1)

bod 1.2.1 se nahrazuje tímto:

„1.2.1.   Obecné požadavky na konfirmační metody

U zakázaných nebo nepovolených látek má být hodnota CCα na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni. U zakázaných nebo nepovolených látek, pro něž je stanovena referenční hodnota pro opatření podle nařízení (EU) 2019/1871, má být hodnota CCα rovna referenční hodnotě pro opatření nebo nižší.

U povolených látek je hodnota CCα vyšší než hodnota MLR nebo maximální limit, ale má se jí co možná nejvíce blížit.

Pro účely konfirmace se mají použít pouze ty analytické metody, u nichž lze zpětně v dokumentech prokázat, že jsou validovány a že je u nich pravděpodobnost falešně nevyhovujícího výsledku (chyba α) menší než nebo rovna 1 % u zakázaných či nepovolených látek nebo je menší než nebo rovna 5 % u povolených látek.

Konfirmační metody mají poskytovat informace o strukturním chemickém složení analytu. Proto konfirmační metody založené pouze na chromatografické analýze bez použití hmotnostně spektrometrické detekce nejsou samy o sobě vhodné k použití jako konfirmační metody pro zakázané nebo nepovolené farmakologicky účinné látky. Není-li hmotnostní spektrometrie vhodná pro povolené látky, je možné použít jiné metody, jako je HPLC-DAD a HPLC-FLD, nebo jejich kombinaci.

Pokud to konfirmační metoda vyžaduje, přidává se ke zkušebnímu podílu vhodný vnitřní standard na počátku extrakčního postupu. Podle dostupnosti by měl být použit buď analyt značený stabilními izotopy, který je vhodný zejména pro hmotnostně spektrometrickou detekci, nebo analogické sloučeniny, které mají velmi podobnou strukturu jako tento analyt.“;

2)

mezi body 1.2.1 a 1.2.2 se vkládá nový bod 1.2.1a, který zní:

„1.2.1a.   Specifické použití simultánní chromatografie, není-li k dispozici vnitřní standard

Nelze-li použít vhodný vnitřní standard, potvrdí se identifikace analytu simultánní chromatografií (*). V tomto případě se získá jeden pík, přičemž zvětšení výšky (nebo plochy) píku odpovídá množství přidaného analytu. Není-li toto proveditelné, použijí se standardy s odpovídající matricí nebo standardy s obohacenou matricí.

(*)  Simultánní chromatografií se rozumí postup, při němž je extrakt před chromatografií rozdělen na dvě části. U první části se provede chromatografická analýza. Druhá část se smísí se standardem analytu, který má být měřen. U této části se rovněž provede chromatografická analýza. Přidané množství standardu analytu se musí blížit odhadovanému množství analytu v extraktu. Simultánní chromatografie je vhodná pro zlepšení identifikace analytu při použití chromatografických metod, zejména nelze-li použít vhodný vnitřní standard.“;"

3)

v bodě 1.2.2.2 se věta následující za tabulkou 2 nahrazuje tímto:

„U analýz prováděných za podmínek opakovatelnosti je variační koeficient za podmínek opakovatelnosti obvykle nižší než dvě třetiny hodnot uvedených v tabulce 2 a musí se rovnat variačnímu koeficientu za podmínek reprodukovatelnosti nebo být nižší.“;

4)

bod 1.2.3 se nahrazuje tímto:

„1.2.3.   Požadavky na chromatografickou separaci

1.2.3.1.   Minimální přijatelný retenční čas

U kapalinové (LC) nebo plynové chromatografie (GC) má být minimálním přijatelným retenčním časem pro vyšetřovaný analyt (vyšetřované analyty) dvojnásobek retenčního času, který odpovídá mrtvému objemu kolony.

1.2.3.2.   Retenční čas analytu v extraktu

Retenční čas analytu v extraktu má odpovídat retenčnímu času kalibračního standardu, standardu s odpovídající matricí nebo standardu s obohacenou matricí s tolerancí ± 0,1 minuty. U rychlé chromatografie, kde je retenční čas kratší než dvě minuty, je přípustná odchylka menší než 5 % retenčního času.

1.2.3.3.   Retenční čas v případě použití vnitřního standardu

Použije-li se vnitřní standard, musí poměr chromatografického retenčního času analytu k retenčnímu času vnitřního standardu, to znamená relativní retenční čas analytu, odpovídat retenčnímu času kalibračního standardu, standardu s odpovídající matricí nebo standardu s obohacenou matricí s maximální odchylkou 0,5 % v případě plynové chromatografie a 1 % v případě kapalinové chromatografie u metod validovaných od data vstupu tohoto nařízení v platnost.“;

5)

v bodě 2.1 se tabulka 5 nahrazuje tímto:

„Tabulka 5

Klasifikace analytických metod podle pracovních charakteristik, které mají být stanoveny

6)

bod 2.2.1 se nahrazuje tímto:

„2.2.1.   Konvenční validace

Výpočet parametrů konvenčními metodami vyžaduje, aby bylo provedeno několik samostatných experimentů (viz tabulka 5 v této příloze). U větších změn musí být ověřena přetrvávající validita pracovních charakteristik. V případě metod pro více analytů může být stanoveno několik analytů současně, pokud byly vyloučeny možné rušivé vlivy. Řadu pracovních charakteristik lze stanovit podobným způsobem. Proto se v zájmu minimalizace rozsahu prací doporučuje v co největší možné míře experimenty kombinovat (např. opakovatelnost a vnitrolaboratorní reprodukovatelnost se specifičností, analýzu slepých vzorků pro stanovení limitu rozhodnutí pro konfirmaci a testování specifičnosti).“;

7)

v bodě 2.2.1.2 podbodě 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

(**)  Pokud u nepovolené farmakologicky účinné látky není validace koncentrace rovnající se 0,5násobku referenční hodnoty pro opatření rozumně dosažitelná, je možné koncentraci rovnající se 0,5násobku referenční hodnoty pro opatření nahradit nejnižší koncentrací v rozmezí 0,5násobku až 1,0násobku referenční hodnoty pro opatření, která je rozumně dosažitelná, nebo LCL v případě, že je nižší než 0,5násobek referenční hodnoty pro opatření.“;"

8)

bod 2.2.1.3 se mění takto:

9)

bod 2.2.1.4 se mění takto:

10)

v bodě 2.2.2 se věta následující za tabulkou 6 nahrazuje tímto:

„Výpočet charakteristik metody se provede způsobem popsaným autory Jülicher a kol. (*****) nebo podle normy ISO/TS 23471:2022 (******).

(*****)  Jülicher, B., Gowik, P. a Uhlig, S. (1998) Assessment of detection methods in trace analysis by means of a statistically based in-house validation concept. Analyst, 123, 173."

(******)  ISO/TS 23471:2022 Experimental designs for evaluation of uncertainty – Use of factorial designs for determining uncertainty functions.“;"

11)

v bodě 2.5 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě, že požadované údaje o stabilitě nejsou k dispozici, měly by se použít níže uvedené přístupy. Navíc i uplatnění izochronního přístupu (*******) se schématem teplot uchovávání podobným jako v tabulce 7 v této příloze umožňuje stanovení potenciální nestability analytu, jakož i odhad vhodné doby uchovávání, a proto může být tento přístup rovněž použit.

(*******)  Lamberty, A., Schimmel, H. a Pauwels, J. (1998) The study of the stability of reference materials by isochronous measurements. Fres. J. Anal. Chem. 360, 359.“;"

12)

bod 2.5.2 se nahrazuje tímto:

„2.5.2.   Stanovení stability analytu (analytů) v matrici

13)

bod 2.7 se mění takto:

14)

v bodě 2.9 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Absolutní výtěžnost metody se nemusí stanovit, je-li k dispozici vnitřní standard, kalibrace s použitím obohacené matrice nebo obojí. Ve všech ostatních případech se absolutní výtěžnost metody stanovit musí.“;

15)

v bodě 2.10 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„Variační koeficient pro MF (standard normalizovaný na IS) nesmí být větší než hodnoty uvedené na seznamu v tabulce 2 v této příloze.“;

16)

v kapitole 3 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Upřednostňovanou možností pro poskytnutí důkazů o funkční způsobilosti metody během rutinní analýzy je analýza certifikovaného referenčního materiálu (CRM). Vzhledem k tomu, že CRM, které obsahují příslušné analyty v požadovaných koncentracích, jsou zřídkakdy dostupné, lze jako alternativu použít rovněž referenční materiály dodávané a charakterizované laboratořemi EURL nebo laboratořemi, které jsou akreditovány podle normy ISO/IEC 17043:2023 (********). Jako další alternativu je možné použít vnitrolaboratorní referenční materiály, které jsou pravidelně kontrolovány.

(********)  Norma ISO/IEC 17043:2023 Posuzování shody – Všeobecné požadavky na zkoušení způsobilosti.“ "