro účely zjištění odůvodněnosti žádosti poskytne příslušný orgán žádající smluvní strany následující informace, které musí být sepsány v úředním jazyce dožádaného státu:

a)	název orgánu, který podává žádost;

b)	totožnost fyzické osoby, jíž se žádost o informaci týká, důkaz, že je tato osoba rezidentem pro daňové účely v žádajícím státě, a jakýkoliv doklad, svědectví uvedené fyzické osoby a jiné opodstatněné důkazy, na nichž se žádost zakládá;

c)	důvody domněnky, že požadované informace má k dispozici dožádaná smluvní strana nebo je má k dispozici osoba v její jurisdikci;

d)	prohlášení, že je žádost v souladu s právními předpisy žádající smluvní strany, a zejména, že je přípustná, pokud jde o promlčecí lhůty;

e)	prohlášení, že žádající smluvní strana využila k získání informací všech prostředků, které jsou na jejím území dostupné nebo které jsou stanoveny jejími právními předpisy, s výjimkou těch, které by představovaly obtíže;

f)	prohlášení, že skutečnosti, které jsou žádající smluvní straně již známé, zakládají podle jejího práva odůvodněnou domněnku, že byl spáchán daňový podvod nebo rovnocenný protiprávní čin vymezeného v odstavci 1.

4.   Dožádaná smluvní strana může odmítnout poskytnutí požadované informace, pokud žádost není v souladu s ustanoveními této dohody.

Každá informace vyměněná tímto způsobem je považována za důvěrnou a může být sdělena jen osobám nebo příslušným orgánům smluvní strany, které mají vědět o zdanění výplat úroků podle článku 1. Tyto osoby nebo orgány mohou sdělit takto získané informace v průběhu veřejných jednání nebo v rozsudcích, které se týkají tohoto zdanění, a to pouze v žádajícím státě.

Informace mohou být sděleny jiné osobě nebo orgánu pouze s písemným a předběžným souhlasem příslušného orgánu smluvní strany, která informace sdělila.

Článek 13

Konzultace a přezkum

1.   Dojde-li mezi příslušným orgánem Monackého knížectví a jedním nebo více příslušnými orgány členských států Evropského společenství ve smyslu článku 5 k neshodě týkající se výkladu nebo provádění této dohody, snaží se tato orgány svůj spor vyřešit dohodou. O výsledcích svých konzultací neprodleně informují Evropskou komisi a příslušné orgány ostatních členských států Evropského společenství.

Pokud jde o otázky výkladu, může se Evropská komise na žádost kteréhokoliv příslušného orgánu těchto konzultací zúčastnit.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 se alespoň každé tři roky nebo na žádost kterékoliv smluvní strany uskuteční vzájemná konzultace smluvních stran za účelem přezkoumání a – považují-li to smluvní strany za nutné – zlepšení technického fungování dohody.

V každém případě smluvní strany uznávají význam mezinárodního vývoje v oblasti, na kterou se dohoda vztahuje, a podle potřeby v rámci konzultací podle tohoto odstavce jednají za účelem přezkoumání toho, zda je nutné provést změny v této dohodě s ohledem na mezinárodní vývoj.

3.   S ohledem na uzavření dvoustranných jednání mezi členskými státy a třetími státy, které v oblasti zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru podléhají stejným povinnostem jako Monacké knížectví, přezkoumá Monacké knížectví oblast působnosti a podmínky provádění zásad stanovených v článku 12 v případě rovnocenných protiprávních činů, které mají srovnatelný stupeň závažnosti jako daňový podvod vymezený v uvedeném článku. Monacké knížectví zahájí k tomuto účelu konzultace s Evropskou komisí.

4.   Konzultace proběhnou do jednoho měsíce od předání žádosti nebo – v naléhavých případech – co nejdříve.

5.   Pro účely uvedených konzultací se smluvní strany vzájemně informují o možném vývoji, který by mohl ovlivnit řádné působení této dohody. To zahrnuje i jakoukoliv příslušnou dohodu mezi některou smluvní stranou a třetí zemí.

Článek 14

Provádění a pozastavení provádění

1.   Provádění této dohody je podmíněno přijetím a prováděním opatření, která odpovídají opatřením směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo této dohody nebo jsou s nimi rovnocenná a která stanoví stejné dny provedení, závislými nebo přidruženými územími členských států uvedenými ve zprávě Rady (Hospodářské a finanční záležitosti) pro zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000, stejně jako Spojenými státy americkými, Andorrou, Lichtenštejnskem, Švýcarskem a San Marinem.

2.   Nejméně šest měsíců přede dnem uvedeným v odstavci 6 přijmou smluvní strany vzájemnou dohodou rozhodnutí o tom, zda bude splněna podmínka stanovená v odstavci 1, s ohledem na to, kdy v členských státech Evropského společenství, dotčených třetích zemích a závislých nebo přidružených územích vstoupí příslušná opatření v platnost. Pokud smluvní strany nerozhodnou o tom, že tato podmínka bude splněna, stanoví vzájemnou dohodou pro účely článku 17 nové datum. K tomuto účelu oznámí Evropské společenství Monackému knížectví provádění odpovídajících nebo rovnocenných opatření členskými státy Evropského společenství, závislými nebo přidruženými územími a dotčenými třetím zeměmi.

3.   Aniž jsou dotčeny jeho institucionální předpisy a s výhradou výše uvedených ustanovení, bude Monacké knížectví tuto dohodu provádět ode dne uvedeného v článku 17 a oznámí to Evropskému společenství.

4.   Pokud v souladu s právem Evropského společenství pozbude směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo její část dočasně nebo trvale použitelnosti nebo pokud členský stát pozastaví uplatňování svých prováděcích předpisů, může kterákoliv smluvní strana s okamžitou platností pozastavit provádění této dohody nebo některých jejích částí, a to oznámením druhé smluvní straně.

5.   Pokud některá z uvedených pěti třetích zemí (Spojené státy americké, Andorra, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a San Marino) nebo některé ze závislých nebo přidružených území členských států Evropské unie uvedených v odstavci 2 následně přestane uplatňovat opatření, která odpovídají opatřením směrnice Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru nebo jsou s nimi rovnocenná, může kterákoliv smluvní strana rovněž pozastavit provádění této dohody, a to oznámením druhé smluvní straně. K pozastavení provádění dojde nejdříve dva měsíce po oznámení. Provádění dohody se obnoví co nejdříve po opětovném zavedení opatření.

Článek 15

Ostatní centra/asijská centra

V průběhu přechodného období stanoveného ve směrnici Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru zahájí Evropské společenství jednání s dalšími významnými finančními centry zaměřená na to, aby tyto subjekty přijaly a uplatňovaly opatření rovnocenná opatřením uplatňovaným Společenstvím.

Článek 16

Podpis, vstup v platnost a vypovězení

1.   Tato dohoda se uzavírá s výhradou ratifikace nebo schválení smluvními stranami v souladu s jejich vnitřními postupy. Dokončení těchto postupů si smluvní strany vzájemně oznámí. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po posledním oznámení.

2.   Tato dohoda zůstává v platnosti do vypovězení některou ze smluvních stran.

3.   Kterákoli smluvní strana může tuto dohodu vypovědět prostřednictvím oznámení druhé smluvní straně. V takovém případě pozbude dohoda platnosti dvanáct měsíců od doručení oznámení.

Článek 17

Prováděcí pravidla

Aniž je dotčen článek 14, přijmou smluvní strany právní a správní předpisy nezbytné pro provádění této dohody od 1. července 2005.

Článek 18

Práva a konečné vyrovnání

1.   V případě vypovězení nebo pozastavení provádění této dohody, ať v plném rozsahu či částečně, zůstávají práva fyzických osob podle článku 10 nedotčena.

2.   V takovém případě vystaví Monacké knížectví do konce období platnosti této dohody konečné vyúčtování a provede konečnou platbu členským státům Evropského společenství.

Článek 19

Územní působnost

Tato dohoda se na jedné straně vztahuje na území, na která se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství za podmínek v ní stanovených, a na území Monackého knížectví na straně druhé.

Článek 20

Přílohy

1.   Obě přílohy tvoří nedílnou součást této dohody.

2.   Seznam příslušných orgánů v příloze I může být změněn pouhým oznámením zaslaným druhé smluvní straně Monackým knížectvím, pokud jde o orgán uvedený v písmeni a) této přílohy, a Evropským společenstvím, pokud jde o ostatní orgány.

Seznam subjektů uvedený v příloze II lze změnit vzájemnou dohodou.

Článek 21

Jazyky

1.   Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, německém, nizozemském, polském, portugalském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

2.   Maltské znění ověří smluvní strany na základě výměny dopisů. Toto znění má stejnou platnost jako znění uvedená v odstavci 1.

MEMORANDUM O POROZUMĚNÍ

mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím

Při uzavření dohody, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru (dále jen „směrnice“), podepsaly Evropské společenství a Monacké knížectví toto memorandum o porozumění doplňující uvedenou dohodu.

Pokud některá ze smluvních stran zjistí, že v důsledku významných rozdílů při provádění výměny informací by dohoda nebyla uplatňována zcela spravedlivě, zahájí smluvní stany neprodleně konzultace s cílem stanovit opatření nezbytná k nastolení rovného zacházení. Evropská komise o těchto konzultacích ihned uvědomí Radu a navrhne opatření nezbytná k opětovnému nastolení rovného zacházení. V mezidobí bude každá nová žádost o informace podle článku 12 této dohody, která je stejné povahy jako žádost, na základě níž byl použit tento pododstavec, přezkoumána v rámci uvedených konzultací.

Pokud bude zjištěn jakýkoliv významný rozdíl mezi oblastí působnosti směrnice přijaté dne 3. června 2003 a dohody, zejména pokud jde o články 4 a 6 dohody, zahájí smluvní strany neprodleně konzultace v souladu s čl. 13 odst. 1 dohody s cílem zajištění toho, že rovnocenný charakter opatření stanovených dohodou zůstane zachován.

Signatáři tohoto memoranda o porozumění prohlašují, že považují dohodu uvedenou v prvním pododstavci a toto memorandum o porozumění za přijatelné a vyvážené ujednání, které chrání zájmy smluvních stran. Proto budou dohodnutá opatření provádět v dobré víře a bez řádného důvodu nepodniknou jednostranné kroky, které by narušily toto ujednání.

Evropská unie je připravena začít zkoumat s vládou Monackého knížectví podmínky podporující rozvoj obchodu mezi Monakem a Společenstvím v oblasti některých finančních nástrojů a pojišťovacích služeb, jakmile bude stanoveno, že obezřetnostní pravidla a opatření týkající se dohledu, která se vztahují na dotčené monacké subjekty, jsou takové povahy, aby zaručovala řádné fungování vnitřního trhu v daných oblastech. Z tohoto důvodu a shodně s vnější politikou Společenství přijatou ohledně obdobných žádostí v minulosti by se měla případná dohoda zakládat na přijetí a provádění stávajícího a budoucího acquis communautaire v daných oblastech Monackým knížectvím. Je rovněž možné, že bude třeba, aby Monacké knížectví provádělo jiná pravidla, a to stávající i budoucí, která jsou významná pro řádné fungování vnitřního trhu v daných oblastech, například pravidla v oblasti hospodářské soutěže a zdanění.

Signatáři tohoto memoranda o porozumění berou na vědomí, že definice daňového podvodu podle dohody mezi Evropským společenstvím a Monackým knížectvím, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí, se týká pouze potřeb v oblasti zdanění úspor.