SDĚLENÍ KOMISE – POKYNY K POUŽÍVÁNÍ ZJEDNODUŠENÉHO VYKAZOVÁNÍ NÁKLADŮ V RÁMCI EVROPSKÝCH STRUKTURÁLNÍCH A INVESTIČNÍCH FONDŮ – REVIDOVANÁ VERZE

(2021/C 200/01)

Pokyny k zjednodušenému vykazování nákladů: Financování paušální sazbou, standardní stupnice jednotkových nákladů, jednorázové částky

(podle článků 67 a 68, 68a a 68b nařízení (EU) č. 1303/2013, článku 14 nařízení (EU) č. 1304/2013 a článku 19 nařízení (EU) č. 1299/2013)

Revidované vydání po vstupu nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 v platnost

PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI: „Tento dokument je pracovním dokumentem, který vyhotovily útvary Komise. Na základě platného práva EU poskytuje kolegům a orgánům podílejícím se na monitorování, kontrole nebo provádění evropských strukturálních a investičních fondů technické pokyny. Těmito pokyny není dotčen výklad Soudního dvora ani Tribunálu Evropské unie.“

OBSAH

Kapitola 1 –

Úvod

6

1.1.

Účel

6

1.2.

Proč používat zjednodušené vykazování nákladů?

6

Kapitola 2 –

Horizontální zásady a rozsah

7

2.1.

Kdy se zjednodušené vykazování nákladů použije

7

2.2.

Použití zjednodušeného vykazování nákladů

7

2.2.1.

Zásada

7

2.2.2.

Výjimka: případy, kdy je použití zjednodušeného vykazování nákladů povinné [oddíl revidován v souladu s finančním nařízením]

7

2.2.3.

Časová působnost a přechodná ustanovení

10

2.3.

Kombinace možností

11

2.3.1.

Obecné zásady

11

2.3.2.

Příklady kombinací

11

2.4.

Veřejné zakázky a použití zjednodušeného vykazování nákladů

12

2.4.1.

Použití zjednodušeného vykazování nákladů v případě veřejné zakázky

12

2.4.2.

Použití paušální sazby pro výpočet přímých nákladů na zaměstnance u operací provedených prostřednictvím veřejných zakázek

14

2.5.

Slučitelnost zjednodušeného vykazování nákladů s pravidly státní podpory

15

2.5.1.

Slučitelnost zjednodušeného vykazování nákladů s obecným nařízením o blokových výjimkách a nařízením o blokových výjimkách v zemědělství

15

2.6.

Použití zjednodušených nákladů v operacích vytvářejících čistý příjem

16

2.6.1.

Operace, které po dokončení vytvářejí čistý příjem (článek 61 nařízení o společných ustanoveních)

16

2.6.2.

Operace, které vytvářejí čistý příjem během provádění a na něž se nevztahuje čl. 61 odst. 1 až 6 nařízení o společných ustanoveních

17

2.7.

EFRR a ESF: křížové financování

18

2.7.1.

Vykazování akcí spadajících do oblasti působnosti čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních ve vztahu k zjednodušenému vykazování nákladů

18

2.7.2.

Příklady

18

2.8.

Zvláštní pravidla pro EZFRV a EÚS

19

Kapitola 3 –

Druhy zjednodušeného vykazování nákladů

19

3.1.

Financování paušální sazbou

19

3.1.1.

Stanovení kategorií nákladů

19

3.1.2.

Zvláštní systémy financování paušální sazbou pro výpočet kategorií nákladů, které jsou podrobně stanoveny v nařízení o společných ustanoveních a v nařízeních o jednotlivých fondech

20

3.1.2.1.

Metody výpočtu nepřímých nákladů

21

3.1.2.2.

Paušální sazba pro určení přímých nákladů na zaměstnance

21

3.1.2.3.

Paušální sazba pro stanovení všech ostatních nákladů na operaci jiných než přímých nákladů na zaměstnance

22

3.1.2.4.

Odůvodnění paušálních sazeb stanovených v nařízení o společných ustanoveních

23

3.1.2.5.

Časová působnost

23

3.2.

Standardní stupnice jednotkových nákladů

25

3.2.1.

Obecné zásady

25

3.2.2.

Náklady na zaměstnance vypočítané podle hodinové sazby (čl. 68a odst. 2 až 4 nařízení o společných ustanoveních)

26

3.2.3.

Stanovení způsobilých nákladů na zaměstnance pomocí vypočtené hodinové sazby

27

3.2.4.

Zaměstnanci pracující na operaci na částečný úvazek s pevně stanovenou dobou za měsíc

28

3.2.5.

Časová působnost

28

3.3.

Jednorázové částky

29

3.3.1.

Obecné zásady

29

3.3.2.

Změny zavedené finančním nařízením a časová působnost

29

3.3.3.

Příklady jednorázových částek

29

3.4.

Zvláštní případ paušálních sazeb u technické pomoci

30

3.4.1.

Oblast působnosti

30

3.4.2.

Žádosti o platbu a úhrady

31

3.4.3.

Dopad paušální sazby na příděl na technickou pomoc v rámci OP / programu rozvoje venkova

32

3.4.4.

Auditní stopa a dopad oprav

32

Kapitola 4 –

Stanovení zjednodušeného vykazování nákladů

32

4.1.

Zjednodušené vykazování nákladů musí být stanoveno předem

33

4.2.

Přiměřená, spravedlivá a ověřitelná metoda výpočtu

33

4.2.1.

Obecné zásady

33

4.2.1.1.

Metoda výpočtu musí být přiměřená

33

4.2.1.2.

Metoda výpočtu musí být spravedlivá

33

4.2.1.3.

Metoda výpočtu musí být ověřitelná

33

4.2.2.

Metodiky v praxi

34

4.2.2.1.

Použití „statistických“ údajů, odborného posudku nebo jiných objektivních informací (čl. 67 odst. 5 písm. a) bod i)).

34

4.2.2.2.

Použití údajů jednotlivých příjemců (čl. 67 odst. 5 písm. a) body ii) a iii) nařízení o společných ustanoveních)

34

4.3.

Návrh rozpočtu

35

4.3.1.

Využití návrhu rozpočtu u jiných fondů jako metody pro stanovení jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb před vstupem finančního nařízení v platnost

37

4.4.

Používání standardních stupnic jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb z jiných oblastí

37

Z jiných politik Unie

37

Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. b) nařízení o společných ustanoveních

37

Ustanovení čl. 68 prvního pododstavce písm. c) nařízení o společných ustanoveních

38

Z režimů pro granty financované výhradně členskými státy

38

Paušální sazby z období 2007–2013

39

Jak se posuzuje, zda jsou jednotlivé druhy operací a příjemců podobné?

39

4.5.

Používání sazeb stanovených v nařízení o společných ustanoveních nebo pravidlech pro jednotlivé fondy

39

4.6.

Úprava paušálních sazeb, jednorázových částek a standardních stupnic jednotkových nákladů v čase

39

4.7.

Zvláštní metody pro určení částek stanovené v souladu s pravidly pro jednotlivé fondy

39

Kapitola 5 –

Důsledky pro audit a kontrolu

40

5.1.

Potřeba společného přístupu k auditu a kontrole

40

5.2.

Úloha auditního orgánu při navrhování zjednodušeného vykazování nákladů

40

5.3.

Obecný přístup k řídicím kontrolám a auditu

40

5.3.1.

Ověření správného stanovení metody výpočtu pro zjednodušené vykazování nákladů

41

5.3.2.

Ověření správného použití metody

41

5.3.2.1.

Ověření správného použití paušálních sazeb

42

5.3.2.2.

Ověření správného použití standardních stupnic jednotkových nákladů

42

5.3.2.3.

Ověření správného použití jednorázových částek

43

5.3.2.4.

Ověření v případě kombinace možností v rámci stejné operace

43

5.3.3.

Potenciální chyby nebo nesrovnalosti spojené s používáním zjednodušeného vykazování nákladů

43

Příloha I –

Příklady zjednodušeného vykazování nákladů

45

Příloha II –

Příklad slučitelnosti zjednodušeného vykazování nákladů s pravidly státní podpory

51

Příloha III –

Zjednodušené vykazování nákladů a zvláštní opatření EZFRV

54

Příloha IV –

Zjednodušené vykazování nákladů a zvláštní opatření ENRF

60

KAPITOLA 1

Úvod

1.1.   Účel

Tento dokument poskytuje technické pokyny k nákladům vykázaným na základě paušální sazby, jednorázových částek a standardních stupnic jednotkových nákladů (dále jen „zjednodušené vykazování nákladů“), které se vztahují na ESI fondy, s cílem sdílet osvědčené postupy, aby byly členské státy motivovány zjednodušené vykazování nákladů používat. Zabývá se možnostmi, které nabízí právní rámec ESI fondů pro programové období 2014–2020.

V návaznosti na vstup nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 (1) (dále jen „finanční nařízení“) v platnost, k němuž došlo dne 2. srpna 2018, zohledňuje toto revidované vydání pokynů změny nařízení (EU) č. 1303/2013 (2) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“) a nařízení (EU) č. 1304/2013 (3) (nařízení o Evropském sociálním fondu, dále jen „nařízení o ESF“) zavedené finančním nařízením. Tyto změny vycházejí z možností zavedených v roce 2014 a rozšiřují je, přičemž zohledňují doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení (4). Rovněž rozšiřují řadu možností, které byly dříve stanoveny pouze v nařízeních pro jednotlivé fondy, na všechny ESI fondy.

Tyto revidované pokyny rovněž zahrnují další upřesnění na základě otázek, které v průběhu současného programového období vznesly členské státy a zúčastněné strany.

Pokyny se nevztahují na společné akční plány, zjednodušené vykazování nákladů používané v rámci čl. 14 odst. 1 nařízení o ESF (5) ani na financování, které není spojeno s náklady, podle čl. 67 odst. 1 písm. e) nařízení o společných ustanoveních.

1.2.   Proč používat zjednodušené vykazování nákladů?

Jestliže se používá zjednodušené vykazování nákladů, vypočítávají se způsobilé náklady operace podle předem stanovené metody na základě výstupů, výsledků nebo některých jiných nákladů, které jsou jednoznačně určeny předem buď odkazem na jednotkovou částku, nebo použitím procenta. Zjednodušené vykazování nákladů je tedy alternativní metodou pro výpočet způsobilých nákladů operace oproti tradiční metodě: výpočtu na základě nákladů, které skutečně vznikly a byly zaplaceny (čl. 67 odst. 1 písm. a) nařízení o společných ustanoveních, dále jen „skutečné náklady“). Při zjednodušeném vykazování nákladů se u jednotlivých podkladů již nevyžaduje sledování každého eura spolufinancovaných výdajů: to představuje hlavní prvek zjednodušeného vykazování nákladů, jelikož se tak významně snižuje administrativní zátěž.

Používání zjednodušeného vykazování nákladů rovněž znamená, že lidské zdroje a administrativní úsilí vynaložené při řízení ESI fondů lze zaměřit na dosažení cílů politiky, neboť na shromáždění a ověření (finančních) dokladů je zapotřebí méně zdrojů.

Vzhledem k zjednodušenému procesu řízení se tak rovněž usnadní přístup malých příjemců k ESI fondům (6) (ESF, EFRR, EZFRV, ENRF, FS).

Zjednodušené vykazování nákladů nakonec přispěje k účinnějšímu a správnějšímu využívání ESI fondů (k nižší chybovosti). Evropský účetní dvůr mnoho let opakovaně Komisi doporučoval, aby prosazovala a rozšiřovala používání zjednodušeného vykazování nákladů zejména proto, že u něj dochází k nižší chybovosti. Ve své výroční zprávě za rok 2017 (7) Účetní dvůr uvedl, že za posledních pět let bylo zjednodušené vykazování nákladů využito u 135 z 1 437 kontrolovaných transakcí. U těchto transakcí nebyly zjištěny žádné vyčíslitelné chyby, což přivedlo Účetní dvůr k závěru, že se projekty využívající zjednodušené vykazování nákladů vyznačují nižší chybovostí než projekty využívající vykazování skutečných nákladů (8). Dále v návaznosti na zvláštní zprávu z roku 2018 nazvanou „Nové metody financování projektů v oblasti rozvoje venkova“ dospěl Účetní dvůr k závěru, že zjednodušené vykazování nákladů přináší významné zjednodušení a snižuje administrativní zátěž pro příjemce i pro orgány členských států (9).

KAPITOLA 2

Horizontální zásady a rozsah

2.1.   Kdy se zjednodušené vykazování nákladů použije

Zjednodušené vykazování nákladů se může použít pouze v případě operací financovaných prostřednictvím grantů a vratné pomoci (čl. 67 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních).

Kromě případů, kdy je použití zjednodušeného vykazování nákladů povinné, se doporučuje, aby se zjednodušené vykazování nákladů používalo, vyskytne-li se jedna či více z těchto situací:

—	chtějí-li členské státy řízení ESI fondů zaměřit více na výstupy a orientovat se spíše na dosahování výsledků než na vstupy,

—	ověření skutečných nákladů je obtížné (mnoho podpůrných dokladů k malým částkám, přičemž dopad na očekávaný výstup operací je malý nebo není mimořádný, složité rozdělovací klíče atd.),

—	jsou k dispozici spolehlivé údaje o finančním a kvantitativním provedení operací (10),

—	jednodušší správa dokumentů,

—	operace patří do standardního rámce,

—	v rámci vnitrostátně financovaného režimu nebo jiného nástroje EU již existují metody zjednodušeného vykazování nákladů u podobných druhů operací a příjemců.

Pozn.:

Zjednodušené vykazování nákladů nelze použít v případě, že je podpora operaci poskytnuta ve formě finančního nástroje nebo ceny. Je-li však podpora operace ve formě kombinace grantu nebo vratné pomoci s finančním nástrojem nebo cenou, lze u části podpory, která je poskytnuta ve formě grantu nebo vratné pomoci, zjednodušené vykazování nákladů použít. Až na určité výjimky se zjednodušené vykazování nákladů netýká operací, které příjemci provádějí prostřednictvím zadávání veřejných zakázek.

2.2.   Použití zjednodušeného vykazování nákladů

2.2.1    Zásada

S výjimkou operací spadajících do oblasti působnosti čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních (11) není použití zjednodušeného vykazování nákladů pro členské státy povinné. Řídicí orgán nebo monitorovací výbor programů EÚS může rozhodnout, že toto použití bude volitelné nebo povinné pro všechny nebo určité kategorie projektů a činností a pro celou operaci nebo její část. Aby bylo zajištěno dodržování zásad transparentnosti a rovného zacházení s příjemci, měl by být ve výzvě k předkládání návrhů stanoven a zveřejněn rozsah zjednodušeného vykazování nákladů, jež má být použito, tj. kategorie projektů a činností, u nichž bude možné.

2.2.2    Výjimka: případy, kdy je použití zjednodušeného vykazování nákladů povinné [oddíl revidován v souladu s finančním nařízením]

Ustanovení čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních stanoví, že u operací podporovaných z ESF a EFRR mají granty a vratná pomoc, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesáhne 100 000 EUR, podobu jednotkových nákladů, jednorázových částek nebo paušálních sazeb. Použití zjednodušeného vykazování nákladů je tedy povinné.

Účelem tohoto ustanovení je omezit kontroly skutečných nákladů, které by vzhledem k nízké hodnotě těchto operací nebyly nákladově efektivní.

Částku 100 000 EUR je nutno považovat za maximální podporu z veřejných zdrojů, jež má být vyplacena příjemci, jak je uvedeno v dokumentu, který stanoví podmínky podpory pro příjemce (EFRR a ESF + odpovídající vnitrostátní financování z veřejných zdrojů, které má být příjemci vyplaceno, jako maximální částka stanovená v dohodě o financování, případně v rozhodnutí o financování). Nezahrnuje to případný příspěvek z veřejných zdrojů poskytnutý příjemcem ani dávky nebo platy vyplacené třetí stranou ve prospěch účastníků operace. O tom, zda je nutno použít ustanovení čl. 67 odst. 2a, rozhoduje pouze plánovaná podpora z veřejných zdrojů.

V případě, že operace obdrží podporu z EFRR i ESF, je při výpočtu „podpory z veřejných zdrojů“ pro operaci zohledněna výše podpory poskytnuté z obou fondů. V případě, že celková výše podpory z veřejných zdrojů není vyšší než 100 000 EUR, se navíc povinnost použít zjednodušené vykazování nákladů vztahuje na podporu poskytnutou každým fondem (tj. EFRR i ESF).

Příklad: Návrh rozpočtu veřejného subjektu na operaci s celkovými způsobilými náklady ve výši 105 000 EUR je následující: (EUR) Vnitrostátní financování z veřejných zdrojů 20 000 ESF 22 500 EFRR 22 500 Samofinancování 25 000 Dávky pro účastníky placené veřejnými službami zaměstnanosti 15 000 Celkový plán financování 105 000 I přes celkové způsobilé náklady ve výši 105 000 EUR spadá tato operace stále do kategorie operací, u nichž je vykazování zjednodušených nákladů povinné. Do výpočtu podpory z veřejných zdrojů poskytnuté na operaci se započítá podpora z obou fondů a vnitrostátní financování z veřejných zdrojů. Při stanovení podpory z veřejných zdrojů vyplacené příjemci se nebere v úvahu samofinancování (25 000 EUR) veřejného subjektu. Nezapočítávají se ani dávky pro školené osoby hrazené veřejnými službami zaměstnanosti (15 000 EUR), jelikož je účastníkům vyplácí třetí strana. Podpora z veřejných zdrojů proto činí 45 000 EUR (EFRR + ESF) + 20 000 EUR = 65 000 EUR, což je méně než mezní hodnota ve výši 100 000 EUR.

Z této povinnosti existují dvě výjimky:

—	Operace nebo projekt tvořící součást operace prováděné výhradně prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na stavební práce, zboží nebo služby (viz čl. 67 odst. 4 první věta nařízení o společných ustanoveních).

—	Operace, kterým je poskytována podpora v rámci státní podpory, která nepředstavuje podporu de minimis  (12) (viz čl. 67 odst. 2a první pododstavec).

Pokud platí povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů, týká se to celkových způsobilých výdajů na operaci, se dvěma výjimkami na základě čl. 67 odst. 2a druhého a třetího pododstavce nařízení o společných ustanoveních:

(1)

Kategorie nákladů, na něž je uplatněna paušální sazba. Tyto kategorie nákladů, na něž je uplatněna paušální sazba, lze vypočítat na základě skutečných nákladů (např. při použití paušální sazby do 15 % pro nepřímé náklady stanovené v čl. 68 prvním pododstavci písm. b) nařízení o společných ustanoveních lze způsobilé přímé náklady na zaměstnance vykázat na základě skutečných nákladů).

(2)	Příspěvky a platy vyplacené účastníkům v případě použití paušální sazby do výše 40 % stanovené v čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních (13).

Pokud se použije paušální sazba do výše 40 % stanovená v čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních, lze příspěvky a platy vyplacené účastníkům (což jsou dodatečné způsobilé náklady, které nejsou zahrnuty v paušální sazbě) rovněž proplatit podle skutečných nákladů.

Pozn. k ESF:

Před vstupem finančního nařízení v platnost bylo zjednodušené vykazování nákladů již povinné u malých operací podporovaných z ESF. Původní čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF stanovil, že u grantů nebo vratné pomoci pro operace, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesáhla 50 000 EUR, muselo být použito zjednodušené vykazování nákladů, s výjimkou operací, které obdržely podporu v režimu státní podpory.

Ačkoli bylo toto ustanovení finančním nařízením zrušeno, i nadále se použije u operací podpořených v rámci výzev k předkládání návrhů vyhlášených před vstupem finančního nařízení v platnost (14).

Povinnost podle čl. 14 odst. 4 se liší od čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních v následujících oblastech:

(1)	operace, u nichž podpora představuje podporu de minimis, jsou od povinnosti používat zjednodušené vykazování nákladů osvobozeny (15);

(2)	platy a příspěvky vyplacené účastníkům nelze vykazovat na základě skutečných nákladů, pokud se použije 40 % paušální sazba stanovená v čl. 14 odst. 2 ESF (protože je nelze vykázat navíc k těmto nákladům);

(3)	při výpočtu prahové hodnoty 50 000 EUR se zohledňuje pouze podpora z ESF a odpovídající vnitrostátní financování, které má být příjemci vyplaceno, jak je uvedeno v dohodě (jelikož čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF se vztahuje pouze na ESF).

Zběžný přehled: klíčové změny povinného používání zjednodušeného vykazování nákladů zavedené finančním nařízením:

(1)	povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů se rozšiřuje na podporu poskytovanou z EFRR. Po vložení nového odstavce 2a do článku 67 nařízení o společných ustanoveních, který se vztahuje jak na EFRR, tak na ESF, již nebyl čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF potřebný, a proto byl zrušen;

(2)	prahová hodnota se zvyšuje z 50 000 EUR na 100 000 EUR;

(3)	na operace, u nichž podpora představuje podporu de minimis, se nyní vztahuje povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů.

2.2.3    Časová působnost a přechodná ustanovení

Ustanovení čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních se vztahuje pouze na operace podporované v rámci výzev k předkládání návrhů zveřejněných ode dne, kdy vstoupilo v platnost finanční nařízení (tj. od 2. srpna 2018). Nevztahuje se na operace podporované v rámci výzev zveřejněných před tímto datem, a to ani v případě, že dokument, který stanoví podmínky podpory (např. rozhodnutí o financování / grantová dohoda), je vydán až po vstupu finančního nařízení v platnost. Operace, které jsou podporovány mimo rámec výzvy k předkládání návrhů (např. přímé zadání), musí splňovat požadavky uvedené v čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních, pokud byla ke dni 2. srpna 2018 podepsána grantová dohoda nebo dokument stanovující podmínky podpory.

V souladu s čl. 152 odst. 7 nařízení o společných ustanoveních může řídicí orgán nebo monitorovací výbor programu EÚS rozhodnout, že se zjednodušené vykazování nákladů nepoužije po dobu nejvýše 12 měsíců počínaje dnem 2. srpna 2018. Toto období lze prodloužit na dobu, která se řídicímu orgánu (monitorovacímu výboru pro programy EÚS) jeví jako vhodná, pokud se má za to, že povinné používání zjednodušeného vykazování nákladů vytváří nepřiměřenou administrativní zátěž.

Tato přechodná ustanovení uvedená v čl. 152 odst. 7 nařízení o společných ustanoveních se nevztahují na granty (a vratnou pomoc) z ESF, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesahuje částku 50 000 EUR. Je tomu tak proto, že u operací podporovaných z ESF s podporou z veřejných zdrojů nepřesahující 50 000 EUR platila povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů již před vstupem finančního nařízení v platnost (čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF).

Proto se na operace podporované z ESF, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesahuje 50 000 EUR, ustanovení čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních použije od vstupu finančního nařízení v platnost (tj. na výzvy k předkládání návrhů vyhlášené počínaje vstupem finančního nařízení v platnost).

To má zásadní důsledky v případě, že podpora z ESF představuje podporu de minimis.

Podle čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF se na operace, u nichž podpora představovala podporu de minimis, nevztahovala povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů. Ustanovení čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních však obsahuje pouze výjimku pro operace, které získaly podporu v rámci státní podpory, jež nepředstavuje podporu de minimis . Znamená to, že operace podporované z ESF, u nichž podpora z veřejných zdrojů před 2. srpnem 2018 nepřesahovala 50 000 EUR a od 2. srpna 2018 nepřesahuje 100 000 EUR a představuje podporu de minimis, již nejsou z povinnosti používat zjednodušené vykazování nákladů vyloučeny. A konečně, možnost odložit použití čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních nelze využít u operací podporovaných z ESF, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesahuje 50 000 EUR, v souladu s čl. 152 odst. 7 posledním pododstavcem nařízení o společných ustanoveních.

U operací a projektů vybraných v rámci výzev k předkládání návrhů vyhlášených před vstupem finančního nařízení v platnost se použije čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF. Na operace podporované z ESF, které dostávají podporu z veřejných zdrojů (nepřesahující 50 000 EUR), se vztahuje povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů, ale operace, které získávají podporu, jež představuje státní podporu, včetně podpory de minimis, jsou z této povinnosti vyloučeny.

Další důsledky finančního nařízení Společná podpora z ESF a EFRR V případě, že je operace podporována z ESF i EFRR a tato operace je vybrána v rámci výzvy k předkládání návrhů vyhlášené před vstupem finančního nařízení v platnost: při určování dosažení prahové hodnoty pro účely povinnosti používat zjednodušené vykazování nákladů se nezohlední podpora z EFRR, ale pouze podpora z ESF a odpovídající vnitrostátní podpora z veřejných zdrojů. Povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů se vztahuje pouze na část operace podporovanou z ESF (a odpovídající vnitrostátní podporou z veřejných zdrojů), jelikož čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF se uplatňoval pouze na ESF a neexistovalo žádné ustanovení vyžadující, aby podpora z EFRR pro takovou operaci podléhala zjednodušenému vykazování nákladů. U operací a projektů v rámci výzev k předkládání návrhů vyhlášených po vstupu finančního nařízení v platnost se při výpočtu podpory z veřejných zdrojů zohledňuje podpora z ESF i EFRR, pokud řídicí orgán (nebo monitorovací výbor programů EÚS) nevyužije přechodná ustanovení. Křížové financování V případech křížového financování v souladu s čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních se například u operací podporovaných z ESF – tj. z ESF se rovněž poskytuje podpora pro náklady způsobilé v rámci EFRR – za účelem určení, zda se na částku podpory z veřejných zdrojů vztahuje povinnost používat zjednodušené vykazování nákladů, zohlední celá výše podpory z ESF i odpovídající vnitrostátní podpora z veřejných zdrojů (jelikož se jedná o podporu z veřejných zdrojů pro operaci, která není podpořena z EFRR, ale pouze z ESF). Operace a projekty v rámci výzev k předkládání návrhů vyhlášených před vstupem finančního nařízení v platnost je třeba posuzovat s ohledem na čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF (16). Přestože se při určování, zda operace podléhá povinnosti používat zjednodušené vykazování nákladů podle tohoto ustanovení, zohledňuje celá částka poskytnutá z ESF i odpovídající vnitrostátní veřejné financování, vztahuje se tato povinnost pouze na tu část podpory, pro niž platí pravidla ESF, tj. část podpory, která podléhá pravidlům platným pro EFRR, povinnosti používat zjednodušené vykazování nákladů nepodléhá. U operací a projektů podpořených v rámci výzvy k předkládání návrhů vyhlášené po vstupu finančního nařízení v platnost podléhá povinnému používání zjednodušeného vykazování nákladů i ta část podpory, na niž se vztahují pravidla platná pro EFRR, pokud řídicí orgán (nebo monitorovací výbor programů EÚS) nevyužil přechodných ustanovení v čl. 152 odst. 7 nařízení o společných ustanoveních.

2.3.   Kombinace možností

2.3.1.    Obecné zásady

Ustanovení čl. 67 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních řídicímu orgánu umožňuje vybrat si při řízení grantů a vratné pomoci, které jsou spolufinancovány z ESI fondů, z pěti možností.

Podle čl. 67 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních lze tyto možnosti kombinovat pouze v níže uvedených případech, aby se zamezilo dvojímu financování týchž výdajů:

1)	musí se vztahovat na různé kategorie způsobilých nákladů Nebo

2)	se musí použít pro různé projekty v rámci téže operace Nebo

3)	se musí použít na jednotlivé po sobě jdoucí fáze operace.

2.3.2.    Příklady kombinací

Příklad č. 1: Financování různých projektů, které tvoří součást téže operace (ESF) Příklad operace zahrnující projekt vzdělávání mladých nezaměstnaných osob, po němž následuje seminář pro potenciální zaměstnavatele v regionu: Náklady související se vzděláváním mohou být proplaceny na základě standardní stupnice jednotkových nákladů (například 1 000 EUR/den vzdělávání). Seminář bude uhrazen na základě jednorázových částek. Jelikož existují dva různé projekty, které tvoří součást téže operace, nehrozí riziko dvojího financování, protože náklady na jednotlivé projekty jsou jednoznačně odděleny.

Příklad č. 2: Jednotlivé po sobě jdoucí fáze operace (ESF) – podle čl. 67 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních Příklad již zahájené operace, která je řízena na základě skutečných nákladů a kterou chce řídicí orgán dále řídit pomocí zjednodušeného vykazování nákladů. Obě fáze musí být jednoznačně vymezeny. První fáze může být vypočítána na základě skutečných nákladů do daného data. Druhá fáze (s ohledem na budoucí výdaje) může být vypočítána na základě standardních stupnic jednotkových nákladů, pokud se jednotkové náklady netýkají žádného z již dříve podpořených výdajů. Použije-li se tato možnost, měla by se týkat všech příjemců ve stejné situaci (transparentnost a rovné zacházení). To může vytvářet určitou administrativní zátěž vzhledem k nutnosti pozměnit dokument, který stanoví podmínky podpory, pokud se tato možnost nepředjímala. Pro každou fázi musí orgány členského státu vypracovat podrobný popis operace. Operace by měla být rozdělena nejméně na dva odlišné, identifikovatelné finanční a v ideálním případě fyzické nebo vývojové úseky odpovídající dotyčným fázím. Je třeba to učinit v zájmu zajištění transparentního provedení a monitorování a v zájmu usnadnění kontrol.

Příklad č. 3: Různé kategorie způsobilých nákladů (ESF) Příklad vzdělávání s kombinací: — standardní stupnice jednotkových nákladů pro mzdy školitelů, např. 450 EUR/den, — skutečných nákladů: pronájem místnosti = 800 EUR/měsíc po dobu 12 měsíců podle nájemní smlouvy, — paušální sazby pro nepřímé náklady, například 10 % přímých nákladů. Na konci vzdělávání bude v případě, že je doloženo 200 dnů práce školitelů, grant vyplacen takto: Přímé náklady (první typ (17)): — mzdy školitelů: 200 dnů × 450 EUR = 90 000 EUR — školicí místnost: 12 měsíců × 800 EUR = 9 600 EUR — přímé náklady – mezisoučet: 99 600 EUR Nepřímé náklady (druhý typ): 10 % přímých nákladů = 10 % × 99 600 EUR = 9 960 EUR Způsobilé výdaje: (90 000 EUR +9 600 EUR) + 9 960 EUR = 109 560 EUR V tomto případě se jedná o různé kategorie nákladů: mzdy školitelů, náklady na pronájem místnosti, nepřímé náklady. K ověření neexistence dvojího financování však musí orgány zajistit, aby standardní stupnice jednotkových nákladů nesouvisela s náklady na pronájem místnosti nebo nepřímými náklady (například plat administrativních pracovníků nebo účetního). Recipročně totéž platí pro vymezení nepřímých nákladů, které by neměly souviset s náklady, na něž se vztahují standardní stupnice jednotkových nákladů, nebo se skutečnými náklady na pronájem místnosti. Pokud hrozí překrývání nebo pokud nelze prokázat, že k překrývání nedochází, musí řídicí orgán zvolit vhodnější možnost, aby zamezil dvojímu financování (nebo riziku dvojího financování).

2.4.   Veřejné zakázky a použití zjednodušeného vykazování nákladů

2.4.1    Použití zjednodušeného vykazování nákladů v případě veřejné zakázky

Pokud se operace vymezená v čl. 2 bodě 9 nařízení o společných ustanoveních nebo projekt, který tvoří součást operace, (které jsou samy o sobě podpořeny formou grantu nebo vratné pomoci) provádí příjemcem výhradně prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na stavební práce, zboží nebo služby, nelze v souladu s čl. 67 odst. 4 první větou nařízení o společných ustanoveních zjednodušené vykazování nákladů použít. Podle čl. 67 odst. 4 druhé věty však lze v případě, že je zadávání veřejných zakázek v rámci operace nebo projektu, který tvoří součást operace, omezeno na určité kategorie nákladů, použít zjednodušené vykazování nákladů „na celou operaci nebo celý projekt, který tvoří součást operace“. Tato věta byla zavedena finančním nařízením za účelem upřesnění předchozího znění čl. 67 odst. 4 nařízení o společných ustanoveních. Upřesňuje, že v případech, kdy v rámci projektu nebo operace byly některé zboží nebo služby pořízeny externě prostřednictvím veřejné zakázky, lze zjednodušené vykazování nákladů použít k výpočtu všech nákladů na operaci, včetně nákladů, které byly předmětem veřejné zakázky.

Komise považuje operace, které jsou předmětem veřejných zakázek, za operace prováděné prostřednictvím zadávání veřejných zakázek v souladu se směrnicí 2004/18/ES (včetně jejích příloh), směrnicí 2009/81/ES a směrnicí 2014/24/EU, kterou byla zrušena směrnice 2004/18/ES, nebo prostřednictvím zadávání veřejných zakázek s hodnotou nižší, než jsou limity stanovené ve zmíněných směrnicích.

Zda se operace nebo projekt provádí výhradně prostřednictvím veřejných zakázek, závisí na rozsahu operace nebo projektu vymezeném členskými státy.

Při tomto posouzení je nutné stanovit projekty, které tvoří operaci, na nejnižší možné úrovni. Pokud se veřejné zakázky vztahují na všechny kategorie nákladů na projekt, nelze u tohoto projektu zjednodušené vykazování nákladů použít.

V některých případech může příjemce zajistit prostřednictvím zadávání veřejných zakázek téměř všechny části operace nebo projektu či jejich převážnou většinu, přičemž příjemce sám může provádět pouze činnosti související například s „řízením projektu“ nebo „komunikací“. V takových případech je zřejmé, že se operace nebo projekt neprovádí „výhradně“ prostřednictvím veřejných zakázek, a zjednodušené vykazování nákladů je možné použít u celého projektu nebo operace. Nicméně v praxi, když se většina projektu provádí prostřednictvím veřejných zakázek, nemusí vypracování zjednodušeného vykazování nákladů pro kategorie nákladů spadající pod veřejné zakázky představovat účinné využití zdrojů, protože většina nákladů je již zahrnuta ve veřejných zakázkách. I když se to nedoporučuje, je nicméně na řídicích orgánech, aby posoudily, zda má být zjednodušené vykazování nákladů použito u celého projektu, pokud se neprovádí výhradně prostřednictvím veřejných zakázek.

Příklad (ESF): Veřejné služby zaměstnanosti („příjemce“) obdrží grant ve výši 20 000 000 EUR na zajišťování opětovného začlenění 5 000 dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce po dobu dvou let („operace“): tato operace se uskuteční prostřednictvím několika projektů: projekty individualizované podpory v hodnotě 7 000 000 EUR provedené interně, projekty vzdělávání provedené interně příjemcem s částkou ve výši 5 000 000 EUR a projekty zajištěné subdodavatelsky výhradně prostřednictvím veřejných zakázek u zbývající části (8 000 000 EUR). Jelikož příjemcem je veřejný subjekt, vzdělávací instituce pro externě zajišťované projekty bude nutno vybrat výhradně prostřednictvím zadávacího řízení a u těchto projektů, které jsou součástí operace, nelze použít zjednodušené vykazování nákladů. Zjednodušené vykazování nákladů lze použít pouze na částku ve výši 12 000 000 EUR. U projektů vzdělávání, které příjemce provede vlastními prostředky, je přípustné, aby byly určité položky nákladů zajištěny subdodavatelsky prostřednictvím veřejné zakázky a zahrnuty do zjednodušeného vykazování nákladů (externí odborníci, úklidové služby atd.).

Příklad (EFRR): Obec obdrží grant na výstavbu silnice s maximálními způsobilými náklady ve výši 1 000 000 EUR. Za tímto účelem musí obec zadat veřejnou zakázku na stavební práce v odhadované hodnotě 700 000 EUR. Obci dále vzniknou určité související náklady ve výši 300 000 EUR (vyvlastnění pozemků, náklady na soudní spory (18), sledování pokroku při provádění, environmentální studie provedené vlastními zaměstnanci, kampaně, zkoušky za účelem převzetí silnice atd.). U částky přímých nákladů ve výši 300 000 EUR lze použít zjednodušené vykazování nákladů (např. nepřímé náklady na základě paušální sazby), jsou-li tyto náklady způsobilé podle vnitrostátních předpisů a předpisů Unie.

Příklad (EFRR): Příjemce (obec) obdrží grant na výstavbu silnice s maximálními způsobilými náklady ve výši 1 000 000 EUR.

U této operace, která se nerealizuje zcela prostřednictvím veřejných zakázek, chce řídicí orgán při výpočtu nepřímých nákladů využít čl. 68 první pododstavec písm. b) nařízení o společných ustanoveních. Řídicí orgán však chce zmírnit dopad využití zaměstnanců zajištěných externě na výši nepřímých nákladů. Rozhodne se vyloučit přímé náklady na externě zajištěné zaměstnance z přímých nákladů na zaměstnance, na něž se uplatní paušální sazba.

Návrh rozpočtu operace je následující:

Projekt č. 1: stavební práce (zadání veřejné zakázky)	700 000  EUR
Projekt č. 2: ostatní náklady:	298 500  EUR
Přímé náklady na zaměstnance	50 000  EUR
Z toho přímé náklady na externě zajištěné zaměstnance	10 000  EUR
Ostatní přímé náklady	242 500  EUR
Nepřímé náklady	(Přímé náklady na zaměstnance – přímé náklady na externě zajištěné zaměstnance) × 15 % = 40 000  EUR × 15 % = 6 000  EUR
Vykázané náklady celkem	998 500  EUR

Jsou-li operace prováděny prostřednictvím zadávání veřejných zakázek, představuje cena v oznámení o zakázce z podstaty věci jednotkový náklad nebo jednorázovou částku tvořící základ plateb příjemce ve prospěch dodavatele. Pro účely článku 67 nařízení o společných ustanoveních však náklady určené a uhrazené příjemcem na základě částek stanovených prostřednictvím zadávání veřejných zakázek představují reálné náklady, které skutečně vznikly a byly zaplaceny, podle čl. 67 odst. 1 písm. a) nařízení o společných ustanoveních (19).

Příklad (ESF): Zajišťuje-li příjemce vzdělávací kurz prostřednictvím veřejné zakázky, je možné, aby ve výzvě k podávání nabídek požadoval, aby uchazeči předložili cenovou nabídku na školenou osobu, která na konci kurzu získá osvědčení. Podmínky zakázky mohou být proto následující: jedna školená osoba, která získá osvědčení = 1 000 EUR. Jestliže na konci kurzu získá osvědčení 10 školených osob, může příjemce řídicímu orgánu vykázat jako způsobilé výdaje částku ve výši 10 000 EUR. Tato částka ve výši 10 000 EUR se bude považovat za částku založenou na skutečných nákladech. Kontrola nebo audit těchto výdajů bude proto spočívat v ověření postupu zadání veřejné zakázky a dodržení podmínek zakázky (v tomto příkladě to, zda pro uhrazené náklady na každou jednotku existuje doklad, že školená osoba získala osvědčení). Příslušné náklady na vzdělávání (pronájem zařízení, náklady na zaměstnance) se neověřují, jelikož zakázka nepředpokládá úhradu nákladů na tomto základě.

2.4.2    Použití paušální sazby pro výpočet přímých nákladů na zaměstnance u operací provedených prostřednictvím veřejných zakázek

Jak je stanoveno v článku 68a nařízení o společných ustanoveních, výpočet přímých nákladů na zaměstnance v rámci operace paušální sazbou až do výše 20 % jiných přímých nákladů, než jsou náklady na zaměstnance, nebude vyžadovat výpočet pro určení metodiky, pokud operace nezahrnuje veřejné zakázky na stavební práce, které překračují prahovou hodnotu stanovenou v čl. 4 písm. a) směrnice 2014/24/EU. To znamená, že pokud jsou přímé náklady na operaci byť jen částečně zahrnuty do takové veřejné zakázky na stavební práce, která překračuje prahovou hodnotu stanovenou v čl. 4 písm. a) směrnice 2014/24/EU, je využití 20 % paušální sazby uvedené v nařízení možné, ale bude vyžadovat určení metodiky pro stanovení použitelné sazby.

2.5.   Slučitelnost zjednodušeného vykazování nákladů s pravidly státní podpory

Je třeba zdůraznit, že pravidla státní podpory stanovená ve Smlouvě mají obecnou platnost. V souladu s článkem 6 nařízení o společných ustanoveních musí být operace navíc v souladu s platným právem Unie a členských států týkajícím se jeho uplatňování. To zahrnuje dodržování pravidel státní podpory. Pokud tedy financování představuje státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, je třeba při výpočtu a správě zjednodušeného vykazování nákladů podle článku 67 nařízení o společných ustanoveních tato pravidla dodržet. Řídicí orgány musí proto zajistit, aby byly kategorie výdajů, na něž se vztahuje zjednodušené vykazování nákladů, způsobilé jak podle pravidel ESI fondů, tak i podle pravidel státní podpory. Rovněž musí zajistit, aby byly dodrženy maximální intenzity podpory stanovené v pravidlech státní podpory.

Nařízení o blokových výjimkách, tj. obecné nařízení o blokových výjimkách (EU) č. 651/2014 (20), nařízení o blokových výjimkách v zemědělství (EU) č. 702/2014 a nařízení o blokových výjimkách v odvětví rybolovu (EU) č. 1388/2014, stanoví výjimky z povinnosti členských států oznamovat režimy podpory a podporu ad hoc splňující podmínky v nich uvedené.

Je však třeba poznamenat, že ne veškerá podpora poskytnutá veřejnými orgány podléhá pravidlům státní podpory. Nejprve je třeba posoudit, zda je podpora poskytnutá operaci považována za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Více informací o pojmu státní podpora lze najít ve sdělení Komise (21), které upřesňuje, jak Komise chápe čl. 107 odst. 1 Smlouvy podle výkladu Soudního dvora a Tribunálu. V úvahu je nutno vzít i ustanovení nařízení (22) o podpoře de minimis. Podpora, která představuje podporu de minimis, nepředstavuje státní podporu ve smyslu článku 107 Smlouvy. V případě, že operace financovaná z ESI fondů spadá do působnosti příslušného nařízení o podpoře de minimis, to tudíž znamená, že příspěvek z ESI fondů nepředstavuje státní podporu. V případě podpory de minimis tedy není nutné posoudit dodržování pravidel státní podpory, ale pouze pravidel týkajících se ESI fondů a splnění podmínek, aby podpora mohla být považována za podporu de minimis.

Aby operace mohla využít příslušné nařízení o podpoře de minimis, musí být splněny podmínky (stanovené v uvedeném nařízení).

1)	poskytnutá podpora spadá do oblasti působnosti článku 1 příslušného nařízení o podpoře de minimis;

2)	poskytnutá podpora je v souladu se stropy stanovenými v článku 3 příslušného nařízení o podpoře de minimis;

3)	poskytnutá podpora je v souladu s požadavky na výpočet hrubého grantového ekvivalentu stanovenými v článku 4 příslušného nařízení o podpoře de minimis;

4)	poskytnutá podpora je v souladu s pravidly pro kumulaci podpor stanovenými v článku 5 příslušného nařízení o podpoře de minimis;

5)	poskytnutá podpora je v souladu s požadavkem na sledování stanoveným v článku 6 příslušného nařízení o podpoře de minimis.

2.5.1    Slučitelnost zjednodušeného vykazování nákladů s obecným nařízením o blokových výjimkách a nařízením o blokových výjimkách v zemědělství

Kontrola souladu operací v rámci ESI fondů s obecným nařízením o blokových výjimkách nebo nařízením o blokových výjimkách v zemědělství by měla zahrnovat tyto kroky:

—

Způsobilost nákladů podle obecného nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství a podle pravidel pro ESI fondy Zaprvé, pokud chce řídicí orgán poskytnout podporu, která je považována za státní podporu, měly by být podmínky pro poskytnutí podpory zkontrolovány podle příslušné kategorie podpory / ustanovení o výjimce podle obecného nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství. Poté by měl řídicí orgán ověřit, zda jsou v rámci této kategorie podpory náklady předpokládané na operaci způsobilé, a to jak na základě příslušných ustanovení o výjimkách podle pravidel obecného nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství, tak podle pravidel ESI fondů. V tomto ohledu čl. 7 odst. 1 obecného nařízení o blokových výjimkách a čl. 7 odst. 1 nařízení o blokových výjimkách v zemědělství, obě nařízení ve znění nařízení (EU) 2017/1084 ze dne 14. června 2017, umožňují, aby byly způsobilé náklady podle obecného nařízení o blokových výjimkách a nařízení o blokových výjimkách v zemědělství vypočteny v souladu se zjednodušeným vykazováním nákladů podle nařízení o společných ustanoveních za předpokladu, že daná operace je alespoň částečně financována z fondu Unie, u něhož je možné použít toto zjednodušené vykazování nákladů, a daná kategorie nákladů je způsobilá podle výjimky v příslušném obecném nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství. To znamená, že pokud bylo v souladu s nařízením o společných ustanoveních nebo zvláštními nařízeními týkajícími se konkrétního fondu stanoveno zjednodušené vykazování nákladů, bude tato částka zpravidla použita pro účely kontroly dodržování pravidel státní podpory, pokud je kategorie nákladů jako taková způsobilá podle pravidel státní podpory a pokud podpora splňuje všechny podmínky obecného nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství. Pokud je použito zjednodušené vykazování nákladů, měly by být kategorie nákladů vypočtené pomocí zjednodušeného vykazování nákladů určeny v metodice použité ke stanovení výše zjednodušených nákladů. Pokud je použito zjednodušené vykazování nákladů vymezené v nařízení o společných ustanoveních nebo v jiných pravidlech pro jednotlivé fondy, měl by to řídicí orgán při vyhlašování výzev k předkládání návrhů na operace, na něž se mohou vztahovat pravidla státní podpory, zajistit stanovením kategorií nákladů, které budou financovány z ESI fondů pro tuto operaci a které jsou také v souladu s obecným nařízením o blokových výjimkách nebo nařízením o blokových výjimkách v zemědělství. V dokumentu stanovujícím podmínky podpory operace by mělo být dále uvedeno, které kategorie nákladů jsou pro tuto operaci považovány za způsobilé. Pro účely kontroly, zda jsou nepřímé náklady (v souvislosti s ESI fondy) způsobilé podle obecného nařízení o blokových výjimkách, je třeba uvést, že nepřímé náklady často představují provozní náklady ve smyslu čl. 2 bodu 39 obecného nařízení o blokových výjimkách („Mezi provozní náklady patří takové náklady, jako např. osobní náklady, náklady na materiál, smluvní služby, komunikaci, energii, údržbu, nájemné, správní náklady“). V případě, že jsou provozní náklady způsobilé podle obecného nařízení o blokových výjimkách, znamená to, že za způsobilé náklady ve smyslu obecného nařízení o blokových výjimkách lze považovat také nepřímé náklady v souvislosti s ESI fondy. U paušální sazby ve výši 40 % (čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních) by měl dokument stanovující podmínky podpory jasně uvádět kategorie nákladů, na něž se vztahuje 40 % sazba.

—

Ověření maximální intenzity podpory Pokud bylo stanoveno zjednodušené vykazování nákladů v souladu s články 67, 68, 68a a 68b nařízení o společných ustanoveních nebo s příslušnými ustanoveními v nařízeních o jednotlivých fondech, lze tuto částku použít pro účely kontroly souladu s obecným nařízením o blokových výjimkách nebo nařízením o blokových výjimkách v zemědělství, včetně intenzity podpory. Proto lze podobně jako v případě použití skutečných nákladů podle obecného nařízení o blokových výjimkách (nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství) použít částku vyplývající z metodiky použité pro výpočet zjednodušeného vykazování nákladů k ověření souladu s maximální intenzitou podpory v příslušné kategorii státní podpory. Jelikož použitá metodika musí být v souladu s řádným finančním řízením, musí řídicí orgány použít přiměřenou a obezřetnou hypotézu, aby bylo zajištěno, že zjednodušené náklady představují spolehlivého zástupce za skutečné náklady. To umožní, aby mohla být částka stanovená ve zjednodušených nákladech použita k usnadnění prokázání, že byla dodržena maximální intenzita podpory, maximální výše podpory nebo prahové hodnoty pro oznamovací povinnost podle obecného nařízení o blokových výjimkách nebo nařízení o blokových výjimkách v zemědělství. Metodika bude předmětem auditu, aby bylo zajištěno, že je v souladu s platnými pravidly ESI fondů a pravidly státní podpory. Příklad viz příloha II.

2.6.   Použití zjednodušených nákladů v operacích vytvářejících čistý příjem

Zjednodušené vykazování nákladů představuje způsob výpočtu nákladů, „výdajové stránky“ operace. Teoreticky by proto použití zjednodušeného vykazování nákladů nemělo záviset na tom, zda operace vytváří příjem, či nikoli. V zájmu zachování zjednodušení však nařízení o společných ustanoveních zavádí v případě operací vytvářejících příjem, které používají jednorázové částky nebo standardní stupnice jednotkových nákladů, určitá specifika.

2.6.1.    Operace, které po dokončení vytvářejí čistý příjem (článek 61 nařízení o společných ustanoveních)

Článek 61 nařízení o společných ustanoveních se vztahuje na operace, které vytvářejí čistý příjem:

a)	až po dokončení nebo

b)	během provádění a po dokončení.

V souladu s čl. 61 odst. 7 písm. f) nařízení o společných ustanoveních se na operace vytvářející čistý příjem po dokončení, u nichž byly použity jednorázové částky či standardní stupnice jednotkových nákladů, nevztahuje čl. 61 odst. 1 až 6 nařízení o společných ustanoveních. V případě, že operace vytvářejí čistý příjem během provádění a po dokončení, tj. pokud se použije článek 61 nařízení o společných ustanoveních, jak je uvedeno v čl. 61 odst. 7 písm. f) nařízení o společných ustanoveních, čistý příjem nemusí být zohledňován v případě operací, u nichž je podpora z veřejných zdrojů poskytována formou jednorázových částek či na základě standardní stupnice jednotkových nákladů. V případě použití paušálních sazeb by měl být čistý příjem vytvořený operací stanoven předem a odečten od způsobilých výdajů projektu.

2.6.2.    Operace, které vytvářejí čistý příjem během provádění a na něž se nevztahuje čl. 61 odst. 1 až 6 nařízení o společných ustanoveních  (23)

U jednorázových částek nebo standardních stupnic jednotkových nákladů použitých u operací vytvářejících čistý příjem během provádění nemusí být tyto čisté příjmy odečteny od způsobilých výdajů, pokud byly předem zohledněny při výpočtu jednorázové částky nebo standardní stupnice jednotkových nákladů (podle čl. 65 odst. 8 písm. f) nařízení o společných ustanoveních).

Jestliže při výpočtu jednorázových částek nebo standardních stupnic jednotkových nákladů nebyly čisté příjmy zohledněny předem, je nutno způsobilé výdaje spolufinancované z ESI fondů snížit o čistý příjem vytvořený během provádění nejpozději v době, kdy příjemce předloží závěrečnou žádost o platbu, a to úměrně způsobilým a nezpůsobilým částem nákladů (čl. 65 odst. 8 druhý pododstavec nařízení o společných ustanoveních).

Je-li zvoleno financování paušální sazbou, je nutno čisté příjmy, které nebyly zohledněny v době schválení operace a které byly přímo vytvořeny během provádění operace, odečíst od způsobilých výdajů spolufinancovaných z ESI fondů (po uplatnění paušální sazby) nejpozději v době, kdy příjemce předloží závěrečnou žádost o platbu, a to úměrně způsobilým a nezpůsobilým částem nákladů (čl. 65 odst. 8 druhý pododstavec nařízení o společných ustanoveních).

Příklad (ESF) Je uspořádána konference na podporu podnikání. Příjemce předloží návrh rozpočtu, v němž je uvedeno, že by celkové způsobilé náklady měly činit 70 000 EUR. Konferenční poplatek bude činit 3 EUR. Organizátor očekává 200 návštěvníků. Předpokládaný vytvořený příjem činí 3 EUR × 200 = 600 EUR. Konference se ukáže jako velmi úspěšná a počet návštěvníků přesáhne očekávání (300 osob). Jelikož je tato operace spolufinancována pouze z ESF a po dokončení se nevytváří čistý příjem, článek 61 nařízení o společných ustanoveních se nepoužije, protože čistý příjem se po dokončení nevytváří. Použije se však čl. 65 odst. 8 zmíněného nařízení. — Varianta č. 1: vytvořený příjem je zohledněn předběžně Jednorázová částka se stanoví tak, že pokud se konference uskuteční, budou celkové způsobilé náklady operace činit 70 000 EUR – 600 EUR = 69 400 EUR. Podpora z veřejných zdrojů na tuto operaci má formu jednorázové částky a při stanovení jednorázové částky byl příjem předběžně zohledněn. Skutečný počet návštěvníků nemá vliv na způsobilou částku (jednorázová částka). Auditní stopa bude vyžadovat doklad o konání konference a o ceně vstupenky. — Varianta č. 2: vytvořený příjem je zohledněn předběžně, během provádění se však změní podmínky Jednorázová částka se stanoví tak, že pokud se konference uskuteční, budou celkové způsobilé náklady operace činit 70 000 EUR – 600 EUR = 69 400 EUR. Podpora z veřejných zdrojů na tuto operaci má formu jednorázové částky a při stanovení jednorázové částky byl příjem předběžně zohledněn. Organizátor se však nakonec rozhodne stanovit cenu vstupenky na 5 EUR místo na 3 EUR. V tomto případě je třeba odečíst rozdíl ve financování ((5 EUR × 300) – 600 EUR = 900 EUR). Celkové způsobilé náklady budou činit 69 400 EUR – 900 EUR = 68 500 EUR — Varianta č. 3: vytvořený příjem není zohledněn předběžně Jednorázová částka se stanoví tak, že pokud se konference uskuteční, budou celkové způsobilé náklady operace činit 70 000 EUR. Podpora z veřejných zdrojů na tuto operaci má formu jednorázové částky a při stanovení jednorázové částky nebyl příjem předběžně zohledněn. Jakmile příjemce požádá o úhradu (70 000 EUR), musí předložit důkaz, že se konference uskutečnila. Musí rovněž odečíst skutečný příjem vytvořený během provádění (3 EUR × 300 = 900 EUR). V tomto případě bude jednorázová částka činit 70 000 EUR – 900 EUR = 69 100 EUR.

2.7.   EFRR a ESF: křížové financování

2.7.1.    Vykazování akcí spadajících do oblasti působnosti čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních ve vztahu k zjednodušenému vykazování nákladů

Jak je stanoveno v čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních, pokud je z EFRR nebo ESF poskytnuta podpora části operace, jejíž náklady jsou způsobilé pro poskytnutí podpory z druhého fondu („křížové financování“), uplatní se na tuto část operace pravidla (24) druhého fondu. Křížové financování lze použít až do limitu 10 % finančních prostředků poskytovaných Unií na každou prioritní osu.

S výjimkou paušálních sazeb lze ve vztahu k výdajům způsobilým pro poskytnutí podpory z jednoho nebo druhého fondu použít jednu možnost zjednodušeného vykazování nákladů.

Použití zjednodušeného vykazování nákladů však vyžaduje, aby členské státy dodržely 10 % limit u každé prioritní osy (případně podle jednotlivých fondů a kategorií regionu). „Křížově financovaná“ částka by měla být u jednotlivých operací zaznamenána a monitorována na základě údajů použitých k zjednodušenému vykazování nákladů.

Konkrétně u financování paušální sazbou by se v případě křížového financování měly na příslušné části operace financované z ESF a EFRR vztahovat samostatné paušální sazby. Na část financovanou z ESF resp. z EFRR se použijí paušální sazby ESF resp. EFRR pro podobné operace. Použití průměru z obou sazeb není možné, neboť výdaje musí být dohledatelné, aby bylo zajištěno dodržení celkového stropu pro křížové financování ve výši 10 %. Pokud u jednoho fondu neexistuje paušální sazba pro podobný druh operace (např. z toho důvodu, že se dané pravidlo na druhý fond (25) nevztahuje, nebo z toho důvodu, že druhý fond podobné operace nefinancuje), musí řídicí orgán rozhodnout o použitelné sazbě podle obecných právních zásad stanovených v čl. 67 odst. 5 a čl. 68 prvním pododstavci nařízení o společných ustanoveních.

2.7.2.    Příklady

Příklad křížového financování ESF-EFRR s jednotkovými náklady nebo jednorázovými částkami Pokud u operace ESF standardní stupnice jednotkových nákladů ve výši 6 EUR/h × školená osoba zahrnuje pořízení infrastruktury za částku ve výši 0,50 EUR/h způsobilou podle EFRR, bude křížově financovaná částka činit 0,50 EUR × počet uskutečněných hodin × školená osoba. Stejná zásada se vztahuje i na jednorázové částky: pokud podrobný návrh rozpočtu zahrnuje určité „křížově financované výdaje“, budou účtovány a monitorovány zvlášť. Například v rámci jednorázové částky ve výši 20 000 EUR financované z programu ESF představují výdaje typu EFRR 5 000 EUR. Na konci operace bude křížově financovanou částkou částka stanovená předem (5 000 EUR z 20 000 EUR), nebo „nula“, není-li grant vyplacen, protože nebylo dosaženo předem stanoveného výstupu. Pokud není binární zásada jednorázových částek zmírněna stanovením milníků, bude se vztahovat i na křížově financované výdaje.

Příklad křížového financování ESF-EFRR s financováním paušální sazbou V případě paušální sazby pro nepřímé náklady bude křížově financovanou částku představovat výše „křížově financovaných přímých nákladů“, k nimž se připočítají nepřímé náklady vypočítané pomocí paušální sazby, která je použitelná na tyto „křížově financované přímé náklady“. V rámci operace s částkou ve výši 15 000 EUR, která je financována z programu EFRR, představují přímé náklady „typu ESF“3 000 EUR a nepřímé náklady jsou vypočítány jako 10 % přímých nákladů (300 EUR). Křížově financovaná částka bude tudíž činit 3 300 EUR. Pokud byly na konci operace přímé náklady sníženy, křížově financovaná částka (včetně nepřímých nákladů) se sníží podle stejného vzorce.

2.8.   Zvláštní pravidla pro EZFRV a EÚS

Pravidla pro EZFRV

Seznam opatření EZFRV, na něž se vztahuje zjednodušené vykazování nákladů, viz příloha III těchto pokynů.

Pravidla pro EÚS Pro programy spolupráce jsou na úrovni EU stanovena zvláštní pravidla způsobilosti výdajů s ohledem na náklady na zaměstnance, kancelářské a administrativní výdaje, náklady na cestování a ubytování, náklady na externí odborné poradenství a na služby a výdaje na vybavení. Aniž jsou dotčena pravidla způsobilosti stanovená v nařízení o společných ustanoveních, nařízení o Evropské územní spolupráci a zvláštních pravidlech způsobilosti pro program spolupráce, stanoví monitorovací výbor dodatečná pravidla způsobilosti výdajů pro program spolupráce jako celek. V záležitostech, na něž se výše uvedená pravidla nevztahují, se použijí vnitrostátní pravidla členského státu, v němž výdaj vznikl.

KAPITOLA 3

Druhy zjednodušeného vykazování nákladů

3.1.   Financování paušální sazbou

V případě financování paušální sazbou se zvláštní kategorie způsobilých nákladů, které jsou jednoznačně určeny předem, vypočítávají s použitím předem stanovené procentní sazby na jednu či více jiných kategorií způsobilých nákladů.

3.1.1    Stanovení kategorií nákladů

V systému financování paušální sazbou existují nejvýše tři typy kategorií nákladů:

—	první typ: kategorie způsobilých nákladů, na jejichž základě se paušální sazba použije k výpočtu způsobilých částek,

—	druhý typ: kategorie způsobilých nákladů, které budou vypočítány pomocí paušální sazby,

—	třetí typ: případně ostatní kategorie způsobilých nákladů: paušální sazba se na ně nevztahuje a nejsou vypočítány pomocí této sazby.

Pokud se používá systém financování paušální sazbou, musí řídicí orgán stanovit kategorie nákladů spadající do jednotlivých typů: každá kategorie nákladů je jednoznačně zařazena do jednoho (jediného) ze tří typů. Je třeba upozornit, že v některých případech může být jeden typ vymezen jako opak druhého typu nebo ostatních typů (např. v systému, v němž existují pouze přímé náklady (první typ) a nepřímé náklady (druhý typ), lze za nepřímé náklady považovat všechny způsobilé náklady, které nejsou způsobilými přímými náklady).

Nařízení o společných ustanoveních nijak neomezuje kategorie způsobilých nákladů, které lze použít při financování paušální sazbou. Hlavním cílem používání paušálních sazeb by však mělo být zjednodušení a snížení chybovosti. Paušální sazby jsou proto nejvhodnější u nákladů, které jsou poměrně nízké a jejichž ověření je nákladné.

Pokud operace (26) zahrnuje více než jeden projekt, může se paušální sazba použít na úrovni projektu za předpokladu, že lze jednoznačně odlišit činnosti a náklady mezi jednotlivými projekty.

3.1.2    Zvláštní systémy financování paušální sazbou pro výpočet kategorií nákladů, které jsou podrobně stanoveny v nařízení o společných ustanoveních a v nařízeních o jednotlivých fondech

Na legislativní úrovni jsou vymezeny některé zvláštní systémy financování paušální sazbou. Většinu z nich lze použít, aniž by bylo nutné, aby řídicí orgán určil metodu výpočtu pro stanovení příslušné sazby. Tyto paušální sazby jsou stanoveny v článcích 68 (s výjimkou písmene a), pokud není k dispozici žádná vnitrostátní metoda pro podobné operace), 68a a 68b. Podle těchto ustanovení se paušální sazba použije na určitou kategorii nákladů (přímé náklady, přímé náklady jiné než náklady na zaměstnance nebo přímé náklady na zaměstnance) k výpočtu dalších kategorií nákladů (nepřímé náklady, přímé náklady na zaměstnance a zbývající způsobilé náklady operace).

Využití některého z výše uvedených systémů vyžaduje, aby řídicí orgán (nebo monitorovací výbor programu EÚS) vymezil kategorie nákladů, na něž se vztahuje paušální sazba, tj. přímé a nepřímé náklady a přímé náklady na zaměstnance. Za jednotné, jednoznačné a nediskriminační vymezení jednotlivých kategorií nákladů odpovídají výhradně členské státy. To platí obzvláště pro definici přímých nákladů na zaměstnance, u nichž se použije paušální sazba pro ostatní náklady.

Mělo by to být jasně stanoveno ve vnitrostátních pravidlech způsobilosti nebo v programových pravidlech u programů EÚS.

Jako obecné vodítko jsou níže uvedeny následující definice:

—	Přímé náklady jsou ty náklady, které přímo souvisejí s prováděním operace nebo projektu, u nichž lze prokázat přímou souvislost s touto jednotlivou operací nebo projektem.

—

Nepřímé náklady jsou na druhé straně obvykle náklady, které přímo nesouvisejí s prováděním dané operace nebo které s ní nelze přímo spojit. K těmto nákladům mohou patřit správní výdaje, u nichž je obtížné určit přesně částku, kterou lze přičíst konkrétní operaci nebo projektu (obvykle správní výdaje / výdaje na zaměstnance, jako jsou: náklady na řízení, výdaje na nábor pracovníků, náklady na účetní nebo uklízečku atd.; výdaje na telefon, vodu nebo elektřinu atd.).

—

Náklady na zaměstnance (27) jsou vymezeny ve vnitrostátních pravidlech a obvykle jde o náklady, které vyplývají ze smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené s externími zaměstnanci (jsou-li tyto náklady jednoznačně identifikovatelné). Pokud příjemce například pořizuje pro podniková školení služby externího školitele, musí být ve faktuře určeny jednotlivé typy nákladů. Plat školitele se považuje za náklady na externí zaměstnance. Jestliže náklady na zaměstnance týkající se školitele nelze identifikovat jako samostatnou kategorii odlišnou od jiných kategorií nákladů, například na učební materiály, nelze je použít jako základ paušálních sazeb, například paušální sazby ve výši 40 % stanovené v čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních. Náklady na zaměstnance jsou vymezeny ve vnitrostátních pravidlech a obvykle zahrnují celkovou odměnu, včetně věcných dávek v souladu s kolektivními smlouvami, která je pracovníkům vyplacena za práci související s danou operací. Tyto náklady zahrnují rovněž daně a příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení (první a druhý pilíř, třetí pilíř pouze v případě, je-li to stanoveno v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě) a povinné a dobrovolné příspěvky zaměstnavatele na sociální zabezpečení. Náklady na zaměstnance mohou být přímé nebo nepřímé náklady v závislosti na individuálním posouzení.

Pro účely použití paušálních sazeb podle čl. 68 prvního pododstavce písm. b) a čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních (nebo jiné paušální sazby stanovené řídicím orgánem na základě čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních, která se má použít na přímé náklady na zaměstnance) lze celkovou hodnotu odměny vymezené ve vnitrostátních pravidlech považovat za náklady na zaměstnance, protože představuje skutečnou odměnu za práci této osoby při operaci, a proto by měla být zohledněna při určení dalších druhů nákladů na operaci (které se vypočítávají použitím paušální sazby na přímé náklady na zaměstnance). To platí také pro případy, kdy je plat (částečně) hrazen nebo financován třetími stranami (např. přímí zaměstnanci byli najati s příspěvkem na podporu zaměstnávání; paušální sazba se použije na celkovou hodnotu odměny, i když část této odměny vyplácí třetí strana).

Cestovní náklady se však nepovažují za náklady na zaměstnance, kromě výdajů na dojíždění na pracoviště, pokud vnitrostátní pravidla stanoví, že byly součástí hrubých mzdových nákladů. Za náklady na zaměstnance se nepokládají ani dávky nebo platy vyplacené třetí stranou ve prospěch účastníků operací ESF.

3.1.2.1   Metody výpočtu nepřímých nákladů

V prvním pododstavci článku 68 nařízení o společných ustanoveních se uvádí, že pokud provádění operace vede ke vzniku nepřímých nákladů, lze je vypočítat na základě jedné z paušálních sazeb stanovených v písmenech a), b) a c). Použití těchto paušálních sazeb pro výpočet nepřímých nákladů je volitelné, tj. je na řídicím orgánu, aby rozhodl, zda použije tyto paušální sazby, skutečné náklady nebo jiné možnosti zjednodušeného vykazování nákladů stanovené na základě čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních (například nepřímé náklady lze zahrnout do jednorázové částky nebo do jednotkových nákladů, které jsou stanoveny na základě jedné z metod uvedených v čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních).

—

V písmenu a) je stanoven obecný systém paušálního financování nepřímých nákladů se sazbou až do výše 25 % způsobilých přímých nákladů. Cílem tohoto ustanovení je zavést omezení výše nepřímých nákladů, které lze vypočítat na základě paušální sazby. Na rozdíl od čl. 68 prvního pododstavce písm. b) nařízení o společných ustanoveních musí být sazba, která má být použita, odůvodněna v souladu s jednou z metod výpočtu podle čl. 67 odst. 5 písm. a) nebo c) nařízení o společných ustanoveních (tj. přiměřená, ověřitelná a spravedlivá metoda výpočtu nebo metoda uplatňovaná v rámci režimů pro granty financované výhradně členským státem na podobný druh operace). Tento systém je flexibilní. Může být založen: — pouze na dvou typech nákladů – první typ: přímé náklady, druhý typ: nepřímé náklady, nebo — na třech typech nákladů: první typ: „omezené“ přímé náklady (tj. podkategorie přímých nákladů), druhý typ: nepřímé náklady vypočítané na základě prvního typu a třetí typ: jiné přímé náklady než „omezené“ přímé náklady (prvního typu). Je například možné stanovit paušální sazbu, která se použije na způsobilé přímé náklady na zaměstnance (což je podkategorie způsobilých přímých nákladů). Tato paušální sazba použitá na způsobilé přímé náklady na zaměstnance může být vyšší než 15 % stanovených v čl. 68 písm. b) nařízení o společných ustanoveních za podmínky, že tato paušální sazba není vyšší než 25 % způsobilých přímých nákladů (aby bylo dodrženo omezení stanovené v čl. 68 písm. a) nařízení o společných ustanoveních). Proto bez ohledu na podkategorii/podkategorie přímých nákladů, které řídicí orgán použije ke stanovení paušální sazby pro výpočet nepřímých nákladů, bude vždy nutné zkontrolovat, zda tato částka (tj. částka vypočítaná na základě této paušální sazby) nepřesahuje 25 % způsobilých přímých nákladů.

—

Písmeno b) zavádí pro výpočet nepřímých nákladů paušální sazbu až do výše 15 % přímých nákladů na zaměstnance. Tuto paušální sazbu může řídicí orgán použít přímo, bez odůvodnění. Jedná se o příklad systému, v němž existují tři kategorie nákladů: (první typ) přímé náklady na zaměstnance, (druhý typ) nepřímé náklady, (třetí typ) jiné přímé náklady než náklady na zaměstnance (příklad viz příloha I).

—

Podle písmene c) je možné použít paušální sazbu pro režimy nepřímých nákladů existující v politikách Unie, jako jsou režimy, které se používají v rámci programů Horizont 2020, LIFE atd. Články 20 a 21 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 ze dne 3. března 2014 (28) obsahují doplňující ustanovení, pokud jde o použitelné paušální sazby pro metody nepřímých nákladů používané v jiných politikách Unie a oblast jejich použití na ESI fondy (viz oddíl 4.4).

3.1.2.2   Paušální sazba pro určení přímých nákladů na zaměstnance

V čl. 68a odst. 1 nařízení o společných ustanoveních se uvádí, že přímé náklady na zaměstnance v rámci operace lze vypočítat paušálně až do výše 20 % jiných přímých nákladů, než jsou náklady na zaměstnance v rámci uvedené operace. To znamená, že pomocí paušální sazby (použité na jiné přímé náklady, než jsou náklady na zaměstnance) lze vypočítat pouze přímé náklady na zaměstnance, aniž by členský stát musel provést výpočet ke stanovení použitelné sazby.

Pokud však přímé náklady na tuto operaci zahrnují veřejné zakázky na stavební práce, které překračují prahovou hodnotu stanovenou v čl. 4 písm. a) směrnice 2014/24/EU, vyžaduje využití výše uvedené paušální sazby provedení výpočtu ke stanovení použitelné sazby.

Přímé náklady na zaměstnance stanovené tímto způsobem mohou tvořit základ pro použití paušální sazby podle čl. 68 prvního pododstavce písm. b) (paušální sazba až do výše 15 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance pro výpočet nepřímých nákladů). Naopak přímé náklady na zaměstnance vypočítané na základě této paušální sazby nemohou sloužit jako základ pro paušální sazbu podle čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních (paušální sazba až do výše 40 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance pro výpočet zbývajících způsobilých nákladů operace), viz čl. 68b odst. 2 nařízení o společných ustanoveních.

Použití této paušální sazby pro výpočet přímých nákladů na zaměstnance je volitelné, tj. je na řídicím orgánu, aby rozhodl, zda použije tuto paušální sazbu, skutečné náklady nebo jiné možnosti zjednodušeného vykazování nákladů stanovené na základě čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních.

3.1.2.3   Paušální sazba pro stanovení všech ostatních nákladů na operaci jiných než přímých nákladů na zaměstnance

Podle čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních je možné, aby byly přímé náklady na zaměstnance použity k výpočtu všech ostatních zbývajících způsobilých nákladů operace, a to na základě paušální sazby až do výše 40 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance. „Všechny ostatní zbývající způsobilé náklady“ operace zahrnují všechny ostatní způsobilé přímé náklady (kromě přímých nákladů na zaměstnance), nepřímé náklady a u EFRR, ESF a EZFRV náklady uvedené v čl. 68b odst. 1 druhém pododstavci nařízení o společných ustanoveních.

—

Zbývající způsobilé náklady a příspěvky a platy vyplacené účastníkům Článek 68b zavedený finančním nařízením vychází z čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF (než byl změněn finančním nařízením), který již stanovil tuto paušální sazbu pro operace podporované z ESF. Finanční nařízení rozšiřuje použití této paušální sazby na všechny ESI fondy. Mezi těmito dvěma ustanoveními však existuje významný rozdíl. Ustanovení čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF neobsahovalo výjimku pro platy a příspěvky vyplacené účastníkům. Proto byly považovány za součást „zbývajících způsobilých nákladů operace“. Znamená to, že čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF neumožňoval příjemcům vykazovat platy a příspěvky vyplacené účastníkům vedle nákladů vypočítaných na základě paušální sazby a přímých nákladů na zaměstnance. Z tohoto důvodu bylo použití čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF málo atraktivní, neboť použití paušální sazby ve výši 40 % na způsobilé přímé náklady na zaměstnance by často nepostačovalo na pokrytí nákladů na příspěvky a platy vyplacené účastníkům. Proto finanční nařízení kromě rozšíření této paušální sazby na všechny ESI fondy rovněž umožňuje, aby v případě operací prováděných v rámci ESF, EFRR nebo EZFRV byly příspěvky a dávky vyplacené účastníkům považovány za dodatečné způsobilé náklady nezahrnuté do paušální sazby (čl. 68b odst. 1 druhý pododstavec nařízení o společných ustanoveních). To znamená, že po vstupu finančního nařízení v platnost mohou být tyto platy (tj. (měsíční) hrubé platy zaměstnanců) a příspěvky (např. podpora v nezaměstnanosti; nikoli stravné nebo cestovné) nárokovány vedle přímých nákladů na zaměstnance a paušální sazby použité na operace podle čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních. Je třeba poznamenat, že „příspěvky a platy vyplacené účastníkům“ zahrnují nejen případ platů a příspěvků vyplacených příjemcem, ale také případy, kdy jsou tyto platy nebo příspěvky vyplaceny třetí stranou, pokud jsou považovány za způsobilé náklady. Je tomu tak například u ESF, pokud splňují podmínky stanovené v čl. 13 odst. 5 nařízení o ESF (29).

—

Použití paušální sazby ve výši 40 % Toto ustanovení umožňuje řídicímu orgánu použít paušální sazbu až do výše 40 % bez požadavku provést výpočet ke stanovení použitelné sazby. Znamená to, že řídicí orgán může použít jakoukoli sazbu, která není vyšší než 40 %, aniž by to musel zdůvodňovat. Není tím dotčena nutnost zajistit rovné zacházení s příjemci. Řídicí orgán však může stanovit vyšší sazbu než 40 % na základě jedné z metod uvedených v čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních (tj. mimo působnost článku 68b). A konečně, jak je vysvětleno v oddíle 3.1.2.2, podle čl. 68b odst. 2 nelze tuto paušální sazbu do výše 40 % použít u operace, pokud jsou celkové přímé náklady na zaměstnance na tuto operaci vypočítány na základě paušální sazby (například paušální sazby podle čl. 68a odst. 1 nařízení o společných ustanoveních).

Příklad: Odhad nákladů na vzdělávací kurz činí: Celkové přímé náklady 55 000 Přímé náklady na zaměstnance 30 000 Náklady na prostory 4 000 Cestovní výdaje 5 000 Strava 1 000 Informování/publicita 5 000 Příspěvky vyplacené školeným osobám veřejnými službami zaměstnanosti 10 000 Celkové nepřímé náklady 5 000 Nepřímé náklady na zaměstnance 4 000 Elektřina, telefon 1 000 Řídicí orgán může rozhodnout, že se na tento projekt použije ustanovení čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních. V tomto případě by grantová dohoda měla jako maximální přidělenou částku stanovit: Přímé náklady na zaměstnance: 30 000 EUR Ostatní náklady: 30 000 × 40 % = 12 000 EUR Vzhledem k tomu, že vedle přímých nákladů na zaměstnance a paušální sazby lze vykázat i příspěvky vyplacené školené osobě veřejnými službami zaměstnanosti, budou celkové způsobilé náklady: Celkové náklady: 30 000 + 12 000 + 10 000 = 52 000 EUR

3.1.2.4   Odůvodnění paušálních sazeb stanovených v nařízení o společných ustanoveních

Paušální sazby uvedené v čl. 68 prvním pododstavci písm. b), čl. 68b odst. 1 a čl. 68a odst. 1 nařízení o společných ustanoveních umožňují použití sazby „až do výše“ sazby stanovené v příslušném článku, aniž by členský stát musel provádět výpočet ke stanovení této sazby. To znamená, že řídicí orgán může použít jakoukoli sazbu až do výše uvedené v příslušném článku a nebude muset odůvodňovat, proč zvolil tuto sazbu, i když je nižší než sazba uvedená v nařízení. Pokud je zvolena nižší sazba, není třeba provádět žádný výpočet.

Při rozhodování, jaká paušální sazba má být použita, je třeba dodržet zásadu rovného zacházení s příjemci.

3.1.2.5   Časová působnost

Změny článku 68 nařízení o společných ustanoveních zavedené finančním nařízením a nové články 68a a 68b nařízení o společných ustanoveních jsou použitelné od vstupu finančního nařízení v platnost, tj. od 2. srpna 2018 (30).

Tato ustanovení lze použít u operací, u nichž doposud nebyli vybráni potenciální příjemci (tj. výzva je stále otevřená nebo je vyhlášena nová výzva). Jelikož tato ustanovení přinášejí příjemcům více výhod, lze je použít také u operací, které se již provádějí, za následujících kumulativních podmínek:

—	Podmínky podpory jsou zavedeny (na základě nových ustanovení) do budoucna, tj. pro budoucí provádění operace.

—	Je dodržena zásada rovného zacházení s příjemci.

—	U operací, které se již provádějí, souhlasí příjemce se změnou podmínek a s tím, že úhrada bude provedena na základě zjednodušeného vykazování nákladů.

—

Existuje jasné oddělení mezi obdobím úhrady na základě skutečných nákladů (nebo předchozích ustanovení souvisejících se zjednodušeným vykazováním nákladů) a obdobím úhrady na základě zjednodušeného vykazování nákladů zavedeného finančním nařízením. Pokud je například zavedena paušální sazba ve výši 15 % pro nepřímé náklady na základě způsobilých přímých nákladů na zaměstnance (čl. 68 první pododstavec písm. b) nařízení o společných ustanoveních), mělo by být stanoveno, že od určitého data („datum x“, ne dříve než 2. srpna 2018) budou nepřímé náklady vypočítávány a hrazeny na základě této paušální sazby, tj. tato paušální sazba pro nepřímé náklady bude použita na všechny náklady na zaměstnance vzniklé od téhož data („datum x“). Stejná zásada platí pro paušální sazbu ve výši 40 % stanovenou v čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních, včetně možnosti vykazovat příspěvky a platy vyplacené účastníkům. Například u operací ESF, které získaly podporu na základě čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF před vstupem finančního nařízení v platnost, lze jako dodatečné způsobilé náklady vykázat pouze příspěvky a platy vyplácené účastníkům od „data x“).

Příklad: Řídicí orgán chce vypočítat všechny zbývající způsobilé náklady operace uplatněním paušální sazby na způsobilé přímé náklady operace na zaměstnance ve výši 150 000 EUR. V souladu s čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních se řídicí orgán rozhodne použít sazbu 35 %. Znamená to, že celkové způsobilé náklady na operaci budou 150 000 EUR + (150 000 EUR × 0,35) = 202 500 EUR.

Příklad (ESI fondy): Komunitně vedený místní rozvoj Řídicí orgán odhadl na základě minulých zkušeností obvyklý podíl provozních nákladů a nákladů na oživení u dané místní akční skupiny (MAS) v porovnání s výdaji vynaloženými na provádění místních operací v rámci strategie komunitně vedeného místního rozvoje a na přípravu a provádění kooperačních činností MAS. Ačkoli podpora z ESI fondů na provozní náklady a náklady na oživení nemůže podle čl. 35 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních překročit strop ve výši 25 % celkových veřejných výdajů vzniklých v rámci strategie komunitně vedeného místního rozvoje, zkušenosti ukazují, že tento procentní podíl je ve skutečnosti ve většině případů nižší. Řídicí orgán stanoví paušální sazbu ve výši 17 % realizačních nákladů (na základě přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody v souladu s čl. 67 odst. 1 písm. d) a čl. 67 odst. 5 písm. a) nařízení o společných ustanoveních, nikoli však čl. 68 písm. a) zmíněného nařízení, jelikož se paušální sazba podle čl. 35 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních nevztahuje pouze na nepřímé náklady) vynaložených na provádění operací v rámci strategie komunitně vedeného místního rozvoje a na přípravu a provádění kooperačních činností MAS za účelem uhrazení těchto nákladů: — provozní náklady (provozní náklady, personální náklady, náklady na vzdělávání, náklady na styk s veřejností, finanční náklady a náklady související se sledováním a hodnocením strategie, viz čl. 35 odst. 1 písm. d) nařízení o společných ustanoveních), — náklady na oživení strategie komunitně vedeného místního rozvoje (s cílem usnadnit výměnu informací mezi zúčastněnými stranami, propagovat strategii a podpořit případné příjemce při vypracování operací a přípravě žádostí, viz čl. 35 odst. 1 písm. e) nařízení o společných ustanoveních). Pokud rozpočet přidělený MAS na provádění operací v rámci strategie komunitně vedeného místního rozvoje a na přípravu a provádění kooperačních činností MAS na období 2014–2020 činí 1,5 milionu EUR (první typ), byl by maximální rozpočet odpovídající provozním nákladům a nákladům na oživení 1,5 milionu EUR × 17 % = 255 000 EUR (druhý typ). Celkové přidělené rozpočtové prostředky pro MAS proto činí 1,755 milionu EUR. V prováděcí fázi to znamená, že pokud příjemce požaduje úhradu výdajů vynaložených na projekt, může MAS s ohledem na své provozní náklady a náklady na oživení uplatnit 17 % této částky. Jestliže výdaje vynaložené na projekt činí například 1 000 EUR (první typ), může MAS vykázat řídicímu orgánu jako provozní náklady a náklady na oživení částku ve výši 1 000 EUR × 17 % = 170 EUR (druhý typ). MAS nemusí s ohledem na provozní náklady a náklady na oživení vykázané na základě paušální sazby poskytnout podklady, metodika stanovení 17 % sazby však musí být ověřitelná. Je nutno uvést, že paušální sazba může být stanovena zvlášť pouze pro provozní náklady nebo náklady na oživení. Pozn.: Je třeba mít na paměti, že podobně jako ve výše uvedeném příkladě nemusí metodika stanovení paušální sazby nutně sledovat metodiku použitou k určení maximálního stropu ve výši 25 %. Bez ohledu na metodiku použitou ke stanovení paušální sazby je však třeba dodržet ustanovení o maximální výši provozních nákladů a nákladů na oživení, která jsou obsažena v čl. 35 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních.

3.2.   Standardní stupnice jednotkových nákladů

3.2.1    Obecné zásady

V případě standardních stupnic jednotkových nákladů budou veškeré způsobilé náklady operace nebo jejich část vypočítány na základě vyčíslených činností, vstupů, výstupů nebo výsledků, které jsou vynásobeny předem stanovenými standardními stupnicemi jednotkových nákladů. Tuto možnost lze využít u jakéhokoli druhu operace, projektu nebo části projektu, je-li možné stanovit množství související s danou činností a standardní stupnice jednotkových nákladů. Standardní stupnice jednotkových nákladů se obvykle používají u snadno identifikovatelného množství.

Jednotkové náklady mohou být založeny na procesu a prostřednictvím nejlepšího odhadu mají pokrýt skutečné náklady na provedení operace. Mohou být založeny rovněž na dosaženém výsledku (výstup nebo výsledek/plnění) nebo mohou být stanoveny na základě procesu i výsledku. Dále mohou být stanoveny různé jednotkové náklady pro různé činnosti v rámci operace.

Řídicí orgány by měly při výběru mezi jednotkovými náklady založenými na procesu a jednotkovými náklady založenými na výstupu zohlednit auditní stopu.

Příklad (ESF) a) Založený na procesu: V případě vzdělávání v oblasti informačních technologií pro pokročilé v délce 1 000 hodin, které je určeno pro 20 školených osob, mohou být způsobilé náklady vypočítány na základě nákladů na hodinu vzdělávání, které jsou vynásobeny počtem hodin u školených osob. Hodinové náklady byly řídicím orgánem určeny předem a jsou uvedeny v dokumentu, který stanoví podmínky podpory. Pokud se například předpokládá, že řídicí orgán stanoví náklady na vzdělávání ve výši 7 EUR za hodinu vzdělávání jedné školené osoby, byl by maximální grant přidělený na projekt omezen na 1 000 hodin × 20 školených osob × 7 EUR/h/školená osoba = 140 000 EUR. Na konci operace budou konečné způsobilé náklady stanoveny na základě skutečného počtu hodin u každé školené osoby (to může zahrnovat určité odůvodněné absence) podle skutečné účasti školených osob a poskytnutých kurzů. Zapotřebí budou přesné prezenční listiny školených osob s podrobnými údaji o vzdělávacích činnostech a s potvrzením účasti školených osob. Jestliže se vzdělávání nakonec zúčastní pouze 18 osob, z toho 6 po dobu 900 hodin, 5 po dobu 950 hodin, 5 po dobu 980 hodin a zbývající 2 po dobu 1 000 hodin, bude se celkový počet hodin × počet školených osob rovnat: 900 × 6 + 950 × 5 + 980 × 5 + 1 000 × 2 = celkem 17 050 hodin vzdělávání × školené osoby. Způsobilé výdaje budou činit: 17 050 hodin vzdělávání × 7 EUR = 119 350 EUR. b) Založený na výsledku: Vzdělávání v oblasti informačních technologií pro pokročilé v délce 1 000 hodin se skládá z 5 modulů po 200 hodinách. Ke stanovení celkových nákladů na realizaci tohoto vzdělávání pro 25 účastníků byla použita přiměřená, spravedlivá a ověřitelná metodika podle čl. 67 odst. 5 písm. a) nařízení o společných ustanoveních. Celkové náklady ve výši 140 000 EUR se poté přiřadí k úspěšným účastníkům. Při zohlednění historické míry neúspěšnosti ve výši 20 % (tj. 5 účastníků) budou jednotkové náklady na účastníka a úspěšně dokončený modul činit 140 000 EUR / 20 účastníků / 5 modulů = 1 400 EUR (jednotkové náklady na účastníka na úspěšně dokončený modul). Auditní stopa bude zahrnovat dokument prokazující způsobilost účastníka a certifikát za každý úspěšně dokončený modul nebo absolvovaný kurz. Nebudou nutné žádné časové výkazy.

Příklad (založený na výstupu EFRR): Příjemce, regionální komora, poskytuje poradenské služby pro malé a střední podniky v regionu. Tuto službu poskytují poradci regionální komory. Na základě minulých účtů „poradenského“ oddělení komory se náklady na poskytování poradenských služeb odhadují na 350 EUR/den. Pomoc bude vypočítána podle tohoto vzorce: počet dnů × 350 EUR. Budou zapotřebí přesné pracovní výkazy s podrobnými údaji o poradenské činnosti a účasti poradců.

Příklad (založený na výsledku ESF): program pomoci při hledání zaměstnání trvající šest měsíců („operace“) lze financovat na základě standardních stupnic jednotkových nákladů (např. 2 000 EUR/osoba), a to pro každého z 20 účastníků operace, kteří získají zaměstnání a setrvají v něm po stanovenou dobu, například šest měsíců. Jednotkové náklady ve výši 2 000 EUR na úspěšného účastníka byly stanoveny s přihlédnutím k nákladům na všechny účastníky. Částka tedy zahrnuje i výdaje na neúspěšné účastníky.

Výpočet maximálního grantu poskytnutého na operaci: 20 osob × 2 000 EUR/umístění = 40 000 EUR.

Konečné způsobilé náklady jsou vypočítány na základě skutečného výstupu operace: pokud je na trh práce umístěno a po požadovanou dobu v zaměstnání setrvá pouze 17 osob, budou konečné způsobilé náklady, na jejichž základě bude příjemci vyplacen grant, činit 17 × 2 000 EUR = 34 000 EUR.

Příklad (založený na výstupu EZFRV):„Investice do rozvoje lesních oblastí a zlepšování životaschopnosti lesů“ (článek 21 nařízení (EU) č. 1305/2013)

Držitel lesa získá podporu na zalesnění a péči o 3 hektary lesa na 7 let. Náklady (na zalesnění a péči) byly řídicím orgánem stanoveny předem podle typu lesa. Tato metodika bude zahrnuta do programu rozvoje venkova. Jednotkové náklady činí: na založení lesa 2 000 EUR/ha a na péči 600 EUR/ha v prvním roce a 500 EUR/ha v dalších letech.

Celkové způsobilé náklady proto budou činit:

3 ha × 2 000 EUR/ha + 3 ha × 600 EUR/ha + (3 ha × 500 EUR/ha) × 6 let= 16 800 EUR

Příklad (založený na procesu ENRF): Sběr údajů (náklady na plavidlo)

Denní sazby za používání plavidel se vypočítávají na základě historických údajů (průměry z minulých let). Počet dní přidělených na projekt je poté doložen deníky.

3.2.2    Náklady na zaměstnance vypočítané podle hodinové sazby (čl. 68a odst. 2 až 4 nařízení o společných ustanoveních)

Výpočet hodinové sazby

Ustanovení čl. 68a odst. 2 až 4 nařízení o společných ustanoveních upravuje zvláštní metodu výpočtu nákladů na zaměstnance (31). V souladu s tímto článkem mohou být náklady na zaměstnance stanoveny výpočtem hodinové sazby, která se počítá takto:

Před vstupem finančního nařízení v platnost byla tato metoda výpočtu nákladů na zaměstnance již stanovena v čl. 68 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních. Finanční nařízení však zavedlo další změny tohoto ustanovení (které je nyní přesunuto do nového čl. 68a odst. 2 až 4 nařízení o společných ustanoveních) s cílem upřesnit jeho uplatnění a umožnit jeho využití pro osoby pracující na částečný úvazek.

Výše uvedené výpočty nákladů na zaměstnance se vztahují k provádění operace. „Provádění operace“ je třeba chápat tak, že zahrnuje všechny kroky dané operace. Záměrem není vyloučit některé náklady na zaměstnance související s určitými kroky operace.

Jmenovatel, tj. 1 720 hodin, představuje běžnou roční „pracovní dobu“, kterou lze použít přímo, aniž by členské státy musely provést jakýkoli výpočet. Tento údaj vychází z průměrné týdenní pracovní doby v členských státech vynásobené 52 týdny, od níž byla odečtena roční placená dovolená a průměrná doba trvání státních svátků za rok.

Čitatel je však třeba zdůvodnit. Nařízení o společných ustanoveních odkazuje na „poslední doložené roční hrubé mzdové náklady“. Hrubé mzdové náklady však v nařízení o společných ustanoveních nejsou definovány. V souladu s čl. 65 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních budou muset vnitrostátní pravidla způsobilosti určit, co roční hrubé mzdové náklady zahrnují, s přihlédnutím k obvyklým účetním postupům (viz oddíl 4.2.2) (32) a k vnitrostátním pravidlům (např. vnitrostátní pravidla mohou stanovit, že součástí hrubých mzdových nákladů jsou výdaje na dojíždění na pracoviště).

Nařízení odkazuje na výpočet hodinové sazby pomocí „posledních“ doložených ročních hrubých mzdových nákladů. To znamená, že použitými údaji musí být poslední dostupné údaje. Metoda výpočtu založená na historických údajích příjemce tedy obvykle není relevantní. Záměrem pojmu „poslední“ v čl. 68a odst. 2 nařízení o společných ustanoveních je zajistit, aby použité údaje byly dostatečně aktuální, a odrážely tak skutečné náklady na zaměstnance.

Roční hrubé mzdové náklady se nemusí týkat kalendářního nebo rozpočtového roku (mohou to být například údaje týkající se období od října 2015 do září 2016). Důležité je, aby se hrubé mzdové náklady vztahovaly k celému období 12 měsíců. Může to být 12měsíční období před koncem vykazovaného období (operace nebo programu), 12 měsíců před uzavřením grantové dohody nebo 12 měsíců předchozího kalendářního roku. Pokud nejsou k dispozici údaje za celé 12měsíční období, lze je v souladu s článkem 68a nařízení o společných ustanoveních

—

odvodit z dostupných doložených hrubých mzdových nákladů (řídicí orgán může například použít údaje týkající se zaměstnance, u kterého existují údaje za 4 měsíce, a extrapolovat je na roční hrubé mzdové náklady, přičemž v příslušných případech zohlední takové otázky, jako je zákonná placená dovolená nebo takzvaný 13. plat),

—	extrapolovat z pracovní smlouvy s přihlédnutím ke způsobilým sociálním příspěvkům zaměstnavatelů a případným dalším povinným platbám,

—	odvodit z kolektivních smluv.

Roční hrubé mzdové náklady mohou vycházet ze skutečných mzdových nákladů na tuto osobu. V případě měsíců s neúplnými údaji lze použít extrapolované hodnoty a stanovit z nich zástupnou hodnotu pro skutečné náklady za období 12 měsíců.

Roční hrubé mzdové náklady mohou vycházet také z průměrných mzdových nákladů větší skupiny zaměstnanců, například zaměstnanců se stejnou platovou třídou nebo z podobných měřítek, která zhruba odpovídají úrovni mzdových nákladů.

Poslední roční hrubé mzdové náklady je třeba doložit: lze tak učinit prostřednictvím účtů, mzdových výkazů, odkazem na veřejně dostupné dohody nebo dokumenty atd. Nemusí být předem auditovány, ale musí být auditovatelné.

V konkrétních situacích může být výše hodinové sazby stanovena i po zahájení projektu. Lze ji například určit, když se zaměstnanec zapojí do projektu (podpis pracovní smlouvy nebo změna přidělení zaměstnance) nebo když příjemce vykazuje své náklady řídicímu orgánu. V tomto případě však musí být v dokumentu, který stanoví podmínky podpory, uvedeno také použití této metodiky.

3.2.3    Stanovení způsobilých nákladů na zaměstnance pomocí vypočtené hodinové sazby

Počet odpracovaných hodin musí být určen v souladu s pravidly způsobilosti příslušného operačního programu. Při výpočtu a vykazování způsobilých nákladů na zaměstnance by se měly použít pouze odpracované hodiny. Ve výpočtu hodinových nákladů na zaměstnance je již například zahrnuta roční dovolená. Nemocenskou lze vykázat jako náklady na zaměstnance, pokud související náklady nese příjemce (tj. vznikly příjemci). Pokud jsou náklady hrazeny třetí stranou (např. dlouhodobá nemocenská, kdy jsou náklady hrazeny systémem sociálního zabezpečení), nebo v případě neplaceného volna nebo absencí (např. neomluvené absence), za které příjemci nevznikají žádné náklady, by příslušné neodpracované hodiny/dny neměly být zohledněny při určování způsobilých nákladů na zaměstnance, které lze vykázat. Důvodem je, že v těchto případech příjemci nevzniknou žádné náklady. Pokud však existují náklady na další zaměstnance nahrazující osobu v pracovní neschopnosti (nebo u jiného druhu volna), jsou tyto náklady na zaměstnance způsobilé (tj. při výpočtu těchto způsobilých nákladů na zaměstnance se započtou odpovídající odpracované hodiny).

V souladu s čl. 68a odst. 3 nařízení o společných ustanoveních skutečně odpracované hodiny nesmí při vykazování překročit hodiny použité v metodě výpočtu podle čl. 68a odst. 2 uvedeného nařízení. To znamená, že pokud bylo jako jmenovatel použito číslo 1 720, vykázané hodiny nesmí překročit 1 720. 1 720 hodin tedy představuje maximum hodin, které lze vykázat za práci na operaci po dobu 12 měsíců. Pokud by byl jako jmenovatel použit poměrný podíl z čísla 1 720, platí stejná zásada (např. u zaměstnanců se smlouvou na poloviční úvazek bude jmenovatel 860 hodin; 860 je tedy maximální počet hodin, které lze na dané zaměstnance vykázat. Pro zaměstnance přiřazené k několika operacím se tato maximální hodnota použije v poměrné výši na každou operaci).

Jak je výslovně uvedeno v čl. 68a odst. 3 druhém pododstavci, to se nepoužije v případě EÚS na částečné úvazky u operace, kdy lze hodinovou sazbu vynásobit skutečně odpracovanými hodinami, a může tak být překročeno 1 720 hodin.

Pokud se použije pravidlo 1 720 hodin, považuje se výsledná částka pro hodinovou sazbu za jednotkové náklady. Tyto jednotkové náklady lze použít k úhradě výdajů na náklady na zaměstnance nebo je lze rovněž využít k vypočtení všech nepřímých nákladů (například uplatněním paušální sazby ve výši 15 % v souladu s čl. 68 prvním pododstavcem písm. b)), nebo dokonce i k vypočtení všech ostatních zbývajících způsobilých nákladů (uplatněním paušální sazby ve výši 40 % v souladu s čl. 68b odst. 1). Celková částka stanovená po uplatnění těchto paušálních sazeb se rovněž považuje za jednotkové náklady.

V případě projektu, který se provádí po dobu několika let, se řídicí orgán může rozhodnout, že hodinovou sazbu u nákladů na zaměstnance aktualizuje, jakmile budou k dispozici nové údaje, nebo že pro celé období provádění použije stejné údaje. Je-li období provádění obzvláště dlouhé, je osvědčeným postupem stanovit průběžné fáze, kdy a jak lze hodinovou sazbu u nákladů na zaměstnance revidovat.

3.2.4    Zaměstnanci pracující na operaci na částečný úvazek s pevně stanovenou dobou za měsíc

Pokud zaměstnanci pracují na úkolu na částečný úvazek, ale s pevně stanoveným procentním podílem doby za měsíc, čl. 68a odst. 5 nařízení o společných ustanoveních stanoví, že pro ověření počtu odpracovaných hodin není třeba mít systém zaznamenávání pracovní doby. Zaměstnavatel by však měl vystavit doklad uvádějící pevně stanovený procentní podíl doby odpracované na operaci za měsíc a tento procentní podíl lze použít k výpočtu způsobilých nákladů na zaměstnance. Tento procentní podíl může být rovněž stanoven v pracovní smlouvě. Pokud například osoba pracuje 60 % svého času na projektu, lze způsobilé přímé náklady na zaměstnance pro tuto osobu vypočítat vynásobením hrubých mzdových nákladů (na základě skutečných nákladů nebo vypočítaných jednotkových nákladů) 60 procenty.

3.2.5    Časová působnost

Změny zavedené finančním nařízením u metodiky 1 720 hodin jsou použitelné od data vstupu nařízení v platnost, tj. od 2. srpna 2018. Řídicí orgán je však může použít na probíhající operace za předpokladu, že jsou dodrženy určité podmínky (viz bod 3.1.2.5).

Příklad (EFRR): Určité druhy projektů zaměřených na malé a střední podniky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací často jako hlavní prvek zahrnují personální náklady. Použití standardních stupnic jednotkových nákladů představuje pro tyto podniky vítané zjednodušení. Jednotkové náklady na činnosti jsou v tomto případě vyjádřeny jako hodinová sazba, která se použije na počet hodin, které zaměstnanci skutečně odpracovali. Sazba je určena předem v dokumentu, který stanoví podmínky podpory a uvádí maximální částku finanční pomoci jako maximální přípustný počet odpracovaných hodin vynásobený jednotkovými náklady (vypočítané náklady na dotčené zaměstnance).

S cílem pokrýt skutečné náklady prostřednictvím nejlepšího odhadu a zohlednit rozdíly mezi jednotlivými regiony a odvětvími jsou náklady na standardní jednotku vymezeny jako hodinové náklady na zaměstnance podle tohoto vzorce:

Hodinové náklady na zaměstnance = hrubý roční plat (včetně zákonných poplatků) vydělený průměrnou zákonnou pracovní dobou (s přihlédnutím k roční dovolené).

Například: hodinové náklady na zaměstnance = 60 000 EUR / (1 980 hodin – 190 hodin roční dovolené) = 60 000 / 1 790 = 33,52 EUR/h

Finanční pomoc pro tuto operaci se vypočítá jako hodinová sazba vynásobená skutečným a ověřeným počtem odpracovaných hodin. To vyžaduje, aby malé a střední podniky uchovávaly veškeré podklady týkající se počtu hodin, které zaměstnanci odpracují na projektu, a řídicí orgán musí uchovávat veškeré dokumenty odůvodňující hodinové náklady na zaměstnance. Snížení počtu ověřených odpracovaných hodin má v zásadě za následek snížení konečné částky, která bude vyplacena.

Alternativní příklad: Stejný jako výše, hodinové náklady na zaměstnance však vycházejí z čl. 68a odst. 2 nařízení o společných ustanoveních.

Hodinové náklady na zaměstnance = poslední doložené roční hrubé mzdové náklady (včetně zákonných poplatků) vydělené 1 720 hodinami.

Například: hodinová sazba = 60 000 EUR / 1 720 hodin = 60 000 / 1 720 = 34,88 EUR/h

3.3.   Jednorázové částky

3.3.1    Obecné zásady

V případě jednorázových částek se veškeré způsobilé náklady operace nebo projektu nebo jejich část vypočítávají na základě předem stanovené jednorázové částky, kterou řídicí orgán (33) řádně odůvodní a která je vyplacena, jestliže jsou provedeny předem stanovené činnosti a/nebo výstupy.

Jednorázové částky mohou být vhodné rovněž v případě grantů, u nichž nejsou vhodným řešením standardní stupnice jednotkových nákladů, například při vypracování souboru nástrojů, uspořádání malého místního semináře atd.

V některých případech může řídicí orgány od používání jednorázových částek odrazovat skutečnost, že výsledek je obvykle považován buď za dosažený, nebo nedosažený, čímž vzniká binární situace, kdy v závislosti na úplném dosažení výsledku platba provedena je, či není. To však lze zmírnit zahrnutím postupných plateb souvisejících s dosažením určitých předem stanovených milníků.

3.3.2    Změny zavedené finančním nařízením a časová působnost

Před finančním nařízením bylo použití jednorázových částek omezeno na částky příspěvku z veřejných zdrojů nižší než 100 000 EUR. Aby se použití jednorázových částek usnadnilo, bylo toto omezení finančním nařízením zrušeno. Znamená to, že od vstupu finančního nařízení v platnost může řídicí orgán stanovit jednorázové částky, i když je podpora z veřejných zdrojů vyšší než 100 000 EUR.

3.3.3    Příklady jednorázových částek

Příklad (EFRR): Na podporu místních produktů se chce skupina malých podniků společně zúčastnit obchodního veletrhu.

Kvůli nízkým nákladům operace se řídicí orgán rozhodne použít při výpočtu podpory z veřejných zdrojů jednorázovou částku. Za tímto účelem je skupina podniků vyzvána, aby navrhla rozpočet s ohledem na náklady související s pronájmem, zařízením a provozem stánku. Na základě tohoto návrhu rozpočtu byla stanovena jednorázová částka ve výši 20 000 EUR. Platba pro příjemce se uskuteční na základě dokladu o účasti na veletrhu. Schválený rozpočet ve výši 20 000 EUR by měl být uchován pro účely auditů (ověření výpočtu jednorázové částky ex ante).

Příklad (ESF): Nevládní organizace provozující zařízení péče o děti žádá o podporu na zahájení nové činnosti. Do svého návrhu zahrne jednorázovou částku předložením podrobného návrhu rozpočtu na zahájení činnosti a její provozování po dobu jednoho roku. Po uplynutí jednoho roku má být dotyčná činnost dále provozována nezávisle. Jednorázová částka by například pokryla výdaje související s platem jedné osoby pověřené péčí o děti po dobu jednoho roku, odpisy nového zařízení, náklady na publicitu v souvislosti s touto novou činností a nepřímé náklady na řízení a účetnictví, vodu, elektřinu, topení, náklady na nájemné atd.

Na základě podrobného návrhu rozpočtu udělí řídicí orgán na pokrytí všech těchto nákladů jednorázovou částku ve výši 47 500 EUR. Na konci operace bude tato částka nevládní organizaci vyplacena na základě výstupu; bude-li pečováno o obvyklý počet dalších (10) dětí. Nebude proto nutné odůvodňovat skutečné náklady vynaložené v souvislosti s touto činností.

To však znamená, že pokud by bylo pečováno pouze o devět dětí, způsobilé náklady by byly nulové a jednorázová částka by nebyla vyplacena. Aby se toto riziko zmírnilo, v dokumentu stanovujícím podmínky podpory by mohl být stanoven milník, že v případě péče o pět dětí bude vyplacena polovina z celkové částky (23 750 EUR).

Příklad (ESF): Nevládní organizace chce zorganizovat místní seminář a vypracovat soubor nástrojů týkajících se socioekonomické situace romské komunity v určitém regionu členského státu. Dokument, který stanoví podmínky podpory, bude obsahovat podrobný návrh rozpočtu a cíle grantu, 1) organizaci semináře a 2) vytvoření souboru nástrojů, které zaměstnavatele v regionu upozorňují na zvláštní problémy, jimž Romové čelí.

S ohledem na velikost a cíl operace (malá operace s náklady, které nelze snadno vyčíslit pomocí standardní stupnice jednotkových nákladů) a povahu příjemce (místní nevládní organizace) se řídicí orgán rozhodne, že použije jednorázovou částku.

Aby mohl řídicí orgán jednorázovou částku vypočítat, bude pro každou operaci požadovat podrobný návrh rozpočtu: po projednání podrobného návrhu rozpočtu je jednorázová částka stanovena na: 45 000 EUR a je rozdělena na dva projekty, a to 25 000 EUR na seminář a 20 000 EUR na soubor nástrojů.

Jsou-li dodrženy podmínky dokumentu, který stanoví podmínky podpory (uspořádání semináře, vypracování souboru nástrojů), bude se po ukončení operace považovat částka ve výši 45 000 EUR za způsobilé náklady. Dokladem potřebným pro vyplacení grantu (který je poté nutno archivovat) bude důkaz o uspořádání semináře a vyhotovení konečného úplného souboru nástrojů.

Jestliže se uskuteční pouze jeden z projektů (např. seminář), sníží se grant na tuto část (25 000 EUR), a to v závislosti na tom, co bylo schváleno v dokumentu, který stanoví podmínky podpory.

Příklad (EZFRV):„Režimy jakosti zemědělských produktů a potravin“ (článek 16 nařízení (EU) č. 1305/2013)

Seskupení zemědělců, kteří obdrželi podporu na novou účast v uznaném režimu jakosti, chce zorganizovat propagační činnost týkající se jejich produktů. Řídicí orgán vypočítal náklady činnosti jako jednorázovou částku (např. 15 000 EUR / seminář s minimálně 50 účastníky). Seskupení zemědělců musí předložit důkaz o provedení činnosti a počtu účastníků (nejméně 50).

Příklad (ENRF): Podpora přípravy výrobních a marketingových plánů organizací producentů.

Jednorázová částka (splatná po schválení plánu) vychází z historických údajů (poslední výkazy hodin a dalších nákladů organizací producentů). Příprava programu je rozdělena na různé činnosti, aby se zjistily průměrné náklady, které se pak vynásobí příslušnou intenzitou podpory.

3.4.   Zvláštní případ paušálních sazeb u technické pomoci

3.4.1.    Oblast působnosti

Po vstupu finančního nařízení v platnost využila Komise nové zmocnění podle čl. 67 odst. 5a nařízení o společných ustanoveních a vymezila financování paušální sazbou v případě, kdy řídicí orgány hradí jednomu nebo více příjemcům náklady na operace financované v rámci prioritní osy týkající se technické pomoci. Příslušné nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1867 (34) vstoupilo v platnost dne 9. listopadu 2019.

U ESF, EFRR, Fondu soudržnosti a EZFRV je paušální sazba pro výpočet výdajů souvisejících s technickou pomocí stanovena na 4 % ostatních druhů výdajů. U programů EFRR v rámci EÚS a ENRF je paušální sazba stanovena na 6 %. Tyto paušální sazby lze použít pouze na výdaje na operace v rámci jiných prioritních os programu, než je technická pomoc, které byly předmětem řídicích kontrol, nebo v případě EZFRV na základě výdajů na operace v rámci jiných opatření pro rozvoj venkova, než je technická pomoc, které byly předmětem příslušných správních kontrol a jsou vykázány od zemědělského rozpočtového roku počínaje 16. říjnem 2019 nebo od začátku jakéhokoliv následujícího zemědělského rozpočtového roku. Operační programy sestávající výlučně z technické pomoci jsou proto z oblasti působnosti uvedeného nařízení v přenesené pravomoci vyloučeny.

Je třeba poznamenat, že výdaje, které lze zahrnout do základu pro výpočet paušální sazby, se vztahují k celkové hodnotě způsobilých žádostí o platbu i tehdy, když všechny faktury neprošly správními kontrolami, v souladu s bodem 1.7 pokynů pro členské státy k řídicím kontrolám (EGESIF 14-0012_02), který umožňuje ověřit žádost příjemce o proplacení na základě vzorku výdajových položek.

Paušální sazba může být použita od účetního období počínaje 1. červencem 2019 nebo v případě EZFRV v zemědělském rozpočtovém roce počínaje 16. říjnem 2019 nebo v jakémkoliv následujícím zemědělském rozpočtovém roce. Uplatňování paušální sazby nevyžaduje změnu programu, s výjimkou EZFRV, kde mají být tyto informace zahrnuty do každé další úpravy programu.

Rozhodnutí, zda má být použito paušální financování, je na uvážení členského státu. Aby se však zabránilo riziku dvojího financování stejných výdajů, musí být tato metoda, jakmile je uplatněna, jedinou formou proplácení technické pomoci až do ukončení programu (35). Členské státy by proto měly oznámit Komisi své rozhodnutí používat tuto formu úhrady společně s případnou první žádostí o platbu, kde se tato paušální sazba použije.

3.4.2.    Žádosti o platbu a úhrady

Základem pro použití této paušální sazby jsou výdaje, které byly předmětem řídicích kontrol po vstupu nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/1867 v platnost (tj. po 9. listopadu 2019) a od účetního období počínaje 1. červencem 2019. Z tohoto základu jsou vyloučeny výdaje, u nichž byly řídicí kontroly dokončeny před 9. listopadem 2019. Toto rozhodné datum (9. listopadu 2019) se netýká data, kdy byla žádost o platbu předložena Komisi. V případě EZFRV jsou základem pro použití této paušální sazby výdaje, které prošly správními kontrolami a byly vykázány Komisi od zemědělského rozpočtového roku počínaje 16. říjnem 2019 nebo od začátku jakéhokoliv následujícího zemědělského rozpočtového roku.

Pokud byly částky vyjmuty z účetní závěrky z důvodu jejich probíhajícího posouzení podle čl. 137 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních, mohou být zahrnuty do další žádosti o platbu a do základu pro výpočet paušální sazby, pokud je uvedené posouzení kladné a pokud po 9. listopadu 2019 proběhly (další) řídicí kontroly.

Členské státy musí být schopny prokázat, že je paušální sazba použita pouze na výdaje splňující tyto podmínky. To lze provést v rámci informačního systému řídicího orgánu nebo platební agentury.

Může se stát, že jedna žádost o platbu obsahuje výdaje, které byly předmětem řídicích kontrol po 9. listopadu 2019 (základ pro použití paušální sazby pro technickou pomoc), i výdaje, u nichž již byly řídicí kontroly do uvedeného data provedeny. V SFC se tyto výdaje nerozlišují. Členský stát je povinen zajistit, aby se paušální sazba používala pouze na správně stanovený základ, sledovat částky technické pomoci zahrnuté do žádosti o platbu a zajistit, aby nedocházelo k dvojímu financování. Možným řešením by bylo podat dvě samostatné žádosti o platbu, aby byla zajištěna jednoznačná auditní stopa.

Komise proplatí žádosti o platby obsahující částky, které řídicí orgán nebo platební agentura vypočítaly pomocí stanovené sazby (4 %, respektive 6 %), stejným způsobem jako každou jinou žádost o platbu.

Celková částka může být vyplacena jedinému příjemci, nebo rozdělena mezi několik příjemců podle ujednání na vnitrostátní úrovni. Nemůže však překročit prahovou hodnotu 4 % (resp. 6 %). Není třeba odůvodňovat rozdělení podle pravidel Unie.

Tuto metodu úhrady lze použít také v programech financovaných z více fondů, i když priorita nebo priority představující základ výdajů získávají podporu z jiného fondu, než je fond podporující prioritu technická pomoc.

3.4.3.    Dopad paušální sazby na příděl na technickou pomoc v rámci OP / programu rozvoje venkova

Sazba stanovená v nařízení v přenesené pravomoci 2019/1867 se použije v mezích přídělu na technickou pomoc programu. Znamená to, že použití úhrady technické pomoci na základě paušální sazby nemá dopad na příděly na technickou pomoc stanovené v programech. V tomto ohledu by při rozhodování o vhodnosti paušální úhrady technické pomoci u daného programu měly programové orgány náležitě zohlednit jak dostupný příděl na jiné priority, než je technická pomoc, které představují základ pro použití paušální sazby, tak dostupný příděl na prioritu technická pomoc. Pokud tedy:

—

částka přidělená technické pomoci a dosud nezahrnutá do žádosti o platbu u programu představuje méně než 4 % (respektive 6 %) zbývajícího přídělu programu na jiné priority, než je technická pomoc: — budou výdaje na technickou pomoc hrazeny, dokud nebude dosaženo celkové částky na technickou pomoc přidělené pro OP. Nad rámec tohoto přídělu nebudou žádné úhrady technické pomoci provedeny,

—

částka přidělená technické pomoci a dosud nezahrnutá do žádosti o platbu u programu představuje více než 4 % (respektive 6 %) zbývajícího přídělu programu na jiné priority, než je technická pomoc: — úhrada paušální sazbou by nezajistila úplné čerpání přídělu na technickou pomoc, protože k úhradě výdajů na technickou pomoc by se použila pouze paušální sazba stanovená v nařízení v přenesené pravomoci 2019/1867 (tuto formu úhrady paušální sazbou nelze kombinovat s úhradou technické pomoci podle skutečných nákladů).

3.4.4.    Auditní stopa a dopad oprav

Použije se čl. 125 odst. 4 písm. a) nařízení o společných ustanoveních a článek 59 nařízení (EU) č. 1306/2013. Řídicí orgán nebo platební agentura (v případě EZFRV) musí:

—	zajistit, aby všechny jiné výdaje než na technickou pomoc, které byly zohledněny při uplatnění paušální sazby, byly po 9. listopadu 2019 předmětem řídicích kontrol, a v případě EZFRV, aby byly výdaje podrobeny správním kontrolám a nebyly předtím vykázány Komisi,

—	a zajistit, aby byla paušální sazba použita správně.

V případě EZFRV je třeba vždy zkontrolovat způsobilost příjemce technické pomoci podle čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení č. 809/2014, aby bylo zajištěno rovněž dodržení čl. 51 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 1305/2013.

Při řídicích kontrolách a auditech nebudou kontrolovány výdaje, které příjemcům vznikly nebo jimi byly zaplaceny během provádění operací hrazených touto metodou.

Aby mohly řídicí orgány sledovat, zda je technická pomoc prováděna v souladu s pravidly programu a zda jsou plněny ukazatele uvedené v programu, budou informace o provádění technické pomoci nadále zahrnuty do výročních zpráv o provádění a mohou být projednány v monitorovacích výborech.

Snížení výdajů tvořících základ pro výpočet paušální sazby po uplatnění finančních oprav ovlivní výpočet paušální sazby, což povede k poměrnému snížení podpory pro technickou pomoc.

KAPITOLA 4

Stanovení zjednodušeného vykazování nákladů

V čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních je stanoveno několik metod výpočtu zjednodušených nákladů: některé z nich jsou založeny na statistických údajích nebo na údajích z minulých let, jiné na údajích příjemců nebo na prvcích obsažených v nařízení. Po změně nařízení o společných ustanoveních finančním nařízením je u ESI fondů možné použít nový způsob stanovení zjednodušeného vykazování nákladů: návrh rozpočtu. Tato metoda vychází z čl. 14 odst. 3 nařízení o ESF, který již před vstupem finančního nařízení v platnost umožňoval řídicím orgánům stanovit v individuálních případech zjednodušené vykazování nákladů (pro jednotlivé operace podporované z ESF) odkazem na návrh rozpočtu (36).

Při stanovení zjednodušeného vykazování nákladů je důležité zajistit řádnou dokumentaci použité metodiky.

4.1.   Zjednodušené vykazování nákladů musí být stanoveno předem (37)

V souladu s čl. 125 odst. 3 písm. c) nařízení o společných ustanoveních musí řídicí orgán zajistit, aby byl příjemci poskytnut dokument, který stanoví podmínky podpory pro každou operaci. Je důležité, aby v tomto dokumentu byli příjemci přesně informováni o požadavcích na doložení vykázaných výdajů a konkrétního výstupu nebo výsledku, jehož má být dosaženo.

Zjednodušené vykazování nákladů musí být tedy definováno předem. Jak je uvedeno v čl. 67 odst. 6 nařízení o společných ustanoveních, metoda, která se má použít při stanovení zjednodušených nákladů, musí být uvedena nejpozději v dokumentu, který stanoví podmínky podpory. Příslušné metody a podmínky by měly být začleněny do pravidel způsobilosti programu.

Zjednodušené vykazování nákladů musí být definováno předem a použití zjednodušeného vykazování nákladů by mělo být zmíněno ve výzvách k předkládání návrhů určených potenciálním příjemcům, aby bylo zajištěno dodržení zásady transparentnosti a rovného zacházení. Dále se je třeba vyvarovat zpětného uplatnění u operací, které jsou již prováděny na základě skutečných nákladů, protože by nemuselo být zajištěno rovné zacházení s příjemci.

Jakmile jsou stanoveny standardní stupnice jednotkových nákladů a paušální sazba nebo částka (v případě jednorázových částek), nelze je v průběhu provádění operace nebo po jejím provedení měnit, aby se kompenzovalo případné zvýšení nákladů nebo nevyčerpání dostupného rozpočtu, pokud není časová úprava jasně uvedena ve výzvě k předkládání návrhů (38) (např. víceleté operace mohou předpokládat časovou úpravu spojenou s inflací).

V případě víceletých operací je výjimečně možné uzavřít po provedení první části operace účetnictví a související činnosti v rámci operace a poté pro zbývající část/období operace zavést možnost financování paušální sazbou, standardní stupnice jednotkových nákladů nebo jednorázové částky. V těchto případech musí být období, za které se vykazují skutečné náklady, jednoznačně odděleno od období, za které se náklady vykazují na základě zjednodušeného vykazování nákladů, aby se zamezilo dvojímu vykazování nákladů projektu.

4.2.   Přiměřená, spravedlivá a ověřitelná metoda výpočtu (39)

4.2.1    Obecné zásady

4.2.1.1   Metoda výpočtu musí být přiměřená:

Výpočet musí být přiměřený, tj. reálný, nikoli však neúměrně vysoký nebo extrémní. Pokud se v minulosti určitá standardní stupnice jednotkových nákladů pohybovala v rozmezí 1–2 EUR, Komise neočekává, že se setká se stupnicí ve výši 7 EUR. Z tohoto hlediska je nanejvýš důležitá metoda použitá k určení jednotkových nákladů, paušální sazby nebo jednorázové částky. Řídicí orgán musí být schopen svoji volbu vysvětlit a odůvodnit. „Ideální“ přiměřená metoda výpočtu by měla sazby přizpůsobit zvláštním podmínkám nebo potřebám. Realizace projektu může být například ve vzdáleném regionu nákladnější než v centrálním regionu z důvodu vyšších nákladů na dopravu; tento prvek je třeba vzít v potaz při rozhodování o jednorázové částce nebo sazbě vyplácené u podobných projektů ve dvou regionech.

4.2.1.2   Metoda výpočtu musí být spravedlivá:

Hlavní myšlenka, na níž je pojem „spravedlivá“ založen, spočívá v tom, že nejsou upřednostňováni žádní příjemci ani operace. Výpočet standardní stupnice jednotkových nákladů, jednorázové částky nebo paušální sazby musí zajistit rovné zacházení se všemi příjemci a/nebo operacemi. Případné rozdíly v částkách nebo sazbách by měly vycházet z objektivních důvodů, tj. objektivních charakteristik příjemců nebo operací.

4.2.1.3   Metoda výpočtu musí být ověřitelná:

Stanovení paušálních sazeb, standardních stupnic jednotkových nákladů nebo jednorázových částek by mělo vycházet z podkladů, které lze ověřit. (40) Řídicí orgán musí být schopen prokázat, z čeho při stanovení zjednodušených nákladů vycházel. Klíčovou otázkou je zajištění dodržení zásady řádného finančního řízení.

Subjekt, který stanoví metodu zjednodušeného vykazování nákladů, by měl zdokumentovat minimálně:

—	popis metody výpočtu, včetně hlavních kroků při výpočtu,

—	zdroje údajů, které byly použity při analýze a výpočtech, včetně posouzení významu údajů pro plánované operace a posouzení kvality údajů,

—	samotný výpočet ke stanovení hodnoty zjednodušených nákladů.

4.2.2    Metodiky v praxi

Nařízení o společných ustanoveních obsahuje několik možností, které budou splňovat přiměřená, spravedlivá a ověřitelná kritéria:

4.2.2.1   Použití „statistických“ údajů, odborného posudku nebo jiných objektivních informací (čl. 67 odst. 5 písm. a) bod i)).

—	Statistické údaje mohou pocházet od národních statistických úřadů, EUROSTATU nebo jiných spolehlivých zdrojů.

—	Dalším společným zdrojem statistických údajů je statistická analýza historických údajů (jak o projektech, tak o operacích financovaných z ESI fondu nebo z jiných zdrojů).

—

Jiné objektivní informace mohou mít například podobu — průzkumů, průzkumu trhu atd. (je třeba zajistit řádnou dokumentaci), — sazeb náhrady používaných na cestovní náklady v členských státech, — sazeb stanovených na národní/regionální úrovni (např. cena školního oběda), — hodinových sazeb stanovených ve vnitrostátní pracovní smlouvě, — údajů o odměně za rovnocennou práci.

—

Odborný posudek: bude vycházet z konkrétního souboru kritérií a/nebo odborných znalostí, které byly získány v dané oblasti znalostí, oblasti použití nebo produktu, konkrétní disciplíně, odvětví atd. Musí být dobře zdokumentován a musí odrážet konkrétní okolnosti každého případu. Nařízení o společných ustanoveních odborný posudek nedefinuje. Řídicí orgány budou muset stanovit požadavky, při jejichž splnění bude posudek kvalifikován jako odborný, a zajistit, aby nedocházelo ke střetu zájmů.

—

Při stanovování metody podle čl. 67 odst. 5 písm. a) nařízení o společných ustanoveních (nebo při sestavování návrhu rozpočtu – viz kapitola 4.3) nelze v zásadě použít maximální hodnoty, jako jsou prahové hodnoty nebo stropy stanovené ve vnitrostátních pravidlech, pokud není možné prokázat, že představují reálnou hodnotu.

Výsledek těchto metodik lze použít na skupinu operací a příjemců.

4.2.2.2   Použití údajů jednotlivých příjemců (41) (čl. 67 odst. 5 písm. a) body ii) a iii) nařízení o společných ustanoveních)

Níže uvedené metodiky se budou vztahovat na jednotlivé příjemce. Vzhledem k požadavkům spojeným s použitím údajů jednotlivých příjemců však tyto metodiky znamenají zjednodušení pro příjemce, kteří budou v programovém období provádět mnoho projektů.

a)

Ověřené údaje jednotlivých příjemců z minulých let: Tato metoda je založena na shromáždění minulých účetních údajů od příjemce, pokud jde o skutečné výdaje vynaložené na jednotlivé kategorie způsobilých nákladů, na něž se vztahuje definované zjednodušené vykazování nákladů. V případě potřeby by se tyto údaje měly vztahovat pouze na nákladové středisko nebo oddělení příjemce, které se na operaci podílí. To ve skutečnosti předpokládá existenci analytického účetního systému na úrovni příjemce. Rovněž to vyžaduje, aby byly z výpočtu na podporu zjednodušeného vykazování nákladů odfiltrovány případné nezpůsobilé výdaje. Pokud se řídicí orgán rozhodne použít tuto metodu, měl by popsat — zahrnuté kategorie nákladů, — použitou metodu výpočtu, — délku časové řady, jež má být získána: měly by být získány účetní údaje nejméně za poslední tři roky, aby bylo možno určit případné mimořádné okolnosti, které mohly ovlivnit skutečné náklady v určitém roce, a rovněž tendence s ohledem na výši nákladů. Tříleté referenční období by mělo být použito v zájmu zohlednění ročních výkyvů. Pokud však řídicí orgán může prokázat, že je použití údajů za dobu kratší než tři roky odůvodněné, může to být přijatelné. Mohlo by to stačit například v případě, kdy byl zřízen nový program a k dispozici údaje pouze za dva roky; pokud neexistují údaje za tři roky, mohou být v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu akceptovány údaje za dva roky. To je však třeba posuzovat individuálně, — referenční částku, která se použije, například průměrné náklady za referenční období nebo náklady zaznamenané v minulých letech, — případné úpravy, které jsou potřebné k aktualizaci referenční částky. Úpravu lze použít k aktualizaci nákladů z předchozích let na běžné ceny.

b)

Použití obvyklých postupů účtování nákladů jednotlivých příjemců: Obvyklými účetními postupy jsou postupy, které příjemce používá k účtování všech svých každodenních činností a financí (včetně postupů, které nesouvisejí s podporou EU). Tyto metody musí být v souladu s vnitrostátními účetními pravidly a standardy. Délka používání není rozhodující. Účetní metoda není „obvyklá“, pokud byla upravena pro určitou operaci nebo soubor operací, například pro operace, které získávají podporu EU, a pokud se liší od účetní metody používané (účetních metod používaných) v jiných případech. Je důležité rozlišovat mezi skutečnými náklady a náklady stanovenými podle obvyklých postupů účtování nákladů jednotlivých příjemců. Skutečnými náklady jsou tudíž náklady, které jsou vypočítány co nejpřesněji („náklady, které příjemci skutečně vznikly“) za dobu trvání operace. Například u hodinových nákladů na zaměstnance se jako jmenovatel uznává použití běžného počtu hodin (viz např. 1 720 hodin v oddíle 3.2.2), čitatelem pro účely výpočtu „skutečných nákladů“ jsou však celkové způsobilé náklady na zaměstnance pro každou konkrétní osobu přidělenou na danou akci. Hodinové náklady založené na postupech příjemce pro účtování nákladů mohou být vypočítány pomocí průměrných nákladů na odměny větší skupiny zaměstnanců. Tímto průměrem je obvykle platová třída nebo podobné měřítko, které odpovídá hrubým mzdovým nákladům, ke srovnání však může být použito i nákladové středisko nebo oddělení (podílející se na operaci), kde se hrubé mzdové náklady mohou v rámci skupiny zaměstnanců značně lišit. Aby tudíž bylo zajištěno rovné zacházení s příjemci a aby se grant nevztahoval na nezpůsobilé výdaje, musí být v dokumentu, v němž jsou stanoveny podmínky podpory a který příjemcům umožňuje používat jejich postupy účtování nákladů, určeny minimální podmínky. Tyto minimální podmínky mají zajistit, aby postupy účtování nákladů vedly teoreticky i prakticky k přiměřenému a spravedlivému systému. Vyžaduje to existenci přijatelného analytického účetního systému na úrovni příjemce. Rovněž to vyžaduje, aby byly z výpočtu odfiltrovány případné nezpůsobilé výdaje.

c)

Společné požadavky na používání údajů jednotlivých příjemců Řídicí orgán bude muset údaje týkající se jednotlivých příjemců ověřovat individuálně. To je třeba provést nejpozději při vypracování dokumentu, v němž jsou stanoveny podmínky podpory pro příjemce. V závislosti na jistotě, kterou řídicí orgán získal z interního systému řízení a kontroly na úrovni příjemce, může být nezbytné, aby údaje jednotlivého příjemce osvědčil externí auditor nebo v případě veřejných subjektů příslušný a nezávislý účetní v zájmu zajištění spolehlivosti referenčních údajů, které řídicí orgán použije. Osvědčení historických údajů se může uskutečnit v rámci povinných auditů nebo smluvních auditů. Osvědčení provedené tímto způsobem vyžaduje důkladné znalosti externího auditora nebo nezávislého účetního ohledně nařízení o ESI fondech, pokud jde například o auditní stopu, způsobilost příslušných nákladů a použitelné právní předpisy. Na podporu tohoto procesu proto může být přizván auditní orgán. Jestliže se například riziko chyb nebo nesrovnalostí v použitých účetních údajích z minulých let jeví jako nízké, může metoda výpočtu vycházet také z údajů, které nebyly předem ověřeny auditorem. Řídicí orgán musí být schopen objektivně prokázat, že riziko je skutečné nízké, a to, proč se domnívá, že účetní systém příjemce je spolehlivý, úplný a přesný.

4.3.   Návrh rozpočtu

Jak je stanoveno v čl. 67 odst. 5 písm. aa) nařízení o společných ustanoveních od vstupu finančního nařízení v platnost a v čl. 14 odst. 3 nařízení o ESF ve znění použitelném do vstupu finančního nařízení v platnost, je alternativním způsobem stanovení zjednodušeného vykazování nákladů návrh rozpočtu. Řídicí orgán nebo monitorovací výbor programů v rámci EÚS mohou použít návrh rozpočtu ke stanovení jednotkových nákladů, jednorázových částek nebo paušálních sazeb pro úhrady příjemcům.

Tento návrh rozpočtu musí být sestaven případ od případu a předem schválen řídicím orgánem pro operace, u nichž podpora z veřejných zdrojů nepřesahuje částku 100 000 EUR. Tuto částku je nutno považovat za maximální výši podpory z veřejných zdrojů pro příjemce za celou operaci, jak je uvedeno v dokumentu, který stanoví podmínky podpory pro příjemce.

Tato možnost má usnadnit uplatňování povinného používání zjednodušeného vykazování nákladů u malých operací (viz také čl. 67 odst. 2a nařízení o společných ustanoveních). Ve skutečnosti tato metoda umožňuje vypočítat některé zjednodušené náklady, pokud je operace velmi specifická. Návrh rozpočtu se použije k výpočtu konkrétního zjednodušeného vykazování nákladů v souvislosti s touto operací nebo projektem. Dokument obsahující rozpočet řídicí orgán archivuje jako doklad odůvodňující použité zjednodušené vykazování nákladů. Řídicí kontrola operace nebo projektu bude vycházet pouze z použitého typu zjednodušeného vykazování nákladů, nikoli ze samotného rozpočtu.

Rozpočet by měl být řídicím orgánem předem posouzen na stejném základě, na jakém se posuzuje v případě použití skutečných nákladů. V této souvislosti se důrazně doporučuje, aby řídicí orgány stanovily přinejmenším u nejdůležitějších nákladů v rozpočtu parametry nebo maximální výše nákladů, které se použijí při srovnávání na základě těchto parametrů. Neexistence těchto parametrů nebo maximální výše nákladů by řídicímu orgánu ztížila zajištění rovného zacházení a dodržení řádného finančního řízení. Ačkoli se to při posuzování rozpočtu doporučuje, nebude nutné, aby řídicí orgán porovnal podrobný návrh rozpočtu, který předložil potenciální příjemce, se srovnatelnými operacemi.

Řídicí orgán může rovněž stanovit minimální měřítka kvality očekávaného výstupu nebo výsledků.

Řídicí orgán by měl prokázat a archivovat své posouzení návrhu rozpočtu a související doklady. Návrh rozpočtu není součástí dokumentu, který byl sepsán mezi řídicím orgánem a příjemcem a v němž jsou stanoveny podmínky podpory (grantová dohoda).

Při poskytnutí několika podpor témuž příjemci se doporučuje porovnat podrobný návrh rozpočtu s dříve podpořenými operacemi.

Příklad použití návrhu rozpočtu: Příjemce zamýšlí uspořádat seminář pro 50 účastníků za účelem představení nových nástrojů provádění. Zaměstnanci stráví určitou dobu plánováním a organizováním akce, jsou pronajaty prostory, někteří přednášející přijedou ze zahraničí a záznam z akce musí být zveřejněn. Existují rovněž nepřímé náklady související se zaměstnanci (náklady na účetnictví, ředitel atd.) a náklady na elektřinu, telefon, IT podporu atd. Návrh rozpočtu je následující (42): Celkové přímé náklady 45 000 Přímé náklady na zaměstnance 30 000 Náklady na prostory 4 000 Cestovní výdaje 5 000 Strava 1 000 Informování/publicita 5 000 Celkové nepřímé náklady 7 000 Nepřímé náklady na zaměstnance 4 000 Elektřina, telefon 3 000 Tento návrh rozpočtu je projednán a schválen řídicím orgánem a příjemcem. Výpočet v rámci zjednodušeného vykazování nákladů bude založen na těchto údajích. Řídicí orgán se může rozhodnout, že grant vypočítá na základě jednotkových nákladů podle počtu účastníků semináře: jednotkové náklady = 52 000 EUR / 50 = 1 040 EUR/účastník. Dokument, který byl vyhotoven mezi řídicím orgánem a příjemcem a který stanoví podmínky podpory, musí upřesňovat definici standardních stupnic jednotkových nákladů (kdo je účastníkem), maximální (minimální) počet účastníků, způsob jeho doložení a jednotkové náklady (1 040 EUR). Pro stanovení příslušných kategorií nákladů v návrhu rozpočtu lze dále použít paušální sazby zakotvené v článcích 68, 68a a 68b nařízení o společných ustanoveních. V dokumentu stanovujícím podmínky podpory se uvede odkaz na čl. 14 odst. 3 nařízení o ESF (u grantových dohod podepsaných před vstupem finančního nařízení v platnost) nebo čl. 67 odst. 5 písm. aa) nařízení o společných ustanoveních (u grantových dohod podepsaných po vstupu finančního nařízení v platnost).

Příklad EZFRV: Použití návrhu rozpočtu v případě iniciativy LEADER Místní akční skupina (MAS) vybrala projekt v oblasti biohospodářství předložený nevládní organizací, jehož cílem je využívat dřevěný odpad k výrobě energie v komunálních budovách. Grant se bude vztahovat na tyto akce: 1) zvyšování informovanosti (jako jsou schůzky, propagační materiály), 2) studie proveditelnosti, 3) pilotní projekt včetně investice do zařízení na bioplyn a 4) koordinace projektu. Vzhledem k povaze operace (integrovaný projekt skládající se z široké škály činností s náklady, které nelze snadno vyčíslit pomocí standardních stupnic jednotkových nákladů) se MAS rozhodne použít jednorázovou částku. Aby mohla MAS vypočítat výši jednorázové částky, zkontroluje podrobný návrh rozpočtu předložený nevládní organizací s její žádostí. V tomto návrhu rozpočtu se objeví odhadované náklady pro všechny kategorie nákladů potřebných k provedení čtyř akcí v rámci projektu. MAS posoudí přiměřenost těchto částek (nebo jejich souhrnů) na základě dostupných metod (např. srovnání s historickými údaji z programu nebo od příjemce, průzkum trhu, odborný posudek MAS) a v případě potřeby je upraví, než stanoví jednorázovou částku (v našem příkladě 45 000 EUR). MAS se může rozhodnout stanovit milník a provést tedy dvě platby: 25 000 EUR na akce na zvyšování informovanosti a studii a 20 000 EUR na pilotní projekt. V dokumentu stanovujícím podmínky podpory by měly být jednoznačně uvedeny úkony požadované u každé platby a podklady (např. seznamy účastníků, výsledky studie, fotografie zařízení na bioplyn atd.). Pokud budou dodrženy, částka 45 000 EUR se bude považovat při uzavření za způsobilé náklady. Dokladem potřebným pro vyplacení grantu (který je poté nutno archivovat) bude důkaz, že byly provedeny akce ke zvýšení informovanosti, studie a pilotní projekt. Jestliže se uskuteční pouze jedna z fází projektu (např. zvyšování informovanosti a studie), sníží se grant na tuto část (25 000 EUR), a to v závislosti na tom, co bylo schváleno v dokumentu, který stanoví podmínky podpory.

4.3.1    Využití návrhu rozpočtu u jiných fondů jako metody pro stanovení jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb před vstupem finančního nařízení v platnost

Před vstupem finančního nařízení v platnost bylo použití návrhu rozpočtu jako specifické metody stanoveno pouze u ESF pro operace s podporou z veřejných zdrojů nepřesahující částku 100 000 EUR (čl. 14 odst. 3 nařízení o ESF).

Návrh rozpočtu k odůvodnění zjednodušeného vykazování nákladů však mohly využít i jiné ESI fondy v případě, že byl tento návrh rozpočtu považován za objektivní informace pro účely čl. 67 odst. 5 písm. a) bodu i) nařízení o společných ustanoveních, a za předpokladu, že byla dodržena příslušná pravidla konkrétního fondu.

Se vstupem finančního nařízení v platnost je nyní použití návrhu rozpočtu stanoveno jako metoda v čl. 67 odst. 5 písm. aa) u všech ESI fondů pro operace s podporou z veřejných zdrojů nepřesahující částku 100 000 EUR.

4.4.   Používání standardních stupnic jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb z jiných oblastí

Z jiných politik Unie

Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. b) nařízení o společných ustanoveních

Hlavním cílem této metody je harmonizovat pravidla mezi jednotlivými politikami Unie. Záměrem je objasnit, že pokud již Komise v rámci některé politiky EU vypracovala pro určitou kategorii příjemců nebo druh operací zjednodušené vykazování nákladů, nemusí členský stát u politik v oblasti ESI fondů tuto práci opakovat a může využít příslušnou metodu a její výsledky zjednodušeného vykazování nákladů podle jiných politik Unie.

Pro podobné operace a příjemce lze použít všechny použitelné metody podle jiných politik Unie. Metody, které byly používány dříve, ale již se nepoužívají, nejsou přípustné. Je-li metoda podle jiných politik Unie během programového období pozměněna, měla by se stejná změna uplatnit na projekty v rámci ESI fondů, které byly vybrány po provedení této změny.

Při použití již existující metody EU by měl řídicí orgán zajistit a zdokumentovat:

—	že metoda je opětovně použita jako celek (např. definice přímých/nepřímých nákladů, způsobilých výdajů, rozsah, aktualizace), a nikoli pouze její výsledek (sazba X %),

—	že metoda je uplatněna u podobných druhů operací a příjemců,

—	odkaz na metodu použitou v jiných politikách EU.

Ustanovení čl. 68 prvního pododstavce písm. c) nařízení o společných ustanoveních

Články 20 a 21 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 (43) stanoví další pravidla pro použití paušálních sazeb při výpočtu nepřímých nákladů na základě metod používaných v jiných politikách Unie a vymezují oblast jejich použití u ESI fondů podle nařízení o společných ustanoveních:

—

Pro operace v oblasti výzkumu a inovací: Nařízení v přenesené pravomoci definuje operace, na které lze uplatnit paušální sazbu ve výši 25 % pro nepřímé náklady nabízenou v programu Horizont 2020 (44). To znamená, že při uplatňování paušální sazby pro program Horizont 2020 je nutno použít všechny příslušné prvky metodiky. Přímé náklady na subdodávky a náklady na zdroje poskytnuté třetími stranami, které se nepoužívají v sídle příjemce, jakož i finanční podpora třetím stranám musí být z nákladů, na jejichž základě se má paušální sazba použít k výpočtu způsobilých částek, vyloučeny (vyloučení z nákladů prvního typu). Vzhledem k tomu, že paušální sazba stanovená pro program Horizont 2020 je paušální sazba ve výši 25 % (a nikoli až 25 %), není možné, aby řídicí orgán použil nižší paušální sazbu než 25 % (ani vyšší) na základě čl. 68 prvního pododstavce písm. c) nařízení o společných ustanoveních.

—	Nařízení v přenesené pravomoci rovněž uvádí seznam operací podobných operacím v rámci programu LIFE, které by mohly využívat paušální sazbu ve výši 7 % přímých nákladů stanovenou v čl. 124 odst. 4 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (45).

V obou případech je nutno v dokumentu, který stanoví podmínky podpory, odkázat na nařízení v přenesené pravomoci a příslušný článek. Kromě toho by další politiky Unie, které nejsou uvedeny v tomto nařízení v přenesené pravomoci, mohly sloužit jako základ pro uplatňování zjednodušeného vykazování nákladů podle čl. 68 písm. c) nařízení o společných ustanoveních.

Z režimů pro granty financované výhradně členskými státy (46)

Zásada je stejná jako v případě možností použitých u politik Unie (viz výše). Místo uplatnění metod z politik Unie se však použijí vnitrostátní metody pro zjednodušené vykazování nákladů. Zjednodušené vykazování nákladů používané podle vnitrostátních režimů podpory (jako jsou stipendia, denní příspěvky) lze použít bez dalších výpočtů. Použité vnitrostátní metody nebudou předmětem auditů; při auditech se posoudí pouze to, zda je zvolená metoda řádně odůvodněná a jak je použita.

U podobných operací a příjemců podpořených z ESI fondů mohou být použity veškeré platné vnitrostátní metody, a to pod podmínkou, že se tyto metody používají rovněž u operací, které jsou podporovány výhradně z vnitrostátních fondů. Za vnitrostátní režim lze například považovat operaci podporující učňovskou přípravu financovanou výhradně z vnitrostátních/regionálních zdrojů.

Je-li metoda během programového období pozměněna, měla by se stejná změna uplatnit, avšak pouze na ty projekty v rámci ESI fondů, které byly vybrány na základě výzev vyhlášených po této změně.

Vnitrostátní metody, které byly zrušeny, navíc nemohou být použity. Je-li metoda během programového období pozměněna/zrušena, měla by se stejná změna uplatnit, avšak pouze na ty projekty v rámci ESI fondů, které byly vybrány na základě výzev vyhlášených po změně/zrušení metody. Je-li však metoda zrušena během programového období, lze ji použít pouze na ty projekty v rámci ESI fondů, které byly vybrány na základě výzev vyhlášených před zrušením metody.

Použít lze rovněž regionální nebo jiné místní metody výpočtu, obvykle se však musí vztahovat na zeměpisnou oblast, v níž se používají.

Pokud se opětovně používá existující vnitrostátní metoda, měl by řídicí orgán zajistit a zdokumentovat stejné informace, jaké se vyžadují u opětovného použití metody EU:

—	metoda je opětovně použita jako celek (například v příslušných případech způsobilé výdaje, rozsah), a nikoli pouze její výsledek (jednorázová částka ve výši X EUR),

—	obvykle se vztahuje na stejnou zeměpisnou oblast nebo na menší oblast (je-li metodika uplatňována pouze v jednom regionu, může ji tudíž použít znovu daný region, nikoli však jiný region tohoto členského státu, kde není tato vnitrostátní metodika použitelná),

—	metoda se uplatňuje na podobné druhy operací a příjemců,

—	odkaz na metodu a odůvodnění, že se tato metoda používá u operací podporovaných z vnitrostátních zdrojů.

Paušální sazby z období 2007–2013

Paušální sazby pro výpočet nepřímých nákladů stanovené v období 2007–2013, které byly posouzeny a schváleny útvary Komise, mohou být nadále uplatňovány v období 2014–2020. Jestliže stávající program ESF nebo EFRR používá týž systém a nadále podporuje stejné druhy operací ve stejné zeměpisné oblasti, budou útvary Komise považovat schválení ex ante udělené pro období 2007–2013 v dopise podepsaném příslušným generálním ředitelstvím za platné i pro období 2014–2020. Za jakoukoli změnu schválené metodiky odpovídá členský stát.

Jak se posuzuje, zda jsou jednotlivé druhy operací a příjemců podobné?

Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. b) a c) nařízení o společných ustanoveních členskému státu umožňují použít opětovně existující metody výpočtu a odpovídající jednotkové náklady, jednorázové částky a paušální sazby použitelné na podobné druhy operací a příjemců. V nařízení o společných ustanoveních není uvedeno, co se rozumí podobností operací a/nebo příjemců. Je na řídicím orgánu, aby posoudil, zda je v konkrétním případě podmínka podobnosti splněna. Operaci a jejího příjemce, kteří jsou již způsobilí v rámci určitého režimu, lze například považovat za podobné operaci a příjemci, o něž se jedná, a u operace, o niž se jedná, lze použít opětovně metodu výpočtu a odpovídající jednotkové náklady / paušální sazby / jednorázové částky uvedeného režimu. Obecnou zásadou je, že je nutno vzít v úvahu všechny prvky metody, které mohou mít dopad na jednotkové náklady / jednorázovou částku / paušální sazbu. Je nutné posouzení v každém jednotlivém případě.

4.5.   Používání sazeb stanovených v nařízení o společných ustanoveních nebo pravidlech pro jednotlivé fondy

Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. d) nařízení o společných ustanoveních

Nařízení o společných ustanoveních a nařízení pro jednotlivé fondy stanoví řadu konkrétních paušálních sazeb. Cílem je zajistit právní jistotu a snížit počáteční pracovní zátěž nebo potřebu dostupných údajů při zavádění systému paušálních sazeb, jelikož se nevyžaduje provedení výpočtu k určení použitelných sazeb. Tyto metody však nejsou vhodné pro všechny druhy operací.

Paušální sazba stanovená v čl. 68 prvním pododstavci písm. b) nařízení o společných ustanoveních, která se vztahuje na všech pět ESI fondů, je maximální sazbou. Členské státy mohou použít tuto sazbu nebo nižší, aniž by musely provést zvláštní výpočet. Pokud se však řídicí orgán rozhodne nepoužívat na všechny příjemce v rámci výzvy k předkládání návrhů stejnou sazbu, měl by být schopen prokázat, že byla dodržena zásada rovného zacházení a nediskriminace.

4.6.   Úprava paušálních sazeb, jednorázových částek a standardních stupnic jednotkových nákladů v čase

Článek 67 nařízení o společných ustanoveních neobsahuje žádné ustanovení o úpravě zjednodušeného vykazování nákladů. Úprava proto není povinná. Doporučujeme však, aby řídicí orgán zjednodušené vykazování nákladů upravil při zveřejnění nové výzvy k předkládání návrhů, nebo tak činil pravidelně za účelem zohlednění indexace nebo ekonomických změn, například u nákladů na energii, úrovně mezd atd. Komise navrhuje zahrnout do metodiky určité automatické úpravy (například na základě inflace nebo vývoje mezd). Zjednodušené vykazování nákladů tak zůstane spolehlivým ukazatelem skutečných nákladů.

Upravené částky by se měly vztahovat pouze na projekty nebo fáze projektů, které budou prováděny v budoucnu, a nelze je uplatnit zpětně. U víceletých operací lze v dokumentu stanovujícím podmínky podpory počítat s každoroční úpravou.

Pro každou provedenou revizi musí být u řídicího orgánu k dispozici náležitý doklad, který upravené sazby nebo částky odůvodňuje.

4.7.   Zvláštní metody pro určení částek stanovené v souladu s pravidly pro jednotlivé fondy

Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. e) nařízení o společných ustanoveních

Další metody mohou být stanoveny v předpisech pro jednotlivé fondy. Před vstupem finančního nařízení v platnost byla v čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF stanovena paušální sazba až do výše 40 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance k pokrytí zbývajících způsobilých nákladů operace. Tento článek byl finančním nařízením zrušen a nahrazen článkem 68b nařízení o společných ustanoveních (viz oddíl 3.1.2.3).

KAPITOLA 5

Důsledky pro audit a kontrolu

5.1.   Potřeba společného přístupu k auditu a kontrole

Zjednodušené vykazování nákladů vyžaduje předběžnou aproximaci nákladů vycházející například z historických nebo statistických údajů. Jelikož se jedná o průměrné nebo střední hodnoty, případně o výsledek jiných statisticky spolehlivých metodik, je přirozené, že zjednodušené vykazování nákladů může skutečné náklady, které příjemcům vznikly a které zaplatili, kompenzovat do určité míry nadměrně nebo nedostatečně. Podle platných pravidel je to však považováno za přijatelné, neboť zjednodušené vykazování nákladů stanovené na základě správné metodiky se považuje za spolehlivého zástupce skutečných nákladů; žádná taková nadměrná kompenzace nepředstavuje zisk.

Pokud se použije zjednodušené vykazování nákladů, při kontrolách a auditech nebudou následně kontrolovány faktury a částky zaplacené příjemci; bude kontrolováno, zda je metodika předem stanovující zjednodušené vykazování nákladů v souladu s platnými pravidly a zda je správně použita.

Tato kapitola popisuje přístup při řídicích kontrolách a auditech zjednodušeného vykazování nákladů. Členským státům se rovněž doporučuje, aby zohlednily klíčové požadavky vypracované společně EÚD a útvary Komise odpovědnými za ESI fondy, které se týkají všech subjektů využívajících a kontrolujících zjednodušené vykazování nákladů (47).

Při ověřování a auditu zjednodušeného vykazování nákladů se vnitrostátním orgánům doporučuje, aby dodržovaly společný přístup v zájmu zajištění jednotného zacházení při vyvozování závěrů ohledně legality a správnosti vykazovaných výdajů.

5.2.   Úloha auditního orgánu při navrhování zjednodušeného vykazování nákladů

Důrazně se doporučuje, aby vnitrostátní auditoři provedli předběžné posouzení návrhu zjednodušeného vykazování nákladů a předložili výsledek svého posouzení před realizací. Za vymezení metodiky zjednodušeného vykazování nákladů a jejích parametrů je odpovědný výhradně řídicí orgán; předběžné posouzení a validace této metodiky a jejího výpočtu auditním orgánem nebo certifikačním orgánem (pro EZFRV) však významně zvyšuje kvalitu zjednodušeného vykazování nákladů, pokud jsou dodržovány zásady oddělení funkcí stanovené v čl. 72 písm. b) nařízení o společných ustanoveních.

Při tomto posuzování provádějí auditoři poradenskou službu, která nebrání jejich nestrannosti, když budou později auditovat náklady vykázané na základě zjednodušeného vykazování nákladů během provádění. Pokud je předběžné posouzení souladu provedeno dostatečně podrobně a v dobře definovaném rámci a auditní orgán nebo certifikační orgán dospěje ke kladnému závěru (tj. formální validaci metodiky zjednodušeného vykazování nákladů), může auditní orgán nebo certifikační orgán použít výsledek svého posouzení pro budoucí audity (ujištění) při výběru vzorků operací v případech použití zjednodušeného vykazování nákladů.

Výhodou tohoto přístupu, pokud jde o program, je poskytnutí požadované právní jistoty a tento přístup pomůže předcházet systémovým chybám, které by mohly mít finanční důsledky, pokud by byly zjištěny až při provádění.

5.3.   Obecný přístup k řídicím kontrolám a auditu

Pokud se použijí zjednodušené náklady, budou pro účely stanovení legality a správnosti výdajů audity a kontroly prováděné Komisí i vnitrostátními orgány kontrolovat správnou koncepci metodiky, výpočet sazeb nebo částek (v příslušných případech) a jejich správné použití.

Finanční nařízení ve svých změnách čl. 125 odst. 4 písm. a) nařízení o společných ustanoveních upřesnilo rozsah ověřování, které má provádět řídicí orgán, pokud jde o náklady hrazené na základě zjednodušeného vykazování nákladů. V čl. 125 odst. 4 písm. a) nařízení o společných ustanoveních se tedy stanoví, že řídicí orgán ověřuje, že spolufinancované produkty a služby byly dodány a že operace je v souladu s použitelným právem, operačním programem a podmínkami podpory operace.

V čl. 125 odst. 4 písm. a) bodě ii) nařízení o společných ustanoveních se dále uvádí, že u nákladů hrazených na základě zjednodušeného vykazování nákladů se řídicí kontroly (a tedy i audity) zaměří na ověření, že byly splněny podmínky pro úhradu výdajů příjemci (například podle grantové dohody).

Pokud jde o výdaje hrazené na základě zjednodušeného vykazování nákladů, požadavek v čl. 125 odst. 4 nařízení o společných ustanoveních na to, že spolufinancované produkty a služby byly dodány, neznamená, že by audity měly ověřovat nebo vyžadovat dokumentaci souvisejících nákladů.

U EZFRV čl. 48 odst. 2 písm. d) prováděcího nařízení (EU) č. 809/2014 stanoví, že správní kontroly ověřují způsobilost nákladů operace, včetně dodržování kategorie nákladů nebo metody výpočtu, které se použijí v případě, že operace nebo její část spadá do působnosti čl. 67 odst. 1 písm. b), c) a d) nařízení o společných ustanoveních. Dále podle odst. 3 písm. b) téhož ustanovení nemusí být kontrolovány vzniklé náklady a provedené platby, pokud se použije forma nebo metoda uvedená v čl. 67 odst. 1 písm. b), c) a d) nařízení o společných ustanoveních.

Proto bude rozsah řídicích kontrol a auditů výdajů k úhradě na základě metodiky zjednodušeného vykazování nákladů zahrnovat výstupy/plnění u jednotkových nákladů a jednorázových částek a základní náklady v případě paušálního financování. Řídicí kontroly a audity se nebudou týkat jednotlivých faktur a konkrétních postupů při zadávání veřejných zakázek, které jsou základem výdajů hrazených na základě zjednodušeného vykazování nákladů. Proto tato podkladová finanční nebo zadávací dokumentace nebude požadována ke kontrole částek (výdajů) vzniklých a zaplacených příjemcem.

Audit a kontrola budou probíhat na dvou úrovních:

1)	ověření správného stanovení metody výpočtu pro stanovení zjednodušeného vykazování nákladů a

2)	ověření správného použití stanovené sazby (sazeb) a částky (částek).

5.3.1    Ověření správného stanovení metody výpočtu pro zjednodušené vykazování nákladů

Ověření metody výpočtu se obvykle provede pro program (nebo jeho části) nebo několik programů, za které odpovídá řídicí orgán nebo zprostředkující subjekt. V případě zjednodušeného vykazování nákladů vycházejícího z vlastních údajů příjemců podle čl. 67 odst. 5 písm. a) bodů ii) a iii) a čl. 67 odst. 5 písm. aa) nařízení o společných ustanoveních se toto ověření provede pro konkrétní příjemce.

V praxi auditní orgán ověří, zda bylo zjednodušené vykazování nákladů nastaveno v souladu s požadavky na metody výpočtu uvedené v čl. 67 odst. 5 nařízení o společných ustanoveních a příslušnými ustanoveními, která pro toto zjednodušené vykazování nákladů stanoví programové orgány.

Posouzení, zda metodika vypracovaná řídicím orgánem byla výsledkem pečlivě provedené analýzy, bude zahrnovat:

—	kontrolu, zda jsou informace o metodě výpočtu řádně zdokumentovány, zda jsou snadno sledovatelné a zda jsou důsledně používány,

—	ověření, zda jsou náklady zahrnuté do výpočtů relevantní a představují způsobilé náklady,

—	ověření spolehlivosti/přesnosti údajů,

—	ověření, zda existují všechny kategorie nákladů, na něž se zjednodušené vykazování nákladů vztahuje, a

—	posouzení podrobného popisu kroků provedených při stanovení zjednodušeného vykazování nákladů.

Audit metody výpočtu se zaměřuje na ověření splnění podmínek pro stanovení metodiky a nezkoumá důvody výběru a upřednostnění určité metodiky. Za výběr metody nese nadále odpovědnost výhradně řídicí orgán. Řídicí orgán by měl uchovávat odpovídající záznamy o stanovené metodě výpočtu a měl by být schopen prokázat, na základě čeho byly paušální sazby, standardní stupnice jednotkových nákladů nebo jednorázové částky stanoveny. Na záznamy vedené za účelem zdokumentování metody výpočtu se vztahují požadavky stanovené v platných nařízeních (články 82, 87 a 88 nařízení (EU) č. 1306/2013 u EZFRV a článek 140 nařízení o společných ustanoveních u ostatních ESI fondů).

U paušálních sazeb, jednorázových částek a jednotkových nákladů, které jsou stanoveny v nařízení o společných ustanoveních nebo v nařízeních o jednotlivých fondech, jež nevyžadují výpočet k určení použitelné sazby, se audity zaměří na definici kategorií nákladů (např. přímé náklady, nepřímé náklady, přímé náklady na zaměstnance). Neexistuje žádný právní základ, který by vyžadoval podkladové dokumenty pro zjednodušené vykazování nákladů stanovené v nařízení o společných ustanoveních (např. auditoři nemohou po příjemcích požadovat předložení faktur za skutečné náklady, aby ověřili, zda příjemci skutečně vznikly nepřímé náklady ve výši 15 %, pokud byl použit čl. 68 první pododstavec písm. b) nařízení o společných ustanoveních).

5.3.2.    Ověření správného použití metody

—

Při použití paušální sazby, jednotkových nákladů nebo jednorázové částky není nutno u kategorií výdajů, na něž se vztahuje zjednodušené vykazování nákladů, odůvodňovat skutečné náklady, případně včetně odpisů a věcných příspěvků. Věcné příspěvky uvedené v čl. 69 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních lze vzít při výpočtu hodnoty paušální sazby, standardní stupnice jednotkových nákladů nebo jednorázové částky v úvahu. Při použití zjednodušeného vykazování nákladů však není nutné ověřovat existenci těchto věcných příspěvků, a tudíž ani dodržení ustanovení čl. 69 odst. 1 nařízení o společných ustanoveních.

—	Jak je uvedeno výše, ověřování metody výpočtu se bude obvykle provádět na úrovni řídicího orgánu (v závislosti na použitých metodách) nebo na úrovni zprostředkujícího subjektu, zatímco kontrola správného použití stanovené metody se uskuteční na úrovni příjemců.

5.3.2.1   Ověření správného použití paušálních sazeb

Ověření správného použití systému financování paušální sazbou bude zahrnovat ověření kategorií nákladů na operaci, na něž se uplatní paušální sazba, tj. tzv. „základních nákladů“, nebo jejich výpočtu, pokud je k jejich stanovení použito jiné zjednodušené vykazování nákladů. V příslušných případech to bude zahrnovat také ověření dalších kategorií způsobilých nákladů, které nejsou zohledněny v systému financování paušální sazbou (tj. způsobilých nákladů, na něž se paušální sazba nevztahuje). Neprovádí se však žádné kontroly skutečných nákladů vzniklých příjemci ani souvisejících (finančních) podkladů u částek uhrazených na základě paušální sazby.

Vnitrostátní systémy by měly poskytnout jasnou a jednoznačnou definici kategorií nákladů nebo předem stanovený seznam všech kategorií způsobilých nákladů, na nichž je paušální sazba založena (a případně ostatních kategorií způsobilých nákladů).

Úkolem auditorů při ověřování správného použití paušálních sazeb je:

—

přezkoumat programová pravidla týkající se této možnosti a dohody uzavřené s příjemcem za účelem ověření, že: — paušální sazba zohledňuje správné kategorie nákladů, tj. týká se správné kategorie a používá správnou kategorii (správné kategorie) způsobilých nákladů, na nichž je paušální sazba založena, — procento paušální sazby bylo použito správně,

—

zkontrolovat „základní náklady“, například výdaje vykázané na základě skutečných nákladů, na něž se použije paušální sazba, za účelem ověření, že: — v „základních nákladech“ nejsou zahrnuty žádné nezpůsobilé výdaje, — stejná nákladová položka není vykazována dvakrát, tj. že „základní náklady“ nebo jakékoli jiné skutečné náklady nezahrnují žádnou nákladovou položku, která obvykle spadá pod paušální sazbu. Například správní náklady zahrnuté do paušální sazby pro nepřímé náklady nesmí být zahrnuty do jiné kategorie nákladů, jako jsou přímé skutečné náklady na externí odborníky, pokud obsahují také nepřímé náklady na správu, aby se zabránilo riziku dvojího financování, — částka vypočtená uplatněním paušální sazby se poměrně upraví, pokud byla změněna hodnota základních nákladů, na něž se použije paušální sazba. Případné snížení způsobilé částky „základních nákladů“ schválené po ověření kategorií způsobilých nákladů, na něž se použije paušální sazba (tj. ve vztahu k odhadovanému rozpočtu nebo po finanční opravě), úměrně ovlivní částku schválenou pro kategorie nákladů vypočítané pomocí paušální sazby uplatněné na „základní náklady“.

5.3.2.2   Ověření správného použití standardních stupnic jednotkových nákladů

Ověření správného použití standardních stupnic jednotkových nákladů bude zahrnovat posouzení za účelem zjištění, zda jsou splněny stanovené podmínky z hlediska procesu, výstupů a/nebo výsledků za účelem úhrady nákladů.

Úkolem auditora budou kontroly:

—	že jednotky dodané projektem ve smyslu kvantifikovaných vstupů, výstupů nebo výsledků, na něž se vztahují jednotkové náklady, jsou zdokumentovány a jsou tedy ověřitelné a skutečné a

—	že vykázaná částka se rovná stanovené jednotkové ceně vynásobené skutečnými jednotkami dodanými v rámci projektu.

—	Jestliže jsou v dokumentu, který stanoví podmínky podpory, uvedeny další podmínky, auditoři ověří také splnění těchto podmínek.

Auditoři a kontroloři by neměli uznat jednotkové náklady, které byly vyplaceny a vykázány Komisi předem, bez předchozího provedení odpovídající části projektu. Příjemce je pouze povinen vykázat a doložit počet dodaných jednotek, nikoli skutečné náklady.

5.3.2.3   Ověření správného použití jednorázových částek

V případě jednorázových částek je pro provedení platby klíčová realizace operace. Je proto nezbytné získat jistotu, že vykázané výstupy/výsledky jsou skutečné. Kontrola tedy spočívá v ověření, zda byly úplně dokončeny dohodnuté kroky (v příslušných případech milníky) projektu a zda byly výstupy/výsledky dodány v souladu s podmínkami stanovenými programovými orgány (výstupy/výsledky je třeba zdokumentovat). Skutečné náklady, které příjemce v souvislosti s dodanými výstupy/výsledky nese, se nekontrolují.

5.3.2.4   Ověření v případě kombinace možností v rámci stejné operace

V případě kombinace druhů zjednodušeného vykazování nákladů musí kromě kontrol požadovaných u jednotlivých výše popsaných druhů zjednodušených nákladů audit a kontrola potvrdit, že všechny náklady na operaci jsou vykázány pouze jednou. To zahrnuje kontrolu, zda použité metodiky zajišťují, aby žádné výdaje na operaci nemohly být zaúčtovány do více než jednoho druhu zjednodušeného vykazování nákladů, případně do přímých nákladů (dvojí vykazování nákladů, například jako přímé i nepřímé náklady).

5.3.3    Potenciální chyby nebo nesrovnalosti spojené s používáním zjednodušeného vykazování nákladů

K zjištěním, která by mohla být považována za chyby nebo nesrovnalosti, patří například:

—	metodika použitá k výpočtu zjednodušených nákladů nedodržuje podmínky stanovené v právních předpisech,

—	při stanovování a uplatňování sazeb nebyly dodrženy výsledky metody výpočtu,

—	příjemce nedodržel stanovené sazby nebo vykázal nezpůsobilé náklady, které nejsou zahrnuty do kategorií způsobilých nákladů stanovených řídicím orgánem,

—	dvojí vykazování téže nákladové položky: jako „základních“ nákladů (vypočtených podle zásady skutečných nákladů, jednorázové částky nebo jednotkových nákladů) a jako „vypočtených“ způsobilých nákladů (zahrnutých v paušální sazbě),

—	sníží-li se „základní náklady“ bez odpovídajícího snížení „vypočtených“ způsobilých nákladů (zahrnutých do paušální sazby),

—	neexistence podkladů k odůvodnění výstupů, nebo pouze částečně zdůvodněné výstupy, které jsou však uhrazeny v plné výši.

Pokud je při auditu nebo řídicí kontrole zjištěna nesrovnalost v kategoriích způsobilých nákladů, na něž je uplatněna paušální sazba, bude třeba snížit také vypočtené způsobilé náklady.

Příklad (EFRR): Obec obdrží grant na výstavbu silnice s maximálními způsobilými náklady ve výši 1 000 000 EUR.

Žádost o platbu pro projekt:

Projekt č. 1: stavební práce (zadání veřejné zakázky)	700 000  EUR
Projekt č. 2: ostatní náklady:	300 000  EUR
Přímé náklady na zaměstnance (první typ)	50 000  EUR
Ostatní přímé náklady (třetí typ)	242 500  EUR
Nepřímé náklady (druhý typ)	Přímé náklady na zaměstnance × 15 % = 7 500  EUR
Vykázané náklady celkem	1 000 000  EUR

Řídicí orgán ověří výdaje vykázané příjemcem. Ve vykázaných přímých nákladech na zaměstnance jsou zjištěny nezpůsobilé výdaje.

Schválená žádost o platbu:

Projekt č. 1: stavební práce (zadání veřejné zakázky)	700 000  EUR
Projekt č. 2: ostatní náklady:	300 000 288 500  EUR
Přímé náklady na zaměstnance (první typ)	50 000 40 000  EUR
Ostatní přímé náklady (třetí typ)	242 500  EUR
Nepřímé náklady (druhý typ)	Přímé náklady na zaměstnance × 15 % = 7 500 6 000  EUR
Celkové způsobilé náklady po poměrném odpočtu:	1 000 000 988 500  EUR

Příklad (ESF): Na každou školenou osobu, která dokončí vzdělávání, jsou vyplaceny jednotkové náklady ve výši 5 000 EUR.

Vzdělávání je zahájeno v lednu, skončí v červnu a předpokládá se, že se ho zúčastní 20 osob. Předpokládané způsobilé výdaje činí 20 × 5 000 EUR = 100 000 EUR. Každý měsíc zašle poskytovatel vzdělávání fakturu, která odpovídá 10 % grantu: 10 000 EUR na konci ledna, 10 000 EUR na konci února atd.

Jelikož však žádná školená osoba nedokončila vzdělávání před koncem června, považují se všechny tyto platby za zálohy a nemohou být vykázány Komisi. Až poté, co je prokázáno, že některé osoby vzdělávání dokončily, může být určitá částka certifikována Komisi: pokud například vzdělávání dokončilo 15 osob, pak lze Komisi certifikovat částku ve výši 15 × 5 000 EUR = 75 000 EUR.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006.

(4)  Druhé zasedání skupiny odborníků na vysoké úrovni pro otázky monitorování zjednodušení pro příjemce ESI fondů.

(5)  Těmto dvěma nástrojům se věnují zvláštní pokyny.

(6)  Evropský sociální fond (ESF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), Fond soudržnosti (FS).

(7)  K dispozici na adrese: https://www.eca.europa.eu/cs/Pages/DocItem.aspx?did=46515

(8)  Výroční zpráva o plnění rozpočtu, (2017)C 332/01, Evropský účetní dvůr.

(9)  K dispozici na adrese: https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR18_11/SR_SCO_CS.pdf

(10)  Je třeba poznamenat, že nařízení o společných ustanoveních rovněž umožňuje zjednodušené vykazování nákladů, které může řídicí orgán použít, aniž by bylo nutné provádět jakýkoli výpočet. Proto lze v těchto případech zjednodušené vykazování nákladů použít, i když pro určitý druh operací nejsou k dispozici žádné spolehlivé údaje.

(11)  A čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF před vstupem finančního nařízení v platnost.

(12)  V případě ESF se jedná o důležitou změnu v porovnání s pravidlem stanoveným v čl. 14 odst. 4 nařízení o ESF před finančním nařízením.

(13)  Tato paušální sazba – která nyní platí pro všechny ESI fondy – je inspirována původním čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF, který se vztahoval pouze na ESF a byl zrušen finančním nařízením. Na rozdíl od čl. 14 odst. 2 nařízení o ESF se podle čl. 68b odst. 1 nařízení o společných ustanoveních, který je nyní použitelný na všechny ESI fondy, u operací podporovaných z ESF, EFRR a EZFRV považují příspěvky a platy vyplacené účastníkům za dodatečné způsobilé náklady k nákladům vypočítaným na základě paušální sazby. Nejsou zahrnuty do „zbývajících způsobilých nákladů“, které se počítají na základě paušální sazby ve výši 40 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance stanovené v článku 68b (viz oddíl 3.1.2.3 týkající se článku 68b).

(14)  Viz oddíl 2.2.3, který obsahuje další pokyny k časové působnosti změn zavedených finančním nařízením.

(15)  Podle čl. 2 bodu 13 nařízení o společných ustanoveních se „státní podporou“ rozumí podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, přičemž pro účely tohoto nařízení se má za to, že tento výraz zahrnuje rovněž podporu de minimis ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 1998/2006, nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 a nařízení Komise (ES) č. 875/2007. Odkaz na státní podporu v nařízení o ESF je třeba chápat tak, jak je definována v nařízení o společných ustanoveních.

(16)  Ve znění pozměněném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/779.

(17)  Vysvětlení týkající se různých druhů nákladů, pokud jde o paušální financování, viz oddíl 3.1.1.

(18)  Podle čl. 2 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 481/2014 nejsou v případě programů v rámci Evropské územní spolupráce náklady na soudní spory způsobilé.

(19)  Viz společné prohlášení Rady a Komise k článku 67 nařízení o společných ustanoveních (obsažené v dokumentu COREPER/Rady 8207/12, ADD7 REV 1).

(20)  Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1).

(21)  Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1).

(22)  Nařízení (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, nařízení (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství a nařízení (EU) č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury.

(23)  Ustanovení čl. 65 odst. 8 nařízení o společných ustanoveních.

(24)  Ustanovení čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních bylo změněno finančním nařízením s cílem upřesnit, že při použití křížového financování se na ESF nebo EFRR vztahují všechna pravidla platná pro druhý fond.

(25)  Zvláště důležité to bylo před vstupem finančního nařízení v platnost, protože čl. 14 odst. 2 a 3 nařízení o ESF uváděl zvláštní ustanovení o zjednodušeném vykazování nákladů, která se vztahovala pouze na ESF (a která by se mohla vztahovat také na část operace podpořené z EFRR v souladu s čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních, tj. když byla z EFRR poskytnuta podpora činnostem typu ESF. Na základě finančního nařízení byla tato ustanovení provedena v nařízení o společných ustanoveních a nyní platí i pro EFRR.

(26)  Operací se v souladu s čl. 2 bodem 9 nařízení o společných ustanoveních rozumí projekt, smlouva, opatření nebo skupina projektů, které byly vybrány řídicím orgánem.

(27)  Tato definice se nevztahuje na Evropskou územní spolupráci. Pokud jde o definici nákladů na zaměstnance v případě Evropské územní spolupráce, viz nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 481/2014.

(28)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 ze dne 3. března 2014, kterým se doplňuje nařízení (EU) č. 1303/2013 (Úř. věst. L 138, 13.5.2014, s. 5).

(29)  Věcné příspěvky ve formě dávek nebo platů vyplacené třetí stranou (ve prospěch účastníků operace) jsou způsobilé pro příspěvek z ESF, pokud jsou splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení, tj. tyto věcné příspěvky byly vynaloženy v souladu s vnitrostátními pravidly, včetně účetních pravidel, a jejich výše nepřesahuje náklady vynaložené třetí stranou.

(30)  Ustanovení čl. 282 odst. 1 a 2 a nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

(31)  Náklady na zaměstnance lze stanovit také jinou metodikou uvedenou v nařízení o společných ustanoveních, např. podle čl. 67 odst. 1 písm. b) a čl. 67 odst. 5 uvedeného nařízení by mohly být stanoveny jednotkové náklady s jiným jmenovatelem než 1 720 hodin.

(32)  Na základě čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1299/2013 o EÚS stanoví článek 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 481/2014 zvláštní pravidla způsobilosti výdajů na náklady na zaměstnance s cílem vymezit obsah hrubých mzdových nákladů na zaměstnance zaměstnané příjemcem.

(33)  Monitorovací výbor v případě Evropské územní spolupráce.

(34)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1867 ze dne 28. srpna 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013, pokud jde o stanovení financování paušální sazbou – http://data.europa.eu/eli/reg_del/2019/1867/oj?locale=cs

(35)  U EZFRV je třeba tuto metodiku používat po celý příslušný rozpočtový rok.

(36)  Tato možnost existovala u operací s podporou z veřejných zdrojů nepřesahující částku 100 000 EUR.

(37)  Ustanovení čl. 67 odst. 6 nařízení o společných ustanoveních.

(38)  V případě podpory, která není udělena prostřednictvím výzvy k předkládání návrhů, by to mělo být uvedeno v obecném dokumentu upřesňujícím metodiku podpory.

(39)  Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. a) nařízení o společných ustanoveních.

(40)  Nezáleží na tom, kdy byla metodika podle čl. 67 odst. 5 písm. a) nařízení o společných ustanoveních stanovena, pokud se používá, musí být možné ji ověřit.

(41)  Metodami, jimiž se zabývá tento oddíl, jsou metody stanovené v čl. 67 odst. 5 písm. a) bodech ii) a iii) nařízení o společných ustanoveních. Návrh rozpočtu uvedený v čl. 14 odst. 3 nařízení o ESF (před finančním nařízením) a čl. 67 odst. 5 písm. aa) nařízení o společných ustanoveních pod tyto požadavky nespadá.

(42)  Tento návrh rozpočtu představuje pouze příklad. Neměl by být považován za dostatečně podrobný návrh rozpočtu.

(43)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 480/2014 ze dne 3. března 2014, kterým se doplňuje nařízení (EU) č. 1303/2013 (Úř. věst. L 138, 13.5.2014, s. 5).

(44)  Ustanovení čl. 29 odst. 1 nařízení (EU) č. 1290/2013, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků programu „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)“.

(45)  Článek 124 nařízení č. 966/2012 byl nahrazen článkem 181 finančního nařízení:

6. Příslušná schvalující osoba může povolit nebo nařídit paušální financování nepřímých nákladů příjemce grantu do maximální výše 7 % celkových přímých způsobilých nákladů akce. Vyšší paušální sazba může být povolena odůvodněným rozhodnutím Komise. (…)

(46)  Ustanovení čl. 67 odst. 5 písm. c) nařízení o společných ustanoveních.

(47)  https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR18_11/SR_SCO_CS.pdf (Příloha II – 1. Zjednodušené vykazování nákladů z hlediska vyvozování jistoty a 2. Výkonnost zjednodušeného vykazování nákladů).