L:2023:014:FULL

EUR-Lex

Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - L:2023:014:FULL - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document L:2023:014:FULL

Help

Úřední věstník Evropské unie, L 014, 16. ledna 2023

Display all documents published in this Official Journal

HTML

PDF

e-signature

How to verify the authenticity of the Official Journal

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 14

České vydání	Právní předpisy	Ročník 66 16. ledna 2023

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
	*	Předpis OSN č. 49 – Jednotná ustanovení o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových a zážehových motorů vozidel [2023/64]	1

CS	Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

II Nelegislativní akty

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

16.1.2023

Úřední věstník Evropské unie

L 14/1

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je nutné ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: https://unece.org/status-1958-agreement-and-annexed-regulations

Předpis OSN č. 49 – Jednotná ustanovení o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových a zážehových motorů vozidel [2023/64]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 07 – datum vstupu v platnost: 7. ledna 2022

doplněk 1 k sérii změn 07 – datum vstupu v platnost:

OBSAH

Předpis

Oblast působnosti

Definice

Žádost o schválení

Schválení

Požadavky a zkoušky

Instalace do vozidla

Rodina motorů

Shodnost výroby

Shodnost vozidel nebo motorů v provozu

Postihy za neshodnost výroby

Změna schváleného typu a rozšíření schválení

Definitivní ukončení výroby

Přechodná ustanovení

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů

Dodatek 1 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

Dodatek 2 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

Dodatek 3 –

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce

Dodatek 4 –

Shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn a motorů na LPG

Přílohy

Vzory informačního dokumentu

Dodatek k informačnímu dokumentu

Sdělení o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Doplněk ke sdělení o schválení typu č. … týkajícímu se schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí z výfuku podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Sdělení o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Sdělení o schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Doplněk ke sdělení o schválení typu č. … týkajícímu se schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Soubor dokumentace AES

Uspořádání značek schválení typu

Zkušební postup

Dodatek 1 –

Plán průběhu zkoušky WHTC s motorem na dynamometru

Dodatek 2 –

Měřicí zařízení

Dodatek 3 –

Statistické údaje

Dodatek 4 –

Kontrola průtoku uhlíku

Dodatek 5 –

Příklad postupu výpočtu

Dodatek 6 –

Montáž pomocných zařízení pro zkoušku emisí

Dodatek 7 –

Postup pro měření čpavku

Dodatek 8 –

Zařízení k měření počtu emitovaných částic

Specifikace referenčních paliv

Údaje o emisích požadované při schvalování typu pro účely technické prohlídky

Ověření životnosti systémů motoru

Shodnost vozidel nebo motorů v provozu

Dodatek 1 –

Postup zkoušky při zkoušení emisí vozidla pomocí přenosných systémů měření emisí

Dodatek 2 –

Přenosná měřicí zařízení

Dodatek 3 –

Kalibrace přenosných měřicích zařízení

Dodatek 4 –

Způsob ověřování shody signálu točivého momentu z ECU

Palubní diagnostické systémy (OBD)

Dodatek 1 –

Posouzení výkonu palubního diagnostického systému v provozu

Dodatek 2 –

Vzor prohlášení o splnění požadavků týkajících se výkonu systémů OBD v provozu

Technické požadavky na palubní diagnostické systémy (OBD)

Dodatek 1 –

Schválení montáže systémů OBD

Dodatek 2 –

Chybné funkce – Ilustrace statusu DTC – Ilustrace indikace MI a schémata aktivace počitadel

Dodatek 3 –

Požadavky na monitorování

Dodatek 4 –

Zpráva o splnění technických požadavků

Dodatek 5 –

Informace „freeze-frame“ a datového toku

Dodatek 6 –

Dokumenty referenčních norem

Dodatek 7 –

Monitorování činnosti

Dodatek 8 –

Požadavky na prokazování v případě monitorování činnosti filtru částic vznětového motoru typu wall–flow

Technické požadavky na zhodnocení výkonnosti palubních diagnostických systémů (OBD) v provozu

Dodatek 1 –

Skupiny monitorovacích funkcí

Požadavky na omezování emisí mimo cyklus (OCE) a emisí v provozu

Dodatek 1 –

Prokazovací zkouška PEMS při schvalování typu

Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

Dodatek 1 –

Požadavky na prokazování

Dodatek 2 –

Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění řidiče

Dodatek 3 –

Schéma snížení točivého momentu při mírném upozornění

Dodatek 4 –

Prokazování správné montáže motorů schválených jako samostatné technické celky do vozidla

Dodatek 5 –

Přístup k „informacím o regulaci emisí NOx“

Dodatek 6 –

Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

Emise CO2 a spotřeba paliva

Dodatek 1 –

Ustanovení o emisích CO2 a spotřebě paliva pro rozšíření schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg

Schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

Dodatek 1 –

Vzor informačního dokumentu

Dodatek 2 –

Sdělení o schválení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Dodatek 3 –

Uspořádání značky schválení typu

Dodatek 4 –

Postup hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek

Dodatek 5 –

Sekvence pro tepelné stárnutí

Dodatek 6 –

Zkušební cyklus pro vozidlový dynamometr nebo shromažďování údajů v silničním provozu

Dodatek 7 –

Postup vypuštění a zvážení

odatek 8 –

DPříklad programu akumulace doby provozu včetně tepelné sekvence, sekvence spotřeby maziva a regenerační sekvence

Dodatek 9 –

Schéma průběhu programu akumulace doby provozu

Přístup k informacím OBD

Technické požadavky na motory a vozidla dual fuel na naftu a plyn

odatek 1 –

DTypy motorů a vozidel HDDF – ilustrace definic a hlavních požadavků

Dodatek 2 –

Mechanismy aktivace a deaktivace počitadla (počitadel), systém varování, omezení provozuschopnosti, servisní režim v případě motorů a vozidel dual fuel – popis a ilustrace

Dodatek 3 –

Indikátor dual fuel HDDF, systém varování, omezení provozuschopnosti – požadavky na prokazování

Dodatek 4 –

Požadavky na postup dodatečné zkoušky emisí pro motory dual fuel

Dodatek 5 –

Dodatečné požadavky na postup zkoušky emisí s použitím PEMS pro motory dual fuel

Dodatek 6 –

Stanovení molárních poměrů složek a hodnot ugas pro motory dual fuel

1. Oblast působnosti

1.1

Tento předpis platí pro motorová vozidla kategorií M1, M2, N1 a N2 s referenční hmotností přesahující 2 610 kg a pro všechna motorová vozidla kategorií M3 a N3 (1).

Na žádost výrobce se schválení typu dokončeného vozidla udělené podle tohoto předpisu rozšíří na jeho nedokončené vozidlo s referenční hmotností menší než 2 610 kg. Schválení typu se rozšíří, jestliže výrobce může prokázat, že všechny kombinace karoserií, o nichž se předpokládá, že budou postaveny na nedokončené vozidlo, zvětší referenční hmotnost vozidla nad 2 610 kg.

Na žádost výrobce se schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu rozšíří na jeho varianty a verze s referenční hmotností vyšší než 2 380 kg, splňuje-li rovněž požadavky týkající se měření emisí skleníkových plynů a spotřeby paliva v souladu s bodem 4.2 tohoto předpisu.

1.2

Rovnocenná schválení

Podle tohoto předpisu se nemusí schvalovat: motory namontované ve vozidlech s referenční hmotností do 2 840 kg, pro které bylo uděleno schválení podle předpisů č. 83 nebo č. 154 jako rozšíření.

2. Definice

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1

„cyklem stárnutí“ provoz vozidla nebo motoru (rychlost, otáčky a výkon) prováděný během doby akumulace provozu;

2.2

„schválením motoru (rodiny motorů)“ schválení typu motoru (rodiny motorů) s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, kouř a palubní diagnostický systém (OBD);

2.3

„schválením vozidla“ schválení typu vozidla s ohledem na úroveň emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic a kouř z jeho motoru, na jeho palubní diagnostický systém (OBD) a montáž motoru do vozidla;

2.4

„pomocnou strategií pro emise“ (AES) strategie pro emise, která se aktivuje nebo která nahrazuje či mění základní strategii pro emise za specifickým účelem nebo v reakci na specifický soubor okolních a/nebo provozních podmínek a která je aktivní pouze za těchto provozních podmínek;

2.5

„základní strategií pro emise“ (BES) strategie pro emise, která je aktivní v celém rozsahu otáček a zatížení motoru, dokud se neaktivuje AES;

2.6

„nepřetržitou regenerací“ proces regenerace systému následného zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě, nebo alespoň jednou během zkoušky WHTC se startem za tepla;

2.7

„klikovou skříní“ prostory uvnitř nebo vně motoru, které jsou spojeny s jímkou oleje vnitřními nebo vnějšími kanály, z kterých mohou vycházet plyny a páry;

2.8

„kritickými součástmi souvisejícími s emisemi“ následující součásti určené především k regulaci emisí: jakýkoli systém následného zpracování výfukových plynů, ECU a s ní související čidla a ovládací členy a systém recirkulace výfukových plynů (EGR) včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí;

2.9

„kritickou údržbou související s emisemi“ údržba prováděná na kritických součástech souvisejících s emisemi;

2.10

„odpojovací strategií“ strategie pro emise, která nesplňuje provozní požadavky základní a/nebo pomocné strategie pro emise, jak stanoví tato příloha;

2.11

„systémem ke snížení emisí NOx “ systém následného zpracování výfukových plynů, který má snížit emise oxidů dusíku (NOx) (např. pasivní a aktivní katalyzátory chudých NOx, adsorbenty NOx a systémy selektivní katalytické redukce (SCR));

2.12

„diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci;

2.13

„naftovým režimem“ normální provozní režim motoru dual fuel, během něhož motor nepoužívá pro žádné podmínky provozu žádné plynné palivo;

2.14

„jízdním cyklem“ sled, který sestává z nastartování motoru, doby provozu (vozidla), vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru;

2.15

„motorem dual fuel“ systém motoru, který je navržen tak, aby byl provozován souběžně na motorovou naftu a plynné palivo, přičemž obě paliva se měří odděleně, a u kterého se množství spotřebovaného paliva v poměru k druhému palivu může v závislosti na provozu měnit;

2.16

„režimem dual fuel“ normální provozní režim motoru dual fuel, během kterého motor za některých provozních podmínek používá souběžně motorovou naftu a plynné palivo;

2.17

„vozidlem dual fuel“ vozidlo, které je poháněno motorem dual fuel a které dodává paliva používaná motorem z oddělených palubních systémů pro skladování;

2.18

„konstrukčním prvkem“ s ohledem na vozidlo nebo motor:

a)	prvek systému motoru;

b)	řídicí systém, včetně: počítačového programového vybavení, elektronických řídicích systémů a počítačové logiky;

c)	kalibrace řídicího systému nebo

d)	výsledky jakéhokoli vzájemného působení systémů;

2.19

„monitorovacím systémem regulace emisí“ systém, který zajišťuje správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx a který je uskutečňován v systému motoru podle požadavků bodu 5.5;

„ systémem regulace emisí “ konstrukční prvky a strategie pro emise vypracované nebo kalibrované za účelem regulace emisí;

2.20

„údržbou související s emisemi“ údržba, která podstatně ovlivňuje emise či pravděpodobně ovlivní zhoršení emisí vozidla či motoru během běžných podmínek provozu;

2.21

„strategií pro emise“ konstrukční prvek nebo soubor konstrukčních prvků, které jsou součástí celkové koncepce systému motoru nebo vozidla za účelem regulace emisí;

2.22

„rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů“ výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, která se však dále seskupuje podle motorů používajících stejný systém následného zpracování výfukových plynů;

2.23

„rodinou motorů“ výrobcem stanovená skupina motorů, která má vzhledem ke své konstrukci vymezené v bodě 7 tohoto předpisu podobné emisní vlastnosti;

2.24

„systémem motoru“ motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou nebo jednotkami motoru (dále jen „ECU“) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla;

2.25

„spuštěním motoru“ zapnutí zapalování, roztáčení a spuštění spalování, které je dokončeno v okamžiku, kdy otáčky motoru klesnou na hodnotu 150 ot/min pod normální otáčky volnoběhu zahřátého motoru;

2.26

„typem motoru“ kategorie motorů, které se neliší v zásadních vlastnostech motoru vymezených v příloze 1;

2.27

„systémem následného zpracování výfukových plynů“ katalyzátor (oxidační, třícestný nebo jiný), filtr částic, systém ke snížení emisí NOx, systém ke snížení emisí NOx kombinovaný s filtrem částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem;

2.28

„plynnými znečišťujícími látkami“ emise oxidu uhelnatého, NOx, vyjádřené ekvivalentem NO2, a uhlovodíky (tj. celkové uhlovodíky, uhlovodíky jiné než methan a methan) ve výfukových plynech;

2.29

„obecným jmenovatelem“ údaj počitadla udávající, kolikrát bylo vozidlo provozováno za obecných podmínek;

2.30

„skupinou monitorovacích funkcí“ pro účely vyhodnocení výkonu rodiny motorů s OBD v provozu soubor monitorovacích funkcí OBD použitý pro určení správné funkce systému regulace emisí;

2.31

„počitadlem cyklů zapalování“ počitadlo uvádějící počet startů motoru, ke kterým u vozidla došlo;

2.32

„poměrem výkonu v provozu“ (IUPR) poměr počtu období, během kterých existovaly podmínky, v rámci kterých monitorovací funkce či skupina monitorovacích funkcí mohly vzhledem k počtu jízdních cyklů, který je relevantní pro provoz této monitorovací funkce nebo skupiny monitorovacích funkcí, zjistit chybnou funkci;

2.33

„dolními otáčkami (nlo)“ nejnižší otáčky, při kterých má motor 50 % maximálního deklarovaného výkonu;

2.34

„chybnou funkcí“ selhání nebo zhoršení činnosti systému motoru, včetně systému OBD, u kterého se dá důvodně očekávat, že povede buď ke zvýšení hladiny kterékoli regulované znečišťující látky emitované systémem motoru, nebo ke snížení účinnosti systému OBD;

2.35

„indikátorem chybné funkce“ (MI) indikátor, který je součástí varovného systému a který zřetelně informuje řidiče vozidla v případě chybné funkce;

2.36

„výrobcem“ osoba nebo subjekt, který je schvalovacímu orgánu odpovědný za všechna hlediska schvalování typu nebo postupu schválení a za zajištění shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně přímo zapojeny do všech fází výroby vozidla, systému, součásti nebo samostatného technického celku, které jsou předmětem postupu schvalování;

2.37

„maximálním netto výkonem“ maximální hodnota netto výkonu naměřená při plném zatížení motoru;

2.38

„netto výkonem“ výkon získaný na zkušebním stavu na konci klikového hřídele nebo rovnocenného zařízení při odpovídajících otáčkách motoru nebo vozidla spolu s pomocným zařízením v souladu s předpisem EHK/OSN č. 85 a stanovený za referenčních atmosférických podmínek;

2.39

„údržbou nesouvisející s emisemi“ údržba, která neovlivňuje podstatným způsobem emise a která nemá trvalý vliv na zhoršení emisí vozidla nebo motoru během běžných podmínek v okamžiku, kdy je údržba provedena;

2.40

„palubním diagnostickým systémem (OBD)“ systém na palubě vozidla nebo na motoru, který je schopen:

a)	zjistit chybné funkce ovlivňující emisní vlastnosti systému motoru;

b)	indikovat jejich přítomnost prostřednictvím varovného systému a

c)	určit pravděpodobnou oblast chybné funkce prostřednictvím informací ukládaných do paměti počítače a přenosem těchto informací mimo vozidlo;

2.41

„rodinou motorů s OBD“ výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí souvisejících s emisemi;

2.42

„sledem operací“ sled, který sestává z nastartování motoru, doby provozu (motoru), vypnutí motoru a doby do příštího nastartování motoru, je-li monitorování OBD spuštěno a pokud by se vyskytla chybná funkce, byla by odhalena;

2.43

„původním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ zařízení k regulaci znečišťujících látek nebo soustava takových zařízení, na které se vztahuje schválení typu vozidla;

2.44

„základním motorem“ motor vybraný z rodiny motorů tak, aby jeho emisní vlastnosti byly reprezentativní pro tuto rodinu motorů;

2.45

„systémem následného zpracování částic“ systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace;

2.46

„částicemi (PM)“ jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů čistým ředicím médiem při teplotě v rozmezí 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C); jedná se především o uhlík, kondenzované uhlovodíky a sírany s přidruženou vodou;

2.46.1

„počtem pevných částic“ (počtem PM) se rozumí celkový počet částic v pevném stavu v emisích výfukových plynů vyčíslený podle metod ředění, odběru vzorků a měření uvedených v příloze 4;

2.47

„poměrným zatížením“ procentuální podíl maximálního využitelného momentu při daných otáčkách;

2.48

„monitorováním činnosti“ monitorování chybných funkcí, které sestává z kontrol funkčnosti a z monitorování parametrů, které nejsou přímo usouvztažňovány s mezními hodnotami emisí a provádí se u součástí nebo systémů za účelem ověření, zda pracují v příslušném rozsahu;

2.49

„periodickou regenerací“ proces regenerace zařízení pro regulaci emisí, k němuž dochází pravidelně v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru;

2.50

„přenosným systémem pro měření emisí“ (PEMS) přenosný systém pro měření emisí splňující požadavky stanovené v dodatku 2 k příloze 8 tohoto předpisu;

2.51

„jednotkou odběru výkonu“ motorem poháněné zařízení k pohonu pomocných a přídavných zařízení na vozidle;

2.52

„vhodnou poškozenou součástí nebo systémem“ (QDC) se rozumí součást nebo systém, který byl záměrně poškozen například prostřednictvím zrychleného stárnutí nebo se kterým bylo manipulováno řízeným způsobem a který byl přijat schvalovacím orgánem v souladu s ustanoveními přílohy 9B tohoto předpisu pro použití během prokazování správné činnosti OBD systému motoru;

2.53

„činidlem“ médium, které je uloženo v nádrži ve vozidle a je dodáváno systémem následného zpracování výfukových plynů (v případě potřeby) podle požadavku systému regulace emisí;

2.54

„rekalibrováním“ jemné seřízení motoru na zemní plyn, aby se zajistila stejná výkonnost (výkon, spotřeba paliva) v jiné skupině zemního plynu;

2.55

„referenční hmotností“ hmotnost vozidla v pohotovostním stavu zmenšená o jednotnou hmotnost řidiče 75 kg a zvětšená o jednotnou hmotnost 100 kg;

2.56

„náhradním zařízením k regulaci znečišťujících látek“ zařízení k regulaci znečišťujících látek nebo soubor takových zařízení, který je určen jako náhrada původního zařízení k regulaci znečišťujících látek a může být schválen jako samostatný technický celek;

2.57

„čtecím nástrojem“ externí zkušební zařízení používané pro normovanou komunikaci se systémem OBD mimo vozidlo v souladu s požadavky tohoto předpisu;

2.58

„programem akumulace doby provozu“ cyklus stárnutí a akumulace doby provozu pro stanovení faktorů zhoršení u rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů;

2.59

„servisním režimem“ zvláštní režim motoru dual fuel, který je aktivován pro účely oprav, nebo režim pro opuštění silničního provozu, pokud není provoz v režimu dual fuel možný (2);

2.60

„emisemi z výfuku“ emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic;

2.61

„nedovolenými zásahy“ deaktivace nebo takové úpravy nebo změny systému regulace emisí nebo pohonného systému vozidla, včetně jakýchkoli softwarových či jiných logických ovládacích prvků těchto systémů, které zhorší emisní vlastnosti vozidla, ať již to bylo jejich záměrem, či nikoli;

2.62

„hmotností v nenaloženém stavu“ provozní hmotnost vozidla bez jednotné hmotnosti řidiče 75 kg, bez cestujících nebo nákladu, avšak s palivovou nádrží naplněnou na 90 % celkového objemu, s obvyklou sadou nářadí a případně s náhradním kolem;

2.63

„životností“ příslušná ujetá vzdálenost a/nebo časový interval, v rámci kterých musí být dodrženy příslušné mezní hodnoty pro emise plynných látek a emise částic;

2.64

„typem vozidla z hlediska emisí“ skupina vozidel, která se neliší v zásadních vlastnostech motoru a vozidla vymezených v příloze 1;

2.65

„filtrem částic vznětového motoru typu wall–flow“ filtr částic vznětového motoru (DPF), ve kterém je výfukový plyn tlačen proudem skrze stěnu, která filtruje pevné látky;

2.66

„Wobbeho indexem (dolním Wl nebo horním Wu)“ poměr odpovídající výhřevnosti plynu na jednotku objemu k druhé odmocnině poměrné hustoty plynu za stejných referenčních podmínek:

2.67

„faktorem posunu λ (Sλ)“ výraz, který popisuje požadovanou pružnost systému řízení motoru z hlediska změny poměru přebytku vzduchu λ, jestliže motor pracuje s plynem rozdílného složení, než má čistý methan (výpočet Sλ viz dodatek 5 k příloze 4).

3. Žádost o schválení

3.1

Žádost o schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku

3.1.1

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku.

3.1.2

Žádost uvedená v bodě 3.1.1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu, který je uveden v příloze 1. Pro tento účel se použije část 1 přílohy 1.

3.1.3

Výrobce dodá společně s žádostí soubor dokumentace, který plně osvětluje jakékoliv konstrukční prvky ovlivňující emise, strategii regulace emisí systému motoru a prostředky, kterými tento systém řídí své výstupní veličiny, které souvisejí s emisemi, ať již je toto řízení přímé nebo nepřímé, opatření proti neoprávněným zásahům, a který plně osvětluje systém varování a upozornění tak, jak je požadováno v bodech 4 a 5 přílohy 11.

Schvalovací orgán soubor dokumentace označí a opatří datem a uchová ho po dobu nejméně deseti let od udělení schválení.

Soubor dokumentace se skládá z těchto částí:

a)	údajů stanovených v bodě 5.1.4;

b)	souboru dokumentace o AES podle přílohy 2D tohoto předpisu, aby schvalovací orgány mohly posoudit řádné používání AES.

Na žádost výrobce provede schvalovací orgán předběžné posouzení AES pro nové typy vozidel. V takovém případě předloží výrobce schvalovacímu orgánu návrh souboru dokumentace o AES dva až dvanáct měsíců před zahájením postupu schválení typu.

Na základě návrhu souboru dokumentace o AES předloženého výrobcem provede schvalovací orgán předběžné posouzení. Provede ho v souladu s metodikou popsanou v dodatku 2 k příloze 10. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech se schvalovací orgán může od této metodiky odchýlit.

Předběžné posouzení AES pro nové typy vozidel má pro účely schválení typu platnost 18 měsíců. Tato lhůta může být prodloužena o dalších 12 měsíců, pokud výrobce poskytne schvalovacímu orgánu důkaz o tom, že se na trhu neobjevily žádné nové technologie, které by předběžné posouzení AES změnily.

3.1.4

K informacím uvedeným v bodě 3.1.3 výrobce dále přiloží následující informace:

v případě zážehových motorů prohlášení výrobce o minimálním procentu selhání zapalování z celkového počtu zážehů, které by buď vedly k překročení emisních limitů stanovených v příloze 9A, pokud by uvedené procento selhání bývalo bylo přítomno od začátku zkoušky emisí, jak stanoví příloha 4, nebo by mohly způsobit přehřátí jednoho či více katalyzátorů, což by vedlo k nevratnému poškození;

b)	popis opatření přijatých v zájmu toho, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače či počítačů pro regulaci emisí včetně zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci;

c)	dokumentace systému OBD v souladu s požadavky stanovenými v bodě 8 přílohy 9B;

d)	informace týkající se OBD za účelem přístupu do OBD v souladu s požadavky přílohy 14 tohoto předpisu;

e)	prohlášení o dodržení emisí mimo cyklus podle požadavků stanovených v bodě 5.1.3 a bodě 10 přílohy 10;

f)	prohlášení o dodržení výkonu OBD v provozu podle požadavků stanovených v dodatku 2 k příloze 9A;

g)	prvotní plán na zkoušení v provozu v souladu s bodem 2.4 přílohy 8;

h)	případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení a stanovit faktory zhoršení;

i)	případně soubory dokumentace vyžadované tímto předpisem nezbytné pro správnou montáž typu motoru schváleného jako samostatný technický celek.

3.1.5

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu motor či základní motor reprezentující typ, který má být schválen.

3.1.6

Změny značky systému, součásti nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, platnost tohoto schválení typu automaticky neruší, pokud nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů takovým způsobem, který ovlivní funkčnost motoru či systému k regulaci emisí.

3.2.

Žádost o schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí

3.2.1

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí.

3.2.2

Žádost uvedená v bodě 3.2.1 musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu v části 2 přílohy 1. K této žádosti se přiloží kopie certifikátu schválení typu systému motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku.

3.2.3

Výrobce dodá soubor dokumentace, který plně osvětluje konstrukční prvky systému varování a upozornění, který je umístěn na palubě vozidla tak, jak je požadováno v příloze 11. Tento soubor dokumentace se poskytne v souladu s bodem 3.1.3.

3.2.4

K informacím uvedeným v bodě 3.2.3 výrobce dále přiloží následující informace:

a)	popis opatření přijatých s cílem zabránit nedovoleným úpravám a zásahům do řídicích jednotek vozidla, na které se tento předpis vztahuje, včetně zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci;

b)	popis součástí OBD na palubě vozidla v souladu s požadavky stanovenými v bodě 8 přílohy 9B;

c)	informace týkající se součástí OBD na palubě vozidla pro účely přístupu k OBD;

d)	případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení.

3.2.5

3.3

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska emisí

3.3.1

Výrobce nebo jeho oprávněný zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o schválení typu vozidla z hlediska emisí.

3.3.2

Žádost uvedená v bodě 3.3.1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu, který je uveden v příloze 1. Pro tento účel se použijí části 1 a 2 uvedené přílohy.

3.3.3

Výrobce poskytne soubor dokumentace, který plně osvětluje jakékoliv konstrukční prvky ovlivňující emise, strategii regulace emisí systému motoru a prostředky, kterými tento systém řídí své výstupní veličiny, ať již je toto řízení přímé, nebo nepřímé, a který plně osvětluje systém varování a upozornění tak, jak je požadováno v příloze 11. Tento soubor dokumentace se poskytne v souladu s bodem 3.1.3.

3.3.4

K informacím podle bodu 3.3.3 výrobce dále předloží informace požadované v bodě 3.1.4 písm. a) až h) a v bodě 3.2.4 písm. a) až d).

3.3.5

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu motor reprezentující typ, který má být schválen.

3.3.6

3.4

Žádost o schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku

3.4.1

Výrobce předloží schvalovacímu orgánu žádost o schválení typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek jako samostatného technického celku.

3.4.2

Žádost musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v dodatku 1 k příloze 13.

3.4.3

Výrobce předloží prohlášení o dodržení požadavků týkajících se přístupu k informacím OBD.

3.4.4

Výrobce předloží technické zkušebně odpovídající za zkoušky schválení typu:

a)	typ systému nebo systémů motorů schválených v souladu s tímto předpisem a vybavených novým původním zařízením k regulaci znečišťujících látek;

b)	jeden vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek;

c)	další vzorek typu náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v případě náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek určeného k montáži na vozidlo vybavené systémem OBD.

3.4.5

Pro účely bodu 3.4.4 písm. a) vybere žadatel po dohodě se schvalovacím orgánem zkušební motory.

Zkušební podmínky musí splňovat požadavky stanovené v bodě 6 přílohy 4.

Zkušební motory musejí vyhovovat těmto požadavkům:

a)	nesmí mít závady na systému regulace emisí;

b)	všechny vadné nebo nadměrně opotřebované původní díly související s emisemi musí být opraveny nebo vyměněny;

c)	musí být před zkouškami emisí řádně seřízeny a nastaveny podle pokynů výrobce.

3.4.6

Pro účely bodu 3.4.4 písm. b) a c) musí být tento vzorek zřetelně a nesmazatelně označen obchodním názvem žadatele nebo jeho značkou a obchodním označením.

3.4.7

Pro účely bodu 3.4.4 písm. c) vzorek představuje vhodnou poškozenou součást.

4. Schválení

4.1

Za účelem získání schválení typu systému motoru nebo rodiny motoru jako samostatného technického celku, schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí či schválení typu vozidla z hlediska emisí výrobce v souladu s ustanoveními tohoto předpisu prokáže, že se na vozidla či systémy motoru vztahují zkoušky a splňují požadavky stanovené v bodě 5 a přílohách 4, 6, 7, 9A, 9B, 9C, 10, 11 a 12. Výrobce rovněž zajistí shodu se specifikacemi referenčních paliv uvedenými v příloze 5.

Za účelem získání schválení typu vozidla se schváleným systémem motoru z hlediska emisí či schválení typu vozidla z hlediska emisí zajistí výrobce shodu s požadavky na montáž stanovenými v bodě 6.

4.2

Za účelem získání rozšíření schválení typu vozidla z hlediska emisí schváleného v rámci tohoto předpisu, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg, musí výrobce splňovat požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze 12.

4.3

Za účelem získání schválení typu motoru nebo rodiny motorů dual fuel jako samostatného technického celku, schválení typu vozidla dual fuel se schváleným motorem dual fuel z hlediska emisí nebo schválení typu vozidla dual fuel z hlediska emisí výrobce vozidla kromě splnění požadavků bodu 4.1 prokáže, že vozidla nebo motory dual fuel byly podrobeny zkouškám a splňují požadavky stanovené v příloze 15.

4.4

Vyhrazeno (3)

4.5

Za účelem získání schválení typu systému motoru nebo rodiny motoru jako samostatného technického celku či schválení typu vozidla z hlediska emisí výrobce zajistí shodu s požadavky na použitelnost paliv pro univerzální schválení pro všechna paliva, nebo v případě zážehového motoru na zemní plyn a zkapalněný ropný plyn (LPG) zajistí schválení omezené použitelnosti paliv, jak je stanoveno v bodě 4.6.

4.5.1

Tabulky shrnující požadavky pro schválení motorů na zemní plyn, LPG a motorů dual fuel jsou uvedeny v dodatku 4.

4.6

Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv

Schválení typu s univerzální použitelností paliv se udělí, jsou-li splněny požadavky uvedené v bodech 4.6.1. až 4.6.6.1.

4.6.1

Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu na odpovídající referenční paliva uvedená v příloze 5. Zvláštní požadavky se vztahují na motory na zemní plyn / biomethan (včetně motorů dual fuel), jak je uvedeno v bodě 4.6.3.

4.6.2

Pokud výrobce umožní u dané rodiny motorů používání běžně prodávaných paliv, která nevyhovují referenčním palivům uvedeným v příloze 5 ani normě EN 228 CEN (v případě bezolovnatého benzinu) či normě EN 590 CEN (v případě motorové nafty), jako je například používání FAME B100 (norma EN 14214 CEN), směsí motorové nafty s obsahem FAME B20/B30 (norma EN 16709 CEN), parafinických naftových paliv (norma EN 15940 CEN) nebo jiných paliv, musí výrobce vedle požadavků uvedených v bodě 4.6.1 splnit tyto požadavky:

uvést paliva, na která je daná rodina motorů schopna provozu, v bodě 3.2.2.2.1 informačního dokumentu, který je stanoven v části 1 přílohy 1, a to buď odkazem na úřední normu, nebo na specifikaci běžně prodávaného paliva specifického pro danou značku, které nesplňuje úřední normu, jako jsou např. paliva uvedená v bodě 4.6.2. Výrobce rovněž prohlásí, že použitím uvedeného paliva není dotčena funkčnost systému OBD;

b)	stanovit korekční součinitel výkonu pro každé palivo uvedené podle bodu 9.4.2.8., případně v souladu s ustanoveními bodu 9.4.2.7, případně uvést součinitel pro každé palivo v bodě 3.2.2.2.2 informačního dokumentu, který je stanoven v části 1 přílohy 1;

c)	prokázat, že základní motor splňuje požadavky vymezené v příloze 4 a dodatku 1 k příloze 10 tohoto předpisu, které se vztahují na uvedená paliva; schvalovací orgán může požádat, aby byly požadavky na prokazování dále rozšířeny o požadavky stanovené v příloze 7 a příloze 9A;

d)	splnit požadavky kontroly shodnosti uvedených paliv v provozu uvedené v příloze 8 včetně veškerých směsí uvedených paliv a paliv, která jsou v souladu s příslušnými tržními normami.

Na žádost výrobce se požadavky stanovené v tomto bodě uplatní na paliva používaná pro vojenské účely.

Pro účely bodu 4.6.2 písm. a) se v případech, kdy jsou prováděny zkoušky emisí, aby se prokázala shoda s požadavky tohoto nařízení, ke zkušebnímu protokolu připojí zpráva o analýze zkušebního paliva, která bude sestávat alespoň z parametrů upřesněných v oficiální specifikaci vyhotovené výrobcem paliva.

4.6.3

U motorů poháněných zemním plynem / biomethanem, včetně motorů dual fuel, je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení paliva obsahujícího zemní plyn / biomethan, které může být nabízeno na trhu. Takové prokázání se provede v souladu s tímto bodem a v případě motorů dual fuel v souladu s dodatečnými ustanoveními ohledně postupu přizpůsobení paliva stanovenými v bodě 6.4 přílohy 15 tohoto předpisu.

4.6.3.1

U stlačeného zemního plynu / biomethanu (CNG) obecně existují dva druhy paliva: palivo s velkou výhřevností (plyn H) a palivo s malou výhřevností (plyn L), avšak s velkým rozptylem v obou skupinách; liší se výrazně svým obsahem energie vyjádřeným Wobbeho indexem a svým faktorem posunu λ (Sλ). Zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 0,89 a 1,08 (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,08) se považují za paliva s velkou výhřevností (skupina H), zatímco zemní plyny s faktorem posunu λ mezi 1,08 a 1,19 (1,08 ≤ Sλ ≤ 1,19) se považují za paliva s malou výhřevností (skupina L). Složení referenčních paliv odráží extrémní proměnlivost Sλ.

Základní motor musí splňovat požadavky na referenční paliva GR (palivo 1) a G25 (palivo 2) tohoto předpisu uvedené v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení systému přívodu paliva do motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s bodem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.3.1.1

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3), jestliže se faktor posunu λ (Sλ) pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší skupina paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší skupina paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 běžně prodávaným palivem. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.6.3.2

V případě zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu (LNG) splňuje základní motor požadavky tohoto předpisu týkající se referenčních paliv GR (palivo 1) a G20 (palivo 2), jak je uvedeno v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové ruční nastavení systému přívodu paliva do motoru mezi oběma zkouškami (je vyžadována samočinná adaptace). Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s bodem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.4

U motoru na stlačený zemní plyn / biomethan (CNG), který se může samočinně přizpůsobit jednak pro skupinu plynů H a jednak pro skupinu plynů L a u něhož se mezi skupinou H a skupinou L přepíná přepínačem, se musí základní motor zkoušet s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro každou skupinu při všech polohách přepínače. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu v obou polohách přepínače bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami provedenými při všech polohách přepínače. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s bodem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.4.1

Na žádost výrobce se motor může zkoušet s třetím palivem (palivo 3) místo G23, jestliže se faktor posunu λ (Sλ) pohybuje mezi 0,89 (tj. nižší skupina paliva GR) a 1,19 (tj. vyšší skupina paliva G25), například tehdy, je-li palivo 3 běžně prodávaným palivem. Výsledky této zkoušky se mohou použít jako základ pro hodnocení shodnosti výroby.

4.6.5

U motorů na zemní plyn / biomethan se určí poměr výsledků měření emisí „r“ pro každou znečišťující látku takto:

r =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 2
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 1

nebo

ra =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 2
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 3

rb =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 1
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 3

4.6.6

U LPG je výrobce povinen prokázat schopnost základního motoru přizpůsobit se jakémukoli složení paliva, které může být nabízeno na trhu.

U LPG kolísá složení C3/C4. Tato kolísání se odrážejí v referenčních palivech. Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy A a B uvedenými v příloze 5, aniž by se provedlo jakékoli nové nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s bodem 7.6.1 přílohy 4.

4.6.6.1

Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

r =	výsledek měření emisí pro referenční palivo B
	výsledek měření emisí pro referenční palivo A

4.7

Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u motorů vozidel poháněných zemním plynem / biomethanem nebo LPG, včetně motorů dual fuel.

Schválení typu s omezenou použitelností paliv bude vydáno při splnění požadavků uvedených v bodech 4.7.1 až 4.7.2.3.

4.7.1

Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro motor na stlačený zemní plyn a konstruovaný pro provoz jak se skupinou plynů H, tak se skupinou plynů L.

4.7.1.1

Základní motor se zkouší s odpovídajícím referenčním palivem uvedeným v příloze 5 pro danou skupinu. Tato paliva jsou GR (palivo 1) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů H a G25 (palivo 2) a G23 (palivo 3) pro skupinu plynů L. Základní motor musí splňovat požadavky tohoto předpisu bez jakéhokoli nového nastavení přívodu paliva mezi oběma zkouškami. Po změně paliva je přípustný jeden přizpůsobovací průběh jedním horkým cyklem WHTC bez měření. Po tomto přizpůsobovacím průběhu se motor zchladí v souladu s bodem 7.6.1 přílohy 4.

4.7.1.2

4.7.1.3

Poměr výsledků měření emisí „r“ se určí pro každou znečišťující látku takto:

r =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 2
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 1

nebo

ra =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 2
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 3

rb =	výsledek měření emisí pro referenční palivo 1
	výsledek měření emisí pro referenční palivo 3

4.7.1.4

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle požadavků bodu 4.12.8 udávající, pro kterou skupinu plynů je motor schválen.

4.7.2

Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro motor na zemní plyn nebo LPG a konstruovaný pro provoz s jedním specifickým složením paliva

4.7.2.1

Základní motor musí splňovat požadavky na emise s referenčními palivy GR a G25v případě stlačeného zemního plynu, s referenčními palivy GR a G20 v případě zkapalněného zemního plynu nebo s referenčními palivy A a B v případě LPG podle požadavků přílohy 5 tohoto předpisu. Mezi zkouškami je přípustné jemné seřízení palivového systému. Toto jemné seřízení se skládá z překalibrování databáze palivového systému, aniž by přitom došlo ke změně základní strategie řízení nebo základní struktury databáze. V případě potřeby se připouští výměna částí, které mají přímý vztah k průtočnému množství paliva, jako jsou vstřikovací trysky.

4.7.2.2

V případě stlačeného zemního plynu se na žádost výrobce může motor zkoušet s referenčními palivy GR a G23, kdy schválení typu platí pouze pro skupinu plynů H, nebo s referenčními palivy G25 a G23, kdy schválení typu platí pouze pro skupinu plynů L.

4.7.2.3

Při dodání zákazníkovi musí být na motoru štítek podle požadavků bodu 4.12.8 udávající, pro jakou skupinu složení paliva je motor kalibrován.

4.8

Požadavky na schválení typu pro konkrétní palivo v případě motorů na zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

V případě zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu lze udělit schválení typu pro konkrétní palivo, pokud jsou splněny požadavky uvedené v bodech 4.8.1 až 4.8.2.

4.8.1

Podmínky žádosti o schválení typu pro konkrétní palivo v případě motorů na zkapalněný zemní plyn / zkapalněný biomethan (LNG)

4.8.1.1

Výrobce může požádat pouze o schválení typu pro konkrétní palivo u motoru kalibrovaného pro specifické složení plynu LNG (4) vedoucí k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5 s obsahem ethanu nepřesahujícím 1,5 procenta.

4.8.1.2

Ve všech ostatních případech žádá výrobce o univerzální schválení typu pro více paliv podle specifikací bodu 4.6.3.2.

4.8.2

Zvláštní požadavky na zkoušky v případě schválení typu pro konkrétní palivo (LNG)

4.8.2.1

U rodiny motorů dual fuel, kde jsou motory kalibrovány pro specifické složení plynu LNG2, jež vede k faktoru posunu k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5, a jehož obsah ethanu nepřesahuje 1,5 procenta, se základní motor zkouší pouze na referenční plynné palivo G20, jak je uvedeno v příloze 5.

4.9

Schválení typu z hlediska emisí z výfuku pro člena rodiny motorů

4.9.1

S výjimkou případu uvedeného v bodě 4.8.2 se schválení typu základního motoru rozšíří bez dalšího zkoušení na všechny členy rodiny motorů pro všechna složení paliva ve skupině, pro kterou byl schválen základní motor (v případě motorů popsaných v bodě 4.7.2), nebo pro tutéž skupinu paliv (v případě motorů popsaných buď v bodě 4.6, nebo v bodě 4.7), pro kterou byl základní motor schválen jako typ.

4.9.2

Pokud technická zkušebna zjistí, že z hlediska vybraného základního motoru předložená žádost ne zcela reprezentuje rodinu motorů definovanou v části 1 přílohy 1, může technická zkušebna vybrat a zkoušet alternativní referenční zkušební motor, případně další referenční zkušební motor.

4.10

Požadavky pro schvalování palubních diagnostických systémů

4.10.1

Výrobce zajistí, aby veškeré systémy motoru a veškerá vozidla byla vybavena systémem OBD.

4.10.2

Systém OBD musí být navržen, konstruován a instalován ve vozidle v souladu s přílohou 9A tak, aby umožnil identifikovat, zaznamenávat a sdělovat druhy zhoršení výkonu nebo chybných funkcí uvedené v dané příloze, a to během celé doby životnosti vozidla.

4.10.3

Výrobce zajistí, aby systém OBD splňoval požadavky stanovené v příloze 9A včetně požadavků týkajících se výkonu palubní diagnostiky v provozu, a to za všech běžných a důvodně předvídatelných podmínek jízdy včetně běžných podmínek užívání stanovených v příloze 9B.

4.10.4

Při zkoušení vhodné poškozené součásti je indikátor chybné funkce systému OBD aktivován v souladu s přílohou 9B. Indikátor chybné funkce systému OBD může být aktivován také tehdy, pokud jsou emise pod mezními hodnotami emisí uvedenými v příloze 9A.

4.10.5

Výrobce zajistí, že jsou dodržována ustanovení pro výkon rodiny motorů s OBD v provozu stanovená v příloze 9A.

4.10.6

Údaje týkající se výkonu OBD v provozu jsou systémem OBD uchovávány a zpřístupněny v nešifrované formě prostřednictvím standardního komunikačního protokolu OBD, a to v souladu s ustanoveními přílohy 9A.

4.10.7

Pokud se tak výrobce rozhodne, mohou v případě nových schválení typu do doby uvedené v bodě 13.2.3 systémy OBD splňovat alternativní ustanovení uvedená v příloze 9A a odkazující na tento bod.

4.10.8

Pokud se tak výrobce rozhodne, může ke sledování DPF v případě nových schválení typu do doby uvedené v bodě 13.2.3 použít alternativní ustanovení uvedená v bodě 2.3.2.2 přílohy 9A.

4.11

Požadavky pro schvalování náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek

4.11.1

Výrobce zajistí, aby náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, jež mají být namontována do systému motoru nebo do vozidel se schválením typu spadajících do oblasti působnosti tohoto předpisu, měla schválení typu jakožto samostatné technické celky, a to v souladu s požadavky bodů 4.11.2 až 4.11.5.

Katalyzátory, zařízení na snižování emisí NOx a filtry částic se pro účely tohoto předpisu považují za zařízení k regulaci znečišťujících látek.

4.11.2

Původní náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, která patří k typu, na nějž se vztahuje bod 3.2.12 části 1 přílohy 1, a která jsou určena k montáži na vozidlo, k němuž odkazuje příslušný dokument o schválení typu, nemusejí splňovat všechny požadavky přílohy 13 za podmínky, že splňují požadavky bodů 2.1, 2.2 a 2.3 uvedené přílohy.

4.11.3

Výrobce zajistí, aby původní zařízení k regulaci znečišťujících látek nesla identifikační značení.

4.11.4

Identifikační značení uvedená v bodě 4.11.3 musí zahrnovat:

a)	název či výrobní značku výrobce vozidla nebo motoru;

b)	značku a identifikační číslo původního zařízení k regulaci znečišťujících látek uvedeného v informacích podle bodu 3.2.12.2 části 1 přílohy 1.

4.11.5

Náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek má schválení typu v souladu s tímto předpisem v okamžiku, kdy konkrétní požadavky na zkoušení budou uvedeny v příloze 13 tohoto předpisu (5).

4.12

Značky schválení a štítky pro systémy motorů a vozidla

4.12.1

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice (v současnosti 07 odpovídající sérii změn 07) budou označovat sérii změn včleňujících do předpisu poslední technické změny v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu motoru nebo jinému typu vozidla.

4.12.2

Sdělení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu motoru nebo typu vozidla podle tohoto předpisu musí být na formuláři dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C tohoto předpisu zaslána smluvním stranám Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu.

4.12.3

Každý motor shodný s typem motoru schváleným dle tohoto předpisu nebo každé vozidlo shodné s typem vozidla schváleným dle tohoto předpisu se opatří, na nápadném a snadno přístupném místě, mezinárodní značkou schválení skládající se z:

4.12.3.1

Písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (6).

4.12.3.2

Čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.12.3.1.

4.12.3.3

Součástí značky schválení je též pomlčka a další znak za číslem schválení, jehož účelem je odlišit, pro kterou fázi bylo schválení v souladu s bodem 13.2 uděleno, a který je uveden v tabulce 1 v příloze 3.

4.12.3.3.1

U vznětových motorů na motorovou naftu musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „D“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.2

U vznětových motorů na ethanol (ED95) musí značka schválení obsahovat za označením státu písmena „ED“, jejichž účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.3

U zážehových motorů na ethanol (E85) musí značka schválení obsahovat za označením státu znaky „E85“, jejichž účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.4

U benzinových zážehových motorů musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „P“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.5

U zážehových motorů na LPG musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno „Q“, jehož účelem je rozlišit, pro který typ motorů bylo schválení uděleno.

4.12.3.3.6

U motorů na zemní plyn / biomethan musí značka schválení obsahovat za označením státu písmeno či písmena, jejichž účelem je rozlišit, pro kterou skupinu plynů bylo schválení uděleno. Jedná se o toto písmeno či písmena:

a)	H u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů H;

b)	L u motoru schváleného a kalibrovaného pro skupinu plynů L;

c)	HL u motoru schváleného a kalibrovaného jak pro skupinu plynů H, tak pro skupinu plynů L;

d)	Ht u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H;

e)	Lt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů L;

f)	HLt u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení plynu ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L a přestavitelného jemným seřízením palivového systému motoru pro jiný specifický plyn ve skupině plynů H nebo ve skupině plynů L;

g)	CNGfr ve všech ostatních případech, kdy je motor poháněn stlačeným zemním plynem / biomethanem a konstruován pro provoz s jednou omezenou skupinou složení plynného paliva;

h)	LNGfr v případech, kdy je motor poháněn zkapalněným zemním plynem a konstruován pro provoz s jednou omezenou skupinou složení plynného paliva;

i)	LPGfr v případech, kdy je motor poháněn zkapalněným ropným plynem a konstruován pro provoz s jednou omezenou skupinou složení plynného paliva;

LNG20 u motoru schváleného a kalibrovaného pro specifické složení zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu, jež vede k faktoru posunu λ, který se neliší o více než 3 procenta od faktoru posunu λ paliva G20 uvedeného v příloze 5 tohoto předpisu, a jehož obsah ethanu nepřesahuje 1,5 procenta;

k)	LNG u motoru schváleného a kalibrovaného pro jakékoliv jiné složení zkapalněného zemního plynu / zkapalněného biomethanu.

4.12.3.3.7

U motorů dual fuel musí značka schválení za označením státu obsahovat řadu znaků, jejichž účelem je rozlišit, pro který motor dual fuel a se kterým rozsahem plynů bylo schválení uděleno.

Tato řada znaků bude složena ze dvou znaků určujících typ motoru dual fuel, jak je definován v příloze 15, dále písmene či písmen stanoveného/stanovených v bodech 4.12.3.3.1 až 4.12.3.3.6 a odpovídajícího/odpovídajících složení zemního plynu / biomethanu používaného motorem.

Dva znaky, jež určují typy motoru dual fuel podle definice v příloze 15 jsou:

a)	1A pro motory dual fuel typu 1A;

b)	1B pro motory dual fuel typu 1B;

c)	2A pro motory dual fuel typu 2A;

d)	2B pro motory dual fuel typu 2B;

e)	3B pro motory dual fuel typu 3B.

4.12.3.4

Kromě toho, že je značka schválení vyznačena na motoru, lze ji dohledat rovněž přes přístrojovou desku. Je tak snadno dostupná pro účely kontroly a instrukce, jak ji najít, jsou uvedeny v uživatelské příručce vozidla.

4.12.4

Jsou-li vozidlo nebo motor shodné s typem schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, nemusí se symbol předepsaný v bodě 4.12.3.1 opakovat. V takovém případě se čísla předpisu a schválení a doplňkové symboly všech předpisů, podle nichž byla udělena schválení, uvedou ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.12.3.1.

4.12.5

Značka schválení se umístí poblíž tabulky s údaji, připevněné výrobcem ke schválenému typu, nebo přímo na ni.

4.12.6

V příloze 3 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značek schválení.

4.12.7

Na motoru schváleném jako samostatný technický celek se kromě značky schválení musí uvést:

4.12.7.1

výrobní značka nebo obchodní název výrobce motoru;

4.12.7.2

obchodní označení výrobce motoru.

4.12.8

Štítky u motorů pracujících na zemní plyn / biomethan a na LPG

U motorů na zemní plyn a na LPG se schválením typu s omezenou použitelností paliv se použijí následující štítky:

4.12.8.1

Údaje

Je třeba uvést následující údaje:

V případě bodu 4.7.1.4 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SKUPINY H“. V případě potřeby se „H“ nahradí „L“.

V případě bodu 4.7.2.3 musí být na štítku uvedeno „POUŽÍVAT JEN SE ZEMNÍM PLYNEM SPECIFIKACE …“ nebo případně „POUŽÍVAT JEN SE ZKAPALNĚNÝM ROPNÝM PLYNEM SPECIFIKACE …“. Musí se uvést všechny údaje z příslušné tabulky/tabulek v příloze 5 spolu s jednotlivými složkami a mezními hodnotami uvedenými výrobcem motoru.

Písmena a číslice musí mít výšku nejméně 4 mm.

Poznámka: Jestliže takové označení není možné z důvodu nedostatku místa, může se použít zjednodušený kód. V takovém případě musí být vysvětlení obsahující všechny výše uvedené údaje snadno dostupné každému, kdo plní palivovou nádrž nebo provádí údržbu nebo opravu motoru a jeho příslušenství, a také příslušným orgánům. Umístění a obsah tohoto vysvětlení budou stanoveny dohodou mezi výrobcem a schvalovacím orgánem.

4.12.8.2

Vlastnosti

Štítky musí mít trvanlivost po dobu životnosti motoru. Štítky musí být snadno čitelné a jejich písmena a číslice musí být nesmazatelné. Kromě toho musí být připevnění štítků trvanlivé po dobu životnosti motoru a nesmí být možné, aby se daly odstranit, aniž by byly přitom zničeny nebo se jejich nápis stal nečitelným.

4.12.8.3

Umístění

Štítky musí být umístěny na části motoru, která je nezbytná pro běžný provoz motoru a která obvykle nevyžaduje výměnu v průběhu života motoru. Kromě toho musí být tyto štítky umístěny tak, aby byly dobře viditelné poté, co byla na motor namontována všechna pomocná zařízení nutná pro provoz motoru.

4.13

Při žádosti o schválení typu vozidla z hlediska jeho motoru musí být označení uvedené v bodě 4.12.8 také umístěno těsně u otvoru k plnění paliva.

4.14

Při žádosti o schválení typu vozidla se schváleným motorem musí být označení uvedené v bodě 4.12.8 umístěno také těsně u otvoru k plnění paliva.

5. Požadavky a zkoušky

5.1

Obecně

5.1.1

Výrobci vybaví vozidla a motory tak, aby součásti, které by mohly mít vliv na emise, byly navrženy, konstruovány a namontovány tak, aby vozidlo či motor při běžném použití vyhovoval tomuto předpisu a prováděcím opatřením k němu.

5.1.2

Výrobce přijme v souladu s tímto předpisem technická opatření k účinnému snížení emisí z výfuku, a to během běžné životnosti vozidla a za běžných podmínek používání.

5.1.2.1

Opatření uvedená v bodě 5.1.2 se rovněž týkají provozní bezpečnosti hadic, spojek a přípojek užívaných v systému regulace emisí, které musí být konstruovány tak, aby odpovídaly původnímu konstrukčnímu záměru.

5.1.2.2

Výrobce zajistí, aby výsledky zkoušek emisí splňovaly danou mezní hodnotu podle konkrétních zkušebních podmínek stanovených tímto předpisem.

5.1.2.3

Jakýkoliv systém motoru a konstrukční prvek, který by mohl ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic, je navržen, konstruován, montován a instalován tak, aby motor za běžného užívání mohl splňovat ustanovení uvedená v tomto předpisu. Výrobce rovněž zajistí shodu s požadavky na emise mimo cyklus stanovenými v bodě 5.1.3 a příloze 10.

5.1.2.4

Použití odpojovacích strategií snižujících účinnost zařízení k regulaci emisí se zakazuje.

5.1.2.5

Za účelem získání schválení typu v případě motoru na benzin nebo E85 výrobce zajistí, že jsou splněny zvláštní požadavky pro hrdla palivových nádrží vozidel na benzin a E85 stanovené v bodě 6.3.

5.1.3

Požadavky na omezování emisí mimo cyklus

5.1.3.1

Mají-li přijatá technická opatření splňovat požadavky bodu 5.1.2, musí zohlednit:

a)	obecné požadavky včetně požadavků týkajících se výkonu a zákazu odpojovacích strategií v souladu s přílohou 10;

b)	požadavky na účinné snížení emisí z výfuku za různých okolních podmínek, o kterých se předpokládá, že by v nich vozidlo mohlo být provozováno, a dále za různých provozních podmínek, které mohou být předvídány;

c)	požadavky s ohledem na laboratorní zkoušení emisí mimo cyklus při schvalování typu;

d)	požadavky týkající se prokazovací zkoušky PEMS při schvalování typu a jakékoliv dodatečné požadavky s ohledem na zkoušení emisí vozidla v provozu mimo cyklus, jak je stanoveno v tomto předpisu;

e)	požadavek, aby výrobce předložil prohlášení o dodržení požadavků omezujících emise mimo cyklus.

5.1.3.2

Výrobce splní konkrétní požadavky společně se souvisejícími zkušebními postupy, stanovenými v příloze 10.

5.1.4

Požadavky na dokumentaci

5.1.4.1

Soubor dokumentace požadovaný v bodě 3 tohoto předpisu, který umožňuje schvalovacímu orgánu vyhodnotit strategie regulace emisí, palubní systémy ve vozidle a motor s cílem zajistit správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx, a také soubor dokumentace požadovaný v příloze 10 (emise mimo cyklus), přílohách 9A a 9B (OBD) a příloze 15 tohoto předpisu (motory dual fuel), musí obsahovat tyto informace:

a)	úplný popis systému upozornění řidiče, který vyžaduje příloha 11, včetně souvisejících monitorovacích strategií;

b)	popis opatření proti neoprávněným zásahům uvedených v bodě 3.1.4 písm. b) a v bodě 3.2.4 písm. a).

5.1.4.2

Soubor formální dokumentace může být stručný za předpokladu, že je z něj zřejmé, že byly identifikovány všechny výstupy, které připouští matice vytvořená z průběhu kontrol signálů jednotlivých vstupních jednotek. Dokumentace musí popisovat provozní funkce systému upozornění, který vyžaduje příloha 11, včetně parametrů nezbytných pro získávání informací spojených s tímto systémem. Tyto materiály uchovává schvalovací orgán.

5.1.4.3

Rozšířený soubor dokumentace musí obsahovat:

informace o činnosti všech pomocných strategií pro emise a základních strategií pro emise včetně popisu parametrů, které jsou měněny kteroukoli pomocnou strategií pro emise, dále mezní podmínky činnosti pomocných strategií pro emise a údaje o tom, které pomocné strategie pro emise a základní strategie pro emise jsou schopny činnosti v podmínkách postupu zkoušek podle přílohy 10 tohoto předpisu;

b)	popis řídicí jednotky palivového systému, způsob časování a okamžiky sepnutí ve všech pracovních režimech;

c)	úplný popis systému upozornění řidiče, který vyžaduje příloha 11 tohoto předpisu, včetně souvisejících monitorovacích strategií;

d)	popis opatření proti neoprávněným zásahům uvedených v bodě 3.1.4 písm. b) a v bodě 3.2.4 písm. a) tohoto předpisu.

5.1.4.4

Rozšířený soubor dokumentace zůstane přísně důvěrný. Schvalovací orgán si jej může ponechat, případně si jej může se svolením schvalovacímu orgánu ponechat výrobce. V případě, že si soubor dokumentace ponechá výrobce, musí jej schvalovací orgán po kontrole a schválení identifikovat a datovat. Musí jej poskytnout schvalovacímu orgánu k přezkoumání během schvalování nebo kdykoli během doby platnosti schválení.

5.1.5

Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

5.1.5.1

Obecné požadavky včetně zvláštních požadavků na bezpečnost elektronického systému jsou stanoveny v bodě 4 přílohy 9B tohoto předpisu a jsou popsány v bodě 2 přílohy 9A.

5.2

Požadavky týkající se emisí plynných znečišťujících látek a znečisťujících částic

5.2.1

Při provádění zkoušek stanovených v příloze 4 nesmí emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic překročit množství uvedená v tabulce 1.

5.2.2

Pro zážehové motory, na které se vztahují zkoušky stanovené v příloze 6, je maximální povolený obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při běžných volnoběžných otáčkách takový, jaký uvádí výrobce vozidla. Maximální obsah oxidu uhelnatého nicméně nepřekročí 0,3 % obj.

Při vysokých volnoběžných otáčkách, kdy rychlost motoru dosahuje minimálně 2 000 ot/min a lambda je 1 ± 0,03 nebo odpovídá specifikacím výrobce, objem oxidu uhelnatého ve výfukových plynech nepřekročí 0,2 % obj.

5.2.3

Jestliže se jedná o uzavřenou klikovou skříň, výrobci zajistí, aby při zkouškách stanovených v bodech 6.10 a 6.11 přílohy 4 větrací systém motoru zabraňoval úniku emisí jakýchkoli plynů z klikové skříně do atmosféry. Jestliže je kliková skříň otevřeného typu, emise jsou měřeny a připočteny k emisím z výfuku, a to v návaznosti na ustanovení bodu 6.10 přílohy 4.

5.2.4

Pro zkoušky zážehových motorů za použití systému zředění výfukových plynů je povoleno použít systémy analyzátorů odpovídající obecným požadavkům a kalibračním postupům stanoveným v předpisu OSN č. 83 nebo předpisu OSN č. 154. V tomto případě se nepoužijí ustanovení bodu 9 a dodatku 2 k příloze 4 tohoto předpisu.

Použijí se však zkušební postupy v bodě 7 přílohy 4 tohoto předpisu a výpočty emisí stanovené v bodě 8 přílohy 4.

5.3

Mezní hodnoty emisí

Tabulka 1 stanoví mezní hodnoty emisí pro tento předpis.

Tabulka 1

Mezní hodnoty emisí

Mezní hodnoty

(mg/kWh)

THC

(mg/kWh)

NMHC

(mg/kWh)

CH4

(mg/kWh)

NOX (*1)

(mg/kWh)

NH3

(ppm)

hmotnost PM

(mg/kWh)

počet PM

(#/kWh)

WHSC (CI)

1 500

130

400

8,0 x 10 11

WHTC (CI)

4 000

160

460

6,0 x 10 11 (*2)

WHTC (PI)

4 000

160

500

460

6,0 x 10 11 (*2)

Poznámky:

PI	zážehový motor

CI	vznětový motor

5.4

Životnost a faktory zhoršení

Výrobce stanoví faktory zhoršení, které se budou používat k prokázání, zda emise plynných látek a emise částic rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou v souladu s příslušnými mezními hodnotami emisí stanovenými v bodě 5.3 během níže stanovené běžné doby životnosti.

Postupy k prokázání shodnosti rodiny motorů nebo rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů během běžné doby životnosti jsou stanoveny v příloze 7.

Na zkoušky životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek prováděných pro účely schvalování typu a na zkoušky shodnosti vozidel či motorů v provozu se použijí tyto hodnoty týkající se najetých kilometrů či období:

a)	160 000 km nebo pět let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie M1, N1 a M2;

b)	300 000 km nebo šest let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie N2, N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nepřesahující 16 tun a kategorie M3 třídy I, II a třídy A B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nepřesahující 7,5 tuny;

c)	700 000 km nebo sedm let podle toho, co nastane dříve, v případě motorů montovaných do vozidel kategorie N3 s nejvyšší technicky přípustnou hmotností nad 16 tun a kategorie M3 třídy III a B s nejvyšší technicky přípustnou hmotností přesahující 7,5 tuny.

5.5

Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

5.5.1

Při žádosti o schválení typu výrobci schvalovacímu orgánu předkládají informace, které dokládají, že systém ke snížení emisí NOx zachoval svoji funkci regulace emisí všech podmínek pravidelně se vyskytujících v regionu (např. Evropské unii), zejména při nízkých teplotách prostředí.

Kromě toho výrobci schvalovacímu orgánu poskytnou informace o strategii fungování systému recirkulace výfukových plynů (ERG) včetně jeho fungování za nízkých okolních teplot.

Tyto informace rovněž zahrnou popis veškerých dopadů na emise během fungování systému za nízkých okolních teplot.

Informace o zkouškách a postupech pro splnění těchto požadavků jsou uvedeny v příloze 11.

6. Instalace do vozidla

6.1

Instalace motoru do vozidla bude provedena tak, aby bylo zajištěno splnění požadavků na schválení typu. Budou zohledněny následující požadavky z hlediska schválení typu motoru:

6.1.1

podtlak v sání nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.2

protitlak ve výfuku nesmí být vyšší než protitlak uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.3

výkon absorbovaný pomocnými zařízeními nezbytnými pro provoz motoru nesmí přesáhnout výkon uvedený pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1;

6.1.4

vlastnosti následného zpracování výfukových plynů se musí shodovat s vlastnostmi uvedenými pro schválení typu motoru v části 1 přílohy 1.

6.2

Instalace motoru schváleného typu do vozidla

6.2.1

Instalace motoru, jehož typ byl schválen jako samostatný technický celek, do vozidla musí navíc splňovat tyto požadavky:

a)	pokud jde o zajištění shodnosti systému OBD, musí instalace v souladu s dodatkem 1 k příloze 9B tohoto předpisu splňovat požadavky výrobce na instalaci uvedené v části 1 přílohy 1;

b)	pokud jde o zajištění shodnosti systému zajišťujícího správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx, musí instalace v souladu s dodatkem 4 k příloze 11 tohoto předpisu splňovat požadavky výrobce na instalaci uvedené v části 1 přílohy 1 tohoto předpisu;

c)	instalace motoru dual fuel, jehož typ je schválen jako samostatný technický celek, do vozidla musí dále splňovat zvláštní požadavky na instalaci a požadavky výrobce na instalaci stanovené v příloze 15 tohoto předpisu.

6.3

Plnicí hrdlo palivových nádrží u motoru na benzin nebo E85

6.3.1

Plnicí hrdlo palivové nádrže na benzin nebo E85 musí být konstruováno tak, aby se zabránilo plnění nádrže z palivového čerpadla hadicí s nátrubkem, který má vnější průměr 23,6 mm nebo větší.

6.3.2

Bod 6.3.1 se nepoužije pro vozidlo, u něhož jsou splněny obě následující podmínky:

a)	vozidlo je navrženo a konstruováno tak, že žádné zařízení určené k regulaci emisí plynných znečišťujících látek nebude nepříznivě ovlivněno olovnatým benzinem;

b)	vozidlo je v místě bezprostředně viditelném pro osobu, která plní palivovou nádrž, nápadně, zřetelně a nesmazatelně označeno symbolem pro bezolovnatý benzin podle normy ISO 2575:2004. Připouštějí se doplňková značení.

6.3.3

Musejí se učinit opatření k zamezení nadměrných emisí způsobených vypařováním a úniku paliva působeného chybějícím víčkem plnicího hrdla palivové nádrže. To je dosaženo jedním z následujících opatření:

a)	neodnímatelné, automaticky se otvírající a zavírající víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

b)	konstrukční opatření, která zabrání nadměrným emisím způsobeným vypařováním v případě, že chybí víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

nebo v případě vozidel M1 nebo N1 jakékoliv jiné opatření, které má stejný účinek. Jako příklad může kromě jiného sloužit připoutané víčko plnicího hrdla, víčko připevněné řetízkem nebo využití stejného klíčku pro víčko plnicího hrdla a zapalování vozidla. V tomto případě musí být možno klíček z víčka plnicího hrdla vyjmout jen v uzamčené poloze.

7. Rodina motorů

7.1

Parametry vymezující rodinu motorů

Rodina motorů určená výrobcem motoru musí být v souladu s bodem 5.2 přílohy 4.

U motoru dual fuel musí rodina motorů rovněž splňovat další požadavky uvedené v bodě 3.1.1 přílohy 15.

7.2

Volba základního motoru

Základní motor rodiny se vybere podle požadavků stanovených v bodě 5.2.4 přílohy 4.

U motoru dual fuel musí rodina motorů rovněž splňovat další požadavky uvedené v bodě 3.1.2 přílohy 15.

7.3

Rozšíření k zahrnutí nového systému motoru do rodiny motorů

7.3.1

Na žádost výrobce a po schválení schvalovacím orgánem se může nový systém motoru stát členem certifikované rodiny motorů, jsou-li splněna kritéria stanovená v bodě 7.1.

7.3.2

Jestliže jsou konstrukční prvky systému základního motoru reprezentativní i pro nový systém motoru podle bodu 7.2 nebo u motorů dual fuel podle bodu 3.1.2 přílohy 15, zůstává systém základního motoru beze změny a výrobce pozmění informační dokument uvedený v příloze 1.

7.3.3

Jestliže nový systém motoru vykazuje konstrukční prvky, které nejsou reprezentovány systémem základního motoru podle bodu 7.2 nebo u motorů dual fuel podle bodu 3.1.2 přílohy 15, avšak zároveň by reprezentoval celou rodinu podle uvedených bodů, stává se nový systém motoru novým základním motorem. V tomto případě musí být prokázáno, že nové konstrukční prvky splňují ustanovení tohoto předpisu a informační dokument uvedený v příloze 1 se změní.

7.4.

Parametry vymezující rodinu motorů s OBD

Rodinu motorů s OBD je možno vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné systémům motorů této rodiny v souladu s bodem 6.1 přílohy 9B.

8. Shodnost výroby

8.1

Každý motor nebo vozidlo opatřené značkou schválení předepsanou tímto předpisem musí být vyrobeny tak, aby se shodovaly se schváleným typem z hlediska popisu uvedeného ve formuláři o schválení a v jeho přílohách. Postupy pro shodnost výroby se musí shodovat s postupy stanovenými v dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a dále musí splňovat požadavky uvedené v bodech 8.2 až 8.5.

8.1.1

Shodnost výroby se případně kontroluje na základě údajů v certifikátech schválení typu, jejichž vzor je uveden v přílohách 2A, 2B a 2C.

8.1.2

Shodnost výroby je posuzována v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v tomto bodě a příslušnými statistickými metodami stanovenými v dodatcích 1, 2 a 3.

8.2

Obecné požadavky

8.2.1

S použitím dodatků 1, 2 nebo 3 se naměřené emise plynných znečišťujících látek nebo znečišťujících částic z motorů, které podléhají kontrole shodnosti výroby, upraví použitím příslušných faktorů zhoršení (DF) u těchto motorů, jak je uvedeno v doplňku k certifikátu schválení typu uděleném v souladu s tímto předpisem.

8.2.2

Není-li schvalovací orgán spokojen s postupem kontroly u výrobce, použijí se ustanovení dodatku 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2).

8.2.3

Všechny motory, které budou podrobeny zkouškám, budou vybrány namátkově ze sériové výroby.

8.3

Emise znečišťujících látek

8.3.1

Jestliže se měří emise znečišťujících látek a schválení typu motoru byla jednou nebo vícekrát rozšířena, provedou se zkoušky na motorech popsaných ve schvalovací dokumentaci, která se týká příslušného rozšíření.

8.3.2

Shodnost motoru, který byl podroben zkoušce emisí znečišťujících látek:

Po předání motoru schvalovacímu orgánu nesmí výrobce provádět na vybraných motorech žádná seřízení.

8.3.2.1

Z dané sériové výroby se namátkově vyberou tři dané motory. Motory budou pro kontrolu shodnosti výroby podrobeny zkouškám na WHTC a případně i na WHSC. Jako mezní hodnoty budou použity hodnoty uvedené v bodě 5.3.

8.3.2.2

Pokud schvalovací orgán souhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2), provedou se zkoušky podle dodatku 1.

Pokud schvalovací orgán nesouhlasí se směrodatnou odchylkou výroby udanou výrobcem v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2), provedou se zkoušky podle dodatku 2.

Na žádost výrobce se mohou zkoušky provést podle dodatku 3.

8.3.2.3

Na základě zkoušek vybraných motorů podle bodu 8.3.2.2 se sériová výroba daných motorů pokládá za shodnou, pokud podle zkušebních kritérií v příslušném dodatku bylo splněno kritérium vyhovění pro všechny znečisťující látky, a za neshodnou, pokud bylo splněno kritérium nevyhovění pro jednu znečisťující látku.

Jestliže bylo dosaženo kritéria vyhovění u jedné znečišťující látky, nelze toto rozhodnutí změnit na základě výsledku jakýchkoli doplňkových zkoušek určených k dosažení určitého kritéria pro ostatní znečišťující látky.

Jestliže nebylo dosaženo kritéria vyhovění pro všechny znečišťující látky a nebylo dosaženo kritéria nevyhovění pro jednu znečišťující látku, podrobí se zkoušce jiný motor (viz obrázek 1).

Výrobce může kdykoli rozhodnout o zastavení zkoušek, jestliže nebylo dosaženo žádného kritéria. V takovém případě se zaznamená kritérium nevyhovění.

Obrázek 1

Schéma zkoušek shodnosti výroby

8.3.3

Zkoušky se provedou na nově vyrobených motorech.

8.3.3.1

Na žádost výrobce se však mohou zkoušky provést na motorech, které byly v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin. V tomto případě záběh provede výrobce, který však nesmí motory jakkoli seřizovat.

8.3.3.2

Pokud výrobce žádá o souhlas se záběhem podle bodu 8.3.3.1, může se tento záběh provést buď na:

a)	všech motorech, které se zkoušejí;

na prvním zkoušeném motoru, s určením součinitele vývoje emisí takto:

i)	emise znečišťujících látek se změří jak na nově vyrobeném motoru, tak před dosažením maximální doby 125 hodin na prvním motoru, který se zkouší, v souladu s bodem 8.3.3.1;

ii)	součinitel vývoje emisí mezi oběma zkouškami se vypočte pro každou znečišťující látku: emise u druhé zkoušky / emise u první zkoušky; hodnota součinitele vývoje emisí může být menší než jedna.

Další motory určené ke zkoušce se nezabíhají, avšak jejich hodnoty emisí naměřené u nově vyrobených motorů se upraví součinitelem vývoje emisí.

V tomto případě se uvažují tyto hodnoty:

a)	hodnoty z druhé zkoušky pro první motor;

b)	u ostatních motorů hodnoty nově vyrobených motorů násobené součinitelem vývoje emisí.

8.3.3.3

U motorů poháněných motorovou naftou, ethanolem (ED95), benzinem, E85, LNG20, LNG a LPG, včetně motorů dual fuel, mohou všechny uvedené zkoušky proběhnout s příslušným běžně prodávaným palivem. Na žádost výrobce lze však použít referenční paliva podle přílohy 5 tohoto předpisu. To znamená provedení zkoušek, které jsou popsány v bodě 4 tohoto předpisu.

8.3.3.4

U motorů na stlačený zemní plyn, včetně motorů dual fuel, se mohou všechny uvedené zkoušky provést s běžně prodávaným palivem takto:

a)	u motorů označených písmenem H s běžně prodávaným palivem skupiny H (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,00);

b)	u motorů označených písmenem L s běžně prodávaným palivem skupiny L (1,00 ≤ Sλ ≤ 1,19);

c)	u motorů označených písmenem HL s běžně prodávaným palivem s extrémním rozsahem faktoru posunu λ (0,89 ≤ Sλ ≤ 1,19).

Na žádost výrobce lze však použít referenční paliva podle přílohy 5. To znamená provedení zkoušek, které jsou popsány v bodě 4.

8.3.3.5

Nesoulad plynových motorů a motorů dual fuel

V případě sporu způsobeného nevyhověním plynových motorů, včetně motorů dual fuel, při použití běžně prodávaného paliva se musí zkoušky provést s každým referenčním palivem, se kterým byl zkoušen základní motor, a na žádost výrobce popřípadě s dalším třetím palivem podle bodů 4.6.4.1 a 4.7.1.2 tohoto předpisu, s kterým byla případně provedena zkouška základního motoru.

V příslušném případě se pak výsledky musí přepočítat s použitím příslušných faktorů „r“, „ra “ nebo „rb “ podle bodů 4.6.5, 4.6.6.1 a 4.7.1.3 tohoto předpisu. Jestliže r, ra nebo rb jsou menší než jedna, korekce se neprovádí.

Naměřené výsledky a případně vypočtené výsledky musí prokázat, že motor splňuje mezní hodnoty se všemi odpovídajícími palivy (např. paliva 1, 2 a případně třetí palivo u motorů na zemní plyn nebo paliva A a B u motorů na LPG).

8.3.3.6

Zkoušky shodnosti výroby motoru na plyn konstruovaného pro provoz s jedním specifickým složením paliva se provedou s palivem, pro které byl motor kalibrován.

8.4

Palubní diagnostický systém (OBD)

8.4.1

Pokud schvalovací orgán usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, může si vyžádat ověření shodnosti výroby systému OBD. Toto ověření bude provedeno v souladu s následujícími pokyny:

Ze sériové výroby bude namátkou vybrán motor, který bude podroben zkouškám popsaným v příloze 9B a v případě motorů dual fuel dalším zkouškám vyžadovaným v bodě 7 přílohy 15 tohoto předpisu. Zkoušky lze provést na motoru, který byl v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin.

8.4.2

Výroba se pokládá za shodnou, pokud tento motor splňuje požadavky zkoušek popsaných v příloze 9B tohoto předpisu a v případě motorů dual fuel dodatečných zkoušek požadovaných v bodě 7 přílohy 15 tohoto předpisu.

8.4.3

Jestliže motor, který byl vybrán ze sériové výroby, nesplňuje požadavky bodu 8.4.1, je nutno ze sériové výroby vybrat další namátkový vzorek čtyř motorů a provést zkoušky popsané v příloze 9B a v případě motorů dual fuel dodatečné zkoušky požadované v bodě 7 přílohy 15 tohoto předpisu. Zkoušky lze provést na motoru, který byl v záběhu po dobu nejvýše 125 hodin.

8.4.4

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři motory z tohoto dalšího namátkového vzorku čtyř motorů splňují požadavky zkoušek popsaných v příloze 9B.

8.5

Informace ECU požadované pro zkoušky vozidel v provozu

8.5.1

Dostupnost informací datového toku vyžadovaných v bodě 9.4.2.1 v souladu s požadavky stanovenými v bodě 9.4.2.2 bude prokázána využitím vnějšího čtecího nástroje OBD popsaného v příloze 9B.

8.5.2

Pokud nelze tyto informace řádně získat s využitím řádně fungujícího čtecího nástroje v souladu s přílohou 9B, bude motor považován za neshodný.

8.5.3

Shodnost signálu točivého momentu ECU s požadavky uvedenými v bodech 9.4.2.2 a 9.4.2.3 bude prokázána při provádění zkoušky WHSC podle přílohy 4.

8.5.4.

Pokud zkušební zařízení nesplňuje požadavky na pomocná zařízení uvedené v předpise č. 85, bude měřený točivý moment upraven v souladu s metodou úprav stanovenou v příloze 4.

8.5.5

Shodnost signálu točivého momentu ECU je považována za dostatečnou, pokud vypočtený točivý moment zůstane v rámci tolerancí uvedených v bodě 9.4.2.5.

8.5.6

Poskytování a kontrolu shodnosti informací ECU nezbytných pro zkoušky vozidel v provozu bude pravidelně zajišťovat výrobce pro každý vyrobený typ motoru v rámci každé vyrobené rodiny motorů.

8.5.7

Výsledky průzkumu výrobce budou na vyžádání zpřístupněny schvalovacímu orgánu.

8.5.8

Výrobce musí na základě žádosti schvalovacímu orgánu prokázat dostupnost nebo shodnost informací ECU v sériové výrobě provedením příslušných zkoušek uvedených v bodech 8.5.1 až 8.5.4 na vzorku motorů vybraných ze stejného typu motoru. Při výběru vzorků včetně velikosti vzorku a statistických kritérií vyhovění/nevyhovění při kontrole shodnosti emisí se použijí pravidla uvedená v bodech 8.1 až 8.3.

9. Shodnost vozidel nebo motorů v provozu

9.1

Úvod

Tento bod stanoví požadavky na shodnost v provozu u vozidel, jejichž typ je schválen podle tohoto předpisu.

9.2

Shodnost v provozu

9.2.1

Opatření k zajištění shodnosti v provozu u vozidel nebo systémů motoru, jejichž typ byl schválen podle tohoto předpisu, jsou přijímána v souladu s dodatkem 2 k dohodě z roku 1958 (E/ECE/324//E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a vozidla nebo systémy motoru, jejichž typ byl schválen podle tohoto předpisu, splňují požadavky přílohy 8 tohoto předpisu.

9.2.2

Výrobce přijme technická opatření k účinnému snížení emisí z výfuku, a to během běžné životnosti vozidla a za běžných podmínek používání. Shodnost s ustanoveními tohoto předpisu je kontrolována během běžné doby životnosti systému motoru instalovaného ve vozidle za běžných podmínek používání, jak uvádí příloha 8 tohoto předpisu.

9.2.3

Výrobce předloží schvalovacímu orgánu, který udělil původní schválení typu, zprávu s výsledky zkoušení v provozu, a to v souladu s prvotním plánem předloženým při schvalování typu. Jakékoliv odchylky od prvotního plánu musí být schvalovacímu orgánu uspokojivě zdůvodněny.

9.2.4

Jestliže schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, není spokojen se zprávou výrobce v souladu s bodem 10 přílohy 8 nebo s oznámeným důkazem o neuspokojivé shodnosti v provozu, může výrobci nařídit, aby provedl zkoušku za účelem potvrzení. Schvalovací orgán přezkoumá potvrzující zkušební protokol, který výrobce předloží.

9.2.5

Jestliže schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, není spokojen s výsledky zkoušek v provozu či potvrzujících zkoušek podle kritérií definovaných v příloze 8 nebo na základě zkoušek v provozu provedených smluvní stranou, požádá výrobce, aby mu předložil plán nápravných opatření, jimiž se stav neshodnosti odstraní v souladu s bodem 9.3 tohoto předpisu a bodem 9 přílohy 8.

9.2.6

Jakákoli smluvní strana může provést a oznámit své kontrolní zkoušky na základě postupu pro zkoušení shodnosti v provozu, jak je popsáno v příloze 8. Zaznamenají se informace o pořízení, údržbě a účasti výrobce na činnostech. Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, poskytne na požádání schvalovacího orgánu nezbytné informace o schválení typu, které umožní zkoušení v souladu s postupem uvedeným v příloze 8.

9.2.7

Jestliže smluvní strana zjistila, že typ motoru či vozidla není v souladu s příslušnými požadavky tohoto bodu (tj. bodu 9.2) a přílohy 8, musí to prostřednictvím svého schvalovacího orgánu neprodleně oznámit schvalovacímu orgánu, který udělil původní schválení typu. Po obdržení takového oznámení dotčený schvalovací orgán přijme nezbytná opatření co nejdříve a v každém případě do šesti měsíců ode dne podání žádosti.

Po uvedeném oznámení schvalovací orgán smluvní strany, který udělil původní schválení typu, neprodleně informuje výrobce, že typ motoru či vozidla nesplňuje požadavky uvedených ustanovení.

9.2.8

Po oznámení popsaném v bodě 9.2.7 a v případech, kdy dřívější zkoušení v provozu ukázalo shodnost, schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, může vyzvat výrobce, aby provedl dodatečnou potvrzující zkoušku, a to po konzultaci s odborníky smluvní strany, která oznámila, že vozidlo nesplňuje požadavky.

Jestliže takové údaje o zkoušení nejsou k dispozici, výrobce nejpozději do 60 pracovních dnů od obdržení oznámení popsaného v bodě 9.2.7 buď předloží schvalovacímu orgánu, který udělil původní schválení typu, plán nápravných opatření v souladu s bodem 9.3, nebo provede dodatečné zkoušení v provozu s rovnocenným vozidlem za účelem ověření, zda typ motoru či vozidla nesplňuje požadavky. Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, smí výrobci poskytnout více času, pokud výrobce schvalovacímu orgánu uspokojivě prokáže, že k provedení dodatečné zkoušky je více času zapotřebí.

9.2.9

Odborníci smluvní strany, která oznámila nesplňující typ motoru či vozidla v souladu s bodem 9.2.7, budou přizváni k dodatečným zkouškám v provozu, popsaným v bodě 9.2.8. Výsledky zkoušek budou dále předloženy této smluvní straně a schvalovacím orgánům.

Jestliže tyto zkoušky shodnosti v provozu či potvrzující zkoušky potvrdí neshodnost typu motoru či vozidla, schvalovací orgán požádá výrobce, aby předložil plán nápravných opatření, jimiž se stav neshodnosti odstraní. Plán nápravných opatření musí splňovat ustanovení uvedená v bodě 9.3 tohoto předpisu a v bodě 9 přílohy 8.

Jestliže uvedené zkoušky shodnosti v provozu či potvrzující zkoušky potvrdí shodnost, výrobce předloží zprávu schvalovacímu orgánu, který udělil původní schválení typu. Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, předloží zprávu smluvní straně, která oznámila, že typ vozidla nesplňuje požadavky, a orgánům schválení typu. Zpráva musí obsahovat výsledky zkoušek v souladu s bodem 10 přílohy 8.

9.2.10

Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, nadále informuje smluvní stranu, která zjistila, že typ motoru či vozidla není v souladu s příslušnými požadavky, o postupu a výsledcích diskuzí s výrobcem, ověřovacích zkouškách a nápravných opatřeních.

9.3

Nápravná opatření

9.3.1

Na žádost schvalovacího orgánu a v návaznosti na zkoušení v provozu předloží výrobce schvalovacímu orgánu v souladu s bodem 9.2 plán nápravných opatření, a to nejpozději do 60 pracovních dnů od data obdržení oznámení vydaného schvalovacím orgánem. Schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, smí výrobci poskytnout více času, pokud výrobce schvalovacímu orgánu uspokojivě prokáže, že k provedení dodatečné zkoušky je více času zapotřebí..

9.3.2

Nápravná opatření se uplatňují na všechny motory v provozu, které patří ke stejné rodině motorů nebo rodině motorů s OBD, a mohou být rozšířena také na rodinu motorů a rodinu motorů s OBD, u kterých se může vyskytnout obdobná závada. Výrobce musí vyhodnotit, zda je potřeba změnit dokumentaci schválení typu, a výsledek předloží schvalovacímu orgánu.

9.3.3

Schvalovací orgán konzultuje výrobce s cílem zajistit dohodu o plánu nápravných opatření a provedení tohoto plánu. Pokud schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu, zjistí, že dohody nelze dosáhnout, přijme nezbytná opatření, a to případně včetně odejmutí schválení typu, aby zajistil soulad vozidel ze sériové výroby, systémů, součástí nebo samostatných technických celků se schváleným typem. Schvalovací orgán uvědomí o přijatých opatřeních schvalovací orgány ostatních smluvních stran. V případě odejmutí schválení typu schvalovací orgán informuje o odejmutí a o důvodech tohoto odejmutí schvalovací orgány ostatních smluvních stran do 20 pracovních dnů.

9.3.4

Schvalovací orgán do 30 pracovních dnů od data obdržení plánu nápravných opatření od výrobce plán nápravných opatření schválí nebo zamítne. Schvalovací orgán ve stejné lhůtě rovněž oznámí výrobci a všem smluvním stranám, zda se plán nápravných opatření rozhodl schválit či zamítnout.

9.3.5

Výrobce je odpovědný za provádění schváleného plánu nápravných opatření.

9.3.6

Výrobce uchová záznam o každém navráceném, opraveném či upraveném systému motoru nebo vozidle a dílně, ve které byla oprava provedena. Schvalovací orgán má k těmto záznamům přístup na požádání, a to během provádění plánu a po dobu pěti let po jeho ukončení.

9.3.7

Jakákoli oprava či změna uvedená v bodě 9.3.6 je zaznamenána v certifikátu, který výrobce předloží majiteli motoru nebo vozidla.

9.4

Požadavky a zkoušky pro zkoušení vozidel v provozu

9.4.1

Úvod

Tento bod (bod 9.4) stanoví požadavky a zkoušky dat ECU při schvalování typu pro účely zkoušek vozidel v provozu.

9.4.2

Obecné požadavky

9.4.2.1

Pro účely zkoušek vozidel v provozu musí systém OBD v reálném čase poskytnout informace o vypočítaném zatížení (točivý moment motoru jako procentuální hodnota maximálního točivého momentu a maximální točivý moment při momentálních otáčkách motoru), otáčkách motoru, teplotě chladiva motoru, momentální spotřebě paliva a maximálním referenčním točivém momentu motoru jako funkci otáček motoru s frekvencí nejméně 1 Hz, jako povinné informace datového toku.

9.4.2.2

ECU může odhadnout točivý moment na výstupu s využitím zabudovaných algoritmů, s jejichž pomocí lze vypočítat výsledný vnitřní točivý moment a třecí točivý moment.

9.4.2.3

Točivý moment motoru v Nm, vypočtený na základě uvedených informací datového toku, umožní přímé porovnání s hodnotami naměřenými při stanovování výkonu motoru podle předpisu č. 85. V uvedených informacích datového toku budou uvedeny zejména veškeré případné opravy týkající se pomocných zařízení.

9.4.2.4

Přístup k informacím vyžadovaným v bodě 9.4.2.1 bude umožněn v souladu s požadavky uvedenými v příloze 9A a s normami, na něž odkazuje dodatek 6 k příloze 9B.

9.4.2.5

Průměrné zatížení při jednotlivých podmínkách provozu v Nm vypočítané podle informací požadovaných v bodě 9.4.2.1 se nesmí lišit od průměrného naměřeného zatížení při dané podmínce provozu o více než:

a)	7 procent při stanovení výkonu motoru v souladu s předpisem OSN č. 85;

b)	10 procent při provádění zkoušky celosvětově harmonizovaného cyklu v ustáleném stavu (dále jen „WHSC“), kromě režimů 1 a 13, podle přílohy 4 bodu 7.7.

Předpis OSN č. 85 připouští, aby se skutečné maximální zatížení motoru lišilo od referenčního maximálního zatížení o 5 procent s cílem zohlednit variabilitu výrobního procesu. U výše uvedených hodnot je tato tolerance zohledněna.

9.4.2.6

Vnější přístup k informacím požadovaným v bodě 9.4.2.1 nesmí ovlivnit emise nebo výkon vozidla.

9.4.2.7

Pokud rozdíl mezi hodnotou točivého momentu naměřenou s uvedeným běžně prodávaným palivem podle bodu 4.6.2 a hodnotou točivého momentu vypočítanou podle informací požadovaných v bodě 9.4.2.1 překročí jednu z hodnot uvedených v bodě 9.4.2.5, použije se bod 9.4.2.8.

9.4.2.8

Pro rodinu motorů se stanoví korekční součinitel výkonu pro každé další běžně prodávané palivo povolené výrobcem. Korekční součinitel se vypočítá jako poměr mezi průměrným nejvyšším naměřeným točivým momentem [Nm] u referenčního paliva podle přílohy 5 a průměrným nejvyšším naměřeným točivým momentem [Nm] u uvedeného běžně prodávaného paliva.

9.4.3

Ověření dostupnosti a shodnosti informací ECU požadovaných pro zkoušky vozidel v provozu

9.4.3.1

Dostupnost informací datového toku požadovaných v bodě 9.4.2.1 v souladu s požadavky stanovenými v bodě 9.4.2.2 bude prokázána využitím vnějšího čtecího nástroje OBD popsaného v příloze 9B.

9.4.3.2

Pokud nelze tuto informaci řádně získat s využitím řádně fungujícího čtecího nástroje, bude motor považován za nevyhovující.

9.4.3.3

Shodnost signálu točivého momentu ECU s obecnými požadavky uvedenými v bodě 9.4.2 se prokáže při stanovení výkonu motoru podle předpisu OSN č. 85 a při provádění zkoušky WHSC podle přílohy 4.

9.4.3.3.1

Shodnost signálu točivého momentu ECU s požadavky uvedenými v bodě 9.4.2 se prokáže u každého člena rodiny motorů při stanovení výkonu motoru podle předpisu OSN č. 85. Za tímto účelem se provedou dodatečná měření v různých provozních bodech částečného zatížení a otáčkách motoru (například v režimech WHSC a v některých dalších namátkově vybraných bodech). Případný korekční součinitel výkonu pro rodinu motorů podle bodu 9.4.2.8 se určí pomocí základního motoru rodiny motorů.

9.4.3.4

Pokud zkoušený motor nesplňuje požadavky na pomocná zařízení uvedené v předpise č. 85, bude měřený točivý moment upraven v souladu s metodou úprav výkonu stanovenou v bodě 6.3.5 přílohy 4.

9.4.3.5

Shodnost signálu točivého momentu ECU je považována za prokázanou, pokud se signál točivého momentu pohybuje v rámci tolerancí uvedených v bodě 9.4.2.5.

10. Postihy za neshodnost výroby

10.1

Schválení udělené typu motoru nebo vozidlu podle tohoto předpisu může být odejmuto, nejsou-li splněny požadavky stanovené v bodě 8.1, nebo jestliže vybraný motor/motory nebo vozidlo/vozidla neobstály úspěšně při zkouškách stanovených v bodě 8.3.

10.2

Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom ihned ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, informovat formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C tohoto předpisu.

11. Změna schváleného typu a rozšíření schválení

11.1

Každá změna schváleného typu se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který typ schválil. Tento orgán potom může buď:

11.1.1

dojít k závěru, že změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že změněný typ v každém případě stále splňuje požadavky, nebo

11.1.2

požadovat od technické zkušebny pro schvalovací zkoušky nový zkušební protokol.

11.2

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se postupem dle bodu 4.12.2 výše zašle smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis.

11.3

Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí každému formuláři sdělení o takovém rozšíření pořadové číslo a informuje o tom formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C tohoto předpisu ostatní smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.

12 Definitivní ukončení výroby

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu schváleného v souladu s tímto předpisem, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení náležitého sdělení o této skutečnosti uvedený schvalovací orgán informuje formulářem sdělení dle vzoru v příloze 2A, 2B nebo 2C k tomuto předpisu ostatní smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.

13. Přechodná ustanovení

13.1.

Obecná ustanovení

13.1.1

Od úředního data vstupu série změn 07 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.2

Schválení typu

13.2.1

Od úředního data nabytí účinnosti série změn 07 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení novým typům vozidla nebo motoru jen tehdy, jestliže splňují požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.2.2

Odchylně od bodu 13.2.1 musí nové typy zážehových motorů, motorů dual fuel typu 1A a motorů dual fuel typu 1B (v režimu dual fuel) a vozidla vybavená těmito motory s účinkem od 1. ledna 2023 splňovat nejvyšší povolený faktor shodnosti pro počet PM podle bodu 6.3 přílohy 8. Od data vstupu tohoto předpisu v platnost však musí být faktor shodnosti počtu částic v okénku práce a faktor shodnosti počtu částic v okénku hmotnosti CO2 uveden ve výsledcích prokazovací zkoušky PEMS týkající se sdělení o schválení typu pro účely monitorování.

13.2.3

Od úředního data vstupu série změn 07 v platnost nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny přijmout schválení typu, které nebylo uděleno podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.2.4

Odchylně od bodu 13.2.3, od dvou let po úředním datu vstupu série změn 07 v platnost, v případě nových vozidel vybavených zážehovými motory, motory dual fuel typu 1A a motory dual fuel typu 1B (v režimu dual fuel), která nesplňují nejvyšší povolený faktor shodnosti pro počet PM podle bodu 6.3 přílohy 8 a požadavky tohoto předpisu, nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny přijmout schválení typu, které nebylo uděleno podle tohoto předpisu ve znění série změn 07. Od úředního data vstupu série změn 07 v platnost v platnost však musí být faktor shodnosti počtu částic v okénku práce a faktor shodnosti počtu částic v okénku hmotnosti CO2 uveden ve výsledcích prokazovací zkoušky PEMS týkající se sdělení o schválení typu pro účely monitorování.

13.2.5

Od úředního data vstupu série změn 07 v platnost nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny přijmout schválení typu pro vozidlo, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg, které nebylo uděleno podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.3

Vyhrazeno

13.4

Zvláštní ustanovení

13.4.1

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro systémy motoru nebo vozidla, které splňují požadavky předchozích sérií změn nebo požadavky podle kteréhokoli stupně změn tohoto předpisu za podmínky, že vozidla jsou určena k prodeji nebo vývozu do zemí, které ve svých vnitrostátních předpisech uplatňují související požadavky.

13.4.2

Náhradní motory pro vozidla v provozu

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro motory, které splňují požadavky předchozích sérií změn tohoto předpisu nebo požadavky podle kteréhokoli stupně změn tohoto předpisu za podmínky, že motor je určen jako náhradní součást pro vozidlo v provozu a že pro tento motor platilo dřívější znění předpisu k datu uvedení tohoto vozidla do provozu.

13.4.3

Jsou-li použita zvláštní ustanovení popsaná v bodě 13.4.1 nebo 13.4.2, uvede se informace o těchto ustanoveních ve sdělení o schválení typu v bodě 1.6 doplňku příloh 2A a 2C.

13.4.3.1

V případě schválení v souladu se zvláštními ustanoveními stanovenými v bodě 13.4.1 musí sdělení o schválení typu obsahovat na konci úvodní strany následující text, ve kterém je xx nahrazeno odpovídajícím číslem série změn:

„Motor v souladu s předpisem OSN č. 49 ve znění série změn xx“.

13.4.3.2

V případě schválení v souladu se zvláštními ustanoveními stanovenými v bodě 13.4.2 musí sdělení o schválení typu obsahovat na konci úvodní strany následující text, ve kterém je xx nahrazeno odpovídajícím číslem série změn:

„Náhradní motor v souladu s předpisem OSN č. 49 ve znění série změn xx“.

13.4.4

Je vhodné, aby se upravené požadavky na zkoušky v provozu podle bodu 9 nepoužívaly retroaktivně na motory a vozidla, které nebyly schváleny v souladu s uvedenými požadavky. Proto se vozidla, na která se vztahují zkoušky v provozu podle bodu 9, vždy zkouší podle ustanovení uvedených v odpovídající úrovni tohoto předpisu, která byla použitelná v době schválení typu.

14.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů

Smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za zkoušky pro schválení typu a schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým je nutné zasílat formuláře potvrzující udělení či rozšíření nebo zamítnutí či odnětí schválení vydané v jiných zemích.

(1) Podle definice v oddíle 2 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) – (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6) – https://unece.org/transport/standards/transport/vehicle-regulations-wp29/resolutions

(2) Například v případě prázdné palivové nádrže.

(3) Tento bod je vyhrazen pro alternativní systém OBD pro lehká nákladní vozidla a požadavky na regulaci emisí NOx.

(4) Obvykle by se jednalo o zkapalněný biomethan.

(5) Postup stárnutí v příloze 13 musí být finalizován dříve než návrh schválení typu.

(6) Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions

(*1) Přípustnou úroveň NO2 v mezní hodnotě NOX lze stanovit v pozdější fázi.

(*2) Mezní hodnota se použije od data stanoveného v řádku B tabulky 1 dodatku 9 k příloze 1 tohoto předpisu.

Dodatek 1

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující

A.1.1

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem vyhovující.

A.1.2

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

A.1.3

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v bodě 5.3 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 1 v bodě 8.3 tohoto předpisu):

Přičemž:

L	=	přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku;
xi	=	přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF);
s	=	odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot);
n	=	velikost vzorku.

A.1.4

Pro každý soubor vzorků se vypočte součet směrodatných odchylek od mezní hodnoty podle tohoto vzorce:

A.1.5

Pak:

a)	je-li statistický údaj zkoušky větší než hodnota kritéria vyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 2, bylo splněno kritérium vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)	je-li statistický údaj zkoušky menší než hodnota kritéria nevyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 2, bylo splněno kritérium nevyhovění pro danou znečišťující látku;

nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle bodu 8.3.2 a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.

Tabulka 2

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 1

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)	Hodnota kritéria vyhovění An	Hodnota kritéria nevyhovění Bn
3	3,327	–4,724
4	3,261	–4,790
5	3,195	–4,856
6	3,129	–4,922
7	3,063	–4,988
8	2,997	–5,054
9	2,931	–5,120
10	2,865	–5,185
11	2,799	–5,251
12	2,733	–5,317
13	2,667	–5,383
14	2,601	–5,449
15	2,535	–5,515
16	2,469	–5,581
17	2,403	–5,647
18	2,337	–5,713
19	2,271	–5,779
20	2,205	–5,845
21	2,139	–5,911
22	2,073	–5,977
23	2,007	–6,043
24	1,941	–6,109
25	1,875	–6,175
26	1,809	–6,241
27	1,743	–6,307
28	1,677	–6,373
29	1,611	–6,439
30	1,545	–6,505
31	1,479	–6,571
32	–2,112	–2,112

Dodatek 2

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici

A.2.1

V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem buď nevyhovující, nebo není k dispozici.

A.2.2

A.2.3

Rozdělení měřených hodnot znečišťujících látek uvedených v bodě 5.3 tohoto předpisu se po uplatnění příslušného DF pokládá za logaritmicko-normální a tyto hodnoty se musí nejdříve transformovat stanovením jejich přirozených logaritmů. Písmenné značky m0 a m značí minimální a maximální velikosti vzorku (m0 = 3 a m = 32) a písmenná značka n značí velikost vzorku.

A.2.4

Jsou-li přirozené logaritmy hodnot (po uplatnění příslušného DF) měřených v sérii x1, x2, … xi a L je přirozený logaritmus mezní hodnoty dané znečisťující látky, pak platí:

A.2.5

Tabulka 3 udává hodnoty kritéria vyhovění An a nevyhovění Bn v závislosti na velikosti vzorku. Statistický údaj zkoušek je poměr

a užije se pro rozhodnutí, zda série vyhověla nebo nevyhověla, takto:

Pro m0 ≤ n ≤ m:

a)	série je vyhovující, jestliže

b)	série je nevyhovující, jestliže;

c)	je nutné další měření, jestliže

A.2.6

Poznámky

Pro výpočet následujících hodnot statistického výsledku zkoušek jsou užitečné tyto rekurzivní vzorce:

Tabulka 3

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 2

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)	Hodnota kritéria vyhovění An	Hodnota kritéria nevyhovění Bn
3	–0,80381	16,64743
4	–0,76339	7,68627
5	–0,72982	4,67136
6	–0,69962	3,25573
7	–0,67129	2,45431
8	–0,64406	1,94369
9	–0,61750	1,59105
10	–0,59135	1,33295
11	–0,56542	1,13566
12	–0,53960	0,97970
13	–0,51379	0,85307
14	–0,48791	0,74801
15	–0,46191	0,65928
16	–0,43573	0,58321
17	–0,40933	0,51718
18	–0,38266	0,45922
19	–0,35570	0,40788
20	–0,32840	0,36203
21	–0,30072	0,32078
22	–0,27263	0,28343
23	–0,24410	0,24943
24	–0,21509	0,21831
25	–0,18557	0,18970
26	–0,15550	0,16328
27	–0,12483	0,13880
28	–0,09354	0,11603
29	–0,06159	0,09480
30	–0,02892	0,07493
31	–0,00449	0,05629
32	0,03876	0,03876

Dodatek 3

Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce

A.3.1

Tento dodatek popisuje postup, který se použije na žádost výrobce k ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek.

A.3.2

Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 30 % vadných motorů rovna 0,90 (riziko výrobce = 10 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, při 65 % vadných motorů rovna 0,10 (riziko spotřebitele = 10 %).

A.3.3

Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v bodě 5.3 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 1 v bodě 8.3 tohoto předpisu):

Přičemž:

velikost vzorku.

A.3.4

Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje kumulativní počet nevyhovujících zkoušek při n-tých zkouškách.

A.3.5

Pak:

a)	je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 4, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;

b)	je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 4, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;

c)	nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle bodu 8.3.2 tohoto předpisu a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.

V tabulce 4 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/1991.

Tabulka 4

Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán výběru vzorků podle dodatku 3

Nejmenší velikost vzorku: 3

Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku)	Hodnota kritéria vyhovění	Hodnota kritéria nevyhovění
3	—	3
4	0	4
5	0	4
6	1	5
7	1	5
8	2	6
9	2	6
10	3	7
11	3	7
12	4	8
13	4	8
14	5	9
15	5	9
16	6	10
17	6	10
18	7	11
19	8	9

DODATEK 4

Shrnutí postupu schvalování u motorů na zemní plyn, motorů na LPG a motorů dual fuel na zemní plyn / biomethan nebo LPG

Schvalování motorů na LPG

Bod 4.6: Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv

Počet zkušebních kroků

Výpočet „r“

Bod 4.7: Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u zážehových motorů vozidel na zemní plyn nebo LPG

Počet zkušebních kroků

Výpočet „r“

odkaz na bod 4.6.6

motor na LPG použitelný pro jakékoli složení paliva

palivo A a palivo B

odkaz na bod 4.7.2

motor na LPG použitelný pro jedno specifické složení paliva

palivo A a palivo B,

jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno

Schvalování motorů na zemní plyn

	Bod 4.6: Požadavky na schválení typu s univerzální použitelností paliv	Počet zkušebních kroků	Výpočet „r“	Bod 4.7: Požadavky na schválení typu s omezenou použitelností paliv u zážehových motorů vozidel na zemní plyn nebo LPG	Počet zkušebních kroků	Výpočet „r“
odkaz na bod 4.6.3 motor na NG použitelný pro jakékoli složení paliva	GR (1) a G25 (2) Na žádost výrobce se motor může zkoušet s dalším běžně prodávaným palivem (3), jestliže Sλ = 0,89 až 1,19	2 (max. 3)	a je-li zkouška s náhradním palivem; a
odkaz na bod 4.6.4 motor na NG, který je adaptabilní pomocí přepínače	GR (1) a G23 (3) pro H a G25 (2) a G23 (3) pro L Na žádost výrobce se motor může zkoušet s běžně prodávaným palivem (3) místo G23, jestliže Sλ = 0,89 až 1,19	2 pro skupinu H a 2 pro skupinu L v příslušné poloze vypínače 4	a
odkaz na bod 4.7.1 motor na NG použitelný jednak pro plyny skupiny H a jednak pro plyny skupiny L				GR (1) a G23 (3) pro H nebo G25 (2) a G23 (3) pro L Na žádost výrobce se motor může zkoušet s běžně prodávaným palivem (3) místo G23, jestliže Sλ = 0,89 až 1,19	2 pro skupinu H nebo 2 pro skupinu L 2	pro skupinu H nebo pro skupinu L
odkaz na bod 4.7.2 motor na NG použitelný pro jedno specifické složení paliva				GR (1) a G25 (2), jemné seřízení palivového systému mezi zkouškami povoleno; Na žádost výrobce se motor může zkoušet s palivem GR (1) a G23 (3) pro H nebo G25 (2) a G23 (3) pro L	2 nebo 2 pro skupinu H nebo 2 pro skupinu L 2

Schvalování motorů dual fuel na zemní plyn / biomethan nebo LPG

Typ dual fuel (1)	Naftový režim	Režim dual fuel
Typ dual fuel (1)	Naftový režim	CNG	LNG	LNG20	LPG
1A		Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)	Univerzální (2 zkoušky)	Pro konkrétní palivo (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)
1B	Univerzální (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)	Univerzální (2 zkoušky)	Pro konkrétní palivo (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)
2A		Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)	Univerzální (2 zkoušky)	Pro konkrétní palivo (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)
2B	Univerzální (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)	Univerzální (2 zkoušky)	Pro konkrétní palivo (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)
3B	Univerzální (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)	Univerzální (2 zkoušky)	Pro konkrétní palivo (1 zkouška)	Univerzální nebo omezené (2 zkoušky)

(1) 1 Podle definic v příloze 15.

PŘÍLOHA 1

Vzory informačního dokumentu

Tento informační dokument se vztahuje ke schválení podle předpisu č. 49. Odkazuje na opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze systémů motorů a vozidel. Týká se:

—	schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku,

—	schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí,

—	schválení typu vozidla z hlediska emisí.

Následující informace, jsou-li třeba, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Všechny nákresy musí být vyhotoveny ve vhodném měřítku, musí být dostatečně podrobné a musí mít formát A4 nebo být na tento formát složeny. Případné fotografie musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, součásti nebo samostatné technické celky uvedené v této příloze elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.

Požadované informace

Informační dokument ve všech případech obsahuje:

Obecné informace

Navíc by v případě potřeby měly být rovněž poskytnuty tyto informace:

Část 1:

Základní vlastnosti (základního) motoru a typy motorů v rámci rodiny motorů

Část 2:

Základní vlastnosti součástí a systémů pro motorová vozidla z hlediska emisí z výfuku

Dodatek k informačnímu dokumentu: Informace o podmínkách zkoušky

Fotografie a/nebo nákresy základního motoru, typu motoru a popřípadě motorového prostoru.

Seznam dalších případných příloh.

Datum, spis

Vysvětlivky týkající se vyplnění tabulky

Písmena A, B, C, D, E, která odpovídají členům rodiny motorů, budou nahrazena skutečnými názvy členů rodiny motorů.

V případě, že u některé vlastnosti motoru platí stejná hodnota/popis pro všechny členy dané rodiny motorů, buňky pro A až E se sloučí.

V případě, že se rodina skládá z více než 5 členů, lze přidat další sloupce.

V případě žádosti o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku se vyplní obecná část a část 1.

V případě žádosti o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí se vyplní obecná část a část 2.

V případě žádosti o schválení typu vozidla z hlediska emisí se vyplní obecná část a části 1 a 2.

		Základní motor nebo typ motoru	Členové rodiny motorů
		Základní motor nebo typ motoru	A	B	C	D	E
0.	Obecně
0.l.	Značka (obchodní název výrobce)
0.2.	Typ

0.2.0.3.	Typ motoru jako samostatný technický celek / rodina motorů jako samostatný technický celek / vozidlo se schváleným motorem z hlediska emisí / vozidlo z hlediska emisí1
0.2.1.	Obchodní označení (je-li k dispozici)
0.3.	Způsob označení typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen2
0.3.1.	Umístění takového označení

0.5.	Název a adresa výrobce

0.7.	U součástí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky schválení typu
0.8.	Název a adresa montážního závodu (závodů)
0.9.	Název a adresa případného zástupce výrobce

1. Část 1

Základní vlastnosti (základního) motoru a typy motorů v rámci rodiny motorů

		Základní motor nebo typ motoru	Členové rodiny motorů
		Základní motor nebo typ motoru	A	B	C	D	E
3.2.	Motor s vnitřním spalováním
3.2.1.	Specifické údaje o motoru
3.2.1.1.	Pracovní princip: zážehový / vznětový / dual fuel1 Cyklus: čtyřtakt/dvoutakt/rotační1
3.2.1.1.1.	Typ motoru dual fuel: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B1,14
3.2.1.1.2.	Plynový energetický poměr za část zkušebního cyklu WHTC prováděnou za tepla: …%14
3.2.1.2.	Počet a uspořádání válců
3.2.1.2.1.	Vrtání3 mm
3.2.1.2.2.	Zdvih3 mm
3.2.1.2.3.	Pořadí zapalování
3.2.1.3.	Zdvihový objem motoru4 v cm3
3.2.1.4.	Objemový kompresní poměr5
3.2.1.5.	Výkresy spalovacího prostoru, hlavy pístu a u zážehových motorů pístních kroužků
3.2.1.6.	Běžné volnoběžné otáčky5 ot/min
3.2.1.6.1.	Zvýšené volnoběžné otáčky5 ot/min
3.2.1.6.2.	Volnoběh na motorovou naftu: ano/ne1,14
3.2.1.7.	Obsah oxidu uhelnatého ve výfukových plynech při volnoběžných otáčkách5: % podle výrobce (jen pro zážehové motory)
3.2.1.8.	Maximální netto výkon6… kW při … ot/min (hodnota podle výrobce)
3.2.1.9.	Maximální přípustné otáčky motoru podle výrobce: ot/min
3.2.1.10.	Maximální netto točivý moment6 (Nm) při (ot/min) (hodnota podle výrobce)
3.2.1.11.	Odkazy výrobce na soubor dokumentace vyžadovaný bodem 3.1, 3.2 a 3.3 tohoto předpisu, který umožňuje schvalovacímu orgánu vyhodnotit strategie regulace emisí, palubní systémy ve vozidle a motor s cílem zajistit správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx
3.2.2.	Palivo
3.2.2.2.	Těžká nákladní vozidla: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) / ethanol (ED95) / ethanol (E85)1
3.2.2.2.1.	Paliva, která jsou kompatibilní s využitím motoru uváděným výrobcem v souladu s bodem 4.6.2 tohoto předpisu (je-li relevantní)
3.2.2.2.2.	Korekční součinitel výkonu podle bodu 9.4.2.8 pro každé uvedené palivo (je-li relevantní)

3.2.4.	Dodávka paliva
3.2.4.2.	Vstřikem paliva (pouze u vznětových motorů nebo motorů dual fuel): ano/ne1
3.2.4.2.1.	Popis systému
3.2.4.2.2.	Pracovní princip: přímý vstřik / komůrkový / vírová komůrka1
3.2.4.2.3.	Vstřikovací čerpadlo
3.2.4.2.3.1.	Značka (značky)
3.2.4.2.3.2.	Typ (typy)
3.2.4.2.3.3.	Maximální dodávka paliva1,5 … mm3 / zdvih nebo cyklus při otáčkách motoru … ot/min nebo charakteristický diagram (Jestliže se použije regulace přeplňovacího tlaku, uvede se charakteristická dodávka paliva a přeplňovací tlak v závislosti na otáčkách motoru.)
3.2.4.2.3.4.	Statické časování vstřiku5
3.2.4.2.3.5.	Křivka předvstřiku5
3.2.4.2.3.6.	Postup kalibrace: zkušební stav / motor1
3.2.4.2.4.	Regulátor
3.2.4.2.4.1.	Typ
3.2.4.2.4.2.	Bod omezení otáček
3.2.4.2.4.2.1.	Otáčky, při kterých začíná omezení při zatížení (ot/min)
3.2.4.2.4.2.2.	Nejvyšší otáčky bez zatížení (ot/min)
3.2.4.2.4.2.3.	Volnoběžné otáčky (ot/min)
3.2.4.2.5.	Vstřikovací potrubí
3.2.4.2.5.1.	Délka (mm)
3.2.4.2.5.2.	Vnitřní průměr (mm)
3.2.4.2.5.3.	Vstřikování se společným tlakovým potrubím, značka a typ
3.2.4.2.6.	Vstřikovač (vstřikovače)
3.2.4.2.6.1.	Značka (značky)
3.2.4.2.6.2.	Typ (typy)
3.2.4.2.6.3.	Otevírací tlak5: kPa nebo charakteristický diagram5
3.2.4.2.7.	Systém pro studený start
3.2.4.2.7.1.	Značka (značky)
3.2.4.2.7.2.	Typ (typy)
3.2.4.2.7.3.	Popis
3.2.4.2.8.	Pomocný startovací prostředek
3.2.4.2.8.1.	Značka (značky)
3.2.4.2.8.2.	Typ (typy)
3.2.4.2.8.3.	Popis systému
3.2.4.2.9.	Elektronicky řízený vstřik: ano/ne1
3.2.4.2.9.1.	Značka (značky)
3.2.4.2.9.2.	Typ (typy)
3.2.4.2.9.3.	Popis systému (v případě jiné dodávky paliva, než je jeho trvalý vstřik, uveďte odpovídající podrobnosti.)
3.2.4.2.9.3.1.	Značka a typ řídicí jednotky (ECU)
3.2.4.2.9.3.2.	Značka a typ regulátoru paliva
3.2.4.2.9.3.3.	Značka a typ čidla průtoku vzduchu
3.2.4.2.9.3.4.	Značka a typ rozdělovače paliva
3.2.4.2.9.3.5.	Značka a typ skříně klapky
3.2.4.2.9.3.6.	Značka a typ čidla teploty vody
3.2.4.2.9.3.7.	Značka a typ čidla teploty vzduchu
3.2.4.2.9.3.8.	Značka a typ čidla tlaku vzduchu
3.2.4.2.9.3.9.	Softwarové kalibrační číslo (čísla)
3.2.4.3.	Vstřikem paliva (pouze u zážehových motorů): ano/ne1
3.2.4.3.1.	Pracovní princip: vstřik do sacího potrubí (jednobodový/vícebodový/přímý vstřik1/jiný (uveďte jaký))
3.2.4.3.2.	Značka (značky)
3.2.4.3.3.	Typ (typy)
3.2.4.3.4.	Popis systému (v případě jiné dodávky paliva, než je jeho trvalý vstřik, uveďte odpovídající podrobnosti.)
3.2.4.3.4.1.	Značka a typ řídicí jednotky (ECU)
3.2.4.3.4.2.	Značka a typ regulátoru paliva
3.2.4.3.4.3.	Značka a typ čidla průtoku vzduchu
3.2.4.3.4.4.	Značka a typ rozdělovače paliva
3.2.4.3.4.5.	Značka a typ regulátoru tlaku
3.2.4.3.4.6.	Značka a typ mikrospínače
3.2.4.3.4.7.	Značka a typ šroubu pro nastavení volnoběžných otáček
3.2.4.3.4.8.	Značka a typ skříně klapky
3.2.4.3.4.9.	Značka a typ čidla teploty vody
3.2.4.3.4.10.	Značka a typ čidla teploty vzduchu
3.2.4.3.4.11.	Značka a typ čidla tlaku vzduchu
3.2.4.3.4.12.	Softwarové kalibrační číslo (čísla)
3.2.4.3.5.	Vstřikovače: otevírací tlak5 (kPa) nebo charakteristický diagram5
3.2.4.3.5.1.	Značka
3.2.4.3.5.2.	Typ
3.2.4.3.6.	Časování vstřiku
3.2.4.3.7.	Systém pro studený start
3.2.4.3.7.1.	Pracovní princip (principy)
3.2.4.3.7.2.	Pracovní omezení/seřízení1,5
3.2.4.4.	Podávací palivové čerpadlo
3.2.4.4.1.	Tlak5 (kPa) nebo charakteristický diagram5
3.2.5.	Elektrický systém
3.2.5.1.	Jmenovité napětí (V), na kostře kladný/záporný pól(1)
3.2.5.2.	Generátor
3.2.5.2.1.	Typ
3.2.5.2.2.	Jmenovitý výkon: VA
3.2.6.	Systém zapalování (jen zážehové motory)
3.2.6.1.	Značka (značky)
3.2.6.2.	Typ (typy)
3.2.6.3.	Pracovní princip
3.2.6.4.	Křivka nebo mapa předvstřiku zapalování5
3.2.6.5.	Statické časování zapalování5 (stupně před horní úvratí)
3.2.6.6.	Zapalovací svíčky
3.2.6.6.1.	Značka
3.2.6.6.2.	Typ
3.2.6.6.3.	Nastavení mezery (mm)
3.2.6.7.	Zapalovací cívka (cívky)
3.2.6.7.1.	Značka
3.2.6.7.2.	Typ
3.2.7.	Systém chlazení: kapalina/vzduch1

3.2.7.2.	Kapalina
3.2.7.2.1.	Druh kapaliny
3.2.7.2.2.	Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne1
3.2.7.2.3.	Vlastnosti
3.2.7.2.3.1.	Značka (značky)
3.2.7.2.3.2.	Typ (typy)
3.2.7.2.4.	Převodový poměr (poměry) pohonu
3.2.7.3.	Vzduch
3.2.7.3.1.	Ventilátor: ano/ne1
3.2.7.3.2.	Vlastnosti
3.2.7.3.2.1.	Značka (značky)
3.2.7.3.2.2.	Typ (typy)
3.2.7.3.3.	Převodový poměr (poměry) pohonu
3.2.8.	Systém sání
3.2.8.1.	Přeplňování: ano/ne 1
3.2.8.1.1.	Značka (značky)
3.2.8.1.2.	Typ (typy)
3.2.8.1.3.	Popis systému (např. maximální plnicí tlak … kPa; popřípadě odpouštěcí zařízení)
3.2.8.2.	Mezichladič: ano/ne1
3.2.8.2.1.	Typ: vzduch-vzduch / vzduch-voda1
3.2.8.3.	Podtlak v sání při jmenovitých otáčkách a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů)
3.2.8.3.1.	Přípustná minimální hodnota (kPa)
3.2.8.3.2.	Přípustná maximální hodnota (kPa)
3.2.8.4.	Popis a nákres potrubí sání a jeho příslušenství (sběrná komora, ohřev, přídavné vstupy sání atd.)
3.2.8.4.1.	Popis sacího potrubí motoru (přiložte nákresy a/nebo fotografie)
3.2.9.	Výfukový systém
3.2.9.1.	Popis nebo nákresy výfukového potrubí motoru
3.2.9.2.	Popis nebo nákres výfukového systému
3.2.9.2.1.	Popis a/nebo nákres prvků výfukového systému, které tvoří součást systému motoru
3.2.9.3.	Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů) (kPa)7

3.2.9.7.	Objem výfukového systému (dm3)
3.2.9.7.1.	Přípustný objem výfukového systému (systém vozidla a motoru): (dm3)
3.2.9.7.2.	Objem výfukového systému, který je součástí systému motoru: … dm3
3.2.10.	Minimální průřezy vstupních a výstupních průchodů
3.2.11.	Časování ventilů nebo obdobné údaje
3.2.11.1.	Maximální zdvih ventilů, úhly otevření a zavření nebo podrobnosti časování jiných systémů řízení ve vztahu k úvratím. Maximální a minimální hodnoty časování u systémů s proměnným časováním
3.2.11.2.	Referenční a/nebo seřizovací rozpětí7
3.2.12.	Opatření proti znečišťování ovzduší

3.2.12.1.1.	Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne1 Pokud ano, popis a nákresy Pokud ne, je požadována shoda s bodem 6.10 přílohy 4 tohoto předpisu
3.2.12.2.	Přídavná zařízení k omezování emisí škodlivin (jsou-li užita a nejsou-li uvedena v jiném bodě)
3.2.12.2.1.	Katalyzátor: ano/ne1
3.2.12.2.1.1.	Počet katalyzátorů a jejich částí (níže požadované informace uveďte pro každý samostatný celek)
3.2.12.2.1.2.	Rozměry, tvar a objem katalyzátoru (katalyzátorů)
3.2.12.2.1.3.	Druh katalytické činnosti
3.2.12.2.1.4.	Celková náplň drahých kovů
3.2.12.2.1.5.	Poměrná koncentrace
3.2.12.2.1.6.	Nosič (struktura a materiál)
3.2.12.2.1.7.	Hustota komůrek
3.2.12.2.1.8.	Druh pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů)
3.2.12.2.1.9.	Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo a vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí)
3.2.12.2.1.10.	Tepelný kryt: ano/ne1
3.2.12.2.1.11.	Systémy/metody regenerace systémů následného zpracování výfukových plynů, popis

3.2.12.2.1.11.5.	Běžné rozmezí provozní teploty (K)
3.2.12.2.1.11.6.	Pomocná činidla: ano/ne1
3.2.12.2.1.11.7.	Druh a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost
3.2.12.2.1.11.8.	Běžné rozmezí provozní teploty činidla K
3.2.12.2.1.11.9.	Mezinárodní norma
3.2.12.2.1.11.10.	Častost doplňování činidla: průběžně / při údržbě1
3.2.12.2.1.12.	Značka katalyzátoru
3.2.12.2.1.13.	Identifikační číslo části
3.2.12.2.2.	Kyslíková sonda: ano/ne1
3.2.12.2.2.1.	Značka
3.2.12.2.2.2.	Umístění
3.2.12.2.2.3.	Regulační rozsah
3.2.12.2.2.4.	Typ
3.2.12.2.2.5.	Identifikační číslo části
3.2.12.2.3.	Přípusť vzduchu: ano/ne1
3.2.12.2.3.1.	Druh (pulsující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.)
3.2.12.2.4.	Recirkulace výfukových plynů (EGR): ano/ne1
3.2.12.2.4.1.	Vlastnosti (značka, typ, průtok atd.)
3.2.12.2.6.	Filtr znečišťujících částic: ano/ne1
3.2.12.2.6.1.	Rozměry, tvar a objem filtru částic
3.2.12.2.6.2.	Konstrukce filtru částic
3.2.12.2.6.3.	Umístění (vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí)
3.2.12.2.6.4.	Postup nebo systém regenerace, popis nebo nákres
3.2.12.2.6.5.	Značka filtru částic
3.2.12.2.6.6.	Identifikační číslo části
3.2.12.2.6.7.	Běžné rozmezí provozní teploty (K) a tlaku (kPa)
3.2.12.2.6.8.	U periodické regenerace

3.2.12.2.6.8.1.1.	Počet cyklů zkoušek WHTC bez regenerace (n)

3.2.12.2.6.8.2.1.	Počet cyklů zkoušek WHTC s regenerací (nR)
3.2.12.2.6.9.	Ostatní systémy: ano/ne1
3.2.12.2.6.9.1.	Popis a činnost
3.2.12.2.7.	Palubní diagnostický systém (OBD)
3.2.12.2.7.0.1.	Počet rodin motorů s OBD v rámci dané rodiny motorů
3.2.12.2.7.0.2.	Seznam rodin motorů s OBD (v příslušném případě)	Rodina motorů s OBD 1: …
		Rodina motorů s OBD 2: …
		atd. …
3.2.12.2.7.0.3.	Číslo rodiny motorů s OBD, do které náleží základní motor / člen rodiny motorů
3.2.12.2.7.0.4.	Odkazy výrobce na dokumentaci OBD stanovenou v bodě 3.1.4 písm. c) a v bodě 3.3.4 tohoto předpisu a uvedenou v příloze 9A tohoto předpisu pro účely schvalování systému OBD
3.2.12.2.7.0.5.	Odkaz výrobce na dokumentaci pro montáž systému motoru vybaveného OBD do vozidla (v případě potřeby)
3.2.12.7.0.6.	V případě potřeby odkaz výrobce na dokumentaci vztahující se k montáži motoru dual fuel do vozidla

3.2.12.2.7.2.	Seznam a účel všech součástí sledovaných systémem OBD8
3.2.12.2.7.3.	Písemný popis (obecné principy fungování) pro
3.2.12.2.7.3.1.	Zážehové motory8
3.2.12.2.7.3.1.1.	Monitorování katalyzátoru8
3.2.12.2.7.3.1.2.	Detekce selhání zapalování8
3.2.12.2.7.3.1.3.	Monitorování kyslíkové sondy8
3.2.12.2.7.3.1.4.	Ostatní součásti, které systém OBD monitoruje
3.2.12.2.7.3.2.	Vznětové motory8
3.2.12.2.7.3.2.1.	Monitorování katalyzátoru8
3.2.12.2.7.3.2.2.	Monitorování filtru částic8
3.2.12.2.7.3.2.3.	Monitorování elektronického systému přívodu paliva8
3.2.12.2.7.3.2.4.	Monitorování systému ke snížení emisí NOx 8
3.2.12.2.7.3.2.5.	Ostatní prvky monitorované systémem OBD8
3.2.12.2.7.4.	Kritéria pro aktivaci indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet cyklů nebo statistická metoda)8
3.2.12.2.7.5.	Seznam všech výstupních kódů OBD a použitých formátů (vždy s vysvětlením)8

3.2.12.2.7.6.5.	Standard komunikačního protokolu OBD8
3.2.12.2.7.7.	Odkazy výrobce na informace o systémech OBD stanovené v bodě 3.1.4 písm. d) a bodě 3.3.4 tohoto předpisu za účelem splnění ustanovení o přístupu k systému OBD ve vozidle, nebo
3.2.12.2.7.7.1.	Jako alternativu k odkazům výrobce uvedeným v bodě 3.2.12.2.7.7 odkaz na dodatek k této příloze, který obsahuje následující tabulku vyplněnou podle uvedeného příkladu: Konstrukční část – Chybový kód – Strategie monitorování – Kritéria zjištění chyb – Kritéria pro aktivaci indikátoru chybné funkce (MI) – Sekundární parametry – Stabilizace – Předváděcí zkouška Katalyzátor SCR – P20EE – Signály čidla NOx 1 a 2 – Rozdíl mezi signály z čidla 1 a 2 – Druhý cyklus – Otáčky motoru, zatížení motoru, teplota katalyzátoru, působení činidla, hmotnostní průtok výfukových plynů – Jeden zkušební cyklus OBD (WHTC, část prováděná za tepla) – Zkušební cyklus OBD (WHTC, část prováděná za tepla)
3.2.12.2.8.	Ostatní systémy (popis a činnost)
3.2.12.2.8.1.	Systémy pro zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx
3.2.12.2.8.2.	Systém upozornění řidiče
3.2.12.2.8.2.1.	Motor s trvalou deaktivací systému upozornění řidiče, využívaný záchrannými službami nebo ve vozidlech zkonstruovaných a vyrobených k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku: ano/ne1
3.2.12.2.8.2.2.	Aktivace funkce popojíždění „deaktivovat po opětovném startu“ / „deaktivovat po doplnění paliva“ / „deaktivovat po zaparkování“1,7
3.2.12.2.8.3.	Počet rodin motorů s OBD v rámci uvažované rodiny motorů při zajišťování správné funkce opatření k regulaci emisí NOx
3.2.12.2.8.3.1.	Seznam rodin motorů OBD v rámci posuzované rodiny motorů při zajišťování správné funkce opatření k regulaci emisí NOx (v příslušném případě)	Rodina motorů s OBD 1: … Rodina motorů s OBD 2: … atd. …
3.2.12.2.8.3.2.	Referenční číslo posuzované rodiny motorů OBD při zajišťování správné funkce opatření k regulaci emisí NOX, do níž patří základní motor / člen rodiny motorů
3.2.12.2.8.4.	Seznam rodin motorů s OBD (v příslušném případě)	Rodina motorů s OBD 1: … Rodina motorů s OBD 2: … atd. …
3.2.12.2.8.5.	Číslo rodiny motorů s OBD, do které náleží základní motor / člen rodiny motorů
3.2.12.2.8.8.5.	Vyhřívaná/nevyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování (viz bod 2.4 přílohy 11)
3.2.12.2.8.7.	Tam, kde je to vhodné, odkaz výrobce na dokumentaci k montáži systému motoru pro zajištění správné funkce opatření k regulaci NOx do vozidla

3.2.17.	Specifické informace vztahující se na motory pro těžká nákladní vozidla poháněné plynnými palivy a na motory dual fuel (u jinak uspořádaných systémů uveďte rovnocenné údaje) (je-li relevantní)
3.2.17.1.	Palivo: zkapalněný ropný plyn / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL)1
3.2.17.2.	Regulátor (regulátory) tlaku nebo odpařovač / regulátor (regulátory) tlaku1
3.2.17.2.1.	Značka (značky)
3.2.17.2.2.	Typ (typy)
3.2.17.2.3.	Počet stupňů redukce tlaku
3.2.17.2.4.	Tlak v koncovém stupni minimální (kPa) – maximální (kPa)
3.2.17.2.5.	Počet hlavních seřizovacích bodů
3.2.17.2.6.	Počet seřizovacích bodů volnoběhu
3.2.17.2.7.	Číslo schválení typu
3.2.17.3.	Palivový systém: směšovač / přípusť plynu / vstřik kapaliny / přímý vstřik1
3.2.17.3.1.	Řízení směsi
3.2.17.3.2.	Popis systému nebo schéma a výkresy
3.2.17.3.3.	Číslo schválení typu
3.2.17.4.	Směšovač
3.2.17.4.1.	Počet
3.2.17.4.2.	Značka (značky)
3.2.17.4.3.	Typ (typy)
3.2.17.4.4.	Umístění
3.2.17.4.5.	Možnosti seřizování
3.2.17.4.6.	Číslo schválení typu
3.2.17.5.	Vstřik do sacího potrubí
3.2.17.5.1.	Způsob vstřiku: jednobodový/vícebodový1
3.2.17.5.2.	Způsob vstřiku: spojitě/simultánně/sekvenčně1
3.2.17.5.3.	Vstřikovací zařízení
3.2.17.5.3.1.	Značka (značky)
3.2.17.5.3.2.	Typ (typy)
3.2.17.5.3.3.	Možnosti seřizování
3.2.17.5.3.4.	Číslo schválení typu
3.2.17.5.4.	Podávací čerpadlo (je-li použito)
3.2.17.5.4.1.	Značka (značky)
3.2.17.5.4.2.	Typ (typy)
3.2.17.5.4.3.	Číslo schválení typu
3.2.17.5.5.	Vstřikovač (vstřikovače)
3.2.17.5.5.1.	Značka (značky)
3.2.17.5.5.2.	Typ (typy)
3.2.17.5.5.3.	Číslo schválení typu
3.2.17.6.	Přímý vstřik
3.2.17.6.1.	Vstřikovací čerpadlo / regulátor tlaku1
3.2.17.6.1.1.	Značka (značky)
3.2.17.6.1.2.	Typ (typy)
3.2.17.6.1.3.	Časování vstřiku
3.2.17.6.1.4.	Číslo schválení typu
3.2.17.6.2.	Vstřikovač (vstřikovače)
3.2.17.6.2.1.	Značka (značky)
3.2.17.6.2.2.	Typ (typy)
3.2.17.6.2.3.	Otevírací tlak nebo charakteristický diagram1
3.2.17.6.2.4.	Číslo schválení typu
3.2.17.7.	Elektronická řídicí jednotka (ECU)
3.2.17.7.1.	Značka (značky)
3.2.17.7.2.	Typ (typy)
3.2.17.7.3.	Možnosti seřizování
3.2.17.7.4.	Softwarové kalibrační číslo (čísla)
3.2.17.8.	Specifické vybavení pro zemní plyn jako palivo
3.2.17.8.1.	Varianta 1 (pouze pro případ schválení typu motoru pro některá daná složení paliva)
3.2.17.8.1.0.1.	Vybavení automatickou přizpůsobivostí? ano/ne1
3.2.17.8.1.0.2.	Kalibrace pro specifické složení zemního plynu (NG-H) / zemního plynu (NG-L) / zemního plynu (NG-HL)1 Transformace na specifické složení zemního plynu (NG-Ht) / zemního plynu (NG-Lt) / zemního plynu (NG-HLt)1
3.2.17.8.1.1.	methan (CH4) … základ (% mol) ethan (C2H6) … základ (% mol) propan (C3H8) … základ (% mol) butan (C4H10) … základ (% mol) C5/C5+: … základ (% mol) kyslík (O2) … základ (% mol) inertní plyny (N2, He atd.) … základ (% mol)	min. (% mol) min. (% mol) min. (% mol) min. (% mol) min. (% mol) min. (% mol) min. (% mol)	max. (% mol) max. (% mol) max. (% mol) max. (% mol) max. (% mol) max. (% mol) max. (% mol)

3.2.17.9.	V případě potřeby odkaz výrobce na dokumentaci vztahující se k montáži motoru dual fuel do vozidla14
3.5.4.	Emise CO2 pro motory velkého výkonu
3.5.4.1.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC16: … (g/kWh)
3.5.4.1.1.	Pro motory dual fuel, hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC v naftovém režimu13: … g/kWh Pro motory dual fuel, hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC v režimu dual fuel13 (v příslušném případě): … g/kWh
3.5.4.2.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC17: … g/kWh
3.5.4.2.1.	Pro motory dual fuel, hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v naftovém režimu13: … g/kWh Pro motory dual fuel, hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v režimu dual fuel13: … g/kWh
3.5.4.3.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHSC v režimu dual fuel14 (je-li relevantní): … g/kWh
3.5.4.4.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC16: … (g/kWh)
3.5.4.5.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v naftovém režimu17: … g/kWh
3.5.4.6.	Hmotnostní emise CO2, zkouška WHTC v režimu dual fuel14: … g/kWh
3.5.5.	Spotřeba paliva u těžkých užitkových motorů
3.5.5.1.	Spotřeba paliva, zkouška WHSC16: … (g/kWh)
3.5.5.1.1.	Pro motory dual fuel, spotřeba paliva, zkouška WHSC v naftovém režimu13: … g/kWh Pro motory dual fuel, spotřeba paliva, zkouška WHSC v režimu dual fuel13: … g/kWh
3.5.5.2.	Spotřeba paliva – zkouška WHSC v naftovém režimu17: … g/kWh
3.5.5.2.1.	Pro motory dual fuel, spotřeba paliva, zkouška WHTC v naftovém režimu13: … g/kWh Pro motory dual fuel, spotřeba paliva, zkouška WHTC v režimu dual fuel13: … g/kWh
3.5.5.3.	Spotřeba paliva – zkouška WHSC v režimu dual fuel14: … g/kWh
3.5.5.4.	Spotřeba paliva, zkouška WHTC5,16: … (g/kWh)
3.5.5.5.	Spotřeba paliva – zkouška WHTC v naftovém režimu13: … g/kWh
3.5.5.6.	Spotřeba paliva – zkouška WHTC v režimu dual fuel14: … g/kWh
3.6.	Přípustné teploty podle výrobce
3.6.1.	Chladicí systém
3.6.1.1.	Chlazení kapalinou, maximální teplota na výstupu (K)
3.6.1.2.	Chlazení vzduchem
3.6.1.2.1.	Vztažný bod
3.6.1.2.2.	Maximální teplota ve vztažném bodě (K)
3.6.2.	Maximální výstupní teplota mezichladiče plnicího vzduchu (K)
3.6.3.	Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí (potrubích) v blízkosti výstupní příruby (přírub) sběrného výfukového potrubí nebo turbodmychadla (turbodmychadel) (K)
3.6.4.	Teplota paliva minimální (K) – maximální (K) u vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů v koncovém stupni regulátoru tlaku
3.6.5.	Teplota maziva minimální (K) – maximální (K)

3.8.	Systém mazání
3.8.1.	Popis systému
3.8.1.1.	Umístění nádrže maziva
3.8.1.2.	Systém dodávky maziva (čerpadlem / vstřikem do sání / směsi s palivem atd.)1
3.8.2.	Čerpadlo maziva
3.8.2.1.	Značka (značky)
3.8.2.2.	Typ (typy)
3.8.3.	Směs s palivem
3.8.3.1.	Procentní složení
3.8.4.	Chladič oleje: ano/ne1
3.8.4.1.	Nákres (nákresy)
3.8.4.1.1.	Značka (značky)
3.8.4.1.2.	Typ (typy)

2. Část 2

Základní vlastnosti součástí a systémů pro motorová vozidla z hlediska emisí z výfuku

		Základní motor nebo typ motoru	Členové rodiny motorů
		Základní motor nebo typ motoru	A	B	C	D	E
3.1.	Výrobce motoru
3.1.1.	Kód motoru podle výrobce (vyznačen na motoru nebo jinak identifikován)
3.1.2.	Číslo schválení (v případě potřeby) včetně identifikačního označení paliva
3.2.2.	Palivo

3.2.2.3.	Hrdlo palivové nádrže: zúžené hrdlo / označení
3.2.2.4.1.	Vozidlo dual fuel: ano/ne1
3.2.3.	Palivová (palivové) nádrž (nádrže)
3.2.3.1.	Provozní palivová (palivové) nádrž (nádrže)
3.2.3.1.1.	Počet nádrží a objem každé z nich
3.2.3.2.	Záložní palivová nádrž (nádrže)
3.2.3.2.1.	Počet nádrží a objem každé z nich

3.2.8.	Systém sání

3.2.8.3.3.	Skutečný podtlak v systému sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení vozidla (kPa)
3.2.8.4.2.	Čistič sání, nákresy
3.2.8.4.2.1.	Značka (značky)
3.2.8.4.2.2.	Typ (typy)
3.2.8.4.3.	Tlumič sání, nákresy
3.2.8.4.3.1.	Značka (značky)
3.2.8.4.3.2.	Typ (typy)
3.2.9.	Výfukový systém
3.2.9.2.	Popis nebo nákres výfukového systému

3.2.9.2.2.	Popis a/nebo nákres prvků výfukového systému, které netvoří součást systému motoru

3.2.9.3.1.	Skutečný protitlak výfukových plynů při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů) (kPa)

3.2.9.7.	Objem kompletního výfukového systému (systém vozidla a motoru) (dm3)
3.2.9.7.1.	Přípustný objem výfukového systému (systém vozidla a motoru) … (dm3)

3.2.12.2.7.	Palubní diagnostický systém (OBD)
3.2.12.2.7.0.	Použití alternativního schválení podle bodu 2.4 přílohy 9A tohoto předpisu: ano/ne1
3.2.12.2.7.1.	Součásti OBD na palubě vozidla
3.2.12.2.7.2.	Odkaz výrobce na soubor dokumentace k montáži systému OBD schváleného motoru do vozidla (v případě potřeby)
3.2.12.2.7.3.	Písemný popis a/nebo výkres indikátoru chybné funkce (MI)10
3.2.12.2.7.4.	Písemný popis a/nebo výkres komunikačního rozhraní OBD mimo vozidlo10
3.2.12.2.7.8.	Součásti OBD na palubě vozidla
3.2.12.2.7.8.0.	Použití alternativního schválení podle bodu 2.4 přílohy 9A tohoto předpisu: ano/ne1
3.2.12.2.7.8.1.	Součásti OBD na palubě vozidla
3.2.12.2.7.8.2.	Odkaz výrobce na soubor dokumentace k montáži systému OBD schváleného motoru do vozidla (v případě potřeby)
3.2.12.2.7.8.3.	Písemný popis a/nebo výkres indikátoru chybné funkce (MI)10
3.2.12.2.7.8.4.	Písemný popis a/nebo výkres komunikačního rozhraní OBD mimo vozidlo10
3.2.12.2.7.8.5.	Standard komunikačního protokolu OBD4
3.2.12.2.8.	Systémy pro zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx
3.2.12.2.8.0.	Použití alternativního schválení podle bodu 2.1 přílohy 1111 tohoto předpisu: ano/ne1
3.2.12.2.8.1.	Systémy pro zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx
3.2.12.2.8.2.	Systém upozornění řidiče
3.2.12.2.8.2.1.	Motor s trvalou deaktivací systému upozornění řidiče, využívaný záchrannými službami nebo ve vozidlech zkonstruovaných a vyrobených k použití ozbrojenými složkami, civilní ochranou, požární službou a službami odpovídajícími za udržování veřejného pořádku: ano/ne1
3.2.12.2.8.2.2.	Aktivace funkce popojíždění „deaktivovat po opětovném startu“ / „deaktivovat po doplnění paliva“ / „deaktivovat po zaparkování“1,7
3.2.12.2.8.3.	Odkaz výrobce na soubor dokumentace vztahující se k montáži systému zajišťujícího správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx na schválený motor (v případě potřeby)
3.2.12.2.8.4.	Písemný popis a/nebo výkres varovného signálu10
3.2.12.2.8.5.	Vyhřívaná/nevyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování (viz bod 2.4 přílohy 11 tohoto předpisu)
3.2.12.2.8.8.	Součásti palubních systémů vozidla zajišťujících správnou funkci opatření k regulaci emisí NOX
3.2.12.2.8.8.1.	Seznam součástí palubních systémů vozidla zajišťujících správnou funkci opatření k regulaci emisí NOX
3.2.12.2.8.8.2.	Odkaz výrobce na soubor dokumentace vztahující se k montáži systému zajišťujícího správnou funkci opatření k regulaci emisí NOx na schválený motor (v případě potřeby)
3.2.12.2.8.8.3.	Písemný popis a/nebo výkres varovného signálu10

3.2.12.2.8.8.5.	Vyhřívaná/nevyhřívaná nádrž na činidlo a systém dávkování (viz bod 2.4 přílohy 11)

Poznámky:

1	Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

2	Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se takové znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

3	Tento údaj se zaokrouhlí na nejbližší desetinu milimetru.

4	Tato hodnota se vypočte a zaokrouhlí na nejbližší cm3.

5	Uveďte povolenou odchylku.

6	Stanoveno podle požadavků předpisu č. 85.

7	Vyplňte minimální a maximální hodnoty pro každou variantu.

8	Je nutné doložit v případě, že se jedná o jedinou rodinu motorů s OBD a pokud nebylo již doloženo v souboru dokumentace uvedeném na řádku 3.2.12.2.7.0.4 části 1 přílohy 1.

9	Spotřeba paliva při kombinované zkoušce WHTC zahrnující část prováděnou za studena a část prováděnou za tepla podle přílohy 12.

10	Zdokumentuje se, není-li již zdokumentováno v souladu s řádkem 3.2.12.2.7.2 části 2 přílohy 1.

11	Bod 2.1 přílohy 11 je vyhrazen pro budoucí alternativní schválení.

12	Nehodící se škrtněte.

13	Motory dual fuel

14	U motoru nebo vozidla dual fuel (typy podle definic v příloze 15 tohoto předpisu).

15	U motoru nebo vozidla dual fuel se typ plynného paliva používaného v režimu dual fuel neproškrtne.

16	Kromě motorů nebo vozidel dual fuel (typy podle definic v příloze 15 tohoto předpisu).

17	U motorů dual fuel typů 1B, 2B a 3B (typy podle definic v příloze 15).

Dodatek k informačnímu dokumentu

Informace o podmínkách zkoušky

Zapalovací svíčky

1.1

Značka

1.2

Typ

1.3

Mezera mezi kontakty

Zapalovací cívka

2.1

Značka

2.2

Typ

Použité mazivo

3.1

Značka

3.2

Typ (jestliže jsou mazivo a palivo smíšeny, uveďte procento oleje ve směsi)

Příslušenství poháněné motorem

4.1

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními je nutno určit jen tehdy,

a)	jestliže pomocné zařízení není do motoru namontováno a/nebo

b)	jestliže je do motoru namontováno pomocné zařízení, které není nutné. Poznámka: požadavky na příslušenství poháněné motorem se liší podle toho, zda se jedná o zkoušku emisí nebo zkoušku ke stanovení výkonu

4.2

Výčet a údaje pro identifikaci

4.3

Výkon absorbovaný při otáčkách motoru specifických pro zkoušku emisí

Tabulka 1

Výkon absorbovaný při otáčkách motoru specifických pro zkoušku emisí

Zařízení
	Volnoběh	Dolní otáčky	Horní otáčky	Preferované otáčky2	n95h
Pa Pomocná zařízení požadovaná podle přílohy 4 dodatku 6
Pb Pomocná zařízení nepožadovaná podle přílohy 4 dodatku 6

Výkon motoru (uvedený výrobcem) (1)

5.1

Zkušební otáčky motoru pro zkoušku emisí podle přílohy 42, (*1) tohoto předpisu

Dolní otáčky (nlo)	…	ot/min
Horní otáčky (nhi)	…	ot/min
Volnoběžné otáčky	…	ot/min
Preferované otáčky	…	ot/min
n95h	…	ot/min

5.2

Deklarované hodnoty pro zkoušku ke stanovení výkonu podle předpisu č. 85 nebo deklarované hodnoty pro zkoušku ke stanovení výkonu v režimu dual fuel podle předpisu č. 85*

5.2.1	Volnoběžné otáčky	…	ot/min
5.2.2	Otáčky při maximálním výkonu	…	ot/min
5.2.3	Maximální výkon	…	kW
5.2.4	Otáčky při maximálním točivém momentu	…	ot/min
5.2.5	Maximální točivý moment	…	Nm

Informace o seřízení dynamometru pro zatížení (jsou-li použitelné)

6.1

Vyhrazeno pro typ karoserie vozidla (nepoužije se)

6.2

Vyhrazeno pro typ převodovky (nepoužije se)

6.3

Informace o seřízení dynamometru s pevnou křivkou zatížení (je-li použito)

6.3.1

Použití alternativní metody seřízení dynamometru pro zatížení (ano/ne (2))

6.3.2

Setrvačná hmotnost (kg)

6.3.3

Skutečný výkon absorbovaný při rychlosti 80 km/h včetně ztrát při jízdě na dynamometru (kW)

6.3.4

Skutečný výkon absorbovaný při rychlosti 50 km/h včetně ztrát při jízdě na dynamometru (kW)

6.4

Informace o seřízení dynamometru s nastavitelnou křivkou zatížení (je-li použito)

6.4.1

Informace o dojezdu na zkušební dráze

6.4.2

Značka a typ pneumatik

6.4.3

Rozměry pneumatik (přední/zadní)

6.4.4

Tlak pneumatik (přední/zadní) (kPa)

6.4.5

Hmotnost vozidla při zkoušce včetně řidiče (kg)

6.4.6

Údaje o dojezdu na silnici (v případě použití)

Tabulka 2

Údaje o dojezdu na silnici

V (km/h)	V2 (km/h)	V1 (km/h)	Průměrný přepočtený čas dojezdu
120
100
80
60
40
20

6.4.7.

Průměrný přepočtený silniční výkon (je-li použit)

Tabulka 3

Průměrný přepočtený silniční výkon

V (km/h)	Přepočtený výkon (kW)
120
100
80
60
40
20

Zkušební podmínky pro zkoušky OBD

7.1

Zkušební cyklus používaný k ověření systému OBD

7.2

Počet stabilizačních cyklů použitých před ověřovacími zkouškami OBD

(1) Informace týkající se výkonu motoru se musí podávat jen u základního motoru.

(*1) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(2) Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA 2A

Sdělení o schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

(1)

Vydal:

název správního orgánu:

…

týkající se: (2)

udělení schválení

rozšíření schválení

zamítnutí schválení

odnětí schválení

definitivního ukončení výroby

typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Číslo schválení …	Číslo rozšíření …
	Důvod rozšíření …

ODDÍL I

0.1

Značka (obchodní název výrobce)

0.2

Typ

0.2.1

Obchodní označení (je-li k dispozici)

0.3

Způsob označení typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen (3)

0.3.1

Umístění takového označení

0.4

Název a adresa výrobce

0.5

Umístění a způsob upevnění značky schválení typu

0.6

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů)

0.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

ODDÍL II

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

Technická zkušebna provádějící zkoušky

Datum zkušebního protokolu

Číslo zkušebního protokolu

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk

Místo

Datum

Podpis

Přílohy: Soubor informací.

Zkušební protokol.

(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/zamítla nebo odňala (viz ustanovení předpisu týkající se schválení).

(2) Nehodící se škrtněte (v některých případech připadá v úvahu více možností a není třeba nic vypustit).

(3) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se takové znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC?123??).

Doplněk ke sdělení o schválení typu č. …

týkajícímu se schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku z hlediska emisí z výfuku podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Další informace

1.1

Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu vozidla s namontovaným motorem

1.1.1

Značka motoru (název podniku)

1.1.2

Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

1.1.3

Kód výrobce vyznačený na motoru

1.1.4

Vyhrazeno

1.1.5

Kategorie motoru: nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) / ethanol (ED95) / ethanol (E85) / LNG / LNG20 (1)

1.1.5.1

Typ motoru dual fuel: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (1) , (*1)

1.1.6

Název a adresa výrobce

1.1.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

1.2

Jestliže motor uvedený v bodě 1.1 byl schválen jako samostatný technický celek

1.2.1

Číslo schválení typu pro motor / rodinu motorů (1)

1.2.2

Kalibrační číslo softwaru řídicí jednotky motoru (ECU)

1.3

Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu pro motor / rodinu motorů (1) jako samostatného technického celku (podmínky, které se musí dodržet při montáži motoru do vozidla)

1.3.1

Maximální a/nebo minimální podtlak v sání

1.3.2

Maximální přípustný protitlak

1.3.3

Objem výfukového systému

1.3.4

Případné omezení užití

1.4

Hodnoty emisí z motoru / základního motoru (1)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (1)

V následující tabulce uveďte hodnoty DF a emisí při případné zkoušce WHSC a při zkoušce WHTC:

1.4.1

Zkouška WHSC

Tabulka 4

Zkouška WHSC

	Zkouška WHSC (je-li relevantní) (2) , (3)
DF	CO	THC	NMHC (‡)	NOX	hmotnost PM	NH3	počet PM
multiplikační/aditivní1
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NMHC (‡)	NOX (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM (#/kWh)
Výsledek zkoušky			(mg/kWh)
Vypočteno s použitím DF
Hmotnostní emise CO2: … g/kWh Spotřeba paliva: … g/kWh
Poznámky:

1.4.2

Zkouška WHTC

Tabulka 5

Zkouška WHTC

Zkouška WHTC (4) , (5)
DF	CO	THC	NMHC (‡)	CH4 (‡)	NOx	hmotnost PM	NH3	počet PM
multiplikační/aditivní1
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NMHC (‡) (mg/kWh)	CH4 (‡) (mg/kWh)	NOx (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM (#/kWh)
Studený start
Teplý start bez regenerace
Teplý start s regenerací(1)
kr,u (multiplikační/aditivní) 1
kr,d (multiplikační/aditivní) 1
Vážený výsledek zkoušky
Konečný výsledek zkoušky s použitím DF
Hmotnostní emise CO2 … g/kWh
Spotřeba paliva: … g/kWh
Poznámky:

1.4.3

Zkouška při volnoběhu

Tabulka 6

Zkouška při volnoběhu

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda1

Otáčky motoru (ot/min)

Teplota oleje v motoru (°C)

Zkouška při nízkých volnoběžných otáčkách

nepoužije se

Zkouška při vysokých volnoběžných otáčkách

1.4.4.

Prokazovací zkouška PEMS

Tabulka 6a

Prokazovací zkouška PEMS

Typ vozidla (např. M3, N3 a využití vozidla, např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)
Popis vozidla (např. model vozidla, prototyp)
Vyhovující a nevyhovující výsledky (2):	CO	THC	NMHC	CH4	NOx	počet PM
Faktor shodnosti v okénku práce (3)
Faktor shodnosti v okénku hmotnosti CO2 (3)
Informace o jízdě:	V městském provozu		V provozu mimo město		V dálničním provozu
Části doby jízdy charakterizované jízdou v městském provozu, v provozu mimo město a v dálničním provozu, jak je popsáno v bodě 4.5 přílohy 8
Části doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním, jak je popsáno v bodě 4.5.5 přílohy 8
	Minimálně			Maximálně
Průměrný výkon v okénku práce (%)
Trvání okénka hmotnosti CO2 (s)
Okénko práce: procento platných okének
Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének
Poměr shody spotřeby paliva

1.5

Měření výkonu

1.5.1.

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Tabulka 7

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Číslo zkoušky	1	2	3	4	5	6	7
Měřené otáčky motoru (ot/min)
Měřený průtok paliva (g/h)
Měřený točivý moment (Nm)
Měřený výkon (kW)
Barometrický tlak (kPa)
Tlak vodních par (kPa)
Teplota nasávaného vzduchu (K)
Korekční součinitel výkonu
Korigovaný výkon (kW)
Pomocný pohon (kW)1
Netto výkon (kW)
Netto točivý moment (Nm)
Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/kWh)

1.5.2

Další údaje

1.6

Zvláštní ustanovení

1.6.1

Udělení schválení pro vozidla k vývozu (viz bod 13.4.1 tohoto předpisu)

1.6.1.1

Schválení pro vozidla k vývozu uděleno v souladu s bodem 1.6.1: ano/ne2

1.6.1.2

Poskytnutí popisu udělených schválení uvedených v bodě 1.6.1.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.6.2

Náhradní motory pro vozidla v provozu (viz bod 13.4.2 tohoto předpisu)

1.6.2.1

Schválení pro náhradní motory pro vozidla v provozu uděleno v souladu s bodem 1.6.2: ano/ne2

1.6.2.2

Poskytnutí popisu udělených schválení pro náhradní motory pro vozidla v provozu uvedených v bodě 1.6.2.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.7

Alternativní schválení (viz bod 2.4 přílohy 9A)

1.7.1

Alternativní schválení uděleno v souladu s bodem 1.7: ano/ne2

1.7.2

Poskytnutí popisu alternativního schválení v souladu s bodem 1.7.1

(1) Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(*1) Motory dual fuel.

(*2) V případě motorů uvažovaných v bodech 4.6.3 a 4.6.6 tohoto předpisu opakujte v příslušném případě informace o všech zkoušených palivech.

(*3) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 tohoto předpisu opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(‡) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory.

(*4) V případě motorů uvažovaných v bodech 4.6.3 a 4.6.6 tohoto předpisu opakujte v příslušném případě informace o všech zkoušených palivech.

(*5) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 tohoto předpisu opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(‡) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory.

(2) Nehodící se škrtněte.

(3) Je-li to relevantní, je třeba uvést CFfinal

PŘÍLOHA 2B

Sdělení o schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

(1)

Vydal:

název správního orgánu:

…

týkající se: (2)

udělení schválení

rozšíření schválení

zamítnutí schválení

odnětí schválení

definitivního ukončení výroby

typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Číslo schválení …	… Číslo rozšíření
	Důvod rozšíření: …

ODDÍL I

0.1

Značka (obchodní název výrobce)

0.2

Typ

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (3)

0.3.1

Umístění takového označení

0.4

Kategorie vozidla (4)

0.5

Název a adresa výrobce

0.6

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů)

0.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

ODDÍL II

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

Technická zkušebna provádějící zkoušky

Datum zkušebního protokolu

Číslo zkušebního protokolu

Případné poznámky: viz doplněk

Místo

Datum

Podpis

Přílohy: Soubor informací.

Zkušební protokol.

V případě rozšíření schválení typu pro vozidlo, jehož referenční hmotnost je vyšší než 2 380 kg, ale nepřesahuje 2 610 kg, musí být součástí popisu hlášení emisí CO2 (g/km) a spotřeby paliva (l/100 km) v souladu s dodatkem 1 k příloze 12.

(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/zamítla nebo odňala (viz ustanovení předpisu týkající se schválení).

(2) Nehodící se škrtněte (v některých případech připadá v úvahu více možností a není třeba nic vypustit).

(4) Podle definic „Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3)“ (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6).

Doplněk ke sdělení o schválení typu č. …

týkajícímu se schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí znečištujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Další informace

1.1

Údaje, které je třeba vyplnit, týkající se schválení typu vozidla s nainstalovaným schváleným motorem

1.1.1

Značka motoru (název podniku)

1.1.2

Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

1.1.3

Kód výrobce vyznačený na motoru

1.1.4

Kategorie motoru

1.1.5

Kategorie motoru: motorová nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) / ethanol (ED95) / ethanol (E85) / dual-fuel (1)

1.1.5.1

Typ motoru dual fuel: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (1) (df)

1.1.6

Název a adresa výrobce

1.1.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

1.2

Vozidlo

1.2.1

Číslo schválení typu pro motor / rodinu motorů (1)

1.2.2

Kalibrační číslo softwaru řídicí jednotky motoru (ECU)

1.3

Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu motoru / rodiny motorů (1) jako samostatného technického celku (podmínky, které se musí dodržet při montáži motoru do vozidla)

1.3.1

Maximální a/nebo minimální podtlak v sání

1.3.2

Maximální přípustný protitlak

1.3.3

Objem výfukového systému

1.3.4

Případné omezení užití

1.4

Hodnoty emisí z motoru / základního motoru (1)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (1)

V následující tabulce uveďte hodnoty DF a emisí při případné zkoušce WHSC a při zkoušce WHTC.

Jsou-li motory zkoušeny za použití různých referenčních paliv, musí být tabulka vyplněna pro každé zkoušené referenční palivo.

U motorů dual fuel typů 1B a 2B se tabulky vyplní pro každý zkoušený režim (režim dual fuel a naftový režim).

1.4.1.

Zkouška WHSC

Tabulka 4

Zkouška WHSC

	Zkouška WHSC (vyžaduje-li se) (1), (2)
DF multiplikační/aditivní (1)	CO	THC	NHMC (†)	NOX	hmotnost PM	NH3	počet PM
DF multiplikační/aditivní (1)
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NHMC (†) (mg/kWh)	NOX (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM (#/kWh)
Výsledek zkoušky
Vypočteno s použitím DF
Hmotnostní emise CO2 (hmotnostní emise, g/kWh) Spotřeba paliva ((d)) (g/kWh)

1.4.2.

Zkouška WHTC

Tabulka 5

Zkouška WHTC

	Zkouška WHTC
DF multiplikační/aditivní 1	CO	THC	NMHC (‡)	CH4 (‡)	NOx	hmotnost PM	NH3	počet PM
DF multiplikační/aditivní 1
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NMHC (‡) (mg/kWh)	CH4 (‡) (mg/kWh)	NOx (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM
Studený start
Teplý start bez regenerace
Teplý start s regenerací 1
kr,u (multiplikační/aditivní)1 kr,d (multiplikační/aditivní)1
Vážený výsledek zkoušky
Konečný výsledek zkoušky s použitím DF
Emise CO2 ((d)) (hmotnostní emise, g/kWh) Spotřeba paliva ((d)) (g/kWh)

1.4.3

Zkouška při volnoběhu

Tabulka 6

Zkouška při volnoběhu

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda1

Otáčky motoru (ot/min )

Teplota oleje v motoru (°C)

Zkouška při nízkých volnoběžných otáčkách

N/A

Zkouška při vysokých volnoběžných otáčkách

1.4.4

Prokazovací zkouška PEMS

Tabulka 6a

Prokazovací zkouška PEMS

Typ vozidla (např. M3, N3 a využití vozidla, např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)
Popis vozidla (např. model vozidla, prototyp)
Vyhovující a nevyhovující výsledky (2):	CO	THC	NMHC	CH4	NOx	Počet PM
Faktor shodnosti v okénku práce (3)
Faktor shodnosti v okénku hmotnosti CO2 (3)
Informace o jízdě:	V městském provozu		V provozu mimo město		V dálničním provozu
Části doby jízdy charakterizované jízdou v městském provozu, v provozu mimo město a v dálničním provozu, jak je popsáno v bodě 4.5 přílohy 8
Části doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním, jak je popsáno v bodě 4.5.5 přílohy 8
	Minimálně			Maximálně
Průměrný výkon v okénku práce (%)
Trvání okénka hmotnosti CO2 (s)
Okénko práce: procento platných okének
Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének
Poměr shody spotřeby paliva

1.5

Měření výkonu

1.5.1

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Tabulka 7

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Číslo zkoušky	1	2	3	4	5	6	7
Měřené otáčky motoru (ot/min)
Měřený průtok paliva (g/h)
Měřený točivý moment (Nm)
Měřený výkon (kW)
Barometrický tlak (kPa)
Tlak vodních par (kPa)
Teplota nasávaného vzduchu (K)
Korekční součinitel výkonu
Korigovaný výkon (kW)
Pomocný pohon (kW)1
Netto výkon (kW)
Netto točivý moment (Nm)
Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/kWh)

1.5.2

Další údaje

1.6

Zvláštní ustanovení

1.6.1

Udělení schválení pro vozidla k vývozu (viz bod 13.4.1 tohoto předpisu)

1.6.1.1

Schválení pro vozidla k vývozu udělena v souladu s bodem 1.6.1: ano/ne (2)

1.6.1.2

Poskytnutí popisu udělených schválení uvedených v bodě 1.6.1.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.6.2

Náhradní motory pro vozidla v provozu (viz bod 13.4.2 tohoto předpisu)

1.6.2.1

Schválení pro náhradní motory pro vozidla v provozu udělena v souladu s bodem 1.6.2: ano/ne (2)

1.6.2.2

1.7

Alternativní schválení (viz bod 2.4 přílohy 9A)

1.7.1

Alternativní schválení udělena v souladu s bodem 1.7: ano/ne (2)

1.7.2

Poskytnutí popisu alternativního schválení v souladu s bodem 1.7.1.

(1) Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(df) Motory dual fuel

(*1) V případě motorů uvažovaných v bodech 4.6.3 a 4.6.6 tohoto předpisu opakujte v příslušném případě informace o všech zkoušených palivech.

(*2) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 tohoto předpisu opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(†) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory

((d)) Vyžaduje-li to tento předpis.

(‡) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory.

((d)) Vyžaduje-li to tento předpis.

(2) Nehodící se škrtněte.

(3) Je-li to relevantní, je třeba uvést CFfinal.

PŘÍLOHA 2C

Sdělení o schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

(1)

Vydal:

název správního orgánu:

…

týkající se: (2)

udělení schválení

rozšíření schválení

zamítnutí schválení

odnětí schválení

definitivního ukončení výroby

typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Číslo schválení …

… Číslo rozšíření

Důvod rozšíření …

ODDÍL I

0.1

Značka (obchodní název výrobce)

0.2

Typ

0.2.1

Obchodní označení (je-li k dispozici)

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (3)

0.3.1

Umístění takového označení

0.4

Kategorie vozidla (4)

0.5

Název a adresa výrobce

0.6

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů)

0.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

ODDÍL II

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

Technická zkušebna provádějící zkoušky

Datum zkušebního protokolu

Číslo zkušebního protokolu

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk

Místo

Datum

Podpis

Přílohy: Soubor informací.

Zkušební protokol.

Doplněk

(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/zamítla nebo odňala (viz ustanovení předpisu týkající se schválení).

(2) Nehodící se škrtněte (v některých případech připadá v úvahu více možností a není třeba nic vypustit).

(4) Podle definic „Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3)“ (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6).

Doplněk ke sdělení o schválení typu č. …

týkajícímu se schválení typu vozidla z hlediska emisí znečišťujících látek podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07

Další informace

1.1

Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu vozidla s namontovaným motorem

1.1.1

Značka motoru (název podniku)

1.1.2

Typ a obchodní název (uveďte případné varianty)

1.1.3

Kód výrobce vyznačený na motoru

1.1.4

Kategorie vozidla

1.1.5

Kategorie motoru: nafta / benzin / zkapalněný ropný plyn (LPG) / zemní plyn (NG-H) / zemní plyn (NG-L) / zemní plyn (NG-HL) / ethanol (ED95) / ethanol (E85) / LNG / LNG20 (1)

1.1.5.1

Typ motoru dual fuel: typ 1A / typ 1B / typ 2A / typ 2B / typ 3B (1) , (*1)

1.1.6

Název a adresa výrobce

1.1.7

Jméno a adresa případného zástupce výrobce

1.2

Vozidlo

1.2.1

Číslo schválení typu pro motor / rodinu motorů (1)

1.2.2

Kalibrační číslo softwaru řídicí jednotky motoru (ECU)

1.3

Údaje, které je potřebné uvést ke schválení typu motoru / rodiny motorů (1) (podmínky, které se musí dodržet při montáži motoru do vozidla)

1.3.1

Maximální a/nebo minimální podtlak v sání

1.3.2

Maximální přípustný protitlak

1.3.3

Objem výfukového systému

1.3.4

Případné omezení užití

1.4

Hodnoty emisí z motoru / základního motoru (1)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (1)

V následující tabulce uveďte hodnoty DF a emisí při případné zkoušce WHSC a při zkoušce WHTC:

1.4.1

Zkouška WHSC

Tabulka 4

Zkouška WHSC

	Zkouška WHSC (je-li relevantní) (2) , (3)
DF multiplikační/aditivní1	CO	THC	NMHC (‡)	NOX	hmotnost PM	NH3	počet PM
DF multiplikační/aditivní1
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NMHC (‡)	NOX (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM (#/kWh)
Výsledek zkoušky			(mg/kWh)
Vypočteno s použitím DF
Hmotnostní emise CO2: … g/kWh Spotřeba paliva: … g/kWh
Poznámky:

1.4.2

Zkouška WHTC

Tabulka 5

Zkouška WHTC

Zkouška WHTC (4) , (5)
DF	CO	THC	NMHC (‡)	CH4 (‡)	NOx	hmotnost PM	NH3	počet PM
multiplikační/aditivní1
Emise	CO (mg/kWh)	THC (mg/kWh)	NMHC (‡) (mg/kWh)	CH4 (‡) (mg/kWh)	NOx (mg/kWh)	hmotnost PM (mg/kWh)	NH3 ppm	počet PM (#/kWh)
Studený start
Teplý start bez regenerace
Teplý start s regenerací(1)
kr,u (multiplikační/aditivní) 1
kr,d (multiplikační/aditivní) 1
Vážený výsledek zkoušky
Konečný výsledek zkoušky s použitím DF
Hmotnostní emise CO2 … g/kWh
Spotřeba paliva: … g/kWh
Poznámky:

1.4.3

Zkouška při volnoběhu

Tabulka 6

Zkouška při volnoběhu

Zkouška

Hodnota CO

(% obj.)

Lambda1

Otáčky motoru (ot/min)

Teplota oleje v motoru (°C)

Zkouška při nízkých volnoběžných otáčkách

nepoužije se

Zkouška při vysokých volnoběžných otáčkách

1.4.4

Prokazovací zkouška PEMS

Tabulka 6a

Prokazovací zkouška PEMS

Typ vozidla (např. M3, N3 a využití vozidla, např. nákladní automobil bez přívěsu, s návěsem nebo přívěsem, městský autobus)
Popis vozidla (např. model vozidla, prototyp)
Vyhovující a nevyhovující výsledky (2):	CO	THC	NMHC	CH4	NOx	počet PM
Faktor shodnosti v okénku práce (3)
Faktor shodnosti v okénku hmotnosti CO2 (3)
Informace o jízdě:	V městském provozu		V provozu mimo město		V dálničním provozu
Části doby jízdy charakterizované jízdou v městském provozu, v provozu mimo město a v dálničním provozu, jak je popsáno v bodě 4.5 přílohy 8
Části doby jízdy charakterizované akcelerací, zpomalováním, jízdou rovnoměrnou rychlostí a stáním, jak je popsáno v bodě 4.5.5 přílohy 8
	Minimálně			Maximálně
Průměrný výkon v okénku práce (%)
Trvání okénka hmotnosti CO2 (s)
Okénko práce: procento platných okének
Okénko hmotnosti CO2: procento platných okének
Poměr shody spotřeby paliva

1.5

Měření výkonu

1.5.1

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Tabulka 7

Výkon motoru měřený na zkušebním stavu

Číslo zkoušky	1	2	3	4	5	6	7
Měřené otáčky motoru (ot/min)
Měřený průtok paliva (g/h)
Měřený točivý moment (Nm)
Měřený výkon (kW)
Barometrický tlak (kPa)
Tlak vodních par (kPa)
Teplota nasávaného vzduchu (K)
Korekční součinitel výkonu
Korigovaný výkon (kW)
Pomocný pohon (kW)1
Netto výkon (kW)
Netto točivý moment (Nm)
Korigovaná specifická spotřeba paliva (g/kWh)

1.5.2

Další údaje

1.6

Zvláštní ustanovení

1.6.1

Udělení schválení pro vozidla k vývozu (viz bod 13.4.1 tohoto předpisu)

1.6.1.1

Schválení pro vozidla k vývozu uděleno v souladu s bodem 1.6.1: ano/ne2

1.6.1.2

Poskytnutí popisu udělených schválení uvedených v bodě 1.6.1.1, včetně série změn tohoto předpisu a úrovně požadavků na emise, na které se toto schválení vztahuje

1.7

Alternativní schválení (viz bod 2.4 přílohy 9A)

1.7.1

Alternativní schválení uděleno v souladu s bodem 1.7: ano/ne2

1.7.2

Poskytnutí popisu alternativního schválení v souladu s bodem 1.7.1

(1) Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(*1) Motory dual fuel.

(*2) V případě motorů uvažovaných v bodech 4.6.3 a 4.6.6 tohoto předpisu opakujte v příslušném případě informace o všech zkoušených palivech.

(*3) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 tohoto předpisu opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(‡) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory.

(*4) V případě motorů uvažovaných v bodech 4.6.3 a 4.6.6 tohoto předpisu opakujte v příslušném případě informace o všech zkoušených palivech.

(*5) V případě motorů dual fuel typu 1B, typu 2B a typu 3B definovaných v příloze 15 tohoto předpisu opakujte informace pro režim dual fuel i naftový režim.

(‡) V případech stanovených v tabulce 1 přílohy 15 tohoto předpisu pro motory dual fuel a pro zážehové motory.

(2) Nehodící se škrtněte.

(3) Je-li to relevantní, je třeba uvést CFfinal.

PŘÍLOHA 2D

Soubor dokumentace AES

Soubor dokumentace o AES musí obsahovat tyto informace:

Informace o veškerých AES:

a)	prohlášení výrobce, že systém motoru nebo rodina motorů typově schválené jako samostatný technický celek nebo vozidlo se systémem motoru schváleným z hlediska emisí nebo vozidlo typově schválené z hlediska emisí neobsahují žádnou odpojovací strategii;

b)	popis motoru a použitých strategií a zařízení pro regulaci emisí, softwaru nebo hardwaru a jakýchkoli podmínek, za nichž tyto strategie a zařízení nebudou fungovat tak, jako fungují při zkouškách pro schválení typu;

prohlášení o verzích softwaru použitých pro regulaci AES/BES, včetně vhodných kontrolních součtů těchto verzí softwaru a pokynů pro schvalovací orgán, jak tyto kontrolní součty číst; prohlášení musí být aktualizováno a zasláno schvalovacímu orgánu, který má v držení tento soubor dokumentace, pokaždé když se objeví nová verze softwaru, která má dopad na AES/BES;

podrobné technické vysvětlení všech AES včetně posouzení rizik, které bude obsahovat odhad rizik vyplývajících z přítomnosti a absence AES a tyto informace:

i)	údaje o prvku (prvcích) hardwaru, který (které) musí být chráněn(y) prostřednictvím AES (v příslušných případech);

ii)	důkaz o náhlém a nenapravitelném poškození motoru, kterému nelze zabránit pravidelnou údržbou a ke kterému by došlo v případě absence AES (v příslušných případech);

iii)	odůvodněné vysvětlení, proč je třeba použít AES při startování nebo zahřívání motoru (v příslušných případech);

e)	popis řídicí jednotky palivového systému, způsob časování a okamžiky sepnutí ve všech pracovních režimech;

popis hierarchických vztahů mezi AES (tj. v případě, kdy může působit současně více než jedna AES), údaj o tom, která AES je při odezvě primární, způsob, jakým na sebe strategie vzájemně působí, včetně vývojových diagramů, rozhodovací logiky a způsobu, jak tato hierarchie zajišťuje, že emise ze všech AES jsou regulovány na nejnižší praktickou úroveň);

seznam parametrů, které AES měří a/nebo vypočítává, spolu s účelem každého měřeného a/nebo vypočítávaného parametru a způsobem, jak se každý z těchto parametrů týká poškození motoru, včetně metody výpočtu a způsobu, jak dobře tyto vypočtené parametry odpovídají skutečnému stavu kontrolovaného parametru, a jakékoli výsledné tolerance nebo bezpečnostního koeficientu zahrnutého do analýzy;

seznam kontrolních parametrů pro motor/emise, které jsou upraveny v závislosti na naměřeném nebo vypočteném parametru (naměřených nebo vypočtených parametrech), a rozsah úpravy pro každý kontrolní parametr pro motor/emise; vztah mezi kontrolními parametry pro motor/emise a naměřenými nebo vypočtenými parametry;

i)	hodnocení toho, jak bude AES regulovat emise v reálném provozu na nejnižší praktickou úroveň, včetně podrobné analýzy očekávaného zvýšení celkového objemu regulovaných znečišťujících látek a emisí CO2 pomocí AES, ve srovnání s BES.

Soubor dokumentace o AES je omezen na 100 stran a zahrnuje všechny hlavní prvky umožňující schvalovacímu orgánu posoudit AES (podle požadavků dodatku 2 k příloze 10), účinnost systému upozornění a opatření proti neoprávněným úpravám. Složka může být doplněna přílohami a dalšími připojenými dokumenty obsahujícími dodatečné a doplňující prvky, je-li to nezbytné. Výrobce zašle schvalovacímu orgánu novou verzi souboru dokumentace o AES pokaždé, když jsou provedeny nějaké změny AES. Nová verze se omezí na změny a jejich dopad. Novou verzi AES hodnotí a schvaluje schvalovací orgán.

Soubor dokumentace o AES je strukturován tak, jak je popsáno v tabulce 1:

Tabulka 1

Popis souboru dokumentace

Části	Bod	Popis	Vysvětlení
Úvodní dokumenty		Úvodní dopis schvalovacímu orgánu	Odkaz na dokument s uvedením verze, data vydání dokumentu, podpisu příslušné osoby v organizaci výrobce
		Tabulka s přehledem verzí	Obsah změn všech verzí: a s částí, která je změněna
		Popis dotyčných druhů (emisí)
		Tabulka připojených dokumentů	Seznam všech připojených dokumentů
		Křížové odkazy	Odkaz na písmena a) až i) přílohy 2D (kde lze najít jednotlivé požadavky předpisu)
		Prohlášení o absenci odpojovacího zařízení	+ podpis
Základní dokument	0	Zkratková slova / zkratky
	1.	OBECNÝ POPIS
	1.1.	Obecný popis motoru	Popis hlavních vlastností: zdvihový objem motoru, následné zpracování,…
	1.2.	Obecná architektura systému	Blokové schéma systému: soupis čidel a ovládacích prvků, vysvětlení obecných funkcí motoru
	1.3.	Čtení softwaru a verze kalibrace	Např. vysvětlení týkající se skenovacího přístroje
	2.	Základní emisní strategie (BES)
	2.x.	BES x	Popis strategie x
	2.y.	BES y	Popis strategie y
	3.	Pomocné emisní strategie
	3.0.	Představení AES	Hierarchické vztahy mezi AES: popis a odůvodnění (např. bezpečnost, spolehlivost atd.)
	3.x.	AES x	3.x.1 Odůvodnění AES 3.x.2 Naměřené a/nebo vymodelované parametry pro charakterizaci AES 3.x.3 Způsob fungování AES – použité parametry 3.x.4 Účinek AES na emise znečišťujících látek a CO2
	3.y.	AES y	3.y.1 3.y.2 atd.
	4.	Popis systému upozornění řidiče, včetně souvisejících monitorovacích strategií
	5.	Popis opatření proti neoprávněným úpravám
	Stostránkové omezení končí zde.
	Příloha		Seznam typů, na něž se tato BES–AES vztahuje: včetně označení schválení typu, označení softwaru, kalibračního čísla, kontrolních součtů každé verze a každé elektronické řídicí jednotky (motoru a/nebo následného zpracování (pokud existuje))
Připojené dokumenty		Technická poznámka pro odůvodnění AES č. xxx	Posouzení rizik nebo odůvodnění na základě provedení zkoušek nebo příklad náhlého poškození, pokud existuje
		Technická poznámka pro odůvodnění AES č. yyy
		Zkušební protokol týkající se kvantifikace dopadů konkrétní AES	Zkušební protokol všech konkrétních zkoušek provedených za účelem odůvodnění AES, podrobnosti týkající se zkušebních podmínek, popis vozidla / datum zkoušek emisí / dopad na emise CO2 s aktivací AES / bez aktivace AES

PŘÍLOHA 3

Uspořádání značek schválení typu

Na značce schválení, která byla systému motoru nebo vozidlu vydána a kterou je systém motoru nebo vozidla opatřen v souladu s bodem 4 tohoto předpisu, musí být číslo schválení typu provázeno písmenným znakem přiděleným podle tabulky 1 v této příloze, který udává, na kterou fázi požadavků je schválení omezeno. Dále by značka schválení měla rovněž obsahovat znak (znaky) přidělené podle tabulky 2 této přílohy, které udávají typ motoru.

Tato příloha stanoví, jak má tato značka vypadat, a uvádí příklady jejího uspořádání.

Následující schéma znázorňuje základní uspořádání, proporce a obsah značky. Jsou v něm vysvětleny významy čísel a písmenných znaků a poskytnuty odkazy na prameny, jejichž pomocí lze stanovit odpovídající alternativy pro každý konkrétní případ schválení.

Příklad 1

Vznětový motor používající jako palivo motorovou naftu (B7)

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s bodem 4 tohoto předpisu udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi A). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „D“ jako motorová nafta).

Příklad 2

Vznětový motor používající jako palivo ethanol (ED95)

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s bodem 4 tohoto předpisu udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi B). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „ED“ jako ethanol (ED95)).

Příklad 3

Zážehový motor používající jako palivo zemní plyn

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s bodem 4 tohoto předpisu udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi C). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále skupinu paliva podle bodu 4.12.3.3.6 tohoto předpisu (v daném případě HLt).

Příklad 4

Zážehový motor používající jako palivo zkapalněný ropný plyn

Výše uvedená značka schválení, kterou byly motor nebo vozidlo opatřeny v souladu s bodem 4 tohoto předpisu udává, že dotčený typ motoru nebo vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 ve znění série změn 07 pod číslem schválení 2439. Písmeno za číslem schválení udává fázi požadavků v souladu s tabulkou 1 (v daném případě fázi C). Samostatná značka za označením státu (a nad číslem předpisu) udává dále typ motoru v souladu s tabulkou 2 (v daném případě „Q“ jako LPG).

Příklad 5

Výše uvedená značka schválení, kterou je opatřen motor/vozidlo na zemní plyn kalibrovaný a schválený pro skupinu plynů H a L, udává, že dotčený typ motoru/vozidla byl schválen ve Švédsku (E5) podle předpisu č. 49 (v daném případě fázi C) a podle předpisu č. 85 (1). První dvě číslice čísla schválení udávají, že v době udělení příslušných schválení předpis č. 49 zahrnoval sérii změn 07 a předpis č. 85 byl v původním znění.

Tabulka 1

Písmena odkazující na požadavky na systémy OBD a SCR

Písmeno

OTL pro NOx 1

OTL pro PM2

OTL pro CO6

IUPR13

Jakost činidla

Dodatečná monitorovací zařízení OBD12

Požadavky ohledně výkonové hranice14

Studený start a počet PM

Data provedení: nové typy

Datum, kdy mohou smluvní strany odmítnout schválení

A9 10

B10

Řádek „zaváděcí období“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Monitorování činnosti3

nepoužije se

Zaváděcí7

Zaváděcí4

nepoužije se

20 %

nepoužije se

27. ledna 2013

1. září 20159

31. prosince 201610

B11

Řádek „zaváděcí období“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

nepoužije se

Řádek „zaváděcí období“ v tabulce 2 přílohy 9A

nepoužije se

Zaváděcí4

nepoužije se

20 %

nepoužije se

1. září 2014

31. prosince 2016

Řádek „obecné požadavky“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 1 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 2 přílohy 9A

Obecné8

Obecné5

Ano

20 %

nepoužije se

31. prosince 2015

1. září 2019

Řádek „obecné požadavky“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 1 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 2 přílohy 9A

Obecné8

Obecné5

Ano

10 %

nepoužije se

1. září 2018

31. prosince 2021

Řádek „obecné požadavky“ v tabulkách 1 a 2 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 1 přílohy 9A

Řádek „obecné požadavky“ v tabulce 2 přílohy 9A

Obecné8

Obecné5

Ano

10 %

Ano

7. ledna 202215

Poznámky:

1	Požadavky na monitorování „OTL pro NOx“ stanovené v tabulce 1 přílohy 9A pro vznětové motory a motory dual fuel a vozidla s těmito motory a v tabulce 2 přílohy 9A pro zážehové motory a vozidla se zážehovými motory.

2	Požadavky na monitorování „OTL pro PM“ stanovené v tabulce 1 přílohy 9A pro vznětové motory a motory dual fuel a vozidla s těmito motory.

3	Požadavky na „monitorování činnosti“ stanovené v bodě 2.3.2.2 přílohy 9A.

4	„Zaváděcí“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1.1.1 přílohy 11.

5	„Obecné“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1.1 přílohy 11.

6	Požadavky na monitorování „OTL pro CO“ stanovené v tabulce 2 přílohy 9A pro zážehové motory a vozidla.

7	S výjimkou prohlášení požadovaného v bodě 6.4.1 přílohy 9A.

8	Včetně prohlášení požadovaného v bodě 6.4.1 přílohy 9A.

9	Pro zážehové motory a vozidla vybavená těmito motory.

10	Pro vznětové motory a dual fuel motory a vozidla vybavená těmito motory.

11	Vztahuje se pouze na zážehové motory a vozidla vybavená těmito motory.

12	„Dodatečná ustanovení týkající se požadavků na monitorování“ stanovených v bodě 2.3.1.2 přílohy 9A.

13	Specifikace IUPR jsou uvedeny v přílohách 9A a 9C tohoto předpisu. Na vznětové motory se IUPR nevztahuje.

14	Požadavek týkající se řízení volnoběžných otáček (ISC) je uveden v dodatku 1 k příloze 8.

15	S výhradou přechodných opatření stanovených v bodě 13.2.2 tohoto předpisu.

Tabulka 2

Kódy typu motoru pro značky schválení

Typ motoru	Kód
Vznětový motor na motorovou naftu	D
Vznětový motor na ethanol (ED95)	ED
Zážehový motor na ethanol (E85)	E85
Zážehový motor na benzin	P
Zážehový motor na LPG	Q
Zážehový motor na zemní plyn	Viz bod 4.12.3.3.6 tohoto předpisu
Motory dual fuel	Viz bod 4.12.3.3.7 tohoto předpisu

(1) Předpis č. 85 se uvádí pouze pro ilustraci.

PŘÍLOHA 4

Zkušební postup

Úvod

Základem této přílohy je celosvětově harmonizovaný postup certifikace pro motory velkého výkonu a těžká užitková vozidla (WHDC), celosvětový technický předpis GTR č. 4.

Vyhrazeno (1)

Definice, symboly a zkratky

3.1

Definice

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

3.1.1

„deklarovaným maximálním výkonem (Pmax)“ maximální výkon v kW EHK (netto výkon) podle prohlášení výrobce v jeho žádosti o schválení;

3.1.2

„dobou zpoždění“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru;

3.1.3

„posunem“ rozdíl mezi odezvou na nulu a na kalibrační plyn pro plný rozsah měřicího přístroje před zkouškou emisí a po ní;

3.1.4

„postupem ředění plného toku“ proces míšení celkového průtoku výfukových plynů s ředicím médiem před oddělováním frakce zředěných výfukových plynů určené k analýze;

3.1.5

„horními otáčkami (nhi)“ nejvyšší otáčky, při kterých motor dosahuje 70 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.6

„dolními otáčkami (nlo)“ nejnižší otáčky, při kterých má motor 55 % maximálního deklarovaného výkonu;

3.1.7

„maximálním výkonem (Pmax)“ maximální výkon v kW podle prohlášení výrobce;

3.1.8

„otáčkami maximálního točivého momentu“ otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu uvedeného výrobcem;

3.1.9

„normalizovaným točivým momentem“ točivý moment motoru v procentech normalizovaný na maximální využitelný točivý moment při daných otáčkách motoru;

3.1.10

„požadavkem operátora“ vstup zadaný operátorem motoru k řízení výstupu motoru. Operátorem muže být osoba (tj. ruční vstup), nebo regulátor (tj. automatický vstup), které mechanicky nebo elektronicky signalizují vstup, kterým se požaduje výstup motoru. Vstup se může uskutečnit pedálem nebo signálem akcelerátoru, pákou nebo signálem ovládání škrticí klapky, pákou nebo signálem ovládání dodávky paliva, pákou nebo signálem ovládání otáček, nebo nastavením nebo signálem regulátoru;

3.1.11

„postupem ředění části toku“ proces oddělení části celkového průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího média před filtrem k odběru vzorků částic;

3.1.12

"zkušebním cyklem v ustáleném stavu s lineárními přechody“ zkušební cyklus se sledem zkušebních režimů, ve kterých je motor v ustáleném stavu a z nichž je každý vymezen určitými otáčkami, točivým momentem a lineárním přechodem mezi jednotlivými režimy (WHSC);

3.1.13

„jmenovitými otáčkami“ nejvyšší otáčky při plném zatížení dovolené regulátorem, které uvádí výrobce v prodejní a servisní dokumentaci, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem v prodejní a servisní dokumentaci;

3.1.14

„dobou odezvy“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 90 % posledních udávaných hodnot (t90), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda, změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu (FS) a probíhá za méně než 0,1 s.; doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k systému a doby náběhu systému;

3.1.15

„dobou náběhu“ časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10);

3.1.16

„odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah“ střední odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu časového intervalu 30 s;

3.1.17

„specifickými emisemi“ hmotnost emisí vyjádřená v g/kWh;

3.1.18

„zkušebním cyklem“ sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor v ustáleném stavu (WHSC) nebo v neustáleném stavu (WHTC);

3.1.19

„dobou transformace“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % posledních udávaných hodnot (t50), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů;

3.1.20

„zkušebním cyklem v neustáleném stavu“ zkušební cyklus se sledem normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, které se v čase poměrně rychle mění (WHTC);

3.1.21

„odezvou na nulu“ střední odezva na nulovací plyn v průběhu časového intervalu 30 s.

Obrázek 1

Definice odezvy systému

3.2

Všeobecné značky

Značka	Jednotka	Význam
a 1	–	Sklon regresní přímky
a 0	–	Pořadnice regresní přímky s osou y
A/F st	–	Stechiometrický poměr vzduchu a paliva
c	ppm / obj. %	Koncentrace
c d	ppm / obj. %	Koncentrace na suchém základě
c w	ppm / obj. %	Koncentrace na vlhkém základě
cb	ppm / obj. %	Koncentrace pozadí
C d	–	Koeficient výtoku SSV
c gas	ppm / obj. %	Koncentrace plynných složek částice na cm3
	částice na cm3	Střední koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa) částic na cm3
cs,i	částice na cm3	Diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa)
d	m	Průměr
di		Průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm)
d V	m	Průměr hrdla Venturiho trubice
D 0	m3/s	Úsek na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP
D	–	Faktor ředění
Δt	s	Časový interval
e		Počet emitovaných částic na kWh
e gas	g/kWh	Specifické emise plynných složek
e PM	g/kWh	Specifické emise částic
e r	g/kWh	Specifické emise během regenerace
e w	g/kWh	Vážené specifické emise
E CO2	%	Rušivý vliv CO2 u analyzátoru NOx
E E	%	Účinnost vztažená k ethanu
E H2O	%	Rušivý vliv vody u analyzátoru NOx
E M	%	Účinnost vztažená k methanu
E NOx	%	Účinnost konvertoru NOx
f	Hz	Frekvence snímání údajů
f a	–	Faktor ovzduší v laboratoři
F s	–	Stechiometrický faktor
	–	Redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky
H a	g/kg	Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu
H d	g/kg	Absolutní vlhkost ředicího média
i	–	Index označující okamžité měření (např. 1 Hz)
k	–	Kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo „k“ hodnota 1
k c	–	Specifický faktor uhlíku
k f,d	m3/kg paliva	Doplňující objem spalování u suchého výfukového plynu
k f,w	m3/kg paliva	Doplňující objem spalování u vlhkého výfukového plynu
k h,D	–	Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro vznětové motory
k h,G	–	Korekční faktor vlhkosti pro NOx pro zážehové motory
kr		Korekce na regeneraci podle bodu 6.6.2 nebo v případě motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací kr = 1
k r,d	2.–	Korekční faktor na regeneraci směrem dolů
k r,u	3.–	Korekční faktor na regeneraci směrem nahoru
k w,a	–	Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch
k w,d	–	Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí médium
k w,e	–	Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn
k w,r	–	Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn
K V	–	Kalibrační funkce CFV
λ	–	Poměr přebytečného vzduchu
mb	mg	Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího média
m d	kg	Hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry k odběru vzorků částic
m ed	kg	Celková hmotnost zředěných výfukových plynů za cyklus
m edf	kg	Hmotnost rovnocenného zředěného výfukového plynu za zkušební cyklus
m ew	kg	Celková hmotnost výfukových plynů za cyklus
mex	kg	Celková hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro vzorky k měření počtu částic
m f	mg	Hmotnost filtru k odběru vzorků částic
m gas	g	Hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus
mp	mg	Hmotnost odebraného vzorku částic
m PM	g	Hmotnost emisí částic za zkušební cyklus
mPM,corr	g/zkouška	Hmotnost částic korigovaná pro odběr toku vzorku k měření počtu částic
m se	kg	Hmotnost vzorku výfukových plynů za zkušební cyklus
m sed	kg	Hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem
m sep	kg	Hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic
m ssd	kg	Hmotnost sekundárního ředicího média
M	Nm	Točivý moment
M a	g/mol	Molární hmotnost nasávaného vzduchu
M d	g/mol	Molární hmotnost ředicího média
M e	g/mol	Molární hmotnost výfukových plynů
M f	Nm	Točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat
M gas	g/mol	Molární hmotnost plynných složek
M r	Nm	Točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat
N	–	Počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu
n	–	Počet měření
nr	–	Počet měření během regenerace
n	ot/min	Otáčky motoru
n hi	ot/min	Horní otáčky motoru
n lo	ot/min	Dolní otáčky motoru
n pref	ot/min	Preferované otáčky motoru
n p	r/s	Otáčky čerpadla PDP
Ncold	–	Celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za studena
Nhot	–	Celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za tepla
Nin		Koncentrace počtu částic před komponentem
Nout		Koncentrace počtu částic za komponentem
p a	kPa	Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem
p b	kPa	Celkový atmosférický tlak
p d	kPa	Tlak nasycených par ředicího média
p p	kPa	Absolutní tlak
p r	kPa	Tlak vodních par po chladicí lázni
p s	kPa	Atmosférický tlak suchého vzduchu
P	kW	Výkon
P f	kW	Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat
P r	kW	Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat
qex	kg/s	Hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic
qm ad	kg/s	Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu
qm aw	kg/s	Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu
qm Ce	kg/s	Hmotnostní průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu
qm Cf	kg/s	Hmotnostní průtok uhlíku do motoru
qm Cp	kg/s	Hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku
qm dew	kg/s	Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu na vlhkém základě
qm dw	kg/s	Hmotnostní průtok ředicího média na vlhkém základě
qm edf	kg/s	Hmotnostní průtok rovnocenného zředěného výfukového plynu na vlhkém základě
qm ew	kg/s	Hmotnostní průtok výfukového plynu na vlhkém základě
qm ex	kg/s	Hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu
qm f	kg/s	Hmotnostní průtok paliva
qm p	kg/s	Průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku
qsw	kg/s	Hmotnostní průtok zpětného toku do ředicího tunelu ke kompenzaci odebraného vzorku k měření počtu částic
qv CVS	m3/s	Objemový průtok CVS
qv s	dm3/min	Systémový průtok analyzátoru výfukových plynů
qv t	cm3/min	Průtok sledovacího plynu
r2	–	Koeficient určení
r d	–	Ředicí poměr
r D	–	Poměr průměru SSV
r h	–	Faktor odezvy FID na uhlovodíky
r m	–	Faktor odezvy FID na methanol
r p	–	Poměr tlaku SSV
r s	–	Průměrný poměr odběru vzorků
s		Směrodatná odchylka
	kg/m3	Hustota
ρe	kg/m3	Hustota výfukového plynu
	–	Směrodatná odchylka
T	K	Absolutní teplota
T a	K	Absolutní teplota nasávaného vzduchu
t	s	Čas
t 10	s	Čas mezi skokovým vstupem a 10 % konečné udávané hodnoty
t 50	s	Čas mezi skokovým vstupem a 50 % konečné udávané hodnoty
t 90	s	Čas mezi skokovým vstupem a 90 % konečné udávané hodnoty
u	–	Poměr mezi hustotou (nebo molární hmotností) plynných složek a výfukového plynu dělený 1 000
V 0	m3/r	Objemový průtok PDP načerpaný za otáčku
V s	dm3	Objem systému analyzátoru výfukových plynů
W act	kWh	Skutečná práce ve zkušebním cyklu
Wact,cold	kWh	Skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za studena podle bodu 7.8.6
Wact, hot	kWh	Skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za tepla podle bodu 7.8.6
W ref	kWh	Práce referenčního cyklu ve zkušebním cyklu
X 0	m3/r	Kalibrační funkce PDP

3.3

Značky a zkratky složení paliva

w ALF	Obsah vodíku v palivu, % hmot.
w BET	Obsah uhlíku v palivu, % hmot.
w GAM	Obsah síry v palivu, % hmot.
w DEL	Obsah dusíku v palivu, % hmot.
w EPS	Obsah kyslíku v palivu, % hmot.
α	Molární poměr vodíku (H/C)
γ	Molární poměr síry (S/C)
δ	Molární poměr dusíku (N/C)
ε	Molární poměr kyslíku (O/C)
vztaženo na palivo CHαOεNδSγ

3.4

Značky a zkratky chemických složek

C1	Uhlovodíky ekvivalentní uhlíku 1
CH4	Methan
C2H6	Ethan
C3H8	Propan
CO	Oxid uhelnatý
CO2	Oxid uhličitý
DOP	Dioktylftalát
HC	Uhlovodíky
H2O	Voda
NMHC	Uhlovodíky jiné než methan
NOx	Oxidy dusíku
NO	Oxid dusnatý
NO2	Oxid dusičitý
částice	Částice

3.5

Zkratky

CFV	Venturiho trubice s kritickým prouděním
CLD	Chemoluminiscenční detektor
CVS	Odběr vzorků s konstantním objemem
deNOx	Systém následného zpracování NOx
EGR	Recirkulace výfukových plynů
ET	Odpařovací trubka
FID	Plamenoionizační detektor
FTIR	Analyzátor využívající Fourierovu transformaci infračerveného pásma
GC	Plynový chromatograf
HCLD	Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor
HFID	Vyhřívaný plamenoionizační detektor
LDS	Laserový diodový spektrometr
LPG	Zkapalněný ropný plyn
NDIR	Nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu
NG	Zemní plyn
NMC	Separátor uhlovodíků jiných než methan
OT	Výstupní trubka
PDP	Objemové dávkovací čerpadlo
Per cent FS	% plného rozsahu
PCF	Předsazený třídič oddělující částice podle velikosti
PFS	Systém s ředěním části toku
PNC	Počitadlo počtu částic
PND	Zařízení k ředění počtu částic
PTS	Systém přenosu částic
PTT	Přenosová trubka částic
SSV	Venturiho trubice s podzvukovým prouděním
VGT	Turbína s proměnnou geometrií
VPR	Separátor těkavých částic
WHSC	Celosvětově harmonizovaný cyklus v ustáleném stavu
WHTC	Celosvětově harmonizovaný cyklus v neustáleném stavu

Obecné požadavky

Systém motoru musí být konstruován, vyroben a namontován tak, aby umožnil motoru za běžného používání splnit požadavky této přílohy během celé jeho životnosti, jak stanoví tento předpis, a to i tehdy, když je namontován do vozidla.

Provozní požadavky

5.1

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru musí být určeny na základě cyklů zkoušek WHTC a WHSC, jak je popsáno v bodě 7. Měřicí systémy musí splňovat požadavky na linearitu v bodě 9.2 a požadavky v bodě 9.3. (měření plynných emisí), bodě 9.4 (měření částic) a v dodatku 2 k této příloze.

Schvalovacím orgánem mohou být schváleny i jiné systémy nebo analyzátory, jestliže se potvrdí, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 5.1.1.

5.1.1

Rovnocennost

Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující sedm párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze.

„Výsledky“ představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku 3 bodě A.3.3, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů F-testu a t-testu, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním zkouškám, podléhají schválení schvalovacím orgánem.

5.2

Rodina motorů

5.2.1

Obecně

Rodina motorů je určena konstrukčními parametry. Ty musí být pro všechny motory jedné rodiny společné. Zda motory patří do stejné rodiny motorů, může rozhodnout výrobce, pokud jsou dodržena kritéria vyjmenovaná v bodě 5.2.3. Rodina motorů musí být schválena schvalovacím orgánem. Výrobce schvalovacímu orgánu poskytne příslušné informace o hodnotách emisí motorů v rodině motorů.

5.2.2

Zvláštní případy

V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do stejné rodiny motorů jsou zahrnuty pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek podobné vlastnosti. Tyto případy musí být určeny výrobcem a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

Zařízení nebo prvky, které nejsou uvedeny v bodě 5.2.3 a které mají silný vliv na hodnoty emisí, musí být označeny výrobcem na základě osvědčené technické praxe a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

Kromě parametrů v bodě 5.2.3 může výrobce zavést další kritéria, která umožní vymezení rodin motorů menší velikosti. Takové parametry nemusí nutně ovlivňovat hodnoty emisí.

5.2.3

Parametry vymezující rodinu motorů

5.2.3.1

Spalovací cyklus

dvoudobý;

čtyřdobý;

c)	rotační motor;

jiné.

5.2.3.2

Uspořádání válců

5.2.3.2.1

Řazení válců v bloku

a)	do tvaru V;

v řadě;

radiálně;

d)	jinak (F, W atd.).

5.2.3.2.2

Relativní řazení válců

Motory se stejným blokem mohou patřit do stejné rodiny, pokud jsou rozteče vrtání jejich válců totožné.

5.2.3.3

Hlavní chladicí médium

vzduch;

voda;

olej.

5.2.3.4

Zdvihový objem jednotlivých válců

5.2.3.4.1

Motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3

Aby motory se zdvihovým objemem válce ≥ 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 15 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů.

5.2.3.4.2

Motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3

Aby motory se zdvihovým objemem válce < 0,75 dm3 mohly být považovány za motory patřící do jedné rodiny motorů, nesmí rozptyl jejich zdvihových objemů válce přesahovat 30 % nejvyššího zdvihového objemu válce v této rodině motorů.

5.2.3.4.3

Motory s jinými mezními hodnotami zdvihového objemu válce

Motory se zdvihovým objemem válce, který přesahuje mezní hodnoty vymezené v bodech 5.2.3.4.1 a 5.2.3.4.2, mohou být považovány za motory patřící do jedné rodiny po schválení schvalovacím orgánem. Schválení musí být založeno na technických materiálech (výpočty, simulace, výsledky pokusů atd.), které prokážou, že překročení mezních hodnot nemá významný vliv na emise výfukových plynů.

5.2.3.5

Způsob nasávání vzduchu

a)	atmosférické sání;

b)	přeplňování;

c)	přeplňování s chladičem.

5.2.3.6

Druh paliva

a)	motorová nafta;

b)	zemní plyn (NG);

c)	zkapalněný zemní plyn (LPG);

ethanol.

5.2.3.7

Druh spalovacího prostoru

a)	přímý vstřik;

b)	dělený spalovací prostor;

c)	jiné typy.

5.2.3.8

Typ zapalování

zážehový;

vznětový.

5.2.3.9

Ventily a kanály

a)	konfigurace;

b)	počet ventilů na jeden válec.

5.2.3.10

Způsob dodávky paliva

Způsob dodávky kapalného paliva

i)	čerpadlo a (vysokotlaké) potrubí a vstřikovací tryska;

ii)	řadové čerpadlo nebo čerpadlo s rozdělovačem;

iii)	čerpací jednotka nebo vstřikovací jednotka;

iv)	vstřikování se společným tlakovým potrubím;

v)	karburátor/karburátory;

vi)

jiné.

Způsob dodávky plynného paliva

plyn;

ii)

kapalina;

iii)	směšovače;

iv)

jiné.

c)	Jiné typy.

5.2.3.11

Další zařízení

a)	recirkulace výfukových plynů (EGR);

b)	vstřikování vody;

c)	přípusť vzduchu;

jiná.

5.2.3.12

Strategie elektronického řízení

Přítomnost nebo nepřítomnost elektronické řídicí jednotky (ECU) v motoru je považována za základní parametr rodiny motorů.

V případě elektronicky řízených motorů musí výrobce předložit technické materiály, které zdůvodní seskupení těchto motorů do jedné rodiny, tj. důvody, proč se předpokládá, že tyto motory budou splňovat stejné požadavky na hodnoty emisí.

Těmito materiály mohou být výpočty, simulace, odhady, popisy parametrů vstřikování, výsledky pokusů atd.

Sledovanými vlastnostmi jsou například:

časování;

b)	tlak vstřikování;

c)	vícenásobný vstřik;

d)	přeplňovací tlak;

VGT;

EGR.

5.2.3.13

Systémy následného zpracování výfukových plynů

Činnost a kombinace následujících zařízení jsou považovány za kritéria členství v rodině motorů:

a)	oxidační katalyzátor;

b)	třícestný katalyzátor;

c)	systém ke snížení emisí NOx se selektivní redukcí NOx (přidávání redukčního činidla);

d)	ostatní systémy ke snížení emisí NOx;

e)	filtr částic s pasivní regenerací;

f)	filtr částic s aktivní regenerací;

g)	jiné filtry částic;

h)	jiná zařízení.

Byl-li motor schválen bez systému následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, pak tento motor může být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže je vybaven oxidačním katalyzátorem a nevyžaduje jiné palivové vlastnosti.

Má-li zvláštní palivové požadavky (např. filtry částic vyžadující zvláštní přísady v palivu k zajištění procesu regenerace), rozhodnutí o zařazení do stejné rodiny musí být založeno na technických materiálech poskytnutých výrobcem. Tyto dokumenty doloží, že očekávané hodnoty emisí takto vybaveného motoru jsou v souladu se stejnými mezními hodnotami jako motory, které tak vybavené nejsou.

Byl-li motor schválen se systémem následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, jejíž základní motor je vybaven stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, pak tento motor nesmí být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže není vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů.

5.2.4

Volba základního motoru

5.2.4.1

Vznětové motory

Poté, co byla rodina motorů schválena schvalovacím orgánem, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší dodávka paliva na jeden zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu motoru. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách.

5.2.4.2

Zážehové motory

Poté, co byla rodina motorů schválena schvalovacím orgánem, je základním kritériem pro výběr základního motoru rodiny motorů největší zdvihový objem. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru v následujícím pořadí:

a)	největší dodávka paliva na jeden zdvih při otáčkách deklarovaného jmenovitého výkonu;

b)	největší předstih zážehu;

c)	nejmenší poměr recirkulace výfukových plynů.

5.2.4.3

Poznámky k volbě základního motoru

Schvalovací orgán může dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou dalších motorů. V takovém případě výrobce motoru předloží příslušné informace, aby bylo možno určit, které motory v rodině motorů mají s největší pravděpodobností nejvyšší hodnoty emisí.

Jestliže motory rodiny motorů mají další vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise výfukových plynů, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru.

Jestliže pro motory v jedné rodině motorů platí stejné hodnoty emisí v rámci různých životností, musí to být při volbě základního motoru bráno v úvahu.

Podmínky zkoušek

6.1

Podmínky laboratorních zkoušek

Změří se absolutní teplota (Ta) v sání vzduchu pro motor vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak (p s) vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se použije průměrná teplota oddělených větví. Parametr f a se uvede v protokolu o zkoušce spolu s výsledky zkoušky. Pro lepší opakovatelnost a reprodukovatelnost výsledků zkoušky se doporučuje, aby parametr f abyl takový, že platí: 0,93 ≤ f a ≤ 1,07.

a)	Vznětové motory: Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované: (1) Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení: (2)

b)	Zážehové motory: (3)

6.2

Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

Teplota přeplňovacího vzduchu musí být zaznamenána a musí se při jmenovitých otáčkách a plném zatížení pohybovat v rozmezí ±5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 °C).

Je-li použit laboratorní zkušební systém nebo vnější dmychadlo, musí být průtok chladicího média nastaven tak, aby dosáhl teploty přeplňovacího vzduchu v rozmezí ±5 K od maximální teploty přeplňovacího vzduchu uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Výše uvedené nastavení teploty chladicího média a průtoku chladicího média v chladiči přeplňovacího vzduchu se po dobu trvání celého cyklu nesmí měnit, pokud to nezpůsobí nereprezentativní přechlazení přeplňovacího vzduchu. Objem chladiče přeplňovaného vzduchu musí být určen na základě osvědčené technické praxe a musí být reprezentativní pro namontovaný sériově vyráběný motor v provozu. Laboratorní systém musí být konstruován tak, aby v něm docházelo k co nejmenší akumulaci kondenzátu. Před zkouškou emisí musí být veškerý naakumulovaný kondenzát vypuštěn a všechna vypouštěcí zařízení se musí úplně uzavřít.

Jestliže výrobce motoru specifikuje mezní hodnoty poklesu tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu, musí se zajistit, aby pokles tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu za podmínek motoru stanovených výrobcem byl v mezích specifikovaných výrobcem. Pokles tlaku se měří v místech určených výrobcem.

6.3

Výkon motoru

Základem měření specifických emisí je výkon motoru a práce ve zkušebním cyklu, jak je stanoveno v bodech 6.3.1 až 6.3.5.

6.3.1

Instalace motoru obecně

Motor se zkouší s pomocnými zařízeními, jejichž seznam je uveden v dodatku 6.

Jestliže nejsou pomocná zařízení instalována podle požadavků, jejich výkon se vezme v úvahu v souladu s body 6.3.2 až 6.3.5.

6.3.2

Pomocná zařízení, jež se mají při zkoušce emisí namontovat

Jestliže není vhodné montovat pomocné zařízení požadované podle dodatku 6 k této příloze na zkušební stav, určí se výkon absorbovaný těmito zařízeními a odečte se od změřeného výkonu motoru (referenčního a skutečného) v celém rozsahu otáček motoru cyklu WHTC a v rozsahu zkušebních otáček cyklu WHSC.

6.3.3

Pomocná zařízení, jež se mají při zkoušce odmontovat

Není-li možné pomocná zařízení, která se nevyžadují podle dodatku 6 k této příloze, odmontovat, může se určit výkon absorbovaný těmito zařízeními a přičte se ke změřenému výkonu motoru (referenčnímu a skutečnému) v celém rozsahu otáček motoru cyklu WHTC a v rozsahu zkušebních otáček cyklu WHSC. Převyšuje-li tato hodnota 3 % maximálního výkonu při otáčkách užitých při zkoušce, je třeba to prokázat schvalovacímu orgánu.

6.3.4

Určení výkonu pomocného zařízení

Výkon absorbovaný pomocnými zařízeními je nutno určit jen u:

a)	pomocných zařízení požadovaných podle dodatku 6 k této příloze, která nejsou namontována do motoru, a/nebo

b)	pomocných zařízení nepožadovaných podle dodatku 6 k této příloze, která jsou namontována do motoru.

Hodnoty výkonu pomocných zařízení motoru a metodu měření/výpočtu k určení výkonu absorbovaného pomocnými zařízeními motoru předloží výrobce motoru pro celý provozní rozsah zkušebních cyklů a schválí je schvalovací orgán.

6.3.5

Práce motoru ve zkušebním cyklu

Výpočet práce referenčního cyklu a skutečné práce cyklu (viz body 7.4.8 a 7.8.6) vychází z výpočtu výkonu motoru podle bodu 6.3.1. V tom případě jsou P f a P r v rovnici 4 rovné nule a P se rovná P m.

Jsou-li pomocná zařízení motoru namontována podle bodů 6.3.2 a/nebo 6.3.3, použije se výkon absorbovaný těmito zařízeními ke korekci každé hodnoty P m,i výkonu v právě probíhajícím zkušebním cyklu takto:

(4)

kde:

P m,i	je změřený výkon motoru, kW
P f,i	je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat, kW
P r,i	je výkon absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat, kW

6.4

Systém sání motoru

Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož vstupní odpor vzduchu se liší nejvýše o ±300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Statický rozdíl tlaku na vstupním odporu se měří v místě určeném výrobcem.

6.5

Výfukový systém motoru

Musí se použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož protitlak ve výfuku činí 80 až 100 % maximální hodnoty uvedené výrobcem při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Jestliže je maximální odpor 5 kPa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kPa od maxima. Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukového plynu stanovené v bodech 9.3.10 a 9.3.11.

6.6

Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, nebo jak stanoví výrobce, do vzdálenosti nejméně čtyři průměry trubky proti směru proudění od expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbodmychadla a systémem následného zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Protitlak ve výfuku, popřípadě odpor, musí splňovat stejná kritéria, jak je uvedeno výše, a mohou být seřízeny ventilem. U zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s proměnlivým odporem je maximální odpor výfuku definován při podmínce následného zpracování (záběh/stárnutí a regenerace / úroveň zaplnění) specifikované výrobcem. Jestliže je maximální odpor 5 kPa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kPa od maxima. Nádrž obsahující zařízení k následnému zpracování výfukových plynů se může při orientační zkoušce a při mapování vlastností motoru vyjmout a může se nahradit rovnocennou nádrží s neaktivním nosičem katalyzátoru.

Emise naměřené během zkušebního cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který vyžaduje použití činidla, musí být činidlo, jež se má použít při všech zkouškách, udáno výrobcem.

Motory vybavené systémem následného zpracování výfukových plynů s kontinuální regenerací nevyžadují zvláštní postup zkoušky, avšak proces regenerace je nutno prokázat podle bodu 6.6.1.

U motorů vybavených systémem následného zpracování výfukových plynů, které jsou periodicky regenerovány, jak je popsáno v bodě 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází.

6.6.1

Nepřetržitá regenerace

Emise se měří na systému následného zpracování výfukových plynů stabilizovaném tak, aby docházelo k opakovatelnému chování z hlediska emisí. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC se startem za tepla nejméně jednou a výrobce musí udat normální podmínky, za nichž dochází k regeneraci (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.).

Aby se prokázalo, že je regenerační proces nepřetržitý, musí být provedeny nejméně tři zkoušky WHTC se startem za tepla. Pro účely tohoto prokázání se musí motor zahřát podle bodu 7.4.1, stabilizovat podle bodu 7.6.3 a musí se provést první zkouška WHTC se startem za tepla. Následné zkoušky se startem za tepla se zahájí po stabilizaci motoru podle bodu 7.6.3. Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak ve výfuku (teplota před a za systémem následného zpracování výfukových plynů, protitlak ve výfuku atd.).

Jestliže v průběhu zkoušek nastanou podmínky deklarované výrobcem a výsledky tří (nebo více) zkoušek WHTC se startem za tepla se neliší o více než ±25 % nebo 0,005 g/kWh, podle toho, která hodnota je větší, pokládá se systém následného zpracování výfukových plynů za druh s kontinuální regenerací a platí obecná ustanovení pro zkoušky podle bodu 7.6 (WHTC) a bodu 7.7 (WHSC).

Má-li systém následného zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické regenerace, zkouška se provádí podle bodu 6.6.2. V tomto zvláštním případě mohou být příslušné mezní hodnoty emisí překročeny a nebudou váženy.

6.6.2

Periodická regenerace

U systému následného zpracování výfukových plynů, který je založen na procesu periodické regenerace, se emise na stabilizovaném systému k následnému zpracování výfukových plynů měří nejméně třemi zkouškami WHTC se startem za tepla, přičemž jedna je s regenerací a dvě bez regenerace, a výsledky se zváží podle rovnice 5.

K procesu regenerace musí dojít během zkoušky WHTC se startem za tepla nejméně jednou. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru.

Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.), a jejich dobu trvání. Výrobce poskytne rovněž údaje o četnosti regenerace vyjádřené počtem zkoušek, během nichž dojde k regeneraci, v porovnání s počtem zkoušek bez regenerace. Přesný postup určení této četnosti bude založen na údajích z provozu a osvědčeném technickém úsudku a dohodne se s orgánem pro certifikaci.

Výrobce poskytne systém následného zpracování výfukových plynů, který byl zatížen, aby bylo během zkoušky WHTC dosaženo regenerace. Pro účely této zkoušky se musí motor zahřát podle bodu 7.4.1, stabilizovat podle bodu 7.6.3 a musí se provést zkouška WHTC se startem za tepla. K regeneraci nesmí dojít během zahřívání motoru.

Průměrné specifické hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem výsledků několika rovnoměrně rozložených zkoušek WHTC se startem za tepla (g/kWh). Musí být provedena nejméně jedna zkouška WHTC se startem za tepla co nejblíže před zkouškou regenerace a jedna zkouška WHTC se startem za tepla ihned po zkoušce regenerace. Lze zvolit alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou mezi fázemi regenerace konstantní (±25 % nebo 0,005 g/kWh, podle toho, která hodnota je vyšší). V tomto případě je možno použít emise pouze jedné zkoušky WHTC se startem za tepla.

Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem následného zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.).

Během zkoušky regenerace mohou být překročeny příslušné mezní hodnoty emisí.

Schéma postupu zkoušky je na obrázku 2.

Obrázek 2

Schéma periodické regenerace

Emise při zkoušce WHTC se startem za tepla se zváží takto:

(5)

kde:

n	je počet zkoušek WHTC se startem za tepla bez regenerace
nr	je počet zkoušek WHTC se startem za tepla s regenerací, (nejméně jedna zkouška)
	jsou průměrné specifické emise bez regenerace, g/kWh
	jsou průměrné specifické emise s regenerací, g/kWh

Pro určení

platí následující ustanovení:

Jestliže regenerace zaujímá více než jednu zkoušku WHTC se startem za tepla, provedou se následující úplné zkoušky WHTC se startem za tepla a pokračuje se v měření emisí bez stabilizace a bez zastavování motoru, dokud není regenerace ukončena, a vypočte se průměr ze zkoušek WHTC se startem za tepla.

b)	Jestliže se regenerace ukončí v průběhu některé ze zkoušek WHTC se startem za tepla, ve zkoušce se pokračuje v celé její délce.

Po dohodě se schvalovacím orgánem se mohou použít korekční faktory na regeneraci, a to buď multiplikační (písmeno c)), nebo aditivní (písmeno d)), které jsou založeny na osvědčeném technickém úsudku.

c)	Multiplikační korekční faktory se vypočtou takto: (nahoru)(6) (dolů) (6a)

d)	Aditivní korekční faktory se vypočtou takto: k r,u = e w - e (nahoru) (7) kr,d = ew - er (dolů) (8)

Pokud jde o výpočet specifických emisí podle bodu 8.6.3, použijí se tyto korekční faktory na regeneraci:

e)	u zkoušky bez regenerace se k r,u násobí hodnotou specifických emisí e v rovnici 69 nebo se přičte k této hodnotě v rovnici 70;

f)	u zkoušky s regenerací se k r,d násobí hodnotou specifických emisí e v rovnici 69 nebo se přičte k této hodnotě v rovnici 70.

Na žádost výrobce mohou být korekční faktory na regeneraci

g)	rozšířeny na ostatní členy stejné rodiny motorů;

h)	rozšířeny na jiné rodiny motorů používající stejný systém následného zpracování výfukových plynů, pokud toto rozšíření předběžně povolil schvalovací orgán nebo orgán pro certifikaci na základě výrobcem předaných technických dokladů, že emise jsou podobné.

6.7

Chladicí systém

Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru předepsaných výrobcem.

6.8

Mazací olej

Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zaznamenány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky.

6.9

Vlastnosti referenčního paliva

Referenční paliva jsou uvedena v příloze 5.

Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobce.

6.10

Emise z klikové skříně

Žádné emise z klikové skříně nesmí být vypouštěny přímo do okolního ovzduší, s následující výjimkou: motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší, jsou-li emise při všech zkouškách emisí přičítány (fyzicky nebo matematicky) k emisím z výfuku. Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému.

Pro účely tohoto bodu se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto:

a)	Potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší.

b)	Počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší.

c)	Potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být vyhřívané, tenkostěnné nebo izolované a musí splňovat specifikace výrobce motoru týkající se protitlaku v klikové skříni.

Potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu výfukových plynů za každým systémem následného zpracování výfukových plynů, za každým odporem, který je namontován do výfuku, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smíšení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukových plynů, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu.

6.11.1

Na vhodném místě se během cyklů zkoušek emisí změří tlak v klikové skříni. Měří se manometrem se skloněnou trubicí v otvoru pro měřidlo hladiny oleje.

6.11.1.1

Tlak ve sběrném potrubí sání se měří s přesností ±1 kPa.

6.11.1.2

Tlak v klikové skříni se měří s přesností ±0,01 kPa.

Zkušební postupy

7.1

Zásady měření emisí

K měření specifických emisí je třeba, aby motor prošel zkušebními cykly stanovenými v bodech 7.2.1 a 7.2.2. K měření specifických emisí je třeba určit hmotnost složek ve výfukových plynech a odpovídající práci motoru v průběhu cyklu. Složky se určí metodami odběru popsanými v bodech 7.1.1 a 7.1.2.

7.1.1

Plynulý odběr vzorků

U plynulého odběru vzorků se nepřetržitě měří koncentrace složky v surovém nebo ve zředěném výfukovém plynu. Tato koncentrace se vynásobí nepřetržitým průtokem výfukového plynu (surového nebo zředěného) v místě odběru emisí k určení hmotnostního průtoku složky. Emise složky se v průběhu zkušebního cyklu neustále sčítají. Tento součet je celkovou hmotností vypouštěné složky.

7.1.2

Odběr dávek

U odběru dávek se plynule odebírá vzorek surového nebo zředěného výfukového plynu a ukládá se pro pozdější měření. Odebraný vzorek musí být proporcionální k průtoku surového nebo zředěného výfukového plynu. U jednotlivých odebraných dávek jsou plynné zředěné složky shromážděny ve vaku a částice jsou zachyceny na filtru. Koncentrace složek v odebraných dávkách se vynásobí celkovou hmotností výfukového plynu nebo hmotnostního průtoku (surového nebo zředěného plynu), z nichž byla dávka během zkušebního cyklu odebrána. Výsledkem je celková hmotnost nebo hmotnostní průtok vypouštěné složky. K výpočtu koncentrace znečišťujících částic se částice zachycené z proporcionálně odebraného výfukového plynu na filtru vydělí množstvím přefiltrovaného výfukového plynu.

7.1.3

Postupy měření

V této příloze jsou popsány dva postupy měření, které jsou funkčně rovnocenné. Oba postupy se mohou použít pro každý ze zkušebních cyklů WHTC a WHSC:

a)	vzorky plynných složek se odebírají plynule ze surového výfukového plynu a částice se určí s použitím systému s ředěním části toku;

b)	plynné složky a částice se určí s použitím systému s ředěním plného toku (systém CVS).

Tyto dva postupy (např. měření plynných složek v surovém výfukovém plynu a měření částic v systému s ředěním plného toku) je možné jakkoli kombinovat.

7.2

Zkušební cykly

7.2.1

Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC

Zkušební cyklus v neustáleném stavu WHTC je uveden v dodatku 1 jako sled každou sekundu se střídajících normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený jako referenční cyklus motoru, který má být zkoušen. S těmito referenčními hodnotami otáček a točivého momentu se na zkušebním stanovišti provede zkušební cyklus a zaznamenají se skutečné hodnoty otáček, točivého momentu a výkonu. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu. K potvrzení správnosti cyklu je třeba, aby skutečná práce cyklu byla v předepsaných mezích práce referenčního cyklu.

Pro plynné znečišťující látky se může použít kontinuální odběr vzorků (ze surového nebo zředěného výfukového plynu) nebo odběr dávek (zředěný výfukový plyn). Vzorek částic se zředí stabilizovaným ředicím médiem (jako je okolní vzduch) a zachytí se jedním vhodným filtrem. Schéma postupu zkoušky WHTC je na obrázku 3.

Obrázek 3

Zkušební cyklus WHTC

7.2.2

Zkušební cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody

Zkušební cyklus WHSC v ustáleném stavu s lineárními přechody se skládá z několika normalizovaných režimů otáček a zatížení, které musí být převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Motor musí pracovat v každém režimu po předepsanou dobu, přičemž se v prvních 20 ±1 sekundách lineárně mění otáčky a zatížení. K ověření zkoušky se po jejím dokončení provede regresní analýza mezi referenčními a skutečnými hodnotami otáček, točivého momentu a výkonu.

Koncentrace každé plynné znečišťující látky, průtok výfukových plynů a výkon se určuje v průběhu celého zkušebního cyklu. Plynné znečišťující látky mohou být zaznamenávány nepřetržitě nebo odebrány pomocí odběrného vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným ředicím médiem (jako je okolní vzduch). V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a zachytí se jedním vhodným filtrem.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během cyklu.

Zkouška WHSC je popsána v tabulce 1. S výjimkou prvního režimu se začátek každého režimu stanoví jako začátek lineárního přechodu z předcházejícího režimu.

Tabulka 1

Zkušební cyklus WHSC

Režim	Normalizované otáčky %	Normalizovaný točivý moment %	Trvání režimu (s), včetně 20s lineárního přechodu
1	0	0	210
2	55	100	50
3	55	25	250
4	55	70	75
5	35	100	50
6	25	25	200
7	45	70	75
8	45	25	150
9	55	50	125
10	75	100	50
11	35	50	200
12	35	25	250
13	0	0	210

Součet			1 895

7.3

Obecné fáze zkoušky

Následující vývojový diagram uvádí obecné pokyny, které by měly být během zkoušky dodrženy. Podrobnosti o každém kroku jsou uvedeny v příslušných bodech. Odchylky od obecných pokynů jsou povoleny, je-li to vhodné, avšak konkrétní požadavky v příslušných bodech jsou závazné.

Při zkoušce WHTC se zkušební postup skládá ze zkoušky se startem za studena, po které následuje buď přirozené, nebo nucené chlazení motoru, fáze stabilizace za tepla a start za tepla.

Při zkoušce WHSC se zkušební postup skládá ze zkoušky se startem za tepla, po kterém následuje stabilizace v režimu WHSC 9.

7.4

Mapování motoru a referenční cyklus

Měření motoru, kontroly vlastností motoru a kalibrace systému před zkouškou se vykonají před postupem mapování motoru v souladu s obecným průběhem zkoušky znázorněným v bodě 7.3.

Jako základ pro generování referenčního cyklu WHTC a WHSC musí být motor zmapován v provozu s plným zatížením k určení křivek závislostí otáček na maximálním točivém momentu a závislostí otáček na maximálním výkonu. Mapovací křivky se použijí k denormalizaci otáček motoru (bod 7.4.6) a točivého momentu motoru (bod 7.4.7).

7.4.1

Zahřátí motoru

Motor se musí zahřát provozem mezi 75 a 100 % jeho maximálního výkonu nebo podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku. Ke konci zahřívání musí být provoz takový, aby se teplota chladiva motoru a mazacího oleje stabilizovala v rozmezí ±2 % jejich středních hodnot po dobu nejméně 2 minut, nebo dokud nezačne teplotu motoru řídit termostat.

7.4.2

Určení rozsahu otáček mapování

Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální otáčky pro mapování	=	volnoběžné otáčky
Maximální otáčky pro mapování	=	n hi x 1,02 nebo otáčky, při kterých točivý moment plného zatížení klesne na nulu, podle toho, která hodnota je menší

7.4.3

Mapovací křivka motoru

Když byl motor stabilizován podle bodu 7.4.1, provede se mapování motoru následujícím postupem:

a)	motor se odlehčí a běží při volnoběžných otáčkách;

b)	motor běží podle maximálního požadavku operátora při minimálních otáčkách pro mapování;

otáčky motoru se zvyšují se středním přírůstkem (8 ± 1) min-1/s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování, nebo při konstantním poměru tak, aby přechod od minimálních do maximálních mapovacích otáček trval 4 až 6 minut. Zaznamenávají se hodnoty otáček motoru a točivého momentu rychlostí nejméně jednoho bodu za sekundu.

Pokud se ke stanovení negativního referenčního točivého momentu použije bod 7.4.7 písm. b), může mapovací křivka pokračovat přímo s minimálním požadavkem operátora od maximálních do minimálních mapovacích otáček.

7.4.4

Alternativní metody mapování

Má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od metod mapování uvedených v tomto bodě musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny schvalovacím orgánem zároveň se zdůvodněním jejich použití. V žádném případě se však nesmí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem.

7.4.5

Opakování zkoušky

Motor nemusí být zmapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže:

a)	podle technického úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování nebo

b)	byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které mohou mít vliv na výkon motoru.

7.4.6

Denormalizace otáček motoru

Ke generování referenčních cyklů se normalizované otáčky podle dodatku 1 (WHTC) a tabulky 1 (WHSC) denormalizují s použitím následující rovnice:

n ref = n norm x (0,45 x n lo + 0,45 x n pref + 0,1 x n hi – n idle) x 2,0327 + n idle (9)

K určení n pref se vypočte integrál maximálního točivého momentu z n idle po n95h z mapovací křivky motoru určené podle bodu 7.4.3.

Otáčky motoru na obrázku 4 a 5 jsou definovány takto:

n norm	jsou normalizované otáčky v dodatku 1 a tabulce 1 vydělené 100
n lo	jsou nejnižší otáčky, při kterých výkon dosahuje 55 % maximálního výkonu
n pref	jsou otáčky motoru, při kterých integrál maximálního mapovaného točivého momentu představuje 51 % celého integrálu mezi nidle a n95h
n hi	jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 70 % maximálního výkonu
n idle	jsou volnoběžné otáčky
n 95h	jsou nejvyšší otáčky, při kterých výkon dosahuje 95 % maximálního výkonu

U motorů (hlavně zážehových) s prudce klesající křivkou regulátoru, kdy zastavení přívodu paliva brání motoru v provozu do n hi nebo do n 95h, platí následující ustanovení:

n hi	v rovnici 9 se nahradí výrazem n Pmax x 1,02
n 95h	se nahradí výrazem n Pmax x 1,02

Obrázek 4:

Definice zkušebních otáček

Obrázek 5

Definice npref

7.4.7

Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v režimu dynamometru motoru podle dodatku 1 k této příloze (WHTC) a tabulky 1 (WHSC) jsou normalizovány na maximální točivý moment při příslušných otáčkách. Ke generování referenčních cyklů musí být hodnoty točivého momentu pro každou individuální hodnotu referenčních otáček určenou podle bodu 7.4.6 denormalizovány s použitím křivky mapování, která byla stanovena podle bodu 7.4.3, takto:

(10)

kde:

M norm,i	je normalizovaný točivý moment, v %
M max,i	je maximální točivý moment z mapovací křivky, Nm
M f,i	je točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají namontovat, Nm
M r,i	je točivý moment absorbovaný pomocnými zařízeními motoru, jež se mají odmontovat, Nm

Jsou-li pomocná zařízení motoru namontována v souladu s bodem 6.3.1 a dodatkem 6 k této příloze, rovná se M f a M r nule.

Negativní hodnoty točivého momentu v bodech, v nichž je motor poháněn (m v dodatku 1 k této příloze), musí pro účely generování referenčního cyklu přejímat referenční hodnoty určené podle každého z následujících způsobů:

a)	negativních 40 % z pozitivního točivého momentu, který je k dispozici v přidruženém bodu otáček;

b)	mapování negativního točivého momentu požadovaného k pohonu motoru z maximálních na minimální mapovací otáčky;

c)	určení negativního točivého momentu požadovaného k pohonu motoru při volnoběžných otáčkách a při nhi a lineární interpolace mezi těmito dvěma body.

7.4.8

Výpočet práce referenčního cyklu

Práce referenčního cyklu se určí za zkušební cyklus synchronním výpočtem okamžitých hodnot výkonu motoru z referenčních otáček a referenčního točivého momentu, jak je stanoveno v bodech 7.4.6 a 7.4.7. K výpočtu práce referenčního cyklu Wref (kWh) se hodnoty okamžitého výkonu motoru integrují za zkušební cyklus. Jestliže nejsou namontována pomocná zařízení v souladu s bodem 6.3.1, korigují se okamžité hodnoty výkonu s použitím rovnice (4) podle bodu 6.3.5.

Stejná metoda se použije k integrování jak referenčního, tak skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace. Při integrování práce skutečného cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu nastaví na nulu a započítají se. Jestliže se integrování provede při frekvenci menší než 5 Hz a jestliže se během daného časového úseku hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a nastaví se na nulu. Pozitivní podíl se započítá do integrované hodnoty.

7.5

Postupy před zkouškou

7.5.1

Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se nainstalují, jak je požadováno. Výfuková trubka se připojí k systému s ředěním plného toku, jestliže je použit.

7.5.2

Příprava měřicího zařízení pro odběr vzorků

Před začátkem odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

a)	V průběhu 8 hodin předcházejících odběru emisí podle bodu 9.3.4 se přezkouší těsnost systému.

b)	Pro odběr dávek se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky.

c)	Spustí se všechny měřicí přístroje podle instrukcí výrobce přístrojů a osvědčeného technického úsudku.

d)	Nastartují se ředicí systémy, odběrná čerpadla, chladicí ventilátory a systém pro shromažďování údajů.

e)	Seřídí se průtoky vzorků na požadované úrovně, s použitím obtoků, je-li to žádoucí.

f)	Výměníky tepla v systému odběru vzorků se předehřejí nebo předchladí, aby se nalézaly ve svých provozních rozsazích teplot pro zkoušku.

g)	Vyhřívané nebo chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty.

h)	Systém k ředění toku výfukových plynů se uvede do činnosti nejméně 10 minut před začátkem sledu zkoušek.

i)	Všechna elektronická integrační zařízení se před začátkem každého intervalu zkoušky vynulují nebo znovu vynulují.

7.5.3

Kontrola analyzátorů plynů

Vyberou se pracovní rozsahy analyzátoru plynu. Jsou přípustné analyzátory emisí s automatickým nebo ručním přepínáním pracovních rozsahů. V průběhu zkušebního cyklu se nesmí přepínat pracovní rozsah analyzátorů emisí. Zároveň se také v průběhu zkušebního cyklu nesmí přepínat zesílení analogového provozního zesilovače (zesilovačů) analyzátoru.

Odezva na nulu a na kalibrační plyn pro plný rozsah stupnice se určí u všech analyzátorů, které používají mezinárodně vysledovatelné plyny, jež odpovídají specifikacím bodu 9.3.3. U analyzátorů FID se musí nastavit plný rozsah na bázi uhlíkového čísla jedna (C1).

7.5.4

Příprava filtru k odběru vzorků částic

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se filtr vloží do Petriho misky, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci doby stabilizace se filtr zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtru. Filtr se pak uloží do uzavřené Petriho misky nebo do utěsněného držáku filtru až do doby, kdy bude potřebný ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin po vyjmutí z vážicí komory.

7.5.5

Nastavení ředicího systému

Celkový tok zředěného výfukového plynu v systému s ředěním plného toku nebo tok zředěného výfukového plynu systémem s ředěním části toku musí být seřízen tak, aby nemohlo docházet ke kondenzaci vody v systému a aby se na čele filtru dosáhlo teploty mezi 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C).

7.5.6

Nastartování systému k odběru vzorků částic

Systém k odběru vzorků částic se nastartuje a nechá se běžet s obtokem. Hladina částic pozadí v ředicím médiu se může určit odběrem vzorků ředicího média před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu. Měření se může provést před zkouškou nebo po ní. Jestliže se měří jak na začátku, tak na konci cyklu, může se vypočítat průměrná hodnota výsledků. Jestliže se k měření pozadí použije jiný systém k odběru vzorků, měří se současně s vlastní zkouškou.

7.6

Provedení zkoušky WHTC

7.6.1

Ochlazení motoru

Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se na základě osvědčeného technického úsudku nastaví systémy, které ženou do motoru chladicí vzduch a chladný olej do systému mazání motoru, a odvádějí tak přes systém chlazení motoru teplo z chladicí kapaliny a ze systému následného zpracování výfukových plynů. V případě nuceného ochlazení systému následného zpracování výfukových plynů se nesmí chladicí vzduch použít, dokud se tento systém neochladí pod teplotu, při které dojde k jeho katalytické aktivaci. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím.

7.6.2

Zkouška se startem za studena

Zkouška se startem za studena se zahájí, když teploty maziva motoru, chladiva a systémů následného zpracování jsou všechny v rozmezí 293 K až 303 K (20 °C až 30 °C). Motor se pak nastartuje jedním z následujících postupů:

a)	motor se nastartuje postupem doporučeným výrobcem v příručce uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného startéru a dostatečně nabité baterie, nebo jiného vhodného napájení; nebo

motor se nastartuje dynamometrem. Motor musí být poháněn nejvýše na ±25 % svých běžných provozních roztáčecích otáček. Roztáčení se přeruší nejpozději 1 sekundu po rozběhnutí motoru. Nenastartuje-li motor po 15 sekundách roztáčení, roztáčení se zastaví a určí se příčina selhání startu, kromě případu, kdy příručka pro uživatele nebo příručka pro údržbu a opravy uvádí, že delší doba roztáčení je normální.

7.6.3

Fáze stabilizace za tepla

Bezprostředně po ukončení zkoušky se startem za studena se motor stabilizuje pro zkoušku se startem za tepla provedením stabilizace za tepla v trvání 10 ± 1 minut.

7.6.4

Zkouška se startem za tepla

Motor se nastartuje na konci fáze stabilizace za tepla definované v bodě 7.6.3 a ke startování se použijí postupy uvedené v bodě 7.6.2.

7.6.5

Postup zkoušky

Postup zkoušky jak se startem za studena, tak se startem za tepla začíná nastartováním motoru. Jakmile motor běží, spustí se řízení cyklu, aby činnost motoru odpovídala prvnímu bodu seřízení v cyklu.

Zkouška WHTC se provede podle referenčního cyklu, který je stanoven v bodě 7.4. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Skutečné otáčky motoru a točivý moment se registrují nejméně jednou za sekundu v průběhu celého zkušebního cyklu (frekvence 1 Hz) a signály se mohou elektronicky filtrovat.

7.6.6

Sběr údajů směrodatných pro emise

Na začátku postupu zkoušky se měřicí zařízení spustí současně:

a)	zahájí se odběr nebo analýza ředicího média, je-li použit systém s ředěním plného toku;

b)	zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody;

c)	zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků;

d)	zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu;

e)	zahájí se záznam zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se měří emise v surovém výfukovém plynu, měří se průběžně koncentrace emisí ((NM)HC, CO a NOx) a hmotnostní průtok výfukového plynu a ukládá se s frekvencí nejméně 2 Hz do počítačového systému. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se zaznamená doba odezvy a kalibrační údaje je možno použít on-line nebo off-line při vyhodnocování údajů.

Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, měří se kontinuálně HC a NOx v ředicím tunelu při frekvenci snímání údajů nejméně 2 Hz. Průměrné koncentrace se určí integrováním signálů analyzátoru po dobu trvání zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 s a popřípadě musí být koordinována s kolísáním toku CVS a s odchylkami doby trvání odběru vzorků / zkušebního cyklu. CO, CO2 a NMHC se mohou určit integrováním signálu nepřetržitého měření nebo analýzou koncentrací plynů shromážděných v průběhu cyklu ve vaku k jímání vzorků. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím médiu se určí v místě před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu integrováním nebo shromážděním ve vaku k jímání pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz).

7.6.7

Odběr vzorků částic

Na začátku postupu zkoušky se přepne systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic.

Jestliže je použit systém s ředěním části toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval v poměru k hmotnostnímu průtoku výfukových plynů, určenému podle bodu 9.4.6.1.

Jestliže je použit systém s ředěním plného toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ±2,5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem vůči průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ±2,5 % jeho nastavené hodnoty (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorků). Musí se zaznamenávat průměrné hodnoty teploty a tlaku na vstupu do plynoměru (plynoměrů) nebo do přístrojů k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu v mezích ±2,5 % vzhledem k vysokému zatížení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkouška se musí opakovat s menším průtokem odebíraného vzorku.

7.6.8

Zastavení motoru a chybná funkce zařízení

Jestliže se motor zastaví v kterémkoli okamžiku v průběhu zkoušky se startem za studena, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat a znovu nastartovat podle požadavků bodu 7.6.2 a zkouška se musí opakovat.

Jestliže se motor zastaví v kterémkoli okamžiku v průběhu zkoušky se startem za tepla, je zkouška se startem za tepla neplatná. Motor se musí stabilizovat podle bodu 7.6.3 a zkouška se startem za tepla se musí opakovat. V tomto případě není potřebné opakovat zkoušku se startem za studena.

Jestliže dojde v průběhu zkušebního cyklu k chybné funkci některého z požadovaných zkušebních zařízení, je zkouška neplatná a musí se opakovat podle výše uvedených ustanovení.

7.7

Provedení zkoušky WHSC

7.7.1

Stabilizace ředicího systému a motoru

Ředicí systém a motor se nastartuje a zahřeje podle bodu 7.4.1. Po zahřátí se motor a odběrný systém stabilizují provozem motoru v režimu 9 (viz bod 7.2.2 tabulka 1) po dobu nejméně 10 minut, přičemž je současně v chodu ředicí systém. Mohou se jímat předběžné vzorky emisí částic. Tyto odběrné filtry nemusí být stabilizovány ani váženy a mohou být vyřazeny. Průtoky se nastaví přibližně na hodnoty vybrané pro zkoušku. Po stabilizaci se motor zastaví.

7.7.2

Startování motoru

5 ± 1 minut po ukončení stabilizace režimem 9, jak je popsáno v bodě 7.7.1, se motor nastartuje podle postupu pro startování doporučeného výrobcem v příručce pro uživatele, s použitím buď sériově vyrobeného startéru, nebo dynamometru, podle bodu 7.6.2.

7.7.3

Postup zkoušky

Zkouška začne poté, co motor běží, a do jedné minuty poté, co je činnost motoru řízena tak, aby mohl začít první režim cyklu (volnoběh).

Cyklus WHSC se provede podle pořadí zkušebních režimů, jak je uvedeno v tabulce 1 bodu 7.2.2.

7.7.4

Sběr údajů směrodatných pro emise

Na začátku postupu zkoušky se měřicí zařízení spustí současně:

a)	zahájí se odběr nebo analýza ředicího média, je-li použit systém s ředěním plného toku;

b)	zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody;

c)	zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků;

d)	zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu;

e)	zahájí se záznam zpětnovazebních hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

7.7.5

Odběr vzorků částic

Na začátku postupu zkoušky se přepne systém odběru vzorků částic z obtoku na shromažďování částic. Jestliže je použit systém s ředěním části toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval v poměru k hmotnostnímu průtoku výfukových plynů, určenému podle bodu 9.4.6.1.

7.7.6

Zastavení motoru a chybná funkce zařízení

Jestliže se motor kdykoli v průběhu cyklu zastaví, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat podle bodu 7.7.1 a znovu nastartovat podle bodu 7.7.2 a zkouška se musí opakovat.

Jestliže dojde v průběhu zkušebního cyklu k chybné funkci některého z požadovaných zkušebních zařízení, je zkouška neplatná a musí se opakovat podle výše uvedených ustanovení.

7.8

Postupy po provedení zkoušky

7.8.1

Úkony po zkoušce

Při ukončení zkoušky se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu, objemu zředěného výfukového plynu, průtok plynu do odběrných vaků a čerpadlo k odběru vzorků částic. U integrovaného systému analyzátoru musí odběr vzorků pokračovat, dokud neuplynou časové intervaly odezvy systému.

7.8.2

Ověření proporcionálního odběru vzorků

U každé proporcionální dávky odebraných vzorků, jako je vzorek v jímacím vaku nebo vzorek částic, se ověří, že byl udržován proporcionální odběr podle bodů 7.6.7 a 7.7.5. Každý vzorek, který nesplňuje požadavky, se pokládá za neplatný.

7.8.3

Stabilizování a vážení filtru částic

Filtr částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných nádržek nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Takto chráněný filtr se vrátí do vážicí komory. Filtr se musí stabilizovat po dobu nejméně jedné hodiny a pak se zváží podle bodu 9.4.5. Celková hmotnost filtru se zaznamená.

7.8.4

Ověření posunu

Co nejdříve, avšak nejpozději do 30 minut po ukončení zkušebního cyklu nebo v průběhu stabilizace (pouze v případě písmene b)), se určí odezvy na nulu a na kalibrační plyn pro plný rozsah pro použité měřicí rozsahy analyzátoru plynů. Pro účely tohoto bodu je zkušební cyklus definován takto:

a)	pro WHTC: úplný sled: za studena – stabilizace – za tepla;

b)	pro zkoušku WHTC se startem za tepla (bod 6.6): sled: stabilizace – za tepla;

c)	pro zkoušku WHTC se startem za tepla a s vícenásobnou regenerací (bod 6.6): celkový počet zkoušek se startem za tepla;

d)	pro WHSC: zkušební cyklus.

Pro posun analyzátoru platí následující ustanovení:

a)	odezvy na nulu a na plný rozsah před zkouškou, a dále na nulu a na plný rozsah po zkoušce se mohou přímo vložit do rovnice 66 podle bodu 8.6.1, aniž by se určil posun;

b)	jestliže je posun mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 1 % plného rozsahu stupnice, mohou se použít změřené koncentrace bez korekce, nebo se mohou korigovat posunem podle bodu 8.6.1;

jestliže se rozdíl posunu mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce rovná 1 % plného rozsahu stupnice nebo je větší než tato hodnota, zkouška je neplatná, nebo se změřené koncentrace musí korigovat posunem podle bodu 8.6.1.

7.8.5

Analýza plynných vzorků v jímacím vaku

Co možno nejdříve se provedou následující úkony:

a)	vzorky plynů v jímacím vaku se analyzují nejpozději do 30 minut po ukončení zkoušky se startem za tepla nebo v době stabilizace před zkouškou se startem za studena;

b)	vzorky pozadí se analyzují do 60 minut po ukončení zkoušky se startem za tepla.

7.8.6

Potvrzení správnosti práce cyklu

Před vypočtením skutečné práce cyklu se vypustí všechny body měření zaznamenané v průběhu startování motoru. Skutečná práce cyklu se určí za celý cyklus tak, že se synchronně použijí hodnoty skutečných otáček a skutečného točivého momentu k výpočtu okamžitých hodnot výkonu motoru. Okamžité hodnoty výkonu motoru se integrují za celý zkušební cyklus k výpočtu skutečné práce cyklu Wact (kWh). Jestliže nejsou namontována pomocná zařízení v souladu s bodem 6.3.1, korigují se okamžité hodnoty výkonu s použitím rovnice (4) podle bodu 6.3.5.

K integraci skutečného výkonu motoru se použije tatáž metodika popsaná v bodě 7.4.8.

Skutečná práce cyklu Wact se použije k porovnání s prací referenčního cyklu Wref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz bod 8.6.3).

Wact musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty Wref.

7.8.7

Statistické údaje k potvrzení správnosti zkušebního cyklu

Jak pro WHTC, tak pro WHSC se provedou lineární regrese skutečných hodnot (n act, M act, P act) na referenční hodnoty (n ref, M ref, P ref).

Pro minimalizaci zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi skutečnými hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled skutečných signálů otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Jsou-li skutečné signály posunuty, musí se otáčky a točivý moment posunout o stejnou hodnotu a ve stejném směru.

Použije se metoda nejmenších čtverců s nejvhodnější rovnicí, která má tvar:

y = a 1 x + a 0 (11)

kde:

y	je skutečná hodnota otáček (ot/min), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)
a 1	je sklon regresní přímky
x	je referenční hodnota otáček (ot/min), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)
a 0	je pořadnice regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) y jako funkce x a koeficient určení (r2).

Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby byla zkouška pokládána za platnou, musí být splněna kritéria tabulky 2 (WHTC) nebo tabulky 3 (WHSC).

Tabulka 2

Dovolené odchylky regresní přímky u cyklu WHTC

	Rychlost	Točivý moment	Výkon
Směrodatná chyba odhadu (SEE) y jako funkce x	nejvýše 5 % maximálních otáček při zkoušce	nejvýše 10 % maximálního točivého momentu motoru	nejvýše 10 % maximálního výkonu motoru
Sklon regresní přímky, a 1	0,95 až 1,03	0,83 – 1,03	0,89 – 1,03
Koeficient určení, r 2	nejméně 0,970	nejméně 0,850	nejméně 0,910
Pořadnice regresní přímky s osou y, a 0	nejvýše 10 % otáček volnoběhu	±20 Nm nebo ±2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší	±4 kW nebo ±2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší

Tabulka 3

Dovolené odchylky regresní přímky u cyklu WHSC

	Rychlost	Točivý moment	Výkon
Směrodatná chyba odhadu (SEE) y jako funkce x	nejvýše 1 % maximálních otáček při zkoušce	nejvýše 2 % maximálního točivého momentu motoru	nejvýše 2 % maximálního výkonu motoru
Sklon regresní přímky, a 1	0,99 až 1,01	0,98 – 1,02	0,98 – 1,02
Koeficient určení, r 2	nejméně 0,990	nejméně 0,950	nejméně 0,950
Pořadnice regresní přímky s osou y, a 0	nejvýše 1 % maximálních otáček při zkoušce	±20 Nm nebo ±2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší	±4 kW nebo ±2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro účely regrese je možné před regresním výpočtem vypustit body měření uvedené v tabulce 4. Avšak tyto body nelze vypustit při výpočtu práce cyklu a při výpočtu emisí. Tyto body se mohou vypustit pro celý cyklus nebo kteroukoli jeho část.

Tabulka 4

Přípustná vypuštění bodů měření z regresní analýzy

Případ	Podmínky	Přípustná vypuštění bodů měření
Minimální požadavek operátora (bod volnoběhu)	n ref = 0 % a M ref = 0 % a M act > (M ref – 0,02 M max. mapovaný točivý moment) a M act < (M ref + 0,02 M max. mapovaný točivý moment)	otáčky a výkon
Minimální požadavek operátora (bod, kdy je motor poháněn zkušebním stavem)	M ref < 0 %	výkon a točivý moment
Minimální požadavek operátora	n act ≤ 1.02 n ref a M act > M ref nebo n act > n ref a M act ≤ M ref' nebo n act > 1,02 n ref a M ref < M act ≤ (M ref + 0,02 M max. mapovaný točivý moment)	výkon a buď točivý moment, nebo otáčky
Maximální požadavek operátora	n act < n ref a M act ≥ M ref nebo n act ≥ 0,98 n ref a M act < M ref nebo n act < 0,98 n ref a M ref > M act ≥ (M ref – 0,02 M max. mapovaný točivý moment)	výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

Výpočet emisí

Konečné výsledky zkoušky se zaokrouhlí jedenkrát na takový počet míst za desetinnou čárkou, který je uveden v příslušné normě pro emise, plus jedna doplňková významná číslice podle normy ASTM E 29-06B. Není přípustné žádné zaokrouhlování mezilehlých hodnot použitých k určení konečného výsledku emisí specifických pro brzdu.

Výpočet uhlovodíků a/nebo uhlovodíků jiných než methan je založen na molárním poměru uhlíku/vodíku/kyslíku (C/H/O) v palivu:

CH1,86O0,006 pro motorovou naftu (B7),

CH2,92O0,46 pro ethanol pro určené vznětové motory (ED95),

CH1,93O0,032 pro benzin (E10),

CH2,74O0,385 pro ethanol (E85),

CH2,525 pro LPG (zkapalněný ropný plyn),

CH4 pro NG (zemní plyn) a biomethan.

Příklady postupů výpočtu jsou uvedeny v dodatku 5 k této příloze.

Výpočet emisí na molárním základě podle přílohy 7 celosvětového technického předpisu GTR č. 11 týkající se zkušebního protokolu o emisích výfukových plynů u nesilničních mobilních strojů (NRMM) je přípustný s předchozím souhlasem schvalovacího orgánu.

8.1

Korekce suchého/vlhkého stavu

Jestliže se emise měří na suchém základě, převede se změřená koncentrace na vlhký základ podle následujícího vzorce:

c w = kw × c d (12)

kde:

c d	je koncentrace v suchém stavu v ppm nebo % objemu
kw	je korekční faktor suchého/vlhkého stavu (k w,a, k w,e, nebo k w,d podle toho, která rovnice se použila)

8.1.1

Surový výfukový plyn

(13)

nebo

(14)

nebo

(15)

přičemž

(16)

(17)

kde:

H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu
w ALF	je obsah vodíku v palivu, % hmot.
q mf,i	je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s
q mad,I	je okamžitý hmotnostní průtok suchého nasávaného vzduchu, kg/s
p r	je tlak vodních par po chladicí lázni, kPa
p b	je celkový atmosférický tlak, kPa
w DEL	je obsah dusíku v palivu, % hmot.
w EPS	je obsah kyslíku v palivu, % hmot.
α	je molární poměr vodíku v palivu
c CO2	je koncentrace CO2 v suchém stavu, %
c CO	je koncentrace CO v suchém stavu, %

Rovnice (13) a (14) jsou v zásadě totožné, přičemž se faktor 1,008 v rovnicích (13) a (15) přibližně blíží přesnější hodnotě jmenovatele v rovnici (14).

8.1.2

Ředěný výfukový plyn

(18)

nebo

(19)

přičemž

(20)

kde:

α	je molární poměr vodíku v palivu
c CO2w	je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu, %
c CO2d	je koncentrace CO2 v suchém stavu, %
H d	je vlhkost ředicího média, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu
H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu
D	je faktor ředění (viz bod 8.5.2.3.2)

8.1.3

Ředicí médium

(21)

přičemž

(22)

kde:

H d	je vlhkost ředicího média, g vody v 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.2

Korekce NOx s ohledem na vlhkost

Protože emise NOx závisejí na podmínkách okolního vzduchu, koriguje se koncentrace NOx s ohledem na vlhkost s použitím faktorů uvedených v bodě 8.2.1 nebo 8.2.2. Vlhkost nasávaného vzduchu Ha lze vypočítat z hodnot změřené relativní vlhkosti, změřeného rosného bodu, změřeného tlaku vodních par nebo z měření psychrometrem, s použitím všeobecně přijatých rovnic.

8.2.1

Vznětové motory

(23)

kde:

H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.2.2

Zážehové motory

(24)

kde:

H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu

8.3

Korekce filtru částic vztlakovým účinkem

Hmotnost filtru k odběru vzorků částic je nutno korigovat jeho vztlakovým účinkem ve vzduchu. Korekce vztlakovým účinkem závisí na hustotě filtru k odběru vzorků částic, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží vah a neuvažuje vztlakový účinek samotných znečišťujících částic. Vztlakovým účinkem se musí korigovat jak hmotnost obalu filtru, tak celková hmotnost filtru.

Jestliže hustota materiálu filtru není známa, použijí se následující hodnoty hustoty:

a)	filtr ze skleněných vláken pokrytých teflonem: 2 300 kg/m3;

b)	filtr tvořený teflonovou membránou: 2 144 kg/m3;

c)	filtr s teflonovou membránou a polymethylpentenovým nosným kroužkem: 920 kg/m3.

Pro kalibrační závaží z nerezové oceli se použije hustota 8 000 kg/m3. Jsou-li kalibrační závaží z jiného materiálu, musí být známa jejich hustota.

Použije se tato rovnice:

(25)

přičemž

(26)

kde:

m uncor	je nekorigovaná hmotnost filtru částic, mg
ρ a	je hustota vzduchu, kg/m3
ρ w	je hustota kalibračního závaží vah, kg/m3
ρ f	je hustota filtru k odběru vzorků částic, kg/m3
p b	je celkový atmosférický tlak, kPa
T a	je teplota vzduchu prostředí, v kterém jsou váhy, K
28,836	je molární hmotnost vzduchu při referenční vlhkosti (282,5 K), g/mol
8,3144	je molární plynová konstanta

Hmotnost vzorku částic m p použitá v bodech 8.4.3 a 8.5.3 se vypočte takto:

(27)

kde:

m f,G	je celková hmotnost filtru částic korigovaná vztlakovým účinkem, mg
m f,T	je celková hmotnost obalu filtru částic korigovaná vztlakovým účinkem, mg

8.4

Ředění části toku (PFS) a měření emisí v surovém výfukovém plynu

K výpočtu hmotnosti emisí se používají signály okamžité koncentrace plynných složek, které se násobí okamžitým hmotnostním průtokem výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se může měřit přímo nebo se může vypočítat s použitím metody měření nasávaného vzduchu a průtoku paliva, metody sledovacího plynu nebo měření nasávaného vzduchu a poměru vzduchu a paliva. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dobám odezvy jednotlivých přístrojů. Tyto rozdíly je nutno brát v úvahu při časové synchronizaci signálů. U částic se používají signály hmotnostního průtoku výfukových plynů k regulaci systému s ředěním části toku pro odběr vzorku proporcionálního hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. Proporcionalitu je třeba kontrolovat regresní analýzou mezi tokem vzorku a tokem výfukového plynu podle bodu 9.4.6.1. Schéma principu úplného systému je znázorněno na obrázku 6.

Obrázek 6

Schéma systému k měření emisí v surovém výfukovém plynu a v části toku

8.4.1

Určení hmotnostního průtoku výfukového plynu

8.4.1.1

Úvod

K výpočtu emisí v surovém výfukovém plynu a k regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukového plynu. K určení hmotnostního průtoku výfukových plynů lze použít některou z metod popsaných v bodech 8.4.1.3 až 8.4.1.7.

8.4.1.2

Doba odezvy

K výpočtu emisí musí být doba odezvy u kterékoli z metod popsaných v bodech 8.4.1.3 až 8.4.1.7 rovna nebo kratší, než je doba odezvy analyzátoru ≤ 10 s, požadovaná podle bodu 9.3.5.

K regulaci systému s ředěním části toku se požaduje rychlejší odezva. U systému s ředěním části toku s on-line regulací se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s prediktivní regulací na základě předem zaznamenané zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů ≤ 5 sekund s dobou náběhu ≤ 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukového plynu a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v bodě 9.4.6.1.

8.4.1.3

Postup přímého měření

Přímé měření okamžitého průtoku výfukových plynů se musí provádět pomocí systémů, jako jsou:

a)	přístroje k měření rozdílu tlaků, např. průtoková tryska (podrobnosti viz norma ISO 5167);

b)	ultrazvukový průtokoměr;

c)	vírový průtokoměr.

Je třeba přijmout bezpečnostní opatření, aby se zabránilo chybám měření, které způsobí chyby hodnot emisí. K těmto bezpečnostním opatřením patří opatrná instalace přístroje do výfukového zařízení motoru podle doporučení výrobce přístroje a v souladu s osvědčenou technickou praxí. Instalace zařízení nesmí ovlivnit zejména vlastnosti motoru a emise.

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu podle bodu 9.2.

8.4.1.4

Postup měření vzduchu a paliva

Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Výpočet okamžitého průtoku výfukového plynu se provádí takto:

qm ew,i = qm aw,i + qm f,i (28)

kde:

qm ew,i	je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s
qm aw,i	je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s
qm f,i	je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s

Průtokoměry musí splňovat požadavky na linearitu podle bodu 9.2, avšak musí být dostatečně přesné, aby splňovaly také požadavky na linearitu pro průtok výfukového plynu.

8.4.1.5

Sledovací postup měření

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukových plynech.

Známé množství inertního plynu (např. čistého helia) se vpustí do toku výfukového plynu jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovým plynem a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Pak se měří koncentrace plynu ve vzorku výfukového plynu.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběhu motoru po smíchání byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto:

(29)

kde:

qm ew,i	je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s
qv t	je průtok sledovacího plynu, cm3/min
c mix,i	je okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení, ppm
ρe	je hustota výfukového plynu, kg/m3 (srov. tabulka 5)
c b	je koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu, ppm

Koncentraci pozadí sledovacího plynu (c b) je možno určit jako průměrnou hodnotu z koncentrace pozadí změřené bezprostředně před zkouškou a po zkoušce.

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení (c mix.i) při nejvyšším průtoku výfukového plynu, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu.

Celý systém musí splňovat požadavky na linearitu průtoku výfukového plynu podle bodu 9.2.

8.4.1.6

Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu a paliva

Touto metodou se určuje výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu z průtoku vzduchu a z poměru vzduchu k palivu. Okamžitá hmotnost výfukového plynu se vypočte takto:

(30)

přičemž

(31)

(32)

kde:

qm aw,i	je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu, kg/s
A/F st	je stechiometrický poměr vzduchu a paliva, kg/kg
λi	je okamžitý poměr přebytečného vzduchu
c CO2d	je koncentrace CO2 v suchém stavu, %
c COd	je koncentrace CO v suchém stavu, ppm
c HCw	je koncentrace HC ve vlhkém stavu, ppm

Průtokoměr vzduchu a analyzátory musí splňovat požadavky na linearitu podle bodu 9.2 a celý systém musí splňovat požadavky na linearitu průtoku výfukového plynu podle bodu 9.2.

Je-li k měření poměru nadbytečného vzduchu použito zařízení k měření poměru vzduchu a paliva, např. čidlo typu zirkonium, musí splňovat požadavky bodu 9.3.2.7.

8.4.1.7

Metoda bilance uhlíku

Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z průtoku paliva a plynných složek výfukového plynu obsahujících uhlík. Okamžitá hmotnost výfukového plynu se vypočte takto:

(33)

přičemž

k c= (cCO2d – cCO2d,a) x 0,5441 + cCOd/18522 + cHCw/17355(34)

k fd = – 0,055586 x w ALF + 0,0080021 x w DEL + 0,0070046 x w EPS(35)

kde:

qmf,i	je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s
Ha	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu
w BET	je obsah uhlíku v palivu, % hmot.
w ALF	je obsah vodíku v palivu, % hmot.
w DEL	je obsah dusíku v palivu, % hmot.
w EPS	je obsah kyslíku v palivu, % hmot.
c CO2d	je koncentrace CO2 v suchém stavu, %
c CO2d,a	je koncentrace CO2 v suchém stavu v nasávaném vzduchu, %
c COd	je koncentrace CO v suchém stavu, ppm
c HCw	je koncentrace HC ve vlhkém stavu, ppm

8.4.2

Určení plynných složek

8.4.2.1

Úvod

Plynné složky v surovém výfukovém plynu emitované ze zkoušeného motoru se měří měřicími systémy a systémy odběru vzorků popsanými v bodě 9.3 a dodatku 2 k této příloze. Údaje se vyhodnotí podle bodu 8.4.2.2.

V bodech 8.4.2.3 a 8.4.2.4 jsou popsány dva postupy výpočtu, které jsou rovnocenné pro referenční palivo podle přílohy 5. Postup podle bodu 8.4.2.3 je jednodušší, protože k poměru mezi složkami a hustotou výfukového plynu používá tabulku hodnot u. Postup podle bodu 8.4.2.4 je přesnější pro jakosti paliva, které jsou odlišné od specifikací v příloze 5, avšak vyžaduje elementární analýzu složení paliva.

8.4.2.2

Vyhodnocení údajů

Údaje týkající se emisí se zaznamenávají a ukládají v souladu s bodem 7.6.6.

K výpočtu hmotnostních emisí plynných složek se průběhy zaznamenaných koncentrací a průběh hmotnostního průtoku výfukového plynu časově synchronizují podle doby transformace definované v bodě 3.1. Proto se doba odezvy každého analyzátoru plynných emisí a systému hmotnostního průtoku výfukového plynu určí podle příslušného z bodů 8.4.1.2 a 9.3.5 a zaznamená se.

8.4.2.3

Výpočet hmotnostních emisí na základě hodnot sestavených do tabulky

Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí z koncentrací surových znečišťujících látek a hmotnostního průtoku výfukového plynu, vyrovnaných podle doby transformace, jak je stanoveno v bodě 8.4.2.2, integrováním okamžitých hodnot v průběhu cyklu a vynásobením integrovaných hodnot hodnotami u z tabulky 5. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle bodu 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise případně vynásobí korekčním faktorem vlhkosti k h,D nebo k h,G, jak je stanoveno podle bodu 8.2.

Použije se následující rovnice:

m gas =

(g/zkouška)(36)

kde:

u gas	je příslušná hodnota složky výfukového plynu z tabulky 5
c gas,i	je okamžitá koncentrace složky ve výfukovém plynu, ppm
qm ew,i	je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s
f	je frekvence snímání údajů, Hz
n	je počet provedených měření

Tabulka 5

Hodnoty u a hustoty složek surovém výfukovém plynu

Palivo	ρ e	Plyn
		NOx	CO	HC	CO2	O2	CH4
		ρ gas [kg/m3]
		2,053	1,250	(1)	1,9636	1,4277	0,716
		ugas (2)
Motorová nafta (B7)	1,2943	0,001586	0,000966	0,000482	0,001517	0,001103	0,000553
Ethanol (ED95)	1,2768	0,001609	0,000980	0,000780	0,001539	0,001119	0,000561
CNG (3)	1,2661	0,001621	0,000987	0,000528 (4)	0,001551	0,001128	0,000565
Propan	1,2805	0,001603	0,000976	0,000512	0,001533	0,001115	0,000559
Butan	1,2832	0,001600	0,000974	0,000505	0,001530	0,001113	0,000558
LPG (5)	1,2811	0,001602	0,000976	0,000510	0,001533	0,001115	0,000559
Benzin (E10)	1,2931	0,001587	0,000966	0,000499	0,001518	0,001104	0,000553
Ethanol (E85)	1,2797	0,001604	0,000977	0,000730	0,001534	0,001116	0,000559

8.4.2.4

Výpočet hmotnostních emisí na základě přesných rovnic

Hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) se určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí z koncentrací surových znečišťujících látek, hodnot u a hmotnostního průtoku výfukového plynu, vyrovnaných podle doby transformace, jak je stanoveno v bodě 8.4.2.2, a integrováním okamžitých hodnot v průběhu cyklu. Je-li měřeno na suchém základě, před prováděním dalších výpočtů se uplatní na hodnoty okamžité koncentrace korekce suchého/vlhkého stavu podle bodu 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti k h,D nebo k h,G, jak je stanoveno podle bodu 8.2.

Použije se následující rovnice:

m gas =

(g/zkouška)(37)

kde:

u gas	se vypočte z rovnice 38 nebo 39
c gas,i	je okamžitá koncentrace složky ve výfukovém plynu, ppm
qm ew,i	je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s
f	je frekvence snímání údajů, Hz
n	je počet provedených měření

Okamžité hodnoty u se vypočtou takto:

u gas, i = M gas / (Me,i x 1 000) (38)

nebo

u gas,i =ρgas / (ρe,i x 1 000) (39)

přičemž

ρgas = M gas / 22,414 (40)

kde:

M gas	je molární hmotnost složky plynu, g/mol (viz dodatek 5 k této příloze)
Me,i	je okamžitá molární hmotnost výfukového plynu, g/mol
ρgas	je hustota složky plynu, kg/m3
ρe,i	je okamžitá hustota výfukového plynu, kg/m3

Molární hmotnost výfukových plynů M e se vypočte pro obecné složení paliva CHαOεNδSγ , za předpokladu úplného spalování, takto:

(41)

kde:

qm aw,i	je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na vlhkém základě, kg/s
qm f,i	je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s
H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu
M a	je molární hmotnost nasávaného vzduchu v suchém stavu = 28,965 g/mol

Hustota výfukových plynů ρe se odvodí takto:

(42)

kde:

qm ad,i	je okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu na suchém základě, kg/s
qm f,i	je okamžitý hmotnostní průtok paliva, kg/s
H a	je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg vzduchu v suchém stavu
k fw	je specifický faktor paliva pro vlhký výfukový plyn (rovnice 16) v bodě 8.1.1

8.4.3

Určení částic

8.4.3.1

Vyhodnocení údajů

Hmotnost částic se vypočte podle rovnice 27 uvedené v bodě 8.3. K vyhodnocení koncentrace částic se zaznamená celková hmotnost vzorku (m sep), který prošel filtrem za zkušební cyklus.

S předchozím souhlasem schvalovacího orgánu se může hmotnost částic korigovat obsahem částic v ředicím médiu, jak stanoví bod 7.5.6, v souladu s osvědčenou technickou praxí a specifickými konstrukčními vlastnostmi použitého systému k měření částic.

8.4.3.2

Výpočet hmotnostních emisí

V závislosti na konstrukci systému se vypočte hmotnost částic (g/zkouška) jednou z metod uvedených v bodě 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2 po korekci vztlakovým účinkem hmotnosti filtru se vzorkem částic podle bodu 8.3.

8.4.3.2.1

Výpočet založený na poměru odběru vzorků

m PM = m p / (r s x 1 000) (43)

kde:

m p	je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg
r s	je průměrný poměr odběru vzorků za celý cyklus

přičemž

r s =

(44)

kde:

m se	je hmotnost vzorku za celý cyklus, kg
m ew	je celkový hmotnostní průtok výfukových plynů za celý cyklus, kg
m sep	je hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic, kg
m sed	je hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem, kg

V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty m sep a m sed stejné.

8.4.3.2.2

Výpočet založený na ředicím poměru

m PM =

(45)

kde:

m p	je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg
m sep	je hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic, kg
m edf	je hmotnost rovnocenného zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

Celková hmotnost rovnocenného zředěného výfukového plynu za celý cyklus se určí takto:

m edf =

(46)

qm edf,i = qm ew,i x r d,i(47)

r d,i =

(48)

kde:

qm edf,i	je okamžitý hmotnostní průtok rovnocenných zředěných výfukových plynů, kg/s
qm ew,i	je okamžitý hmotnostní průtok výfukových plynů, kg/s
r d,i	je okamžitý ředicí poměr
qm dew,i	je okamžitý hmotnostní průtok zředěných výfukových plynů, kg/s
qm dw,i	je okamžitý hmotnostní průtok ředicího média, kg/s
f	je frekvence snímání údajů, Hz
n	je počet provedených měření

8.5

Měření emisí s ředěním plného toku (CVS)

K výpočtu hmotnostních emisí se použijí signály měření koncentrací plynných složek, a to buď integrací za celý cyklus, nebo odběrem do jímacích vaků, které se vynásobí hmotnostním průtokem zředěných výfukových plynů. Hmotnostní průtok výfukových plynů se měří systémem odběru s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým prouděním (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV) s kompenzací průtoku nebo bez této kompenzace.

K odběru do jímacích vaků a k odběru vzorků částic se odebírá proporcionální vzorek ze zředěného výfukového plynu ze systému CVS. U systému bez kompenzace průtoku se nesmí poměr průtoku vzorku a průtoku systému CVS lišit o více než ±2,5 % od hodnoty seřízené pro zkoušku. U systému s kompenzací průtoku musí být každá jednotlivá hodnota průtoku konstantní s maximální odchylkou ± 2,5% od příslušné cílového hodnoty průtoku.

Schéma principu úplného systému je znázorněno na obrázku 7.

Obrázek 7-

Schéma systému měření plného toku

8.5.1

Určení průtoku zředěného výfukového plynu

8.5.1.1

Úvod

Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu za cyklus (kg/zkouška) se vypočte z hodnot změřených v průběhu cyklu a z odpovídajících údajů o kalibraci zařízení k měření průtoku (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV) jednou z metod popsaných v bodech 8.5.1.2 až 8.5.1.4. Jestliže celkový průtok vzorku částic (m sep) přesáhne 0,5 % celkového průtoku CVS (m ed), musí se průtok CVS korigovat hodnotou m sep nebo se musí průtok vzorku částic vést zpět do systému CVS před průtokoměr.

8.5.1.2

Systém PDP-CVS

Hmotnostní průtok za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, jestliže se teplota zředěného výfukového plynu udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ±6 K použitím výměníku tepla:

(49)

kde:

V 0	je objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky, m3/ot
n P	je celkový počet otáček čerpadla za zkoušku
p p	je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa
T	je střední teplota zředěného výfukového plynu na vstupu čerpadla, K

Jestliže se použije systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), pak se okamžité hmotnostní emise vypočtou a integrují za celý cyklus. V tomto případě se okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu vypočte takto:

m ed,i = 1,293 x V 0 x n P,i x p p x 273 / (101,3 x T) (50)

kde:

n P,i

je celkový počet otáček čerpadla za časový interval

8.5.1.3

Systém CFV-CVS

m ed = 1,293 x t x K v x p p / T 0,5 (51)

kde:

t	je doba trvání cyklu, s
K V	je kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním pro normální podmínky
p p	je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa
T	je absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice, K

m ed,i = 1,293 x Δti x K V x p p / T 0,5 (52)

kde:

Δti	je časový interval, s

8.5.1.4

Systém SSV-CVS

Hmotnostní průtok za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, jestliže se teplota zředěného výfukového plynu udržuje v průběhu celého cyklu v rozmezí ±11 K použitím výměníku tepla:

m ed = 1,293 x Q SSV (53)

přičemž

(54)

kde:

A 0	je 0,005692 v jednotkách SI
d V	je průměr hrdla SSV, mm
C d	je koeficient výtoku SSV
p p	je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa
T	je teplota na vstupu Venturiho trubice, K
r p	je poměr absolutního statického tlaku v hrdle SSV a na vstupu SSV,
r D	je poměr průměru hrdla SSV d, k vnitřnímu průměru přívodní trubky D

m ed = 1,293 x Q SSV x Δt i (55)

kde:

Δt i	je časový interval, s

Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou C d, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Q ssv. Je-li výpočet spuštěn hodnotou Q ssv, použije se k vyhodnocení Reynoldsova čísla počáteční hodnota Q ssv.

V průběhu všech zkoušek emisí musí být Reynoldsovo číslo v hrdle zařízení SSV v rozmezí Reynoldsových čísel, které byly použity k vytvoření kalibrační křivky určené podle bodu 9.5.4.

8.5.2

Určení plynných složek

8.5.2.1

Úvod

Plynné složky ve zředěném výfukovém plynu emitovaném ze zkoušeného motoru se měří postupy popsanými v dodatku 2 k této příloze. Ředění výfukového plynu se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Vyhodnocení údajů a postupy výpočtů jsou popsány v bodech 8.5.2.2 a 8.5.2.3.

8.5.2.2

Vyhodnocení údajů

Údaje týkající se emisí se zaznamenávají a ukládají v souladu s bodem 7.6.6.

8.5.2.3

Výpočet hmotnostních emisí

8.5.2.3.1

Systémy s konstantním hmotnostním průtokem

U systémů s výměníkem tepla se určí hmotnost znečišťujících látek z následující rovnice:

m gas = u gas x c gas x m ed (g/zkouška) (56)

kde:

u gas	je příslušná hodnota složky výfukového plynu z tabulky 6
c gas	je střední koncentrace složky korigovaná pozadím, ppm
m ed	je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

Jestliže se měří na suchém základě, použije se korekce suchého/vlhkého stavu podle bodu 8.1.

K výpočtu NOx se hmotnostní emise vynásobí korekčním faktorem vlhkosti k h,D nebo k h,G, jak je stanoveno podle bodu 8.2.

Hodnoty u jsou uvedeny v tabulce 6. Pro výpočet hodnot u gas se předpokládalo, že hustota zředěného výfukového plynu je rovna hustotě vzduchu. Proto jsou hodnoty u gas identické s hodnotami jednotlivých plynných složek, avšak odlišné pro HC.

Tabulka 6

Hodnoty u pro zředěný výfukový plyn a pro hustoty složek

Palivo	ρ de			Plyn
		NOx	CO	HC	CO2	O2	CH4
				ρ gas [kg/m3]
		2,053	1,250	(6)	1,9636	1,4277	0,716
				ugas (7)
Motorová nafta (B7)	1,293	0,001588	0,000967	0,000483	0,001519	0,001104	0,000553
Ethanol (ED95)	1,293	0,001588	0,000967	0,000770	0,001519	0,001104	0,000553
CNG (8)	1,293	0,001588	0,000967	0,000517 (9)	0,001519	0,001104	0,000553
Propan	1,293	0,001588	0,000967	0,000507	0,001519	0,001104	0,000553
Butan	1,293	0,001588	0,000967	0,000501	0,001519	0,001104	0,000553
LPG (10)	1,293	0,001588	0,000967	0,000505	0,001519	0,001104	0,000553
Benzin (E10)	1,293	0,001588	0,000967	0,000499	0,001519	0,001104	0,000554
Ethanol (E85)	1,293	0,001588	0,000967	0,000722	0,001519	0,001104	0,000554

Alternativně je možno vypočítat hodnoty u s použitím přesného postupu výpočtu, který je obecně popsán v bodě 8.4.2.4, takto:

(57)

kde:

M gas	je molární hmotnost složky plynu, g/mol (viz dodatek 5 k této příloze)
M e	je molární hmotnost výfukového plynu, g/mol
M d	je molární hmotnost ředicího média = 28,965 g/mol
D	je faktor ředění (viz bod 8.5.2.3.2)

8.5.2.3.2

Určení koncentrací korigovaných pozadím

Aby se určily netto koncentrace znečišťujících látek, musí se od změřených koncentrací odečíst střední koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím médiu. Střední hodnoty koncentrací pozadí se mohou určit metodou vaku k jímání vzorků nebo průběžným měřením s integrací. Použije se tato rovnice:

c gas = c gas,e – c d x (1 – (1/D)) (58)

kde:

c gas,e	je koncentrace složky naměřená ve zředěném výfukovém plynu, ppm
c d	je koncentrace složky změřená v ředicím médiu, ppm
D	je faktor ředění

Faktor ředění se vypočte takto:

a)	pro motory na naftu a pro plynové motory na LPG D = (59)

pro motory na zemní plyn

D =

(60)

kde:

c CO2,e	je koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu % obj.
c HC,e	je koncentrace HC ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu, ppm C1
c NMHC,e	je koncentrace NMHC ve vlhkém stavu ve zředěném výfukovém plynu, ppm C1
c CO,e	je koncentrace CO ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech, ppm
F S	je stechiometrický faktor

Stechiometrický faktor se vypočte takto:

F S =

(61)

kde:

α	je molární poměr vodíku v palivu (H/C)

Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory:

F S (motorová nafta)	=	13,4
F S (LPG)	=	11,6
F S (NG)	=	9,5
F S (E10)	=	13,3
F S (E85)	=	11.5

8.5.2.3.3

Systémy s kompenzací průtoku

U systémů bez výměníku tepla se hmotnost znečišťujících látek (g/zkouška) určí výpočtem okamžitých hmotnostních emisí a integrováním okamžitých hodnot za celý cyklus. Také korekce pozadím se použije přímo na okamžité hodnoty koncentrací. Použije se následující rovnice:

m gas =

(62)

kde:

c gas,e	je koncentrace složky naměřená ve zředěném výfukovém plynu, ppm
c d	je koncentrace složky změřená v ředicím médiu, ppm
m ed,i	je okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu, kg
m ed	je celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg
u gas	je hodnota podle tabulky 6
D	je faktor ředění

8.5.3

Určení částic

8.5.3.1

Výpočet hmotnostních emisí

Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte po korekci vztlakovým účinkem filtru se vzorkem částic podle bodu 8.3 takto:

m PM =

(63)

kde:

m p	je hmotnost částic odebraných za celý cyklus, mg
m sep	je hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic, kg
m ed	je hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg

přičemž

m sep = m set – m ssd (64)

kde:

m set	je hmotnost dvojitě ředěného výfukového plynu, který prošel filtrem částic, kg
m ssd	je hmotnost sekundárního ředicího média, kg

Jestliže se určuje hladina částic pozadí v ředicím médiu podle bodu 7.5.6, může se hmotnost částic korigovat pozadím. V tomto případě se hmotnost částic (g/zkouška) vypočte takto:

m PM =

(65)

kde:

m sep	je hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic, kg
m ed	je hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus, kg
m sd	je hmotnost ředicího média odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí, kg
m b	je hmotnost částic pozadí odebraných z ředicího média, mg
D	je faktor ředění určený podle bodu 8.5.2.3.2.

8.6

Všeobecné výpočty

8.6.1

Korekce o posun

V úvahu se vezme ověření posunu podle bodu 7.8.4 a korigovaná hodnota koncentrace se vypočte takto:

(66)

kde:

c ref,z	je referenční koncentrace nulovacího plynu (obvykle nula), ppm
c ref,s	je referenční koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah, ppm
c pre,z	je koncentrace nulovacího plynu v analyzátoru před zkouškou, ppm
c pre,s	je koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah v analyzátoru před zkouškou, ppm
c post,z	je koncentrace nulovacího plynu v analyzátoru po zkoušce, ppm
c post,s	je koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah v analyzátoru po zkoušce, ppm
cgas	je koncentrace plynu v odebraném vzorku, ppm

Pro každou složku se vypočtou dvě sady výsledků specifických emisí podle bodu 8.6.3 poté, co se provedou jakékoli jiné korekce. Jedna sada se vypočte podle nekorigovaných koncentrací a druhá sada se vypočte podle koncentrací korigovaných posunem podle rovnice 66.

V závislosti na použitém měřicím systému a metodě výpočtu se vypočtou nekorigované výsledné hodnoty emisí s použitím rovnic 36, 37, 56, 58 nebo 62. U výpočtu korigovaných emisí se hodnota c gas v rovnicích 36, 37, 56, 58 nebo 62 nahradí hodnotou c cor zjištěnou podle rovnice 66. Jestliže se v příslušné rovnici použijí okamžité hodnoty koncentrace c gas,i, použije se korigovaná hodnota také jako okamžitá hodnota c cor,i. V rovnicích 58 a 62 se korekce použije jak na měřenou koncentraci, tak na koncentraci pozadí.

Porovnání se musí vyjádřit procentem z nekorigovaných výsledků. Rozdíl mezi nekorigovanými a korigovanými hodnotami emisí specifických pro zkušební stav musí být ±4 % nekorigovaných hodnot emisí specifických pro zkušební stav nebo ±4 % příslušné mezní hodnoty, podle toho, která hodnota je větší. Jestliže je posun větší než 4 %, zkouška je neplatná.

Jestliže se použije korekce o posun, uvedou se ve zkušebním protokolu o emisích jen výsledky emisí korigované s ohledem na posun.

8.6.2

Výpočet NMHC a CH4

Výpočet NMHC a CH4 závisí na použité kalibrační metodě. FID k měření bez NMC (dolní cesta na obrázku 11 v dodatku 2 k této příloze) se kalibruje propanem. Ke kalibraci FID v sérii s NMC (horní cesta na obrázku 11 v dodatku 2 k této příloze) jsou přípustné následující metody:

a)	kalibrační plyn – propan; propan obtéká NMC;

b)	kalibrační plyn – methan; methan protéká NMC.

Koncentrace NMHC a CH4 se pro písmeno a) vypočtou takto:

(67)

(68)

Koncentrace NMHC a CH4 se pro písmeno b) vypočtou takto:

(67a)

(68a)

kde:

c HC(w/NMC)	je koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC, ppm
c HC(w/oNMC)	je koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC, ppm
r h	je faktor odezvy methanu, jak je určen podle bodu 9.3.7.2
E M	je účinnost methanu určená podle bodu 9.3.8.1
E E	je účinnost ethanu určená podle bodu 9.3.8.2

Jestliže je r h < 1,05, je možno tuto veličinu z rovnic 67, 67a a 68a vypustit.

8.6.3

Výpočet specifických emisí

Specifické emise e gas nebo e PM (g/kWh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku následujícím způsobem v závislosti na druhu zkušebního cyklu.

Pro zkoušku WHSC, zkoušku WHTC za tepla nebo zkoušku WHTC za studena se použije tato rovnice:

(69)

kde:

m	jsou hmotnostní emise složky, g/zkouška
W act	je skutečná práce cyklu stanovená podle bodu 7.8.6, kWh

Pro zkoušku WHTC je konečným výsledkem zkoušky vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a zkoušky se startem za tepla podle této rovnice:

(70)

kde:

m cold	jsou hmotnostní emise složky při zkoušce se startem za studena, g/zkouška
m hot	jsou hmotnostní emise složky při zkoušce se startem za tepla, g/zkouška
W act,cold	je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za studena, kWh
W act,hot	je skutečná práce cyklu při zkoušce se startem za tepla, kWh

Jedná-li se o případ s periodickou regenerací podle bodu 6.6.2, korekční faktor na regeneraci k r,u se vynásobí výslednou hodnotou specifických emisí e stanovenou podle rovnice 69 nebo se korekční faktor na regeneraci k r,d přičte k výsledné hodnotě specifických emisí e stanovené podle rovnice 70.

Specifikace zařízení a ověření

Tato příloha neobsahuje podrobnosti o zařízeních nebo systémech k měření průtoku, tlaku a teploty. Jsou stanoveny pouze požadavky na linearitu takových zařízení nebo systémů, která je nutná k provádění zkoušek emisí, a to v bodě 9.2.

9.1

Specifikace dynamometru

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů, který má potřebné vlastnosti k provedení příslušného zkušebního cyklu popsaného v bodech 7.2.1 a 7.2.2.

Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí měřit výkon na hřídeli dostatečně přesně, aby byla splněna kritéria k potvrzení platnosti zkoušky. Mohou být potřebné doplňkové výpočty. Přesnost měřicího zařízení musí být taková, aby byly dodrženy požadavky na linearitu stanovené v bodě 9.2 tabulce 7.

9.2

Požadavky na linearitu

Kalibrace všech měřicích přístrojů a systémů musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Měřicí přístroje a systémy musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v tabulce 7. Ověření linearity podle bodu 9.2.1 se provede u analyzátorů plynů nejméně každé tři měsíce nebo po každé opravě nebo změně systému, která by mohla ovlivnit kalibraci. U ostatních přístrojů a systémů se ověření linearity provedou podle toho, jak to vyžadují postupy vnitřních auditů nebo výrobci přístrojů, nebo podle požadavků normy ISO 9000.

Tabulka 7

Požadavky na linearitu přístrojů a měřicích systémů

Měřicí systém	\|χ min × (a1 – 1)+ a0 \|	Sklon a1	Standardní chyba SEE	Koeficient určení r2
Otáčky motoru	≤ 0,05 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Točivý moment motoru	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok paliva	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok vzduchu	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok výfukového plynu	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok ředicího média	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok zředěného výfukového plynu	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Průtok vzorku	≤ 1 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Analyzátory plynů	≤ 0,5 % max	0,99–1,01	≤ 1 % max	≥ 0,998
Děliče plynů	≤ 0,5 % max	0,98–1,02	≤ 2 % max	≥ 0,990
Teplota	≤ 1 % max	0,99–1,01	≤ 1 % max	≥ 0,998
Tlak	≤ 1 % max	0,99–1,01	≤ 1 % max	≥ 0,998
Váhy na částice	≤ 1 % max	0,99–1,01	≤ 1 % max	≥ 0,998

9.2.1

Ověřování linearity

9.2.1.1

Úvod

Linearita se ověří u každého měřicího systému uvedeného v tabulce 7. U ověřovaného měřicího systému se musí použít nejméně deset referenčních hodnot, nebo jak je specifikováno jinak. Pro ověřování linearity nezávislého tlaku a teploty se vyberou nejméně tři referenční hodnoty. Naměřené hodnoty se porovnají s referenčními hodnotami pomocí lineární regrese metodou nejmenších čtverců podle rovnice 11 v bodě 7.8.7. Maximální mezní hodnoty v tabulce 7 odkazují na maximální hodnoty očekávané v průběhu zkoušek.

9.2.1.2

Obecné požadavky

Měřicí systémy se zahřejí podle doporučení výrobce přístroje. S měřicími systémy se pracuje při jejich specifikovaných teplotách, tlacích a průtocích.

9.2.1.3

Postup

Linearita se ověřuje pro každý normálně používaný pracovní rozsah v následujících krocích:

a)	Přístroj se nastaví na nulu zavedením signálu nuly. U analyzátorů plynů se zavede přímo do vstupu do analyzátoru čištěný syntetický vzduch (nebo dusík).

b)	Přístroj se nastaví na hodnotu pro plný rozsah zavedením signálu pro plný rozsah. U analyzátorů plynů se zavede přímo do vstupu do analyzátoru vhodný kalibrační plyn pro plný rozsah.

c)	Opakuje se postup nulování podle písmene a).

d)	Provede se ověření použitím nejméně 10 referenčních hodnot (včetně nuly), které jsou v rozsahu od nuly do nejvyšších hodnot očekávaných v průběhu zkoušek emisí. U analyzátorů plynů se zavedou přímo do vstupu do analyzátoru plyny o známých koncentracích podle bodu 9.3.3.2.

e)	Referenční hodnoty se měří a změřené hodnoty se zaznamenávají po dobu 30 s při frekvenci nejméně 1 Hz.

f)	Střední aritmetické hodnoty za dobu 30 s se použijí k výpočtu parametrů lineární regrese s aplikací nejmenších čtverců podle rovnice 11 v bodě 7.8.7.

g)	Parametry lineární regrese musí splňovat požadavky tabulky 7 v bodě 9.2.

h)	Nastavení nuly se znovu zkontroluje, a jestliže je to potřebné, opakuje se postup ověření.

9.3

Systém k měření a odběru vzorků plynných emisí

9.3.1

Specifikace analyzátorů

9.3.1.1

Obecně

Analyzátory musí mít takový měřicí rozsah a dobu odezvy, které umožní dosáhnout přesnosti požadované k měření koncentrací složek výfukového plynu v neustáleném a ustáleném stavu.

Elektromagnetická kompatibilita zařízení musí být taková, aby minimalizovala přídavné chyby.

9.3.1.2

Přesnost

Přesnost definovaná jako odchylka hodnoty udávané analyzátorem od referenční hodnoty, nesmí přesáhnout ±2 % udávané hodnoty nebo ±0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

9.3.1.3

Přesnost

Přesnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

9.3.1.4

Hlučnost

Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

9.3.1.5

Posun nuly

Posun odezvy na nulu musí specifikovat výrobce přístroje.

9.3.1.6

Posun odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah

Posun odezvy na kalibrační plyn pro plný rozsah musí specifikovat výrobce přístroje.

9.3.1.7

Doba náběhu

Doba náběhu analyzátoru namontovaného v měřicím systému nesmí být delší než 2,5 s.

9.3.1.8

Sušení plynu

Výfukové plyny se mohou měřit ve vlhkém nebo v suchém stavu. Zařízení pro sušení plynu, je-li použito, musí mít minimální vliv na složení měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přijatelným postupem.

9.3.2

Analyzátory plynů

9.3.2.1

Úvod

Použijí se zásady měření popsané v bodech 9.3.2.2 až 9.3.2.7. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 2 k této příloze. Plyny, které se měří, se musí analyzovat dále uvedenými přístroji. Pro nelineární analyzátory je přípustné použít linearizační obvody.

9.3.2.2

Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.3

Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzní s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

9.3.2.4

Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím atd. vyhřívaný tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K ± 10 K (190 °C ± 10 °C). Pro motory na zemní plyn a zážehové motory se může volitelně použít analyzátor uhlovodíků typu nevyhřívaného plamenoionizačního detektoru (FID), v závislosti na použité metodě (viz dodatek 2 k této příloze, bod A.2.1.3).

9.3.2.5

Analýza methanu (CH4) a uhlovodíků jiných než methan (NMHC)

Určování frakce methanu a frakce uhlovodíků jiné než methan se provádí vyhřívaným separátorem uhlovodíků jiných než methan (NMC) a dvěma zařízením FID, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze v bodech A.2.1.4 a A.2.1.5. Koncentrace složek se určí podle bodu 8.6.2.

9.3.2.6

Analýza oxidů dusíku (NOx)

K měření NOx jsou specifikovány dva měřicí přístroje a každý z nich se smí použít za podmínky, že splňuje kritéria určená v bodě 9.3.2.6.1 pro jeden nebo v bodě 9.3.2.6.2 pro druhý přístroj. K určení rovnocennosti systému pro alternativní postup měření podle bodu 5.1.1 je přípustný pouze CLD.

9.3.2.6.1

Chemoluminiscenční detektor (CLD)

Měří-li se na suchém základě, musí být analyzátor oxidů dusíku typu chemoluminiscenčního detektoru (CLD) nebo vyhřívaného chemoluminiscenčního detektoru (HCLD) s konvertorem NO2/NO. Pokud se měří na vlhkém základě, musí se použít HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C) za podmínky vyhovujícího výsledku zkoušky rušivého vlivu vodní páry (viz bod 9.3.9.2.2). Jak u CLD, tak u HCLD se musí odběrné vedení udržovat na teplotě stěny v rozmezí od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C) až ke konvertoru pro měření na suchém základě a až k analyzátoru pro měření na vlhkém základě.

9.3.2.6.2

Nedisperzní detektor s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV)

K měření koncentrace NOx se použije nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV). Jestliže analyzátor NDUV měří jen NO, umístí se před analyzátor konvertor NO2/NO. Teplota NDUV se musí udržovat na hodnotě, která znemožní kondenzaci vody, jestliže není instalován vysoušeč vzorku před konvertorem NO2/NO, pokud je použit, nebo před analyzátorem.

9.3.2.7

Měření poměru vzduchu a paliva

Zařízením k měření poměru vzduchu a paliva použitým k určení průtoku výfukového plynu podle bodu 8.4.1.6 musí být čidlo poměru vzduchu a paliva se širokým rozsahem nebo lambda čidlo typu zirkonium. Čidlo se musí namontovat přímo do výfukového potrubí, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost čidla se zabudovanou elektronikou musí být v rozmezí:

±3 % udávané hodnoty	u	λ < 2
±5 % udávané hodnoty	u	2 ≤ λ < 5
±10 % udávané hodnoty	u	5 ≤ λ

Aby bylo dosaženo výše uvedené přesnosti, musí se snímač kalibrovat podle pokynů výrobce přístroje.

9.3.3

Plyny

Musí se respektovat doba trvanlivosti všech plynů.

9.3.3.1

Čisté plyny

Požadovaná čistota plynů je vymezena mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být tyto plyny:

Pro surový výfukový plyn

čištěný dusík

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO)

čištěný kyslík (čistota > 99,5 % obj. O2)

směs vodíku s heliem (palivo pro hořák FID)

(40 % ± 1 % vodíku, zbytek helium)

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2)

čištěný syntetický vzduch

(znečištění ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO)

(obsah kyslíku v rozmezí 18–21 % obj.),

Pro zředěný výfukový plyn (volitelně pro surový výfukový plyn)

čištěný dusík

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 10 ppm CO2, ≤ 0,02 ppm NO)

čištěný kyslík

(čistota > 99,5 % obj. O2)

směs vodíku s heliem (palivo pro hořák FID)

(40 % ± 1 % vodíku, zbytek helium)

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 10 ppm CO2)

čištěný syntetický vzduch

(znečištění ≤ 0,05 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 10 ppm CO2, ≤ 0,02 ppm NO)

(obsah kyslíku v rozmezí 20,5–21,5 % obj.)

Jestliže nejsou k dispozici lahve na plyn, je možno použít čistič plynu, pokud je možno prokázat úrovně znečištění.

9.3.3.2

Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah

K dispozici musí být směsi plynů s následujícím chemickým složením, jestliže přicházejí v úvahu. Jiné kombinace plynů jsou přípustné za podmínky, že plyny navzájem nereagují. Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

C3H8 a čištěný syntetický vzduch (viz bod 9.3.3.1);

CO a čištěný dusík;

NO a čištěný dusík;

NO2 a čištěný syntetický vzduch;

CO2 a čištěný dusík;

CH4 a čištěný syntetický vzduch;

C2H6 a čištěný syntetický vzduch.

Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ±1 % a musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

9.3.3.3

Děliče plynů

Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat děliči plynů (přesnými směšovacími zařízeními), ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost děliče plynů musí být taková, aby byla koncentrace smíchaných kalibračních plynů určena s přesností ±2 %. Tato přesnost znamená, že primární plyny použité ke smíšení musí být známy s přesností nejméně ±1 % a musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám pro plyny. Ověření se vykoná při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím děliče plynů. Jestliže první ověření selhalo, je možno provést doplňující ověření s použitím jiného kalibračního plynu.

Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo zavedeným do přístroje. Dělič plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ±1 % jmenovité hodnoty.

K ověření linearity podle bodu 9.2.1 musí mít dělič plynů přesnost ±1 %.

9.3.3.4

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou směsí propanu, kyslíku a dusíku. Musí obsahovat propan s 350 ppm C ± 75 ppm C uhlovodíků. Hodnota koncentrace se určí, s odchylkami dovolenými pro kalibrační plyny, chromatografickou analýzou celkových uhlovodíků, včetně nečistot, nebo dynamickým smíšením. Koncentrace kyslíku požadované pro zkoušky motorů se zážehovým a vznětovým zapalováním jsou uvedeny v tabulce 8, zbytek je čištěný dusík.

Tabulka 8

Plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku

Typ motoru	Koncentrace O2 (%)
vznětový	21 (20 až 22 )
zážehový a vznětový	10 (9 až 11 )
zážehový a vznětový	5 (4 až 6 )
zážehový	0 (0 až 1 )

9.3.4

Zkouška těsnosti

Musí se přezkoušet těsnost systému. K tomuto účelu se odpojí sonda z výfukového systému a uzavře se její konec. Uvede se do chodu čerpadlo analyzátoru. Po počáteční stabilizaci musí všechny průtokoměry ukazovat přibližně nulu, nedochází-li k úniku. V opačném případě je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu.

Maximální přípustná netěsnost na straně podtlaku je 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. K odhadu průtoků ve skutečném provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Další možností je vyprázdnění systému na podtlak nejméně 20 kPa (80 kPa absolutních). Po počáteční periodě stabilizace nesmí přírůstek tlaku Δp (kPa/min) v systému přesáhnout:

Δp = p / Vs × 0,005 × qvs (71)

kde:

V s	je objem systému, l
qv s	je průtok v systému, l/min

Jinou metodou je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn pro plný rozsah. Jestliže správně kalibrovaný analyzátor po přiměřené době udává hodnotu ≤ 99 % zavedené koncentrace, svědčí to o problému s těsností, který je potřebné odstranit.

9.3.5

Kontrola doby odezvy analytického systému

K vyhodnocení doby odezvy musí být nastavení systému naprosto stejná jako při měření v průběhu zkoušky (tj. tlak, průtoky, nastavení filtrů na analyzátorech a všechny ostatní vlivy na dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se křivka koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy se definuje jako časový rozdíl mezi změnou plynu a odpovídající změnou zaznamenané koncentrace. Doba odezvy systému (t 90) se skládá z doby zpoždění k měřicímu detektoru a dobou náběhu detektoru. Doba prodlevy se definuje jako doba od okamžiku změny (t 0) k dosažení odezvy v hodnotě 10 % konečné udávané hodnoty (t 10). Doba náběhu se definuje jako doba mezi okamžikem dosažení 10 % konečné udávané hodnoty a okamžikem dosažení 90 % konečné udávané hodnoty (t 90 – t 10).

K časové synchronizaci signálů analyzátoru a průtoku výfukového plynu se doba transformace definuje jako doba mezi okamžikem změny (t 0) a okamžikem, kdy odezva dosáhne 50 % konečné udávané hodnoty (t 50).

Doba odezvy systému musí být ≤ 10 s při době náběhu ≤ 2,5 s podle bodu 9.3.1.7 pro všechny regulované složky (CO, NOx, HC nebo NMHC) a pro všechny použité rozsahy. Jestliže se použije NMC k měření NMHC, může doba odezvy systému přesáhnout 10 s.

9.3.6

Zkouška účinnosti konvertoru NOx

Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO2 na NO se zkouší podle bodů 9.3.6.1 až 9.3.6.8 (viz obrázek 8).

Obrázek 8

Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NO2

9.3.6.1

Zkušební sestava

Účinnost konvertoru se zkouší ozonizátorem s použitím zkušební sestavy podle schématu na obrázku 8 a dále popsaným postupem.

9.3.6.2

Kalibrace

Detektory CLD a HCLD se kalibrují podle specifikací výrobce v nejčastěji používaném provozním rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem pro plný rozsah (jehož obsah NO musí odpovídat asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx je nastaven na režim NO tak, aby kalibrační plyn pro plný rozsah neprocházel konvertorem. Zaznamená se koncentrace udaná přístrojem.

9.3.6.3

Výpočet

Účinnost konvertoru vyjádřená v procentech se vypočte takto:

(72)

kde:

a	je koncentrace NOx podle bodu 9.3.6.6
b	je koncentrace NOx podle bodu 9.3.6.7
c	je koncentrace NO podle bodu 9.3.6.4
d	je koncentrace NO podle bodu 9.3.6.5

9.3.6.4

Přidávání kyslíku

Přípojkou T se do proudu plynu kontinuálně přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není indikovaná koncentrace asi o 20 % nižší než indikovaná kalibrační koncentrace stanovená v bodě 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO).

Udávaná koncentrace (c) se zaznamená. Ozonizátor zůstává během celého tohoto procesu deaktivován.

9.3.6.5

Aktivace ozonizátoru

Ozonizátor se aktivuje, aby vyráběl dostatek ozonu ke snížení koncentrace NO přibližně na 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v bodě 9.3.6.2. Udávaná koncentrace (d) se zaznamená (analyzátor je v režimu NO).

9.3.6.6

Režim NOx

Analyzátor se přepne do režimu NOx, takže směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní prochází konvertorem. Udávaná koncentrace (a) se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.7

Deaktivace ozonizátoru

Ozonizátor se deaktivuje. Směs plynů popsaná v bodě 9.3.6.6 prochází konvertorem do detektoru. Udávaná koncentrace (b) se zaznamená (analyzátor je v režimu NOx).

9.3.6.8

Režim NO

Je-li ozonizátor deaktivován, přepnutím do režimu NO se uzavře průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NOx na analyzátoru se nesmí lišit o více než ±5 % od hodnoty změřené podle bodu 9.3.6.2 (analyzátor je v režimu NO).

9.3.6.9

Interval zkoušek

Účinnost konvertoru se musí ověřit nejméně jednou za měsíc.

9.3.6.10

Požadavek na účinnost

Účinnost konvertoru E NOx nesmí být menší než 95 %.

Jestliže s analyzátorem nastaveným na nejčastěji používaný rozsah nemůže ozonizátor dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle bodu 9.3.6.5, použije se nejvyšší rozsah, kterým se dosáhne takového snížení.

9.3.7

Seřízení FID

9.3.7.1

Optimalizace odezvy detektoru

Analyzátor FID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu se použije kalibrační plyn pro plný rozsah, který je směsí propanu se vzduchem.

Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn pro plný rozsah obsahující 350 ± 75 ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. To je počáteční seřízení průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy na uhlovodíky a na kontrole rušivého vlivu kyslíku podle bodů 9.3.7.2 a 9.3.7.3. Jestliže rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy na uhlovodíky nesplňují následující specifikace, seřídí se postupně průtok vzduchu nad hodnotu specifikovanou výrobcem a pod tuto hodnotu a postupy podle bodů 9.3.7.2 a 9.3.7.3 se opakují pro každou hodnotu průtoku.

Optimalizaci je možno volitelně provést použitím postupů uvedených v dokumentu SAE (SAE paper) č. 770141.

9.3.7.2

Faktory odezvy na uhlovodíky

Ověření linearity analyzátoru se provede směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle bodu 9.2.1.3.

Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby. Faktor odezvy (r h) pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v láhvi vyjádřenou v ppm C1.

Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby dávala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ±2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K ± 5 K (25 °C ± 5 °C).

Zkušební plyny, které se použijí, a rozsahy odpovídajícího faktoru odezvy jsou:

a)	methan a čištěný syntetický vzduch 1,00 ≤ r h ≤ 1,15;

b)	propylen a čištěný syntetický vzduch 0,90 ≤ r h ≤ 1,1;

c)	toluen a čištěný syntetický vzduch 0,90 ≤ r h ≤ 1,1.

Tyto hodnoty jsou vztaženy k faktoru odezvy r h rovnajícímu se hodnotě 1 pro propan a čištěný syntetický vzduch.

9.3.7.3

Kontrola rušivého vlivu kyslíku

Pouze u analyzátorů surového výfukového plynu se provede kontrola rušivého vlivu kyslíku při uvádění analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby.

Zvolí se měřicí rozsah, v němž se hodnota pro plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku bude pohybovat v horní polovině. Zkouška se provede při teplotě vyhřívaného prostoru nastavené na požadovanou hodnotu. Specifikace plynů ke kontrole rušivého vlivu kyslíku jsou uvedeny v bodě 9.3.3.4.

a)	analyzátor se nastaví na nulu;

b)	pro zážehové motory se analyzátor kalibruje směsí s 0 % kyslíku. U vznětových motorů se přístroj kalibruje směsí obsahující 21 % kyslíku;

c)	znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu stupnice, provedou se znovu kroky a) a b) tohoto bodu;

d)	vpustí se plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku obsahující 5 % a 10 % kyslíku;

e)	znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ±1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se zopakuje;

rušivý vliv kyslíku E O2 se vypočte pro každou směs použitou v kroku d) takto:

EO2 = (cref,d – c) × 100 / cref,d (73)

přičemž odezva analyzátoru je

c =

(74)

kde:

c ref,b	je referenční koncentrace HC během kroku b), ppm C
c ref,d	je referenční koncentrace HC během kroku d), ppm C
c FS,b	je koncentrace HC na plném rozsahu během kroku b), ppm C
c FS,d	je koncentrace HC na plném rozsahu během kroku d), ppm C
c m,b	je změřená koncentrace HC během kroku b), ppm C
c m,d	je změřená koncentrace HC během kroku d), ppm C

g)	rušivý vliv kyslíku E O2 musí být před zkouškou menší než ± 1,5 % pro všechny požadované plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku;

h)	jestliže rušivý vliv kyslíku E O2 je větší než ± 1,5 %, může se zkorigovat tím, že se postupně seřídí průtok vzduchu nad hodnotu specifikovanou výrobcem a pod tuto hodnotu, a totéž se provede s průtokem paliva a odebíraného vzorku;

i)	kontrola rušivého vlivu kyslíku se opakuje pro každé nové seřízení.

9.3.8

Účinnost separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC)

NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC (viz bod 8.6.2).

9.3.8.1

Účinnost vztažená k methanu

Kalibrační plyn methanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

(75)

kde:

c HC(w/NMC)	je koncentrace HC při průtoku CH4 přes NMC, ppm C
c HC(w/o NMC)	je koncentrace HC při obtoku CH4 mimo NMC, ppm C

9.3.8.2

Účinnost vztažená k ethanu

Kalibrační plyn ethanu se vede detektorem FID s obtokem NMC a bez tohoto obtoku a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se určí takto:

(76)

kde:

c HC(w/NMC)	je koncentrace HC při průtoku C2H6 přes NMC, ppm C
c HC(w/o NMC)	je koncentrace HC při obtoku C2H6 mimo NMC, ppm C

9.3.9

Účinky rušivého vlivu

Jiné plyny, než je analyzovaný plyn, mohou ovlivňovat indikované hodnoty několika způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když má rušivý plyn stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a v přístrojích CLD, když rušivý plyn utlumuje reakci. Kontroly rušivého vlivu podle bodů 9.3.9.1 a 9.3.9.3 se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby.

9.3.9.1

Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru CO

Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru nesmí být větší než 2 % střední koncentrace CO očekávané v průběhu zkoušky.

Postupy ke zjišťování rušivého vlivu CO2 a H2O se také mohou provádět odděleně. Jestliže jsou úrovně CO2 a H2O vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Je možno provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O, které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěný rušivý vliv H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H2O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet takto upravených dvou hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na dovolené odchylky specifikované v tomto bodě.

9.3.9.2

Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru NOx druhu CLD

Dva plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD (a HCLD), jsou CO2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím, a vyžadují proto techniky zkoušení k určení utlumujícího rušivého vlivu při jejich nejvyšších koncentracích, jichž bylo dosaženo při zkouškách. Jestliže analyzátor CLD používá algoritmy ke kompenzaci rušivého vlivu pracující s přístroji, které měří H2O a/nebo CO2, musí se rušivý vliv vyhodnotit s těmito přístroji v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů.

9.3.9.2.1

Kontrola rušivého vlivu CO2

Kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem NO pro plný rozsah a nechá se procházet NDIR a CLD, přičemž se hodnoty CO2 a NO zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn NO pro plný rozsah a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D.

Rušivý vliv, vyjádřený v procentech, se vypočte takto:

(77)

kde:

A	je koncentrace nezředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR, %
B	je koncentrace zředěného CO2 změřená analyzátorem NDIR, %
C	je koncentrace zředěného NO změřená detektorem (H)CLD, ppm
D	je koncentrace nezředěného NO změřená detektorem (H)CLD, ppm

Se souhlasem schvalovacího orgánu lze použít alternativní metody ředění a kvantifikování hodnot kalibračního plynu CO2 a NO pro plný rozsah, např. dynamické směšování.

9.3.9.2.2

Kontrola rušivého vlivu vodní páry

Tato kontrola se uplatní jen na měření koncentrace vlhkého plynu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí zohlednit ředění kalibračního plynu NO pro plný rozsah vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce.

Kalibrační plyn NO pro plný rozsah s koncentrací 80 % až 100 % plného rozsahu stupnice v normálním pracovním rozsahu se nechá procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se pak nechá při pokojové teplotě probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota C. Určí se teplota vody a zaznamená se jako hodnota F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody (F), a zaznamená se jako hodnota G.

Koncentrace vodní páry (v %) ve směsi se vypočte takto:

H = 100 x (G / pb) (78)

a zaznamená se jako hodnota H. Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO pro plný rozsah (ve vodní páře) se vypočte takto:

De = D x (1– H / 100) (79)

a zaznamená se jako hodnota D e. U výfukového plynu se odhadne maximální koncentrace vodní páry (v %) očekávaná při zkoušce z maximální koncentrace CO2 ve výfukovém plynu A takto:

H m = α/2 x A (80)

a zaznamená se jako H m.

Rušivý vliv vodní páry, vyjádřený v procentech, se vypočte takto:

E H2O = 100 x ((D e – C) / D e) x (H m / H) (81)

kde:

D e	je očekávaná koncentrace zředěného NO, ppm
C	je změřená koncentrace zředěného NO, ppm
H m	je maximální koncentrace vodní páry, %
H	je skutečná koncentrace vodní páry, %

9.3.9.2.3

Maximální přípustný rušivý vliv

Kombinovaný rušivý vliv CO2 a vody nesmí přesáhnout 2 % plného rozsahu stupnice.

9.3.9.3

Kontrola rušivého vlivu u analyzátoru NOx druhu NDUV

Uhlovodíky a H2O mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že způsobují odezvu podobnou jako NOx. Jestliže analyzátor NDUV pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení algoritmů v průběhu ověřování rušivého vlivu působících na analyzátor.

9.3.9.3.1

Postup

Analyzátor NDUV se spustí, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah podle návodu výrobce přístroje. K provedení tohoto ověření se doporučuje oddělit výfukový plyn z motoru. Ke kvantifikování NOx ve výfukovém plynu se použije CLD. Odezva CLD se použije jako referenční hodnota. Ve výfukovém plynu se měří také HC analyzátorem FID. Odezva FID se použije jako referenční hodnota uhlovodíků.

Výfukový plyn z motoru se zavede do analyzátoru NDUV před vysoušečem vzorku plynu, jestliže je použit při zkoušce. Ponechá se určitý čas, aby se odezva analyzátoru stabilizovala. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci vzorku, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 s a vypočítávat aritmetické průměry ze tří analyzátorů.

Střední hodnota z CLD se odečte od střední hodnoty z NDUV. Tento rozdíl se vynásobí poměrem očekávané střední koncentrace HC ke koncentraci HC změřené v průběhu ověřování takto:

(82)

kde:

c NOx,CLD	je koncentrace NOx změřená analyzátorem CLD, ppm
c NOx,NDUV	je koncentrace NOx změřená analyzátorem NDUV, ppm
c HC,e	je maximální očekávaná koncentrace HC, ppm
c HC,m	je měřená koncentrace HC, ppm

9.3.9.3.2

Maximální přípustný rušivý vliv

Kombinovaný rušivý vliv HC a vody nesmí přesáhnout 2 % koncentrace NOx očekávané v průběhu zkoušky.

9.3.9.4

Vysoušeč vzorku

Vysoušeč vzorku odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NOx rušivý vliv.

9.3.9.4.1

Účinnost vysoušeče vzorku

U analyzátorů CLD na suché bázi se musí prokázat, že pro největší očekávanou koncentraci vodní páry Hm (viz bod 9.3.9.2.2) vysoušeč vzorku udržuje vlhkost v CLD na hodnotě ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo na přibližně 0,8 % obj. H2O), což odpovídá 100 % relativní vlhkosti při 3,9 °C a 101,3 kPa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 °C a 101,3 kPa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před CLD. Je také možno měřit vlhkost ve výstupu z CLD, jestliže do CLD proudí pouze tok z odvlhčovače.

9.3.9.4.2

Vysoušeč vzorku odebírající NO2

Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruovaném vysoušeči vzorku, může ze vzorku odebírat NO2. Jestliže je použit vysoušeč vzorku v kombinaci s analyzátorem NDUV bez před ním umístěného konvertoru NO2/NO, mohl by proto odebírat NO2 ze vzorku před měřením NOx.

Vysoušeč vzorku musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

9.3.10

Případný odběr vzorků plynných emisí ze surového výfukového plynu

Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukové trubky, podle toho, která hodnota je větší, proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému, avšak dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukového plynu v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to z praktických důvodů proveditelné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi CO2. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí se vzorek výfukového plynu odebrat za tímto systémem po směru toku.

9.3.11

Případný odběr vzorků plynných emisí ze zředěného výfukového plynu

Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí splňovat požadavky stanovené v dodatku 2 k této příloze. Sonda (sondy) k odběru vzorků plynných emisí musí být instalována (instalovány) v ředicím tunelu v bodě, ve kterém je ředicí médium dobře promíseno s výfukovým plynem a který musí být v bezprostřední blízkosti odběrné sondy částic.

Odběr je všeobecně možno provádět dvěma způsoby:

a)	emise se odebírají do odběrného vaku v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky; pro HC se vak k jímání vzorků ohřeje na 464 ±11 K (191 ±11 °C), pro NOx musí mít vak k jímání vzorků teplotu nad rosným bodem;

b)	emise se odebírají nepřetržitě a integrují se za celý cyklus.

Koncentrace pozadí se určuje před ředicím tunelem podle písmene a) nebo b) a odečte se od koncentrací emisí určených podle bodu 8.5.2.3.2.

9.4

Měření částic a odběrný systém

9.4.1

Obecné požadavky

K určení hmotnosti částic se požadují: systém k ředění a k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, mikrogramové váhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Systém k odběru vzorků částic musí být konstruován tak, aby zajišťoval odběr reprezentativního vzorku částic, úměrného proudu výfukového plynu.

9.4.2

Obecné požadavky na ředicí systém

Pro určení částic je nutno použít ředění vzorku filtrovaným okolním vzduchem nebo syntetickým vzduchem nebo dusíkem (ředicí médium). Ředicí systém se seřídí takto:

a)	musí se zcela vyloučit kondenzace vody v ředicím i odběrném systému;

b)	udržuje se teplota zředěného výfukového plynu na hodnotě mezi 315 K (42 °C) a 325 K (52 °C) v rozmezí 20 cm před a za držákem (držáky) filtru;

c)	ředicí médium musí mít teplotu v rozmezí mezi 293 K a 325 K (20 °C až 52 °C) v bezprostřední blízkosti vstupu do ředicího tunelu;

d)	minimální ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a nejméně 2:1 v primárním ředicím stupni a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru;

e)	u systému s ředěním části toku musí být čas přítomnosti v systému od bodu vpuštění ředicího média k držáku (držákům) filtru mezi 0,5 s a 5 s;

u systému s ředěním plného toku musí být celkový čas přítomnosti v systému od bodu vpuštění ředicího média k držáku (držákům) filtru mezi 1 s a 5 s a čas přítomnosti v sekundárním ředicím systému, jestliže je použit, od bodu vpuštění sekundárního ředicího média k držáku (držákům) filtru musí být nejméně 0,5 s.

Odvlhčení ředicího média před vstupem do ředicího systému je přípustné a je zvláště užitečné, jestliže má ředicí médium velkou vlhkost.

9.4.3

Odběr vzorků částic

9.4.3.1

Systém s ředěním části toku

Sonda k odběru vzorků částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti sondy k odběru vzorku plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v bodě 9.3.10. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky dodatku 2 k této příloze.

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako například při uspořádání motoru do tvaru V, se doporučuje kombinovat sběrné potrubí proti směru toku plynů od sběrné sondy. Není-li to z praktických důvodů proveditelné, je možno odebrat vzorek z větve s nejvyššími emisemi částic. Pro výpočet emisí z výfuku se musí použít celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

9.4.3.2

Systém s ředěním plného toku

Sonda k odběru vzorků částic musí být namontována v ředicím tunelu v bezprostřední blízkosti sondy k odběru vzorku plynných emisí, avšak dostatečně daleko, aby nedošlo k vzájemnému rušení. Proto se na odběr vzorků částic vztahují rovněž ustanovení o montáži v bodě 9.3.11. Odběrné potrubí musí splňovat požadavky dodatku 2 k této příloze.

9.4.4

Filtry k odběru vzorků částic

Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá v průběhu celého postupu zkoušky pomocí filtru, který splňuje požadavky bodů 9.4.4.1 až 9.4.4.3.

9.4.4.1

Požadavky na filtry

Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nebo PAO (polyalfaolefinů) 99 %. K prokázání tohoto požadavku lze použít měření výrobcem pomocí odběrného filtru, která jsou obsažena v hodnocení výrobku. Materiálem filtrů musí být buď:

a)	fluorkarbon (PTFE) pokrytý skelnými vlákny nebo

b)	membrána z fluorkarbonu (PTFE).

9.4.4.2

Velikost filtrů

Filtr musí mít kruhový tvar se jmenovitým průměrem 47 mm (dovolená odchylka 46,50 mm ± 0,6 mm) a mít exponovaný průměr (průměr skvrny na filtru) nejméně 38 mm.

9.4.4.3

Rychlost proudění plynu na filtr

Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, musí být mezi 0,90 m/s a 1,00 m/s, s méně než 5 % zaznamenaných hodnot průtoku, které překračují tento rozsah. Jestliže celková hmotnost částic na filtru přesáhne 400 μg, může se snížit rychlost, kterou proudí plyn na filtr, na 0,50 m/s. Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, se vypočte jako objemový průtok vzorku při tlaku, který je před filtrem, a při teplotě čela filtru, děleno exponovanou plochou filtru.

9.4.5

Specifikace vážicí komory a analytické váhy

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach, aerosol, nebo polotěkavý materiál), které by se mohlo usazovat na filtrech částic. Vážicí komora musí splňovat požadované specifikace po dobu nejméně 60 minut před vážením filtrů.

9.4.5.1

Podmínky ve vážicí komoře

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na teplotě 295 K ± 1 K (22 °C ± 1 °C). Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 1 K (9,5 °C ± 1 °C).

Jestliže jsou prostředí pro stabilizaci a pro vážení oddělená, musí se teplota prostředí pro stabilizaci udržovat s dovolenou odchylkou 295 K ± 3 K (22 °C ± 3 °C), avšak požadavek na rosný bod zůstává na 282,5 K ± 1 K (9,5 °C ± 1 °C).

Zaznamenává se vlhkost a teplota okolí.

9.4.5.2

Vážení referenčního filtru

Nejméně dva nepoužité referenční filtry musí být zváženy, pokud možno současně s vážením filtrů pro odběr vzorků, avšak nejpozději do 12 hodin od vážení těchto filtrů. Filtry musí být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků. Vážení se korigují vztlakovým účinkem.

Jestliže se hmotnost kteréhokoli z referenčních filtrů mezi váženími filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

Referenční filtry se musí periodicky nahrazovat podle osvědčeného technického úsudku, nejméně však jednou ročně.

9.4.5.3

Analytické váhy

Analytické váhy používané k určení hmotností filtrů musí splňovat požadavky na ověření linearity uvedené v bodě 9.2 tabulce 7. Z toho vyplývá přesnost (směrodatná odchylka) nejméně 2 μg a rozlišovací schopnost nejméně 1 μg (jednotka stupnice = 1 μg).

K zajištění přesného vážení filtrů se doporučuje, aby byly váhy instalovány takto:

a)	byly na plošině izolující vibrace, která je chrání před vnějším hlukem a vibracemi;

b)	byly stíněny proti konvektivnímu proudění vzduchu elektricky uzemněným krytem odvádějícím statickou elektřinu.

9.4.5.4

Vyloučení účinků statické elektřiny

Filtr se musí před vážením neutralizovat, např. poloniovým neutralizátorem nebo jiným přístrojem s podobným účinkem. Použije-li se filtr s membránou z PTFE, měří se statická elektřina a doporučuje se, aby byla v rozmezí ±2,0 V od neutrální hodnoty.

V prostředí vah se musí minimalizovat náboj statické elektřiny. Možné metody jsou:

a)	váhy musí být elektricky uzemněny;

b)	použije se pinzeta z nerezavějící oceli, jestliže se manipuluje se vzorky částic ručně;

c)	pinzeta musí být uzemněna zemnicím páskem nebo se zemnicí pásek připojí k operátorovi tak, aby tento pásek měl společné uzemnění s vahami. Zemnicí pásky musí být opatřeny vhodným odporem, který ochrání operátora před náhodným elektrickým šokem.

9.4.5.5

Doplňkové specifikace

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků mezi výfukovou trubkou a držákem filtru, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovaly úsady nebo změny částic. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

9.4.5.6

Kalibrace přístrojů k měření průtoku

U každého průtokoměru, který se použije v systému k odběru vzorků částic a s ředěním části toku, se provede ověření linearity podle bodu 9.2.1 tak často, jak je nutné ke splnění požadavků tohoto předpisu na přesnost. K měření referenčních hodnot průtoku se musí použít přesný průtokoměr, který splňuje mezinárodní a/nebo vnitrostátní normy. Pro kalibraci systému k měření toku z rozdílů průtoků viz bod 9.4.6.2.

9.4.6

Zvláštní požadavky na systém s ředěním části toku

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval proporcionální vzorek surového výfukového plynu od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů. Proto je zásadní, aby byl ředicí poměr nebo poměr odběru vzorků r d nebo r s určen v mezích přesnosti podle bodu 9.4.6.2.

9.4.6.1

Doba odezvy systému

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná rychlá odezva systému. Doba transformace systému se určí postupem podle bodu 9.4.6.6. Je-li kombinovaná doba transformace systému k měření průtoku výfukového plynu (viz bod 8.4.1.2) a systému s ředěním části toku ≤ 0,3 s, použije se regulace on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 s, je nutno použít prediktivní regulaci na základě předem zaznamenané zkoušky. V takovém případě musí být kombinovaná doba náběhu ≤ 1 s a kombinovaná doba zpoždění ≤ 10 s.

Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic qm p,i úměrný hmotnostnímu průtoku výfukových plynů. K určení úměrnosti se provede regresní analýza qm p,i a qm ew,i s frekvencí snímání údajů nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a)	koeficient určení r 2 lineární regrese mezi qm p,i a qm ew,i nesmí být menší než 0,95;

b)	normální chyba odhadnuté hodnoty qm p,i ve vztahu k qm ew,i nesmí překročit 5 % maximální hodnoty qm p;

c)	úsek qm p regresní přímky nesmí překročit ±2 % maximální hodnoty qm p.

Jsou-li společné doby transformace systému pro odběr částic t 50,P a signálu hmotnostního průtoku výfukových plynů t 50,F > 0,3 s, vyžaduje se prediktivní regulace. V takovém případě se provede předběžná zkouška a k regulaci průtoku vzorku do systému částic se může použít signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka qm ew,pre z předběžné zkoušky, která reguluje qm p, posune o „prediktivní“ čas t 50,P + t 50,F.

Ke zjištění korelace mezi qm p,i a qm ew,i se použijí údaje shromážděné během skutečné zkoušky, přičemž qm ew,i se časově upraví o t50,F vztaženo k qm p,i (t 50,P nemá vliv na časovou synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi qm ew a qm p je rozdílem jejich dob transformace, které byly určeny podle bodu 9.4.6.6.

9.4.6.2

Specifikace měření toku z rozdílů průtoků

U systémů s ředěním části toku má zvláštní význam přesnost toku vzorku qm p, pokud se neměří přímo, ale určuje se měřením toku z rozdílů průtoků:

qm p = qm dew – qm dw (83)

V tomto případě musí být maximální chyba rozdílu taková, aby hodnota qm p byla přesná v rozmezí ±5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat postupem střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelnou přesnost qm p lze získat některým z těchto postupů:

a)	Absolutní přesnosti qm dew a qm dw jsou ±0,2 %, čímž je zaručena pro qm p přesnost ≤5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám.

b)	Kalibrace qm dw vztažená k qm dew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti qm p jako podle písmene a). Podrobnosti viz bod 9.4.6.3.

c)	Přesnost qm p se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Vyžaduje se přesnost pro qm p rovnocenná postupu podle písmene a).

d)	Absolutní přesnost qm dew a qm dw je v rozmezí ±2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi qm dew a qm dw je v rozmezí ±0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ±0,2 % nejvyšší hodnoty qm dew pozorované během zkoušky.

9.4.6.3

Kalibrace měření toku z rozdílů průtoků

Průtokoměr nebo přístroje k měření průtoku musí být kalibrovány jedním z následujících postupů, aby průtok sondou qm p do tunelu splňoval požadavky na přesnost podle bodu 9.4.6.2:

Průtokoměr pro qm dw se zapojí v sérii s průtokoměrem pro qm dew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně pět nastavených hodnot, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou qm dw použitou při zkoušce a hodnotou qm dew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být v obtoku.

Kalibrovaný průtokoměr se zapojí do série s průtokoměrem pro qm dew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Kalibrovaný průtokoměr se zapojí do série s průtokoměrem pro qm dw a zkontroluje se přesnost pro nejméně pět nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 50, vztaženo na hodnotu qm dew použitou při zkoušce.

Přenosová trubka (TT) se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření qm p. Hodnota qm dew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a qm dw se postupně nastaví na nejméně pět hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 50. Jinou možnou alternativou je speciální kalibrační vedení toku, kdy tok proudí mimo tunel, ale celkový tok a tok ředicího média proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce.

Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka, kterou je sledovací plyn. Měření se provádí pro pět ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost průtoku vzorku se určí z ředicího poměru r d:

qm p = qm dew /r d (84)

Aby se zaručila přesnost qm p, je nutno vzít v úvahu přesnost analyzátorů plynů.

9.4.6.4

Kontrola průtoku uhlíku

Rozhodně se doporučuje provést kontrolu průtoku uhlíku ve skutečném výfukovém plynu, aby se zjistily problémy týkající se měření a regulace a aby se ověřila správná činnost systému s ředěním části toku. Kontrolu průtoku uhlíku je nutno provést přinejmenším vždy, když je namontován nový motor nebo když dojde k významné změně konfigurace zkušebního stanoviště.

Motor musí běžet při plném zatížení s maximálním točivým momentem a jemu příslušných otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1.

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku 4. Průtoky uhlíku se vypočítají podle rovnic 112 až 114 v dodatku 4 k této příloze. Všechny průtoky uhlíku se musí shodovat v mezích 3 %.

9.4.6.5

Kontrola před zkouškou

Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou následujícím způsobem.

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje stejným postupem, jaký se používá pro kalibraci (viz bod 9.4.6.2) u nejméně dvou bodů, včetně hodnot průtoku qm dw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu qm dew použitou při zkoušce.

Pokud lze na základě záznamů o postupu kalibrace podle bodu 9.4.6.2 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vypustit.

9.4.6.6

Určení doby transformace

Nastavení systému pro vyhodnocení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce. Doba transformace se určí následující metodou.

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí do série se sondou bezprostředně u ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikost stupně zvětšení průtoku použitého při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku tak, aby neovlivňovalo dynamické vlastnosti systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí.

Do průtoku výfukového plynu (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukového plynu určuje výpočtem) ve vstupu do systému s ředěním části toku se zavede skoková změna, z malé hodnoty průtoku na nejméně 90 % maximálního průtoku výfukového plynu. Spouštěč skokové změny musí být stejný jako spouštěč použitý ke spuštění prediktivní regulace při skutečné zkoušce. Signál ke skokové změně průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se zaznamenávají s frekvencí odběru vzorku nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu q mp systému s ředěním části toku a signálu q mew,i průtokoměru výfukových plynů. Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (viz bod 9.4.6.1).

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte vnitřní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Výsledkem je „prediktivní“ hodnota systému s ředěním části toku, která se použije podle bodu 9.4.6.1.

9.5

Kalibrace systému CVS

9.5.1

Obecně

Systém CVS se musí kalibrovat přesným průtokoměrem a zařízením škrtícím průtok. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se parametry regulace systému a určuje se jejich vztah k průtoku.

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr, kalibrovaný turbinový průtokoměr.

9.5.2

Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP)

Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrační Venturiho trubice, která je zapojena v sérii s čerpadlem. Nakreslí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m3/s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Pak se určí lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost.

V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota.

Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP).

9.5.2.1

Analýza údajů

Průtok vzduchu (qv CVS) při každém nastavení škrcení (nejméně šest nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Pak se průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla (V 0) v m3/ot. při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla takto:

V 0 =

(85)

kde:

qv CVS	je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s
T	je teplota na vstupu čerpadla, K
p p	je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa
n	jsou otáčky čerpadla, ot/s

Aby se vzalo v úvahu vzájemné ovlivňování kolísání tlaku v čerpadle a míry ztrát v čerpadle, vypočte se korelační funkce (X 0) mezi otáčkami čerpadla, rozdílem tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla takto:

(86)

kde:

Δp p	je rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa
p p	je absolutní tlak na výstupu čerpadla, kPa

Lineární úpravou metodou nejmenších čtverců se odvodí tato kalibrační rovnice:

(87)

D 0 a m

jsou úsek na ose souřadnic a sklon, které popisují regresní přímky.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky sestrojené pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně rovnoběžné a hodnoty úseku na ose souřadnic (D 0) se musí zvětšovat s poklesem rozsahů průtoku čerpadla.

Hodnoty vypočtené z rovnice se mohou lišit maximálně o ± 0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel různé. Úsady částic způsobí v průběhu času zmenšování skluzu čerpadla, což se projeví v nižších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a pokud ověření celého systému ukazuje změnu míry ztrát.

9.5.3

Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí tlaku a teploty na vstupu Venturiho trubice.

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K v jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v poměrně konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvětšujícím se podtlaku) se průtok Venturiho trubicí uvolňuje a K v se zmenšuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

9.5.3.1

Analýza údajů

Průtok vzduchu (qv CVS) při každém nastavení škrcení (nejméně osm nastavení) se vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

(88)

kde:

qv CVS	je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s
T	je teplota na vstupu Venturiho trubice, K
p p	je absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, kPa

Vypočte se střední hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V.

9.5.4

Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV, jak vyjadřuje rovnice 53 (viz bod 8.5.1.4).

9.5.4.1

Analýza údajů

Průtok vzduchu (Q SSV) se při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) vypočte v normálních m3/s z údajů průtokoměru s použitím metody předepsané výrobcem. Koeficient výtoku se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

(89)

kde:

Q SSV	je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s
T	je teplota na vstupu Venturiho trubice, K
d V	je průměr hrdla SSV, mm
r p	je poměr absolutního statického tlaku v hrdle SSV a na vstupu SSV =
r D	je poměr průměru hrdla SSV d V, k vnitřnímu průměru přívodní trubky D

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Re v hrdle SSV se vypočte podle této rovnice:

(90)

přičemž

(91)

kde:

A1	je 27,43831 v jednotkách SI
Q SSV	je průtok vzduchu při normálních podmínkách (101,3 kPa, 273 K), m3/s
d V	je průměr hrdla SSV, m
μ	je absolutní nebo dynamická viskozita plynu, kg/ms
b	je 1,458 × 106 (empirická konstanta), kg/m s K0,5
S	je 110,4 (empirická konstanta), K

Vzhledem k tomu, že Q SSV je údajem potřebným pro vzorec k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro Q SSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud Q SSV nekonverguje. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % hodnoty měřené v příslušném bodě měření nebo větší přesnost.

Pro minimálně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty C d vypočtené na základě výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ±0,5 % naměřené hodnoty C d pro každý kalibrační bod.

9.5.5

Ověření celého systému

Celková přesnost systému CVS pro odběr vzorků a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému, když pracuje normálním způsobem. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle bodu 8.5.2.3, kromě propanu, u něhož se pro faktor u použije místo hodnoty 0,000483 pro HC hodnota 0,000507. Použije se jeden ze dvou následujících postupů.

9.5.5.1

Měření clonou s kritickým prouděním

Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Jestliže je tlak na vstupu dostatečně velký, není průtok, který se seřídí clonou s kritickým prouděním, závislý na tlaku na výstupu clony (kritické proudění). Systém CVS musí být v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ±3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

9.5.5.2

Měření gravimetrickým postupem

Změří se hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem s přesností ±0,01 g. Systém CVS je v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství čistého plynu, které bylo vypuštěno z láhve, se určí z hmotnostního rozdílu zjištěného vážením. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k jímání vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu.

Takto určená hmotnost se smí lišit nejvýše o ±3 % od známé hmotnosti vpuštěného plynu.

10.

Postup zkoušky měření počtu částic

10.1

Odběr vzorků

Počet emitovaných částic se měří nepřetržitým odběrem vzorků buď ze systému s ředěním části toku, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, bodech A.2.2.1 a A.2.2.2, nebo ze systému s ředěním plného toku, jak je popsáno v dodatku 2 k této příloze, bodech A.2.2.3 a A.2.2.4.

10.1.1

Filtrace ředicího média

Ředicí medium, které se použije jak v primárním, tak případně v sekundárním ředění výfukového plynu v ředicím systému, musí projít filtry, jež splňují požadavky na vzduchové filtry částic s vysokou účinností (HEPA) stanovené v dodatku 2 k této příloze, bodech A.2.2.2 nebo A.2.2.4. Ředicí médium může být předtím, než projde filtrem HEPA, volitelně pročištěno aktivním uhlím, aby se v něm snížily a stabilizovaly koncentrace uhlovodíků. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

10.2

Kompenzace pro tok vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním plného toku

Ke kompenzaci hmotnostního toku odebraného z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic se odebraný hmotnostní tok (filtrovaný) vrátí zpět do ředicího systému. Alternativně se může celkový hmotnostní tok v ředicím systému korigovat matematicky odebraným tokem pro odběr vzorků k měření počtu částic. Když je celkový hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic menší než 0,5 % celkového ředěného toku výfukového plynu v ředicím tunelu (med), je možno vypustit tuto korekci nebo vrácení toku zpět.

10.3

Kompenzace pro tok vzorků k měření počtu částic – systémy s ředěním části toku

10.3.1

U systémů s ředěním části toku se hmotnostního toku odebraného z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic dosáhne řízením proporcionality odběru vzorků. Toho se dosáhne buď směrováním toku vzorků k měření počtu částic zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nebo matematickou korekcí, jak je uvedeno v bodě 10.3.2. U systémů s ředěním části toku, u kterých se odebírá celkový vzorek, se musí hmotnostní tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic korigovat také při výpočtu hmotnosti částic, jak je uvedeno v bodě 10.3.3.

10.3.2

Okamžitý průtok výfukového plynu do ředicího systému (qmp ) používaný k řízení proporcionality odběru vzorků se koriguje podle jedné z následujících metod:

V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic odstraní, nahradí se rovnice 83 v bodě 9.4.6.2 touto rovnicí:

(92)

kde:

qmp	=	tok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, kg/s
qmdew	=	hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s
qmdw	=	hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s
qex	=	hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s

Signál qex posílaný do řídicího zařízení systému části toku musí mít vždy přesnost 0,1 % hodnoty qmdew a měl by být vysílán s frekvencí nejméně 1 Hz.

V případě, kdy se tok odebraný z ředicího systému pro odběr vzorků k měření počtu částic úplně nebo zčásti odstraní, avšak ekvivalentní tok se směruje zpět do ředicího systému před zařízení k měření průtoku, nahradí se rovnice 83 v bodě 9.4.6.2 touto rovnicí:

(93)

kde:

qmp	=	tok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, kg/s
qmdew	=	hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu, kg/s
qmdw	=	hmotnostní průtok ředicího vzduchu, kg/s
qex	=	hmotnostní průtok vzorku k měření počtu částic, kg/s
qsw	=	hmotnostní průtok zpětného toku do ředicího tunelu ke kompenzaci odebraného vzorku k měření počtu částic, kg/s

Rozdíl mezi qex a qsw posílaný do řídicího zařízení systému s ředěním části toku musí mít vždy přesnost 0,1 % hodnoty qmdew . Signál (nebo signály) musí být vysílán (vysílány) s frekvencí nejméně 1 Hz.

10.3.3

Korekce měření hmotnosti částic

Když se tok vzorku k měření počtu částic odebere ze systému s ředěním části toku, u kterého se odebírá celkový vzorek, musí se hmotnost částic (mPM ) vypočtená podle bodu 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2 pro použití na korekci hodnoty odebraného toku korigovat následujícím způsobem. Tato korekce je nutná i v případě, že se filtrovaný odebíraný tok vede zpět do systémů s ředěním části toku.

(94)

kde:

mPM,corr	=	hmotnost částic korigovaná pro odběr toku vzorku k měření počtu částic, g/zkouška
mPM	=	hmotnost částic stanovená podle bodu 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2, g/zkouška
msed	=	celková hmotnost zředěného výfukového plynu procházejícího ředicím tunelem, kg
mex	=	celková hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro vzorky k měření počtu částic, kg

10.3.4

Proporcionalita odběru vzorků ze systému s ředěním části toku

U měření počtu částic se k řízení systému s ředěním části toku, za účelem získat vzorek proporcionální k hmotnostnímu toku výfukových plynů, použije hmotnostní průtok výfukových plynů určený kteroukoli z metod popsaných v bodech 8.4.1.3 až 8.4.1.7. Proporcionalitu je třeba kontrolovat regresní analýzou mezi tokem vzorku a tokem výfukového plynu podle bodu 9.4.6.1.

10.4.

Určení počtu částic

10.4.1

Časová synchronizace

U systémů s ředěním části toku se doby setrvání v odběrném systému vzorků k měření počtu částic a v měřicím systému dosáhne časovou synchronizací signálu počtu částic se zkušebním cyklem a s hmotnostním průtokem výfukového plynu podle postupu stanoveného v bodě 8.4.2.2. Doba transformace odběru vzorků k měření počtu částic a měřicího systému se stanoví podle bodu A.8.1.3.7 dodatku 8 k této příloze.

10.4.2

Určení počtů částic u systému s ředěním části toku

Když se odebírají vzorky k měření počtu částic s použitím systému s ředěním části toku podle postupů stanovených v bodě 8.4, vypočte se počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu z následující rovnice:

(95)

kde:

N	=	počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu
medf	=	hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu v průběhu zkušebního cyklu, určená podle bodu 8.4.3.2.1 nebo 8.4.3.2.2, kg/zkouška
k	=	kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo k hodnota 1
	=	střední koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3
	=	redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky
	=	se vypočte z následující rovnice:

(96)

kde:

cs,i	=	diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3
n	=	počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

10.4.3

Určení počtů částic u systémů s ředěním plného toku

Když se odebírají vzorky k měření počtu částic s použitím systému s ředěním části toku podle postupů stanovených v bodě 8.5, vypočte se počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu z následující rovnice:

(97)

kde:

N	=	počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu
med	=	celkový tok zředěného výfukového plynu v průběhu zkušebního cyklu, vypočtený podle kterékoli z metod popsaných v bodech 8.5.1.2 až 8.5.1.4, kg/zkouška
k	=	kalibrační koeficient ke korigování měření počitadla počtu částic na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tato korekce neprovádí interně v počitadle počtu částic. Když se kalibrační koeficient používá interně v počitadle počtu částic, použije se ve výše uvedené rovnici místo k hodnota 1
	=	střední korigovaná koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu korigovaná na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3
	=	redukční koeficient střední koncentrace částic z odstraňovače těkavých částic, který je specifický pro nastavení ředění použité u zkoušky
	=	se vypočte z následující rovnice:

(98)

kde:

cs,i	=	diskrétní změřená hodnota koncentrace částic ve zředěném výfukovém plynu udaná počitadlem částic, korigovaná koincidencí a na normální podmínky (273,2 K a 101,33 kPa), částice na cm3
n	=	počet měření koncentrace částic vykonaných v průběhu zkoušky

10.4.4

Výsledek zkoušky

10.4.4.1

Výpočet specifických emisí

Pro každou individuální zkoušku WHSC, zkoušku WHTC za tepla nebo zkoušku WHTC za studena se vypočtou specifické emise vyjádřené v počtu částic/kWh takto:

(99)

kde:

e	=	počet emitovaných částic na kWh,
Wact	=	skutečná práce cyklu podle bodu 7.8.6, v kWh.

10.4.4.2

Systémy následného zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací

U motorů vybavených systémy následného zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací se použijí obecná ustanovení bodu 6.6.2. Vážené hodnoty emisí v průběhu zkoušky WHTC se startem za tepla se zjistí podle rovnice 5, kde

je průměrný počet částic/kWh bez regenerace a

je průměrný počet částic/kWh s regenerací. Výpočet korekčních faktorů na regeneraci se provádí podle rovnic 6, 6a, 7, případně 8.

10.4.4.3

Vážený průměr výsledku zkoušky WHTC

U zkoušky WHTC je konečným výsledkem zkoušky vážený průměr zkoušek se startem za studena a se startem za tepla (případně včetně periodické regenerace), vypočtený podle jedné z následujících rovnic:

a)	v případě multiplikační korekce na regeneraci, nebo u motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací (100)

(b)

v případě aditivní korekce na regeneraci

(101)

kde:

Ncold	=	celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za studena
Nhot	=	celkový počet částic emitovaných v průběhu zkušebního cyklu WHTC se startem za tepla
Wact,cold	=	skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za studena podle bodu 7.8.6, kWh
Wact, hot	=	skutečná práce ve zkušebním cyklu WHTC se startem za tepla podle bodu 7.8.6, kWh
kr	=	korekce na regeneraci podle bodu 6.6.2 nebo v případě motorů bez zařízení k následnému zpracování výfukových plynů s periodickou regenerací kr = 1

10.4.4.4

Zaokrouhlování konečných výsledků

Konečné výsledky zkoušky WHSC a výsledné vážené průměry zkoušky WHTC se zaokrouhlí v jednom kroku na tři významná číselná místa podle ASTM E 29-06B. Není přípustné žádné zaokrouhlování mezilehlých hodnot, které jsou podkladem k výsledku konečných specifických emisí na brzdě.

10.5

Určení počtu částic v pozadí

10.5.1

Na žádost výrobce motoru se mohou odebírat vzorky pozadí v ředicím tunelu, před zkouškou nebo po ní, počínaje místem, které je ve směru proudění za filtry částic a filtry uhlovodíků situovanými na vstupu systému k měření počtu částic, za účelem určení koncentrace částic pozadí v tunelu.

10.5.2

Není dovoleno odečítat koncentrace částic pozadí v ředicím tunelu pro účely schválení typu, avšak může se tak učinit na žádost výrobce, s předchozím souhlasem schvalovacího orgánu, u zkoušek kontroly shodnosti výroby, jestliže lze prokázat, že podíl pozadí v tunelu je významný. V takovém případě se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu.

(1) Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětového technického předpisu GTR č. 4 týkajícího se WHDC. Některé body předpisu WHDC však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

(1) V závislosti na palivu.

(2) Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(3) Hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %

(4) NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient u gas CH4)

(5) Hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %

(6) V závislosti na palivu.

(7) Při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa.

(8) Hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C = 66–76 %; H = 22–25 %; N = 0–12 %

(9) NMHC na základě CH2,93 (pro celek HC se použije koeficient u gas CH4)

(10) Hodnota u s přesností v rozmezí 0,2 % pro hmotnostní složení: C3 = 70–90 %; C4 = 10–30 %

Příloha 4 - Dodatek 1

Plán průběhu zkoušky WHTC s motorem na dynamometru

Čas	Normalizované otáčky	Normalizovaný točivý moment
s	%	%
1	0,0	0,0
2	0,0	0,0
3	0,0	0,0
4	0,0	0,0
5	0,0	0,0
6	0,0	0,0
7	1,5	8,9
8	15,8	30,9
9	27,4	1,3
10	32,6	0,7
11	34,8	1,2
12	36,2	7,4
13	37,1	6,2
14	37,9	10,2
15	39,6	12,3
16	42,3	12,5
17	45,3	12,6
18	48,6	6,0
19	40,8	0,0
20	33,0	16,3
21	42,5	27,4
22	49,3	26,7
23	54,0	18,0
24	57,1	12,9
25	58,9	8,6
26	59,3	6,0
27	59,0	4,9
28	57,9	m
29	55,7	m
30	52,1	m
31	46,4	m
32	38,6	m
33	29,0	m
34	20,8	m
35	16,9	m
36	16,9	42,5
37	18,8	38,4
38	20,7	32,9
39	21,0	0,0
40	19,1	0,0
41	13,7	0,0
42	2,2	0,0
43	0,0	0,0
44	0,0	0,0
45	0,0	0,0
46	0,0	0,0
47	0,0	0,0
48	0,0	0,0
49	0,0	0,0
50	0,0	13,1
51	13,1	30,1
52	26,3	25,5
53	35,0	32,2
54	41,7	14,3
55	42,2	0,0
56	42,8	11,6
57	51,0	20,9
58	60,0	9,6
59	49,4	0,0
60	38,9	16,6
61	43,4	30,8
62	49,4	14,2
63	40,5	0,0
64	31,5	43,5
65	36,6	78,2
66	40,8	67,6
67	44,7	59,1
68	48,3	52,0
69	51,9	63,8
70	54,7	27,9
71	55,3	18,3
72	55,1	16,3
73	54,8	11,1
74	54,7	11,5
75	54,8	17,5
76	55,6	18,0
77	57,0	14,1
78	58,1	7,0
79	43,3	0,0
80	28,5	25,0
81	30,4	47,8
82	32,1	39,2
83	32,7	39,3
84	32,4	17,3
85	31,6	11,4
86	31,1	10,2
87	31,1	19,5
88	31,4	22,5
89	31,6	22,9
90	31,6	24,3
91	31,9	26,9
92	32,4	30,6
93	32,8	32,7
94	33,7	32,5
95	34,4	29,5
96	34,3	26,5
97	34,4	24,7
98	35,0	24,9
99	35,6	25,2
100	36,1	24,8
101	36,3	24,0
102	36,2	23,6
103	36,2	23,5
104	36,8	22,7
105	37,2	20,9
106	37,0	19,2
107	36,3	18,4
108	35,4	17,6
109	35,2	14,9
110	35,4	9,9
111	35,5	4,3
112	35,2	6,6
113	34,9	10,0
114	34,7	25,1
115	34,4	29,3
116	34,5	20,7
117	35,2	16,6
118	35,8	16,2
119	35,6	20,3
120	35,3	22,5
121	35,3	23,4
122	34,7	11,9
123	45,5	0,0
124	56,3	m
125	46,2	m
126	50,1	0,0
127	54,0	m
128	40,5	m
129	27,0	m
130	13,5	m
131	0,0	0,0
132	0,0	0,0
133	0,0	0,0
134	0,0	0,0
135	0,0	0,0
136	0,0	0,0
137	0,0	0,0
138	0,0	0,0
139	0,0	0,0
140	0,0	0,0
141	0,0	0,0
142	0,0	4,9
143	0,0	7,3
144	4,4	28,7
145	11,1	26,4
146	15,0	9,4
147	15,9	0,0
148	15,3	0,0
149	14,2	0,0
150	13,2	0,0
151	11,6	0,0
152	8,4	0,0
153	5,4	0,0
154	4,3	5,6
155	5,8	24,4
156	9,7	20,7
157	13,6	21,1
158	15,6	21,5
159	16,5	21,9
160	18,0	22,3
161	21,1	46,9
162	25,2	33,6
163	28,1	16,6
164	28,8	7,0
165	27,5	5,0
166	23,1	3,0
167	16,9	1,9
168	12,2	2,6
169	9,9	3,2
170	9,1	4,0
171	8,8	3,8
172	8,5	12,2
173	8,2	29,4
174	9,6	20,1
175	14,7	16,3
176	24,5	8,7
177	39,4	3,3
178	39,0	2,9
179	38,5	5,9
180	42,4	8,0
181	38,2	6,0
182	41,4	3,8
183	44,6	5,4
184	38,8	8,2
185	37,5	8,9
186	35,4	7,3
187	28,4	7,0
188	14,8	7,0
189	0,0	5,9
190	0,0	0,0
191	0,0	0,0
192	0,0	0,0
193	0,0	0,0
194	0,0	0,0
195	0,0	0,0
196	0,0	0,0
197	0,0	0,0
198	0,0	0,0
199	0,0	0,0
200	0,0	0,0
201	0,0	0,0
202	0,0	0,0
203	0,0	0,0
204	0,0	0,0
205	0,0	0,0
206	0,0	0,0
207	0,0	0,0
208	0,0	0,0
209	0,0	0,0
210	0,0	0,0
211	0,0	0,0
212	0,0	0,0
213	0,0	0,0
214	0,0	0,0
215	0,0	0,0
216	0,0	0,0
217	0,0	0,0
218	0,0	0,0
219	0,0	0,0
220	0,0	0,0
221	0,0	0,0
222	0,0	0,0
223	0,0	0,0
224	0,0	0,0
225	0,0	0,0
226	0,0	0,0
227	0,0	0,0
228	0,0	0,0
229	0,0	0,0
230	0,0	0,0
231	0,0	0,0
232	0,0	0,0
233	0,0	0,0
234	0,0	0,0
235	0,0	0,0
236	0,0	0,0
237	0,0	0,0
238	0,0	0,0
239	0,0	0,0
240	0,0	0,0
241	0,0	0,0
242	0,0	0,0
243	0,0	0,0
244	0,0	0,0
245	0,0	0,0
246	0,0	0,0
247	0,0	0,0
248	0,0	0,0
249	0,0	0,0
250	0,0	0,0
251	0,0	0,0

Choose the experimental features you want to try