Hospodářská a měnová unie EU

KLÍČOVÉ BODY

Hospodářská a měnová unie EU

Jedná se o proces slaďování hospodářských a měnových politik členských států, který probíhá ve třech fázích.

• První fáze (1990–1993). Odstranění překážek volného pohybu kapitálu mezi členskými státy, posílení hospodářské konvergence a užší spolupráce mezi národními centrálními bankami.
• Druhá fáze (1994–1998). Vytvoření Evropského měnového institutu (předchůdce Evropské centrální banky (ECB)), příprava na zavedení eura, předcházení nadměrným schodkům veřejných financí a posílení sbližování hospodářských politik (s cílem zajistit cenovou stabilitu a zdravé veřejné finance).
• Třetí fáze (od 1. ledna 1999). Neodvolatelné stanovení směnných kurzů, postupné přijímání eura členskými státy jako své měny, provádění jednotné měnové politiky, za niž odpovídá ECB, vstup v platnost mechanismu směnných kurzů v rámci EU (ERM II) a vstup Paktu o stabilitě a růstu v platnost.

Zatímco první dvě etapy hospodářské a měnové unie (HMU) byly dokončeny ve všech členských státech, třetí a závěrečná etapa stále pokračuje. K dnešnímu dni přijalo euro jako svou oficiální měnu 21 členských států (souhrnně označovaných jako eurozóna).

Přechod na euro

Dříve než členský stát může zavést euro, musí nejprve splnit několik ekonomických a právních požadavků – tzv. kritéria konvergence stanovená v článku 140 SFEU.

• Účelem kritérií hospodářské konvergence je zajistit stabilitu hospodářské a finanční situace v Evropské unii.
• Právní konvergence vyžaduje, aby vnitrostátní právní předpisy členských států, včetně statutů jejich národních centrálních bank, byly slučitelné s příslušnými právními předpisy EU.

Jakmile členský stát splní všechny tyto požadavky, Rada Evropské unie rozhodne, že může přijmout euro jako svou měnu. Euro pak nahradí dřívější národní měnu a stává se oficiální měnou členského státu.

Členské státy, jejichž měnou je euro, se považují za státy tvořící eurozónu, v níž se provádí jednotná měnová politika, za kterou odpovídá Rada guvernérů ECB.

Členské státy, které dosud nepřijaly euro jako svou měnu, jsou členskými státy, na které se vztahuje výjimka podle článku 139 SFEU. Evropská komise a ECB podávají Radě alespoň každé dva roky nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka, zprávu o jejich pokroku při plnění konvergenčních kritérií. Po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě Rada na návrh Komise rozhodne, že dotčený členský stát splňuje nezbytné podmínky a může přijmout euro jako svou měnu, a zruší výjimku pro dotčený členský stát.

Evropská centrální banka

ECB hraje v HMU ústřední úlohu. Prostřednictvím svého rozhodovacího orgánu, Rady guvernérů, stanovuje měnovou politiku eurozóny. Má rovněž výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek v rámci Evropské unie. Členské státy mohou vydávat euromince, avšak Evropská centrální banka musí nejprve schválit roční objem jejich emise.

První členské státy eurozóny

• Dne 3. května 1998, což je historické datum, pokud jde o zahájení třetí fáze HMU, přijala Rada rozhodnutí, kterým uznala, že 11 členských států (Belgie, Německo, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo podmínky nezbytné pro zavedení jednotné měny k 1. lednu 1999.
• V roce 2000 bylo přijato podobné rozhodnutí týkající se Řecka, které vstoupilo do třetí fáze HMU v lednu 2001.

• Zavedení eura pak proběhlo ve dvou krocích.
  • 1. ledna 1999.  Euro bylo zavedeno jako účetní měna¹ a byly stanoveny přepočítací koeficienty pro původní národní měny, které se tak staly nedecimálními jednotkami eura.
  • 1. ledna 2002.  V příslušných členských státech byly zavedeny fyzické euromince a eurobankovky. Fyzické osoby i podniky EU tak mohli začít provádět své hotovostní platby v eurech.

Rozšiřování eurozóny

• V zásadě se od všech členských států očekává, že vstoupí do třetí fáze HMU, a tedy přijmou euro. Některé z nich však dosud nesplnily hospodářské a právní požadavky a Dánsko se rozhodlo neúčastnit se třetí etapy HMU; podrobnosti jsou stanoveny v Protokolu č. 16 ke Smlouvám. Dánsko si vyhradilo možnost ukončit svou výjimku a požádat o přijetí eura, dosud však žádný takový záměr neoznámilo.
• Členské státy, které přijaly euro po roce 2002:
  • Slovinsko dne 1. ledna 2007;
  • Kypr a Malta dne 1. ledna 2008;
  • Slovensko dne 1. ledna 2009;
  • Estonsko dne 1. ledna 2011;
  • Lotyšsko dne 1. ledna 2014;
  • Litva dne 1. ledna 2015;
  • Chorvatsko dne 1. ledna 2023.
  • Bulharsko dne 1. ledna 2026.