Primární právo Evropské unie

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Primární právo EU

CO JE PRIMÁRNÍ PRÁVO?

• Je to nejvyšší zdroj práva v Evropské unii (EU). Vychází ze zakládajících smluv, zejména z Římské smlouvy (ze které postupem času vznikla Smlouva o fungování Evropské unie) a Maastrichtské smlouvy (také zvané Smlouva o Evropské unii).
• Primární právo stanovuje rozdělení pravomocí (mezi EU a členskými státy EU). Zajišťuje právní kontext, v jehož rámci orgány EU formulují a provádějí politiky.

KLÍČOVÉ BODY

Primární právo, známé též jako primární zdroje, je odvozeno od:

• 1.

  zakládajících smluv,

• 2.

  pozměňujících smluv,

• 3.

  smluv o přistoupení,

• 4.

  protokolů připojených k uvedeným smlouvám,

• 5.

  dodatkových dohod, kterými se mění určité oddíly zakládajících smluv,

• 6.

  Listiny základních práv (od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost).

• Hlavními smlouvami jsou:
  • Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (1951),
  • Římská smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1957),
  • Smlouva o Euratomu (1957),
  • Maastrichtská smlouva (1992).
• Pozměňujícími smlouvami jsou:
  • Jednotný evropský akt (1986),
  • Amsterodamská smlouva (1997),
  • Niceská smlouva (2001),
  • Lisabonská smlouva (2007).
• Smlouvy o přistoupení se týkají těchto členských států:
  • Dánsko, Irsko a Spojené království (1) (1972),
  • Řecko (1979),
  • Portugalsko, Španělsko (1985),
  • Finsko, Rakousko, Švédsko (1994),
  • Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko (2003),
  • Bulharsko, Rumunsko (2005),
  • Chorvatsko (2012).
• Dodatkovými dohodami jsou:
  • Bruselská smlouva (Smlouva o jednotných orgánech) (1965),
  • Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení smluv Společenství (1970),
  • Smlouva pozměňující některá finanční ustanovení Smluv o založení Evropských hospodářských společenství a Smlouvy o založení jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (1975),
  • Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (1976).

Působnost primárního práva

• Geografická:
  • členské státy;
  • nejvzdálenější regiony EU.
• Časová: od okamžiku, kdy smlouva vstoupí v platnost.

KONTEXT

Kromě primárního práva je právo EU založeno na sekundárních a subsidiárních zdrojích.

• Sekundární zdroje zahrnují pět druhů právních aktů: nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení.
• Mezi dodatečné zdroje patří judikatura Soudního dvora EU (SDEU) a obecné právní zásady.

Nedílnou součástí práva EU jsou také mezinárodní dohody se zeměmi mimo EU a s mezinárodními organizacemi. Tyto dohody jsou oddělené od primárního práva a sekundárního práva a tvoří kategorii sui generis (jedinečnou kategorii práva). Podle rozsudku SDEU v případu Demirel v. Stadt Schwäbisch Gmünd mohou mít mezinárodní dohody přímý účinek a mají větší právní sílu než sekundární právní předpisy, které s nimi proto musejí být v souladu. Mezinárodní dohoda se použije přímo, pokud obsahuje jasnou a přesnou povinnost, která nepodléhá přijetí jakéhokoli následného opatření.

HLAVNÍ DOKUMENT

Konsolidovaná znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie – Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění) – Smlouva o fungování Evropské unie (konsolidované znění) – Protokoly – Přílohy Smlouvy o fungování Evropské unie – Prohlášení připojená k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu podepsanou dne 13. prosince 2007 – Srovnávací tabulky (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 1–388).

Poslední aktualizace 12.10.2022

---

(1) Spojené království dne 1. února 2020 vystoupilo z Evropské unie a stalo se třetí zemí (zemí mimo EU).