27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/1

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/2

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2007 (1) o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru,

—

s ohledem na směrnici 2009/12/ES ze dne 11. března 2009 o letištních poplatcích,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2011 o mezinárodních dohodách v oblasti letectví podle Lisabonské smlouvy (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o vnější politice EU v oblasti letecké dopravy – řešení budoucích výzev (3),

—

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o provádění jednotného evropského nebe (přepracované znění) (4),

—

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008, pokud jde o letiště, uspořádání letového provozu a letové navigační služby (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. října 2015 o přidělení pásma rádiového spektra nezbytného na podporu budoucího vývoje satelitních technologií, které umožní zavedení systémů pro celosvětové sledování letů (6), stanoveného Světovou radiokomunikační konferencí, která se bude konat ve dnech od 2. do 27. listopadu 2015 v Ženevě (WRC 15),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na článek 90, čl. 100 odst. 2 a článek 218 této smlouvy,

—

s ohledem na nadcházející legislativní „soubor opatření v oblasti letectví“ Komise,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že s odvětvím letecké dopravy v Evropě v roce 2012 přímo souviselo 2,6 milionu pracovních míst a že toto odvětví přispělo více než 2,4 % k HDP EU;

B.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 činil počet cestujících v letecké dopravě v EU 849,4 milionů, což představuje nárůst o 4,4 % ve srovnání s rokem 2013 a o 16,9 % ve srovnání s rokem 2009;

C.

vzhledem k tomu, že evropské letecké společnosti od roku 2012 zrušily nebo plánují zrušit více než 20 000 pracovních míst;

D.

vzhledem k tomu, že evropské letecké společnosti působí v rychle se měnícím, stále konkurenčnějším prostředí na vnitřních i zahraničních trzích;

E.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a EU a její členské státy musí zlepšit různá legislativní a finanční opatření, jako je systém obchodování s emisemi v rámci EU, rozšíření práv cestujících, odvody a vnitrostátní zdanění, snižování hluku na letištích a omezení provozních hodin;

F.

vzhledem k tomu, že letecká doprava se podílí na změně klimatu, přičemž je zodpovědná přibližně za 13 % emisí CO2 z dopravy v Evropské unii a také za další emise jako např. NOx;

G.

vzhledem k tomu, že Komise má v úmyslu přijmout do konce roku 2015 soubor opatření v oblasti letectví, v němž se pokusí vymezit a řešit problémy, jimž odvětví letecké dopravy EU čelí;

1.

je toho názoru, že soubor opatření v oblasti letectví by měl přinést tolik potřebný impuls pro udržitelnější a konkurenceschopnější evropské letecké odvětví, posílit evropské letecké společnosti, letiště a letecký průmysl, zajistit rovné podmínky na světovém trhu a předestřít dlouhodobou strategii evropského leteckého odvětví;

2.

vyzývá Komisi, aby při přípravě souboru opatření v oblasti letectví zohlednila a zahrnula do něj zásadní body postoje Parlamentu v prvním čtení o jednotném evropském nebi 2+ (SES2 +) a Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) a z usnesení Parlamentu ze dne 2. července 2013 o vnější politice EU v oblasti letecké dopravy;

3.

zdůrazňuje, že letecké odvětví se v EU významnou měrou podílí na růstu a zaměstnanosti a že je úzce provázáno s konkurenceschopností EU v odvětví letecké dopravy (např. kladná obchodní bilance, používání čistších technologií v evropských letadlech, evropský systém uspořádání letového provozu (SESAR), jednotné evropské nebe (SES), organizace údržby), které vykazuje roční obrat kolem 100 miliard EUR a vytváří zhruba 500 000 přímých pracovních míst; požaduje tedy aktivní politiky cílené na podporu a rozvoj leteckého průmyslu;

4.

zdůrazňuje skutečnost, že nezbytným předpokladem pro konkurenceschopnost evropského odvětví letecké dopravy jsou inovace; doporučuje proto, aby Komise zohledňovala a podporovala inovace v oblasti řízení letového provozu (automatizované řízení letového provozu, používání volných tratí), systémů dálkově řízeného letadla (RPAS), využívání alternativních paliv, konstrukce letadla a motoru (vyšší účinnost, nižší hlučnost), bezpečnosti letišť (bezdotyková řešení, jednorázové kontroly ochrany před protiprávními činy), digitalizace a multimodálních řešení (počítačově řízené pozemní odbavení); dále doporučuje, aby podporovala globální řešení v oblasti životního prostředí, jako je celosvětové tržní opatření ke snížení emisí CO2 z mezinárodní letecké dopravy, a sladila regionální systémy (například systém obchodování s emisemi v letectví) za účelem jejich sloučení do globálního systému, ekologizace letišť a nové obchodní modely (jako jsou nová distribuční pravidla pro prodej letecké dopravy NDC organizace IATA, zaručení spojení při cestách s více společnostmi nebo integrovaný prodej letenek);

5.

vyzývá Komisi, aby jednala v mezích svých pravomocí a odstranila zátěž, s níž se evropské letecké společnosti na úrovni EU i na úrovni jejích členských států potýkají, a posílila tak konkurenceschopnost odvětví evropské letecké dopravy;

6.

zdůrazňuje ztrátu konkurenceschopnosti leteckých společností a letišť v EU oproti dotovaným dopravcům a letištím ve třetích zemích; požaduje v této souvislosti aktivní politiku, jež zajistí rovné podmínky z hlediska vlastnictví, a důrazně vybízí členské státy, aby zlepšily svou vnitrostátní infrastrukturu, aby tak jejich letecké společnosti mohly soutěžit za příznivějších podmínek;

7.

vyjadřuje politování nad tím, že se nařízení (ES) č. 868/2004 o ochraně před nekalými cenovými praktikami v odvětví letecké dopravy ukázalo jako nedostatečné a neúčinné z hlediska rozsahu; žádá Komisi, aby nejpozději do listopadu 2015 zveřejnila analýzu příčin jeho neprovádění; vyzývá Komisi, aby revidovala nařízení (ES) č. 868/2004 tak, aby zajišťovalo spravedlivou hospodářskou soutěž v zahraničních vztazích odvětví letecké dopravy EU a posilovalo jeho postavení v rámci hospodářské soutěže, účinněji předcházelo nekalé hospodářské soutěži, zaručovalo reciprocitu a zamezovalo nekalým praktikám, jako je poskytování dotací a státní podpory leteckým společnostem ze třetích zemí, což narušuje trh; zdůrazňuje, že cílem by mělo být zlepšení politické strategie na evropské úrovni, aby se tento rozpor rychle vyřešil, a to zejména díky ustanovení o transparentní a „spravedlivé hospodářské soutěži“; žádá rovněž Komisi, aby se zabývala pojmem „účinná kontrola“ leteckých společností;

8.

konstatuje, že evropská letiště čelí významným konkurenčním tlakům – jak ze strany leteckých společností, tak konkurenčních letišť; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby tento vývoj zohlednila při provádění směrnice o letištních poplatcích a zajistila výhody všem zúčastněným stranám a cestujícím;

9.

vyzývá Radu k většímu úsilí o schválení návrhu nařízení o letištních časech s cílem zlepšit výkonnost letišť a umožnit hladké fungování letecké dopravy v Evropě, neboť se očekává, že se do roku 2030 tato doprava zdvojnásobí;

10.

zdůrazňuje význam malých a regionálních letišť v rámci Evropské unie při zajišťování regionálního propojení; vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy předložila dlouhodobý strategický plán EU pro řešení výzev a příležitostí pro regionální letiště v EU, včetně pravidel pro státní podporu dopravní infrastruktury, neboť je třeba podporovat jejich úlohu při zajišťování soudržnosti mezi jednotlivými regiony EU, která by se měla stát součástí strategie EU pro růst a zaměstnanost;

11.

zdůrazňuje, že strategickým cílem by mělo být sjednání komplexních dohod o letectví s hlavními obchodními partnery EU a že taková jednání by měla být buď zahájena, nebo uspíšena; naléhavě vyzývá Komisi, aby usilovala o získání obsáhlých mandátů od členských států v co nejbližší době, přičemž by měla upřednostňovat země Rady pro spolupráci v Zálivu, s cílem zajistit rovné podmínky pro evropské letecké společnosti i letiště, zajistit reciprocitu a zahrnout ustanovení o spravedlivé hospodářské soutěži; trvá na tom, že aby tyto komplexní dohody v oblasti letectví byly v praxi účinné, musí obsahovat ochrannou doložku, která vymezí protiprávní jednání a jeho zákonné důsledky;

12.

konstatuje, že odvětví letecké dopravy nepodléhá celosvětově platné právní úpravě, protože nespadá do působnosti Světové obchodní organizace (WTO); zdůrazňuje význam globálně dohodnutých pravidel v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) s cílem snížit emise z letecké dopravy a dopad na klima; bere na vědomí, že organizace ICAO se zavázala k vytvoření globálního tržního mechanismu;

13.

vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily provádění jednotného evropského nebe prostřednictvím přijetí balíčku SES2 +, neboť stávající roztříštěnost evropského vzdušného prostoru představuje pro evropské letecké dopravce největší zátěž;

14.

očekává, že se soubor opatření v oblasti letectví bude zabývat plnou integrací letišť v evropské dopravní síti a že tuto integraci zajistí; připomíná, že je nutné, aby byl soubor opatření v souladu se stávajícími i budoucími právními předpisy o právech cestujících, a naléhavě žádá Radu, aby předložila své stanovisko, neboť jak cestující, tak letečtí dopravci vyžadují jasná pravidla;

15.

zdůrazňuje skutečnost, že některé pracovní podmínky v odvětví letectví mohou mít dopad na bezpečnost letů; doporučuje, aby GŘ MOVE a GŘ EMPL spolupracovaly a aby soubor opatření v oblasti letectví obsahoval sociální ustanovení a poskytoval nezbytné záruky, o nichž se diskutovalo na konferenci na vysoké úrovni nazvané „Sociální agenda pro dopravu“, kterou Komise uspořádala dne 4. června 2015;

16.

žádá, aby posílení a harmonizace bezpečnostního řetězce probíhalo pomocí získávání a udržení kvalifikovaných a odborně vyškolených pracovníků;

17.

zdůrazňuje, že letecký průmysl je považován za rostoucí odvětví, které přitahuje a nabízí kvalifikované a motivované odborníky, a aby tomu tak mohlo být i nadále, je třeba dodržovat stávající právní předpisy EU v oblasti zaměstnanosti a pracovních podmínek, normy a postupy EU, včetně postupů kolektivního vyjednávání;

18.

doporučuje zavést jasnou definici pojmu „hlavní místo obchodní činnosti“, aby provozní licence vydával stát, pokud objem letecké dopravy v daném státě dosahuje značného rozsahu, a také sladit v souvislosti s koordinací systémů sociálního zabezpečení a pracovněprávních předpisů definici „mateřského letiště“ dle nařízení (EU) č. 83/2014 a nařízení (EU) č. 465/2012; zdůrazňuje, že je třeba zkrátit přechodné období a vyjasnit situaci leteckých posádek, které mají více mateřských letišť;

19.

bere na vědomí problémy spojené s prováděním směrnice o agenturním zaměstnávání (2008/104/ES) a doporučuje, aby Komise přezkoumala její současné použití v tomto odvětví a na tomto základě rozhodla, jak tyto problémy řešit;

20.

je znepokojen nárůstem sociálně problematických obchodních praktik, jako jsou lety „výhodné vlajky“, a využíváním atypických forem zaměstnání, jako je předstíraná samostatně výdělečná činnost, programy „zaplať a leť“ (pay-to-fly) a pracovní smlouvy s nulovou pracovní dobou, které mohou mít dopad na bezpečnost; zastává dále názor, že při všech činnostech v oblasti letectví je třeba dodržovat sociální normy;

21.

vyzývá k plnému provádění programu SESAR, který vyžaduje úzkou spolupráci mezi Komisí, poskytovateli letových navigačních služeb, leteckými dopravci a letišti a finanční závazek těchto stran; vyzývá proto k tomu, aby ve všech oblastech letectví byl uplatňován komplexní systémový přístup zahrnující všechny fáze letu počínaje fází pozemní, přičemž významnější úlohu by v prostředí jednotného evropského nebe (SES) a systému uspořádání letového provozu (SESAR) měla plnit Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) jakožto součást systému EU-EASA pro řízení ochrany, bezpečnosti, životního prostředí a výkonnosti; vyzývá Komisi, aby zajistila doplnění původního rozpočtu Nástroje pro propojení Evropy, který byl ovlivněn zřízením Evropského fondu pro strategické investice (EFSI);

22.

vítá úmysl rozšířit odpovědnost agentury EASA, a očekává proto, že základní nařízení (ES) č. 216/2008 ve svém upraveném znění zajistí zavedení uceleného systému řízení bezpečnosti a agentuře EASA svěří bezpečnostní aspekty ochranných opatření EU a komerční kosmické dopravy a dálkově řízených letadel; vyzývá Komisi, aby agentuře EASA přiznala status jediného orgánu pro otázky letectví v Evropě vzhledem k široké škále povinností, které jí budou legislativním orgánem svěřeny;

23.

vyzývá Komisi, aby zachovala silné zastoupení se všemi osmi zástupci členských států EU v Radě ICAO, aby posílila v co nejbližší době úlohu agentury EASA na mezinárodní scéně a zajistila její oficiální uznání v rámci ICAO s cílem prosadit jednotný postoj EU, který zajistí vyšší úroveň bezpečnosti pro občany EU na celém světě a současně zachová konkurenceschopnost a vývoz odvětví letecké dopravy EU;

24.

vyzývá Komisi, aby zrušila regulační překážky bránící satelitnímu sledování letového provozu, a umožnila tak občanům EU využívat služby určené na záchranu životů, a vyzývá Mezinárodní telekomunikační unii (ITU), aby přidělila potřebné spektrum vzhledem k tomu, že organizace ICAO označila satelit ADS-B jako jednu z technologií, která může pomáhat při sledování letů a řízení letového provozu mimo nejhustěji obydlené oblasti, kde jsou jiné podoby technologií pozemního sledování letů a řízení letového provozu omezené; zdůrazňuje, že při zavádění systému ADS-B musí být brán ohled na potřeby všech uživatelů vzdušného prostoru a musí být zajištěna interoperabilita mezi alternativními technologiemi, aby nedocházelo k narušení bezpečnosti a zabezpečení; zdůrazňuje, že tato technologie by mohla pomoci vládám, poskytovatelům letových navigačních služeb a leteckým společnostem v Evropě a na celém světě zvýšit účinnost a kapacitu řízení letového provozu, čímž by se snížily emise z letecké dopravy a výrazně zvýšila bezpečnost letectví, a to vše při zajištění evropského vzdušného prostoru s další úrovní dohledu, která by mohla rozšířit úroveň stávající;

25.

vyzývá Komisi, aby v návaznosti na zprávu pracovní skupiny agentury EASA obsahující posouzení rizik přijala opatření, která povedou ke zlepšení lékařského posuzování pilotů a bezpečnostních, vstupních i výstupních postupů týkajících se dveří do kabiny pilotů;

26.

vyzývá k přijetí přístupu „bezpečnosti založené na rizicích“ v osobní a nákladní dopravě místo současných opatření založených na reakcích a ke spravedlivému a vyváženému přístupu k citlivým otázkám bezpečnosti letectví s cílem uspokojit potřeby a očekávání členských států na jedné straně a předejít nespokojenosti cestujících na letištích na straně druhé a s cílem posílit systém Výboru pro bezpečnost letectví (AVSEC) a Poradní skupiny zúčastněných subjektů pro bezpečnost letectví (SAGAS); naléhavě proto vyzývá Komisi, aby na základě úspěšné zkušenosti v jiných regionech vypracovala studii proveditelnosti týkající se uplatňování systému předběžných kontrol a globálního vstupu v Evropě;

27.

vyzývá rozpočtové orgány, aby rozpočet agentury EASA udržovaly na konkurenceschopné úrovni a přitom zohlednily tyto nové úkoly, tak aby výrobci a letecké společnosti v EU měli k dispozici pružné a účinné nástroje, které jim pomohou obstát v celosvětové konkurenci, přičemž konstatuje, že 70 % rozpočtu agentury EASA pochází z leteckého odvětví;

28.

konstatuje, že řada legislativních aktů v oblasti letectví se projednává v Radě, a proto žádá Komisi, aby usilovala o vyřešení stávající patové situace;

29.

vyzývá Komisi, aby se v legislativním souboru opatření v oblasti letectví, který má předložit do konce roku 2015, zabývala výše uvedenými otázkami;

30.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/7

—

s ohledem na Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách („akt o volbách“) připojený k rozhodnutí Rady ze dne 20. září 1976 v pozměněném znění (1), a zejména na článek 14 tohoto aktu,

—

s ohledem na Smlouvy a zejména na články 9, 10, 14 a čl. 17 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), na článek 22, čl. 223 odst. 1 a článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a na článek 2 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

—

s ohledem na Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o postupu voleb do Evropského parlamentu, a zejména na usnesení ze dne 15. července 1998 o návrhu postupu voleb, které přebírá společné zásady pro volbu členů Evropského parlamentu (2), své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 (3) a své usnesení ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014 (4);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o složení Evropského parlamentu s ohledem na volby v roce 2014 (5),

—

s ohledem na doporučení Komise 2013/142/EU ze dne 12. března 2013 o posílení demokratického a efektivního průběhu voleb do Evropského parlamentu (6),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. května 2015 s názvem „Zpráva o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014“ (COM(2015)0206),

—

s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty reformy volebního práva Evropské unie (7),

—

s ohledem na rámcovou dohodu ze dne 20. října 2010 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (8),

—

s ohledem na směrnici Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky (9),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (10), a zejména na články 13, 21 a 31 tohoto nařízení,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a zejména na její články 11, 23 a 39,

—

s ohledem na články 45 a 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0286/2015),

A.

vzhledem k tomu, že článek 223 Smlouvy o fungování EU svěřuje Evropskému parlamentu právo zahájit reformu svého vlastního volebního postupu s cílem vypracovat jednotný postup platný ve všech členských státech nebo postup, který je založen na zásadách společných všem členským státům, a dát k ní souhlas;

B.

vzhledem k tomu, že cílem reformy volebního postupu Evropského parlamentu by mělo být rozšíření demokratického a nadnárodního rozměru evropských voleb a demokratické legitimity rozhodovacího procesu Unie, posílení koncepce občanství Unie, zlepšení fungování Evropského parlamentu a správy Unie, zajištění větší legitimity činnosti Evropského parlamentu, posílení zásad volební rovnosti a rovných příležitostí, zvýšení efektivity systému organizace evropských voleb a přiblížení poslanců Evropského parlamentu jejich voličům, zejména těm nejmladším;

C.

vzhledem k tomu, že reforma volebního postupu musí dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality a neměla by usilovat o prosazování samoúčelné jednotnosti,

D.

vzhledem k tomu, že možnost rozvoje jednotného volebního postupu na základě přímých všeobecných voleb byla zakotvena ve Smlouvách od roku 1957;

E.

vzhledem k tomu, že účast v evropských volbách neustále klesá, zejména mezi nejmladšími občany, a nezájem občanů o evropské otázky ohrožuje budoucnost Evropy, a proto jsou nezbytné nové myšlenky, které pomohou oživit evropskou demokracii;

F.

vzhledem k tomu, že skutečná harmonizace postupu pro volby do Evropského parlamentu ve všech členských státech by mohla lépe podpořit právo všech občanů Unie na rovnocennou účast na demokratickém životě Unie a současně posílit politický rozměr evropské integrace;

G.

vzhledem k tomu, že pravomoci Evropského parlamentu se od prvních přímých voleb v roce 1979 postupně zvyšují, a vzhledem k tomu, že nyní má Evropský parlament jako spolutvůrce právních předpisů rovné postavení s Radou ve většině oblastí politiky Unie, a to především v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost;

H.

vzhledem k tomu, že na základě Lisabonské smlouvy došlo ke změně mandátu členů Evropského parlamentu a nyní jsou přímými zástupci občanů Unie (11) místo zástupců lidu států sdružených ve Společenství (12);

I.

vzhledem k tomu, že jediná reforma samotného aktu o volbách byla provedena v roce 2002 v důsledku přijetí rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom (13), kterým se členským státům ukládá povinnost konat volby na základě poměrného zastoupení a za použití kandidátních listin nebo jednotlivých převoditelných hlasů a které zrušilo dvojí mandát členů Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že dále bylo členským státům výslovně uděleno právo zřizovat na vnitrostátní úrovni volební obvody a stanovit na vnitrostátní úrovni práh, který nepřesahuje 5 % odevzdaných hlasů;

J.

vzhledem k tomu, že ještě nebylo dosaženo komplexní dohody o skutečně jednotném volebním postupu, ačkoli došlo postupně k určitému sblížení volebních systémů, mimo jiné prostřednictvím sekundárních právních předpisů, jako je směrnice Rady 93/109/ES;

K.

vzhledem k tomu, že pojetí občanství Unie, které v rámci ústavního řádu oficiálně stanovila Maastrichtská smlouva v roce 1993, zahrnuje právo občanů Unie účastnit se voleb do Evropského parlamentu a obecních voleb ve svých členských státech a ve státě svého bydliště za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu (14); vzhledem k tomu, že Listina základních práv, která je nyní na základě Lisabonské smlouvy právně závazná, toto právo ještě posílila;

L.

vzhledem k tomu, že navzdory těmto reformám se evropské volby stále řídí především vnitrostátními právními předpisy, volební kampaně si zachovávají vnitrostátní rozsah a evropské politické strany nemohou dostatečně plnit svůj ústavní mandát a přispívat „k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie“, jak se vyžaduje v čl. 10 odst. 4 Smlouvy o EU;

M.

vzhledem k tomu, že evropské politické strany mohou nejlépe přispívat „k utváření evropského politického vědomí“, a proto by měly hrát výraznější úlohu v kampaních pro volby do Parlamentu, tak, aby se zlepšila jejich viditelnost a aby ukázaly souvislost mezi hlasováním pro určitou vnitrostátní stranu a dopadem hlasování na velikost evropské politické skupiny v Evropském parlamentu;

N.

vzhledem k tomu, že se postup jmenování kandidátů pro volby do Evropského parlamentu mezi jednotlivými členskými státy a vnitrostátními stranami značně liší, zejména pokud jde o transparentnost a demokratické normy, přičemž k vybudování důvěry v politický systém jsou nezbytné otevřené, transparentní a demokratické postupy pro výběr kandidátů;

O.

vzhledem k tomu, že lhůty pro dokončení volebních seznamů před evropskými volbami se v jednotlivých členských státech značně liší a v současné době se pohybují od 17 dnů do 83 dnů, což staví kandidáty a voliče v rámci Unie do nerovného postavení, pokud jde o čas, který mají na vedení kampaně nebo zvažování, komu dát svůj hlas ve volbách;

P.

vzhledem k tomu, že lhůty pro uzavření volebních seznamů před evropskými volbami se v jednotlivých členských státech značně liší a mohou ztížit či dokonce znemožnit výměnu informací o voličích mezi členskými státy (jejímž účelem je zamezit dvojímu hlasování);

Q.

vzhledem k tomu, že zavedení společného volebního obvodu, v němž by na předním místě kandidátských listin byl u každé skupiny spřízněných politických stran uveden kandidát na funkci předsedy Evropské komise, by značně posílilo evropskou demokracii a dále legitimizovalo volbu předsedy Komise;

R.

vzhledem k tomu, že stávající evropská volební pravidla umožňují až 5 % nepovinný práh odevzdaných hlasů pro evropské volby, a vzhledem k tomu, že 15 členských států tuto příležitost využilo a zavedlo práh pohybující se mezi 3 % a 5 %; vzhledem k tomu, že v menších členských státech a v členských státech, které rozdělily svou volební oblast do volebních obvodů, je skutečný práh nicméně nad 3 %, i když neexistují žádná zákonná omezení; vzhledem k tomu, že ústavní tradice uznává zavedení povinných prahů za legitimní prostředek, který zaručuje, že parlamenty jsou schopny fungovat;

S.

vzhledem k tomu, že ačkoli čl. 10 odst. 2 aktu o volbách výslovně zakazuje předčasné zveřejnění výsledků voleb, v minulosti byly tyto výsledky zveřejněny; vzhledem k tomu, že stejný okamžik pro uzavření volebních místností ve všech členských státech by výrazně přispěl ke společnému evropskému charakteru evropských voleb a snížila by se možnost ovlivnit jejich výsledky tím, že výsledky voleb v některých členských státech jsou zveřejněny před ukončením voleb ve všech členských státech;

T.

vzhledem k tomu, že první předběžné oficiální výsledky voleb by měly být vyhlašovány souběžně ve všech členských státech v poslední den doby hlasování v 21:00 SEČ;

U.

vzhledem k tomu, že stanovení společného evropského volebního dne by lépe odráželo společnou účast občanů v celé Unii, posílilo by participativní demokracii a pomohlo by vytvořit soudržnější celoevropské volby;

V.

vzhledem k tomu, že Lisabonskou smlouvou byl zaveden nový ústavní řád tím, že Evropský parlament obdržel právo zvolit předsedu Evropské komise (15) namísto pouhého vyslovení souhlasu; vzhledem k tomu, že evropské volby konané v roce 2014 znamenaly v tomto směru významný precedens a ukázaly, že nominace vedoucích kandidátů zájem občanů o tyto volby zvyšuje;

W.

vzhledem k tomu, že nominace vedoucích kandidátů na funkci předsedy Evropské komise představuje spojení mezi hlasy odevzdanými na vnitrostátní úrovni a evropským kontextem a umožňuje občanům Unie, aby se informovaně rozhodovali mezi alternativními politickými programy; vzhledem k tomu, že nominace vedoucích kandidátů na základě otevřeného a transparentního postupu posiluje demokratickou legitimitu a zvyšuje odpovědnost;

X.

vzhledem k tomu, že postup pro nominaci a výběr vedoucích kandidátů do této funkce je výrazným projevem evropské demokracie; vzhledem k tomu, že by měl být navíc nedílnou součástí volebních kampaní;

Y.

vzhledem k tomu, že lhůta pro nominaci kandidátů evropskými politickými stranami by měla být kodifikována v aktu o volbách, a vzhledem k tomu, že vedoucí kandidáti na funkci předsedy Komise by měli být kandidáty ve volbách do Evropského parlamentu;

Z.

vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy umožňují svým občanům hlasovat ze zahraničí, a mezi těmi, které tak činí, se podmínky upírající výkon volebního práva značně liší; vzhledem k tomu, že udělení práva účastnit se voleb všem občanům Unie, kteří mají bydliště mimo území Unie, by přispělo k volební rovnosti; vzhledem k tomu, že členské státy musí nicméně lépe koordinovat své správní systémy, aby se předešlo tomu, že voliči budou hlasovat dvakrát, ve dvou různých členských státech;

AA.

vzhledem k tomu, že nejméně 13 členských států nemá zavedena náležitá vnitrostátní pravidla, jež by zabránila občanům Unie, kteří mají dvojí státní příslušnost členských států, aby volili dvakrát, což je v rozporu s článkem 9 aktu o volbách;

AB.

vzhledem k tomu, že by na úrovni Unie měl být zřízen volební orgán, jednající jako síť jednotných kontaktních míst členských států, protože by to usnadnilo přístup k informacím o pravidlech, kterými se řídí evropské volby, zefektivnilo by daný postup a posílilo by evropský charakter těchto voleb; vzhledem k tomu se Komise vyzývá, aby přezkoumala praktická opatření nezbytná pro vytvoření takového orgánu na úrovni Unie;

AC.

vzhledem k tomu, že minimální věk pro způsobilost kandidovat ve všech 28 členských státech se pohybuje mezi 18 a 25 lety a minimální věk pro způsobilost volit se pohybuje mezi 16 až 18 lety, což je důsledkem odlišných ústavních a volebních tradic v členských státech; vzhledem k tomu, že sladění věku pro hlasování a minimálního věku kandidátů by bylo velmi potřebným prostředkem pro zajištění skutečné rovnosti občanů Unie ve volbách, který by umožnil vyvarovat se diskriminaci v nejzákladnější oblasti občanství, a to v právu účastnit se demokratického procesu;

AD.

vzhledem k tomu, že oficiální vytvoření politických stran na úrovni Unie a jejich konsolidace přispívá ke vzniku evropského politického vědomí a k vyjádření vůle občanů Unie, čímž se rovněž usnadňuje postupné sbližování volebních systémů;

AE.

vzhledem k tomu, že hlasování prostřednictvím pošty, elektronické pošty a internetu by mohlo průběh evropských voleb zefektivnit a učinit je pro voliče přitažlivějšími, za předpokladu, že jsou zajištěny nejvyšší možné standardy ochrany údajů;

AF.

vzhledem k tomu, že ve většině členských států mohou být členové výkonné moci zvoleni do vnitrostátního parlamentu, aniž by museli přerušit svou institucionální činnost;

AG.

vzhledem k tomu, že i přes trvalý pokrok, kterého je od roku 1979 dosahováno mezi ženami a muži z hlediska rovnovážného rozložení mandátů, přetrvávají v tomto směru významné rozdíly mezi členskými státy, přičemž v 10 z nich je míra méně zastoupeného pohlaví nižší než 33 %; vzhledem k tomu, že současné složení Evropského parlamentu, v němž zasedá pouze 36,62 % žen, nesplňuje hodnoty a cíle rovnosti žen a mužů prosazované v Listině;

AH.

vzhledem k tomu, že musí být dosaženo rovnosti žen a mužů coby jedné ze základních hodnot Unie, přičemž jen velmi málo členských států začlenilo tuto zásadu do svých vnitrostátních volebních předpisů; vzhledem k tomu, že se kvóty pro zastoupení žen a mužů v oblasti politického rozhodování a střídavé zastoupení žen a mužů na kandidátských listinách ukázaly být velmi účinným nástrojem pro řešení diskriminace a mocenské nerovnováhy z hlediska pohlaví a pro zlepšení demokratického zastoupení v politických rozhodovacích orgánech;

AI.

vzhledem k tomu, že zásada sestupné poměrnosti zakotvená ve Smlouvě o EU významně přispívá ke společné odpovědnosti všech členských států za evropský projekt,

1.

přijímá rozhodnutí reformovat svůj volební postup s dostatečným časovým předstihem před volbami v roce 2019 s cílem rozšířit demokratický a nadnárodní rozměr evropských voleb a demokratickou legitimitu rozhodovacího procesu EU, posílit pojem občanství Unie a rovného volebního práva, podpořit zásadu zastupitelské demokracie a přímého zastoupení občanů Unie v Evropském parlamentu v souladu s článkem 10 Smlouvy o fungování EU, zlepšit fungování Evropského parlamentu a správu Unie, zajistit větší legitimitu a účinnost činnosti Evropského parlamentu, posílit efektivitu organizace evropských voleb, podpořit společnou odpovědnost občanů ze všech členských států, zlepšit vyvážené složení Evropského parlamentu a zajistit občanům Unie co nejrovnější volební podmínky a zapojení;

2.

navrhuje posílit viditelnost evropských politických stran tím, že jejich názvy a loga budou umístěny na hlasovacích lístcích, a doporučuje, aby byly názvy a loga uváděny také ve volebním vysílání rozhlasu a televize, na plakátech a dalších materiálech používaných v kampaních pro volby do Evropského parlamentu, zejména ve volebních programech vnitrostátních stran, protože by tato opatření zvýšila transparentnost evropských voleb a zlepšila jejich demokratický charakter, jelikož by občané mohli jasně rozpoznat souvislost mezi svým hlasováním a jeho dopadem na politický vliv evropských politických stran a jejich schopnost utvářet politické skupiny v Evropském parlamentu;

3.

s ohledem na závazek Unie týkající se subsidiarity se současně domnívá, že regionální politické strany soupeřící v evropských volbách by se měly řídit stejným postupem a že je třeba podpořit regionální orgány, aby v této souvislosti využívaly úředně uznané regionální jazyky;

4.

vyzývá členské státy, aby usnadnily účast evropských politických stran a jejich vedoucích kandidátů ve volebních kampaních, zejména v televizi a dalších médiích;

5.

je rozhodnut stanovit společnou minimální lhůtu 12 týdnů přede dnem voleb pro vytvoření volebních seznamů, aby se zvýšila volební rovnost tím, že kandidáti a voliči v celé Unii budou mít stejnou dobu na přípravu a promyšlení hlasování; vybízí členské státy, aby uvážily způsoby, jak zajistit větší sblížení pravidel, kterými se řídí volební kampaně týkající se evropských voleb;

6.

považuje za nezbytné, aby politické strany na všech úrovních přijaly demokratické a transparentní postupy pro výběr kandidátů; doporučuje, aby vnitrostátní strany uskutečnily demokratické hlasování pro výběr svých kandidátů pro evropské volby;

7.

navrhuje zavedení povinného prahu mezi 3 % a 5 % pro rozdělení mandátů v členských státech s jedním volebním obvodem a ve volebních obvodech, ve kterých se používají kandidátské listiny a které zahrnují více než 26 mandátů; považuje toto opatření za důležité pro zabezpečení fungování Evropského parlamentu, protože zabrání další roztříštěnosti;

8.

i když členské státy mohou samy stanovit den/dny voleb v rámci období určeného ke konání voleb, navrhuje, aby byl konec voleb ve všech členských státech stanoven na 21:00 SEČ v neděli evropských voleb, protože by se tím zajistilo správné uplatňování čl. 10 odst. 2 aktu o volbách a snížila by se možnost ovlivnit výsledky voleb zveřejněním výsledků voleb v některých členských státech před uzavřením volebních místností ve všech členských státech; vyzývá, aby byl ve všech členských státech dodržován zákaz předčasného oznámení výsledků voleb;

9.

je rozhodnut stanovit společnou lhůtu, kdy evropské politické strany nominují vedoucí kandidáty, na 12 týdnů před volbami do Evropského parlamentu, aby bylo možné představit jejich volební programy a uspořádat politické debaty mezi kandidáty a volební kampaně v celé Unii; domnívá se, že postup nominace vedoucích kandidátů představuje důležité hledisko volebních kampaní, protože výsledky evropských voleb mají dopad na výběr předsedy Komise, jak je zakotveno v Lisabonské smlouvě;

10.

je rozhodnut stanovit společnou lhůtu v délce osmi týdnů pro dokončení volebních seznamů a šesti týdnů pro výměnu informací o občanech Unie, kteří mají dvojí občanství, a občanech Unie, kteří žijí v jiném členském státě, s příslušným vnitrostátním orgánem odpovědným za seznamy voličů;

11.

navrhuje, aby byla integrita voleb posílena tím, že se výdaje na kampaně omezí na přiměřenou částku, která umožní náležité představení politických stran, kandidátů a jejich volebních programů;

12.

navrhuje, aby všichni občané Unie, včetně těch, kteří žijí nebo pracují ve třetí zemi, měli právo hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu; domnívá se, že by tak konečně všichni občané Unie získali stejné právo volit v evropských volbách za stejných podmínek, bez ohledu na jejich místo pobytu nebo státní občanství;

13.

vyzývá však členské státy k tomu, aby lépe koordinovaly své správní systémy, aby se předešlo tomu, že voliči budou hlasovat dvakrát ve dvou různých členských státech;

14.

vybízí členské státy, aby umožnily hlasování poštou, elektronickou poštou a prostřednictvím internetu s cílem zvýšit účast ve volbách a zjednodušit hlasování pro všechny občany, a zejména pro osoby se sníženou pohyblivostí a pro ty, kteří žijí nebo pracují v členském státě, jehož státními příslušníky nejsou, nebo ve třetí zemi, pod podmínkou, že budou přijata nezbytná opatření k zamezení jakéhokoli možného podvodu při použití těchto způsobů hlasování;

15.

jako další krok doporučuje členským státům, aby zvážily, jak harmonizovat minimální věk voličů na 16 let s cílem dále posílit volební rovnost občanů Unie;

16.

požaduje přezkoumání rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí s cílem upravit pravidla týkající se komisařů, kteří kandidují ve volbách do Evropského parlamentu, aby nebyla ohrožena institucionální výkonnost Komise v době voleb a zabránilo se zneužití institucionálních zdrojů;

17.

je rozhodnut udělit Parlamentu právo určit po konzultacích s Radou dobu hlasování pro volby do Evropského parlamentu;

18.

vybízí členské státy, aby přijaly náležité právní rámce, které zajistí nejvyšší standardy informativního, spravedlivého a objektivního zpravodajství podávaného sdělovacími prostředky během volebních kampaní, zejména ze strany poskytovatelů veřejnoprávního vysílání; domnívá se, že to je zásadní pro to, aby občané Unie mohli učinit informované rozhodnutí ohledně soupeřících politických programů; uznává význam, který pro dosažení tohoto cíle mají samoregulační nástroje, jako jsou kodexy chování;

19.

vyzývá k tomu, aby byly posíleny normy určené k zajištění svobodné a neomezené soutěže politických stran a aby byla zejména zvýšena pluralita médií a neutralita na všech úrovních veřejné správy, pokud jde o volební proces;

20.

zdůrazňuje význam zvýšeného zastoupení žen v oblasti politického rozhodování a většího zastoupení žen v evropských volbách; v důsledku toho vyzývá členské státy a orgány Unie, aby přijaly veškerá nezbytná opatření na podporu zásady rovnosti žen a mužů v průběhu celého volebního procesu; zdůrazňuje v této souvislosti, že je zapotřebí dosáhnout vyváženého zastoupení na seznamech kandidátů;

21.

vybízí členské státy k přijetí opatření na podporu odpovídajícího zastoupení etnických, jazykových a jiných menšin v evropských volbách;

22.

považuje za vhodné zřídit evropský volební orgán, který by mohl být pověřen soustřeďováním informací o volbách do Evropského parlamentu, přičemž by dohlížel na pořádání voleb a usnadňoval by výměnu informací mezi členskými státy;

23.

je rozhodnut, že funkce člena Evropského parlamentu by měla být neslučitelná také s funkcí člena regionálního parlamentu nebo shromáždění, kterému byly svěřeny legislativní pravomoci;

24.

připomíná, že navzdory doporučením Komise se členským státům opakovaně nepodařilo dohodnout na společném volebním dni; vybízí členské státy, aby v této otázce usilovaly o dosažení shody;

25.

předkládá Radě připojený návrh na změnu Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (16);

26.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/19

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením přijatou v New Yorku dne 13. prosince 2006,

—

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu,

—

s ohledem na směrnici o rasové rovnosti (2000/43/ES) a směrnici o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (2013/112/EU),

—

s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zaměstnanost a sociální rozvoj v Evropě 2012“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. února 2011 nazvané „Agenda EU v oblasti práv dítěte“ (COM(2011)0060),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. července 2006 nazvané „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ (COM(2006)0367),

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: dopad krize“,

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2013) nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: sociální nerovnosti“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 ke sdělení Komise „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (6) ,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji proti chudobě v EU, včetně dětské chudoby (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008: Směrem ke strategii EU o právech dítěte (9),

—

s ohledem na zprávu organizace Save the Children nazvanou „Chudoba a sociální vyloučení dětí v Evropě“,

—

s ohledem na zprávu Výzkumného úřadu UNICEF (2014) nazvanou „Děti recese: dopad hospodářské krize na kvalitu života dětí v bohatých zemích“,

—

s ohledem na zprávu organizací EAPN a Eurochild (2013) nazvanou „Dosažení dobrých životních podmínek dětí – vykreslení dětské chudoby v EU“,

—

s ohledem na zprávu organizace Save the Children (2014) nazvanou „Národní reformní programy na rok 2014 (NRP) a Národní sociální zprávy (NSR) z hlediska dětské chudoby a blahobytu“,

—

s ohledem na zprávu z 11. konference organizace Eurochild, která se konala ve dnech 26.–28. listopadu 2014 v Bukurešti,

—

s ohledem na zprávu výzkumného centra UNICEF Innocenti (2012) nazvanou „Měření dětské chudoby: nové tabulky s hodnocením dětské chudoby v bohatých zemích světa“,

—

ohledem na závěrečnou vědeckou zprávu organizace DRIVERS: „Sociální nerovnosti v oblasti zdraví a rozvoje v raném dětství: celoevropský a systematický přehled“, Londýn, září 2014,

—

s ohledem na statistiku EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) z roku 2013,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 30. září 2009 nazvané „Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu“,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2010 nazvané „Dětská chudoba a dobré životní podmínky dětí“,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2013 nazvané „Evropský minimální příjem a ukazatele chudoby“,

—

s ohledem na syntetickou zprávu nazvanou „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění – studie zkoumání vnitrostátních politik“ předloženou Evropskou sítí nezávislých odborníků pro oblast sociálního začleňování (10),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0310/2015),

A.

vzhledem k tomu, že by mělo dojít k většímu politickému zviditelnění boje proti dětské chudobě na nejvyšší politické úrovni EU, má-li EU splnit cíl strategie Evropa 2020 snížit do roku 2020 počet lidí ohrožených chudobou nejméně o 20 milionů;

B.

vzhledem k tomu, že podle Úmluvy OSN o právech dítěte (UNCRC) by všem dětem mělo být zajištěno právo na vzdělání, služby zdravotní péče, bydlení, ochranu, účast na rozhodnutích, která se jich týkají, zájmovou činnost a volný čas, vyváženou stravu a péči v rodinném prostředí;

C.

vzhledem k tomu, že většina členských států dosud věnuje málo pozornosti využívání strukturálních fondů EU k boji proti alarmujícím a stále se zvyšujícím mírám chudoby u dětí v Evropě a k tomu, aby bylo podporováno sociální začlenění a obecně dobré životní podmínky těchto dětí;

D.

vzhledem k tomu, že sociální nerovnosti významně přispívají ke zvýšené dětské chudobě, a vzhledem k tomu, že děti jsou věkovou skupinou, která je v 19 členských státech EU chudobou ohrožena nejvíce;

E.

vzhledem k tomu, že podle Eurostatu jsou hlavními faktory, které mají dopad na chudobu dětí, politiky přerozdělování bohatství, účinnost vládních zásahů na podporu příjmů, poskytování podpůrných služeb, pracovní politika (11) a situace jejich rodičů na trhu práce, což má vazbu na jejich úroveň vzdělání, složení domácnosti, v níž dítě žije; vzhledem k tomu, že účinným nástrojem v boji proti chudobě jsou opatření za účelem zvýšení zaměstnanosti;

F.

vzhledem k tomu, že pětina z celkového počtu obyvatel EU je mladší 18 let; vzhledem k tomu, že i přes přijaté závazky je v EU v současné době ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením každé čtvrté dítě;

G.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzval k provedení balíčku sociálních investic a podporuje doporučení Evropské komise nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, navrhující soudržný politický rámec pro řešení dětské chudoby a podporu dobrých životních podmínek dětí na základě tří pilířů spočívajících v přístupu k dostatečným zdrojům v rámci Evropského sociálního fondu, přístupu ke kvalitním a inkluzivním službám a zapojení dětí do společnosti a rozhodování, a uznávající děti jako nositele práv; považuje však za politováníhodné, že EU nepřijala soudržná opatření za účelem provádění uvedeného doporučení v rámci evropského semestru;

H.

vzhledem k tomu, že ačkoli jsou děti rodičů s velmi nízkou intenzitou práce o 56,7 % pravděpodobněji ohroženy chudobou či sociálním vyloučením, riziko dětské chudoby hrozí v současnosti i rodinám s vysokou intenzitou práce (v Rumunsku, Litvě, Portugalsku, Španělsku, Řecku, Lotyšsku, na Slovensku, v Polsku a v Lucembursku);

I.

vzhledem k tomu, že dětská chudoba vyplývá z chudoby rodin, a vzhledem k tomu, že rodiny s nízkým příjmem a početné rodiny jsou tedy více ohroženy chudobou, přičemž přerozdělování příjmů má významný vliv na snižování cyklů sociální nerovnosti, a vzhledem k tomu, že zhoršování národní mzdové politiky a systémů sociální ochrany zvyšují riziko chudoby a sociálního vyloučení, což přispívá k nárůstu dětské chudoby, jak vidíme ve členských státech s nejnižší mírou dětské chudoby, jež jsou zároveň členskými státy s nejnižší mírou obecné chudoby a nerovnosti;

J.

vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2012 vzrostl v Evropě (EU-27 + Norsko, Island a Švýcarsko) počet dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením téměř o jeden milion, přičemž jen v letech 2011 až 2012 se zvýšil o půl milionu (12); vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu z roku 2013 bylo v EU-28 ohroženo v roce 2013 chudobou a sociálním vyloučením 26,5 milionu dětí; vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2012 se riziko chudoby a sociálního vyloučení v EU-27 zvýšilo z 26,5 % na 28 %; vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo v členských státech EU-28 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením 28 % obyvatel mladších 18 let a že v naprosté většině zemí je riziko chudoby a sociálního vyloučení větší u dětí než u dospělých;

K.

vzhledem k tomu, že ženy jsou více ohroženy chudobou než muži, a vzhledem k tomu, že řešení chudoby žen není důležité jen samo o sobě, ale má také klíčový význam pro snižování dětské chudoby;

L.

vzhledem k narůstající nerovnosti mezi zeměmi v rámci EU; vzhledem k tomu, že se alarmujícím způsobem zvyšuje podíl podvyživených dětí, v důsledku čehož se znovu objevují choroby, jež v EU již vymizely (např. křivice); vzhledem k tomu, že je příznačné, že podle organizace UNICEF (13) v zemích, jako je Estonsko, Řecko a Itálie od roku 2008 dramaticky vzrostl a to na dvojnásobek, počet dětí, které si nemohou dovolit jíst dva dny po sobě maso, kuře nebo rybu;

M.

vzhledem k tomu, že ve svých závěrečných poznámkách k nejnovějším pravidelným zprávám některých zemí vyjádřil Výbor OSN pro práva dítěte obavy týkající se nárůstu míry chudoby nebo rizika ohrožení chudobou u dětí následkem hospodářské krize, který má dopad na požívání řady práv obsažených v Úmluvě o právech dítěte, konkrétně práv týkajících se zdraví, vzdělání a sociální ochrany, a vyzval příslušné orgány k zajištění toho, aby rozpočtové prostředky, z nichž jsou financována opatření pro děti, byly zachovány, a vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize vedla ke zhoršení životních a pracovních podmínek a objevení se nové skupiny označované někdy jako „noví potřební“;

N.

vzhledem k tomu, že příznivé podnikatelské prostředí stimuluje růst zaměstnanosti v členských státech a rozšiřuje možnosti pracovního uplatnění rodičů, kteří následně působí jako vítané vzory především v komunitách negativně ovlivněných vícegenerační chudobou a vyloučením;

O.

vzhledem k tomu, že rodiny s jedním rodičem, zejména rodiny, v jejichž čele stojí matka samoživitelka, jsou více ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením (49,8 % v porovnání s 25,2 %), i když zde podle EU-SILC existují velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi (14), což je důsledkem feminizace chudoby, nadměrným zastoupením žen v nejistých zaměstnáních, nepřiměřené doby strávené ženami neplacenou prací, přerušeními pracovní kariéry žen kvůli péči o dítě nebo jiného člena rodiny, a mzdové diskriminace žen oproti mužům;

P.

vzhledem k tomu, že dětská chudoba může být omezena zlepšením příležitostí na trhu práce, a to zejména pokud jde o ženy, prostřednictvím budování služeb péče o děti;

Q.

vzhledem k tomu, že děti, jejich rodiče, pěstouni a poskytovatelé péče musí být chráněni před jakoukoli diskriminací založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, jazyku, náboženském přesvědčení či víře, politických či jakýchkoli jiných názorech, národnostním nebo sociálním původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, postižení, věku nebo jiném statusu a vzhledem k tomu, že děti z ohrožených skupin obyvatelstva jsou více ohroženy marginalizací, chudobou a sociálním vyloučením, jak potvrzují poslední zprávy Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci, jež pokazují na to, že v ubytovacích zařízeních pro osoby bez domova se objevuje stále více žen, mladých lidí a rodin s dětmi (zejména rodin migrantů); vzhledem k tomu, že velké rodiny s jediným příjmem jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením, což je způsobeno zhoršujícími se vnitrostátními politikami v mzdové oblasti a oslabenými systémy sociální ochrany v důsledku finanční a hospodářské krize;

R.

vzhledem k tomu, že následky chudoby a sociálního vyloučení dětí mohou přetrvávat po celý život a vyústit v mezigenerační nezaměstnanost a chudobu; vzhledem k tomu, že rozdíly ve vzdělání mezi dětmi z různého socioekonomického prostředí se zvětšily (v 11 zemích nepokrývají služby v oblasti vzdělávání v raném věku a předškolní péče u dětí ve věkové skupině 0 až 3 roky více než 15 % dětí);

S.

vzhledem k tomu, že předškolní vzdělávání a péče mají rozhodující dopad na kognitivní vývoj dětí, neboť základní schopnosti se u dětí rozvíjejí v prvních pěti letech života, a vzhledem k tomu, že přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání vytváří základ pozdějšího úspěchu v životě ve smyslu vzdělání, blahobytu, zaměstnatelnosti a sociální integrace, zejména u dětí ze znevýhodněného prostředí; vzhledem k tomu, že rozdíly ve vzdělání mezi dětmi z různého sociálně-ekonomického prostředí se zvětšují; vzhledem k tomu, že pracující rodiče, kteří nemají přístup k mateřské škole, jsou často nuceni nechávat děti v péči ostatních dětí nebo se musí obrátit na placené a necertifikované neformální pečovatelské sítě, čímž vystavují bezpečnost a životní podmínky svých dětí riziku; vzhledem k tomu, že předškolní vzdělávání může hrát významnou roli při kompenzaci sociálně-ekonomických znevýhodnění rodin ohrožených chudobou a usnadňuje návrat rodičů na pracovní trh (15); vzhledem k tomu, že inkluzivní vzdělávání řeší rozmanitost potřeb všech žáků a studentů a reaguje na prostřednictvím zvyšování účasti na vzdělávání, kulturním životě a hodnotách komunity, a představuje tak účinný nástroj boje proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení;

T.

vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány hrají hlavní úlohu, pokud jde o činnosti zaměřené na potírání dětské chudoby a vykořisťování dětí, a mají tudíž klíčovou odpovědnost v oblasti předcházení marginalizaci a sociálnímu vyloučení, a vzhledem k tomu, že by jim měly být k plnění těchto cílů v případě potřeby poskytnuty ze strany vnitrostátních orgánů dostatečné prostředky;

U.

vzhledem k tomu, že výdaje na vzdělávání, zejména co se týče školních materiálů a dopravy, nesou ve většině zemí především rodiny; vzhledem k tomu, že tyto náklady jsou jedním z faktorů, který přispívá k předčasnému ukončování školní docházky; vzhledem k tomu, že nadále existují finanční, administrativní a jiné praktické překážky vzdělávání pro děti z marginalizovaných skupin;

V.

vzhledem k tomu, že socioekonomické prostředí, ve kterém děti žijí, má vliv na kvalitu trávení času po škole a během školních prázdnin, a vzhledem k tomu, že málo stimulující trávení volného času nežádoucím způsobem prohlubuje rozdíly mezi dětmi, především při výchově a vzdělávání;

W.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 dosáhla míra předčasného ukončování školní docházky v EU 13 % a v některých zemích (v Portugalsku, Španělsku a na Maltě) přes 20 % (16);

X.

vzhledem k tomu, že dokonce i v zemích, kde je právo na zdraví a zdravotní péči zakotveno v právních předpisech, mnoho dětí nemá k odpovídající zdravotní péči přístup a některé děti mají velmi omezený přístup ke službám nad rámec bezprostředně naléhavé péče, jako jsou služby všeobecného lékaře nebo zubaře, zejména kvůli nedostatečným veřejným službám; vzhledem k tomu, že děti, které se narodí v chudobě, jsou více ohroženy chronickými onemocněními a častějšími zdravotními problémy, což vede k zachovávání nerovnosti;

Y.

vzhledem k tomu, že finanční problémy rodin přispívají k rostoucímu počtu problémů s psychickým zdravím u rodičů a případů rozpadu rodin, což má nepopiratelné důsledky pro psychické zdraví i sociální a životní podmínky dětí;

Z.

vzhledem k tomu, že prostředí, v němž dítě žije, včetně doby před narozením, má rozhodující vliv na vývoj kognitivního systému, komunikaci a jazyk a na sociální a emoční dovednosti, což má dopady na zdraví, životní podmínky, zapojení se do společenství a schopnosti učit se (17);

AA.

vzhledem k tomu, že všechny děti mají právo na ochranu před zneužíváním, násilím a zanedbáváním a že jak vyplynulo z výzkumu, finanční tlak uvnitř rodin, škrty ve veřejných službách a úsporná opatření mohou vést k většímu násilí vůči dětem;

AB.

vzhledem k tomu, že dětská chudoba je vícerozměrný jev, jenž vyžaduje vícerozměrné řešení; vzhledem k tomu, že zaměstnanost je důležitým faktorem, ale sama o sobě nezaručuje vždy únik z chudoby pro rodinu dotčeného dítěte;

AC.

vzhledem k tomu, že dětská chudoba představuje vysoké hospodářské náklady pro společnost, zejména pokud jde o zvýšené výdaje na sociální podporu;

AD.

vzhledem k tomu, že rodiny, které jsou ohroženy chudobou, žijí s větší pravděpodobností v nezdravých a v nebezpečných oblastech a že v těchto podmínkách stále žije 17 % dětí v EU-28, přičemž v 15 zemích je toto číslo vyšší než průměr; vzhledem k tomu, že v důsledku narůstajícího počtu případů vystěhování z důvodu neschopnosti platit za bydlení se děti ocitají ve stále nestabilnějších podmínkách bydlení, což má pak negativní dopady na vývoj a životní vyhlídky těchto dětí;

AE.

vzhledem k tomu, že podle Evropského průzkumu příjmů a životních podmínek (EU SILC), který vypracoval Eurostat v roce 2012, se všechny členské státy potýkají s jevem zvaným energetická chudoba; vzhledem k tomu, že jedním z důsledků vysoké cena energie je to, že mnohé děti žijí v domácnostech bez vytápění, což vede ke zvýšenému počtu respiračních a kardiovaskulárních onemocnění;

AF.

vzhledem k tomu, že rodiny s dětmi se zdravotními problémy, stejně jako rodiče se zdravotními problémy, jsou častěji vystaveni riziku chudoby, rozpadu rodiny a obtížím v uplatnění na trhu práce;

AG.

vzhledem k tomu, že nadcházející cíle udržitelného rozvoje na období po roce 2015 a jejich univerzalita poskytují příležitost ke zvýšení investic do dětí a jejich práv;

AH.

vzhledem k tomu, že ve skupině ohrožené chudobou jsou nejvíce zastoupeny děti migrantů a že tyto děti čelí zvýšené diskriminaci kvůli jazykovým bariérám, přičemž situace dětí nelegálních přistěhovalců je ještě horší; vzhledem k tomu, že v současnosti, při zvyšující se intenzitě migračních toků, narůstá počet případů, kdy děti přistěhovalců zůstanou v zemi svého narození v péči jiných rodinných příslušníků nebo třetích osob, což má negativní vliv na vývoj dětí, zejména v emoční rovině;

AI.

vzhledem k tomu, že silný politický důraz na dětskou chudobu v posledních letech v EU a podpůrná politická prohlášení ze strany hlav států EU nevedly k významnému snížení úrovní dětské chudoby;

AJ.

vzhledem k tomu, že by mělo být posíleno financování programů potravinové pomoci zaměřené na znevýhodněné rodiny, jelikož stále více dětí má přístup k potravinám pouze ve škole; vzhledem k tomu, že tyto programy jsou důležité, nelze je však považovat za dlouhodobé řešení;

AK.

vzhledem k tomu, že problémy životního prostředí, především znečištění ovzduší, doprava, kontaminovaná půda a nezdravá pitná voda, často nepřiměřeně postihují děti žijící v chudobě;

1.

doporučuje členským státům, aby se skutečně zavázaly k rozvoji politik boje s dětskou chudobou, jež by se soustředily na nápravu faktorů podmiňujících dětskou chudobu a na zvýšení účinnosti, množství a oblasti působnosti sociální podpory konkrétně zaměřené na děti, ale i na rodiče, kteří jsou nezaměstnaní, a na jev chudých pracujících (například prostřednictvím dávek v nezaměstnanosti a odpovídajícího minimálního příjmu), a aby podporovaly pracovněprávní předpisy, které zaručují sociální práva, včetně zákonem dané minimální mzdy respektující vnitrostátní praxi, a kolektivní dohody, které budou rodinám poskytovat větší zabezpečení a bojovat proti nejistému zaměstnání a podporovat zaměstnání s odpovídajícími sociálními právy;

2.

vyzývá k monitorování a hodnocení účinnosti této podpory s cílem přizpůsobit politiky v oblasti boje proti chudobě, vyloučení a předčasnému ukončování školní docházky stávajícím požadavkům na sociální rovnost; naléhavě žádá členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly rozličné postupy shromažďování důkazů vhodné pro jednotlivé fáze intervence;

3.

doporučuje, aby byl Komisí ve spolupráci s členskými státy sestaven plán k provedení přístupu založeného na třech pilířích přijatého v doporučení „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, v podobě přístupu ke zdrojům a službám i zapojení dětí; domnívá se, že pro dosažení lepších výsledků přístupu využívajícího tři pilíře by bylo užitečné vyvinout přesné a konkrétní ukazatele míry dětské chudoby a oblastí více zasažených tímto jevem; vyzývá členské státy, aby účinně a komplexně začlenily vhodné aspekty balíčku týkajícího se investic v sociální oblasti a výše uvedeného sdělení Komise do svých ročních národních programů reforem a národních sociálních zpráv, a vyzývá Komisi, aby stanovila dílčí cíle strategie Evropa 2020 pro snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení, aby tak bylo snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení viditelně a explicitně přítomné ve všech stadiích evropského semestru; zdůrazňuje, že snižování dětské chudoby prostřednictvím investování do dětí by mělo být v roční analýze růstu za rok 2016 navrženo jako nejvyšší priorita a jakožto hlavní prostředky pro dosažení pokroku při provádění cíle týkajícího se snižování chudoby; vyzývá Komisi, aby zajistila každoroční sledování a podávání zpráv ze strany členských států týkající se provádění doporučení Komise prostřednictvím pracovního plánu a využívání Evropského sociálního fondu k provádění doporučení Komise hodnocení dopadů reforem navržených v národních reformních programech na chudobu;

4.

vybízí členské státy, aby v rámci svého úsilí o potírání dětské chudoby řešily rovněž postavení žen pečujících o děti a rodinné příslušníky se zvláštními potřebami a postižením;

5.

doporučuje členským státům, aby při využívání finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF)a při tvorbě sociálních politik věnovaly zvýšenou pozornost ochraně rodin (zejména rodin jen s jedním rodičem) s dětmi se zdravotními problémy před chudobou;

6.

znovu poukazuje na význam preventivních veřejných politik usilujících spíše o citlivé politiky v oblasti dobrých životních podmínek dětí a o podporu rozvoje samostatných jedinců, kteří budou schopni integrace do společnosti a do trhu práce, než o zaměření na důsledky jejich sociálního vyloučení a chudoby;

7.

domnívá se, že aniž by byla přehlížena potřeba podporovat děti, které žijí v chudobě, předčasně ukončily školní docházku nebo jsou sociálně vyloučené, by se politiky na podporu dětí a mladých lidí měly výrazně vyznačovat preventivností, což zahrnuje dlouhodobé strategie boje proti sociální nerovnosti;

8.

doporučuje členským státům, aby zavedly nebo posílily univerzální sociální dávky zaměřené na děti, jako například zajištění zvýhodněného nebo bezplatného stravování dětí v zájmu jejich zdravého vývoje, zejména pro znevýhodněné nebo chudé děti; vyzývá členské státy, aby přijaly aktivní opatření v oblasti zaměstnanosti jako součást komplexní strategie a politiky na podporu přístupu rodičů ke kvalitní zaměstnanosti a dostatečnému příjmu, přístupu k vysoce kvalitním veřejným službám (zvláště dětské péči, vzdělávání, zdravotnictví, bydlení a volnočasovým aktivitám), na podporu sladění pracovního a rodinného života a na posílení účasti dětí a jejich rodin na tvorbě, zavedení a sledování těchto politik; zdůrazňuje, že všeobecná řešení by měla být doplněna o cílená opatření na podporu nejzranitelnějších a marginalizovaných skupin dětí a mládeže; s politováním konstatuje rostoucí trend vlád členských států, kdy je namísto všeobecných politik podpory stále více prosazována podpora, již lze použít pouze pro jeden účel, neboť z důkazů vyplývá, že tyto všeobecné podpůrné politiky nabízejí lepší ochranu proti dětské chudobě v podobě přístupu k dostatečným zdrojům, přístupu ke kvalitním službám podporujícím začlenění a účasti dětí (18);

9.

vyzývá členské státy a Komisi, aby vyjednaly standardy EU nebo stanovily společnou metodiku pro výpočet nákladů na péči o dítě a určení odpovídajících zdrojů na prevenci dětské chudoby a boj s ní;

10.

vyzývá Komisi, aby přestala doporučovat restrukturalizaci a škrty ve veřejných službách členských států a aby nepodporovala flexibilní pracovní vztahy a privatizaci veřejných služeb, což nevyhnutelně vede k oslabení sociálních práv dětí;

11.

žádá Komisi, aby kladla důraz na potřebu investic do oblasti veřejného a bezplatného vzdělávání a pro nejohroženější sociální skupiny, jako jsou přistěhovalci nebo osoby s různými druhy postižení, určila specifické metody vyučování; domnívá se, že vzdělávání může být klíčovým a prioritním prvkem, díky kterému děti získají dovednosti, které jim umožní získat kvalifikovaná a náležitě ohodnocená pracovní místa a umožní jim vybudovat si vlastní cestu ven z chudoby;

12.

připomíná, že k řešení dětské chudoby je nutné přijetí přístupu na základě životního cyklu a mimo jiné je nutné se zabývat východiskem z mezigeneračního bludného kruhu rizika chudoby a do tohoto přístupu promítnout zejména rozdílné potřeby raného dětství, věku povinné školní docházky a dospívání, uplatnění celostního přístupu zaměřeného na dítě systémem posuzování vícero druhů deprivací, kterým příslušné dítě čelí souběžně, přičemž na základě tohoto posouzení budou zjištěny nejvíce sociálně znevýhodněné osoby, a měřit nejen monetární chudobu, ale multidimenzionální deprivace;

13.

doporučuje, aby byl zajištěn přístup ke kvalitním službám pro všechny děti v klíčové etapě jejich vývoje; domnívá se, že klíčovými službami, jež jsou nejčastěji poskytovány místními a regionálními orgány, jsou zdravotní péče, podpora výchovy a rodiny, vzdělávání, bydlení a ochrana;

14.

naléhavě žádá členské státy, aby přijaly, prováděly a monitorovaly plány na snížení vícerozměrné dětské chudoby, zaměřily se na nezadatelná práva dětí a stanovily si cíle v oblasti snížení dětské chudoby a sociálního vyloučení dětí, s výslovným důrazem a přednostním zaměřením na ty děti, které jsou ohroženy chudobou nejvíce; připomíná důležitost toho, aby se členské státy EU vrátily přinejmenším opět na úrovně před krizí ve smyslu reálných výdajů na sociální ochranu, zdravotnictví, vzdělávání a sociální bydlení ve prospěch nejvíce znevýhodněných dětí;

15.

vyzývá členské státy, aby prováděly plány ke zmírnění pocitu sociálního vyčlenění dětí s duševním postižením prostřednictvím zajištění účinnějších vzdělávacích modulů, které usnadní jejich proces učení;

16.

vyzývá členské státy, aby uznaly dětskou chudobu a sociální vyloučení za jedny z hlavních překážek, které je třeba překonat, mají-li být splněny cíle strategie Evropa 2020 týkající se míry zaměstnanosti, investic do výzkumu a vývoje a energetiky a udržitelného rozvoje;

17.

naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvýšenou pozornost vytváření a dostupnosti vhodného mimoškolního prostředí, ve kterém mohou děti smysluplně a stimulujícím způsobem trávit čas mimo vyučování a během školních prázdnin, a aby věnovaly zvýšenou pozornost dostupnosti základní zdravotní péče pro děti ve vyloučených lokalitách, vzdálených a těžko dostupných oblastech;

18.

vyzývá členské státy, aby zabránily tomu, aby děti zakoušející chudobu a sociální vyloučení končily v ghettech tím, že zavedou minimální normy pro bydlení dětí zohledňující nejlepší zájem dítěte, a zajistí jim vhodný domov, který bude vyhovovat jejich potřebám, a zaručí jim dobré životní podmínky, soukromí a kvalitu života, čímž členské státy přispějí k dosažení sociální spravedlnosti a soudržnosti a k boji proti sociálnímu vyloučení a chudobě;

19.

žádá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby využily příležitost, již poskytuje přezkum víceletého finančního rámce v polovině období k lepšímu využívání Evropského sociálního fondu, Fondu evropské pomoci nejchudším osobám a programu pro zaměstnanost a sociální inovace a prověřily, zda jsou děti prioritou při přípravě programů a při provádění regionálních politik a politiky soudržnosti, se zvláštním zřetelem k nové povinnosti rušit postupně velká zařízení ústavní výchovy, která je platná od roku 2014, jakož i v zájmu posílení právního postavení adoptivních rodičů a profesionálních pěstounů, aby sirotci a děti ve znevýhodněné situaci mohly vyrůstat ve skutečně rodinném nebo rodinu připomínajícím prostředí; rovněž naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila ukazatele pro analýzu dětské chudoby;

20.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zvážily, zda není zapotřebí se zabývat potravinářskými strategiemi, určenými například pro diverzifikaci výživy nebo obohacení potravin, jakož i opatřeními v oblasti nutričního vzdělávání, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin, a konečně doplňky stravy, v souvislosti s konkrétními skupinami obyvatelstva, a předcházet tak negativním dopadům podvýživy nebo špatné výživy na zdraví dětí;

21.

doporučuje, aby vnitrostátní rozpočty členských států obsahovaly viditelné a transparentní položky na závazky a náklady na boj s dětskou chudobou a státy tak plnily svou povinnost chránit děti, která je naplňována také prostřednictvím navýšení veřejného rozpočtu v zájmu dosažení těchto cílů; vybízí členské státy k maximálnímu využívání evropských strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, k provádění všech tří pilířů doporučení „Investice do dětí“;

22.

doporučuje, aby Komise vypracovala pokyny, kterými podpoří účast dětí na procesu tvorby politik zavedením mechanismu na podporu a zajištění účasti dětí na rozhodování, jež se dotýká jejich životů, který dá dětem možnost a vybídne je k vyjadřování informovaných názorů a zajistí přitom, aby jejich názorům byla dána řádná váha a byly zohledňovány v hlavních rozhodnutích, která se jich týkají;

23.

doporučuje, aby Komise a členské státy stanovily cíle v oblasti snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení;

24.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v případě potřeby uzavřely dohody o spolupráci se subjekty a institucemi, které podporují vzdělávání a výchovu v oblasti kultury a sportu, začleňování dětí a boj proti dětské chudobě; doporučuje nicméně, aby členské státy zajišťovaly dohled nad touto podporou, její kvalitu, udržitelnost a relevantnost, jakož i skutečné výsledky;

25.

vyzývá členské státy, aby přijaly zvláštní právní předpisy za účelem ochrany nebo rozšíření práv souvisejících s mateřstvím a otcovstvím, také prostřednictvím provádění účinných nástrojů pro skloubení práce a rodinného života, zajištění návratu žen do zaměstnání po rodičovství a mateřské dovolené a nástrojů podpory pro rodiny s rodičem samoživitelem; zdůrazňuje navíc, že prosazení právních předpisů týkajících se otcovské dovolené poskytne patřičný impulz boji proti genderové a platové diskriminaci na pracovišti; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, aby se žádné případy nerovného zacházení a obtěžování nemohly odůvodňovat ze strany zaměstnavatele tvrzením o těhotenství, výchově dětí či povinnostech spojených s rodinnými záležitostmi;

26.

doporučuje, aby členské státy rozvíjely proaktivní a integrované sociální politiky, které brání chudobě a odebírání dětí z rodinného prostředí; vyzývá členské státy, aby zajistily, že umisťování dětí a mladých do ústavní péče bude používáno pouze jako krajní řešení za výjimečných okolností, a aby využily strukturální fondy EU a Evropský fond pro strategické investice k podpoře přechodu dětí z ústavní péče do péče hostitelských rodin a komunitních služeb;

27.

doporučuje členským státům, aby opouštěly ústavní péči ve prospěch systémů stabilní náhradní péče, která děti a mládež lépe připravuje k vstupu do samostatného života, k pokračování ve studiu nebo k vstupu na pracovní trh;

28.

doporučuje, aby členské státy vytvořily a zavedly systémy integrované ochrany dětí s cílem chránit děti proti násilí, zneužívání, vykořisťování a zanedbávání způsobem, v němž všichni nositelé povinností a složky systému spolupracují napříč odvětvími a agenturami a sdílejí společnou odpovědnost za utváření ochranného a podnětného prostředí pro všechny děti;

29.

vyzývá členské státy, aby vedly politiku vytvářející příznivé podmínky pro tvorbu a udržování důstojných pracovních míst a vypracovaly systémy školení, zvyšování kvalifikace a výhod, jako je práce na dálku nebo pružná pracovní doba, které usnadňují vstup nebo návrat rodičů na pracovní trh po přerušení profesní kariéry;

30.

vyzývá orgány EU, agentury EU, orgány na úrovni členských států a jiné zúčastněné strany ke stanovení jasných rolí, odpovědností, pravidelného dialogu a postupů, pokud děti potřebují ochranu v přeshraničních situacích;

31.

doporučuje, aby členské státy všem dětem v každém věku zajistily přístup k bezplatnému inkluzivnímu kvalitnímu veřejnému vzdělávání, včetně předškolního vzdělávání a péče a formálního a neformálního vzdělávání, neboť se tak podpoří jejich emoční, sociální, kognitivní a tělesný vývoj, a aby zabezpečily vhodný poměr počtu učitelů a dětí i mísení dětí z různých sociálních vrstev za účelem zajištění bezpečnosti a dobrých životních podmínek dětí a toho, aby mohly mít všechny děti přínos z inkluzivního vysoce kvalitního vzdělávání, a mohlo tedy docházet k maximalizaci vlivu vzdělávacích systémů na rovné příležitosti a na vystoupení z bludného kruhu chudoby;

32.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v zájmu zamezení přerušování vzdělávání ze strany dětí a mládeže zajistily zvýšení kvality nabízených vzdělávacích služeb prostřednictvím uplatňování individuálního přístupu a prostřednictvím podpory spolupráce mezi učiteli, sociálními pracovníky a rodiči;

33.

vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost rozvíjení dostupného a cenově přístupného předškolního vzdělávání a péče, které musejí být chápány jako sociální investice do řešení nerovností a problémů, kterým děti zejména ze znevýhodněných rodin čelí, a rovněž aby zvyšovaly povědomí rodičů o přínosech aktivní účasti na programech předškolního vzdělávání a péče;

34.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly inkluzivní vzdělávání, což by mělo zahrnovat nejen zvyšování počtu speciálních pedagogů, nýbrž i začleňování dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných tříd;

35.

vyzývá členské státy, aby zajistily všeobecný a rovný přístup do jeslí a mateřských škol pro děti ze všech sociálních skupin;

36.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly úplnou školní docházku všech dětí tím, že budou poskytovat bezplatné základní školní materiály, výživné školní stravování a nezbytnou dopravu do školy pro chudé děti nebo pro děti ohrožené chudobou, čímž vzroste účinnost stávajících veřejných investic do daného odvětví a bude možno lépe bojovat proti mezigeneračnímu přenosu chudoby;

37.

naléhavě žádá členské státy, aby zabezpečily všeobecnou, veřejnou, bezplatnou a kvalitní zdravotní péči, pokud jde o prevenci, programy preventivní imunizace a primární péči, dostupnost diagnostiky, léčby a rehabilitace, aby poskytly dětem služby logopeda a psychologa, zabezpečily ženám právo na sexuální a reprodukční zdraví tím, že zajistí zdravotní péči o novorozence a péči o matky před porodem a po porodu a domácí návštěvy, zejména v případě předčasného porodu, a zabezpečily přístup k rodinným lékařům, zdravotním sestrám, zubařům, poradcům pro rodinu a odborníkům na duševní zdraví všem dětem a jejich rodinám; vyzývá členské státy a Komisi, aby začlenily tyto aspekty do vnitrostátních strategií i strategií EU v oblasti veřejného zdraví;

38.

doporučuje, aby členské státy poskytovaly nezbytnou podporu k zajištění práva všech dětí na kulturu, sport a volný čas, přístup k venkovním aktivitám a zdravému životnímu prostředí, se zaměřením na děti žijící v chudobě, děti z odlehlých oblastí, děti se zdravotním postižením, děti náležející k národnostním, náboženským, jazykovým menšinám a děti migrantů, děti, které se na území EU pohybují, bez ohledu na jejich státní příslušnost, a děti, které rodiče opustili; připomíná právo podílet se na takové možnosti v rámci toho, co je stanoveno v Úmluvě OSN o právech dítěte;

39.

zdůrazňuje, že je nutná posílená ochrana dětí, které jsou postižené chudobou a sociálním vyloučením, před domácím násilím;

40.

vyzývá členské státy, zejména ty, v nichž jsou sociální nerovnosti větší, aby posílily sociální práva a přístup ke službám a sociální ochraně, která musí zaručovat stát, aby zvýšily počet pracovníků a odborníků pracujících ve službách sociálního zabezpečení s dětmi a pro děti a jejich rodiny a aby posílily lékařskou, psychologickou a sociální péči o lidi, kteří ji mají nejvíce zapotřebí, zejména děti, v souladu se strategií včasné intervence;

41.

doporučuje, aby členské státy zavedly mechanismy, kterými podpoří a zajistí účast dětí na rozhodování, jež se dotýká jejich životů, a aby daly dětem možnost a vybízely je k vyjadřování informovaných názorů a zajistily přitom, aby jejich názorům byla dána řádná váha a byly zohledňovány v hlavních rozhodnutích, která se jich týkají;

42.

uznává roli občanské společnosti, včetně organizací prosazujících práva dětí a organizací bojujících proti dětské chudobě, při zajišťování politické soudržnosti EU, a vybízí k posílenému občanskému dialogu o prevenci a řešení dětské chudoby v členských státech;

43.

naléhavě vyzývá Komisi, aby ze snížení míry předčasného ukončení školní docházky a z boje s dětskou chudobou učinily výslovné priority;

44.

vyzývá členské státy a Komisi, aby se aktivně podílely na boji proti obchodování s dětmi za účelem vykořisťování v jakékoli podobě, včetně práce, nucených sňatků, nelegální adopce, nezákonných činností a sexuálního vykořisťování;

45.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily fungování evropských a nadnárodních sítí, jejichž účelem je bojovat proti chudobě a vyloučení dětí a mladých lidí; upozorňuje, že by mělo být obzvláště podporováno začlenění nejvzdálenějších regionů a nejvíce znevýhodněných regionů do těchto sítí a institucí;

46.

považuje právo na svobodné a všeobecné vzdělání, zdraví a systémy sociálního zabezpečení za základní podmínky boje s chudobou, zejména mezi dětmi; pro zajištění tohoto cíle vyzývá Komisi a členské státy, s ohledem na oslabení veřejných služeb, aby zavedly záruku pro děti, aby každé dítě mohlo mít přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělávání, bezplatné dětské péči, vhodnému bydlení a odpovídající stravě, jako součást evropského integrovaného plánu boje s dětskou chudobou zahrnujícího dětskou záruku i programy nabízející podporu rodičům i možnost vyjít se situací sociálního vyloučení a začlenit se do trhu práce;

47.

vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých obcí podporovaly místní centra podpory dětí a jejich rodin, zejména v komunitách nebo oblastech nejvíce zasažených problémem dětské chudoby, neboť tato centra neposkytují pouze právní pomoc či poradenství, rodičovské poradenství a podporu školám, nýbrž také zajišťují vzdělávání a poradenství mimo jiné ohledně zdravého způsobu života a bezpečného používání internetu;

48.

doporučuje Komisi a členským státům, aby vypracovaly statistické metody, které budou zahrnovat vícerozměrné ukazatele rozdělené podle věku, pohlaví a zvláště znevýhodněných skupin pro měření chudoby, sociálního vyloučení, nerovností, diskriminace a dobrých životních podmínek dětí (příjmy rodičů, přístup k vysoce kvalitním veřejným službám, zapojení do společenských a kulturních aktivit, přístup k odpovídajícímu formálnímu i neformálnímu vzdělávání, vystavení fyzickému riziku, bezpečnost, stabilní rodinné prostředí a míra životní spokojenosti) a s cílem poskytovat informace pro vývoj dobré podložených politik a zohledňovat limity měření relativní chudoby a práci Rozvojového programu OSN a organizací UNICEF a OECD i podskupinu indikátorů výboru pro sociální ochranu, a tak překonávat rámec ukazatelů AROPE (ukazatele rizika chudoby a sociálního vyloučení); vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily reakce založené na komplexním přístupu a aby plně využívaly údaje shromážděné v rámci iniciativ, jako je kupříkladu Analýza vícenásobné překrývající se deprivace (MODA), kterou vypracoval UNICEF; zdůrazňuje, že by měly být vyvinuty další ukazatele s cílem napomoci lepšímu posuzování kvality služeb, výstupů služeb a přístupu k nim, např. ve vztahu k sociálně-ekonomickým statusům a zázemí rodičů (migranti či menšina), pohlaví, znevýhodnění a zeměpisným hlediskům;

49.

vybízí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů k vypracování stanovisek k investování do dětí;

50.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/31

—

s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 151, 153, 162 a 174 až 176 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, zejména Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR) a související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Evropskou sociální chartu a související doporučení Evropského výboru pro sociální práva a Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech původního obyvatelstva,

—

s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce o domorodém a kmenovém obyvatelstvu v nezávislých státech,

—

s ohledem na směrnice EU týkající se boje proti diskriminaci, článek 14 Evropské úmluvy o lidských právech a protokol č. 12 uvedené úmluvy,

—

s ohledem na Úmluvu OSN ze dne 5. ledna 2011 o právech osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1) (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 437/2010 ze dne 19. května 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, pokud jde o způsobilost intervencí do bydlení ve prospěch marginalizovaných skupin obyvatel (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1381/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se zavádí program Práva, rovnost a občanství na období 2014 až 2020 (5),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 223/2014 ze dne 11. března 2014 o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (6),

—

s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o sedmé a osmé zprávě Evropské komise o pokroku v provádění politiky soudržnosti EU a o strategické zprávě za rok 2013 o provádění programů na období 2007–2013 (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o pokroku v provádění vnitrostátních strategií integrace Romů (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o evropské strategii pro začleňování Romů (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (12),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2009 o sociální situaci Romů a zlepšení jejich přístupu na pracovní trh v EU (13),

—

s ohledem na šestou zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti ze dne 23. července 2014 nazvanou „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii“,

—

s ohledem na tematický informační list Komise ze dne 27. února 2014 o Romech a marginalizovaných komunitách (tematický cíl 9 – sociální začleňování a chudoba),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2014 nazvané „Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů“ (COM(2014)0209),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. května 2012 nazvané „Vnitrostátní strategie integrace Romů: první krok při provádění rámce EU“ (COM(2012)0226),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. prosince 2010 nazvané „Strategie Evropské unie pro Podunají“ (COM(2010)0715),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech (14),

—

s ohledem na (návrh) zásad Komise pro využívání evropských strukturálních a investičních fondů k řešení segregace v oblasti vzdělávání a územního plánování ze dne 1. července 2015,

—

s ohledem na otázku k písemnému zodpovězení ze strany Komise ze dne 24. února 2015 o finančních prostředcích pro marginalizované komunity (E-002782/2015),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Strategie integrace Romů“ (15),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0314/2015),

A.

vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost, snižovat sociální rozdíly, včetně snížení a vymýcení chudoby a vyloučení, což vyžaduje, aby bylo předcházeno segregaci a byl podporován rovný přístup a příležitosti pro všechny občany, včetně nejvíce marginalizovaných skupin, jakož i skupin a jednotlivců jakéhokoli věku, kteří čelí chudobě a sociálnímu vyloučení a nemají přístup ke vzdělání, zaměstnání, bydlení a zdravotním systémům;

B.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti, jak ji stanoví Jednotný evropský akt z roku 1986, se týká snižování nerovností mezi různými regiony a zaostalosti znevýhodněných regionů; vzhledem k tomu, že odkazem na „ekonomickou, sociální a územní soudržnost“ přidává Smlouva o fungování Evropské unie soudržnosti další rozměr;

C.

vzhledem k tomu, že cíl sociální soudržnosti si žádá evropskou úlohu v politikách týkajících se začleňování marginalizovaných komunit a vyžaduje, aby členské státy využily svých pravomocí v této oblasti v zájmu přijetí podpůrných opatření v rámci jak nadnárodních programů spolupráce, tak i vnitrostátních programů;

D.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 byly do Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) začleněny příležitosti k financování určené pro marginalizované komunity; vzhledem k tomu, že legislativní rámec politiky soudržnosti na období 2014–2020 nabízí strategický přístup;

E.

vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1304/2013 stanoví, že Evropský sociální fond (ESF) bude prospěšný lidem, a to i znevýhodněným skupinám, jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, osoby se zdravotním postižením, migranti, příslušníci etnických menšin, marginalizované skupiny obyvatel a osoby všech věkových kategorií čelící chudobě a sociálnímu vyloučení;

F.

vzhledem k tomu, že v rámci nového programového období bude minimálně 23,1 % rozpočtu politiky soudržnosti vyčleněno na investice v rámci ESF; vzhledem k tomu, že ERDF a ESF hrají konkrétní a významnou úlohu, přičemž alespoň 20 % ESF je v každém členském státě vyčleněno na konkrétní cíl podpory sociálního začlenění, boje proto chudobě a všem formám diskriminace, což představuje klíčový nástroj při prosazování většího začlenění marginalizovaných komunit;

G.

vzhledem k tomu, že v nařízení (EU) č. 1303/2013 se stanoví řada nezbytných podmínek týkajících se zákazu diskriminace, rovnosti pohlaví a zdravotního postižení, které je nutno dodržet (16);

H.

vzhledem k tomu, že v šesté zprávě Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti bylo uvedeno, že hospodářská krize zvýšila chudobu a sociální vyloučení;

I.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize a následné škrty v rozpočtech a úsporná opatření vedou k řadě problémů, což často způsobuje vážné rozpočtové problémy pro obce a vede k nedostatku možností, jak jednat s marginalizovanými skupinami a snažit se o zlepšení jejich začlenění a zabránit segregaci, neboť tyto politiky závisí na financování z evropských strukturálních a investičních fondů, a to z valné části, nebo v některých případech úplně;

J.

vzhledem k tomu, že dopady hospodářské krize a škrty ve veřejných službách ještě více zhoršily situaci žen z marginalizovaných komunit;

K.

vzhledem k tomu, že ženy z marginalizovaných komunit trpí několikanásobnou a intenzivnější diskriminací a úroveň jejich zaměstnanosti je daleko nižší než u mužů z těchto komunit a u jiných žen;

L.

vzhledem k tomu, že značný počet veřejných a soukromých subjektů na různých úrovních a v různých odvětvích včetně zástupců občanské společnosti je zapojen a často hraje důležitou úlohu při provádění politik začleňování, což vyžaduje ucelený a dobře koordinovaný přístup;

M.

vzhledem k tomu, že v současnosti na úrovni Evropské unie neexistuje definice „marginalizované komunity“ vzhledem k tomu, že porozumění této zprávy se odvíjí od porozumění marginalizace, založeného na analýze specifických rysů a charakteristik marginalizovaných skupin, která bere ohled na jejich specifickou situaci a potřeby, jako jsou životní a pracovní podmínky a omezený přístup k systému vzdělávání a zdravotní péče, předčasné ukončování školní docházky doprovázené strukturálním a systémovým vyloučením a která je zaměřená na zajištění jejich účinného sociálně-ekonomického začleňování;

N.

vzhledem k tomu, že Komise nedefinuje marginalizované skupiny obyvatel a nechává tak na členských státech, aby rozhodly o definici na základě svých vnitrostátních ukazatelů; konstatuje však, že marginalizaci lze určit na základě souboru příslušných ukazatelů, jako jsou sociální vyloučení, vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti, nízká úroveň vzdělání, (extrémně) nevyhovující podmínky bydlení, vysoká míra diskriminace a nadměrné vystavení zdravotním rizikům nebo také nedostatečný přístup ke zdravotní péči, marginalizované skupiny jsou tudíž považovány za nejzranitelnější a za ty, které nejnaléhavěji potřebuje pomoc;

O.

vzhledem k tomu, že marginalizace je sociálním jevem, který spočívá v tom, že jednotlivci nebo komunity čelí sociálnímu vyloučení, či je jim systematicky bráněno nebo zamezováno v možnosti zapojit se do společenských či politických procesů, které jsou zásadní pro jejich začlenění do společnosti; vzhledem k tomu, že se pojem „marginalizované komunity“ vztahuje na různé skupiny a jednotlivce, jako jsou menšiny, Romové, postižení, lidé žijící pod úrovní chudoby nebo lidé ohroženi chudobou, migranti, uprchlíci a sociálně vyloučené skupiny společnosti; vzhledem k tomu, že rasismus, patriarchát, homofobie, hospodářská znevýhodnění a další diskriminační faktory přispívají ke vzniku nerovnoprávnosti a dynamickému zhoršování postavení žen z marginalizovaných komunit;

P.

vzhledem k tomu, že mezi společné charakteristiky marginalizovaných komunit lze zařadit místo, v němž komunita žije, jako např. marginalizované komunity žijící na venkově a ve znevýhodněných čtvrtích; zájmové komunity, jako jsou uprchlíci a žadatelé o azyl a národnostní a jazykové menšiny; a osoby se zdravotní postižením, osoby pokročilého věku, bezdomovci a původní obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že tyto různé druhy marginalizovaných komunit mají stejné těžkosti a všechny jsou vystaveny řadě forem stigmatizace a diskriminace;

Q.

vzhledem ke značnému počtu marginalizovaných skupin v Evropě; vzhledem k tomu, že mezi nimi jsou Romové, což je termín, kterému se v celé Evropě rozumí různým způsobem, ti jsou největší etnickou menšinou a jednou z nejvíce marginalizovaných komunit;

R.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti by měla řešit problémy marginalizovaných komunit z pohledu jejich různorodosti a zohledňovat jejich zvláštní potřeby; vzhledem k tomu, že začlenění marginalizovaných komunit do financování vyžaduje úsilí na všech úrovních, zahrnuje dlouhodobý integrovaný a soudržný přístup, trvalá řešení, posílení postavení, navázání na zkušenosti a budování kapacit, a to i pro ženy a dívky v marginalizovaných komunitách, přechod od institucionální péče ke komunitní péči, a to za účelem ukončení segregace a dosažení normálního stavu;

S.

vzhledem k tomu, že strategie evropské politiky soudržnosti usilující o zrovnoprávnění žen v marginalizovaných komunitách musí zohledňovat i situaci stárnoucích žen, zdravotně postižených žen, žen pečujících o závislé osoby a žen s duševními poruchami;

T.

vzhledem k tomu, že mezi nejúčinnější nástroje k řešení začleňování a integrace do společnosti náleží projekty v oblasti umění a kultury, které podporují mezikulturní výměnu, posílení postavení účastníků, rozvoj kreativních a sociálních dovedností a aktivní zapojení do života místní komunity;

U.

vzhledem k tomu, že pro překonání marginalizace a vícenásobné diskriminace má zásadní význam formální a neformální vzdělávání, které může vytvořit prostor pro dialog, otevřenost a porozumění komunit a přispívá ke zrovnoprávnění marginalizovaných komunit; vzhledem k tomu, že ve vzdělávání nelze opomíjet genderové hledisko a jeho roli pro zrovnoprávnění žen a dívek v marginalizovaných komunitách;

1.

opětovně připomíná naléhavou potřebu řešit otázku marginalizovaných komunit; zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hraje politika soudržnosti v podpoře jejich hospodářského, sociálního a územního začlenění;

2.

připomíná, že pojem marginalizovaných komunit byl zaveden jako ústřední bod opatření politiky soudržnosti z důvodu rostoucího znepokojení nad sociálním vyloučením a boje proti němu, včetně znepokojení nad situací Romů a dlouhodobé potřeby zlepšit jejich životní podmínky;

3.

vyzývá Evropskou komisi, aby vymezila směry týkající se definice marginalizovaných komunit, které by měly být co možná nejkomplexnější a zohledňovat zvláštní situaci, výzvy a potřeby každé z možných cílových skupin v zájmu podpory jejich sociálně-ekonomického začleňování; zdůrazňuje, že tyto směry by dále zvýšily účinnost politiky soudržnosti, neboť by posílily hospodářskou, sociální a územní soudržnost v celé Evropské unii;

4.

vítá skutečnost, že legislativní rámec politiky soudržnosti na období 2014–2020 zavedl nové prvky, které upevňují počáteční přístup tím, že rozšiřují možnosti financování a zavádějí mechanismy zajišťující, aby podpora pro marginalizované komunity byla v souladu s evropskými hodnotami a cíli a zohlednila, že je třeba tyto skupiny zapojit do celého procesu;

5.

vyzývá Komisi, aby poskytla podrobné informace o využití příležitostí k financování pro marginalizované komunity; požaduje, aby byla provedena analýza, která umožní vyvodit příslušné závěry a odhalit překážky, které brání dalšímu využití nebo dosažení nejlepších možných výsledků;

6.

vyzývá Komisi, aby monitorovala účinné používání evropského kodexu chování s ohledem na zásadu partnerství a zapojení občanské společnosti; připomíná, že při přípravě a provádění programů v rámci ESIF musí být uplatňovány horizontální zásady nařízení o společných ustanoveních, které ztělesňují základní práva, jako jsou šíření rovných příležitostí, bránění diskriminaci a šíření udržitelného rozvoje; připomíná, že veškeré činnosti členských států financované v rámci politiky soudržnosti EU by měly respektovat zásady základních práv a nikdy nesmějí žádným způsobem přispívat k segregaci;

7.

zdůrazňuje, že zásady rovných příležitostí a zákazu diskriminace jsou zakotveny v zakládacích pravidlech ESIF za účelem odstranění systémových příčin nerovnosti, ať už hospodářských, sociálních nebo založených na pohlaví, i pokud jde o přístup ke kultuře a ke vzdělání; zdůrazňuje, že pochopení systémové xenofobie a rasismu a zvyšování povědomí o těchto jevech by mělo být ústředním bodem analýzy kořenů vyloučení;

8.

připomíná, že rovnost mezi ženami a muži představuje zásadu, která se v politice soudržnosti uplatňuje horizontálně; odsuzuje mnohonásobnou diskriminaci, jíž trpí v marginalizovaných komunitách především ženy, migranti a osoby s postižením;

9.

zdůrazňuje, že provádění politiky soudržnosti musí řešit klíčové problémy způsobované chudobou a vyloučením mladých lidí a dětí, dospělých a osob se zdravotním postižením, včetně přechodu od institucionální péče a služeb k péči a službám komunitním; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly příslušná opatření a podnikly kroky k vytvoření a provedení strategií s tímto cílem za použití integrovaného přístupu;

10.

zdůrazňuje, že při vypracovávání politik zaměřených na konkrétní cílové skupiny se musí podle zásady „jednoznačného, ale ne výlučného zaměření“ dbát na to, aby nedošlo k vyloučení jiných skupin, které se nacházejí v podobné sociálně-ekonomické situaci, čímž se předejde vyvolání obranné reakce; zdůrazňuje, že tato zásada je toliko prvním krokem pro uznání potřeby věnovat se některým nevíce zranitelným a marginalizovaným komunitám a osobám;

11.

zdůrazňuje, že by měly být zavedeny odpovědné, transparentní a demokratické struktury, aby bylo možné bojovat s korupcí a podvodným využíváním finančních prostředků a zajistit tak začlenění marginalizovaných komunit;

12.

považuje přístup k veřejným službám za jeden z hlavních cílů při řešení začleňování marginalizovaných skupin; vyzývá členské státy, aby zlepšily a prováděly poskytování na míru přizpůsobených zdravotních informačních materiálů a rozvoj strategií pro prevenci nemocí a také komunitní zdravotní iniciativy v marginalizovaných komunitách; vyzývá ke zřízení specializovaných struktur, jako jsou kontaktní místa, která poskytují poradenství o otázkách týkajících se přístupu k zdravotní péči, na pracovní trh a k vzdělávání; požaduje, aby byla zahájena opatření k tomu docílit ve veřejné správě posunu od přístupu založeného na poptávce k vlídnému přístupu založenému na nabídce služeb;

13.

požaduje, aby byly vnitrostátní strategie pro marginalizované komunity, včetně vnitrostátních strategií integrace Romů, vnitrostátních strategií snižování chudoby, strategií pro začlenění dalších marginalizovaných nebo znevýhodněných komunit a strategií pro rovnost pohlaví, lépe koordinovány s politikou soudržnosti a aby byly více propojeny;

14.

vyzývá členské státy a Komisi, aby se při provádění rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů prioritně zaměřily na děti, a znovu zdůrazňuje význam prosazování rovného přístupu v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání a zajištění důstojných životních podmínek dětí;

15.

vyzývá členské státy a místní orgány, aby podpořily využívání financování z ESF na podporu projektů neformálního vzdělávání a celoživotního učení, jakož i na projekty vycházející z oblasti kultury, v zájmu dosažení cílů spočívajících v investování do nových dovedností přispívajících k inovacím a boji s nezaměstnaností, chudobou a sociálním vyloučením;

16.

připomíná, maje na paměti rostoucí regionální rozdíly, demografické výzvy a situaci, jíž čelí rostoucí počet mladých lidí, kteří opustili nebo kteří se chystají opustit svou zemi původu, že v rozpočtovém cyklu 2014–2020 je na politiku soudržnosti k dispozici méně finančních prostředků; je přesvědčen, že politika soudržnosti má stále potenciál přinášet přidanou hodnotu činnosti, která již probíhá v členských státech, a že zaměřením na zlepšování pracovních příležitostí, účasti ve společnosti a zvyšováním investic do dovedností, zejména v těch regionech, které to nejvíce potřebují, povede politika soudržnosti kromě dalších přínosů k většímu sociálnímu začlenění a ke snižování chudoby, neboť umožní odpovídající flexibilitu, aby členské státy mohly uplatňovat individualizovanou podporu v souladu s místními potřebami a zajistit, aby byly finanční prostředky využívány v oblastech, kde je nejvyšší nezaměstnanost a kde jsou nejvíce zapotřebí;

17.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že členské státy budou tyto zásady při provádění operačních programů dodržovat; vyzývá Komisi, aby do svých zpráv zahrnula své analýzy včetně těch o vnitrostátních strategiích integrace Romů;

18.

zdůrazňuje, že rozpočtové škrty v oblasti veřejných služeb v některých členských státech během krize vedly ke zvýšené nezaměstnanosti, k nedostatku sociálního zabezpečení, k obtížné situaci v oblasti bydlení a ke zdravotním problémům; vyzývá členské státy, aby efektivněji využívaly podporu z ESF s cílem zlepšit kvalitu veřejných služeb a rovný přístup k nim pro marginalizované skupiny obyvatel a bojovat proti všem formám diskriminace;

19.

vyzývá, aby byla při navrhování opatření, která jsou podporována z fondů soudržnosti, brána v úvahu hlediska lidských práv, a zdůrazňuje, že kulturní, hospodářská a sociální práva by měla být začleněna do politik zaměřených na uznávání žen z marginalizovaných komunit coby aktivních plnoprávných občanek, přičemž u veškerých opatření a politických návrhů by měly být výslovně řešeny otevřené a skryté projevy rasismu;

20.

zdůrazňuje, že zásada partnerství musí vést k zapojení na všech úrovních a členské státy ji musí povinně uplatňovat, a ne pouze formálně; zdůrazňuje, že je důležité provést kodex chování pro partnerskou spolupráci, aby byla zajištěna rovná účast a zastoupení partnerů, kde by se měla věnovat zvláštní pozornost zapojení marginalizovaných komunit s cílem zohledňovat jejich specifickou situaci a potenciální těžkosti v tom, aby mohly podstatně přispívat k partnerství; je znepokojen nedostatečným dodržováním povinného zapojení partnerů v souladu s odpovídajícími zásadami uvedenými v nařízení o společných ustanoveních a evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zapojení partnerů, včetně těch, již jsou dotčeni nejvíce, a provedly systém pobídek a výměnu osvědčených postupů včetně specifické podpory pro ty řídící orgány a příjemce, kteří v této oblasti dosáhli obzvláště dobrých výsledků;

21.

považuje za politováníhodné, že Komise přijala dohody o partnerství, které v dostatečné míře nezahrnují marginalizované komunity; žádá Komisi, aby přijala opatření k usnadnění začlenění marginalizovaných komunit do přípravy, provádění a vyhodnocení projektů, to jako prostředek ke zmocnění dotčených komunit; navrhuje, aby byla doporučení představena v kontextu evropského semestru jako vhodný způsob podpory opatření, jež mají přijmout členské státy;

22.

vyzývá členské státy, aby se řídily doporučeními pro jednotlivé země v oblasti začleňování marginalizovaných skupin obyvatel do společnosti, a Komisi, aby jejich dodržování podrobně sledovala;

23.

vítá, že některé členské státy, a mezi nimi i ty, které obdržely doporučení, volí ve svých operačních programech socio-ekonomickou integraci marginalizovaných skupin obyvatel jako investiční prioritu; upozorňuje však, že je třeba ji začlenit také do některých oblastí politiky, například do politiky vzdělávání a zaměstnanosti;

24.

vyzývá členské státy, aby plně využily finančních prostředků; zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se zejména na finanční opatření, která přesahují cílená opatření v rámci tematického cíle týkajícího se sociálního začlenění a boje s chudobou a veškerou diskriminací, a podpořit tak integrovaný a systematický přístup;

25.

domnívá se, že důležitou úlohu hraje víceúrovňová správa a koordinace; zdůrazňuje, že zapojení místních orgánů a místních zúčastněných stran je nezbytné k dosažení cílové skupiny a vyžaduje co největší územní blízkost;

26.

poukazuje na důležitost integrovaného přístupu; domnívá se, že finanční prostředky by měly být používány integrovanějším způsobem, mimo jiné prostřednictvím programů financovaných z několika fondů, komunitně vedeného místního rozvoje, integrovaných územních investic a křížového financování, jak je uvedeno v čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních, a mělo by být dosaženo součinnosti s ostatními evropskými a vnitrostátními nástroji financování; vyzývá dotčené správy a orgány, aby usilovaly o aktivní spolupráci na všech úrovních včetně přeshraniční;

27.

konstatuje, že křížové financování se v současnosti používá omezeně, k němuž může do určité míry docházet v důsledku složitých pravidel popsaných v čl. 98 odst. 2 nařízení o společných ustanoveních; je přesvědčen, že zvýšení pružnosti pravidel pro křížové financování by mohlo zvýšit efektivitu projektů a přidat k jejich dopadu významnou přidanou hodnotu; vyzývá proto Komisi, aby provedla analýzu používání a úrovně křížového financování;

28.

konstatuje, že marginalizované komunity často žijí v méně příznivých částech měst; zdůrazňuje význam skutečného provádění programů městské obnovy a regenerace pro chudé čtvrti, jež kombinují integrované a místní přístupy a partnerství, řeší ekonomické, sociální i územní problémy a zlepšují městské prostředí a které se také zaměřují na zvyšování propojenosti tak, aby se těmto komunitám dostalo lepší dostupnosti; je přesvědčen, že budoucí městská agenda EU by měla věnovat dostatečnou pozornost klíčovým problémům a potřebám ve vztahu k marginalizovaným komunitám v městských oblastech s cílem zabránit vzniku ghett a úspěšně bojovat proti segregaci, chudobě a sociálnímu vyloučení;

29.

upozorňuje na specifické potřeby, kterým čelí marginalizované komunity žijící ve venkovských, horských a izolovaných oblastech, a to včetně problémů spojených s připojením, dopravou a dostupností služeb, ale také s kulturními a společenskými příležitostmi; zdůrazňuje důležitost lepšího propojení regionů; rovněž konstatuje, že lidé v přeshraničních oblastech často trpí marginalizací vzhledem ke své zeměpisné poloze a to by mělo být lépe zohledněno v návrhu politiky soudržnosti, zejména v rámci cíle „Evropská územní spolupráce“;

30.

zdůrazňuje, že je třeba budovat kapacity zúčastněných stran, včetně orgánů veřejných služeb, správy a občanské společnosti s cílem posílit postavení komunit a zejména jim umožnit převzít větší úlohu v tvorbě politik; trvá na tom, aby byla také za tímto účelem použita cílená technická pomoc a finanční prostředky;

31.

vyzývá Komisi, aby poskytla technickou pomoc, které je zapotřebí ke zlepšení administrativní kapacity orgánů spravujících strukturální fondy, a vyzývá členské státy, aby poskytovaly poradenství a administrativní podporu, např. tím, že budou pořádat školení a pomáhat s vyplňováním žádostí o podporu a jejich zdůvodňováním, aby marginalizovaným skupinám obyvatel, například Romům, usnadnily získávání informací týkajících se evropských i státních programů financování na podporu podnikání a zaměstnanosti a podávání příslušných žádostí;

32.

zdůrazňuje, že sociální partneři musí mít přístup k technické pomoci, nejen s cílem posilovat svou kapacitu, ale také zajistit svou koordinaci a zastoupení v ad hoc výborech, jež stanovují a provádějí operační programy;

33.

poukazuje na to, že poté, co vymezí směry týkající se definice marginalizovaných komunit, by Komise v partnerství se zástupci marginalizovaných komunit měla vytvořit expertní ad hoc skupinu pro poradenství a šířit vhodnou odbornou přípravu po administrativní pracovníky, s cílem poskytnout jim specifické znalosti o problémech marginalizovaných komunit a bojovat proti diskriminačním praktikám tak, aby se podporovalo začlenění prostřednictvím konstruktivního a účinného dialogu a aby se projekty financované EU týkající se marginalizovaných komunit prováděly a monitorovaly integrovaným a účinným způsobem, což maximalizuje jejich dopad;

34.

považuje za zásadní, aby byly orgány pro rovné zacházení, organizace sdružující ženy a samotné ženy z marginalizovaných komunit zahrnuty do procesu rozhodování o přidělování, využívání, čerpání a monitoringu finančních prostředků na všech úrovních, od místní a regionální úrovně až po členské státy a úroveň EU, a má za to, že monitorování a hodnocení prováděných programů by se mělo považovat za klíčový proces pro zvýšení účasti žen z marginalizovaných komunit;

35.

bere na vědomí přístup spočívající v zavedení všech strategických a provozních politických uspořádání, včetně dostatečné administrativní nebo institucionální kapacity, před provedením investic; vyzývá Komisi, aby důkladně monitorovala plnění těchto podmínek a zajistila přijetí doplňkových opatření ze strany dotyčných členských států, zejména v oblasti podpory začleňování a boje s chudobou a diskriminací;

36.

poukazuje na to, že mají-li být projekty financované EU efektivní, musí obsahovat dlouhodobé hledisko a peněžní prostředky musí podporovat investice pro skutečné potřeby příjemců, a to s mechanismy, jež zajistí, že budou zasaženy cílové skupiny, a budou řešit vyloučení a marginalizaci; požaduje mechanismy pro kvalitativní hodnocení a monitorování; vyzývá Komisi, aby do plánování a hodnocení fondů zavedla mechanismy pro aktivní a participační monitorování opatření přijatých členskými státy v plánování a hodnocení procesů fondů používaných pro marginalizované komunity, jakož i dohled nad nimi;

37.

zdůrazňuje, že vyloučení v oblasti bydlení, bezdomovectví, vyloučení v oblasti vzdělávání a nezaměstnanost jsou často klíčovými prvky marginalizace; zdůrazňuje proto význam integrovaného bydlení a zákroků v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti ve prospěch marginalizovaných komunit;

38.

připomíná, maje na paměti nynější hospodářskou a finanční krizi, která postihuje zejména marginalizované skupiny s největším rizikem ztráty zaměstnání v době, kdy na trhu práce dochází k otřesům, že vzdělání a zaměstnanost jsou nejlepší cestou z chudoby a že začleňování marginalizovaných skupin obyvatel do společnosti a na trh práce by proto mělo být prioritou; s obavou konstatuje, že příslušníci marginalizovaných skupin obyvatel jsou často vyloučeni ze společnosti a trpí diskriminací a v důsledku toho musí čelit překážkám v přístupu ke kvalitnímu vzdělání, k zaměstnání, ke zdravotní péči, dopravě, informacím a službám obecně, což představuje složitý problém, který je třeba vhodným způsobem řešit prostřednictvím doplňkového využití a účinné kombinace evropských strukturálních a investičních fondů a vnitrostátních zdrojů; zdůrazňuje tudíž, že je třeba vyvinout zvláštní úsilí v oblasti stávajících programů EU, jako jsou například Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, Erasmus+ a Kreativní Evropa, aby se tyto programy dostaly i k marginalizovaným skupinám obyvatel, přičemž toto úsilí by mělo být provázeno pravidelným sledováním úspěšnosti dosahu, s cílem prolomit kruh chudoby a marginalizace a podpořit profesní dovednosti a kvalifikaci lidí;

39.

vyzývá, aby byly využity finanční prostředky, které by zlepšily životní podmínky a usnadnily ženám z marginalizovaných komunit přístup ke kvalitnímu a stabilnímu vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, zaměstnání, k zařízením péče o děti, sociálním službám, službám péče o oběti a ke spravedlnosti;

40.

zdůrazňuje, že zástupci marginalizovaných komunit musí být aktivně zapojeni do monitorování a musí jim být umožněno, aby se jej účastnili jako plnohodnotní členové; poukazuje na to, že na místní, regionální, vnitrostátní a nadnárodní úrovni by mohly být shromážděny značné zkušenosti; zdůrazňuje, že je třeba šířit a využívat osvědčené postupy; vyzývá Komisi a členské státy, aby analyzovaly všechny stávající osvědčené postupy včetně inovativních postupů vztahujících se k začlenění marginalizovaných skupin a jednotlivců do společnosti a zahájily vytváření sítí, včetně sítí mezi sociálními pracovníky, pracovníky s mládeží a komunitami, jakož i mezi akademickými pracovníky a výzkumníky; zdůrazňuje potřebu vytvoření síťové platformy na úrovni EU, která bude usnadňovat výměnu osvědčených postupů a společné řešení problémů a jež by mohla sloužit rovněž jako prostředek elektronického vzdělávání pro budování kapacit;

41.

vyzývá Komisi, aby se politikou soudržnosti a marginalizovanými komunitami zabývala ve svém každoročním strukturovaném dialogu s občanskou společností a organizacemi zastupujícími partnery a přitom zajistila, že se zúčastní zástupci marginalizovaných komunit, a usnadňovala diskusi založenou na kvantitativní a kvalitativní analýze;

42.

poukazuje na skutečnost, že povědomí o strukturálním a systémovém začlenění není potřebné jen pro celou společnost, ale je obzvláště důležité pro práci těch, kdo mají rozhodovací pravomoci, jakož i zúčastněných stran na všech administrativních úrovních a dalších zúčastněných veřejných orgánů; vyzývá všechny veřejné zúčastněné strany, jakož i výchovné ústavy, aby provedly podrobnou analýzu příčin diskriminace a marginalizace a zvyšovaly povědomí o skutečnosti, že xenofobie a rasismus i všechny formy marginalizace vedoucí k systémovému vyloučení, včetně nesnášenlivost vůči Romům, musí být odstraněny; vyzývá Komisi, aby důsledně vymáhala a monitorovala právní předpisy EU o diskriminaci; vyzývá veřejné služby zaměstnanosti, aby poskytovaly kvalitní služby konkrétně uzpůsobené na základě potřeb;

43.

zdůrazňuje, že při pomoci marginalizovaným skupinám a jejich začleňování je zapotřebí dvojího přístupu, který by měl být prováděn přímo za účasti poskytovatelů vzdělávání, včetně vzdělávacích zařízení, odborného vzdělávání, poradenství a pracovních příležitostí, a také za účasti místního společenství a místních orgánů s cílem zlepšit a/nebo změnit vnímání veřejnosti zvyšováním povědomí o dopadech předsudků, zlepšováním veřejných služeb a přizpůsobováním sociálních systémů;

44.

zdůrazňuje, že vzdělání je základním právem zakotveným ve Smlouvě o Evropské unii; zdůrazňuje, že zajištění rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny členy společnosti je klíčem k přerušení cyklu sociálního vyloučení; je toho mínění, že formální a neformální vzdělání charakterizované výchovou v diverzitě je prvním krokem k opravdovému politickému, hospodářskému a sociálnímu začlenění marginalizovaných komunit; zdůrazňuje potřebu provádět programy, projekty a podpůrné činnosti pro marginalizované komunity s cílem poskytovat předškolní vzdělání, posílit potřebu formálního vzdělání a přitom nabízet příležitosti dalších forem vzdělání, jakož i celoživotního vzdělání, zejména v odborných dovednostech a IKT, a zlepšit přístup ke sdělovacím prostředkům, to také s cílem posílení žen a dívek v marginalizovaných komunitách;

45.

vyzývá členské státy, jakož i regionální a místní orgány, aby podpořily využívání Evropského fondu pro regionální rozvoj ve prospěch malých a středních podniků a sociálního podnikání, do nichž se zapojují a z nichž těží marginalizované komunity; poukazuje na potřebu podpůrných činností pro marginalizované komunity s cílem poskytnout podporu a vytvořit podmínky pro podnikání na mikroúrovni a zachovat tak rozličné způsoby podnikání;

46.

upozorňuje na to, že mnohá odvětví projdou v blízké budoucnosti podstatnou transformací, zčásti vlivem širšího využívání internetových nástrojů a řešení; upozorňuje na to, že se tak pracovníci s nízkou a střední kvalifikací ocitnou pod tlakem, který bude mít dopad zvláště na členy marginalizovaných skupin obyvatel, neboť nyní právě oni nacházejí obvykle práci v těchto odvětvích; zdůrazňuje význam dostupného a dosažitelného vzdělávání a služeb pro všechny, pokud jde o nové technologie a odvětví, se zvláštním ohledem na příležitosti v digitálním sektoru a v zelené ekonomice, zejména pro nejvíce znevýhodněné skupiny; poukazuje na význam mikropodniků a malých podniků, které pomáhají zachovávat pracovní místa ve venkovských oblastech, a vyzývá proto ke zvýšenému důrazu na zajištění přístupu těchto podniků k finančním prostředkům;

47.

zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat rovnoprávnost žen z marginalizovaných komunit podporou podnikajících žen a zapojení žen do aktivit v těchto komunitách;

48.

zdůrazňuje, že pro získání rovnoprávného postavení žen v marginalizovaných komunitách může hrát zásadní roli sociální podnikání, družstva, vzájemné pojišťovny a alternativní podniky; doporučuje, aby fondy soudržnosti, zejména Evropský sociální fond, podporovaly investice v této oblasti, které se důrazně zaměří na aspekt rovnosti žen a mužů;

49.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu omezení spojených se současným systémem přidělování podpory z fondů politiky soudržnosti na základě HDP a lépe využívala dostupných ukazatelů, jako jsou údaje EU-SILC Eurostatu o příjmu a životních podmínkách, které umožní odhalit ohniska chudoby a sociální křehkosti na území Unie s cílem lépe zaměřit podporu EU určenou marginalizovaným komunitám;

50.

zdůrazňuje, že v politické debatě v EU jsou marginalizované komunity často tendenčně využívány k politickým cílům, a je nutná podrobná analýza strukturálního vyloučení, jak v dohodách o partnerství, tak i v daných operačních programech; vyzývá Komisi, aby poskytla ucelené, jednotné a jasné pokyny týkající se vývoje, provedení a správy projektů financovaných EU vztahujících se k marginalizovaným komunitám včetně podrobných analýz, příkladů osvědčených postupů a doporučení pro politiky, a to k zajištění toho, že marginalizované komunity budou začleněny do fondů EU i s výhledem na nadcházející programové období;

51.

požaduje začlenit do veškerých iniciativ, programů a akcí v oblasti integrace a sociálního začleňování financovaných z evropských fondů hledisko rovnosti pohlaví a víceoborovou analýzu, neboť tak lze lépe zohlednit zvláštní potřeby žen z marginalizovaných komunit a zachytit širokou škálu názorů a pohledů žen v různých strukturálních pozicích a úlohách; je přesvědčen, že je posuzování dopadů na rovnost žen a mužů a sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví užitečné pro vyhodnocení vlivu, který priority financování, přidělování finančních prostředků a upřesňování programů financování na ženy mají; zdůrazňuje, že je třeba systematicky shromažďovat a pravidelně analyzovat údaje rozlišené podle pohlaví;

52.

vyzývá členské státy, aby udělovaly cenu za příkladné nasazení pro integraci a začlenění marginalizovaných skupin v provádění fondů EU; navrhuje, že by tato cena mohla být udělována obcím či regionům členských států za vynikající práci;

53.

vyzývá členské státy, aby umožnily vytváření sítí mezi obcemi a městy, které se budou zabývat integrací marginalizovaných skupin, a povzbuzovaly ho; doporučuje, že jako příklad takové sítě může sloužit Pakt starostů a primátorů pro změnu klimatu;

54.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/42

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o EU a OSN, zejména doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN (1) a usnesení ze dne 11. května 2011 o EU jako globálním hráči: její role v mnohostranných organizacích (2),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 22. června 2015 týkající se priorit EU pro 70. zasedání Valného shromáždění OSN,

—

s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů (3), která EU uděluje právo vystupovat na Valném shromáždění OSN, ústně předkládat návrhy a změny, o nichž se má na žádost členského státu hlasovat, a využívat práva na odpověď,

—

s ohledem na vůbec první prohlášení předsedy Rady bezpečnosti ze dne 14. února 2014, jenž se vyjádřil k roli, kterou EU sehrává při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (4),

—

s ohledem na prohlášení ze světové konference proti rasismu, rasové diskriminaci a xenofobii a související netoleranci, která se konala v roce 2001 v Durbanu,

—

s ohledem na studii generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnější politiky, která byla zveřejněna v březnu 2015 a nazvanou „Reforma OSN: aktuální stav a další směřování“,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0308/2015),

A.

vzhledem k tomu, že budoucnost Evropské unie je propojena s celosvětovým mírem, bezpečností, vývojem a lidskými právy; vzhledem k tomu, že výzvy, kterým EU čelí, vyžadují globální řešení a globální otázky vyžadují zapojení Evropy;

B.

vzhledem k tomu, že zásady a cíle vnější politiky EU jsou zakotveny v článku 21 Smlouvy o Evropské unii a jsou úzce propojeny se zásadami a cíli OSN; vzhledem k tomu, že článek 21 SEU výslovně požaduje dodržování zásad Charty OSN a mezinárodního práva;

C.

vzhledem k tomu, že EU má jedinečný potenciál zmobilizovat zdroje napříč celou řadou diplomatických, bezpečnostních, obranných, hospodářských, rozvojových a humanitárních nástrojů – zcela v souladu s ustanoveními Charty OSN; vzhledem k tomu, že využití těchto nástrojů na základě komplexního přístupu poskytuje EU jedinečnou flexibilitu, pokud jde o účinná řešení těch nejnáročnějších cílů v oblasti bezpečnosti;

D.

vzhledem k tomu, že EU se pod záštitou OSN aktivně podílí na podpoře míru, bezpečnosti a pokroku prostřednictvím své Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP);

E.

vzhledem k tomu, že EU ochraňuje své hodnoty, základní zájmy, bezpečnost, nezávislost a integritu a zasazuje se o zachování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu z roku 1975 a v souladu s cíli Pařížské charty pro novou Evropu z roku 1990; vzhledem k tomu, že EU je členem systému kolektivní bezpečnosti OSN i oblastních dohod, jejichž existenci předpokládá kapitola VIII Charty OSN;

F.

vzhledem k tomu, že EU podporuje udržitelný hospodářský, sociální a environmentální pokrok rozvojových zemí, přičemž jejími prvořadými cíli jsou vymýcení chudoby, podpora trvalého míru a stability a boj proti sociálním nerovnostem, a že poskytuje humanitární pomoc obyvatelům, zemím a regionům zasaženým různými krizemi, ať už přírodními či zapříčiněnými člověkem;

G.

vzhledem k tomu, že EU je vůdčí velmocí v různých vzájemně provázaných oblastech politiky: v obchodě, rozvoji, humanitární pomoci, životním prostředí a lidských právech;

H.

vzhledem k tomu, že EU usiluje o udržitelnost životního prostředí a za tímto účelem podporuje mezinárodní opatření a akce usilující o zachování a zlepšování kvality životního prostředí a také prosazuje udržitelné hospodaření s přírodními zdroji;

I.

vzhledem k tomu, že EU plní také vůdčí úlohu v politice životního prostředí, zejména v boji proti změně klimatu, nejen proto, že z tohoto hlediska patří k vedoucím velmocem a stanovuje si ambiciózní cíle, ale i z toho důvodu, že se v rámci celosvětových jednání vždy zasazuje o přijímání závazných dohod a konkrétních a měřitelných opatření;

J.

vzhledem k tomu, že EU upevňuje podstatu sociální udržitelnosti a řádné správy věcí veřejných tím, že konsoliduje, podporuje a propaguje demokracii, zásady právního státu, lidská práva a zásady mezinárodního práva;

K.

vzhledem k tomu, že EU v souladu se svými smlouvami prosazuje mezinárodní systém založený na silnější mnohostranné spolupráci a kvalitní globální správě a řízení a je zastáncem účinného multilateralismu, jehož jádrem je OSN; vzhledem k tomu, že tato podpora účinného multilateralismu vychází z přesvědčení, že mezinárodní společenství potřebuje účinný mnohostranný systém založený na univerzálních právech a hodnotách, má-li úspěšně reagovat na celosvětové krize, výzvy a hrozby;

L.

vzhledem k tomu, že vnější politika EU klade důraz především na dvoustranné vztahy, spolupráci a partnerství se zeměmi, skupinami zemí a jinými regionálními a mezinárodními organizacemi na celém světě; vzhledem k tomu, že v průběhu posledních desetiletí věnovala zvláštní pozornost geopolitickým cílům a zájmům svých sousedů na východě a jihu; vzhledem k tomu, že EU rovněž udržuje zvláštní vztahy s africkými zeměmi a ve svých činech věnuje zvláštní pozornost výzvám, kterým tyto země čelí;

M.

vzhledem k tomu, že v souvislosti s rostoucí provázaností světa musí EU upevňovat svou roli jak v dvoustranných vztazích, tak na mnohostranných fórech;

N.

vzhledem k tomu, že EU se účastní a hraje významnou roli v mezinárodních jednáních a mediaci, zejména v jednáních mezi skupinou E3/EU3+3 a Íránem a v mírovém procesu na Blízkém východě;

O.

vzhledem k tomu, že EU je největším obchodním uskupením na světě, a hraje tudíž důležitou roli v dvoustranných a mnohostranných obchodních ujednáních a že vyvinula opatření aktivní obchodní politiky pro podporu hospodářského růstu, snížení chudoby a ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů;

P.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou největšími finančními přispěvateli do souhrnného rozpočtu OSN a že rovněž přispívají na její humanitární pomoc, oficiální rozvojovou pomoc (ODA) a operace k udržení míru; vzhledem k tomu, že rozvojové politiky EU jsou velmi důležité, jelikož aktivně prosazují snížení chudoby a hospodářskou, sociální a environmentální udržitelnost, čímž posilují mír a bezpečí; vzhledem k tomu, že EU je smluvní stranou více než 50 mnohostranných dohod a úmluv OSN jako jediný účastník, který není státem;

Q.

vzhledem k tomu, že EU je velmi horlivým ochráncem a propagátorem lidských práv, základních svobod, kulturních hodnot, demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že ustanovení týkající se těchto zásad jsou zahrnuty ve všech dvoustranných partnerstvích EU a mají ústřední postavení v její vícestranné politice; vzhledem k tomu, že EU je velkým zastáncem mezinárodní spravedlnosti;

R.

vzhledem k tomu, že EU hraje významnou roli při podpoře operací OSN v oblastech společného zájmu, především při ochraně civilistů, a to zejména žen a dětí postižených ozbrojeným konfliktem;

S.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU, která je uznávána v jejích smlouvách a v Listině základních práv; vzhledem k tomu, že EU přijala úkol začlenit rovnost žen a mužů do všech svých činností a oblastí politik, včetně vnějších politik a politik rozvojové spolupráce;

T.

vzhledem k tomu, že lidstvo má společné hodnoty a zájmy; vzhledem k tomu, že zatížení a přínos by při řešení společných problémů a prosazování společných cílů a hodnot měly být spravedlivě rozloženy;

U.

vzhledem k tomu, že struktura OSN je hlavním globálním fórem pro zlepšení globální správy a řízení a jako taková představuje nejlepší fórum pro prosazování hodnot a zájmů EU;

V.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem po druhé světové válce bylo zachování míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že Charta OSN přisuzovala ústřední úlohu prosazování hospodářského a sociálního rozvoje a lidských práv; vzhledem k tomu, že od počátku 70. let se v agendě OSN objevují otázky životního prostředí; vzhledem k tomu, že zpráva Brundtlandové nazvaná „Naše společná budoucnost“ definovala v roce 1987 pojem udržitelného rozvoje jako „rozvoj, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat potřeby své“; vzhledem k tomu, že v roce 1992 na konferenci v Riu (UNCED) byly politiky v oblasti rozvoje a životního prostředí sloučeny v nový nástroj efektivního snižování chudoby a prosazování udržitelného rozvoje na celém světě;

W.

vzhledem k tomu, že struktura OSN pokrývá všechny oblasti spolupráce, přičemž ústřední roli v ní hraje Rada bezpečnosti, která odpovídá především za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a které pomáhají podpůrné a poradní orgány;

X.

vzhledem k tomu, že struktura OSN je tvořena 19 specializovanými agenturami, mezi nimi FAO, IFAD, MOP, MMF, UNESCO, UNIDO, WHO a Skupinou Světové banky spolu s 11 fondy a programy, mezi nimi UNCTAD, UNDP, UNEP, UNFPA, UNHCR, UNICEF, UN Women a WFP (5), a také 9 výkonnými komisemi, 5 regionálními komisemi a několika dalšími orgány podobného typu; vzhledem k tomu, že i organizace jako např. Světová obchodní organizace a Mezinárodní agentura pro atomovou energii jsou propojené se strukturou OSN;

Y.

vzhledem k tomu, že většina výše uvedených agentur, fondů, programů, komisí a výborů pracuje pod záštitou Ekonomické a sociální rady a Valného shromáždění, kterým se některé z uvedených subjektů přímo odpovídají;

Z.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy hrají zásadní roli v prosazování zásad a cílů OSN a v řešení společných problémů lidstva; vzhledem k tomu, že na druhou stranu Evropa potřebuje globální partnery pro řešení svých vlastních problémů v oblastech, jako je bezpečnost, ochrana životního prostředí, lidská práva, migrace, zaručení práva na azyl a finanční nestabilita;

AA.

vzhledem k tomu, že EU nese zvláštní odpovědnost za udržování míru, rozvoj a lidská práva ve svém sousedství;

AB.

vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby opatření přijatá v rámci OSN dodržovala mezinárodní právo; vzhledem k tomu, že trestné činy spáchané pod mandátem OSN nesmírně poškozují důvěryhodnost této organizace a neměly by zůstat nepotrestány;

AC.

vzhledem k tomu, že země jsou rozděleny podle zeměpisných oblastí, což často vede k tomu, že skupiny zemí hlasují jako bloky; vzhledem k tomu, že státy, které jsou členy Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) často samy systematicky porušují lidská práva, čímž oslabují účinnost a důvěryhodnost UNHRC jako celku;

AD.

vzhledem k tomu, že výtěžek pocházející z rabování a pašování kulturních a náboženských památek a předmětů v Iráku a Sýrii příslušníky ISIS/Dá‘iš pomáhá financovat teroristickou činnost této organizace; vzhledem k tomu, že UNESCO a jeho úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků hrají ústřední úlohu v zajištění mimořádné ochrany syrského a iráckého kulturního dědictví;

AE.

vzhledem k tomu, že EU a OSN úzce spolupracují na nejchoulostivějších krizových scénářích, zejména na Blízkém východě a v Severní Africe; vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení politického a mírového řešení těchto krizí musí jejich úsilí ještě zesílit;

AF.

vzhledem k tomu, že v roce 2015 dojde ve Valném shromáždění OSN k rozpravě a rozhodnutí o obnovení mandátu Fóra pro správu internetu (IGF); vzhledem k tomu, že Parlament vyzval shromáždění, aby mandát IGF obnovilo a posílilo jak jeho zdroje, tak model správy internetu, který zahrnuje mnoho zúčastněných stran;

1.

připomíná, že EU a její členské státy sdílí hodnoty a zásady Charty OSN, jak stanoví čl. 21 odst. 1 SEU, a náleží jim zásadní úloha v prosazování těchto zásad i cílů OSN prostřednictvím své vnější činnosti; domnívá se, že EU potřebuje globální partnery, má-li úspěšně plnit své cíle v oblasti zahraniční politiky, zejména pokud jde o mír a bezpečnost, terorismus, organizovanou trestnou činnost, regionální konflikty, nefunkčnost států a šíření zbraní hromadného ničení;

2.

domnívá se, že bezpečnostní situace v EU je v důsledku velkého počtu dlouhodobých nebo nově vznikajících bezpečnostních problémů čím dál nestabilnější a proměnlivější; soudí, že konflikt na východě Ukrajiny, konflikty v Sýrii a v Iráku a vzestup teroristické organizace Islámský stát, libyjská krize a hrozící terorismus v Africe (zejména v oblasti Sahelu, v Libyi a v oblasti Afrického rohu) představují závažné globální hrozby vyžadující globální odpovědi; domnívá se, že EU se s těmito hrozbami nemůže potýkat sama, ale že potřebuje podporu mezinárodních partnerů;

3.

vítá skutečnost, že EU a její členské státy se mnoha způsoby aktivně podílejí na práci ve struktuře OSN a že k ní přispívají, což by mělo být viditelnější;

4.

vítá rovněž významný příspěvek EU k rozvojové a humanitární pomoci po celém světě; připomíná, že EU a její členské státy jsou dohromady největším světovým přispěvatelem k rozvojové a humanitární pomoci;

5.

připomíná, že EU se stala skutečným mezinárodním aktérem a že v souladu s tím má „rozšířený pozorovatelský“ status v OSN, kdy jí náleží právo vystupovat na zasedáních Valného shromáždění OSN v rozpravách mezi představiteli hlavních skupin a před jednotlivými státy, právo předkládat návrhy a pozměňovací návrhy, právo na odpověď a právo vznášet procesní námitky a předávat dokumenty;

6.

připomíná dále, že v rámci OSN zastupuje EU celá řada činitelů: předseda Evropské rady, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, delegace Evropské komise a EU a také jejích 28 členských států, z nichž dva (Francie a Spojené království) jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN (RB OSN) disponujícími právem veta; trvá na tom, že členské státy EU jsou na základě Smlouvy vázány k tomu, aby koordinovaly svou činnost na všech mezinárodních fórech;

7.

je přesvědčen o tom, že k tomu, aby EU lépe dosáhla svých cílů v oblasti zahraniční politiky, jak jsou zakotveny ve Smlouvě, měla by usilovat o posílení globální správy a řízení uvnitř struktury OSN a zvýšit svůj vliv a vliv členských států v této struktuře; připomíná, že se EU zavázala k aktivní podpoře komplexní reformy struktury OSN s cílem posílit její legitimitu, regionální zastoupení a její transparentnost, odpovědnost a schopnost účinně reagovat na komplexní, mnohostranné výzvy současnosti; zdůrazňuje zejména důležitost oživení činnosti Valného shromáždění;

8.

zdůrazňuje, že v rámci Valného shromáždění by EU měla mít posílenou úlohu zahrnující dostatečnou míru viditelnosti a politického vlivu, která by jí umožnila lépe dostát mezinárodním závazkům, což je v souladu s výše uvedenou rezolucí Valného shromáždění ze dne 3. května 2011;

9.

znovu připomíná, že podporuje úlohu parlamentů a regionálních shromáždění ve struktuře OSN;

10.

vyzývá členy Rady bezpečnosti, aby v úzké spolupráci se Všeobecným shromážděním přezkoumaly a revidovaly neprůhledný postup výběru generálního tajemníka OSN a aby zajistily spravedlivé příležitosti uchazečům o toto místo jak z řad mužů, tak žen; vyzývá všechny orgány OSN a zejména Radu bezpečnosti, aby věnovaly dostatečnou pozornost začleňování hlediska rovnosti žen a mužů v rámci OSN a vyzývá členské státy EU, aby stály v čele tohoto úsilí tím, že budou pobízet a podporovat ženy, aby se o toto místo ucházely; vyjadřuje přání, aby byla do funkce generálního tajemníka OSN příště zvolena žena; vyzývá EU, aby podporovala agenturu UN Women v její činnosti v oblasti diskriminace na základě pohlavní identity a jejího vyjádření;

11.

zdůrazňuje stávající priority EU stanovené pro 70. zasedání Valného shromáždění OSN, které znovu opakují dlouhodobý požadavek Unie, aby OSN racionalizovala své struktury, rozpočet a pracovní metody, a nevyhýbala se přitom složitým tématům, jako je reforma Rady bezpečnosti;

12.

zdůrazňuje, že Valné shromáždění, které zastupuje vlády všech členských zemí, musí mít prostředky a postupy k tomu, aby usměrňovalo strukturu OSN a koordinovalo všechny jeho aktivity;

13.

je přesvědčen, že Rada bezpečnosti musí být reformována, aby odrážela novou realitu světa a efektivněji se zabývala současnými a budoucími bezpečnostními výzvami; vybízí země, aby se zdržely uplatňování práva veta v případech genocidy a zločinů proti lidskosti;

14.

s ohledem na zásluhy EU v oblasti míru a bezpečnosti ve světě a na cíl posílit evropskou zahraniční politiku vytýčený v Lisabonské smlouvě připomíná dlouhodobý cíl EU získat křeslo v rozšířené Radě bezpečnosti a znovu vyzývá k celoevropské diskusi o této reformě; znovu vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku (VP/HR), aby usilovala o společný postoj EU v záležitostech spadajících do pravomoci Rady bezpečnosti a aby zlepšila stávající mechanismy spolupráce s cílem zajistit, aby členské státy EU, které jsou členy Rady bezpečnosti, hájily v rámci tohoto fóra společné postoje EU; připomíná, že v souladu s článkem 34 SEU členské země EU, které jsou členy RB OSN, průběžně informují ostatní členské státy a vysokou představitelku a hájí postoje a zájmy Unie; připomíná dále, že pokud EU vymezila postoj k některé otázce, která je na pořadu jednání RB OSN, požádají uvedené státy, aby byla vysoká představitelka vyzvána k přednesení postoje Unie;

15.

připomíná, že kapitola VIII Charty OSN prosazuje významnější úlohu regionálních a subregionálních organizací v rámci OSN a vyzývá EU a OBSE, aby usilovaly o větší zapojení do globální správy a řízení, a to jak zapojení své, tak zapojení dalších regionálních organizací;

16.

domnívá se, že EU by měla prostřednictvím intenzivnější spolupráce s OSN více využívat svých partnerství se specializovanými agenturami, fondy, programy, komisemi a výbory; vyzývá k posílení koordinace EU v radách těchto orgánů s cílem zajistit, aby EU vystupovala jednotným hlasem;

17.

zdůrazňuje, že lepší dosažení cílů v oblasti zahraniční politiky EU, včetně propagace základních hodnot, předpokládá kromě zavedení potřebných reforem v OSN efektivnější koordinaci různých rozměrů její vnější politiky, jak na dvoustranné, tak mnohostranné úrovni; opakuje svou výzvu k posílení viditelnosti činů a pomoci EU ve všech vícestranných fórech a v terénu;

18.

vyzývá EU, aby účinněji koordinovala svou činnost v oblasti humanitární pomoci, mj. prostřednictvím spolupráce GŘ ECHO s příslušnými agenturami OSN, tak aby bylo dosaženo optimální účinnosti omezených zdrojů a aby nedocházelo k jejich zbytečnému překrývání;

19.

vyzývá příslušné orgány a instituce EU a OSN, aby zcela dodržovaly a prováděly finanční a správní rámcovou dohodu (FAFA); žádá Komisi, aby předložila Parlamentu zprávu o provádění FAFA a souvisejících pokynů, aby určila oblasti, které je třeba zlepšit, a aby v této věci předložila vhodné návrhy;

20.

zdůrazňuje význam spolupráce mezi EU a UNDP v oblasti účinnosti pomoci; vyzdvihuje závazek zakotvený v globálním partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci a vybízí k přijetí závazku k tomuto partnerství všechny státy a subjekty soukromého sektoru;

21.

domnívá se, že Evropský soud pro lidská práva velmi úspěšně přispívá k pokroku, jehož Evropa dosáhla v oblasti dodržování lidských práv, a že může sloužit jako vzor pro jiné regiony;

22.

vyzývá ke zlepšení nástrojů prevence a včasného varování a posílení kapacit OSN k vyjednávání a dále žádá koherentnější a dosažitelnější mandáty pro budování míru a mírové operace zahrnující lidskoprávní aspekt a jasné strategie k ukončení operací; vybízí členské státy EU, aby na budování míru a mírové operace poskytovaly významnější podporu a vyzývá EU, aby posílila své zprostředkovatelské úsilí o řešení konfliktů; s ohledem na nedávné krutosti a porušování lidských práv ze strany některých extremistických a teroristických skupin, a přetrvávající sexuální násilí během konfliktů včetně znásilnění jako válečné zbraně; naléhavě žádá Radu bezpečnosti, aby v souladu s doktrínou „odpovědnost za ochranu“ stanovila ambiciózní soubor nástrojů a prostředků pro zajištění účinné prevence těchto krutostí a aby dodržovala právní stát a mezinárodní humanitární právo a aby podněcovala členské státy OSN k boji proti obchodování s lidmi a k tomu, aby ostře zakročily proti náboru členů teroristických skupin a jejich financování tím, že budou znemožňovat a potírat nábor, organizování, přesuny a vyzbrojování teroristů a financování jejich cest a činnosti;

23.

vyzývá EU, aby podporovala posilování soudržnosti, součinnosti a doplňkovosti přezkumů mírových operací, struktury OSN pro budování míru a rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 o ženách, míru a bezpečnosti; zdůrazňuje význam rovnoprávného, plného a aktivního zapojení žen do prevence a řešení konfliktů, do mírových jednání, do budování a udržování míru, do humanitární pomoci a do obnovy po skončení konfliktů; v této souvislosti vítá, že Komise přezkoumala svou politiku humanitární pomoci, podle níž nyní mezinárodní humanitární právo nebo předpisy v oblasti lidských práv mohou opravňovat k provedení bezpečné interrupce u žen, které byly znásilněny ve válečných konfliktech;

24.

vybízí EU, aby prosazovala širokou definici pojmu lidská bezpečnost, tak aby byl těsněji propojen s lidskými právy, rovností žen a mužů a lidským rozvojem;

25.

je přesvědčen o tom, že EU musí dát najevo silnou a odhodlanou podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu, zejména posílením a rozšířením svých vztahů s OSN, především pak s Radou bezpečnosti, a zajištěním rychlé ratifikace Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, který definuje zločin agrese, ze strany členských států; připomíná, že primární odpovědnost za postavení pachatelů před soud nesou samotné státy, a zastává názor, že Mezinárodní trestní soud by měl vykonávat svou pravomoc v případech, kdy nejsou vnitrostátní orgány schopny nebo ochotny skutečně stíhat nejzávažnější zločiny, které vyvolávají znepokojení mezinárodního společenství;

26.

podporuje posílení operační spolupráce mezi EU a OSN v oblasti řešení krizí, mimo jiné tím, že EU bude spolupracovat s OSN při sdílení analýz (v zájmu dosažení společné analýzy) i při plánování mírových a bezpečnostních operací (za účelem usnadnění operačních aspektů);

27.

je přesvědčen, že je nutné více usilovat o to, aby členské státy OSN plnily své sliby týkající se poskytování humanitární pomoci, přičemž by měly zveřejňovat pravidelné přehledy dodržování přijatých závazků;

28.

vítá závazek EU k větší odpovědnosti a transparentnosti v obchodu se zbraněmi a podporuje prosazení univerzální platnosti a plného provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi a naplňování závěrů první konference států; žádá EU, aby nadále považovala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) za základní kámen celosvětového režimu nešíření jaderných zbraní a tím za nezbytný základ pro uskutečňování jaderného odzbrojení podle článku VI uvedené smlouvy; dále žádá EU, aby se aktivně zasazovala o celosvětové odzbrojování;

29.

zdůrazňuje, že je důležité, aby EU nadále aktivně prosazovala rovnost a zákaz diskriminace; vítá zasedání Rady bezpečnosti OSN konané 24. srpna 2015, jehož tématem byla vůbec poprvé práva lesbických žen, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LBGTI) a na němž bylo odsouzeno zabíjení osob LBGTI na Blízkém východě a útoky proti nim ze strany ISIS; vybízí Radu bezpečnosti, aby se porušováním práv osob LBGTI zabývala i nadále;

30.

připomíná, že EU zaujímá postoj nulové tolerance vůči trestu smrti; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU prosazovala moratorium na trest smrti i nadále;

31.

je přesvědčen, že ekonomický, sociální, environmentální a rozvojový rozměr struktury OSN musí být významně posílen tak, že se zajistí, aby orgány OSN zaujaly političtější přístup a zlepšily vzájemnou spolupráci a aby zajistily účinnější a transparentnější využívání dostupných zdrojů; je přesvědčen o tom, že tohoto musí být dosaženo v první řadě prostřednictvím strukturální a funkční reformy orgánu, který za tuto oblast nese podle Charty OSN hlavní odpovědnost, jmenovitě Ekonomické a sociální rady; vyzývá orgány a instituce EU a členské státy, aby zvážily možnost posílení své úlohy v Ekonomické a sociální radě, tím že ji přetvoří na Radu udržitelného rozvoje;

32.

vítá vytvoření politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj (HLPF), jež má pro tři pilíře (sociální, ekonomický a environmentální) udržitelného rozvoje poskytovat politické vedení a poradenství a vydávat doporučení týkající se rozvojové politiky; je přesvědčen o tom, že HLPF se musí stát hlavním rozhodovacím orgánem ve všech otázkách týkajících se rozvojové politiky, a zajišťovat tak koordinované a účinné vyhodnocování potřeb a přijímání potřebných plánů, rozhodnutí a zavazujících opatření týkajících se rámce udržitelného rozvoje v období po roce 2015; trvá na tom, že je nezbytné efektivně plnit cíle udržitelného rozvoje přijaté na zářijovém summitu OSN;

33.

ve světle opakujících se humanitárních krizí v souvislosti s uprchlíky a migranty, které způsobují velké lidské utrpení a vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj zemí jejich původu by mohl být v konečném důsledku řešením této humanitární krize, je přesvědčen, že práce všech agentur zabývajících se touto situací by měla být koordinována;

34.

zastává názor, že výzvy, které se objevily v důsledku uprchlické humanitární krize, je nutné řešit komplexně, v solidárním duchu v rámci EU a v úzké spolupráci s OSN a jejími agenturami;

35.

vyzývá EU a OSN, aby zintenzivnily své společné úsilí, které by vedlo k dosažení ambiciózní a právně závazné dohody na Konferenci OSN o změně klimatu v Paříži 2015 a k následnému zajištění rychlého provádění COP21;

36.

domnívá se, že rovněž práce Skupiny Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Světové obchodní organizace by mohla být koordinována jako součást struktury OSN, přičemž jejich stávající rozhodovací struktury by zůstaly zachovány, aby se zajistilo, že svá jednotlivá rozhodnutí budou přijímat odpovědným, účinným, konzistentním a neredundantním způsobem a že stejně tak budou vykonávat i svou činnost;

37.

podporuje cíl zavést na multilaterální úrovni režim ochrany investic, včetně nového systému, který respektuje jurisdikci vnitrostátních soudů, a vyzývá Komisi, aby tento cíl učinila součástí svého vyjednávacího mandátu během vypracovávání dohod o investicích; je přesvědčen, že pokud by byl případný stálý soud pro řešení investičních sporů zřízen, mohl by fungovat v rámci systému OSN a měl by být založen na právech a povinnostech stran před soudem s důrazem na zásady OECD pro nadnárodní společnosti a na zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv; domnívá se, že systém OSN poskytuje užitečný model pro takovýto systém, zejména pokud jde o otázky financování;

38.

považuje za nezbytné ukončit jednání rozvojového kola Světové obchodní organizace (WTO) z Dohá a je přesvědčen, že OSN může své jedinečné postavení v multilaterálním vyjednávání využít k tomu, aby zaručila, že tato jednání budou úspěchem pro rozvojové země; v tomto ohledu se domnívá, že by OSN mohla spolupracovat s WTO – a poskytovat také poradenství a odborné vedení rozvojovým zemím – při prosazování strategie pro obchod a investice, v níž by EU hrála klíčovou úlohu;

39.

je si vědom potřeby posílit a uplatňovat obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv; naléhavě vyzývá EU, aby přispěla k úspěšnému výsledku práce Mezivládní pracovní skupiny pro nadnárodní společnosti a lidská práva.

40.

je přesvědčen o tom, že by OSN měla rozšířit veškeré záležitosti spojené s lidským blahobytem; domnívá se, že k těmto záležitostem patří zachování kulturního dědictví a ochrana a podpora rozmanitosti kulturních projevů, kterého lze dosáhnout začleněním vzdělávání, cestovního ruchu, kulturní diplomacie, ochrany památek, uměleckého sektoru a vědeckého výzkumu do tvorby politického programu;

41.

doporučuje, aby byla zajištěna spolupráce mezi EU a OSN v oblasti vzdělávání v krizových programech pro případy humanitárních krizí, ozbrojených konfliktů a přírodních katastrof a aby se za tímto účelem pokračovalo v podpoře programů, jako je program UNICEF pro vzdělávání při mimořádných událostech a přechodném období po krizi, program kvalitního vzdělávání v uprchlických táborech organizovaný Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a vzdělávací aktivity Agentury OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům;

42.

vítá, že Komise zvolená v roce 2014 ustavila pracovní skupiny a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce svěřila pravomoc koordinovat vnější politiku EU v úzké spolupráci s ostatními orgány EU; zdůrazňuje, že hlavní náplní práce této skupiny musí být politiky celosvětového rozměru;

43.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby do své výroční zprávy o SZBP zahrnula obsáhlý oddíl o podpoře globálních cílů zahraniční politiky EU;

44.

domnívá se, že Parlament musí být s to čelit těmto globálním problémům stejně hluboce a komplexně jako Komise a zorganizovat odpovídajícím způsobem svou práci; vybízí všechny parlamentní výbory, do jejichž oblasti působnosti spadají politiky s vnějším a globálním rozměrem, aby poskytly svá stanoviska k příslušnému oddílu obsaženému ve zprávě VP/HR Výboru pro zahraniční záležitosti, který je za tuto zprávu odpovědný;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, Valnému shromáždění OSN a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

27.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 366/51

—

s ohledem na články 4 a 13 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 107, 108, 113, 115, 116, 175 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 12. února 2015 o zřízení, působnosti, složení a funkčním období zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem (1),

—

s ohledem na odhalení Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) ohledně daňových rozhodnutí a dalších škodlivých praktik v Lucembursku, která vstoupila ve známost jako tzv. „LuxLeaks“,

—

s ohledem na výsledky summitů G7, G8 a G20 zabývajících se daňovými otázkami, zejména summitu v Elmau (7.–8. června 2015), v Brisbane (15.–16. listopadu 2014), v Petrohradu (5.–6. září 2013), v Lough Erne (17.–18. června 2013) a v Pittsburghu (24.–25. září 2009),

—

s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 1998 nazvanou „Škodlivá daňová soutěž. Nový celosvětový problém“,

—

s ohledem na zprávu OECD z roku 2013 nazvanou „Řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků“, na akční plán OECD týkající se eroze daňové základny a přesouvání zisků a na následné zveřejněné dokumenty této organizace,

—

s ohledem na nedávné závěry ze zasedání Evropské rady ohledně společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob (14. března 2013), zdanění (22. května 2013), automatické výměny informací (18. prosince 2014), eroze daňové základny a přesouvání zisků, automatické výměny informací na celosvětové úrovni a škodlivých opatření v oblasti daní (18. prosince 2014) a daňových úniků (27. června 2014),

—

s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2015 určenou Evropské radě,

—

s ohledem na pololetní zprávy Skupiny pro kodex chování určené Radě o kodexu chování (zdanění podniků),

—

s ohledem na směrnici o správní spolupráci (2), směrnici o úrocích a licenčních poplatcích (3) a na poslední legislativní návrhy Komise na jejich změnu,

—

s ohledem na směrnici Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (4) (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech) v aktuálním znění z roku 2015,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (5),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (6),

—

s ohledem na směrnici Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného (7),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (8),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 26. února 2007 o práci společného fóra EU o převodních cenách v oblasti předcházení sporů a postupů při řešení sporů a o obecných zásadách pro předběžné cenové dohody v EU (COM(2007)0071),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. prosince 1998 o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (9),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. června 2015 nazvané „Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat“ (COM(2015)0302),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. března 2015 o daňové transparentnosti v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti (COM(2015)0136),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

—

s ohledem na návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (COM(2011)0121), který Komise předložila v roce 2011, a na postoj Parlamentu ze dne 19. dubna 2012 k tomuto návrhu (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

—

s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování pro zdaňování podniků (11) a na pravidelné zprávy, které Radě podává skupina pro kodex chování (zdaňování podniků),

—

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 o ochraně oznamovatelů,

—

s ohledem na zprávu o správních postupech, kterou vypracovala společnost Simmons & Simmons v roce 1999 a která je zmíněna v odstavci 26 zprávy Skupiny pro kodex chování z roku 1999, a na zprávu paní Primarolové (SN 4901/99) a její aktualizované znění z roku 2009,

—

s ohledem na pozměňovací návrhy, které dne 8. července 2015 přijal Parlament k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů, a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o některé prvky výkazu o správě a řízení společnosti (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2015 o výroční zprávě o daních (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 k výroční zprávě za rok 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz (16),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům (17),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – spolupráci s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti (20),

—

s ohledem na rozmanitá parlamentní slyšení a následné zprávy k témuž tématu, které uspořádaly vnitrostátní parlamenty, mj. Dolní sněmovna Spojeného království, Senát Spojených států a francouzské Národní shromáždění,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem (A8-0317/2015),

A.

vzhledem k tomu, že skandál nazvaný LuxLeaks vypukl 5. listopadu 2014, když Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo přibližně 28 000 stran důvěrných dokumentů obsahujících více než 500 soukromých daňových dohod uzavřených mezi lucemburskou daňovou správou a více než 300 nadnárodních společností v letech 2002–2010, což odhalilo, v jakém rozsahu jsou uplatňovány tajné dohody obsahující komplexní finanční struktury, jejichž cílem je radikálně omezit daňovou povinnost; vzhledem k tomu, že v mnoha případech mají dceřiné společnosti v Lucembursku, jimiž procházejí obchody za stovky milionů eur, v této zemi jen omezené zastoupení a vyvíjejí tam jen malou hospodářskou činnost;

B.

vzhledem k tomu, že otázky týkající se oslabování daňové základny právnických osob a agresivního daňového plánování jsou na mezinárodní úrovni známy a analyzovány přinejmenším několik desítek let; vzhledem k tomu, že skandál LuxLeaks na tyto otázky zaměřil pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků, přičemž odhalil problematické daňové praktiky auditorských společností v jednom konkrétním členském státě; vzhledem k tomu, že vyšetřování Komise a práce Parlamentu prostřednictvím jeho zvláštního výboru ukázaly, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že přijímání daňových opatření zaměřených na snížení celkové daňové zátěže některých velkých společností tím, že se uměle zvýší určitý vnitrostátní daňový základ na úkor ostatních zemí, z nichž některé uplatňují úsporná opatření, byla široce rozšířenou praxí v Evropě i mimo ni;

C.

vzhledem k tomu, že takové jednání, které často vede k přerušení spojení mezi místem, kde je vytvářena hodnota, a místem, kde jsou zisky daněny, se neomezuje na daňová rozhodnutí, ale zahrnuje širokou škálu škodlivých daňových praktik, které uplatňují vnitrostátní daňové správy v zemích EU i mimo ni;

D.

vzhledem k tomu, že veřejné zkoumání těchto praktik je součástí výkonu demokratické kontroly; vzhledem k tomu, že s ohledem na jejich negativní dopady na společnost jako celek mohou být tyto praktiky uplatňovány jen tak dlouho, dokud o nich veřejnost neví, nebo jsou tolerovány; vzhledem k tomu, že se investigativní novináři, nevládní sektor a akademická obec podíleli na odhalování případů vyhýbání se daňovým povinnostem a řádně o nich informovali veřejnost; vzhledem k tomu, že – dokud jim nelze zcela předcházet – jejich odhalování by nemělo záviset na odvaze a mravním postoji jednotlivých oznamovatelů, ale mělo by spíše vyplývat ze systematičtějších mechanismů podávání zpráv a výměny informací;

E.

vzhledem k tomu, že příjem ze zdanění právnických osob ve 28 členských státech Unie činil v roce 2012 průměrně 2,6 % HDP (21);

F.

vzhledem k tomu, že podle Smlouvy jsou přímé daně převážně v pravomoci členských států; vzhledem k tomu, že výkon pravomocí EU v oblasti zdanění obvykle podléhá v rozsahu, ve kterém jsou tyto pravomoci EU přiznány, požadavku na jednomyslné schválení Radou; vzhledem k tomu, že tato situace vedla k tomu, že na úrovni EU nebyla doposud přijata žádná významná rozhodnutí v oblasti zdanění právnických osob navzdory nedávnému vývoji unijní integrace v souvislosti s vnitřním trhem a dalšími oblastmi spadajícími do působnosti Smluv, jako jsou např. mezinárodní obchodní dohody, jednotná měna a správa ekonomických a daňových záležitostí a zásady a právní předpisy proti praní peněz; vzhledem k tomu, že členské státy musí dodržovat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže a zajistit, aby byly jejich daňové právní předpisy v souladu se zásadami vnitřního trhu a nenarušovaly hospodářskou soutěž; vzhledem k tomu, že pravidlo jednomyslnosti v Radě dává každému členskému státu právo veta, čímž snižuje motivaci k postoupení od stávající situace k řešení, které by bylo více založené na spolupráci; vzhledem k tomu, že pokud se nepoužije postup stanovený v článku 116 SFEU a jestliže by měl být změněn požadavek jednomyslného přijímání rozhodnutí v otázkách přímého zdanění, byla by nutná změna Smlouvy;

G.

vzhledem k tomu, že stávající situace, kdy má každý členský stát právo veta, znamená, že všechny členské státy musí při potírání celoevropského problému daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem jednat rozhodně a vzájemně spolupracovat;

H.

vzhledem k tomu, že až na některé chvályhodné výjimky nebyli až dosud političtí představitelé jednotlivých členských států dostatečně vstřícní, pokud jde o řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem, včetně daňových rozhodnutí;

I.

vzhledem k tomu, že na evropském vnitřním trhu proudí kapitál volně a velké společnosti vykazují svou činnost na konsolidovaném základě, ale daně jsou vybírány daňovými úřady v jednotlivých členských státech, které si mezi sebou vyměňují minimum informací;

J.

vzhledem k tomu, že na dokončeném vnitřním trhu by na investiční rozhodnutí a rozhodnutí o umístění podniku neměla mít vliv žádná umělá narušení trhu; vzhledem k tomu, že globalizace, digitalizace a volný pohyb kapitálu ovšem vytvářejí podmínky pro intenzivnější daňovou soutěž mezi členskými státy a s třetími zeměmi za účelem přilákání investic a podniků; vzhledem k tomu, že udržovat podniky v Evropě a přilákat je na tento kontinent je důležité, avšak tyto snahy nemohou mít podobu potenciálně škodlivých daňových režimů, které jsou zaměřeny především na podněcování investic a přilákání další hospodářské aktivity a reagují na obdobná opatření zavedená v sousedních zemích nebo mají napravit stávající domnělou nerovnováhu mezi členskými státy, pokud jde o relativní bohatství, velikost či umístění na periferii; vzhledem k tomu, že v některých jurisdikcích může kromě toho panovat domnělá provázanost mezi atraktivním systémem zdanění právnických osob a vysokou úrovní národního bohatství; vzhledem k tomu, že optimální nastavení daňových systémů závisí na mnoha faktorech, a proto se mezi jednotlivými zeměmi liší; vzhledem k tomu, že škodlivá daňová soutěž mezi členskými státy snižuje potenciál jednotného trhu;

K.

vzhledem k tomu, že místo toho, aby se země jednoduše zaměřovaly na propagaci atraktivního podnikatelského prostředí, například poskytováním dobré infrastruktury a vysoce kvalitní pracovní síly a mimo jiné prostřednictvím výdajů na zvýšení produktivity, a zajišťovaly stabilitu a předvídatelnost daňových systémů, využívají v rámci své role v daňové soutěži vnitrostátní právní předpisy v kombinaci se svou sítí daňových úmluv s cílem propagovat samy sebe jako země, v nichž je dobré investovat, jako centra, kam směrovat finanční toky nebo v nichž vykazovat zisk, čímž přitahují podniky nebo krycí společnosti (s fiktivním sídlem na základě poštovní schránky) na úkor partnerských zemí a vytváří mezi partnery prostředí nekalých praktik; vzhledem k tomu, že nahlíží-li se na jednotlivé země izolovaně, pak má každá jasný zájem zaujmout pozici „černého pasažéra“, tj. být tím prvním, kdo vypracuje a zavede specifické daňové režimy a ustanovení přitahující daňový základ, a posledním, kdo se bude podílet na jakékoli spolupráci a koordinaci zaměřené na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem;

L.

vzhledem k tomu, že mezi členskými státy probíhá daňová soutěž; vzhledem k tomu, že v článku 4 SEU je zakotvena zásada loajální spolupráce mezi členskými státy Unie; vzhledem k tomu, že členské státy by zásadu loajální spolupráce měly plně uplatňovat v záležitostech týkajících se daňové soutěže;

M.

vzhledem k tomu, že některé členské státy mají k vyhýbání se daním rozpolcený postoj, přičemž na jedné straně si stěžují na oslabování své vnitrostátní daňové základny, ale na straně druhé odpovídají za stávající podobu vnitrostátních a mezinárodních daňových systémů, které toto oslabování umožnily, a dosud brání v přechodu ze svých daňových systémů směrem ke koordinovanějšímu řešení; vzhledem k tomu, že v rámci plné mobility kapitálu v EU a s cílem deklarovaným Komisí, kterým je zavedení unie kapitálových trhů, by měla být plně zohledňována vzájemná závislost a vzájemné dopady vnitrostátních daňových systémů, přičemž se současně v plném rozsahu přihlédne k pozitivním a negativním přeshraničním vedlejším dopadům daňových rozhodnutí jednotlivých členských států, protože daňová pobídka jedné země představuje oslabení daňové základny druhé země;

N.

vzhledem k tomu, že jsme svědky paradoxu, kdy volná hospodářská soutěž mezi členskými státy v daňových otázkách vedla k jednání jdoucímu proti duchu hospodářské soutěže a k jejímu narušení;

O.

vzhledem k tomu, že zavedení evropského jednotného trhu se pro ekonomiky členských států ukázalo jako velmi prospěšné, neboť se tyto ekonomiky staly v kontextu globalizovaného hospodářství konkurenceschopnějšími a atraktivnějšími, a vzhledem k tomu, že sbližování členských států v oblasti daní bude mít nakonec stejný účinek;

P.

vzhledem k tomu, že zákonodárce a daňová správa trpící často nedostatkem zdrojů nemohou předvídat inovativní způsoby vyhýbání se daním, které jsou vypracovány a propagovány některými daňovými poradci, zejména z opravdu velkých účetních firem, právníky a zprostředkovatelskými podniky, ale pouze na ně reagovat, a to často s velkým zpožděním; obzvláště vzhledem k tomu, že zkušenost ukazuje, že subjekty EU, které by měly předcházet zavádění škodlivých daňových opatření (např. skupina pro kodex chování založená členskými státy v roce 1998 nebo Komise coby strážkyně Smluv), se projevily jako neschopné tomuto nežádoucímu vývoji čelit, neboť někdy reagovaly neefektivně nebo na základě příliš omezeného mandátu, a že v EU byl zaveden velký počet nových a často agresivních opatření či dohod zaměřených na vyhýbání se daním, jako např. zvláštní daňové režimy pro příjmy z duševního vlastnictví (tzv. patent box); vzhledem k tomu, že pro účely vypracovávání systémů vyhýbání se daním spoléhají nadnárodní společnosti v EU a na celém světě na odborné znalosti dobře organizovaného a profesionálního odvětví daňového poradenství, jakož i bank a dalších poskytovatelů finančních služeb; vzhledem k tomu, že toto odvětví je současně zastoupeno v orgánech poskytujících poradenství vládám a veřejným institucím v daňových otázkách, jako je např. platforma EU pro řádnou správu daní; vzhledem k tomu, že existují obavy ze střetů zájmů, k nimž by mohlo dojít, jestliže stejné firmy poskytují poradenství jak veřejným orgánům, tak soukromým nadnárodním společnostem;

Q.

vzhledem k tomu, že veškeré daňové plánování by se mělo odehrávat v mezích práva a platných smluv; vzhledem k tomu, že nejvhodnější odpovědí na agresivní daňové plánování jsou tudíž kvalitní právní předpisy a koordinace v mezinárodním měřítku, pokud jde o požadované výsledky;

R.

vzhledem k tomu, že provádění právních předpisů má rozhodující vliv na dosažení zamýšlených cílů; vzhledem k tomu, že toto provádění je věcí vnitrostátních správních orgánů, které jsou často málo motivovány k tomu, aby vzájemně spolupracovaly na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že tato situace ještě zesiluje a zhoršuje rozpory, které již tak plynou z rozdílů v právních předpisech platných v rámci Unie;

S.

vzhledem k tomu, že trojka institucí (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) dohlížejících na finanční a fiskální ozdravné programy v členských státech, jako je Portugalsko a Řecko, se nepokusila zabránit daňovým amnestiím, daňovým rozhodnutím, daňovým zvýhodněním a režimům daňových výjimek, které byly a jsou nespravedlivě diskriminační, neboť upřednostňují korporace a jednotlivce vyhýbající se daňovým povinnostem, způsobují masivní krvácení státních příjmů a zvyšují zatížení malých a středních podniků a občanů, jejichž zdanění je již tak nadměrné;

T.

vzhledem k tomu, že vyšetřování a stíhání daňových trestných činů a praní peněz, které často zahrnují finanční operace a právnické osoby v několika jurisdikcích, je nesmírně náročné; vzhledem k tomu, že pracovníci členských států pověření vyšetřováním a vedením trestních stíhání pachatelů daňových trestných činů a dalších finančních trestných činů, jsou často nedostatečně odborně vyškoleni a nemají k dispozici dostatek vybavení;

U.

vzhledem k tomu, že politika úsporných opatření a omezování rozpočtů v posledních několika letech významně snížila schopnosti daňových správ vyšetřovat daňovou trestnou činnost a škodlivé daňové praktiky; vzhledem k tomu, že tyto škrty měly obzvláště škodlivý dopad v zemích, na něž se vztahují programy finanční pomoci řízené trojkou, kde zvýšení státních příjmů bylo dosaženo na úkor daňově nadměrně zatížených malých a středních podniků a občanů, zatímco velké korporace a bohatí neplatiči daní často těžili z daňových amnestií, daňových rozhodnutí a dalších režimů daňových výjimek a zvýhodnění, což byl případ Portugalska a Řecka;

V.

vzhledem k tomu, že pojem daňových rozhodnutí pokrývá širokou škálu praktik v členských státech, od ad hoc politiky až po jasně stanovené uplatňování právních předpisů, pokud se jedná o možnou oblast působnosti a příslušné otázky, závaznou povahu, frekvenci uplatňování, publicitu, dobu trvání a hrazení poplatků; vzhledem k tomu, že neexistuje žádná obecně přijímaná definice daňového rozhodnutí na mezinárodní úrovni, s výjimkou definice Komise, podle níž se jedná o „jakékoli sdělení nebo jiný nástroj či jednání se srovnatelným účinkem ze strany členského státu nebo jeho jménem, které se týká výkladu či uplatňování daňových předpisů“;

W.

vzhledem k tomu, že daňová rozhodnutí nejsou sama o sobě sporná, neboť jejich původním smyslem je poskytnout daňovému poplatníkovi právní jistotu a snížit finanční riziko pro poctivé firmy v případech, kdy jsou daňové předpisy nebo jejich konkrétní uplatňování za určitých podmínek nejasné, nebo jsou předmětem rozdílných výkladů, zejména jedná-li se o složité transakce, a zabránit tak budoucím sporům mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem;

X.

vzhledem k tomu, že praxe daňových rozhodnutí se rozvinula – v rámci užší a intenzivnější spolupráce mezi daňovou správou a daňovými poplatníky – jakožto nástroj umožňující řešit problém čím dál tím složitějšího daňového zpracovávání určitých transakcí v čím dál tím komplikovanějším, globalizovanějším a digitalizovanějším hospodářství; vzhledem k tomu, že navzdory tvrzením členských států, že tato rozhodnutí nepředstavují diskreční ujednání, ale pouze nástroj k vyjasnění stávajících právních předpisů v oblasti daní, činnost zvláštního výboru Parlamentu ukázala, že daňová rozhodnutí mohou být vydávána bez jakéhokoli právního rámce prostřednictvím neformálních nebo diskrečních dohod podporujících struktury motivované daněmi, které se opírají o nástroje daňového plánování typicky využívané nadnárodními společnostmi, jejichž cílem je snížit daňové odvody; vzhledem k tomu, že to se zřejmě týká především – nikoli však výhradně – rozhodnutí ohledně stanovování převodních cen v rámci společností (tzv. předběžné posouzení převodních cen); vzhledem k tomu, že tím, že poskytují právní jistotu jen vybraným subjektům, mohou daňová rozhodnutí vést k určité nerovnosti mezi společnostmi, kterým byla udělena, a společnostmi ze stejného odvětví, jež k nim nemají přístup;

Y.

vzhledem k tomu, že OECD ani Evropská komise nevyzvaly k ukončení praxe daňových rozhodnutí jako takové;

Z.

vzhledem k tomu, že předběžná daňová rozhodnutí by v zásadě neměla žádným způsobem ovlivnit daňový přístup k jakékoli transakci ani zvýhodnit jednoho daňového poplatníka před jiným, ale měla by (za stejných podmínek) mít tentýž dopad jako uplatnění příslušných daňových ustanovení ex post; vzhledem k tomu, že tato zpráva proto není zaměřena výhradně na daňová rozhodnutí v úzkém smyslu slova, ale v souladu s mandátem, který byl udělen zvláštnímu výboru (TAXE), se zabývá veškerými daňovými opatřeními, která jsou jim podobná svojí povahou nebo účinkem, v rámci obecného pojmu „škodlivých daňových praktik“, tj. opatření zaměřených na přilákání podniků se sídlem v jiném státě či transakcí na úkor jiných daňových jurisdikcí, v nichž by tyto transakce měly být za normálních podmínek daněny, nebo opatření zaměřených na upřednostnění některých společností, a narušujících tak hospodářskou soutěž;

AA.

vzhledem k tomu, že škodlivé daňové praktiky mohou být do určité míry spojeny s jedním nebo několika nežádoucími dopady: nedostatečná transparentnost, svévolná diskriminace, narušení hospodářské soutěže a nerovné podmínky na vnitřním trhu a mimo něj, vliv na integritu jednotného trhu a na spravedlnost, stabilitu a legitimitu daňového systému, zvýšení daňového zatížení méně mobilních ekonomických faktorů, vyšší ekonomická nerovnost, nekalá hospodářská soutěž mezi státy, oslabování daňové základny, nespokojenost ve společnosti, nedůvěra a demokratický deficit;

AB.

vzhledem k tomu, že je třeba uznat, že ačkoliv hybnou silou hospodářství a zaměstnanosti v Evropě jsou stále malé a střední podniky, nicméně i nadnárodní společnosti hrají klíčovou úlohu při vytváření investic, hospodářského růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že spravedlivý podíl na daních v zemích, v nichž je hospodářská činnost skutečně provozována a v nichž jsou vytvářeny hodnoty, je i nadále hlavním příspěvkem těchto podniků k blahobytu a udržitelnosti společností v Evropě;

AC.

vzhledem k tomu, že příslušný zvláštní výbor EP, který byl zřízen dne 26. února 2015, uspořádal 14 schůzí, během nichž vyslechl předsedu Komise Jeana-Clauda Junckera, komisařku pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou, komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti, daně a cla Pierra Moscoviciho, úřadujícího předsedu Rady Pierra Gramegnu, ministra financí Francie Michela Sapina, ministra financí Německa Wofganga Schäubleho, ministra financí Itálie Piera Carla Padoana a ministra financí Španělska Luise de Guindose, zástupce OECD, ale také oznamovatele, investigativní novináře, experty, univerzitní odborníky, zástupce nadnárodních společností, profesních sdružení, odborů a nevládních organizací a poslance vnitrostátních parlamentů států EU (viz příloha 1); vzhledem k tomu, že delegace výboru TAXE navštívila Švýcarsko s cílem prozkoumat určité aspekty rozměru jeho mandátu týkajícího se třetích zemí a dále navštívila tyto členské státy (v rámci pracovních cest ke zjištění potřebných údajů): Belgie, Lucembursko, Irsko, Nizozemsko a Spojené království; vzhledem k tomu, že byla rovněž uspořádána setkání se zástupci vlád Gibraltaru a Bermud; vzhledem k tomu, že tyto činnosti, byť poskytly různé a cenné poznatky o daňových systémech a postupech v rámci EU, nevyjasnily veškeré příslušné otázky, včetně přetrvávajících nesrovnalostí v prohlášeních, která učinil předseda Komise Jean-Claude Juncker ve vztahu k dlouhodobě utajované části tzv. Kreckého zprávy;

AD.

vzhledem k tomu, že práci výboru částečně narušila skutečnost, že několik členských států a Rada včas neodpověděly (viz příloha 2) a nakonec nepředaly všechny požadované dokumenty nebo zaslaly pouze zdvořilostní odpověď, jež se předmětu žádosti téměř netýkala; vzhledem k tomu, že ze 17 pozvaných nadnárodních společností jen čtyři souhlasily s tím, že se dostaví na slyšení výboru v červnu a červenci 2015 při první výzvě; vzhledem k tomu, že dalších 11 nadnárodních společností souhlasilo, že se dostaví na slyšení výboru až poté, co ve výboru TAXE proběhlo hlasování o zprávě a po opakovaných výzvách, takže musela být svolána nová mimořádná schůze krátce před hlasováním na plenárním zasedání (viz příloha 3); vzhledem k tomu, že ani Komise plně nespolupracovala a nezaslala veškeré pracovní dokumenty a poznámky z neformálních setkání týkajících se kodexu chování, pouze s ohledem na neústupnost některých členských států nabídla omezený postup konzultace; vzhledem k tomu, že funkční období výboru proto muselo být prodlouženo;

AE.

vzhledem k tomu, že v době přijímání této zprávy Komise pracovala na vyšetřování několika případů poskytování státní podpory týkající se režimů převodních cen, jež byly schváleny prostřednictvím daňových rozhodnutí a dalších opatření podobné povahy či s podobným účinkem, která ovlivnila zdanitelný zisk přidělený některým dceřiným společnostem nadnárodních společností;

1.

připomíná, že modely zdaňování právnických osob, které se uplatňují v průmyslových zemích, byly vypracovány v první polovině dvacátého století, což bylo období, v němž byla přeshraniční aktivita omezená; konstatuje, že globalizace a digitalizace hospodářství radikálně změnily globální hodnotový řetězec a způsob, jímž trhy fungují, a že většina velkých společností má v současné době nadnárodní strukturu, a proto je potřeba v oblasti daní přejít nad úroveň vnitrostátních pravidel; zdůrazňuje, že vnitrostátní a mezinárodní pravidla v oblasti daní nebyla aktualizována souběžně s vývojem podnikatelského prostředí;

2.

zdůrazňuje, že je nutné zformulovat vyváženou a spravedlivou daňovou politiku jakožto nedílnou součást strukturálních reforem v členských státech;

3.

konstatuje, že dodržování různých daňových systémů se pro společnosti činné napříč hranicemi sice stalo čím dál tím složitějším, globalizace a digitalizace jim však současně usnadnily organizaci své činnosti prostřednictvím off-shore finančních center a vytváření důmyslných struktur s cílem snížit své globální daňové příspěvky; je znepokojen skutečností, že kvůli hospodářské a dluhové krizi a rozpočtové konsolidaci většina členských států výrazně omezila počet zaměstnanců své daňové správy; zdůrazňuje, že vnitrostátní daňové správy by měly mít dostatek zdrojů, včetně lidských zdrojů, aby mohly účinně pracovat na předcházení agresivnímu daňovému plánování, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, na jejich odhalování a boji proti těmto praktikám, které výrazně oslabují daňovou základnu a aby zajistily lepší a spravedlivější výběr daní a důvěryhodnost daňového systému; konstatuje, že podle výsledků studií přináší kvalifikovaný personál v daňové správě výrazně více příjmů pro stát, než kolik činí související výdaje na tyto zaměstnance, neboť efektivita daňových správ má přímý dopad na daňové příjmy;

4.

zdůrazňuje, že existuje rozdíl mezi na jedné straně škodlivými praktikami některých daňových a vnitrostátních správ, které umožňují nadnárodním společnostem přesouvat zisky tak, aby se vyhnuly daňovým povinnostem na územích, kde byly tyto zisky vytvořeny, a na straně druhé soutěžením vlád, které usilují o přilákání přímých zahraničních investic nebo o zachování hospodářské činnosti v zemi zcela v souladu s právními předpisy EU;

5.

zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity umožňuje Smlouva členským státům stanovit si vlastní sazby a základ daně z příjmu právnických osob, než budou přijata důraznější opatření v oblasti harmonizace daní, která budou odpovídat Smlouvě; zdůrazňuje nicméně také, že příliš složitá pravidla vnitrostátních daňových systémů společně s rozdíly mezi těmito systémy vytvářejí mezery, jichž využívají nadnárodní společnosti pro účely agresivního daňového plánování, což vede k oslabování daňové základny, přesouvání zisků, „závodu ke dnu“ a v konečném důsledku k neoptimálnímu ekonomickému výsledku; zdůrazňuje skutečnost, že tento typ vyhýbání se daňovým povinnostem je hrou s celkovým negativním výsledkem pro všechny vnitrostátní rozpočty jakožto celek, neboť zvýšení daňových příjmů vyplývající ze škodlivých praktik v jednom členském státě (prostřednictvím výjimek, specifických odpisů či mezer) nevyrovnává snížení daňových příjmů v jiných členských státech; upozorňuje na skutečnost, že jedině lépe koordinovaný společný přístup členských států, který by měl vyústit ve společný rámec, uvnitř kterého by členské státy stanovovaly své daňové sazby, může zabránit dalšímu oslabování daňového základu a „závodu ke dnu“ ve snižování daní;

6.

připomíná, že některé členské státy mají oficiálně vyšší daň z příjmu právnických osob než jiné státy, avšak ve skutečnosti jsou sazby v důsledku odpisů a mezery v právní úpravě, které jsou výhodné pro domácí podniky, výrazně nižší, takže efektivní daňové sazby mohou být ve výsledku nižší než v členských státech s oficiálně nižší sazbou;

7.

poukazuje na to, že nižší sazby daně z příjmu právnických osob v některých členských státech mohou zajistit relativně vyšší daňové výnosy, než když jsou stanoveny sazby vyšší;

8.

konstatuje, že podle Komise (22) se zákonem stanovené daňové sazby z příjmů právnických osob v EU mezi lety 1995 a 2014 snížily o 12 procentních bodů (z 35 % na 23 %); zdůrazňuje, že toto snížení daňových sazeb doprovází rozšíření daňové základny zaměřené na zmírnění odpovídající ztráty příjmu a že poměrně stabilní příjem plynoucí ze zdanění právnických osob v tomtéž období může být rovněž vysvětlen významným trendem zakládání specifických právnických osob, tj. přechodu od určitých právních forem podnikání, jako je vlastnictví či podnik jednotlivce, na status společnosti, což vede k obdobnému posunu od daňové základny fyzické osoby k daňové základně osoby právnické;

9.

konstatuje, že většina členských států vydává velké částky na daňové pobídky, které mají poskytnout malým a středním podnikům konkurenční výhody, ale že podle Komise (23) je toto úsilí oslabováno vlivem mezinárodního daňového plánování, jak tomu bylo ve třech ze čtyř členských států, které zkoumala nedávná studie; konstatuje, že tento vliv malé a střední podniky konkurenčně znevýhodňuje, a to navzdory vysokým nákladům spojeným s daňovými výdaji na podporu těchto podniků, a že takové důsledky oslabují záměry tvůrců vnitrostátní politiky;

10.

zdůrazňuje prohlubující se propast mezi zákonem stanovenými a efektivními daňovými sazbami, především u společností působících na celosvětové úrovni, tedy propast, která přinejmenším částečně odráží různé výjimky z obecného daňového režimu, ať už díky nim chtěl zákonodárce dosáhnout konkrétních cílů, nebo jsou výsledkem agresivního daňového plánování, tj. vytváření umělých opatření pouze pro účely zdanění;

11.

zdůrazňuje, že nesoulad mezi daňovými systémy sice na celosvětové úrovni přispívá ke značnému oslabování daňové základny a vyhýbání se daňovým povinnostem, ale že kroky učiněné pouze na úrovni EU tyto problémy nevyřeší;

12.

konstatuje, že mezi 28 daňovými systémy v EU panuje velká rozmanitost, a to jak pokud jde o definici daňového základu, tak sazbu daně z příjmu právnických osob, a že tato rozmanitost je ještě větší, zohlední-li se ty zvláštní jurisdikce s autonomními daňovými systémy, které jsou napojeny na členské státy EU (zámořská území a královská závislá území); s politováním konstatuje, že základní pojmy a prvky, jako jsou např. rovnováha mezi zdaněním u zdroje a v místě pobytu, definice stálé provozovny a zdanitelných osob, ekonomická podstata, pravidla proti zneužívání, definice úroku a licenčních poplatků, zacházení s nehmotnými aktivy, zacházení s kapitálem a dluhy a to, co lze a nelze odepsat z daňového základu, nejsou v současné době předmětem žádné společné definice či obecných pokynů v EU, takže jsou daňové systémy členských států nekoordinované; podtrhuje nutnost tyto definice harmonizovat;

13.

zdůrazňuje, že vnitrostátní preferenční režimy a nesoulad mezi jednotlivými daňovými systémy v rámci jednotného trhu vytvářejí příležitosti pro vyhýbání se daňovým povinnostem; konstatuje, že tyto nežádoucí účinky dále zhoršuje existence velkého počtu dvoustranných daňových dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi a fakt, že tyto dohody neobsahují dostatečná ustanovení proti zneužívání daňového systému;

14.

konstatuje, že tento nekoordinovaný daňový rámec v EU rovněž trpí evidentním nedostatkem spolupráce mezi členskými státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že členské státy ne vždy zohledňují dopady svých daňových opatření na ostatní členské státy, a to nejen při vypracovávání svých daňových opatření, ale také při sdílení informací o provádění těchto opatření, což de facto vede k daňové politice podle hesla „ožebračuj svého souseda“, a to je v rozporu se samotnými základy evropského projektu; upozorňuje na skutečnost, že automatická, systematická a účinná výměna informací mezi členskými státy by umožnila zohledňovat daňové zacházení se specifickými toky příjmů nebo transakcemi v jiných členských státech; zdůrazňuje, že výše uvedené také přispívá ke vzniku nepřijatelné situace, v níž zisky vytvářené nadnárodními společnostmi v jednom členském státě jsou často zdaněny velmi nízkými sazbami nebo v EU nejsou zdaněny vůbec;

15.

domnívá se, že na fiskální politiku a politiku hospodářské soutěže je třeba v rámci vnitřního trhu nahlížet jako na dvě strany téže mince, a vyzývá Komisi, aby znovu posoudila a posílila dostupné nástroje a zdroje politiky hospodářské soutěže a státní podpory;

16.

zdůrazňuje, že sbližování vnitrostátních daňových systémů v EU bylo doposud jen velmi omezené navzdory bezprecedentnímu prohlubování unijního integračního procesu v průběhu posledních třiceti let, a to zejména ve vztahu k jednotnému trhu a k hospodářské a měnové unii; s politováním konstatuje, že koordinace vnitrostátních daňových systémů velmi výrazně zaostává, srovnáme-li ji se snahami o koordinaci v jiných oblastech na úrovni EU, a to obzvláště v rámci evropského semestru, ačkoli kromě významných opatření v oblasti výdajů se významná část kombinace politik umožňující zaručit fiskální konsolidaci týká příjmové stránky; domnívá se, že tento aspekt měl být uveden ve zprávě pěti předsedů z června 2015 nazvané „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“;

17.

zdůrazňuje, že nedostatek politické vůle ke sbližování vnitrostátních fiskálních politik způsobuje, že členské státy volí dvoustranný přístup, ačkoli společný přístup by byl mnohem účinnější; připomíná, že na fiskálním sbližování lze pracovat prostřednictvím posílené spolupráce; vítá v této souvislosti úsilí některých členských států o zavedení daně z finančních transakcí;