EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.2.2020

COM(2020) 49 final

2020/0022(CNS)

Návrh

SMĚRNICE RADY

o správní spolupráci v oblasti daní (kodifikované znění)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.V souvislosti s konceptem „Evropa občanů“ přikládá Komise značnou důležitost zjednodušení a přehlednějšímu uspořádání práva Unie, aby se stalo srozumitelnějším a přístupnějším pro občany, kteří tak mohou lépe uplatňovat jednotlivá práva, která jim právo Unie přiznává.

Tohoto cíle nelze dosáhnout, dokud zůstanou jednotlivá ustanovení, která byla několikrát a často podstatným způsobem změněna, roztroušena jak v původním předpisu, tak v pozdějších pozměňujících aktech. Je proto nutno vynaložit značné úsilí při vyhledávání a porovnávání jednotlivých předpisů, aby bylo možno nalézt právě platná ustanovení.

Z tohoto důvodu je rovněž kodifikace často měněné právní úpravy nutná pro zachování její srozumitelnosti a transparentnosti.

2.Komise svým rozhodnutím ze dne 1. dubna 1987 1 uložila svým útvarům, aby přistoupily ke kodifikaci jakéhokoli předpisu nejpozději po jeho desáté změně, přičemž zdůraznila, že se jedná o minimální pravidlo a jednotlivé útvary by se měly v zájmu srozumitelnosti a přehlednosti předpisů snažit kodifikovat akty, za něž nesou odpovědnost, i v kratších intervalech.

3.Závěry předsednictví Evropské rady z Edinburghu (prosinec 1992) toto potvrdily 2 a zdůraznily význam kodifikace, neboť kodifikace skýtá právní jistotu ohledně otázky, která právní norma se v určitém okamžiku použije na danou situaci.

Kodifikace musí proběhnout v plném souladu s obvyklým postupem přijímání aktů Unie.

Jelikož v aktech podrobených kodifikaci nemohou být prováděny žádné věcné změny, Evropský parlament, Rada a Komise se prostřednictvím interinstitucionální dohody ze dne 20. prosince 1994 dohodly na zkráceném postupu pro rychlé přijímání kodifikovaných aktů.

4.Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS 3 . Nová směrnice nahradí různé akty, které jsou do ní začleněny 4 ; zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn, které vyžaduje samotná kodifikace.

5.Tento kodifikační návrh byl vypracován na základě předchozího konsolidovaného znění směrnice 2011/16/EU a jejích následných změn vyhotoveného ve 23 úředních jazycích Úřadem pro publikace Evropské unie pomocí systému pro zpracování dat. V případech, že bylo změněno číslování článků, je vztah mezi dřívějším a novým číslováním uveden ve srovnávací tabulce uvedené v příloze VI kodifikovaného znění směrnice.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

2020/0022 (CNS)

Návrh

SMĚRNICE RADY

o správní spolupráci v oblasti daní (kodifikované znění)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 113 a 115 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 5 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ê

(1)Směrnice Rady 2011/16/EU 6 byla několikrát podstatně změněna 7 . Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být kodifikována.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 3 (přizpůsobený)

(2)Ö Tato směrnice Õ by měla členským státům Ö umožnit Õ účinně spolupracovat na mezinárodní úrovni na odstranění nepříznivých důsledků rostoucí globalizace pro vnitřní trh.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(3)Ö Tato směrnice Õ by se měla vztahovat na přímé daně a na ty nepřímé daně, jež dosud nejsou upraveny jinými právními předpisy Unie. Za vhodný nástroj účinné správní spolupráce k tomuto účelu je považována tato směrnice.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(4)Tato směrnice stanoví Ö jasná Õ a Ö přesná Õ pravidla správní spolupráce mezi členskými státy Ö a zajišťuje Õ, zejména co do výměny informací, Ö široký rozsah správní spolupráce mezi členskými státy Õ. Ö Jasná Õ pravidla by také měla zejména umožnit zahrnout do své působnosti všechny právnické i fyzické osoby v Unii při zohlednění neustále rostoucí rozmanitosti právních uspořádání, jako jsou nejen tradiční svěřenství, nadace a investiční fondy, ale i veškeré nové nástroje vytvořené daňovými poplatníky v členských státech.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(5)Měl by existovat Ö přímý Õ styk mezi místními nebo celostátními orgány členských států pověřenými správní spoluprací, přičemž pravidlem by měla být komunikace mezi ústředními kontaktními místy. Nedostatek přímých kontaktů má za následek neefektivnost, nedostatečné využívání nástrojů správní spolupráce a průtahy v komunikaci. Ö Za účelem zajištění efektivní a rychlé Õ spolupráce by tedy měl mezi orgány Ö probíhat přímý styk Õ. Pravomoci kontaktních útvarů by měly vymezovat vnitrostátní předpisy jednotlivých členských států.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

(6)Členské státy by si na žádost jiného členského státu měly navzájem vyměňovat informace o jednotlivých případech a měly by provádět šetření nezbytná k získání těchto informací. Smyslem Ö kritéria Õ „předpokládaného významu“ je stanovit výměnu informací v daňových otázkách v co nejširším rozsahu a současně upřesnit, že členské státy nemohou zcela libovolně podnikat kroky za účelem shromáždění informací nebo požadovat informace, které pravděpodobně nejsou významé pro daňové záležitosti daného poplatníka. Přestože článek 24 této směrnice obsahuje procesní požadavky, je třeba tato ustanovení vykládat volně, aby nebránila účinné výměně informací.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 1 (přizpůsobený)

(7)Problémy způsobené přeshraničními daňovými podvody a úniky výrazně narostly a dostaly se do středu pozornosti v Unii i ve světě. Neoznámené a nezdaněné příjmy značně snižují daňové příjmy členských států. Proto je nutné Ö zajistit Õ účinnost a efektivnost výběru daní. Ö Rovněž výrazně narostly problémy způsobené přeshraničním vyhýbáním se daňové povinnosti, agresivním daňovým plánováním a škodlivou daňovou soutěží. To pak celkově brání členským státům v uplatňování daňových politik podporujících růst. Õ Automatická výměna informací představuje v tomto ohledu významný nástroj, a Ö měla by proto být Õ důsledně Ö prosazována Õ jako budoucí evropský a mezinárodní standard pro transparentnost a výměnu informací v daňové oblasti.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

(8)Význam automatické výměny informací jakožto prostředku pro boj proti přeshraničním daňovým podvodům a únikům byl uznán také na mezinárodní úrovni (G20 a G8). V návaznosti na jednání, která proběhla mezi Spojenými státy americkými a dalšími zeměmi, včetně všech členských států, o dvoustranných dohodách o automatické výměně informací k provedení zákona Spojených států amerických o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (obecně známého jako „FATCA“ – Foreign Account Tax Compliance Act), pověřila skupina G20 Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), aby na základě uvedených dohod vypracovala jednotný globální standard pro automatickou výměnu informací v daňové oblasti.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(9)V Ö roce Õ 2014 vydala OECD Ö jednotlivé Õ prvky globálního standardu pro automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti, Ö zejména Õ modelovou dohodu příslušných orgánů, společný standard pro oznamování Ö (Common Reporting Standard, dále jen „CRS“) Õ, komentáře k modelové dohodě příslušných orgánů a společnému standardu pro oznamování, jakož i informačně technologické podmínky pro uplatňování globálního standardu. Celý globální standard potvrdili ministři financí a guvernéři centrálních bank skupiny G20 v září 2014.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(10)Ö Tato Õ směrnice Ö by rovněž měla Õ stanovit povinnou automatickou výměnu informací mezi členskými státy u konkrétních kategorií příjmu a majetku, které daňoví poplatníci drží v jiných členských státech než ve státě, v němž jsou rezidenty. Ö Měla by být založena na přístupu spočívajícím v postupném posilování Õ automatické výměny informací postupným rozšiřováním o nové kategorie příjmu a majetku.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

(11)Za účelem minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro Ö orgány Õ daňové správy i hospodářské subjekty je rovněž nutné zajistit, aby Ö rozsah Õ automatické výměny Ö finančních Õ informací v rámci Unie byl v souladu s mezinárodním vývojem. K dosažení tohoto cíle by členské státy měly vyžadovat, aby jejich finanční instituce uplatňovaly pravidla oznamování a náležité péče, která jsou v plném souladu s pravidly obsaženými Ö v CRS Õ vypracovaném OECD. Ö Povinná automatická výměna informací Õ by Ö se Õ navíc měla Ö vztahovat Õ na tytéž informace jako modelová dohoda příslušných orgánů a Ö CRS Õ, které vypracovala OECD. Každý členský stát Ö by Õ měl Ö mít Õ pouze jeden seznam vnitrostátně určených neoznamujících finančních institucí a vyňatých účtů, který by Ö měl používat Õ při uplatňování této směrnice i při uplatňování jiných dohod provádějících globální standard.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

(12)Kategorie oznamujících finančních institucí a oznamovaných účtů, na něž se vztahuje tato směrnice, jsou vymezeny tak, aby omezovaly možnosti daňových poplatníků vyhnout se oznamování tím, že majetek přesunou do finančních institucí nebo jej investují do finančních produktů nespadajících do oblasti působnosti této směrnice. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být však vyňaty některé finanční instituce a finanční účty, u nichž je nízké riziko, že budou použity k daňovému úniku. Prahové hodnoty by neměly být obecně do této směrnice začleněny, neboť rozdělením účtů mezi různé finanční instituce by je bylo možné snadno obejít. Za účelem řešení situací, kdy se daňový poplatník snaží skrýt kapitál, který je sám o sobě příjmem nebo majetkem, z něhož nebyla odvedena daň, by se finanční informace, které jsou předmětem oznamovací povinnosti a výměny, měly týkat nejen všech příslušných příjmů (úroků, dividend a obdobných typů příjmů), ale také zůstatků na účtech a výnosů z prodeje finančního majetku. Zpracování informací podle této směrnice je proto nezbytné a přiměřené k tomu, aby byly orgány Ö daňové správy Õ členských států schopny správně a jednoznačně určit dotčené daňové poplatníky a spravovat a vymáhat své daňové právní předpisy v přeshraničních situacích, odhadnout pravděpodobnost daňového úniku a vyhnout se zbytečnému dalšímu šetření.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 11

(13)Oznamující finanční instituce by mohly své informační povinnosti vůči jednotlivým oznamovaným osobám splnit tím, že budou postupovat podle podrobných pravidel komunikace, včetně četnosti komunikace, které jsou v souladu s vnitrostátním právem stanoveny v jejich vnitřních postupech.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 1 (přizpůsobený)

(14)Vydávání předběžných daňových rozhodnutí, která usnadňují důsledné a transparentní uplatňování práva, je běžnou praxí i v Unii. Vyjasnění daňového práva pro poplatníky poskytne jistotu pro podnikání, a tím může povzbudit investice a dodržování právních předpisů a mít pozitivní dopad na další rozvíjení jednotného trhu v Unii na základě zásad a svobod vycházejících ze Smluv. Rozhodnutí týkající se struktur motivovaných daněmi však v některých případech vedla k tomu, že vykonstruovaně vysoké částky příjmů byly mírně zdaněny v zemi vydávající, pozměňující nebo obnovující předběžné rozhodnutí, a ponechala vykonstruovaně nízké částky příjmu ke zdanění v jakýchkoli jiných zúčastněných zemích. Je tudíž třeba Ö zajistit vysokou míru Õ transparentnosti.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(15)Daňoví poplatníci mají právo se na předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžné posouzení převodních cen spoléhat například během daňových řízení nebo daňových kontrol za předpokladu, že skutečnosti, na kterých je uvedené rozhodnutí nebo posouzení založeno, byly předestřeny správně a že tito daňoví poplatníci plní podmínky daného rozhodnutí nebo posouzení.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(16)Členské státy Ö by Õ si Ö měly Õ informace vyměňovat bez ohledu na to, zda daňoví poplatníci Ö plní Õ podmínky předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen Ö , či nikoliv Õ.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

(17)V zájmu využití přínosů povinné automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen by měly být informace sděleny neprodleně po jejich vydání, změně nebo obnovení, a proto by měly být pro sdělování informací stanoveny pravidelné intervaly.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(18)V zájmu právní jistoty je vhodné vyjmout za řady velmi přísných podmínek z povinné automatické výměny informace o dvoustranných nebo vícestranných předběžných posouzeních převodních cen se třetími zeměmi podle rámce stávajících mezinárodních smluv s těmito třetími zeměmi, pokud ustanovení dané smlouvy neumožňují předat informace obdržené v jejím rámci Ö zemi, která je Õ třetí stranou. V takových případech by však namísto toho měly být vyměňovány informace Ö uvedené Õ v čl. 9 odst. 5 týkající se žádostí, které vedly k vydání takových dvoustranných nebo vícestranných předběžných posouzení převodních cen. U informací, které mají být sděleny, by tudíž mělo být v těchto případech uvedeno, že jsou poskytovány na základě takové žádosti.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

(19)Ö V rámci Õ standardního formuláře pro povinnou automatickou výměnu informací Ö o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen Õ je vhodné zohlednit práci provedenou v rámci Fóra OECD o škodlivých daňových praktikách Ö v rámci Õ akčního plánu Ö proti erozi základu daně Õ a přesouvání zisku Ö (Action Plan on Base Erosion and Profit Shifting, dále jen „akční plán BEPS“) Õ. Je rovněž vhodné spolupracovat úzce a koordinovaně s OECD, a to nejen v oblasti vývoje takového standardního formuláře pro povinnou automatickou výměnu informací. Konečným cílem by mělo být globální zajištění rovných podmínek, přičemž Unie by měla Ö převzít vedoucí úlohu a zasazovat se o široké pojetí rozsahu Õ automaticky vyměňovaných informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 14 (přizpůsobený)

(20)Členské státy by si měly vyměňovat základní informace, přičemž Ö určitý soubor Õ základních informací by měl být sdělován i Komisi. To by mělo Komisi umožnit kdykoli sledovat a vyhodnocovat účinné uplatňování povinné automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen. Informace obdržené Komisí by však neměly být používány pro žádné další účely. Ö Uvedené Õ sdělení Ö informací Õ by navíc nemělo zprostit členský stát jeho povinností ohlásit každou státní podporu Komisi.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 16 (přizpůsobený)

(21)V případě nutnosti by v návaznosti na fázi povinné automatické výměny informací Ö o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen Õ měl členský stát mít možnost dovolávat se článku 5, pokud jde o výměnu informací na základě žádosti o doplňující informace, včetně plného znění předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžných posouzení převodních cen, od členského státu, který taková rozhodnutí nebo posouzení vydal.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 18

(22)Členské státy by měly přijmout veškerá přiměřená opatření nezbytná k tomu, aby odstranily veškeré překážky, které by mohly bránit účinné a co nejširší povinné automatické výměně informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 19 (přizpůsobený)

(23)Za účelem posílení efektivního využívání zdrojů, usnadnění výměny informací a Ö předejití tomu Õ, aby každý z členských států musel Ö vyvíjet obdobná řešení Õ v oblasti svých systémů pro ukládání informací, by mělo být přijato zvláštní ustanovení o centrálním rejstříku přístupném všem členským státům a Komisi, kam by členské státy Ö měly Õ informace Ö vkládat Õ a Ö uchovávat Õ namísto jejich výměny prostřednictvím zabezpečené elektronické pošty.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

(24)Jelikož skupiny nadnárodních podniků působí v různých zemích, mají možnost dopouštět se praktik agresivního daňového plánování, které domácím společnostem k dispozici nejsou. Pokud tak skupiny nadnárodních podniků činí, mohou být čistě domácí společnosti, obvykle malé a střední podniky, obzvlášť zasaženy, neboť jejich daňové zatížení je vyšší než zatížení skupin nadnárodních podniků. Na druhé straně mohou všechny členské státy utrpět výpadky příjmů a existuje riziko, že Ö členské státy budou soutěžit v Õ přilákání skupin nadnárodních podniků tím, že jim nabídnou další daňové výhody.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 3 (přizpůsobený)

(25)Daňové orgány členských států potřebují komplexní a relevantní informace o skupinách nadnárodních podniků, pokud jde o jejich strukturu, politiky stanovování převodních cen a interní transakce v Unii i mimo ni. Tyto informace umožní daňovým orgánům reagovat na škodlivé daňové praktiky tím, že změní právní předpisy nebo provedou náležité posouzení rizik a daňové Ö kontroly Õ, a určit, zda se společnosti dopustily praktik, v jejichž důsledku se uměle přesouvají podstatné částky příjmů do daňově zvýhodněných prostředí.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(26)Ö Vysoká míra Õ transparentnosti vůči daňovým orgánům by mohla skupinám nadnárodních podniků poskytnout pobídku, aby zanechaly určitých praktik a platily svůj spravedlivý podíl daní v zemi, kde je dosahováno zisků. Ö Zajištění Õ transparentnosti pro skupiny nadnárodních podniků je proto podstatnou součástí řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisku.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(27)Usnesení Rady a zástupců vlád členských států o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii (EU TPD) 8 stanoví pro skupiny nadnárodních podniků v Unii způsob, jak poskytovat daňovým orgánům informace o celosvětových obchodních operacích a politikách stanovování převodních cen (dále jen „základní dokumentace“) a informace o konkrétních transakcích místních subjektů (dále jen „místní dokumentace“). Usnesení o EU TPD však neobsahuje žádný mechanismus pro podání zprávy podle jednotlivých zemí.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(28)V zájmu efektivnějšího využívání veřejných prostředků a snížení administrativní zátěže pro skupiny nadnárodních podniků by se Ö oznamovací Õ povinnost měla vztahovat pouze na skupiny nadnárodních podniků s ročními konsolidovanými výnosy skupiny nad určitou částku. Tato směrnice by měla zajistit, aby byly získávány a včas zpřístupňovány Ö orgánům daňové správy Õ v celé Unii stejné informace.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(29)V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu musí Unie zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi skupinami nadnárodních podniků z Unie a skupinami nadnárodních podniků ze třetích zemí, jejichž jeden nebo několik subjektů se nachází v Unii. Na oba typy skupin nadnárodních podniků by se tudíž měla vztahovat Ö oznamovací Õ povinnost. Aby však byl zajištěn hladký přechod, měly by členské státy Ö mít možnost odložit oznamovací povinnost o jeden rok Õ u členských subjektů, které jsou rezidenty v členském státě, ale nejsou nejvyšším mateřským subjektem skupiny nadnárodních podniků nebo jejich zastupujícím mateřským subjektem.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 12

(30)Povinná automatická výměna zpráv podle jednotlivých zemí mezi členskými státy by měla v každém případě zahrnovat sdělení vymezeného souboru základních informací, které by byly dostupné těm členským státům, v nichž na základě informací ze zprávy podle jednotlivých zemí jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků buď je rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny skupiny nadnárodních podniků.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

(31)V zájmu minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro Ö orgány daňové správy Õ i skupiny nadnárodních podniků je nezbytné stanovit pravidla, která jsou v souladu s mezinárodním vývojem, a pozitivně přispívat k jejich provádění. Dne 19. července 2013 zveřejnila OECD svůj akční plán BEPS, který představuje významnou iniciativu pro změnu stávajících mezinárodních daňových pravidel. Dne 5. října 2015 OECD předložila Ö své závěrečné zprávy, které Õ potvrdili ministři financí skupiny G20. Během zasedání ve dnech 15. a 16. listopadu 2015 potvrdili balíček OECD rovněž vrcholní představitelé skupiny G20.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 14 (přizpůsobený)

(32)Práce na opatření č. 13 akčního plánu BEPS vyústila v soubor standardů pro poskytování informací u skupin nadnárodních podniků, včetně základní dokumentace, místní dokumentace a zprávy podle jednotlivých zemí. Ö Pravidla o zprávě Õ podle jednotlivých zemí Ö by Õ tedy Ö měla Õ zohledňovat standardy OECD.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 15 (přizpůsobený)

(33)V případě, že členský subjekt nemůže obdržet či získat všechny informace požadované ke splnění Ö oznamovací Õ povinnosti podle této směrnice, mohly by to členské státy považovat za známku potřeby posoudit vysoká rizika ve stanovování převodních cen a další rizika eroze základu daně a přesouvání zisku týkající se dotčené skupiny nadnárodních podniků.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 16 (přizpůsobený)

(34)Pokud některý členský stát Ö dospěje k závěru Õ, že jiný členský stát soustavně neplní povinnost automaticky poskytovat zprávy podle jednotlivých zemí, měl by se snažit to konzultovat s tímto členským státem.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 17 (přizpůsobený)

(35)Činnost Unie v oblasti podávání zpráv podle jednotlivých zemí by i nadále měla zvláště zohledňovat budoucí vývoj na úrovni OECD. Při provádění této směrnice by členské státy měly používat závěrečnou zprávu z roku 2015 o opatření č. 13 Ö projektu Õ OECD/G20 v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, vypracovanou OECD, jako zdroj objasnění nebo výkladu této směrnice a s cílem zajistit Ö jednotnost při Õ uplatňování napříč členskými státy.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 20 (přizpůsobený)

(36)Rozsah povinné výměny informací by proto měl Ö zahrnovat Õ automatickou výměnu informací o zprávě podle jednotlivých zemí.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 21 (přizpůsobený)

(37)Každoroční zpráva členských států Komisi podle článku 27 Ö této Õ směrnice by měla podrobně uvést rozsah místního podávání zpráv podle článku 10 a podle Ö bodu 1 Õ oddílu II přílohy III a seznam jurisdikcí, jejichž rezidenty jsou nejvyšší mateřské subjekty členských subjektů usazených v Unii, v nichž však nebyly podány nebo vyměněny úplné zprávy.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 3 (přizpůsobený)

(38)Vzhledem k tomu, že většina uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, zasahuje do více než jedné jurisdikce Ö , je Õ automatická výměna informací mezi daňovými orgány Ö různých členských států Õ důležitá, aby se těmto orgánům poskytly potřebné informace s cílem umožnit jim přijmout opatření v případě, že zaznamenají agresivní daňové praktiky.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(39)V prohlášení ze dne 13. května 2017 o boji proti daňovým trestným činům a jiným nezákonným finančním tokům přijatém skupinou G7 na Bari byla OECD požádána, aby zahájila jednání o možných způsobech, jak řešit problematiku uspořádání navržených k obcházení Ö oznamování Õ v rámci společného standardu pro oznamování nebo zaměřených na to, aby skutečným majitelům poskytovala úkryt pro jejich finance prostřednictvím netransparentních struktur, a aby současně také zvážila modelová pravidla povinného poskytování informací inspirovaná přístupem k uspořádáním navrženým k vyhýbání se daňovým povinnostem uvedeným ve zprávě týkající se opatření č. 12 akčního plánu BEPS.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(40)Je třeba připomenout, jak někteří finanční zprostředkovatelé a jiní poskytovatelé daňového poradenství zřejmě aktivně pomáhali svým klientům v zatajování offshorových finančních prostředků.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(41)Oznamování informací o přeshraničních uspořádáních, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánovaním, může účinně podpořit úsilí zaměřené na vytvoření prostředí spravedlivého zdaňování na vnitřním trhu. V tomto ohledu by Ö měla být stanovena Õ povinnost zprostředkovatelů informovat daňové orgány o určitých přeshraničních uspořádáních, která by mohla být potenciálně využita pro účely agresivního daňového plánování. Ö Na základě těchto oznámení by Õ daňové orgány, Ö měly sdílet Õ informace se svými protějšky v jiných členských státech. Taková rozhodnutí by také zvýšila efektivnost společného standardu pro oznamování. Kromě toho by bylo důležité poskytnout Komisi přístup k dostatečnému množství informací, aby mohla sledovat řádné fungování této směrnice. Takový přístup Komise k informacím nezbavuje členské státy povinnosti oznamovat jakoukoli státní podporu Komisi.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(42)Uznává se, že oznamování přeshraničních uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, by mělo větší šanci dosáhnout předpokládaného odrazujícího účinku, pokud by se příslušné informace dostaly k daňovým orgánům včas, jinými slovy dříve, než jsou tato uspořádání skutečně zavedena. Aby se usnadnila práce správních orgánů členských států, Ö měla Õ by se následná automatická výměna informací o těchto uspořádáních provádět každé čtvrtletí.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(43)V zájmu zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zabránění mezerám v navrhovaném rámci pravidel by měla být oznamovací povinnost uložena všem subjektům, které jsou obvykle zapojeny do navrhování, uvádění na trh, organizování nebo řízení realizace přeshraniční transakce nebo série takových transakcí, které se mají oznamovat, a také těm, které poskytují pomoc nebo poradenství. Neměla by se přehlížet ani skutečnost, že v některých případech by oznamovací povinnost nebyla vymahatelná ve vztahu ke zprostředkovateli z důvodu zákonné profesní mlčenlivosti nebo proto, že zprostředkovatel neexistuje, jelikož daňový poplatník například navrhuje a realizuje určité schéma interně. Bylo by tudíž zásadní, aby za takových okolností daňové orgány neztratily možnost získávat informace o daňových uspořádáních, která potenciálně souvisí s agresivním daňovým plánováním. Oznamovací povinnost by proto bylo nezbytné přesunout na daňového poplatníka, který má v těchto případech z uvedeného uspořádání přínos.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 9

(44)Uspořádání agresivního daňového plánování se v průběhu let vyvíjela, jsou čím dál tím složitější a podléhají neustálým změnám a úpravám v reakci na obranná protiopatření daňových orgánů. Uváží-li se tato skutečnost, pak by spíše než vymezit pojem agresivního daňového plánování bylo účinnější usilovat o podchycení uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, sestavením seznamu rysů a prvků transakcí, které jasně naznačují, že dochází k vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužívání daňového systému. Tyto náznaky jsou označovány jako „charakteristické znaky“.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

(45)Vzhledem k tomu, že hlavním cílem této směrnice o Ö oznamování Õ přeshraničních uspořádání, která jsou potenciálně agresivním daňovým plánováním, by mělo být zajištění řádného fungování vnitřního trhu, je důležité, aby se na úrovni Unie neregulovalo to, co překračuje rámec nezbytný pro dosažení těchto cílů. Právě proto Ö by Õ se jakákoli společná pravidla Ö oznamování měla omezovat Õ na přeshraniční situace, tedy situace zahrnující buď více než jeden členský stát, nebo členský stát a třetí zemi. Za těchto okolností lze z důvodu potenciálního vlivu na fungování vnitřního trhu odůvodnit spíše nutnost přijmout společný soubor pravidel než ponechat řešení na vnitrostátní úrovni. Ö Členské státy mohou Õ přijmout další vnitrostátní opatření pro oznamování podobné povahy, avšak informace získané nad rámec toho, co je předmětem oznamování podle této směrnice, by neměly být automaticky sdělovány příslušným orgánům ostatních členských států. Tyto informace by mohly být vyměňovány na žádost nebo z vlastního podnětu v souladu s platnými pravidly.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(46)S přihlédnutím k tomu, že oznamovaná uspořádání by měla mít přeshraniční rozměr, bylo by důležité vyměňovat si příslušné informace s daňovými orgány v jiných členských státech s cílem zajistit maximální účinnost této směrnice v odrazování od postupů agresivního daňového plánování.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

(47)Za účelem minimalizace nákladů a administrativní zátěže pro Ö orgány Õ daňové správy i pro zprostředkovatele a v zájmu zajištění účinnosti této směrnice při odrazování od postupů agresivního daňového plánování by rozsah automatické výměny informací ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, v rámci Unie měl být v souladu s mezinárodním vývojem. Měl by být Ö stanoven Õ specifický charakteristický znak, který by umožnil Ö zaměřit se na Õ uspořádání navržená s cílem obcházet oznamovací povinnost zahrnující automatickou výměnu informací. Pro účely tohoto charakteristického znaku by se mělo k dohodám o automatické výměně informací o finančních účtech v rámci společného standardu pro oznamování přistupovat stejně jako k oznamovacím povinnostem stanoveným v čl. 8 odst. 4 a v příloze I. Při provádění částí této směrnice týkajících se uspořádání pro obcházení společného standardu pro oznamování a uspořádání zahrnujících právnické osoby nebo právní uspořádání či jakékoli jiné obdobné struktury Ö mohou členské státy Õ využít výsledky práce OECD, konkrétně pak její modelová pravidla povinného poskytování informací za účelem řešení uspořádání pro vyhýbání se společnému standardu pro oznamování a neprůhledných offshorových struktur a komentář k těmto pravidlům, a to jako zdroj Ö objasnění Õ nebo výkladu, s cílem zajistit jednotnost při uplatňování napříč členskými státy v rozsahu, v jakém jsou tyto texty v souladu s právem Unie.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 14 (přizpůsobený)

(48)Přestože přímé daně zůstávají v pravomoci členských států, je výhradně pro účely jasného vymezení působnosti charakteristického znaku vztahujícího se na uspořádání s přeshraničními transakcemi, která by měli podle Ö této Õ směrnice zprostředkovatelé nebo případně daňoví poplatníci oznamovat a o kterých by si měly příslušné orgány automaticky vyměňovat informace, vhodné odkázat na nulovou nebo téměř nulovou sazbu daně z příjmů právnických osob. Dále je vhodné připomenout, že na přeshraniční uspořádání agresivního daňového plánování, jejichž hlavním důvodem nebo jedním z hlavních důvodů je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného daňového práva, se vztahuje obecné pravidlo proti zneužívání uvedené v článku 6 směrnice Rady (EU) 2016/1164 9 .

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(49)Rovněž by měla být podporována výměna informací mezi členskými státy z vlastního podnětu.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 12

(50)Pro poskytování informací podle této směrnice by měly být stanoveny lhůty, aby bylo zajištěno, že tato výměna informací bude včasná, a tedy účinná.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 13

(51)Je důležité, aby zaměstnancům daňové správy jednoho členského státu byla povolena přítomnost na území jiného členského státu.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 14

(52)Jelikož daňová situace jedné nebo více osob povinných k dani usazených ve více členských státech představuje často společný nebo doplňující se zájem, mělo by být možné, aby dva nebo více členských států na základě vzájemné dohody a dobrovolně prováděly u těchto osob souběžné kontroly.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 15

(53)Vzhledem k tomu, že v některých členských státech existuje právní požadavek, aby byla daňovému poplatníku doručena rozhodnutí a opatření týkající se jeho daňové povinnosti, a vzhledem k potížím, jež z toho plynou pro daňové orgány, včetně případů, kdy se daňový poplatník přestěhuje do jiného členského státu, je žádoucí, aby za těchto okolností mohly daňové orgány požádat o spolupráci příslušné orgány členského státu, do něhož se daňový poplatník přestěhoval.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 15

(54)Nezbytným prvkem fungování účinného systému automatické výměny informací je zpětná vazba ze strany přijímajícího členského státu členskému státu posílajícímu informace. Je proto vhodné zdůraznit, že příslušné orgány členských států by měly jednou ročně zasílat zpětnou vazbu o automatické výměně informací ostatním dotyčným členským státům. V praxi by tato povinná zpětná vazba měla být zajištěna dvoustraně dohodnutými mechanismy.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 17

(55)Spolupráce mezi členskými státy a Komisí je nezbytná k trvalému zkoumání postupů spolupráce a sdílení zkušeností a osvědčených postupů v posuzovaných oblastech.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 18 (přizpůsobený)

(56)Pro účinnost správní spolupráce je důležité, aby členský stát, který obdrží informace a dokumenty na základě této směrnice, je s výhradou omezení stanovených v této směrnici Ö mohl Õ použít rovněž k jiným účelům. Je rovněž důležité, aby členské státy mohly tyto informace předat za určitých podmínek třetí zemi.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 19

(57)Situace, ve kterých může dožádaný členský stát poskytnutí informací odmítnout, by měly být jasně vymezeny a omezeny s přihlédnutím k některým soukromým zájmům, které by měly být chráněny, a k veřejnému zájmu.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 20 (přizpůsobený)

(58)Členský stát by však neměl odmítnout předání informací z důvodu, že nemá na těchto informacích sám zájem, nebo proto, že Ö těmito informacemi disponuje Õ banka, jiná finanční instituce, určená osoba, zástupce nebo zmocněnec, anebo z toho důvodu, že se týkají vlastnických práv k určité osobě.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 21

(59)Tato směrnice obsahuje minimální pravidla, a proto by se neměla dotýkat práva členských států navázat širší spolupráci s jinými členskými státy podle svých vnitrostátních právních předpisů nebo v rámci dvoustranných nebo mnohostranných smluv sjednaných s jinými členskými státy.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 22

(60)Je třeba rovněž objasnit, že pokud členský stát poskytuje třetí zemi širší spolupráci, než je stanoveno na základě této směrnice, neměl by odmítnout poskytování takovéto širší spolupráce ostatním členským státům, které si přejí zúčastnit se této vzájemné širší spolupráce.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 23

(61)Informace by měly být vyměňovány prostřednictvím standardizovaných formulářů, formátů a komunikačních kanálů.

ê (EU) 2016/2258 bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

(62)Je-li majitel účtu zprostředkující strukturou, Ö měly by Õ finanční instituce tuto strukturu prozkoumat a identifikovat a oznámit její skutečné vlastníky. Tento důležitý prvek při uplatňování Ö této Õ směrnice Ö se Õ opírá o informace pro boj proti praní peněz získané na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 10 za účelem identifikace skutečných vlastníků.

ê (EU) 2016/2258 bod odůvodnění 3 (přizpůsobený)

(63)Za účelem zajištění účinného monitorování uplatňování postupů náležité péče stanovených v Ö této Õ směrnici ze strany finančních institucí musí mít daňové orgány přístup k informacím pro boj proti praní peněz. Bez tohoto přístupu by nemohly monitorovat, potvrzovat ani kontrolovat, zda finanční instituce řádně uplatňují Ö tuto Õ směrnici tím, že správně identifikují a hlásí skutečné vlastníky zprostředkujících struktur.

ê (EU) 2016/2258 bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(64)Ö Tato Õ směrnice zahrnuje i jiné výměny informací a formulářů pro účely správní spolupráce mezi členskými státy. Přístup k informacím pro boj proti praní peněz, Ö kterými disponují Õ subjekty podle směrnice (EU) 2015/849, v rámci správní spolupráce v oblasti daní by Ö měl zajistit Õ, aby daňové orgány měly lepší předpoklady k plnění svých povinností podle Ö této Õ směrnice a k účinnějšímu boji proti daňovým únikům a daňovým podvodům.

ê (EU) 2016/2258 bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(65)Daňové orgány Ö by proto měly mít Õ přístup k informacím, postupům, dokumentům a mechanismům pro boj proti praní peněz, Ö aby Õ mohly plnit své povinnosti při monitorování řádného uplatňování Ö této Õ směrnice a bylo tak zabezpečeno fungování všech Ö forem Õ správní spolupráce Ö , které stanoví Õ.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 24

(66)Je nutno vyhodnocovat účinnost správní spolupráce, zejména na základě statistických údajů.

ê 2011/16/EU bod odůvodnění 27 (přizpůsobený)

(67)Na veškerou výměnu informací podle této směrnice se vztahují nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2016/679 11  a (EU) 2018/1725 12 . Je však vhodné Ö zvážit omezení některých Õ práv a povinností stanovených nařízením (EU) 2016/679, aby byly chráněny zájmy uvedené v čl. 23 odst. 1 písm. e) Ö uvedeného Õ nařízení. Tato omezení jsou nezbytná a přiměřená s přihlédnutím k potenciálním ztrátám příjmů členských států a k zásadnímu významu informací, na něž se vztahuje tato směrnice, pro účinný boj proti podvodům.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 12 (přizpůsobený)

(68)Oznamující finanční instituce, zasílající členské státy a přijímající členské státy coby správci údajů by neměly informace zpracovávané podle této směrnice uchovávat déle, než je pro dosažení účelů této směrnice nezbytné. S ohledem na rozdíly v právních předpisech členských států by měla být maximální doba uchovávání určena podle lhůt stanovených v daňových právních předpisech členského státu každého správce údajů.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 22 (přizpůsobený)

(69)Výměna informací podle této směrnice Ö by neměla vést Õ k vyzrazení obchodního Ö či Õ průmyslového tajemství Ö , informací, na něž se vztahuje povinnost profesní mlčenlivosti, Õ nebo obchodního postupu ani k vyzrazení informací, které by odporovalo veřejnému pořádku.

ê (EU) 2016/881 bod odůvodnění 9

(70)Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, měly by být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující.

ê 2014/107/EU bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

(71)Při provádění této směrnice by členské státy měly využívat komentáře k modelové dohodě příslušných orgánů a společnému standardu pro oznamování, jež vypracovala OECD, jako zdroj objasnění a výkladu a s cílem zajistit Ö jednotnost při Õ uplatňování Ö napříč členskými státy Õ. Opatření Unie v této oblasti by i nadále měla zvláště zohledňovat budoucí vývoj na úrovni OECD.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, bod odůvodnění 16 (přizpůsobený)

(72)Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění této směrnice, zejména pokud jde o automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány, by měla být Komisi svěřena prováděcí pravomoc přijmout standardní Ö formuláře Õ s omezeným počtem prvků, včetně jazykových režimů. Ze stejného důvodu by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci přijímat potřebná praktická opatření pro modernizaci Ö společné komunikační sítě a Õ centrálního rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní. Tyto pravomoci by se měly vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 13 .

ê (EU) 2016/2258 bod odůvodnění 6

(73)Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie. Aniž je dotčen ústavní pořádek dotyčného členského státu, jestliže tato směrnice vyžaduje, aby byl přístup daňových orgánů k osobním údajům zajištěn ze zákona, není k tomu nutně zapotřebí akt parlamentu. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva by však takový zákon měl být jasný a přesný a jeho uplatňování by mělo být pro osoby, jichž se týká, jasné a předvídatelné.

ê (EU) 2015/2376 bod odůvodnění 23

(74)Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

ê

(75)Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze V části B ve vnitrostátním právu a dnů jejich použitelnosti,

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

1. Tato směrnice stanoví pravidla a postupy, na jejichž základě členské státy vzájemně spolupracují za účelem výměny informací, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání Ö vnitrostátních Õ právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2.

2. Tato směrnice dále upravuje výměnu informací uvedených v odstavci 1 elektronickými prostředky a stanoví pravidla a postupy, na jejichž základě členské státy a Komise spolupracují v záležitostech koordinace a hodnocení.

3. Tato směrnice se nedotýká uplatňování pravidel, která upravují vzájemnou pomoc v trestních věcech, v členských státech. Rovněž se nedotýká plnění jakýchkoli závazků členských států v rámci širší správní spolupráce vyplývající z jiných právních nástrojů, včetně dvoustranných a vícestranných smluv.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na veškeré daně jakéhokoli druhu vybírané členským státem nebo jeho nižšími územními nebo správními celky, včetně místních orgánů, nebo na jejich účet.

2. Bez ohledu na odstavec 1 se tato směrnice nepoužije na daň z přidané hodnoty, cla ani na spotřební daně, na něž se vztahují jiné právní předpisy Unie o správní spolupráci mezi členskými státy. Tato směrnice se dále nevztahuje na povinné příspěvky na sociální zabezpečení splatné členskému státu nebo nižšímu celku členského státu nebo veřejnoprávním institucím sociálního zabezpečení.

3. Daně uvedené v odstavci 1 se za žádných okolností nevykládají tak, že by zahrnovaly:

a)poplatky, například za osvědčení a jiné doklady vydávané veřejnými orgány;

b)platby smluvní povahy, jako například úhrada za veřejné služby.

4. Tato směrnice se vztahuje na daně uvedené v odstavci 1 vybírané na území, na něž se vztahují Smlouvy podle článku 52 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)„příslušným orgánem“ členského státu orgán, který byl jako takový určen členským státem. Za příslušné orgány na základě zmocnění podle článku 4 se považují rovněž ústřední kontaktní místo, kontaktní útvar nebo příslušný úředník, pokud jednají na základě této směrnice;

2)„ústředním kontaktním místem“ úřad, který byl jako takový určen a jemuž byla svěřena hlavní odpovědnost za styk s ostatními členskými státy v oblasti správní spolupráce;

3)„kontaktním útvarem“ úřad jiný než ústřední kontaktní místo, jenž byl Ö jako takový Õ pověřen uskutečňováním přímé výměny informací na základě této směrnice;

4)„příslušným úředníkem“ úředník pověřený uskutečňováním přímé výměny informací na základě této směrnice;

5)„dožadujícím orgánem“ ústřední kontaktní místo, kontaktní útvar nebo jakýkoli příslušný úředník členského státu, který podává žádost o pomoc jménem příslušného orgánu;

6)„dožádaným orgánem“ ústřední kontaktní místo, kontaktní útvar nebo jakýkoli příslušný úředník členského státu, kterému je podána žádost o pomoc jménem příslušného orgánu;

7)„správním šetřením“ všechny kontroly, prověrky a jiné úkony, které provádějí členské státy při výkonu svých funkcí, aby zajistily správné použití daňových právních předpisů;

8)„výměnou informací na žádost“ výměna informací na základě žádosti podané dožadujícím členským státem dožádanému členskému státu v konkrétním případě;

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 1

9)„automatickou výměnou“;

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 1 písm. a) bod i) (přizpůsobený)

a)pro účely čl. 8 odst. 1 a článků 9, 10 a 11 systematické sdělování předem určených informací jinému členskému státu bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech. Pro účely čl. 8 odst. 1 se dostupnými informacemi rozumějí informace v daňových záznamech sdělujícího členského státu, které jsou dostupné v souladu s postupy pro shromažďování a zpracovávání informací v Ö tomto Õ členském státě;

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 1

b)pro účely čl. 8 odst. 4 systematické sdělování předem určených informací o rezidentech jiných členských států příslušnému členskému státu, jehož jsou rezidenty, bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech;

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 1 písm. a) bod ii)

c)pro účely jiných ustanovení této směrnice než článků 8 odst. 1 a 4 a článků 9, 10 a 11 systematické sdělování předem určených informací podle písmen a) a b).

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 1 (přizpůsobený)

è1 Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 1 písm. a) bod iii)

è1 Zvýrazněné termíny použité v čl. 8 odst. 4, čl. 8 odst. 7, čl. 25 odst. 2, čl. 30 odst. 3 a 4 a příloze IV, je třeba chápat ve smyslu odpovídajících definic obsažených v příloze I. ç Zvýrazněné termíny použité v článku 10 a příloze III je třeba chápat ve smyslu odpovídajících definic obsažených v příloze III;

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

10)„výměnou z vlastního podnětu“ nesystematické sdělování informací jinému členskému státu kdykoliv a bez předchozí žádosti;

11)„osobou“:

a)fyzická osoba;

b)právnická osoba;

c)pokud tak stanoví platné právní předpisy, sdružení osob uznané jako způsobilé k právním úkonům, avšak bez postavení právnické osoby;

d)jakékoli jiné právní uspořádání jakékoli povahy a formy, s právní subjektivitou či bez ní, vlastnící nebo spravující majetek, včetně z něj pocházejícího příjmu, jež podléhá některé z daní, na něž se vztahuje tato směrnice;

12)„elektronickými prostředky“ použití elektronického zařízení pro zpracování, včetně digitální komprese, a uchovávání dat a využití přenosu po drátě, rádiového přenosu, optických technologií nebo jiných elektromagnetických prostředků;

13)„sítí CCN“ společná platforma založená na společné komunikační síti (Common Communication Network – CCN), kterou vyvinula Unie k zajištění všech přenosů dat elektronickými prostředky mezi příslušnými orgány v oblasti cel a daní;

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 1 písm. b) (přizpůsobený)

14)„předběžným daňovým rozhodnutím s přeshraničním prvkem“ jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, též vydané, změněné nebo obnovené v rámci daňové kontroly, které splňuje tyto podmínky:

a)bylo vydáno, změněno nebo obnoveno přímo vládou či daňovým orgánem členského státu nebo jeho nižším územním či správním celkem, včetně místních orgánů, nebo jejich jménem, bez ohledu na to, zda je skutečně využito;

b)bylo vydáno, změněno nebo obnoveno ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob a tato osoba nebo skupina osob má právo se Ö jej dovolávat Õ;

c)týká se výkladu nebo použití právního nebo správního ustanovení v souvislosti se správou nebo vynucováním vnitrostátních právních předpisů týkajících se daní členského státu nebo jeho nižších územních či správních celků, včetně místních orgánů;

d)souvisí s přeshraniční transakcí nebo otázkou, zda činnosti vykonávané určitou osobou v jiné jurisdikci Ö představují činnost stálé provozovny Õ či nikoli;

e)je učiněno před transakcemi nebo činnostmi v jiné jurisdikci, které by mohly Ö představovat činnost stálé provozovny Õ , nebo před podáním daňového přiznání za období, v němž k transakci nebo řadě transakcí nebo k činnostem došlo.

Přeshraniční transakce může mimo jiné zahrnovat provádění investic, poskytování zboží, služeb, financí nebo využívání hmotného nebo nehmotného majetku a nemusí se přímo týkat osoby, které je předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem určeno;

15)„předběžným posouzením převodních cen“ jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, též vydané, změněné nebo obnovené v rámci daňové kontroly, které splňuje tyto podmínky:

a)bylo vydáno, změněno nebo obnoveno přímo vládou či daňovým orgánem jednoho nebo více členských států, včetně jejich nižších územních či správních celků, včetně místních orgánů, nebo jejich jménem, bez ohledu na to, zda je skutečně využito;

b)bylo vydáno, změněno nebo obnoveno ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob a tato osoba nebo skupina osob má právo se Ö jej dovolávat Õ;

c)stanoví před provedením přeshraničních transakcí mezi sdruženými podniky vhodný soubor kritérií k určení převodních cen pro uvedené transakce nebo stanoví přiřazení zisku určité stálé provozovně.

Podniky jsou sdruženými podniky, pokud se jeden podnik podílí přímo nebo nepřímo na řízení, Ö ovládání Õ nebo kapitálu jiného podniku nebo tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, Ö ovládání Õ nebo kapitálu těchto podniků.

Převodní ceny jsou ceny, za které podnik převádí hmotné zboží a nehmotný majetek nebo poskytuje služby podnikům, které jsou s ním sdruženy, a „stanovování převodních cen“ je nutno Ö vykládat Õ odpovídajícím způsobem;

16)pro účely bodu 14 se „přeshraniční transakcí“ rozumí transakce nebo řada transakcí Ö v alespoň jedné z následujících situací Õ :

a)ne všechny strany transakce nebo řady transakcí jsou pro daňové účely rezidenty v členském státě, který vydává, mění nebo obnovuje předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem;

b)kterákoli ze stran transakce nebo řady transakcí je současně pro daňové účely rezidentem ve více než jedné jurisdikci;

c)jedna ze stran transakce nebo řady transakcí vykonává podnikatelskou činnost v jiné jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny a daná transakce nebo řada transakcí Ö představuje veškerou podnikatelskou činnost této stálé provozovny nebo její část Õ. Přeshraniční transakce nebo řada transakcí zahrnuje rovněž opatření učiněná určitou osobou, pokud jde o podnikatelské činnosti v jiné jurisdikci, které taková osoba vykonává prostřednictvím stálé provozovny;

d)tyto transakce nebo řady transakcí mají přeshraniční dopad.

Pro účely bodu 15 se „přeshraniční transakcí“ rozumí transakce nebo řada transakcí, do nichž jsou zapojeny sdružené podniky, z nichž ne všechny jsou pro daňové účely rezidenty na území jediné jurisdikce, nebo transakce nebo řada transakcí, které mají přeshraniční dopad;

17)pro účely bodů 15 a 16 se „podnikem“ rozumí jakákoli forma podnikání;

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 1 písm. b) (přizpůsobený)

18)„přeshraničním uspořádáním“ uspořádání týkající se buď více než jednoho členského státu, nebo členského státu a třetí země, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)ne všichni účastníci uspořádání jsou pro daňové účely rezidenty ve stejné jurisdikci;

b)jeden nebo více účastníků uspořádání jsou současně pro daňové účely rezidenty ve více než jedné jurisdikci;

c)jeden nebo více účastníků uspořádání vykonává podnikatelskou činnost v jiné jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny, která se nachází v této jiné jurisdikci, a dané uspořádání představuje veškerou podnikatelskou činnost této stálé provozovny nebo její část;

d)jeden nebo více účastníků uspořádání vykonává činnost v jiné jurisdikci, aniž je pro daňové účely rezidentem v této jurisdikci nebo v ní zřídil stálou provozovnu;

e)toto uspořádání má možný dopad na automatickou výměnu informací nebo identifikaci skutečných majitelů.

Pro účely bodů 18 až 25 tohoto článku, článku 11 a přílohy IV zahrnuje pojem uspořádání rovněž sérii uspořádání. Uspořádání může zahrnovat více než jeden krok nebo Ö jednu Õ část;

19)„přeshraničním uspořádáním, které se má oznamovat“, jakékoli přeshraniční uspořádání, které Ö se vyznačuje Õ alespoň Ö jedním Õ z charakteristických znaků uvedených v příloze IV;

20)„charakteristickým znakem“ vlastnost nebo rys přeshraničního uspořádání, jež jsou indikátory potenciálního rizika vyhýbání se daňovým povinnostem, jak jsou vyjmenovány v příloze IV;

21)„zprostředkovatelem“ jakákoli osoba, která přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, navrhuje, nabízí na trhu, organizuje nebo ho zpřístupňuje pro jeho zavedení nebo řídí zavedení takového uspořádání.

Rozumí se jím rovněž jakákoli osoba, která vzhledem k příslušným skutečnostem a okolnostem a na základě dostupných informací a příslušných odborných znalostí a porozumění, jež jsou k poskytování těchto služeb nezbytné, ví, že se zavázala poskytnout přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství, pokud jde o návrh, nabízení na trhu nebo organizaci přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat, jeho zpřístupňování pro zavedení nebo řízení jeho zavedení, nebo by tuto znalost od ní bylo možné odůvodněně očekávat. Jakákoli osoba má právo doložit, že nevěděla, že Ö byla zapojena do Õ přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat, a že nebylo možné od ní tuto znalost odůvodněně očekávat. Za tímto účelem může tato osoba odkázat na veškeré příslušné skutečnosti a okolnosti i na dostupné informace a své příslušné odborné znalosti a porozumění.

Aby osoba byla zprostředkovatelem, musí splňovat alespoň jednu z těchto doplňujících podmínek:

a)být pro daňové účely rezidentem v členském státě;

b)mít stálou provozovnu v členském státě, jejímž prostřednictvím jsou služby ve vztahu k danému uspořádání poskytovány;

c)být zapsána v obchodním rejstříku členského státu nebo se řídit jeho právem;

d)být registrovaná v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových nebo poradenských služeb v členském státě;

22)„příslušným daňovým poplatníkem“ jakákoli osoba, jíž je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení nebo jež je připravena přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zavést nebo uskutečnila první krok v jeho zavedení;

23)„přidruženým podnikem“ pro účely článku 11 osoba, která je propojena s jinou osobou nejméně jedním z těchto způsobů:

a)osoba se podílí na řízení jiné osoby tím, že je schopna na ni uplatňovat významný vliv;

b)osoba se podílí na Ö ovládání Õ jiné osoby tím, že drží více než 25 % hlasovacích práv;

c)osoba se podílí na kapitálu jiné osoby prostřednictvím vlastnického práva, které přímo nebo nepřímo překračuje 25 % kapitálu;

d)osoba má nárok na 25 % zisku jiné osoby nebo více.

Pokud se na řízení, Ö ovládání Õ , kapitálu nebo zisku téže osoby podílí ve smyslu uvedeném v písmenech a) až d) více než jedna osoba, považují se za přidružené podniky všechny dotčené osoby.

Pokud se stejné osoby podílí ve smyslu uvedeném v písmenech a) až d) na řízení, Ö ovládání Õ, kapitálu nebo zisku více než jedné osoby, považují se za přidružené podniky všechny dotčené osoby.

Pro účely tohoto bodu se s osobou, která z hlediska hlasovacích práv nebo kapitálu v určitém subjektu jedná společně s jinou osobou, zachází, jako kdyby držela v daném subjektu účast v rozsahu veškerých hlasovacích práv nebo kapitálu, jež drží uvedená jiná osoba.

V případě nepřímých účastí se splnění požadavků podle písmene c) určí vynásobením držených podílů na jednotlivých úrovních hierarchie. U osoby, která drží více než 50 % hlasovacích práv, se má za to, že drží 100 %.

Fyzická osoba, její manžel nebo manželka a příbuzní v řadě přímé se považují za jedinou osobu;

24)„uspořádáním určeným k nabízení na trhu“ přeshraniční uspořádání, které je navrženo, nabízeno na trhu, připraveno k zavedení nebo je zpřístupněno pro zavedení, aniž potřebuje podstatnou úpravu;

25)„individualizovaným uspořádáním“ jakékoli přeshraniční uspořádání, které není uspořádáním určeným k nabízení na trhu.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

Článek 4

Organizace

1. Každý členský stát Ö neprodleně Õ sdělí Komisi Ö jakékoli změny, pokud jde o Õ jeho orgán příslušný pro účely této směrnice Ö a oznámený podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2011/16/EU Õ.

Komise zpřístupní tyto informace ostatním členským státům a zveřejní seznam příslušných orgánů členských států v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Příslušný orgán Ö každého členského státu Õ určí jedno ústřední kontaktní místo. Příslušný orgán odpovídá za informování Komise a členských států o tomto určení.

Ústřednímu kontaktnímu místu může být rovněž svěřena odpovědnost za styk s Komisí. Příslušný orgán odpovídá za informování Komise o tomto pověření.

3. Příslušný orgán každého členského státu může určit kontaktní útvary, jimž byla udělena pravomoc v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo politikou. Ústřední kontaktní místo odpovídá za aktualizaci seznamu kontaktních útvarů a jeho zpřístupnění ústředním kontaktním místům ostatních dotčených členských států a Komisi.

4. Příslušný orgán každého členského státu může určit příslušné úředníky. Ústřední kontaktní místo odpovídá za aktualizaci seznamu příslušných úředníků a jeho zpřístupnění ústředním kontaktním místům ostatních dotčených členských států a Komisi.

5. Úředníci podílející se na správní spolupráci na základě této směrnice jsou v každém případě považováni za příslušné úředníky za tímto účelem v souladu s podmínkami stanovenými příslušnými orgány.

6. Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník odešle nebo obdrží žádost nebo odpověď na žádost o spolupráci, uvědomí ústřední kontaktní místo svého členského státu postupy, které tento členský stát stanoví.

7. Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník obdrží žádost o spolupráci, která vyžaduje opatření, jež nespadají do pravomoci udělené mu v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo politikou jeho členského státu, postoupí tuto žádost neprodleně ústřednímu kontaktnímu místu svého členského státu a uvědomí o tom dožadující orgán. V tomto případě začíná lhůta stanovená v článku 7 plynout prvním dnem po postoupení žádosti o spolupráci ústřednímu kontaktnímu místu.

KAPITOLA II

VÝMĚNA INFORMACÍ

ODDÍL I

Výměna informací na žádost

Článek 5

Postup výměny informací na žádost

Na žádost dožadujícího orgánu sdělí dožádaný orgán veškeré informace uvedené v čl. 1 odst. 1, které má k dispozici nebo které získá ve správních šetřeních.

Článek 6

Správní šetření

1. Dožádaný orgán zajistí, aby byla provedena veškerá správní šetření nezbytná pro získání informací uvedených v článku 5.

2. Žádost uvedená v článku 5 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Pokud se dožádaný orgán domnívá, že správní šetření není nutné, sdělí dožadujícímu orgánu neprodleně důvody tohoto postoje.

3. Za účelem získání požadovaných informací nebo provedení požadovaného správního šetření postupuje dožádaný orgán stejně, jako kdyby jednal z vlastního podnětu nebo na žádost jiného orgánu svého členského státu.

4. Jestliže jej o to dožadující orgán výslovně požádá, poskytne dožádaný orgán originály dokumentů, není-li to v rozporu s platnými předpisy členského státu dožádaného orgánu.

Článek 7

Lhůty

1. Dožádaný orgán poskytne informace podle článku 5 co nejrychleji a v každém případě do šesti měsíců ode dne obdržení žádosti.

Má-li již však dožádaný orgán příslušné informace k dispozici, předá je do dvou měsíců od uvedeného dne.

2. V některých zvláštních případech mohou být na základě dohody mezi dožádaným orgánem a dožadujícím orgánem stanoveny lhůty jiné než lhůty uvedené v odstavci 1.

3. Dožádaný orgán neprodleně a v každém případě do sedmi pracovních dnů od obdržení žádosti potvrdí dožadujícímu orgánu její přijetí, pokud možno elektronickými prostředky.

4. Dožádaný orgán do jednoho měsíce od obdržení žádosti oznámí dožadujícímu orgánu případné nedostatky v ní a případnou nutnost dodat doplňkové podkladové informace. V takovém případě začínají lhůty stanovené v odstavci 1 plynout prvním dnem poté, co dožádaný orgán obdržel potřebné doplňující informace.

5. Pokud dožádaný orgán nemůže odpovědět na žádost ve stanovené lhůtě, uvědomí neprodleně a v každém případě do tří měsíců od obdržení žádosti dožadující orgán o důvodech neposkytnutí odpovědi a o datu, kdy pravděpodobně bude moci odpovědět.

6. Pokud dožádaný orgán nemá požadované informace k dispozici a nemůže odpovědět na žádost o informace nebo pokud odmítne odpovědět z důvodů stanovených v článku 21, uvědomí o důvodech neposkytnutí odpovědi neprodleně a v každém případě do jednoho měsíce od obdržení žádosti dožadující orgán.

ODDÍL II

Povinná automatická výměna informací

Článek 8

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací

1. Příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu dostupné informace týkající se Ö zdaňovacích Õ období od 1. ledna 2014 a osob, které jsou rezidenty tohoto jiného členského státu, Ö ohledně Õ níže uvedených konkrétních kategorií příjmu a majetku, jak jsou chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který tyto informace sděluje:

a)příjmy ze zaměstnání;

b)odměny ředitelů;

c)produkty životního pojištění, na něž se nevztahují jiné právní nástroje Unie týkající se výměny informací a další podobná opatření;

d)důchody;

e)vlastnictví nemovitostí a příjmy z nemovitostí.

2. Členské státy uvědomí Komisi o Ö jakýchkoli změnách v informacích sdělených podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/16/EU, pokud jde o kategorie uvedené Õ v odstavci 1, o nichž mají informace k dispozici.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 2 písm. a) (přizpůsobený)

3. Příslušný orgán členského státu může příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu sdělit, že si nepřeje dostávat informace o jedné kategorii nebo několika kategoriích příjmu a majetku uvedených v odstavci 1. Uvědomí o tom rovněž Komisi.

Jestliže členský stát neuvědomí Komisi o žádné kategorii, o níž má informace dostupné, lze mít za to, že si nepřeje dostávat informace podle odstavce 1.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 2 písm. b) (přizpůsobený)

4. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od svých oznamujících finančních institucí vyžadoval plnění pravidel oznamování a náležité péče obsažených v přílohách I a II a aby zajistil účinné provedení a dodržování uvedených pravidel v souladu s přílohou I oddílem IX.

Podle použitelných pravidel oznamování a náležité péče obsažených v přílohách I a II sdělí příslušný orgán každého členského státu ve lhůtě stanovené v odst. 5 písm. b) v rámci automatické výměny příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu tyto informace týkající se oznamovaného účtu s ohledem na Ö zdaňovací Õ období od 1. ledna 2016:

a)jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je majitelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění pravidel náležité péče v souladu s přílohami identifikován jako subjekt mající jednu nebo několik ovládajících osob, které jsou oznamovanými osobami, jméno, adresu a daňové identifikační číslo nebo čísla tohoto subjektu a jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození každé oznamované osoby;

b)číslo účtu (nebo pokud číslo účtu neexistuje, jeho funkční ekvivalent);

c)název a identifikační číslo (pokud existuje) oznamující finanční instituce;

d)zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu (včetně kapitálové hodnoty nebo hodnoty odkupného v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu ) ke konci příslušného kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, nebo pokud byl v tomto roce nebo období účet zrušen, informaci o zrušení účtu;

e)v případě jakéhokoli schovatelského účtu:

i)celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků držených na účtu, ve všech uvedených případech vyplacených nebo připsaných na účet (nebo v souvislosti s účtem) v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

ii)celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy oznamující finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, Ö určená osoba Õ nebo jiný zástupce majitele účtu;

f)v případě jakéhokoli depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období;

g)v případě jakéhokoli účtu, který není uveden v písmeni e) nebo f), celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou majiteli účtu v souvislosti s účtem v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy je oznamující finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

Pro účely výměny informací podle tohoto odstavce, není-li v tomto odstavci nebo v přílohách Ö I a II Õ stanoveno jinak, se výše a charakteristika plateb provedených v souvislosti s oznamovaným účtem určí podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který tyto informace sděluje.

Pokud by výměna informací spadala do působnosti odst. 1 písm. c) či jakéhokoli jiného právního nástroje Unie, mají první a druhý pododstavec tohoto odstavce přednost před odst. 1 písm. c) i před jakýmkoli jiným právním nástrojem Unie.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 2 písm. d) (přizpůsobený)

5. Informace se sdělují takto:

a)u kategorií stanovených v odstavci 1 nejméně jednou ročně do šesti měsíců od konce Ö zdaňovacího Õ období členského státu, během něhož se staly dostupnými;

b)u informací stanovených v odstavci 4 každoročně do devíti měsíců od konce kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, ke kterému se informace vztahují.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

6. Komise Ö prostřednictvím prováděcích aktů stanoví Õ praktická opatření pro automatickou výměnu informací. Ö Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 2 písm. e) (přizpůsobený)

7. Pro účely oddílu VIII pododdílu B bodu 1 písm. c) a oddílu VIII pododdílu C bodu 17 písm. g) přílohy I každý členský stát Ö informuje Õ Komisi Ö o jakýchkoli změnách v Õ seznamu subjektů, které mají být považovány za neoznamující finanční instituce, a účtů, které mají být považovány za vyňaté účty Ö , který byl Komisi poskytnut podle čl. 8 odst. 7a směrnice 2011/16/EU Õ. Komise zveřejní přehled obdržených informací v Úředním věstníku Evropské unie a dle potřeby jej aktualizuje.

Členské státy zajistí, aby dané typy neoznamujících finančních institucí a vyňatých účtů splňovaly veškeré požadavky stanovené v oddílu VIII pododdílu B bodu 1 písm. c) a oddílu VIII pododdílu C bodu 17 písm. g) přílohy I, a zejména aby status finanční instituce jakožto neoznamující finanční instituce nebo status účtu jakožto vyňatého účtu nemařil účely této směrnice.

ê 2011/16/EU

8. Pokud se členské státy ve dvoustranných nebo vícestranných smlouvách s jinými členskými státy dohodnou na automatické výměně informací o dodatečných kategoriích příjmu a majetku, sdělí znění těchto smluv Komisi, která je zpřístupní všem ostatním členským státům.

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 3 (přizpůsobený)

Článek 9

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen

1. Příslušný orgán členského státu, ve kterém je vydáno, změněno nebo obnoveno předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžné posouzení převodních cen po 31. prosinci 2016, o něm prostřednictvím automatické výměny a v souladu s platnými praktickými opatřeními přijatými podle článku 25 sdělí informace příslušným orgánům všech ostatních členských států a s omezením stanoveným v odstavci 7 tohoto článku i Komisi.

2. Ö Automatická výměna informací podle tohoto článku se nevztahuje na Õ dvoustranná nebo vícestranná předběžná posouzení převodních cen s třetími zeměmi , jestliže mezinárodní daňová dohoda, podle které bylo předběžné posouzení převodních cen sjednáno, nepovoluje poskytnutí informací třetím osobám. Informace o takových dvoustranných nebo vícestranných předběžných posouzeních převodních cen se Ö vyměňují Õ podle článku 13, pokud příslušná mezinárodní daňová dohoda, podle které bylo předběžné posouzení převodních cen sjednáno, poskytnutí takových informací povoluje a k jejich poskytnutí dá svolení příslušný orgán dané třetí země.

Pokud by však dvoustranná nebo vícestranná předběžná posouzení převodních cen byla vyloučena z automatické výměny informací podle první věty prvního pododstavce tohoto odstavce, vyměňují se informace určené v odstavci 5 uvedené v žádosti, která vedla k vydání takového dvoustranného nebo vícestranného předběžného posouzení převodních cen, Ö podle odstavce 1 Õ.

3. Odstavec 1 se nepoužije na předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem, která se týkají výlučně daňových záležitostí jedné nebo více fyzických osob.

4. Informace se vyměňují do tří měsíců po skončení poloviny kalendářního roku, během něhož byla předběžná daňová rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžná posouzení převodních cen vydána, změněna nebo obnovena;

5. Informace, jež má členský stát sdělit podle odstavce 1, zahrnují:

a)identifikační údaje příslušné osoby jiné než fyzické osoby a případně skupiny osob, k níž náleží;

b)shrnutí obsahu předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen, včetně popisu příslušných podnikatelských činností nebo transakcí nebo řady transakcí v obecných rysech, které nevede k vyzrazení obchodního nebo průmyslového tajemství Ö , informací, na něž se vztahuje povinnost profesní mlčenlivosti, Õ nebo obchodního postupu ani k vyzrazení informací, které by odporovalo veřejnému pořádku;

c)data vydání, změny nebo obnovení předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen;

d)den nabytí platnosti předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen, pokud je uveden;

e)den pozbytí platnosti předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen, pokud je uveden;

f)druh předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen;

g)částku příslušné transakce nebo řady transakcí, jichž se předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžné posouzení převodních cen týká, pokud je v nich uvedena;

h)popis souboru kritérií používaných ke stanovení převodních cen nebo převodní cenu samu v případě předběžného posouzení převodních cen;

i)identifikaci metody používané ke stanovení převodních cen nebo převodní cenu samu v případě předběžného posouzení převodních cen;

j)identifikaci případných dalších členských států, které by mohly být předběžným daňovým rozhodnutím s přeshraničním prvkem nebo předběžným posouzením převodních cen dotčeny;

k)identifikační údaje každé osoby jiné než fyzické osoby v případných dalších členských státech, která může být předběžným daňovým rozhodnutím s přeshraničním prvkem nebo předběžným posouzením převodních cen dotčena (s informací o tom, se kterými členskými státy jsou dotčené osoby spojeny);

l)uvedení toho, zda sdělované informace vycházejí z předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem či předběžného posouzení převodních cen samotného nebo ze žádosti uvedené v odst. 2 druhém pododstavci.

6. K usnadnění výměny informací podle odstavce 5 tohoto článku přijme Komise praktická opatření nezbytná k provedení tohoto článku, včetně opatření pro standardizaci sdělování informací podle odstavce 5 tohoto článku, jako součást postupu pro stanovení standardního formuláře podle čl. 24 odst. 5.

7. Informace uvedené v odst. 5 písm. a), b), h) a k) se nesdělují Komisi.

8. Členské státy mohou v souladu s článkem 5 a s ohledem na čl. 25 odst. 4 požádat o doplňující informace, včetně plného znění předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen.

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 2 (přizpůsobený)

Článek 10

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o zprávě podle jednotlivých zemí

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby uložil nejvyššímu mateřskému subjektu skupiny nadnárodních podniků, který je pro daňové účely rezidentem na jeho území, nebo jakémukoli jinému vykazujícímu subjektu v souladu s oddílem II přílohy III podat zprávu podle jednotlivých zemí za vykazované účetní období do dvanácti měsíců po posledním dni vykazovaného účetního období skupiny nadnárodních podniků v souladu s oddílem II přílohy III.

2. Příslušný orgán členského státu, který obdržel zprávu podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, ji prostřednictvím automatické výměny ve lhůtě stanovené v odstavci 4 sdělí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací z této zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu buď je rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny.

3. Zpráva podle jednotlivých zemí musí obsahovat následující informace o skupině nadnárodních podniků:

a)souhrnné informace týkající se výše výnosů, zisku (ztráty) před zdaněním příjmu, zaplacené daně z příjmu, naběhlé daně z příjmu, základního kapitálu, kumulovaných zisků, počtu zaměstnanců a jiných hmotných aktiv než peněžních prostředků nebo peněžních ekvivalentů ve vztahu ke každé jurisdikci, v níž skupina nadnárodních podniků působí;

b)identifikaci každého členského subjektu skupiny nadnárodních podniků, včetně Ö uvedení Õ jurisdikce daňové rezidence tohoto členského subjektu, jakož i jurisdikce, podle jejichž právních předpisů je tento členský subjekt založen, pokud je odlišná od jurisdikce daňové rezidence, a povahu hlavních podnikatelských činností tohoto členského subjektu.

4. Sdělení se uskuteční do patnácti měsíců po posledním dni účetního období skupiny nadnárodních podniků, k němuž se zpráva podle jednotlivých zemí vztahuje.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 2 (přizpůsobený)

è1 Oprava, Úř. věst. L 31, 1.2.2019, s. 108

Článek 11

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval podávání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, jež jsou jim známy, jež mají v držení nebo pod svou kontrolou, příslušným orgánům do 30 dní počínaje:

a)dnem následujícím poté, co je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení;

b)dnem následujícím poté, co je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, připraveno k zavedení;

c)dnem, kdy byl uskutečněn první krok v zavedení přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat,

Ö podle toho, Õ co nastane jako první.

Bez ohledu na první pododstavec je od zprostředkovatelů uvedených v čl. 3 bodě 21 druhém pododstavci vyžadováno podávání informací do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co poskytli přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství.

2. V případě uspořádání určených k nabízení na trhu přijmou členské státy nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadovaly pravidelné podávání zpráv jednou za tři měsíce s aktualizacemi obsahujícími nové informace, které se mají oznamovat podle odst. 14 písm. a), d), g) a h) a které se Ö staly dostupnými Õ od podání poslední zprávy.

3. Je-li zprostředkovatel povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze v členském státě, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

a)členský stát, kde je zprostředkovatel rezidentem pro daňové účely;

b)členský stát, kde má zprostředkovatel stálou provozovnu, jejímž prostřednictvím jsou služby ve vztahu k danému uspořádání poskytovány;

c)členský stát, kde je zprostředkovatel zapsán v obchodním rejstříku nebo jehož právem se řídí;

d)členský stát, kde je zprostředkovatel registrován v profesním sdružení týkajícím se právních, daňových nebo poradenských služeb.

4. V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 3 je zprostředkovatel od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace podal v jiném členském státě.

5. Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zprostředkovatelé měli právo na zproštění povinnosti podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, jestliže by tato oznamovací povinnost představovala porušení zákonné profesní mlčenlivosti podle vnitrostátního práva daného členského státu. Za takové situace přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval neprodlené informování jakéhokoli jiného zprostředkovatele, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušného daňového poplatníka o jeho oznamovací povinnosti podle odstavce 6.

Zprostředkovatelé mohou mít právo na zproštění povinností podle prvního pododstavce pouze v rozsahu, v jakém působí v mezích příslušných vnitrostátních právních předpisů, které vymezují jejich profesi.

6. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci bez zprostředkovatele, nebo pokud zprostředkovatel informuje příslušného daňového poplatníka či Ö dalšího Õ zprostředkovatele o uplatnění zproštění povinnosti podle odstavce 5, měl povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, další informovaný zprostředkovatel, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušný daňový poplatník.

7. Příslušný daňový poplatník, jenž má oznamovací povinnost, podá informace do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co mu je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení nebo je připraveno k zavedení tímto příslušným daňovým poplatníkem nebo byl uskutečněn první krok v jeho zavedení ve vztahu k příslušnému daňovému poplatníkovi, podle toho, co nastane jako první.

Je-li příslušný daňový poplatník povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze příslušným orgánům členského státu, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

a)členský stát, kde je příslušný daňový poplatník rezidentem pro daňové účely;

b)členský stát, kde má příslušný daňový poplatník stálou provozovnu, jež má z uspořádání prospěch;

c)členský stát, kde příslušný daňový poplatník obdrží příjem nebo vytváří zisk, přestože není rezidentem pro daňové účely a nemá stálou provozovnu v žádném členském státě;

d)členský stát, kde příslušný daňový poplatník vykonává činnost, přestože není pro daňové účely rezidentem a nemá stálou provozovnu v žádném členském státě.

8. V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 7 je příslušný daňový poplatník od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace byly podány v jiném členském státě.

9. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci více než jednoho zprostředkovatele měli povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, všichni zprostředkovatelé účastnící se téhož přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat.

Od povinnosti podávat informace je zprostředkovatel osvobozen pouze v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný zprostředkovatel.

10. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v případě, že oznamovací povinnost má příslušný daňový poplatník a příslušných daňových poplatníků je více, podával informace v souladu s odstavcem 6 příslušný daňový poplatník, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

a)příslušný daňový poplatník, jenž přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, dohodl se zprostředkovatelem;

b)příslušný daňový poplatník, jenž řídí zavedení uspořádání.

Od povinnosti podávat informace je příslušný daňový poplatník osvobozen Ö pouze Õ v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný příslušný daňový poplatník.

11. Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření k vyžadování toho, aby každý příslušný daňový poplatník podával orgánu daňové správy informace o využívání daného uspořádání v každém roce, kdy dané uspořádání využívá.

è1 12. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů a příslušných daňových poplatníků vyžadoval podání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat a Ö v Õ jejichž Ö zavedení byl učiněn Õ první krok mezi 25. červnem 2018 a 30. červnem 2020. Informace o těchto přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, podají zprostředkovatelé a případně příslušní daňoví poplatníci do 31. srpna 2020. ç

13. Příslušný orgán členského státu, kde byly podány informace podle odstavců 1 až 12 tohoto článku, sdělí prostřednictvím automatické výměny informace uvedené v odstavci 14 tohoto článku příslušným orgánům všech ostatních členských států v souladu s praktickými opatřeními přijatými podle článku 25.

14. Informace, jež má příslušný orgán členského státu sdělovat podle odstavce 13, v závislosti na daném případě zahrnují:

a)identifikační údaje zprostředkovatelů a příslušných daňových poplatníků, včetně jejich jména, data a místa narození (v případě fyzických osob), rezidenství pro daňové účely, daňového identifikačního čísla (DIČ), a případně osob, které jsou přidruženými podniky příslušného daňového poplatníka;

b)podrobné informace o charakteristických znacích uvedených v příloze IV, v jejichž důsledku se má přeshraniční uspořádání oznamovat;

c)shrnutí obsahu přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat, včetně odkazu na označení, pod nímž je obecně známo, pokud existuje, a popis příslušných podnikatelských činností nebo uspořádání v obecných rysech, který nevede k vyzrazení obchodního nebo průmyslového tajemství Ö , informací, na něž se vztahuje povinnost profesní mlčenlivosti, Õ nebo obchodního postupu, ani k vyzrazení informací, které by odporovalo veřejnému pořádku;

d)datum, kdy byl nebo bude učiněn první krok v zavedení přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat;

e)podrobné informace o vnitrostátních ustanoveních, jež jsou základem přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat;

f)hodnotu přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat;

g)identifikaci členského státu příslušného daňového poplatníka nebo poplatníků a veškerých dalších členských států, jež mohou být přeshraničním uspořádáním, které se má oznamovat, dotčeny;

h)identifikační údaje případné další osoby v členském státě, jež může být dotčena přeshraničním uspořádáním, které se má oznamovat, s informací o tom, se kterými členskými státy je dotčená osoba spojena.

15. Ze skutečnosti, že orgány daňové správy jsou nečinné ve vztahu k přeshraničnímu uspořádání, které se má oznamovat, nelze vyvozovat potvrzení platnosti Ö takového uspořádání Õ nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání.

16. K usnadnění výměny informací podle odstavce 13 tohoto článku přijme Komise praktická opatření nezbytná k provedení tohoto článku, včetně opatření pro standardizaci sdělování informací podle odstavce 14 tohoto článku, jako součást postupu pro stanovení standardního formuláře podle čl. 24 odst. 5.

17. Komise nemá přístup k informacím uvedeným v písmenech a), c) a h) odstavce 14.

18. Automatická výměna informací se uskuteční do jednoho měsíce od konce čtvrtletí, v němž byly informace podány. První informace musí být sděleny do 31. října 2020.

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 3 (přizpůsobený)

Článek 12

Ö Rozšíření rozsahu Õ automatické výměny

Je-li to vhodné, předloží Komise Radě návrh týkající se kategorií a podmínek stanovených v čl. 8 odst. 1, včetně podmínky, že informace o osobách, které jsou rezidenty jiných členských států, musí být dostupné, nebo položek uvedených v čl. 8 odst. 4, nebo obojího.

Při projednávání návrhu předloženého Komisí Rada posoudí další posílení efektivnosti a fungování automatické výměny informací a zvýšení její úrovně s cílem stanovit, že:

a)příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu informace týkající se Ö zdaňovacích Õ období od 1. ledna 2019 a osob, které jsou rezidenty tohoto jiného členského státu, u všech kategorií příjmu a majetku uvedených v čl. 8 odst. 1, jak jsou chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který tyto informace sděluje;

b)seznamy kategorií a položek uvedené v čl. 8 odst. 1 a 4 se rozšíří o další kategorie a položky, včetně licenčních poplatků.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

ODDÍL III

Výměna informací z vlastního podnětu

Článek 13

Rozsah a podmínky výměny informací z vlastního podnětu

1. Příslušný orgán každého členského státu sdělí příslušnému orgánu kteréhokoli jiného dotčeného členského státu informace podle čl. 1 odst. 1 v každém z těchto případů:

a)příslušný orgán jednoho členského státu důvodně předpokládá, že v tomto jiném členském státě může dojít ke zkrácení daně;

b)osoba povinná k dani získá v daném členském státě snížení daňové povinnosti nebo osvobození od daně, jež by mohlo vést ke zvýšení nebo vzniku její daňové povinnosti v tomto jiném členském státě;

c)obchodní záležitosti mezi osobou povinnou k dani v jednom členském státě a osobou povinnou k dani v jiném členském státě jsou prováděny přes jednu nebo více zemí tak, že to může vést ke snížení daně v jednom z těchto členských států nebo v obou;

d)příslušný orgán jednoho členského státu důvodně předpokládá, že může dojít ke snížení daně umělým přesunem zisku ve skupině podniků;

e)informace poskytnuté jednomu členskému státu příslušným orgánem jiného členského státu umožnily zjištění skutečností, které by mohly ovlivnit vyměření daně v tomto jiném členském státě.

2. Příslušné orgány každého členského státu mohou výměnou z vlastního podnětu sdělit příslušným orgánům ostatních členských států veškeré informace, kterých si jsou vědomy a které by mohly být užitečné pro příslušné orgány ostatních členských států.

Článek 14

Lhůty

1. Příslušný orgán, jenž získá informace uvedené v čl. 13 odst. 1, je předá příslušnému orgánu každého jiného dotčeného členského státu co nejrychleji a nejpozději jeden měsíc poté, co je získal.

2. Příslušný orgán, jemuž jsou informace sděleny podle článku 13, neprodleně a v každém případě do sedmi pracovních dnů od obdržení potvrdí pokud možno elektronickými prostředky jejich přijetí příslušnému orgánu, který je poskytl.

KAPITOLA III

DALŠÍ FORMY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

ODDÍL I

Přítomnost v prostorách správních úřadů a účast na správních šetřeních

Článek 15

Rozsah a podmínky

1. Na základě dohody mezi dožadujícím a dožádaným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými dožádaným orgánem mohou být úředníci zmocnění dožadujícím orgánem za účelem výměny informací podle čl. 1 odst. 1:

a)přítomni v prostorách, kde správní orgány dožádaného členského státu plní své úkoly;

b)přítomni při správních šetřeních prováděných na území dožádaného členského státu.

Jsou-li požadované informace obsaženy v dokumentech, k nimž mají úředníci dožádaného orgánu přístup, jsou úředníkům dožadujícího orgánu poskytnuty kopie těchto dokumentů.

2. V rozsahu, který připouštějí právní předpisy dožádaného členského státu, může dohoda uvedená v odstavci 1 stanovit, že pokud jsou úředníci dožadujícího orgánu přítomni při správních šetřeních, mohou jednotlivým osobám pokládat otázky a nahlížet do záznamů.

Odmítne-li šetřená osoba vyhovět kontrolním opatřením úředníků dožadujícího orgánu, považuje to dožádaný orgán za odmítnutí, k němuž došlo vůči úředníkům dožádaného orgánu.

3. Úředníci zmocnění dožadujícím členským státem, kteří jsou přítomni v jiném členském státě v souladu s odstavcem 1, musí být vždy schopni předložit písemné zmocnění, v němž jsou uvedeny jejich totožnost a jejich úřední Ö postavení Õ.

ODDÍL II

Souběžné kontroly

Článek 16

Souběžné kontroly

1. Dohodnou-li se dva nebo více členských států, že na svém území provedou souběžné kontroly týkající se jedné nebo více osob, o něž mají společný či doplňující se zájem, za účelem výměny takto získaných informací, použijí se odstavce 2, 3 a 4.

2. Příslušný orgán každého členského státu nezávisle určí osoby, u kterých hodlá navrhnout souběžnou kontrolu. Uvědomí příslušné orgány ostatních dotčených členských států o případech, u nichž hodlá navrhnout souběžnou kontrolu, a uvede důvody tohoto výběru.

Rovněž uvede dobu, ve které se mají tyto kontroly uskutečnit.

3. Příslušný orgán každého dotčeného členského státu rozhodne, zda si přeje se souběžných kontrol zúčastnit. Potvrdí orgánu, který navrhl souběžnou kontrolu, souhlas s jejím provedením anebo její odmítnutí, které musí odůvodnit.

4. Příslušný orgán každého dotčeného členského státu jmenuje zástupce odpovědného za dohled nad kontrolou a za její koordinaci.

ODDÍL III

Doručení prostřednictvím správních orgánů

Článek 17

Žádost o doručení

1. Na žádost příslušného orgánu členského státu příslušný orgán jiného členského státu v souladu s pravidly doručování obdobných aktů v dožádaném členském státě doručí příjemci veškeré akty a veškerá rozhodnutí, které byly vydány správními orgány dožadujícího členského státu a které se týkají používání právních předpisů v oblasti daní, na něž se vztahuje tato směrnice, na jeho území.

2. V žádostech o doručení musí být uveden předmět aktu nebo rozhodnutí k doručení, jméno a adresa příjemce a jakékoli další informace, které mohou usnadnit identifikaci příjemce.

3. Dožádaný orgán neprodleně uvědomí dožadující orgán o úkonech učiněných k vyřízení žádosti, a zejména o dni doručení aktu nebo rozhodnutí příjemci.

4. Dožadující orgán požádá o doručení podle tohoto článku pouze v případě, že nemůže provést doručení v souladu s pravidly doručování dotyčných aktů v dožadujícím členském státě, nebo pokud by takové doručení představovalo nepřiměřené obtíže. Příslušný orgán členského státu může doručit jakýkoli dokument doporučenou poštou nebo elektronicky přímo osobě nacházející se na území jiného členského státu.

ODDÍL IV

Zpětná vazba

Článek 18

Podmínky

1. Pokud příslušný orgán poskytne informace na základě článku 5 nebo 13, může požádat příslušný orgán, který informace obdržel, aby k nim zaslal zpětnou vazbu. Je-li požadována zpětná vazba, zašle ji příslušný orgán, který informace obdržel, příslušnému orgánu, který je poskytl, aniž jsou dotčena pravidla ochrany daňového tajemství a ochrany údajů platná v jeho členském státě, a to co nejdříve a nejpozději tři měsíce poté, co je znám výsledek použití požadovaných informací. Komise Ö prostřednictvím prováděcích aktů Õ stanoví Ö praktická opatření. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

2. Příslušné orgány členských států zasílají ostatním dotčeným členským státům zpětnou vazbu týkající se automatické výměny informací jednou ročně v souladu s praktickými opatřeními dohodnutými dvoustranně.

ODDÍL V

Sdílení osvědčených postupů a zkušeností

Článek 19

Rozsah a podmínky

1. Členské státy společně s Komisí posuzují a hodnotí správní spolupráci na základě této směrnice a sdílejí zkušenosti v zájmu jejího zdokonalení a popřípadě vypracování pravidel v příslušných oblastech.

2. Členské státy mohou společně s Komisí vypracovat obecné pokyny ke kterémukoli aspektu, který je považován za nutný pro sdílení osvědčených postupů a zkušeností.

KAPITOLA IV

PODMÍNKY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 20

Poskytování informací a dokumentů

1. Informace, které byly poskytnuty mezi členskými státy v jakékoli formě na základě této směrnice, podléhají služebnímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel. Tyto informace mohou být použity pro správu a vymáhání domácích právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2.

Tyto informace lze použít rovněž pro vyměření a vymáhání jiných daní a cel, Ö na něž se vztahuje Õ článek 2 směrnice Rady 2010/24/EU 14 , nebo pro vyměření a vymáhání povinných příspěvků na sociální zabezpečení.

Kromě toho mohou být použity v soudních a správních řízeních, která mohou vést k uložení sankcí za porušení daňových právních předpisů, aniž jsou dotčena obecná pravidla a předpisy upravující práva obžalovaných a svědků v takových řízeních.

2. Se souhlasem příslušného orgánu členského státu, který poskytuje informace na základě této směrnice, a pouze umožňují-li to právní předpisy členského státu příslušného orgánu, jenž informace obdrží, mohou být informace a dokumenty získané na základě této směrnice použity k účelům jiným než uvedeným v odstavci 1. Tento souhlas musí být udělen, pokud mohou být informace použity k obdobným účelům v členském státě příslušného orgánu, jenž informace poskytuje.

3. Jestliže se příslušný orgán členského státu domnívá, že informace, které získal od příslušného orgánu jiného členského státu, mohou být užitečné pro účely uvedené v odstavci 1 příslušnému orgánu třetího členského státu, může mu je předat za předpokladu, že je toto předání v souladu s pravidly a postupy stanovenými v této směrnici. O svém záměru předat informace třetímu členskému státu uvědomí příslušný orgán členského státu, z nějž informace pocházejí. Členský stát, z nějž informace pocházejí, s tím může vyjádřit nesouhlas do deseti pracovních dnů ode dne, kdy obdržel sdělení členského státu, který hodlá dotčené informace předat.

4. Souhlas s použitím informací podle odstavce 2, které byly předány na základě odstavce 3, může udělit pouze příslušný orgán členského státu, z něhož informace pocházejí.

5. Informace, zprávy, výkazy a jiné dokumenty nebo jejich ověřené opisy či výpisy z nich získané dožádaným orgánem a předané dožadujícímu orgánu v souladu s touto směrnicí mohou příslušné orgány dožadujícího členského státu uplatnit jako důkaz stejně jako obdobné informace, zprávy, výkazy a jiné dokumenty poskytnuté orgánem tohoto členského státu.

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 3 (přizpůsobený)

6. Bez ohledu na odstavce 1 až 4 tohoto článku se informace sdělované mezi členskými státy podle článku 10 použijí pro posouzení vysokých rizik ve stanovování převodních cen a dalších rizik týkajících se eroze základu daně a přesouvání zisku, včetně rizika, že členové skupiny nadnárodních podniků nedodrží platná pravidla stanovování převodních cen, a případně pro ekonomickou a statistickou analýzu. Daňové orgány přijímajícího členského státu při úpravách převodních cen nevycházejí z informací vyměněných podle článku 10. Není však zakázáno používat informace sdělené mezi členskými státy podle článku 10 jako východisko pro další šetření týkající se režimů převodních cen skupiny nadnárodních podniků či jiných daňových záležitostí v průběhu daňové Ö kontroly Õ, a v důsledku toho patřičně upravit zdanitelný příjem členského subjektu.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

Článek 21

Omezení

1. Dožádaný orgán v jednom členském státě poskytne dožadujícímu orgánu v jiném členském státě informace podle článku 5 za předpokladu, že dožadující orgán vyčerpal obvyklé zdroje informací, které mohl za daných okolností použít k získání požadovaných informací, aniž by se vystavoval nebezpečí nedosažení svých cílů.

2. Tato směrnice neukládá dožádanému členskému státu povinnost provést šetření či poskytnout informace, pokud by provedení takovéhoto šetření nebo získání požadovaných informací pro vlastní účely bylo v rozporu s jeho právními předpisy.

3. Příslušný orgán dožádaného členského státu může odmítnout poskytnutí informací, pokud dožadující členský stát není z právních důvodů sám schopen poskytovat obdobné informace.

4. Poskytnutí informací může být odmítnuto, pokud by vedlo k vyzrazení obchodního nebo průmyslového tajemství Ö , informací, na něž se vztahuje povinnost profesní mlčenlivosti, Õ nebo obchodního postupu, anebo pokud by odporovalo veřejnému pořádku.

5. Dožádaný orgán sdělí dožadujícímu orgánu důvody zamítnutí žádosti o informace.

Článek 22

Povinnosti

1. Pokud některý členský stát v souladu s touto směrnicí požaduje informace, použije dožádaný členský stát opatření zaměřená na sběr informací za účelem získání požadovaných informací i v případě, že sám tyto informace pro vlastní daňové účely nepotřebuje. Touto povinností není dotčen čl. 21 odst. 2, 3 a 4, jehož uplatnění se v žádném případě nevykládá tak, že dožádanému členskému státu umožňuje odmítnout poskytnutí informací výhradně z toho důvodu, že sám nemá na těchto informacích zájem.

2. Ustanovení čl. 21 odst. 2 a 4 nelze v žádném případě vykládat tak, že dožádanému orgánu členského státu umožňují odmítnout poskytnutí informací výhradně z toho důvodu, že tyto informace má k dispozici banka, jiná finanční instituce, určená osoba, zástupce nebo zmocněnec, anebo z toho důvodu, že se týkají vlastnických práv k určité osobě.

3. Bez ohledu na odstavec 2 může členský stát odmítnout předat požadované informace, pokud se týkají Ö zdaňovacích Õ období před 1. lednem 2011 a pokud by jejich předání mohlo být odmítnuto na základě čl. 8 odst. 1 směrnice 77/799/EHS, kdyby byla žádost podána před 11. březnem 2011.

Článek 23

Rozšíření širší spolupráce poskytované třetím zemím

Pokud členský stát nabízí třetí zemi spolupráci širší, než jakou stanoví tato směrnice, nesmí odmítnout poskytnutí takovéto širší spolupráce kterémukoli jinému členskému státu, který si přeje takovou širší vzájemnou spolupráci s tímto členským státem navázat.

Článek 24

Standardní formuláře a elektronická podoba formulářů

1. Žádosti o informace a o správní šetření podle článku 5 a odpovědi na ně, potvrzení, žádosti o doplňkové podkladové informace, sdělení o nemožnosti odpovědět nebo odmítnutí odpovědi podle článku 7 jsou pokud možno zasílány pomocí standardního formuláře, který Ö stanoví Õ Komise Ö prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

Ke standardním formulářům mohou být připojeny zprávy, výkazy a jiné dokumenty či jejich ověřené opisy nebo výpisy z nich.

2. Ve standardním formuláři podle odstavce 1 uvede dožadující orgán alespoň tyto informace:

a)totožnost osoby, u níž je vedeno šetření nebo vyšetřování;

b)daňový účel, k němuž jsou informace požadovány.

V souladu s mezinárodním vývojem a pokud jsou dožadujícímu orgánu známy, může dožadující orgán uvést jméno a adresu jakékoli osoby, o které se domnívá, že má požadované informace, jakož i jakoukoli skutečnost, která může dožádanému orgánu usnadnit shromáždění informací.

3. Informace z vlastního podnětu a jejich potvrzení podle článků 13 a 14, žádosti o doručení prostřednictvím správních orgánů podle článku 17 a informace o zpětné vazbě podle článku 18 jsou zasílány pomocí standardního formuláře stanoveného Komisí Ö prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 3 (přizpůsobený)

4. Automatická výměna informací podle článku 8 probíhá ve standardizovaném elektronickém formátu, který má usnadnit tuto automatickou výměnu a je určen k použití pro všechny druhy automatické výměny informací Ö , stanoveném Komisí prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2. Õ

5. Komise Ö může prostřednictvím prováděcích aktů revidovat Õ standardní formuláře, včetně jazykového režimu, Ö přijaté v souladu s čl. 20 odst. 5 směrnice 2011/16/EU Õ pro Ö účely Õ automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen podle článku 9 Ö a Õ o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat podle článku 11.

Ö Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2. Õ

Tyto standardní formuláře nesmí být rozšířeny nad rámec prvků výměny informací uvedených v čl. 9 odst. 5 a čl. 11 odst. 14 a dalších souvisejících oblastí spojených s těmito prvky nutných pro dosažení cílů článků 9 a 11.

Jazykové režimy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce nebrání členským státům ve sdělování informací podle článků 9 a 11 v kterémkoli z úředních jazyků Unie. Uvedené jazykové režimy však mohou stanovit, že se klíčové prvky těchto informací zasílají rovněž v jiném úředním jazyce Unie.

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 4 (přizpůsobený)

6. Automatická výměna informací o zprávě podle jednotlivých zemí podle článku 10 se provádí za použití standardního formuláře obsaženého v tabulkách č. 1, 2 a 3 oddílu III přílohy III. Komise Ö stanoví Õ prostřednictvím prováděcích aktů jazykový režim pro tuto výměnu. To nebrání členským státům v tom, aby sdělovaly informace uvedené v článku 10 v kterémkoli z úředních a pracovních jazyků Unie. Uvedený jazykový režim však může stanovit, že klíčové prvky těchto informací se zasílají rovněž v jiném úředním jazyce Unie. Tyto prováděcí akty se přijímají Ö v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

Článek 25

Praktická opatření

1. Informace sdělované na základě této směrnice jsou pokud možno poskytovány elektronickými prostředky pomocí sítě CCN.

V případě potřeby Ö přijme Õ Komise Ö prostřednictví prováděcích aktů Õ praktická opatření nezbytná pro provádění prvního pododstavce Ö . Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2 Õ.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 4

2. Komise odpovídá za veškerý další vývoj sítě CCN, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací mezi členskými státy, a za zajištění bezpečnosti této sítě.

Členské státy odpovídají za veškerý další vývoj svých systémů, který je nezbytný k umožnění výměny těchto informací prostřednictvím sítě CCN, a za zajištění bezpečnosti svých systémů.

Členské státy zajistí, aby každá jednotlivá oznamovaná osoba byla vyrozuměna o narušení bezpečnosti týkající se jejích údajů, pokud by toto narušení mohlo mít nepříznivý dopad na ochranu jejích osobních údajů nebo soukromí.

Členské státy se vzdávají všech nároků na náhradu výdajů vzniklých při použití této směrnice s výjimkou případných odměn pro odborníky.

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 5 písm. a)

3. Osobám řádně zmocněným Bezpečnostním akreditačním úřadem Komise lze přístup k těmto informacím umožnit pouze tehdy, je-li to nezbytné pro péči o rejstřík uvedený v odstavci 5 a o síť CCN a pro jejich údržbu a rozvoj.

ê 2011/16/EU

4. Žádosti o spolupráci, včetně žádostí o doručení, a připojené dokumenty mohou být vyhotoveny v jakémkoli jazyce, na němž se dožádaný a dožadující orgán dohodnou.

Tyto žádosti jsou doplněny překladem do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu dožádaného orgánu, avšak pouze ve zvláštních případech, kdy dožádaný orgán uvede důvod o takový překlad požádat.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 4 (přizpůsobený)

5. Ö Příslušné orgány všech členských států mají přístup k informacím zaznamenaným v Õ zabezpečeném centrálním rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní Ö , který vyvinula a jehož technickou a logistickou podporu zajistila Komise podle čl. 21 odst. 5 směrnice 2011/16/EU, Õ ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 9 odst. 1 a Ö čl. 11 odst. 13, 14 a 16 Õ zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců.

Komise má k informacím zaznamenaným v tomto rejstříku rovněž přístup, avšak s omezeními stanovenými v čl. 9 odst. 7 a v čl. 11 odst. 17. Ö Komise prostřednictvím prováděcích aktů Õ přijme nezbytná praktická opatření Ö . Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

Dokud nebude tento rejstřík v provozu, provádí se automatická výměna stanovená v čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 13, 14 a 16 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a platnými praktickými opatřeními.

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 5 (přizpůsobený)

6. Informace sdělované na základě čl. 10 odst. 2 jsou poskytovány elektronickými prostředky pomocí sítě CCN. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme praktická opatření nezbytná pro modernizaci sítě CCN. Tyto prováděcí akty se přijímají Ö v souladu s Õ postupem podle čl. 32 odst. 2.

ê 2011/16/EU

Článek 26

Zvláštní povinnosti

1. Členské státy učiní všechna nezbytná opatření, aby:

a)zajistily účinnou vnitřní koordinaci v rámci organizace uvedené v článku 4;

b)zavedly přímou spolupráci s orgány ostatních členských států podle článku 4;

c)zajistily plynulé fungování systému správní spolupráce stanoveného touto směrnicí.

ê (EU) 2016/2258 článek 1

2. Pro účely provádění a vymáhání právních předpisů členských států, jimiž se provádí tato směrnice, a pro zajištění fungování správní spolupráce, již tato směrnice zavádí, poskytnou členské státy daňovým orgánům ze zákona přístup k mechanismům, postupům, dokumentům a informacím uvedeným v článcích 13, 30, 31 a 40 směrnice (EU) 2015/849.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

3. Komise sdělí jednotlivým členským státům veškeré obecné informace týkající se provedení a uplatňování této směrnice, které obdrží a které může poskytnout.

KAPITOLA V

VZTAHY S KOMISÍ

Článek 27

Hodnocení

1. Členské státy a Komise posuzují a hodnotí fungování správní spolupráce podle této směrnice.

2. Členské státy poskytují Komisi veškeré Ö relevantní Õ informace nezbytné pro hodnocení účinnosti správní spolupráce podle této směrnice v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 5

3. Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8 až 11 a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

4. Komise Ö prostřednictvím prováděcích aktů Õ stanoví seznam statistických údajů, jež musí členské státy poskytovat za účelem hodnocení této směrnice. Ö Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2. Õ

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 7

Článek 28

Důvěrnost údajů

1. S informacemi sdělovanými Komisi podle této směrnice nakládá Komise jako s důvěrnými v souladu s předpisy platnými pro orgány Unie a nesmí je použít pro žádné účely jiné než ty, které jsou požadovány ke stanovení, zda a do jaké míry dodržují členské státy tuto směrnici.

2. Informace, které Komisi poskytl některý členský stát podle článku 27, a veškeré zprávy či dokumenty vypracované Komisí na jejich základě mohou být předány jiným členským státům. Tyto předané informace podléhají služebnímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel.

Zprávy a dokumenty vypracované Komisí uvedené v prvním pododstavci mohou členské státy použít pouze pro analytické účely a nesmějí je zveřejnit ani zpřístupnit žádné další osobě nebo subjektu bez výslovného souhlasu Komise.

ê 2011/16/EU

KAPITOLA VI

VZTAHY S TŘETÍMI ZEMĚMI

Článek 29

Výměna informací s třetími zeměmi

1. Pokud příslušný orgán členského státu obdrží od třetí země informace, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání domácích právních předpisů tohoto členského státu týkajících se daní uvedených v článku 2, a smlouva s touto třetí zemí to připouští, může tento orgán tyto informace poskytnout příslušným orgánům členských států, pro něž mohou být tyto informace užitečné, a kterýmkoli dožadujícím orgánům.

2. Příslušné orgány mohou v souladu se svými domácími předpisy o poskytování osobních údajů třetím zemím sdělit třetí zemi informace získané v souladu s touto směrnicí, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)příslušný orgán členského státu, z něhož informace pochází, souhlasil s jejich předáním;

b)dotyčná třetí země se zavázala k poskytování spolupráce požadované k získání důkazů o protiprávní nebo nedovolené povaze transakcí, u nichž se zdá, že porušují daňové právní předpisy nebo je zneužívají.

KAPITOLA VII

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 30

Ochrana údajů

ê 2014/107/EU článek 1 bod 5 písm. a) (přizpůsobený)

1. Na veškerou výměnu informací podle této směrnice se vztahuje nařízení (EU) 2016/679. Pro účely správného uplatňování této směrnice však členské státy omezí rozsah povinností a práv uvedených v článku 13, čl. 14 odst. 1 a článku 15 nařízení (EU) 2016/679 v míře nezbytné pro ochranu zájmů stanovených v čl. 23 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení.

ê (EU) 2015/2376 článek 1 bod 8 (přizpůsobený)

2. Nařízení (EU) 2018/1725 se vztahuje na veškeré zpracování osobních údajů podle této směrnice orgány a institucemi Unie. Pro účely správného uplatňování této směrnice je však rozsah povinností a práv uvedených v článku 15, čl. 16 odst. 1 a článcích 17 až 21 nařízení (EU) 2018/1725 omezen na míru nezbytnou pro ochranu zájmů stanovených v čl. 25 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení.

ê 2014/107/EU článek 1 bod 5 písm. b) (přizpůsobený)

3. Pro účely nařízení (EU) 2016/679 se oznamující finanční instituce a příslušné orgány každého členského státu považují za správce údajů.

4. Bez ohledu na odstavec 1 každý členský stát zajistí, aby každá oznamující finanční instituce v jeho jurisdikci informovala každou jednotlivou dotčenou oznamovanou osobu o tom, že informace týkající se této osoby uvedené v čl. 8 odst. 4 budou shromážděny a předány v souladu s touto směrnicí, a aby oznamující finanční instituce poskytla dotyčné fyzické osobě veškeré informace, na něž má právo podle nařízení (EU) 2016/679, v dostatečném předstihu, aby dotyčná fyzická osoba mohla uplatnit svá práva na ochranu údajů, a v každém případě předtím, než daná oznamující finanční instituce oznámí informace uvedené v čl. 8 odst. 4 příslušnému orgánu členského státu, jehož je rezidentem.

5. Informace zpracovávané v souladu s touto směrnicí nejsou uchovávány déle, než je nezbytné pro dosažení účelů této směrnice, a v každém případě v souladu s pravidly členského státu správce údajů upravujícími promlčecí lhůty.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 6

Článek 31

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 10 a 11 a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 8

Článek 32

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Výbor pro správní spolupráci při zdanění. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

ê Oprava, OJ L 298, 23.11.2018, s. 72, článek 1 bod 7 (přizpůsobený)

Článek 33

Podávání zpráv

1. Každých pět let od 1. ledna Ö 2018 Õ předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice.

2. Každé dva roky od 1. července 2020 vyhodnotí členské státy a Komise relevantnost přílohy IV a Komise předloží Radě zprávu. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrh.

ê 2011/16/EU (přizpůsobený)

Článek 34

Ö Sdělování Õ

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 35

Zrušení

Směrnice Ö 2011/16/EU, ve znění směrnic uvedených v části A přílohy V, Õ se zrušuje, Ö aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu a dnů použitelnosti směrnic uvedených v části B přílohy V Õ.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici Ö v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI Õ.

Článek 36

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost Ö 2. července 2020 Õ.

Článek 37

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

(1)    COM(87) 868 PV.

(2)    Viz příloha 3 části A uvedených závěrů.

(3)    Zařazeno do legislativního programu pro 2019.

(4)    Viz příloha V tohoto návrhu.

(5)    Úř. věst. C […], […], s. […].

(6)    Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).

(7)    Viz příloha IV.

(8)    Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, ze dne 27. června 2006 o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii ( Úř. věst. C 176, 28.7.2006, s. 1 ).

(9)    Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu ( Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1 ).

(10)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES ( Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73 ).

(11)    Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(12)    Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(13)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí ( Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 ).

(14)    Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (Úř. věst. L 84, 31.3.2010, s. 1).

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.2.2020

COM(2020) 49 final

PŘÍLOHY

Návrh

SMĚRNICE RADY

o správní spolupráci v oblasti daní (kodifikované znění)

ê 2014/107/EU článek 1 bod 6 a příloha (přizpůsobený)

PŘÍLOHA I

PRAVIDLA OZNAMOVÁNÍ A NÁLEŽITÉ PÉČE PRO INFORMOVÁNÍ O FINANČNÍCH ÚČTECH

Tato příloha stanoví pravidla oznamování a náležité péče, jež musí oznamující finanční instituce uplatňovat, aby mohly členské státy automatickou výměnou sdělovat informace uvedené v čl. 8 odst. 4 této směrnice. Kromě toho popisuje pravidla a správní postupy, které musí mít členské státy zavedeny k zajištění účinného provedení a dodržování níže uvedených postupů oznamování a náležité péče.

ODDÍL I

Obecné požadavky na oznamování

A.S výhradou pododdílů C, D a E je každá oznamující finanční instituce povinna oznamovat příslušnému orgánu svého členského státu následující informace týkající se každého oznamovaného účtu takové oznamující finanční instituce:

1.jméno, adresu,členský stát nebo členské státy, jejichž je rezidentem, DIČ a datum a míso narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je majtelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění potupů náležité péče v souladu s oddíly V, VI a VII identifikován jako subjet mající jednu nebo několik ovládajících osob, které jsou oznamovaými osobami, jméno, adresu, členský stát nebo členské státy a případn jinou jurisdikci či jurisdikce, jejichž je rezidentem, a DIČ tohoto subjektua jméno, adresu, členský stát nebo členské státy, jejichž je rezidentem, DIČ a atum a místo narození každé oznamované osoby;

2.číslo účtu (nebo pokud číslo účtu neexistuje, jeho funkční ekvivalent);

3.název a identifikační číslo (pokud existuje) oznamující finanční instituce;

4.zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu (včetně, v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu, taktéž kapitálové hodnoty nebo hodnoty odkupného) ke konci příslušného kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, nebo pokud byl v tomto roce nebo období účet zrušen, informace o zrušení účtu;

5.v případě jakéhokoli schovatelského účtu:

a)celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků držených na účtu, ve všech uvedených případech vyplacených nebo připsaných na účet (nebo v souvislosti s účtem) v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

b)celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy oznamující finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, zmocněnec nebo jiný zástupce majitele účtu;

6.v případě jakéhokoli depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na účet v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období; a

7.v případě jakéhokoli účtu, který není popsán v bodě 5 nebo 6, celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou majiteli účtu v souvislosti s účtem v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období, kdy je oznamující finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

B.V oznamovaných informacích musí být uvedena měna jednotlivých relevantních částek.

C.Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 platí ve vztahu ke každému oznamovanému účtu, který je dříve existujícím účtem, že DIČ a datum narození nemusí být oznamovány, pokud takové DIČ nebo datum narození není v záznamech oznamující finanční instituce a vnitrostátní právo ani žádný právní nástroj Unie nijak nevyžaduje, aby oznamující finanční instituce tyto informace shromažďovala. Nicméně oznamující finanční instituce je povinna vyvinout přiměřené úsilí, aby DIČ a datum narození týkající se dříve existujících účtů získala do konce druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly tyto dříve existující účty identifikovány jako oznamované účty.

D.Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 nepodléhá DIČ oznamovací povinnosti, pokud je příslušný členský stát nebo jiná jurisdikce, jejímž je rezidentem, nevydaly.

E.Bez ohledu na ustanovení pododdílu A bodu 1 nepodléhá místo narození oznamovací povinnosti, pokud:

1)jeho získání a oznámení není od oznamující finanční instituce jinak vyžadováno vnitrostátním právem ani není či nebylo jinak vyžadováno žádným právním nástrojem Unie, který byl účinný ke dni 5. ledna 2015; a

2)tato informace není dostupná v datech s možností elektronického vyhledávání uchovávaných oznamující finanční institucí.

ODDÍL II

Obecné požadavky na náležitou péči

A.S účtem se zachází jako s oznamovaným účtem počínaje dnem, kdy je jako oznamovaný účet identifikován na základě postupů náležité péče v oddílech II až VII, a není-li uvedeno jinak, informace o oznamovaném účtu musí být každoročně oznámeny v kalendářním roce následujícím po roce, k němuž se vztahují.

B.Zůstatek na účtu nebo hodnota účtu se stanoví k poslednímu dni kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období.

C.V případě, že je nutné stanovit prahový zůstatek nebo prahovou hodnotu k poslednímu dni kalendářního roku, příslušný zůstatek nebo hodnota se stanoví k poslednímu dni oznamovacího období, které končí spolu s koncem tohoto kalendářního roku nebo během tohoto kalendářního roku.

D.Každý členský stát může oznamujícím finančním institucím dovolit, aby ke splnění oznamovací povinnosti a povinnosti náležité péče, stanovených podle vnitrostátního práva, využily poskytovatele služeb, nicméně odpovědnost za splnění těchto povinností nadále spočívá na oznamující finanční instituci.

E.Každý členský stát může oznamujícím finančním institucím povolit, aby uplatnily postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty a postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou na účty s nižší hodnotou. V případech, kdy členský stát umožňuje uplatnění postupů náležité péče pro nové účty na dříve existující účty, nadále platí pravidla stanovená pro dříve existující účty.

ODDÍL III

Náležitá péče v případě dříve existujících účtů fyzických osob

A.Úvod. Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty fyzických osob.

B.Účty s nižší hodnotou. V případě účtů s nižší hodnotou se uplatňují následující postupy.

1.Adresa bydliště. Jestliže má oznamující finanční instituce záznamy o aktuální adrese bydliště majitele účtu – fyzické osoby založené na listinných důkazech, může při určování, zda má daného majitele účtu – fyzickou osobu považovat za oznamovanou osobu, s tímto majitelem účtu – fyzickou osobou nakládat s jako s rezidentem pro daňové účely členského státu či jiné jurisdikce, k níž se adresa vztahuje.

2.Vyhledávání v elektronických záznamech. Jestliže oznamující finanční instituce nevychází z informace o aktuální adrese bydliště majitele účtu – fyzické osoby založené na listinných důkazech, jak je uvedeno v bodu 1, je oznamující finanční instituce povinna prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli níže uvedené indicie, a musí použít ustanovení bodů 3 až 6:

a)identifikaci majitele účtu jako rezidenta členského státu;

b)aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště (včetně poštovní přihrádky) v členském státě;

c)jedno nebo více telefonních čísel v členském státě a žádné telefonní číslo v členském státě oznamující finanční instituce;

d)trvalé příkazy (jiné než k depozitnímu účtu) pro převod finančních prostředků na účet vedený v členském státě;

e)aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v členském státě; nebo

f)instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu v členském státě, jestliže oznamující finanční instituce neeviduje jinou adresu majitele účtu.

3.Jestliže při elektronickém vyhledávání nejsou zjištěny žádné z indicií uvedených v bodu 2, nejsou nutná žádná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, nebo se účet nestane účtem s vysokou hodnotou.

4.Jestliže při elektronickém vyhledávání jsou zjištěny jakékoli z indicií uvedených v bodu 2 písm. a) až e) nebo nastane změna okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující finanční instituce musí s majitelem účtu nakládat jako s rezidentem pro daňové účely každého členského státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

5.Jestliže je při elektronickém vyhledávání zjištěna instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není zjištěna žádná další adresa ani žádná další indicie uvedená v bodu 2 písm. a) až e), oznamující finanční instituce musí využít vyhledávání v listinných záznamech podle pododdílu C bodu 2 nebo od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a to v pořadí nejvhodnějším k daným okolnostem. Pokud nebude při vyhledávání v listinných záznamech nalezena patřičná indicie a ani pokus o získání čestného prohlášení nebo listinného důkazu nebude úspěšný, oznamující finanční instituce musí účet oznámit příslušnému orgánu svého členského státu jako nezdokumentovaný.

6.Bez ohledu na zjištění indicií uvedených v bodu 2 není oznamující finanční instituce povinna nakládat s majitelem účtu jako s rezidentem členského státu v těchto případech:

a)v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště v daném členském státě, jedno nebo více telefonních čísel v daném členském státě (a žádné telefonní číslo v členském státě oznamující finanční instituce) nebo trvalé příkazy (k finančním účtům jiným než depozitním) pro převod finančních prostředků na účet vedený v členském státě a oznamující finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i)čestném prohlášení majitele účtu, v němž je uveden jiný členský stát či jiná jurisdikce, kde je rezidentem; a

ii)listinných důkazech prokazujících, že status majitele účtu nepodléhá oznamovací povinnosti;

b)v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v daném členském státě a oznamující finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i)čestném prohlášení majitele účtu, v němž je uveden jiný členský stát či jiná jurisdikce, kde je rezidentem; nebo

ii)listinných důkazech prokazujících, že status majitele účtu nepodléhá oznamovací povinnosti.

C.Rozšířené postupy prověřování v případě účtů s vysokou hodnotou. V případě účtů s vysokou hodnotou se uplatňují následující Ö rozšířené Õ postupy Ö prověřování Õ.

1.Vyhledávání v elektronických záznamech. Pokud jde o účty s vysokou hodnotou, oznamující finanční instituce musí prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli indicie uvedené v pododdílu B bodu 2.

2.Vyhledávání v listinných záznamech. Jestliže databáze s možností elektronického vyhledávání u oznamující finanční instituce obsahují pole pro všechny informace uvedené v bodu 3 a tyto informace jsou v nich uvedeny, pak další prohledávání listinných záznamů není nutné. Pokud elektronické databáze všechny tyto informace neobsahují, oznamující finanční instituce musí u účtů s vysokou hodnotou rovněž prověřit, zda aktuální hlavní složka s daty o zákazníkovi obsahuje jakékoli indicie uvedené v pododdílu B bodu 2, a pokud se tyto v aktuální hlavní složce s daty o zákazníkovi nenacházejí, musí je vyhledat v níže uvedených dokumentech souvisejících s účtem, které oznamující finanční instituce získala za posledních pět let:

a)v nejnovějších listinných důkazech shromážděných k účtu;

b)v nejnovější smlouvě o založení účtu nebo dokumentaci k účtu;

c)v nejnovější dokumentaci, kterou oznamující finanční instituce získala podle postupů AML/KYC nebo pro jiné regulatorní účely;

d)v jakýchkoli aktuálně platných plných mocích nebo formulářích pro podpisová práva; a

e)v jakýchkoli aktuálně platných trvalých příkazech (jiných než k depozitnímu účtu) pro převod finančních prostředků.

3.Výjimka v případě, že databáze obsahují dostatečné informace. Oznamující finanční instituce není povinna vyhledávat v listinných záznamech podle bodu 2, jestliže informace s možností elektronického vyhledávání u oznamující finanční instituce obsahují tyto údaje:

a)zemi, v níž je majitel účtu rezidentem;

b)adresu bydliště majitele účtu a jeho adresu pro doručování aktuálně vedenou u oznamující finanční instituce;

c)telefonní číslo nebo čísla majitele účtu, aktuálně vedená u oznamující finanční instituce;

d)v případě jiných finančních účtů než depozitních účtů také skutečnost, zda existují trvalé příkazy pro převod finančních prostředků z účtu na jiný účet (včetně účtu u jiné pobočky oznamující finanční instituce nebo u jiné finanční instituce);

e)skutečnost, zda existuje aktuální adresa osoby přebírající poštu nebo instrukce pro úschovu pošty pro majitele účtu; a

f)skutečnost, zda k účtu existuje jakákoli plná moc nebo podpisové právo.

4.Dotaz k získání aktuální znalosti od manažera pro styk se zákazníky. Kromě vyhledávání v elektronických a listinných záznamech podle bodu 1 a 2 musí oznamující finanční instituce nakládat jako s oznamovaným účtem s jakýmkoli účtem s vysokou hodnotou, kterému je přidělen manažer pro styk se zákazníky (včetně jakýchkoli finančních účtů sloučených s tímto účtem s vysokou hodnotou), jestliže manažer pro styk se zákazníky má aktuální znalost toho, že majitel účtu je oznamovanou osobou.

5.Účinek zjištění indicií.

a)Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu nejsou zjištěny žádné z indicií uvedených v pododdílu B bodu 2 a není zjištěno, že účet drží oznamovaná osoba podle bodu 4 tohoto pododdílu, nejsou nutná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo více indiciím souvisejícím s tímto účtem.

b)Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu jsou zjištěny jakékoli z indicií uvedených v pododdílu B bodu 2 písm. a) až e) nebo jestliže dojde k následné změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému členskému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití pododdílu B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

c)Jestliže je při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto pododdílu zjištěna instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není zjištěna žádná další adresa a žádná další indicie uvedená v pododdíle B bodu 2 písm. a) až e), oznamující finanční instituce musí od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Jestliže oznamující finanční instituce nemůže takové čestné prohlášení nebo listinný důkaz získat, musí účet oznámit příslušnému orgánu svého členského státu jako nezdokumentovaný.

6.Jestliže dříve existující účet fyzické osoby není ke dni 31. prosince 2015 účtem s vysokou hodnotou, ale stane se jím k poslednímu dni některého následujícího kalendářního roku, oznamující finanční instituce musí u takového účtu provést rozšířené postupy prověřování podle tohoto pododdílu do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž se účet stal účtem s vysokou hodnotou. Jestliže je takový účet na základě tohoto prověření zjištěn jako oznamovaný účet, oznamující finanční instituce musí požadované informace o tomto účtu ve vztahu k roku, v němž byl zjištěn jako oznamovaný účet, a k následujícím rokům oznamovat každoročně, dokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

7.Poté, co oznamující finanční instituce na účet s vysokou hodnotou použije rozšířené postupy prověřování podle tohoto pododdílu, oznamující finanční instituce nebude povinna tyto postupy znovu použít s výjimkou dotázání se manažera pro styk se zákazníky podle bodu 4 ve vztahu k témuž účtu s vysokou hodnotou v jakémkoli následujícím roce, pokud se nebude jednat o nezdokumentovaný účet, přičemž v takovém případě by oznamující finanční instituce měla tyto postupy opakovaně používat každý rok, dokud se účet nestane zdokumentovaným.

8.Jestliže u účtu s vysokou hodnotou dojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím uvedeným v pododdílu B bodu 2 a souvisejícím s účtem, musí oznamující finanční instituce s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému členskému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití pododdílu B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

9.Oznamující finanční instituce musí zavést postupy k zajištění toho, aby manažer pro styk se zákazníky mohl u účtu zjistit jakoukoli změnu okolností. Bude-li například manažeru pro styk se zákazníky oznámeno, že majitel účtu má v členském státě novou adresu pro doručování, je oznamující finanční instituce povinna novou adresu považovat za změnu okolností, a pokud si zvolí použití pododdílu B bodu 6, je povinna od majitele účtu získat příslušnou dokumentaci.

D.S jakýmkoli dříve existujícím účtem fyzické osoby, který byl identifikován jako oznamovaný účet v souladu s tímto oddílem, musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem ve všech následujících letech, pokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

ODDÍL IV

Náležitá péče v případě nových účtů fyzických osob

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi novými účty fyzických osob.

A.U nových účtů fyzických osob je oznamující finanční instituce povinna při založení účtu získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující finanční instituci umožní stanovit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC.

B.Je-li v čestném prohlášení uvedeno, že majitel účtu je rezidentem pro daňové účely v členském státě, oznamující finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem a čestné prohlášení musí také zahrnovat DIČ majitele účtu ve vztahu k takovému členskému státu (s výhradou oddílu I pododdílu D) a jeho datum narození.

C.Jestliže u nového účtu fyzické osoby dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní čestné prohlášení je nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující finanční instituce nesmí spoléhat na původní čestné prohlášení a je povinna získat platné čestné prohlášení, ve kterém je uvedeno, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely.

ODDÍL V

Náležitá péče v případě dříve existujících účtů subjektů

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty subjektů.

A.Účty subjektů, které není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat. Pokud si oznamující finanční instituce nezvolí jinak buď s ohledem na všechny dříve existující účty subjektů, nebo samostatně s ohledem na jakoukoli jasně zjištěnou skupinu takových účtů, dříve existující účet subjektu s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, které ke dni 31. prosince 2015 Ö nepřevyšoval Õ částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat jako oznamovaný účet, dokud úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu nepřesáhne uvedenou částku k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku.

B.Účty subjektů, které je nutné prověřovat. Dříve existující účet subjektu, který Ö měl Õ ke dni 31. prosince 2015 zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu Ö převyšující Õ částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, a dříve existující účet subjektu, který ke dni 31. prosince 2015 Ö nepřevyšoval Õ uvedenou částku, ale jeho úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu tuto částku přesáhne k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku, musí být prověřeny v souladu s postupy stanovenými v pododdílu D.

C.Účty subjektů, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů subjektů podle pododdílu B platí, že jen s účty drženými jedním nebo několika subjekty, jež jsou oznamovanými osobami, nebo drženými pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, se nakládá jako s oznamovanými účty.

D.Postupy prověřování ke zjištění účtů subjektů, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů subjektů podle pododdílu B musí oznamující finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami:

1.Určení, zda je subjekt oznamovanou osobou.

a)Prověřování informací uchovávaných pro regulatorní účely nebo pro účely vztahů se zákazníky (včetně informací shromážděných podle postupů AML/KYC) k určení, zda z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu. Informace, z nichž vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, zahrnují pro tento účel místo založení nebo zřízení subjektu nebo adresu v členském státě.

b)Jestliže z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, oznamující finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud od majitele účtu nezíská čestné prohlášení nebo na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není oznamovanou osobou.

2.Určení, zda je subjekt pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele dříve existujícího účtu subjektu (včetně subjektu, který je oznamovanou osobou) musí oznamující finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivního nefinančního subjektu osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a), b) a c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a)Určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem, musí oznamující finanční instituce od majitele účtu získat čestné prohlášení, aby zjistila jeho status, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivním nefinančním subjektem nebo finanční institucí jinou než investiční subjekt podle oddílu VIII pododdílu A bodu 6 písm. b), která není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

b)Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c)Určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, může oznamující finanční instituce využít:

i)informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC v případě dříve existujícího účtu subjektu drženého jedním nebo několika nefinančními subjekty s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které Ö nepřevyšují Õ částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD; nebo

ii)čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby o členském státě/členských státech či jiné jurisdikci/jurisdikcích, v nichž je ovládající osoba rezidentem pro daňové účely.

E.Doba prověřování a další postupy platné pro dříve existující účty subjektů

1.Prověřování dříve existujících účtů subjektů s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které ke dni 31. prosince 2015 Ö nepřevyšovaly Õ částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 250 000 USD, ale tuto částku přesáhnou ke dni 31. prosince jakéhokoli následujícího roku, musí být dokončeno do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu uvedenou částku přesáhly.

2.Jestliže u dříve existujícího účtu subjektu dojde ke změně okolností, z nichž se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo jiná dokumentace související s účtem jsou nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující finanční instituce musí znovu určit status účtu podle postupů uvedených v pododdílu D.

ODDÍL VI

Náležitá péče v případě nových účtů subjektů

Následující postupy se uplatňují za účelem zjišťování oznamovaných účtů mezi novými účty subjektů.

Postupy prověřování ke zjištění účtů subjektů, které je nutné oznamovat. U nových účtů subjektů musí oznamující finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními subjekty s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami:

1.Určení, zda je subjekt oznamovanou osobou.

a)V tomto případě je třeba získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující finanční instituci umožní určit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC. Jestliže subjekt v čestném prohlášení uvede, že není rezidentem pro daňové účely, může vzít oznamující finanční instituce v potaz adresu hlavního sídla subjektu a podle ní určit, kde je majitel účtu rezidentem.

b)Jestliže z čestného prohlášení vyplývá, že majitel účtu je rezidentem členského státu, oznamující finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není ve vztahu k danému členskému státu oznamovanou osobou.

2.Určení, zda je subjekt pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele nového účtu subjektu (včetně subjektu, který je oznamovanou osobou) musí oznamující finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivního nefinančního subjektu osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a), b) a c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a)Určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivním nefinančním subjektem, musí oznamující finanční instituce využít čestné prohlášení od majitele účtu, aby zjistila jeho status, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivním nefinančním subjektem nebo finanční institucí jinou než investiční subjekt podle oddílu VIII pododdílu A bodu 6 písm. b), která není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

b)Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c)Určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, může oznamující finanční instituce využít čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby.

ODDÍL VII

Zvláštní pravidla náležité péče

Při uplatňování postupů náležité péče uvedených výše platí následující doplňující pravidla:

A.Spoléhání se na čestné prohlášení a listinné důkazy. Oznamující finanční instituce nesmí spoléhat na čestné prohlášení nebo listinné důkazy, jestliže je jí známo nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo listinné důkazy jsou nesprávné nebo nespolehlivé.

B.Alternativní postupy pro finanční účty oprávněných fyzických osob v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu a pro skupinovou pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo skupinovou smlouvu o pojištění důchodu. Oznamující finanční instituce se může domnívat, že oprávněná fyzická osoba (jiná než vlastník) k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu, která obdrží pojistné plnění v případě smrti pojištěného, není oznamovanou osobou a může nakládat s takovým finančním účtem jako s účtem jiným než oznamovaným účtem, pokud nemá oznamující finanční instituce aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou. Oznamující finanční instituce má důvod předpokládat, že oprávněná osoba k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu je oznamovanou osobou, jestliže informace shromážděné oznamující finanční institucí a spojené s touto oprávněnou osobou obsahují indicie uvedené v oddílu III pododdílu B. Jestliže oznamující finanční instituce má aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou, oznamující finanční instituce se musí držet postupů uvedených v oddílu III pododdílu B.

S finančním účtem, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, může oznamující finanční instituce nakládat jako s finančním účtem, který není oznamovaným účtem, až do dne splatnosti částky zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě, jestliže finanční účet, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, splňuje tyto požadavky:

i)skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo skupinová smlouva o pojištění důchodu je uzavřena se zaměstnavatelem a vztahuje se na nejméně 25 zaměstnanců/držitelů certifikátu;

ii)zaměstnanci/držitelé certifikátu mají nárok obdržet jakoukoli hodnotu smlouvy související s jejich podíly a určit oprávněné osoby, kterým má být v případě smrti zaměstnance vyplaceno příslušné plnění; a

iii)úhrnná částka splatná kterémukoli zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě nepřevyšuje částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

Termínem „skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou, která: i) poskytuje pojistné krytí fyzickým osobám, jež jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny, a ii) ukládá pojistné za každého člena skupiny (nebo člena určité podskupiny v rámci skupiny), jež se stanovuje bez ohledu na jednotlivé charakteristiky zdravotního stavu člena (nebo podskupiny členů) skupiny jiné než věk, pohlaví a kuřácké návyky.

Termínem „skupinová smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva o pojištění důchodu, podle níž jsou oprávněnými osobami fyzické osoby, které jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny.

C.Pravidla pro slučování zůstatků na účtu a převod měny

1.Slučování účtů fyzických osob. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených fyzickou osobou je oznamující finanční instituce povinna sloučit všechny finanční účty vedené u oznamující finanční instituce nebo u propojeného subjektu, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

2.Slučování účtů subjektů. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených subjektem je oznamující finanční instituce povinna vzít v úvahu všechny finanční účty vedené u oznamující finanční instituce nebo u propojeného subjektu, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

3.Zvláštní pravidlo pro slučování platné pro manažery pro styk se zákazníky. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených osobou k určení toho, zda je finanční účet účtem s vysokou hodnotou, platí, že v případě jakéhokoli finančního účtu, o němž manažer pro styk se zákazníky ví nebo má důvod předpokládat, že je přímo nebo nepřímo vlastněn, ovládán nebo zřízen toutéž osobou (nikoli ve funkci zmocněnce), je oznamující finanční instituce rovněž povinna všechny tyto účty sloučit.

4.Převod uvedených částek do jiné měny. Všechny částky denominované v domácí měně každého členského státu je třeba chápat i jako ekvivalentní částky v jiných měnách přepočtené v souladu s vnitrostátním právem.

ODDÍL VIII

Definice

Následujícím termínům je třeba rozumět takto:

A.Oznamující finanční instituce

1.Termínem „oznamující finanční instituce“ se rozumí jakákoli finanční instituce členského státu, která není neoznamující finanční institucí. Termínem „finanční instituce členského státu“ se rozumí: i) jakákoli finanční instituce, která je rezidentem v členském státě, kromě jakékoli pobočky této finanční instituce, jež se nachází mimo tento členský stát, a ii) jakákoli pobočka finanční instituce, která není rezidentem v členském státě, pokud se tato pobočka nachází v tomto členském státě.

2.Termínem „finanční instituce zúčastněné jurisdikce“ se rozumí: i) jakákoli finanční instituce, která je rezidentem v zúčastněné jurisdikci, kromě jakékoli pobočky této finanční instituce, jež se nachází mimo tuto zúčastněnou jurisdikci, a ii) jakákoli pobočka finanční instituce, která není rezidentem v zúčastněné jurisdikci, pokud se tato pobočka nachází v této zúčastněné jurisdikci.

3.Termínem „finanční instituce“ se rozumí schovatelská instituce, depozitní instituce, investiční subjekt nebo specifikovaná pojišťovna.

4.Termínem „schovatelská instituce“ se rozumí jakýkoli subjekt, jehož podstatnou část podnikání představuje držení finančního majetku na účet jiného. Subjekt drží finanční majetek na účet jiného jako podstatnou část svého podnikání tehdy, jestliže hrubý příjem tohoto subjektu přičitatelný držení finančního majetku a poskytování souvisejících finančních služeb činí alespoň 20 % hrubého příjmu daného subjektu za kratší z těchto období: i) období tří let končící 31. prosincem (nebo posledním dnem účetního období, které není kalendářním rokem) před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence subjektu.

5.Termínem „depozitní instituce“ se rozumí jakýkoli subjekt, který přijímá vklady v rámci běžných bankovních služeb nebo podobného podnikání.

6.Termínem „investiční subjekt“ se rozumí jakýkoli subjekt,

a)který v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik z níže uvedených činností nebo operací pro zákazníka nebo v jeho zastoupení:

i)obchodování s nástroji peněžního trhu (šeky, směnkami, vkladovými certifikáty, deriváty atd.), měnami, měnovými, úrokovými a indexovými nástroji, s převoditelnými cennými papíry nebo s komoditními futures;

ii)individuální nebo kolektivní správa portfolia; nebo

iii)jiné investování, správu nebo obhospodařování finančního majetku nebo peněžních prostředků v zastoupení jiných osob;

nebo

b)jehož hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem, pokud je subjekt řízen jiným subjektem, jenž je depozitní institucí, schovatelskou institucí, specifikovanou pojišťovnou nebo investičním subjektem podle písmene a).

Se subjektem se nakládá jako s tím, který v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik činností či operací uvedených v písmenu a), nebo jehož hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem za účelem uvedeným v písmenu b), jestliže hrubý příjem subjektu pocházející z příslušné činnosti činí alespoň 50 % hrubého příjmu subjektu za kratší z těchto období: i) období tří let končící 31. prosincem před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence subjektu. Termín „investiční subjekt“ se nevztahuje na subjekt, který je aktivním nefinančním subjektem, protože uvedený subjekt splňuje kterékoli z kritérií uvedených v pododdílu D bodě 8 písm. d) až g).

Tento bod je třeba vykládat způsobem, který je v souladu s obdobným zněním uvedeným v definici „finanční instituce“ v doporučeních Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force).

7.Termín „finanční majetek“ zahrnuje cenné papíry (například akciový podíl ve společnosti, podíl nebo skutečné vlastnictví v osobní společnosti s velkým množstvím společníků nebo ve veřejně obchodované osobní společnosti nebo svěřenském fondu, směnka, dluhopis, dlužní úpis nebo jiný doklad o dluhu), podíl společníka, komoditu, swap (např. úrokové swapy, měnové swapy, bazické swapy, úrokové stropy, úrokové floory, komoditní swapy, akciové swapy, swapy založené na akciovém indexu nebo podobné deriváty), pojistné smlouvy nebo smlouvy o pojištění důchodu nebo jakýkoli jiný podíl (včetně futures, forwardů či opcí) v cenných papírech, podílu společníka, komoditě, swapu, pojistné smlouvě nebo smlouvě o pojištění důchodu. Termín „finanční majetek“ nezahrnuje přímý podíl na nemovitém majetku, který není vázán na dluh.

8.Termínem „specifikovaná pojišťovna“ se rozumí jakýkoli subjekt, který je pojišťovnou (nebo holdingovou společností pojišťovny), jež uzavírá pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo smlouvu o pojištění důchodu nebo je povinna provádět platby týkající se takových smluv.

B.Neoznamující finanční instituce

1.Termínem „neoznamující finanční instituce“ se rozumí jakákoli finanční instituce, která je:

a)vládním subjektem, mezinárodní organizací nebo centrální bankou, a to s výjimkou případů, kdy se jedná o platby, které jsou odvozeny z pohledávky držené v souvislosti s podnikatelskou finanční činností stejného typu, jakou vykonávají specifikovaná pojišťovna, schovatelská instituce nebo depozitní instituce;

b)důchodovým fondem se širokou účastí, důchodovým fondem s úzkou účastí, penzijním fondem vládního subjektu, mezinárodní organizace nebo centrální banky, nebo kvalifikovaným vydavatelem kreditních karet;

c)jakýmkoli jiným subjektem, u něhož je nízké riziko, že bude použit k daňovému úniku, má velmi podobné znaky jako kterýkoli ze subjektů podle písmen a) a b) a je uveden na seznamu neoznamujících finančních institucí podle čl. 8 odst. 7 této směrnice této směrnice, za předpokladu, že status tohoto subjektu jakožto neoznamující finanční instituce nemaří účely této směrnice;

d)vyňatým nástrojem kolektivního investování; nebo

e)svěřenským fondem v rozsahu, v jakém je svěřenský správce svěřenského fondu oznamující finanční institucí a oznamuje všechny informace požadované v souladu s oddílem I o všech oznamovaných účtech svěřenského fondu.

2.Termínem „vládní subjekt“ se rozumí vláda členského státu či jiné jurisdikce, jakýkoli dílčí územní celek členského státu či jiné jurisdikce (který pro vyloučení pochybností zahrnuje stát, kraj, okres nebo obec) nebo jakákoli agentura či zařízení zcela vlastněné členským státem či jinou jurisdikcí nebo kterákoli jedna či více výše uvedených možností (dále jen „vládní subjekt“). Tato kategorie se skládá z nedílných součástí, ovládaných subjektů a dílčích územních celků členského státu či jiné jurisdikce.

a)„Nedílnou součástí“ členského státu či jiné jurisdikce se rozumí jakákoli osoba, organizace, agentura, úřad, fond, zařízení nebo jiný orgán bez ohledu na jeho označení, který představuje vládní orgán členského státu či jiné jurisdikce. Čisté příjmy vládního orgánu musí být připisovány na jeho vlastní účet nebo na jiné účty členského státu či jiné jurisdikce, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby. Nedílnou součástí není žádná fyzická osoba, která je panovníkem, státním úředníkem nebo administrativním pracovníkem jednajícím jako soukromá osoba nebo ve svém osobním zájmu.

b)„Ovládaným subjektem“ se rozumí subjekt, který je formálně oddělen od členského státu či jiné jurisdikce nebo jinak představuje samostatný právní subjekt, a to za předpokladu, že:

i)subjekt je přímo nebo prostřednictvím jednoho nebo několika ovládaných subjektů zcela vlastněn a ovládán jedním nebo několika vládními subjekty;

ii)čisté příjmy subjektu jsou připisovány na jeho vlastní účet nebo na účty jednoho nebo více vládních subjektů, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby; a

iii)majetek subjektu po jeho zrušení přejde na jeden nebo více vládních subjektů.

c)Příjem neplyne ve prospěch soukromých osob, jestliže jsou tyto osoby zamýšlenými příjemci v rámci vládního programu a činnosti programu jsou prováděny pro širokou veřejnost s ohledem na obecné blaho nebo souvisejí se správou určité fáze vlády. Bez ohledu na výše uvedené se však příjem považuje za příjem plynoucí ve prospěch soukromých osob, plyne-li z využívání vládního subjektu k provozování obchodního podnikání, například podnikání v oblasti obchodního bankovnictví, jsou-li v rámci tohoto podnikání poskytovány finanční služby soukromým osobám.

3.Termínem „mezinárodní organizace“ se rozumí jakákoli mezinárodní organizace nebo jí zcela vlastněná agentura či zařízení. Tato kategorie zahrnuje jakoukoli mezivládní organizaci (včetně nadnárodní organizace), i) která se skládá především z vlád, ii) která má s členským státem uzavřenu platnou dohodu o svém sídle nebo obdobnou dohodu a iii) jejíž příjem neplyne ve prospěch soukromých osob.

4.Termínem „centrální banka“ se rozumí instituce, která je ze zákona nebo z rozhodnutí vlády nejvyšším orgánem – jiným než samotnou vládou členského státu – vydávajícím nástroje určené pro oběh jako měna. Tato instituce může zahrnovat zařízení, které je od vlády členského státu odděleno, bez ohledu na to, zda je zcela nebo zčásti vlastněno členským státem.

5.Termínem „důchodový fond se širokou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti nebo jakékoli jejich kombinace oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili) jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že fond:

a)nemá ani jednu oprávněnou osobou s právem na více než pět procent z majetku fondu;

b)podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným daňovým orgánům poskytuje výkazy s informacemi; a

c)splňuje alespoň jeden z těchto požadavků:

i)fond je vzhledem ke svému statusu důchodového nebo penzijního plánu obecně osvobozen od daně z příjmů z investování nebo podléhá odložené dani z příjmů či snížené dani;

ii)fond získává alespoň 50 % svých celkových příspěvků (s výjimkou převodů majetku z jiných plánů podle bodů 5, 6 a 7 tohoto pododdílu nebo z důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a)) od přispívajících zaměstnavatelů;

iii)rozdělování nebo čerpání prostředků z fondu je povoleno jen při vzniku specifikovaných událostí souvisejících s odchodem do důchodu, vznikem pracovní neschopnosti či invalidity nebo úmrtím (kromě převodu přídělů do jiných důchodových fondů podle bodů 5, 6 a 7 tohoto pododdílu nebo do důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a)), nebo se na rozdělování nebo čerpání před těmito specifikovanými událostmi vztahují sankce; nebo

iv)příspěvky (jiné než určité povolené vyrovnávací příspěvky) od zaměstnanců do fondu jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti zaměstnance, nebo nesmějí ročně přesáhnout částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

6.Termínem „důchodový fond s úzkou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili) jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že:

a)fond má méně než 50 účastníků;

b)do fondu hradí příspěvky jeden nebo více zaměstnavatelů, kteří nejsou investičními subjekty ani pasivními nefinančními subjekty;

c)příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů do fondu (jiné než převody majetku z důchodových a penzijních účtů podle pododdílu C bodu 17 písm. a)) jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti, respektive kompenzaci zaměstnance;

d)účastníci, kteří nejsou rezidenty členského státu, v němž je fond zřízen, nemají nárok na více než 20 % z majetku fondu; a

e)fond podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným daňovým orgánům poskytuje výkazy s informacemi.

7.Termínem „penzijní fond vládního subjektu, mezinárodní organizace nebo centrální banky“ se rozumí fond zřízený vládním subjektem, mezinárodní organizací nebo centrální bankou pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám či účastníkům, kteří jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci (nebo osobami, které tito zaměstnanci určili), nebo kteří nejsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, jestliže dávky poskytované těmto oprávněným osobám či účastníkům jsou poskytovány náhradou za osobní služby vykonávané pro vládní subjekt, mezinárodní organizaci nebo centrální banku.

8.Termínem „kvalifikovaný vydavatel kreditních karet“ se rozumí finanční instituce splňující tyto požadavky:

a)finanční instituce je finanční institucí výhradně proto, že je vydavatelem kreditních karet, který přijímá vklady jen tehdy, když zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kartě a přeplatek mu není okamžitě vrácen; a

b)nejpozději od 1. ledna 2016 finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny uvedených v oddílu VII pododdílu C. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží;

9.Termínem „vyňatý nástroj kolektivního investování“ se rozumí investiční subjekt, který je regulován jako nástroj kolektivního investování, za předpokladu, že veškeré podíly v tomto nástroji kolektivního investování jsou v držení fyzických osob či subjektů, které nejsou oznamovanými osobami, s výjimkou pasivního nefinančního subjektu s ovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami, nebo jejich prostřednictvím.

C.Finanční účet

1.Termínem „finanční účet“ se rozumí účet vedený finanční institucí a zahrnuje depozitní účet, schovatelský účet a:

a)v případě investičního subjektu jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci. Bez ohledu na výše uvedené termín „finanční účet“ nezahrnuje majetkovou nebo dluhovou účast v subjektu, který je investičním subjektem pouze proto, že: i) poskytuje investiční poradenství zákazníkovi a jedná v jeho zastoupení nebo ii) obhospodařuje majetek pro zákazníka a jedná v jeho zastoupení za účelem investování, obhospodařování nebo administrace finančního majetku uloženého jménem tohoto zákazníka u finanční instituce jiné, než je tento subjekt;

b)v případě finanční instituce, která není uvedena v písmenu a), jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci, pokud byla tato třída účastí vytvořena s cílem vyhnout se oznamování podle oddílu I; a

c)jakékoli pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou a jakékoli smlouvy o pojištění důchodu, uzavřené nebo vedené finanční institucí, mimo smlouvy se sjednaným pojistným plněním ve formě neinvestičního nepřevoditelného doživotního důchodu, který je vyplácen fyzické osobě ve formě penze nebo dávek pro případ pracovní neschopnosti a invalidity poskytovaných na základě vyňatého účtu.

Termín „finanční účet“ nezahrnuje žádný účet, který je vyňatým účtem.

2.Termín „depozitní účet“ zahrnuje jakýkoli podnikatelský, běžný, spořicí, termínový účet nebo penzijní (thrift) účet či účet, který je doložen vkladovým certifikátem, penzijním (thrift) certifikátem, investičním certifikátem, dluhovým certifikátem nebo jiným podobným nástrojem, vedený finanční institucí v rámci běžného poskytování bankovních služeb nebo podobného podnikání. Depozitní účet rovněž zahrnuje částku drženou pojišťovnou na základě smlouvy s garantovanou investicí nebo podobného ujednání, podle nichž se vyplácí nebo připisuje výnos z této částky.

3.Termínem „schovatelský účet“ se rozumí účet (mimo pojistných smluv a smluv o pojištění důchodu), na němž je držen finanční majetek ve prospěch jiné osoby.

4.Termínem „majetková účast“ se v případě osobní společnosti (partnership), která je finanční institucí, rozumí kapitálová účast nebo účast na výnosech z účasti v této osobní společnosti. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, se majetkovou účastí rozumí účast držená jakoukoli osobou pokládanou za zakladatele nebo obmyšleného všech nebo části prostředků ve svěřenském fondu, nebo jakoukoli jinou fyzickou osobou mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem. Oznamovaná osoba je pokládána za obmyšleného svěřenského fondu, jestliže má tato oznamovaná osoba právo přímo nebo nepřímo (např. prostřednictvím zmocněnce) pobírat stanovený výnos nebo může přímo nebo nepřímo pobírat výnos ze svěřenského fondu podle volného uvážení.

5.Termínem „pojistná smlouva“ se rozumí smlouva (jiná než smlouva o pojištění důchodu), kterou se pojistitel zavazuje vyplatit částku v případě vzniku specifikované pojistné události zahrnující smrt, nemoc, úraz, odpovědnost nebo škodu na majetku.

6.Termínem „smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva, kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po určité období, které je zcela nebo zčásti určeno podle předpokládané délky života jedné nebo více osob. Tento termín rovněž zahrnuje smlouvu, která se považuje za smlouvu o pojištění důchodu podle právního předpisu nebo praxe členského státu nebo jiné jurisdikce, kde byla smlouva uzavřena, a kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po dobu několika let.

7.Termínem „pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva (jiná než zajišťovací smlouva uzavřená mezi dvěma pojišťovnami), která má kapitálovou hodnotu.

8.Termínem „kapitálová hodnota“ se rozumí vyšší z těchto částek: i) částka, na kterou má nárok pojistník v případě odkupu nebo ukončení smlouvy (bez odečtení jakýchkoli poplatků za odkup nebo půjčky z kapitálové hodnoty), a ii) částka, kterou si pojistník může vypůjčit podle smlouvy. Bez ohledu na výše uvedené termín „kapitálová hodnota“ nezahrnuje částku splatnou podle pojistné smlouvy:

a)výhradně v důsledku smrti fyzické osoby kryté smlouvou o životním pojištění;

b)jako plnění v případě újmy na zdraví nebo nemoci nebo jiné plnění, které kompenzuje ekonomickou ztrátu vyvolanou pojistnou událostí;

c)jako zpětnou úhradu dříve zaplaceného pojistného (minus náklady na pojištění bez ohledu na jejich skutečné uplatnění) pojistníkovi podle pojistné smlouvy (jiné než smlouvy o investičním životním pojištění nebo smlouvy o pojištění důchodu) z důvodu zrušení nebo ukončení smlouvy, snížení pojistného rizika v době účinnosti pojistné smlouvy nebo vyplývající z nového stanovení pojistného z důvodu opravy účetní nebo jiné podobné chyby;

d)jako dividendu pojistníka (mimo dividendu při ukončení pojištění) za předpokladu, že se dividenda vztahuje k pojistné smlouvě, ze které lze vyplatit pouze plnění podle písmene b); nebo

e)jako vrácení zálohy pojistného nebo splátky pojistného na pojistnou smlouvu, za kterou je pojistné hrazeno alespoň ročně, jestliže částka zálohy pojistného nebo splátky pojistného nepřevyšují následující roční pojistné splatné na základě této smlouvy.

9.Termínem „dříve existující účet“ se rozumí:

a)finanční účet vedený oznamující finanční institucí k 31. prosinci 2015;

b)jakýkoli finanční účet majitele účtu bez ohledu na to, kdy byl tento finanční účet založen, jestliže:

i)daný majitel účtu má u oznamující finanční instituce (nebo u propojeného subjektu v témže členském státě jako oznamující finanční instituce) finanční účet, který je dříve existujícím účtem ve smyslu písmene a);

ii)pro účely splnění standardů požadavků znalosti podle oddílu VII pododdílu A i pro účely zjišťování zůstatku či hodnoty kteréhokoli z finančních účtů při uplatňování jakékoli prahové hodnoty zachází oznamující finanční instituce (a případně propojený subjekt v témže členském státě jako oznamující finanční instituce) s oběma uvedenými finančními účty i s jakýmikoli dalšími finančními účty daného majitele účtu, které jsou podle písmene b) považovány za dříve existující účty, jako s jediným finančním účtem;

iii)v souvislosti s finančním účtem, na nějž se vztahují postupy AML/KYC, je oznamující finanční instituci povoleno tyto postupy u tohoto účtu vykonat spolehnutím se na postupy AML/KYC provedené pro dříve existující účet podle písmene a); a

iv)založení finančního účtu nevyžaduje, aby majitel účtu o sobě jako o zákazníkovi poskytl nové, doplňující nebo pozměněné informace jiné než pro účely této směrnice.

10.Termínem „nový účet“ se rozumí finanční účet vedený oznamující finanční institucí a založený dne 1. ledna 2016 nebo později, není-li považován za dříve existující účet podle bodu 9 písm. b).

11.Termínem „dříve existující účet fyzické osoby“ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

12.Termínem „nový účet fyzické osoby“ se rozumí nový účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

13.Termínem „dříve existující účet subjektu“ se rozumí dříve existující účet držený jedním nebo více subjekty.

14.Termínem „účet s nižší hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k 31. prosinci 2015 Ö nepřevyšovala Õ částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

15.Termínem „účet s vyšší hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k 31. prosinci 2015 nebo k 31. prosinci jakéhokoli následujícího roku převyšuje částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD.

16.Termínem „nový účet subjektu“ se rozumí nový účet držený jedním nebo více subjekty.

17.Termínem „vyňatý účet“ se rozumí kterýkoli z následujících účtů:

a)důchodový nebo penzijní účet, který splňuje následující požadavky:

i)účet podléhá regulaci jako osobní důchodový účet nebo je součástí registrovaného nebo regulovaného důchodového či penzijního plánu, jehož cílem je vyplacení důchodových nebo penzijních dávek (včetně dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti);

ii)účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či tento je zdaněn nižší sazbou);

iii)je vyžadováno, aby daňovým orgánům byly oznamovány informace týkající se tohoto účtu;

iv)výběry prostředků jsou podmíněny dosažením konkrétního důchodového věku, zdravotní nezpůsobilostí či smrtí, nebo se na výběry provedené před vznikem těchto událostí vztahují sankce; a

v)buď: i) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo ii) je stanoven maximální celoživotní příspěvek na účet ve výši částky denominované v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 1 000 000 USD, v obou případech s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek podbodu v), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v pododdílu B Ö bodu 5, 6 nebo 7 Õ;

b)účet, který splňuje následující požadavky:

i)účet podléhá regulaci jako investiční nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření a je pravidelně obchodován na zavedeném trhu s cennými papíry nebo podléhá regulaci jako spořicí nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření;

ii)účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či je tento účet zdaněn nižší sazbou);

iii)výběry prostředků jsou podmíněny splněním určitých kritérií týkajících se účelu investičního nebo spořicího účtu (například poskytnutí prostředků na vzdělání nebo na zdravotní péči), nebo se na výběry provedené v případě nesplnění těchto kritérií vztahují sankce; a

iv)roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII pododdílu C.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek podbodu iv), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v pododdílu B Ö bodu 5, 6 nebo 7 Õ;

c)smlouva o životním pojištění s pojistnou dobou, která uplyne předtím, než pojištěný dosáhne věku 90 let, a to za předpokladu, že smlouva splňuje tyto požadavky:

i)běžné pojistné, které se v průběhu pojistné doby nesnižuje, je splatné minimálně jednou ročně během pojistné doby nebo do té doby, než pojištěný dosáhne věku 90 let, podle toho, která doba je kratší;

ii)smlouva nemá žádnou kapitálovou hodnotu, kterou by mohla jakákoli osoba čerpat (výběrem, zápůjčkou či jinak) bez ukončení smlouvy;

iii)částka (jiná než dávka v případě smrti) splatná po zrušení nebo ukončení smlouvy nemůže překročit úhrn zaplaceného pojistného s odečtením nákladů na krytí rizika úmrtí, nemoci a jiných nákladů (bez ohledu na jejich skutečný vznik) za dobu existence smlouvy a jakýchkoli částek vyplacených před zrušením nebo ukončením smlouvy; a

iv)smlouva není držena nabyvatelem za úplatu;

d)účet, který je držen výhradně v pozůstalosti, jestliže dokumentace k tomuto účtu obsahuje kopii závěti zesnulého nebo úmrtního listu;

e)účet zřízený v souvislosti s kteroukoli z níže uvedených skutečností:

i)se soudním příkazem nebo rozsudkem;

ii)s prodejem, výměnou nebo pronájmem nemovitého či osobního majetku za předpokladu, že účet splňuje tyto požadavky:

–účet je financován výhradně platbou v hotovosti, peněžní zálohou, vkladem ve výši vhodné k zajištění povinnosti přímo související s transakcí nebo obdobnou platbou, nebo je financován z finančního majetku, který je uložen na účtu v souvislosti s prodejem, výměnou nebo pronájmem majetku;

–účet je zřízen a využíván výhradně k zajištění povinnosti kupujícího uhradit kupní cenu za majetek, povinnosti prodávajícího uhradit jakýkoli podmíněný závazek nebo povinnosti pronajímatele či nájemce uhradit jakékoli škody v souvislosti s pronajatým majetkem podle nájemní smlouvy;

–aktiva na účtu včetně příjmů z nich plynoucích budou vyplacena či jinak rozdělena ve prospěch kupujícího, prodávajícího, pronajímatele či nájemce (mimo jiné ke splnění povinnosti takové osoby) při prodeji, výměně nebo odevzdání majetku nebo při zrušení nájemní smlouvy;

–účet není maržovým ani obdobným účtem zřízeným v souvislosti s prodejem nebo výměnou finančního majetku; a

–účet nesouvisí s účtem podle písmene f);

iii)s povinností finanční instituce poskytující zápůjčku zajištěnou nemovitým majetkem, aby odložila stranou část platby výhradně k pozdějšímu usnadnění úhrady daní nebo pojištění souvisejícího s nemovitým majetkem;

iv)s povinností finanční instituce výhradně usnadnit pozdější úhradu daní;

f)depozitní účet, který splňuje následující požadavky:

i)účet existuje výhradně proto, že zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kreditní kartě nebo na jiném revolvingovém úvěrovém účtu a přeplatek mu není okamžitě vrácen; a

ii)finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku denominovanou v domácí měně každého členského státu, jež odpovídá 50 000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro převod měny stanovených v oddílu VII pododdílu C. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží;

g)jakýkoli jiný účet, u něhož je nízké riziko, že bude použit k daňovému úniku, má velmi podobné znaky jako kterýkoli z účtů popsaných v písmenech a) až f), a je uveden na seznamu vyňatých účtů podle čl. 8 odst. 7, za předpokladu, že status tohoto účtu jako vyňatého účtu nemaří účely této směrnice.

D.Oznamovaný účet

1.Termínem „oznamovaný účet“ se rozumí finanční účet vedený oznamující finanční institucí členského státu a držený jednou nebo více oznamovanými osobami nebo pasivním nefinančním subjektem s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, za předpokladu, že byl jako takový identifikován po použití postupů náležité péče podle oddílů II až VII.

2.Termínem „oznamovaná osoba“ se rozumí osoba z členského státu, která není: i) obchodní společností, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na jednom nebo několika zavedených trzích s cennými papíry; ii) obchodní společností, která je propojeným subjektem obchodní společnosti podle podbodu i); iii) vládním subjektem; iv) mezinárodní organizací; v) centrální bankou; nebo vi) finanční institucí.

3.Termínem „osoba z členského státu“ se s ohledem na každý členský stát rozumí fyzická osoba nebo subjekt, jež jsou rezidentem kteréhokoli jiného členského státu podle daňových Ö právních předpisů Õ uvedeného jiného členského státu, nebo pozůstalost po zesnulém, jenž byl rezidentem kteréhokoli jiného členského státu. Pro tyto účely se se subjektem, jako je osobní společnost (partnership), osobní společnost s ručením omezeným nebo obdobné právní uspořádání, který není rezidentem pro daňové účely, nakládá jako s rezidentem jurisdikce, v níž sídlí skutečné vedení tohoto subjektu.

4.Termínem „zúčastněná jurisdikce“ se ve vztahu ke každému členskému státu rozumí:

a)kterýkoli jiný členský stát;

b)jakákoli jiná jurisdikce: i) se kterou má členský stát platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I, a ii) která je uvedena na seznamu zveřejněném daným členským státem a oznámeném Evropské komisi;

c)jakákoli jiná jurisdikce: i) se kterou má Unie platnou dohodu, na jejímž základě je daná jurisdikce povinna poskytnout informace uvedené v oddílu I, a ii) která je uvedena na seznamu zveřejněném Evropskou komisí.

5.Termínem „ovládající osoby“ se rozumí fyzické osoby, které mají kontrolu nad subjektem. V případě svěřenského fondu se tímto termínem rozumí zakladatel, správce svěřenského majetku, osoba vykonávající dohled nad správou fondu (pokud existuje), obmyšlený nebo skupina obmyšlených a jakákoli jiná fyzická osoba mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem, a v případě právního uspořádání, které není svěřenským fondem, se tímto termínem rozumí osoby v rovnocenném nebo obdobném postavení. Termín „ovládající osoby“ musí být vykládán způsobem, který je v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru.

6.Termínem „nefinanční subjekt“ se rozumí jakýkoli subjekt, který není finanční institucí.

7.Termínem „pasivní nefinanční subjekt“ se rozumí jakýkoli: i) nefinanční subjekt, který není aktivním nefinančním subjektem; nebo ii) investiční subjekt podle pododdílu A bodu 6 písm. b), který není finanční institucí zúčastněné jurisdikce.

8.Termínem „aktivní nefinanční subjekt“ se rozumí jakýkoli nefinanční subjekt, který splňuje některé z těchto kritérií:

a)méně než 50 % hrubého příjmu nefinančního subjektu za předchozí kalendářní rok nebo jiné náležité oznamovací období je pasivním příjmem a méně než 50 % aktiv držených nefinančním subjektem během předchozího kalendářního roku nebo jiného náležitého oznamovacího období jsou aktiva, která vytvářejí pasivní příjmy nebo jsou za účelem jejich vytváření držena;

b)akcie nefinančního subjektu jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů nebo je nefinanční subjekt propojeným subjektem se subjektem, jehož akcie jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů;

c)nefinanční subjekt je vládním subjektem, mezinárodní organizací, centrální bankou nebo subjektem zcela vlastněným jedním nebo několika výše uvedenými subjekty;

d)všechny podstatné činnosti nefinančního subjektu spočívají v držení (všech nebo části) vlastnických akcií jedné nebo několika dceřiných společností, které se zabývají obchodem nebo podnikáním, které je jiné než podnikání finanční instituce, nebo v poskytování financování a služeb takovým dceřiným společnostem, s tou výjimkou, že subjekt tento status nezíská, jestliže funguje (nebo se prezentuje) jako investiční fond, například jako soukromý akciový fond, rizikový kapitálový fond, fond zadlužených akvizičních struktur nebo některý investiční nástroj, jehož účelem je akvizice nebo financování společností a poté držení účastí v těchto společnostech ve formě kapitálových aktiv pro investiční účely;

e)nefinanční subjekt ještě neprovozuje podnikání a nemá žádnou předcházející provozní historii, ale investuje kapitál do aktiv s úmyslem provozovat jinou činnost, než je činnost finanční instituce, za předpokladu, že není způsobilý pro tuto výjimku po datu, které je 24 měsíců po datu počátečního uspořádání nefinančního subjektu;

f)nefinanční subjekt v uplynulých pěti letech nebyl finanční institucí a probíhá likvidace jeho majetku nebo jeho reorganizace s cílem dále provádět nebo znovu začít činnost v podnikání, jiném než je podnikání finanční instituce;

g)nefinanční subjekt se primárně zabývá finančními a zajišťovacími transakcemi s propojenými subjekty, které nejsou finančními institucemi, nebo pro tyto subjekty a neposkytuje financování nebo zajišťovací služby jakémukoli subjektu, který není propojeným subjektem, za předpokladu, že skupina jakýchkoli takových propojených subjektů se primárně zabývá jiným podnikáním, než je podnikání finanční instituce; nebo

h)nefinanční subjekt splňuje všechny níže uvedené požadavky:

i)je zřízen a provozován ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, výhradně pro náboženské, charitativní, vědecké, umělecké, kulturní, sportovní nebo vzdělávací účely; nebo je zřízen a provozován ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, a je profesní organizací, obchodním spolkem, obchodní komorou, odborovou organizací, zemědělskou nebo zahradnickou organizací, občanským spolkem nebo organizací provozovanou výhradně za účelem podpory sociální péče;

ii)ve svém členském státě či jiné jurisdikci, kde je rezidentem, je osvobozen od daně z příjmů;

iii)nemá žádné akcionáře ani členy s vlastnickými nebo majetkovými účastmi na jeho příjmech nebo majetku;

iv)příslušné právní předpisy členského státu či jiné jurisdikce, kde je rezidentem, nefinančního subjektu nebo dokumenty o zřízení nefinančního subjektu nepovolují, aby jakékoli příjmy nebo majetek nefinančního subjektu byly rozděleny nebo využity ve prospěch soukromé osoby nebo necharitativního subjektu, s výjimkou provádění charitativních činností nefinančního subjektu nebo plateb přiměřené kompenzace za poskytnuté služby nebo plateb představujících přiměřenou tržní hodnotu majetku, který nefinanční subjekt zakoupil; a

v)příslušné právní předpisy členského státu či jiné jurisdikce, kde je nefinanční subjekt rezidentem, nebo dokumenty o zřízení nefinančního subjektu vyžadují, aby po likvidaci nebo zániku nefinančního subjektu byl všechen jeho majetek distribuován vládnímu subjektu nebo jiné neziskové organizaci, nebo aby připadl vládě členského státu či jiné jurisdikce, kde je nefinanční subjekt rezidentem, nebo jakémukoli dílčímu územnímu celku takového členského státu či jurisdikce.

E.Různé

1.Termínem „majitel účtu“ se rozumí osoba, kterou finanční instituce, jež vede finanční účet, zaznamenává nebo označuje jako majitele finančního účtu. Osoba, která není finanční institucí a která drží finanční účet pro jinou osobu nebo v její prospěch jakožto zástupce, schovatelský správce, zmocněnec, osoba s podpisovým právem, investiční poradce nebo zprostředkovatel, není pro účely této směrnice považována za majitele účtu a za majitele účtu je považována daná jiná osoba. V případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu je majitelem účtu jakákoli osoba, která je oprávněna nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit osobu oprávněnou ze smlouvy. Jestliže není nikdo, kdo by mohl nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit oprávněnou osobu, je majitelem účtu jakákoli osoba označená jako majitel ve smlouvě a jakákoli osoba s nárokem na výplatu plnění podle podmínek smlouvy. Po uplynutí pojistné doby podle pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu se za majitele účtu pokládá každá osoba s nárokem na výplatu plnění podle smlouvy.

2.„Postupy AML/KYC“ se rozumí postupy náležité péče a kontroly zákazníka, které oznamující finanční instituce uplatňuje podle požadavků na opatření proti praní peněz nebo obdobných požadavků, které se na tuto oznamující finanční instituci vztahují.

3.Termínem „subjekt“ se rozumí právnická osoba nebo právní uspořádání, například obchodní společnost, osobní společnost, svěřenský fond nebo nadace.

4.Subjekt je „propojeným subjektem“ s jiným subjektem, jestliže: i) jeden z těchto subjektů je ovládán druhým; ii) oba subjekty jsou ovládány společně; nebo iii) oba subjekty jsou investičními subjekty podle pododdílu A bodu 6 písm. b), mají společné vedení a toto vedení plní povinnosti náležité péče v těchto investičních subjektech. Termín „ovládání“ pro tyto účely zahrnuje přímé nebo nepřímé vlastnictví více než 50 % hlasů a podílu na subjektu.

5.Zkratkou „DIČ“ se rozumí daňové identifikační číslo daňového poplatníka (nebo funkční ekvivalent tohoto daňového identifikačního čísla).

6.Termín „listinné důkazy“ zahrnuje kterýkoli z těchto dokumentů:

a)potvrzení o rezidentství vydané oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec) členského státu či jiné jurisdikce, o níž příjemce platby prohlašuje, že je jejím rezidentem;

b)v případě fyzické osoby jakýkoli platný doklad totožnosti vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno fyzické osoby a který se běžně používá pro účely zjišťování totožnosti;

c)v případě subjektu jakýkoli úřední dokument vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno subjektu a buď adresa jeho hlavního sídla v členském státě či jiné jurisdikci, o níž subjekt prohlašuje, že je jejím rezidentem, nebo členský stát či jiná jurisdikce, ve které byl subjekt založen nebo zřízen;

d)jakýkoli zauditovaný finanční výkaz, úvěrovou zprávu třetí osoby, insolvenční návrh nebo zprávu regulatorního orgánu pro cenné papíry.

V souvislosti s dříve existujícím účtem subjektu mohou oznamující finanční instituce použít jako listinný důkaz jakoukoli klasifikaci ve svých záznamech ohledně majitele účtu, která byla stanovena na základě standardizovaného odvětvového systému kódů, kterou oznamující finanční instituce zaznamenala v souladu se svou obvyklou podnikatelskou praxí pro účely postupů AML/KYC či jiné regulatorní účely (jiné než daňové) a kterou zavedla přede dnem klasifikace finančního účtu jako dříve existujícího účtu, jestliže jí není známo nebo nemá důvod předpokládat, že je taková klasifikace nesprávná či nespolehlivá. Termínem „standardizovaný odvětvový systém kódů“ se rozumí systém kódů pro klasifikaci provozoven podle druhu podnikání, používaný pro jiné účely než daňové.

ODDÍL IX

Účinné provedení

Podle čl. 8 odst. 4 této směrnice musí mít členské státy zavedeny pravidla a správní postupy k zajištění účinného provedení a dodržování výše uvedených postupů oznamování a náležité péče včetně:

1)pravidel k zamezení tomu, aby jakákoli finanční instituce, osoby nebo zprostředkovatelé uplatňovali praktiky pro obcházení postupů oznamování a náležité péče;

2)pravidel vyžadujících, aby oznamující finanční instituce vedly záznamy o přijatých krocích a evidovaly důkazy, na jejichž základě jsou výše uvedené postupy prováděny, a včetně náležitých opatření k získání těchto záznamů;

3)správních postupů k ověření skutečnosti, že oznamující finanční instituce dodržuje postupy oznamování a náležité péče; správních postupů k podrobnému prověření informací od oznamující finanční instituce, pokud se jedná o informace o nezdokumentovaných účtech;

4)správních postupů k zajištění toho, že subjekty a účty definované vnitrostátním právem jako neoznamující finanční instituce a vyňaté účty budou i nadále představovat nízké riziko zneužití k daňovým únikům; a

5)ustanovení o účinném prosazování dodržování pravidel.

_____________

PŘÍLOHA II

DOPLŇKOVÁ PRAVIDLA OZNAMOVÁNÍ A NÁLEŽITÉ PÉČE PRO INFORMOVÁNÍ O FINANČNÍCH ÚČTECH

1.Změna okolností

„Změna okolností“ zahrnuje jakoukoli změnu, jež vede k doplnění informací týkajících se statusu určité osoby nebo je jinak se statusem této osoby v rozporu. Kromě toho změna okolností zahrnuje jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně majitele účtu (včetně doplnění, nahrazení nebo jiné změny majitele účtu) nebo jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně jakéhokoli účtu souvisejícího s takovým účtem (při použití pravidel pro slučování účtů podle přílohy I oddílu VII pododdílu C bodů 1, 2 a 3)), jestliže má daná změna nebo doplnění informací vliv na status majitele účtu.

Pokud oznamující finanční instituce vychází z adresy bydliště podle přílohy I oddílu III pododdílu B bodu 1 a nastane změna okolností, na jejímž základě se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní listinné důkazy (či jiné rovnocenné dokumenty) jsou nesprávné nebo nespolehlivé, musí do posledního dne příslušného kalendářního roku či jiného náležitého oznamovacího období, nebo do 90 kalendářních dní od oznámení či zjištění dané změny okolností, podle toho, co nastane později, získat čestné prohlášení a nové listinné důkazy k určení toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Nemůže-li oznamující finanční instituce čestné prohlášení a nové listinné důkazy v uvedené lhůtě získat, musí provést vyhledávání v elektronických záznamech podle přílohy I oddílu III pododdílu B bodů 2 až 6.

2.Čestné prohlášení v případě nových účtů subjektů

V souvislosti s novými účty subjektů může oznamující finanční instituce pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivního nefinančního subjektu oznamovanou osobou, využít pouze čestné prohlášení majitele účtu, nebo ovládající osoby.

3.Rezidentství finanční instituce

Finanční instituce je „rezidentem“ v členském státě, jestliže podléhá jeho jurisdikci (tj. členský stát je oznamování ze strany finanční instituce schopen vynutit). Obecně platí, že je-li finanční instituce rezidentem pro daňové účely v členském státě, podléhá jeho jurisdikci, a je tudíž finanční institucí členského státu. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí (bez ohledu na to, zda je rezidentem pro daňové účely v členském státě), se má za to, že podléhá jurisdikci členského státu, jsou-li jeden nebo několik jeho svěřenských správců rezidenty v daném členském státě, s výjimkou případů, kdy svěřenský fond oznámí veškeré informace, které mají být podle této směrnice oznamovány ohledně oznamovaných účtů, jež vede, jinému členskému státu, protože je rezidentem pro daňové účely v tomto jiném členském státě. Jestliže však finanční instituce (jiná než svěřenský fond) není rezidentem pro daňové účely (například proto, že je považována za daňově transparentní subjekt nebo se nachází v jurisdikci, kde není uplatňována daň z příjmů), má se za to, že podléhá jurisdikci členského státu, a je tudíž finanční institucí členského státu, pokud:

a)je založena podle právních přepisů členského státu;

b)má vedení (včetně skutečného vedení) v členském státě; nebo

c)podléhá finančnímu dohledu v členském státě.

Je-li finanční instituce (jiná než svěřenský fond) rezidentem dvou nebo více členských států, podléhá povinnostem oznamování a náležité péče toho členského státu, v němž finanční účet nebo účty vede.

4.Vedení účtu

Pro určení finanční instituce, která účet vede, platí obecně tato pravidla:

a)schovatelský účet je veden finanční institucí, jíž jsou aktiva na účtu svěřena do úschovy (a to i finanční institucí, která pro majitele účtu v této instituci drží aktiva na makléřském účtu);

b)depozitní účet je veden finanční institucí, která má povinnost provádět platby týkající se tohoto účtu (s výjimkou zástupce finanční instituce bez ohledu na to, zda tento je finanční institucí);

c)jakákoli majetková nebo dluhová účast ve finanční instituci, jež představuje finanční účet, je vedena touto finanční institucí;

d)pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo smlouva o pojištění důchodu je vedena finanční institucí, která má povinnost provádět platby týkající se dané smlouvy.

5.Svěřenské fondy, které jsou pasivními nefinančními subjekty

Podle přílohy I oddílu VIII pododdílu D bodu 3 se se subjektem, jako je osobní společnost (partnership), osobní společnost s ručením omezeným nebo obdobné právní uspořádání, který není rezidentem pro daňové účely, nakládá jako s rezidentem jurisdikce, v níž sídlí skutečné vedení tohoto subjektu. Pro tyto účely se právnická osoba nebo právní uspořádání považují za „obdobné“ osobní společnosti a osobní společnosti s ručením omezeným, jestliže s nimi podle daňových předpisů členského státu není v tomto členském státě nakládáno jako se zdanitelnými jednotkami. Aby se však zabránilo dvojímu oznamování (vzhledem k širokému obsahu pojmu „ovládající osoby“ v případě svěřenských fondů), nelze za obdobné právní uspořádání považovat svěřenský fond, který je pasivním nefinančním subjektem.

6.Adresa hlavního sídla subjektu

Jedním z požadavků uvedených v příloze I oddílu VIII pododdílu E bodu 6 písm. c) je, aby v případě subjektu byla v úředním dokumentu uvedena buď adresa jeho hlavního sídla v členském státě či jiné jurisdikci, o níž subjekt prohlašuje, že je jejím rezidentem, nebo členský stát či jiná jurisdikce, ve které byl subjekt založen nebo zřízen. Adresou hlavního sídla subjektu je obecně místo, kde sídlí jeho skutečné vedení. Adresou hlavního sídla subjektu není adresa finanční instituce, u které má subjekt vedený účet, poštovní přihrádka ani adresa používaná pouze pro účely doručování, ledaže je taková adresa jedinou adresou, kterou subjekt používá, a je uvedena jako sídlo subjektu v jeho zřizovacích dokumentech. Adresou hlavního sídla subjektu rovněž není poskytnutá adresa, na které má být uschovávána veškerá pošta.

_____________

ê (EU) 2016/881 článek 1 bod 9 a příloha (přizpůsobený)

PŘÍLOHA III

PRAVIDLA PRO PODÁVÁNÍ ZPRÁV PRO SKUPINY NADNÁRODNÍCH PODNIKŮ

ODDÍL I

DEFINICE

1.Termínem „skupina“ se rozumí soubor podniků, které jsou spřízněny strukturou vlastnictví nebo Ö ovládání Õ tak, že musí sestavovat konsolidovanou účetní závěrku pro účely účetního výkaznictví podle platných účetních zásad, nebo by ji musely sestavovat, pokud by kapitálové podíly v některém z těchto podniků byly obchodovány na veřejné burze cenných papírů.

2.Termínem „podnik“ se rozumí jakákoli forma podnikání vykonávaná osobou uvedenou v čl. 3 bodě 11 písm. b), c) a d).

3.Termínem „skupina nadnárodních podniků“ se rozumí skupina zahrnující dva nebo více podniků, které jsou rezidenty pro daňové účely v různých jurisdikcích, nebo zahrnující podnik, který je rezidentem pro daňové účely v jedné jurisdikci a podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny v jiné jurisdikci, a která není vyňatou skupinou nadnárodních podniků.

4.Termínem „vyňatá skupina nadnárodních podniků“ se rozumí, ve vztahu k určitému účetnímu období skupiny, skupina, jejíž celkové konsolidované výnosy jsou nižší než 750 000 000 EUR nebo částka v místní měně odpovídající 750 000 000 EUR k lednu 2015 v průběhu účetního období bezprostředně předcházejícího vykazovanému účetnímu období, jak jsou uvedeny v její konsolidované účetní závěrce za toto předchozí účetní období.

5.Termínem „členský subjekt“ se rozumí kterýkoli z těchto subjektů:

a)každá samostatná podnikatelská jednotka skupiny nadnárodních podniků, která je zahrnuta do konsolidované účetní závěrky skupiny nadnárodních podniků pro účely účetního výkaznictví, nebo by do ní zahrnuta byla, kdyby kapitálové podíly v takové podnikatelské jednotce skupiny nadnárodních podniků byly obchodovány na veřejné burze cenných papírů;

b)každá taková podnikatelská jednotka, která je toliko z důvodu své velikosti nebo významnosti z konsolidované účetní závěrky skupiny nadnárodních podniků vyloučena;

c)každá stálá provozovna každé samostatné podnikatelské jednotky skupiny nadnárodních podniků patřící do kategorie Ö podle písmene Õ a) nebo b) za předpokladu, že tato podnikatelská jednotka sestavuje pro takovou stálou provozovnu samostatný finanční výkaz pro účely účetního výkaznictví, regulační účely, účely daňového výkaznictví nebo pro účely vnitřní kontroly řízení.

6.Termínem „vykazující subjekt“ se rozumí členský subjekt, který je povinen podat zprávu podle jednotlivých zemí v souladu s požadavky v čl. 10 odst. 3 ve své jurisdikci daňové rezidence jménem skupiny nadnárodních podniků. Vykazujícím subjektem může být nejvyšší mateřský subjekt, zastupující mateřský subjekt nebo kterýkoli subjekt popsaný v oddíle II bodě 1.

7.Termínem „nejvyšší mateřský subjekt“ se rozumí členský subjekt skupiny nadnárodních podniků, který splňuje tato kritéria:

a)přímo nebo nepřímo vlastní podíl v jednom či více jiných členských subjektech dané skupiny nadnárodních podniků dostačující k tomu, že je povinen sestavit konsolidovanou účetní závěrku podle účetních zásad obecně uplatňovaných v jeho jurisdikci daňové rezidence, nebo by ji musel sestavit, pokud by jeho kapitálové podíly byly v jeho jurisdikci daňové rezidence obchodovány na veřejné burze cenných papírů;

b)žádný další členský subjekt této skupiny nadnárodních podniků přímo nebo nepřímo nevlastní podíl popsaný v písmenu a) v prvně uvedeném členském subjektu.

8.Termínem „zastupující mateřský subjekt“ se rozumí jeden členský subjekt skupiny nadnárodních podniků, který byl jmenován touto skupinou nadnárodních podniků, aby jako jediný zástupce nejvyššího mateřského subjektu jménem této skupiny nadnárodních podniků podal zprávu podle jednotlivých zemí v jurisdikci daňové rezidence uvedeného členského subjektu, pokud se použije jedna nebo více podmínek uvedených v oddíle II bodě 1 prvním pododstavci písm. b).

9.Termínem „účetní období“ se rozumí roční účetní období, za které nejvyšší mateřský subjekt skupiny nadnárodních podniků sestavuje svou účetní závěrku.

10.Termínem „vykazované účetní období“ se rozumí účetní období, jehož finanční a provozní výsledky jsou uvedeny ve zprávě podle jednotlivých zemí uvedené v čl. 10 odst. 3.

11.Termínem „kvalifikační dohoda mezi příslušnými orgány“ se rozumí dohoda, kterou uzavřeli zmocnění zástupci členského státu Unie a mimounijní jurisdikce, jež jsou smluvními stranami mezinárodní dohody, a která ukládá automatickou výměnu zpráv podle jednotlivých zemí mezi jurisdikcemi těchto smluvních stran.

12.Termínem „mezinárodní dohoda“ se rozumí Mnohostranná úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, jakákoli dvoustranná nebo mnohostranná daňová úmluva nebo jakákoli dohoda o výměně daňových informací, v níž je smluvní stranou daný členský stát a která svými podmínkami poskytuje právní základ pro výměnu daňových informací mezi jurisdikcemi, včetně automatické výměny těchto informací.

13.Termínem „konsolidovaná účetní závěrka“ se rozumí účetní závěrka skupiny nadnárodních podniků, v níž jsou aktiva, závazky, výnosy, náklady a peněžní toky nejvyššího mateřského subjektu a členských subjektů prezentovány jako aktiva, závazky, výnosy, náklady a peněžní toky jediného hospodářského subjektu.

14.Termínem „systémové selhání“ se ve vztahu k jurisdikci rozumí buď to, že určitá jurisdikce má v účinnosti kvalifikační dohodu mezi příslušnými orgány s členským státem, avšak pozastavila automatickou výměnu (z jiných důvodů, než které jsou v souladu s podmínkami uvedené dohody), nebo že určitá jurisdikce jinak trvale neplnila závazek automaticky poskytovat členskému státu zprávy podle jednotlivých zemí, které má ve svém držení a které se týkají skupin nadnárodních podniků majících členské subjekty v uvedeném členském státě.

ODDÍL II

OBECNÉ POŽADAVKY NA OZNAMOVÁNÍ

1.Členský subjekt, který je rezidentem v členském státě a který není nejvyšším mateřským subjektem skupiny nadnárodních podniků, podá zprávu podle jednotlivých zemí za vykazované účetní období skupiny nadnárodních podniků, jejímž je členským subjektem, pokud jsou splněna následující kritéria:

a)daný subjekt je rezidentem pro daňové účely v členském státě;

b)platí jedna z následujících podmínek:

i)nejvyšší mateřský subjekt skupiny nadnárodních podniků není povinen ve své jurisdikci daňové rezidence podat zprávu podle jednotlivých zemí,

ii)jurisdikce, v níž je nejvyšší mateřský subjekt rezidentem pro daňové účely, má uzavřenou platnou mezinárodní dohodu, jíž je členský stát smluvní stranou, ale nemá v účinnosti kvalifikační dohodu mezi příslušnými orgány, jíž je daný členský stát smluvní stranou, v době uvedené v čl. 10 odst. 1 pro podání zprávy podle jednotlivých zemí za vykazované účetní období,

iii)došlo k systémovému selhání jurisdikce daňové rezidence nejvyššího mateřského subjektu, které daný členský stát oznámil členskému subjektu, který je rezidentem pro daňové účely v daném členském státě.

Aniž je dotčena povinnost nejvyššího mateřského subjektu uvedená v čl. 10 odst. 1 nebo jeho zastupujícího mateřského subjektu podat první zprávu podle jednotlivých zemí za účetní období skupiny nadnárodních podniků počínající 1. lednem 2016 nebo později, mohou členské státy rozhodnout, že se povinnost členských subjektů, které jsou rezidenty v členském státě, uvedená v bodě 1 tohoto oddílu vztahuje na zprávy podle jednotlivých zemí za vykazovaná účetní období počínající 1. lednem 2017 nebo později.

Členský subjekt, který je rezidentem v členském státě ve smyslu prvního odstavce tohoto bodu, požádá svůj nejvyšší mateřský subjekt, aby mu poskytl veškeré informace, jež potřebuje ke splnění povinnosti podat zprávu podle jednotlivých zemí v souladu s čl. 10 odst. 3. Pokud členský subjekt přesto neobdržel nebo nezískal veškeré požadované informace pro účely podání zprávy za danou skupinu nadnárodních podniků, podá zprávu podle jednotlivých zemí zahrnující veškeré jemu dostupné obdržené nebo získané informace a oznámí členskému státu, v němž je rezidentem, že nejvyšší mateřský subjekt odmítl potřebné informace zpřístupnit. Tímto není dotčeno právo daného členského státu uplatnit sankce stanovené podle jeho vnitrostátního práva a tento členský stát o tomto odmítnutí informuje všechny členské státy.

Pokud existuje více než jeden členský subjekt téže skupiny nadnárodních podniků, který je rezidentem pro daňové účely v Unii, a platí jedna nebo více podmínek stanovených v prvním pododstavci písm. b), může skupina nadnárodních podniků určit jeden z těchto členských subjektů, aby podal zprávu podle jednotlivých zemí v souladu s požadavky čl. 10 odst. 3 za vykazované účetní období ve lhůtě stanovené v čl. 10 odst. 1 a aby informoval členský stát, že podáním této zprávy se má splnit požadavek za veškeré členské subjekty této skupiny nadnárodních podniků, jež jsou rezidenty pro daňové účely v Unii. Uvedený členský stát podle čl. 10 odst. 2 předá obdrženou zprávu podle jednotlivých zemí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací ze zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu je buď rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny.

Členský subjekt, který nemůže obdržet nebo získat veškeré požadované informace pro účely podání zprávy podle jednotlivých zemí v souladu s čl. 10 odst. 3, není způsobilý pro to, aby byl určen jakožto vykazující subjekt pro danou skupinu nadnárodních podniků v souladu se čtvrtým pododstavcem tohoto bodu. Tímto pravidlem není dotčena povinnost členského subjektu oznámit členskému státu své rezidence, že nejvyšší mateřský subjekt odmítl zpřístupnit potřebné informace.

2.Odchylně od bodu 1 platí, že pokud se uplatní jedna nebo více podmínek stanovených v bodě 1 prvním pododstavci písm. b), není subjekt popsaný v bodě 1 povinen podat zprávu podle jednotlivých zemí za vykazované účetní období, pokud skupina nadnárodních podniků, k níž jako členský subjekt patří, zpřístupnila zprávu podle jednotlivých zemí v souladu s čl. 10 odst. 3 za toto účetní období prostřednictvím zastupujícího mateřského subjektu, který podá zprávu podle jednotlivých zemí u daňového orgánu své jurisdikce daňové rezidence ve lhůtě uvedené v čl. 10 odst. 1 a který v případě, že je rezidentem pro daňové účely v jurisdikci mimo Unii, splňuje tyto podmínky:

a)jurisdikce daňové rezidence zastupujícího mateřského subjektu vyžaduje podávání zpráv podle jednotlivých zemí v souladu s požadavky čl. 10 odst. 3;

b)jurisdikce daňové rezidence zastupujícího mateřského subjektu má v účinnosti kvalifikační dohodu mezi příslušnými orgány, jíž je daný členský stát smluvní stranou, v době uvedené v čl. 10 odst. 1 pro podání zprávy podle jednotlivých zemí za vykazované účetní období;

c)jurisdikce daňové rezidence zastupujícího mateřského subjektu neoznámila členskému státu systémové selhání;

d)jurisdikci daňové rezidence zastupujícího mateřského subjektu bylo nejpozději posledního dne vykazovaného účetního období takové skupiny nadnárodních podniků oznámeno členským subjektem, který je rezidentem pro daňové účely v dané jurisdikci, že je zastupujícím mateřským subjektem;

e)členskému státu bylo doručeno oznámení podle bodu 4.

3.Členské státy vyžadují, aby kterýkoli členský subjekt skupiny nadnárodních podniků, který je rezidentem pro daňové účely v uvedeném členském státě, nejpozději v poslední den vykazovaného účetního období této skupiny nadnárodních podniků oznámil danému členskému státu, zda je nejvyšším mateřským subjektem nebo zastupujícím mateřským subjektem nebo členským subjektem ve smyslu bodu 1. Členské státy mohou tuto lhůtu prodloužit až do posledního dne pro podání daňového přiznání daného členského subjektu za předchozí účetní období.

4.Členské státy vyžadují, aby členský subjekt skupiny nadnárodních podniků, který je rezidentem pro daňové účely v daném členském státě a který není nejvyšším mateřským subjektem, zastupujícím mateřským subjektem ani členským subjektem ve smyslu bodu 1, oznámil členskému státu totožnost a daňovou rezidenci vykazujícího subjektu, a to nejpozději v poslední den vykazovaného účetního období této skupiny nadnárodních podniků. Členské státy mohou tuto lhůtu prodloužit až do posledního dne pro podání daňového přiznání daného členského subjektu za předchozí účetní období.

5.Ve zprávě podle jednotlivých zemí musí být u částek specifikována měna.

ODDÍL III

ZPRÁVA PODLE JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ

Α.Ö Šablona Õ pro zprávu podle jednotlivých zemí

Tabulka č. 3Doplňující informace

Jméno skupiny nadnárodních podniků:

Dotyčné účetní období:

Uveďte prosím jakékoli další stručné informace nebo vysvětlení, které považujete za nezbytné či které by usnadnily pochopení povinných informací uvedených ve zprávě podle jednotlivých zemí

B.Obecné pokyny pro vyplňování zprávy podle jednotlivých zemí

1.Účel

Šablona je používána k podávání zpráv o rozdělení příjmů, daní a podnikatelských činností skupin nadnárodních podniků podle jednotlivých daňových jurisdikcí.

2.Zacházení s pobočkami a stálými provozovnami

Údaje o stálých provozovnách se vykazují na základě daňové jurisdikce, v níž se nacházejí, a nikoliv na základě daňové jurisdikce rezidence dané podnikatelské jednotky, ke které stálá provozovna patří. Vykazované informace za podnikatelskou jednotku, ke které stálá provozovna patří, podle daňové jurisdikce rezidence této podnikatelské jednotky nezahrnují finanční údaje týkající se stálé provozovny.

3.Období, na které se roční šablona vztahuje

Šablona se vztahuje na účetní období vykazujícího nadnárodního podniku. U členských subjektů šablona, dle uvážení vykazujícího nadnárodního podniku, obsahuje důsledně:

a)informace za účetní období relevantních členských subjektů končící k témuž datu jako účetní období vykazujícího nadnárodního podniku, nebo během dvanácti měsíců před tímto datem, nebo

b)informace o všech relevantních členských subjektech vykazované za účetní období vykazujícího nadnárodního podniku.

4.Zdroj údajů

Při vyplňování šablony využívá vykazující nadnárodní podnik každoročně konzistentně stejné zdroje údajů. Vykazující nadnárodní podnik se může rozhodnout použít údaje ze svých konsolidovaných výkazů, z povinných účetních závěrek samostatných subjektů, z regulačních účetních závěrek nebo z účetnictví pro vnitřní řízení. Není nutné sesouhlasit výnosy, zisk a daně vykazované v šabloně s konsolidovanou účetní závěrkou. Pokud se jako základ pro vykazování použije povinná účetní závěrka, veškeré částky se převedou do deklarované funkční měny vykazujícího nadnárodního podniku podle průměrného směnného kurzu pro rok uvedený v oddíle šablony Ö týkajícím se doplňujících informací Õ . Není však nutno provádět úpravy u rozdílů mezi účetními zásadami používanými v jednotlivých daňových jurisdikcích.

V oddíle šablony Ö týkajícím se doplňujících informací Õ podá vykazující nadnárodní podnik stručný popis zdrojů údajů použitých při vyplňování šablony. Pokud se z roku na rok použitý zdroj údajů změní, vysvětlí vykazující nadnárodní podnik důvody změny a její důsledky v oddíle šablony Ö týkajícím se doplňujících informací Õ.

C.Zvláštní pokyny pro vyplňování zprávy podle jednotlivých zemí

1.Přehled rozdělení příjmů, daní a podnikatelských činností podle daňových jurisdikcí (tabulka č. 1)

1.1.Daňová jurisdikce

V prvním sloupci šablony uvede vykazující nadnárodní podnik všechny daňové jurisdikce, v nichž jsou členské subjekty skupiny nadnárodních podniků rezidenty pro daňové účely. Daňovou jurisdikcí se rozumí jurisdikce s fiskální autonomií, ať už státní, nebo jiná. Samostatný řádek se připojí pro všechny členské subjekty skupiny nadnárodních podniků, u nichž má vykazující nadnárodní podnik za to, že nejsou rezidenty pro daňové účely v žádné daňové jurisdikci. Pokud je členský subjekt rezidentem ve více než jedné daňové jurisdikci, použije se pro určení daňové jurisdikce rezidence hraniční ukazatel z příslušné daňové smlouvy. Pokud žádná použitelná daňová smlouva není, je tento členský subjekt uveden v daňové jurisdikci místa jeho skutečného vedení. Místo skutečného vedení členského subjektu se určí na základě mezinárodně dohodnutých standardů.

1.2.Výnosy

Ve třech sloupcích šablony v položce „Výnosy“ vykáže vykazující nadnárodní podnik:

a)součet výnosů všech členských subjektů skupiny nadnárodních podniků v příslušné daňové jurisdikci vzniklých z transakcí s přidruženými podniky;

b)součet výnosů všech členských subjektů skupiny nadnárodních podniků v příslušné daňové jurisdikci vzniklých z transakcí s nezávislými stranami;

c)celkový součet částek uvedených v písmenech a) a b).

Výnosy zahrnují výnosy z prodeje zásob a nemovitostí, služeb, honorářů, úroků, pojistného a veškeré další příslušné částky. Výnosy nezahrnují platby obdržené od jiných členských subjektů, které se v daňové jurisdikci plátce pojímají jako dividendy.

1.3.Zisk (ztráta) před zdaněním příjmu

V pátém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik zisk (ztrátu) před zdaněním příjmu u všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Zisk (ztráta) před zdaněním příjmu zahrnuje veškeré mimořádné položky výnosů a nákladů.

1.4.Zaplacená daň z příjmů (na hotovostním základě)

V šestém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik celkovou částku daně z příjmů skutečně zaplacenou během příslušného účetního období všemi členskými subjekty, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Zaplacené daně zahrnují daně v penězích, které zaplatil členský subjekt daňové jurisdikci rezidence i všem dalším daňovým jurisdikcím. Zaplacené daně zahrnují srážkové daně zaplacené jinými subjekty (přidruženými podniky a nezávislými podniky) ve vztahu k platbám členskému subjektu. Pokud tedy společnost A, která je rezidentem v daňové jurisdikci A, získává úroky v daňové jurisdikci B, vykáže společnost A daň sraženou v daňové jurisdikci B.

1.5.Naběhlá daň z příjmů (běžný rok)

V sedmém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik částku naběhlých stávajících daňových nákladů zaznamenaných u zdanitelných zisků nebo ztrát ve vykazovaném účetním období u všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Stávající daňové náklady odrážejí pouze operace v běžném roce a nesmějí zahrnovat odložené daňové povinnosti nebo rezervy na nejisté daňové závazky.

1.6.Základní kapitál

V osmém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik částku základního kapitálu u všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Co se týče stálých provozoven, základní kapitál vykáže právnická osoba, které stálá provozovna náleží, ledaže má stálá provozovna ve své daňové jurisdikci definovaný kapitálový požadavek pro regulační účely.

1.7.Kumulované zisky

V devátém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik částku celkových kumulovaných zisků všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci, ke konci roku. Co se týče stálých provozoven, kumulované zisky vykáže právnická osoba, které stálá provozovna náleží.

1.8.Počet zaměstnanců

V desátém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik celkový počet zaměstnanců v ekvivalentu plného pracovního úvazku u všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Počet zaměstnanců může být vykazován ke konci roku, na základě průměrné úrovně za rok nebo na jakémkoliv jiném základě soustavně používaném ve všech daňových jurisdikcích každý rok. Za tímto účelem lze nezávislé dodavatele, kteří se podílejí na běžných provozních činnostech členského subjektu, vykázat jako zaměstnance. Přiměřené zaokrouhlení či přibližné uvedení počtu zaměstnanců je přípustné, pokud takové zaokrouhlení či přibližné uvedení podstatně nenaruší relativní rozdělení zaměstnanců mezi jednotlivými daňovými jurisdikcemi. Musí se uplatňovat konzistentní metody, a to každoročně a u všech subjektů.

1.9.Hmotná aktiva jiná než peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty

V jedenáctém sloupci šablony vykáže vykazující nadnárodní podnik součet čistých účetních hodnot hmotných aktiv všech členských subjektů, které jsou rezidenty pro daňové účely v příslušné daňové jurisdikci. Co se týče stálých provozoven, aktiva se vykazují v daňové jurisdikci, v níž se nachází stálá provozovna. Hmotná aktiva za tímto účelem nezahrnují peněžní prostředky ani peněžní ekvivalenty, nehmotná aktiva ani finanční aktiva.

2.Seznam všech členských subjektů skupiny nadnárodních podniků zahrnutých do každé agregace podle daňové jurisdikce (tabulka č. 2)