1

Kasačním opravným prostředkem se XH domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. listopadu 2023, XH v. Komise (T‑613/21, EU:T:2023:739, dále jen „napadený rozsudek“), jímž Tribunál zamítl její žalobu, kterou se domáhala zaprvé zrušení rozhodnutí Evropské komise D/374/20 ze dne 4. prosince 2020, kterým byla zamítnuta její žádost o pomoc (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc“), a rozhodnutí Komise Ares(2021) 3466486 ze dne 21. května 2021 o předložení věci výboru pro otázky invalidity (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě“), jakož i zadruhé náhrady újmy, kterou utrpěla.

2

Článek 11a služebního řádu úředníků Evropské unie ve znění použitelném na skutkové okolnosti projednávané věci (dále jen „služební řád“) stanoví:

„1.   Není-li dále stanoveno jinak, úředník se při plnění svých služebních povinností nesmí zabývat záležitostí, na které má, přímo nebo nepřímo, osobní, zvláště rodinný nebo finanční zájem, jenž by mohl ohrozit jeho nezávislost, s výhradou odstavce 2.

2.   Každý úředník, který by se měl v rámci plnění svých služebních povinností zabývat záležitostí ve smyslu odstavce 1, musí neprodleně uvědomit orgán oprávněný ke jmenování. Orgán oprávněný ke jmenování přijme vhodná opatření, především může úředníka zbavit úkolů souvisejících s touto záležitostí.

3.   Úředník si nesmí ponechat ani přijmout, přímo či nepřímo, v podnicích, které podléhají kontrole jeho orgánu nebo které udržují s uvedeným orgánem vztahy, žádný podíl, který by vzhledem ke svému druhu nebo velikosti mohl ohrozit nezávislost úředníka při plnění jeho služebních povinností.“

3

Článek 12 služebního řádu stanoví:

„Úředník se zdrží veškerého jednání nebo chování, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho postavení.“

4

Článek 12a služebního řádu zní takto:

„1.   Úředník se zdrží veškerých projevů psychického nebo sexuálního obtěžování.

2.   Úředník, který se stal obětí psychického nebo sexuálního obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu. Úředník, který předložil důkazy o psychickém nebo sexuálním obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu, pokud jednal v dobré víře.

3.   ‚Psychickým obtěžováním‘ se rozumí každé nepřístojné chování, které trvá po delší dobu, je opakované nebo systematické a zahrnuje mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta učiněná úmyslně, které mohou těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka.

4.   ‚Sexuálním obtěžováním‘ se rozumí chování sexuální povahy, které osoba, jíž je určeno, považuje za nežádoucí a jehož účelem nebo následkem je uvedené osobě ublížit nebo vytvořit atmosféru zastrašování a prostředí, které je vůči uvedené osobě nepřátelské, útočné nebo rušivé. Sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci založenou na pohlaví.“

5

Článek 21 služebního řádu zní:

„Úředník v jakékoli funkci pomáhá a radí svým nadřízeným; je odpovědný za plnění povinností, které mu byly svěřeny.

Úředník pověřený řízením oddělení služby je odpovědný svým nadřízeným za výkon svěřených pravomocí a provádění jím vydaných pokynů. Odpovědnost jeho podřízených ho nezbavuje jeho vlastních odpovědností.“

6

Článek 24 služebního řádu stanoví:

„[Evropská] Unie pomáhá všem úředníkům zejména při postupu proti jakékoli osobě, která se dopustila vyhrožování, urážky nebo pomluvy nebo jiného útoku vůči osobě nebo majetku, kterému je tato osoba nebo člen její rodiny vystavena z důvodů svého postavení nebo služebních povinností.

Společně a nerozdílně nahradí úředníkovi škody utrpěné v takových případech, pokud úředník nezpůsobil škodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí a nemůže-li získat náhradu způsobené škody od jejího původce.“

7

Článek 59 služebního řádu zní takto:

„1.   Úředník, který prokáže neschopnost vykonávat své služební povinnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, má nárok na volno z důvodu nemoci.

Dotčený úředník co nejdříve informuje orgán o své pracovní neschopnosti a zároveň oznámí svoji současnou adresu. […]

Úředník může být kdykoli podroben lékařskému vyšetření, které zprostředkuje orgán. Nemůže-li se lékařské vyšetření konat z důvodů na straně úředníka, považuje se jeho nepřítomnost za nepovolenou ode dne stanoveného pro uvedené vyšetření.

Je-li podle nálezu uvedeného vyšetření úředník schopen vykonávat své služební povinnosti, považuje se jeho nepřítomnost, s výhradou následujícího pododstavce, ode dne vyšetření za neoprávněnou.

[…]

4.   Pokud volno z důvodů nemoci kteréhokoli úředníka celkově přesáhne v průběhu tří let dvanáct měsíců, může orgán oprávněný ke jmenování takový případ předložit výboru pro otázky invalidity.

[…]“

8

Článek 60 služebního řádu zní:

„Kromě případů onemocnění nebo úrazu nesmí být úředník nepřítomen bez předchozího svolení svého bezprostředního nadřízeného. Aniž jsou dotčena jakákoli disciplinární opatření, která mohou být použita, každá neoprávněná řádně zjištěná nepřítomnost se odečte od dovolené za kalendářní rok dotyčného úředníka. Vyčerpal-li již svou dovolenou za kalendářní rok, neobdrží odměnu ve výši odpovídající zameškané době.

Pokud si úředník přeje strávit volno z důvodu nemoci v jiném místě, než kde je zaměstnán, obdrží k tomu svolení orgánu oprávněného ke jmenování.“

9

Článek 90 služebního řádu stanoví:

„1.   Každá osoba, na kterou se tento služební řád vztahuje, může předložit orgánu oprávněnému ke jmenování žádost, aby vydal v její věci rozhodnutí. Orgán sdělí dotyčné osobě své odůvodněné rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne podání žádosti. Neobdrží-li žadatel do konce této lhůty žádnou odpověď na žádost, má se za to, že rozhodnutí je zamítavé, proti takovému rozhodnutí je možné podat stížnost v souladu s následujícím odstavcem.

2.   Každá osoba, na kterou se tento služební řád vztahuje, se může obrátit na orgán oprávněný ke jmenování se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká, pokud uvedený orgán rozhodl nebo pokud nepřijal opatření stanovené služebním řádem. […]“

10

Příloha II služebního řádu v článku 7 stanoví:

„Výbor pro otázky invalidity se skládá ze tří lékařů:

Pokud by dotyčný úředník lékaře nejmenoval, jmenuje ho předseda Soudního dvora Evropské unie.

Nebude-li do dvou měsíců po jmenování druhého lékaře dosaženo shody v otázce jmenování lékaře třetího, jmenuje jej na žádost některé ze zúčastněných stran předseda Soudního dvora Evropské unie.“

11

Skutečnosti předcházející sporu byly popsány v bodech 2 až 34 napadeného rozsudku. Pro potřeby tohoto řízení je lze shrnout následovně.

12

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) je úřednicí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

13

Do 16. června 2020 zastávala pozici vyšetřovatelky v oddělení dříve nazvaném jako oddělení A úřadu OLAF. V rámci tohoto oddělení se jako hlavní vyšetřovatelka zabývala zvláště třemi probíhajícími případy, a to věcmi E, F a G.

14

Dne 16. června 2020 vstoupila v platnost vnitřní reorganizace úřadu OLAF. V návaznosti na tuto reorganizaci a s ohledem na preference uvedené navrhovatelkou byla navrhovatelka od tohoto data přidělena k novému oddělení v rámci úřadu OLAF, a sice k oddělení B.

15

V období od 2. do 22. června 2020 měla navrhovatelka volno z důvodu nemoci v návaznosti na lékařský zákrok. Toto volno z důvodu nemoci bylo prodlouženo na nepřetržité období od 23. června do 31. října 2020 na základě schválení v informačním systému Komise pro řízení lidských zdrojů, nazvaném „Sysper 2“ (dále jen „Sysper 2“), a to poprvé dne 23. června 2020 na období od tohoto data do 10. července 2020, podruhé dne 14. července 2020 na období od 11. do 31. července 2020, potřetí dne 4. srpna 2020 na období od 1. do 31. srpna 2020, počtvrté dne 1. září 2020 na období od tohoto data do 30. září 2020 a popáté dne 1. října 2020 na období od tohoto data do 31. října 2020.

16

Dne 2. června 2020 zaslala navrhovatelka zaměstnancům oddělení A e-mail, který obsahoval shrnutí věci E. V tomto e-mailu uvedla, že čerpá volno z důvodu nemoci, ale že z důvodu opatrnosti a zabránění průtahům zůstane ve spojení a lze se na ni obracet ohledně těchto tří věcí.

17

Dne 8. června 2020 zaslal zaměstnanec oddělení A e-mail navrhovatelce a vedoucí oddělení A. Tento e-mail se týkal věcí E, F a G a obsahoval připomínky a návrhy dalšího postupu. Vedoucí oddělení A odpověděla, že s ohledem na volno z důvodu nemoci navrhovatelky by se měl tento zaměstnanec poradit s budoucí vedoucí oddělení C (dále jen „vedoucí oddělení C“), aby zjistil, zda si tato přeje uzavřít dotčené věci před reorganizací dne 16. června 2020, nebo zda chce počkat na návrat navrhovatelky z volna z důvodu nemoci plánovaný po tomto datu. Uvedený zaměstnanec oddělení A poté zaslal vedoucí oddělení C e-mail, který navrhovatelce a vedoucí oddělení A zaslal v kopii. Navrhovatelka na posledně uvedený e-mail odpověděla a uvedla, že doufá, že všechny věci budou moci být uzavřeny co nejdříve s ohledem na reorganizaci OLAF a její volno z důvodu nemoci. Kromě toho uvedla, že ačkoli čerpá volno z důvodu nemoci, je připravena přijmout konečné návrhy týkající se dotčených věcí, aby mohly být dokončeny.

18

Navrhovatelka dne 8. června 2020 zaslala e-mail svému kolegovi v roli „důvěrníka“. V tomto e-mailu jej navrhovatelka obeznámila s komunikací uvedenou v bodě 17 tohoto rozsudku a požádala ho o radu ohledně své situace.

19

Téhož dne zaslala sekretářka oddělení A (dále jen „sekretářka oddělení A“) navrhovatelce e-mail týkající se změny její kanceláře z důvodu vnitřní reorganizace úřadu OLAF, která je uvedena v bodě 14 tohoto rozsudku. V tomto e-mailu se sekretářka oddělení A dotázala navrhovatelky, zda by vzhledem k tomu, že bude čerpat volno z důvodu nemoci až do 22. června 2020, umožnila třetí osobě, aby připravila stěhování jejích věcí před tímto datem. Navrhovatelka téhož dne odpověděla, že by si ráda tuto věc zařídila sama.

20

Dne 9. června 2020 odpověděla vedoucí oddělení C na e-maily uvedené v bodě 17 tohoto rozsudku. Ve své odpovědi uvedla, že s ohledem na okolnosti považuje za velmi obtížné ukončit dotčené věci před 16. červnem 2020. Upřesnila, že jako realistické se jí jeví ukončení věci E v polovině července.

21

Dne 23. června 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce e-mail, aby s ní projednala návrh závěrečné zprávy ve věci E. V tomto e-mailu požádala navrhovatelku, aby jí zavolala, bude-li k dispozici. Téhož dne zaslala navrhovatelce pozvánku k účasti na schůzce prostřednictvím videokonference na následující den, a sice 24. června 2020. Navrhovatelka na tento e-mail odpověděla následujícího dne, dne 24. června, přičemž uvedla, že stále čerpá volno z důvodu nemoci a že tato pozvánka se časově kryje s termínem její návštěvy lékaře. Dodala, že bude nicméně k dispozici po celý následující den k telefonickému projednání dotčené věci.

22

Navrhovatelka zaslala dne 23. června 2020 e-mail důvěrníkovi, který se týkal pozvánky na schůzku prostřednictvím videokonference, kterou zaslala vedoucí oddělení C. V tomto e-mailu mu vysvětlila, že během volna z důvodu nemoci má domluvenou návštěvu nemocnice a tato pozvánka na schůzku je nad její možnosti a v rozporu s pravidly. Požádala jej, aby „oznámil toto jednání jako obtěžování“.

23

Dne 30. června 2020 zaslala sekretářka oddělení A navrhovatelce druhý e-mail s dotazem, zda přijala rozhodnutí ohledně přestěhování své kanceláře.

24

Dne 1. července 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce dva e-maily, v nichž jí položila otázky týkající se věci E. Navrhovatelka na ně odpověděla dne 6. července 2020.

25

Dne 1. srpna 2020 podala navrhovatelka u příslušného orgánu oprávněného ke jmenování žádost o pomoc podle článků 24, 59 a 60 služebního řádu. V žádosti navrhovatelka v podstatě tvrdila, že e-maily, které obdržela během volna z důvodu nemoci, představují žádosti ze strany nadřízených nebo zaměstnanců úřadu OLAF, aby pracovala nebo neprodleně dorazila do své kanceláře za účelem přípravy přestěhování svých věcí, což navrhovatelka považuje za pokusy přerušit nebo ukončit její volno z důvodu nemoci.

26

Dne 26. srpna 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce e-mail, který obsahoval nový návrh závěrečné zprávy ve věci E. V tomto e-mailu se vedoucí oddělení C dotázala navrhovatelky, zaprvé zda schvaluje její obsah a zadruhé zda může provést ověření u Evropského patentového úřadu (EPÚ). Navrhovatelka jí odpověděla, že stále čerpá volno z důvodu nemoci. Ve druhém e-mailu vedoucí oddělení C upřesnila, že první e-mail zaslala, aby jej navrhovatelka vyřídila po návratu. Navrhovatelka jí odpověděla dne 28. srpna 2020 a upřesnila, že má za to, že s dokončením předmětných zpráv podle ní není nutné čekat na její návrat.

27

Dne 31. srpna 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce e-mail, v němž vysvětlila, že vzhledem k velkému pracovnímu vytížení dotčeného vyšetřovacího týmu nemůže přidělit předmětné tři případy jinému hlavnímu vyšetřovateli, a proto spoléhá na to, že tyto případy uzavře navrhovatelka po návratu z volna z důvodu nemoci, jak bylo dohodnuto. Téhož dne zaslala navrhovatelce dva další e-maily obsahující jednak pozměněný návrh závěrečné zprávy ve věci F a jednak nový návrh závěrečné zprávy ve věci G. V obou těchto e-mailech upřesnila, že se jimi má navrhovatelka zabývat až po návratu z volna z důvodu nemoci.

28

Dne 6. září 2020 odpověděla navrhovatelka, že její volno z důvodu nemoci bylo prodlouženo a dotčené věci mohou být uzavřeny bez ní.

29

Dne 7. září 2020 navrhovatelka elektronicky podepsala prohlášení o střetu zájmů týkající se věci G v softwaru úřadu OLAF pro správu obsahu (OCM).

30

Dne 8. září 2020 vedoucí oddělení C informovala navrhovatelku, že jmenovala nového vyšetřovatele, který nehovoří jednacím jazykem ve dvou ze tří dotčených věcí. Kromě toho zmínila konzultaci za účelem uzavření třetí věci, a sice věci G, bez navrhovatelky. Vedoucí oddělení C požádala navrhovatelku, aby jí zaslala chybějící informace týkající se této třetí věci v případě, že by se mezitím vrátila z volna z důvodu nemoci.

31

Dne 11. září 2020 obdržela navrhovatelka e-mail od kolegy z oddělení C, v němž jí blahopřál k vítězství ve věci, v níž rozhodoval Tribunál.

32

Dne 17. září 2020 navrhovatelka obdržela od tohoto kolegy další e-mail obsahující hypertextový odkaz na rozsudek vydaný Tribunálem.

33

Dne 18. září 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce e-mail, v němž jí sdělila, že se seznámila s prohlášením o střetu zájmů. Kromě toho ji za účelem přijetí rozhodnutí o tomto prohlášení požádala o doplňující informace o dotčeném střetu zájmů. Navrhovatelka na tuto žádost odpověděla dne 20. září 2020.

34

Dne 25. září 2020 zaslala vedoucí oddělení C navrhovatelce e-mail, v němž ji informovala, že jí byla odňata poslední projednávaná věc z důvodu dotčeného střetu zájmů. Konstatovala tedy, že navrhovatelka již v rámci jejího oddělení nepracuje na žádné z věcí.

35

Dne 28. října 2020 zaslal vedoucí oddělení HR.AMC.5 Komise lékařské službě tohoto orgánu přípis, v němž navrhl zahájení řízení o invaliditě navrhovatelky. Tento návrh byl založen na skutečnosti, že za období od listopadu 2017 do října 2020, tedy za období tří let, přesáhla celková doba volna z důvodu nemoci navrhovatelky dvanáct měsíců.

36

Dne 4. prosince 2020 přijal orgán oprávněný ke jmenování rozhodnutí, kterým zamítl žádost navrhovatelky o pomoc, uvedenou v bodě 25 tohoto rozsudku.

37

Dne 28. února 2021 podala navrhovatelka stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc.

38

Dne 6. května 2021 byla uspořádána videokonference mezi navrhovatelkou na jedné straně a Úřadem pro vyšetřování a disciplinární opatření (IDOC) a oddělením HR. E.2 (Opravné prostředky a monitorování případů) Komise na straně druhé.

39

Dne 10. května 2021 bylo posledně uvedenému oddělení zasláno shrnutí argumentů předložených navrhovatelkou během této videokonference.

40

Dne 11. května 2021 předložila navrhovatelka vyjádření k tomuto shrnutí a zaslala dokumenty.

41

Dne 21. května 2021 přijala generální ředitelka generálního ředitelství Komise pro lidské zdroje a bezpečnost rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě, v němž předložila případ navrhovatelky výboru pro otázky invalidity a jmenovala lékaře, aby zastupoval Komisi v souladu s ustanoveními článku 7 přílohy II služebního řádu.

42

Navrhovatelka podala dne 31. května 2021 stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě.

43

Dne 2. července 2021 přijal příslušný orgán oprávněný ke jmenování rozhodnutí R/138/21, v němž zamítl stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc (dále jen „rozhodnutí R/138/21 o zamítnutí stížnosti“) s odůvodněním, že neexistuje žádný, byť neúplný důkaz na podporu tvrzení navrhovatelky. Kromě toho orgán oprávněný ke jmenování zamítl žádost o náhradu údajně utrpěné újmy.

44

Dne 30. září 2021 přijal orgán oprávněný ke jmenování rozhodnutí R/301/21, v němž zamítl její stížnost proti rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě (dále jen „rozhodnutí R/301/21 o zamítnutí stížnosti“) a dospěl k závěru, že stížnost podaná navrhovatelkou proti tomuto rozhodnutí je nepřípustná.

45

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. září 2021 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení zaprvé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc a rozhodnutí R/138/21 o zamítnutí stížnosti, jakož i zadruhé rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě a rozhodnutí R/301/21 o zamítnutí stížnosti. Kromě toho žalobkyně navrhla, aby Tribunál uložil Komisi povinnost zaplatit jí částku 20000 eur z titulu náhrady utrpěné nemajetkové újmy a uložil Komisi povinnost předložit několik interních dokumentů.

46

Na podporu návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě a rozhodnutí R/301/21 o zamítnutí stížnosti navrhovatelka v podstatě uplatnila žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila články 59 a 90 služebního řádu vykládané s ohledem na články 12a a 24 služebního řádu. Na podporu návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc a rozhodnutí R/138/21 o zamítnutí stížnosti uplatnila navrhovatelka čtyři žalobní důvody, z nichž první vycházel z toho, že Komise porušila články 12a a 24 služebního řádu, povinnost jednat s náležitou péčí, články 7 a 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a zásadu řádné správy, druhý vycházel z toho, že tento orgán porušil články 12a, 24, 59 a 60 služebního řádu, třetí vycházel z toho, že Komise porušila články 59 a 90 služebního řádu vykládané s ohledem na články 12a a 24 služebního řádu, a čtvrtý vycházel z toho, že Komise porušila články 7 a 8 Listiny.

47

Napadeným rozsudkem Tribunál odmítl návrh na zrušení rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě jako nepřípustný a zamítl návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc jako neopodstatněný.

48

Kromě toho Tribunál zamítl návrh navrhovatelky na náhradu škody, jakož i provedení důkazů, které požadovala.

49

V důsledku toho zamítl žalobu podanou navrhovatelkou v plném rozsahu.

50

Kasačním opravným prostředkem navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

51

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

52

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje v podstatě dva důvody, z nichž první se týká odůvodnění napadeného rozsudku, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodnutí o zahájení řízení ve věcech invalidity, a druhý se týká odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zamítá návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc.

53

První důvod kasačního opravného prostředku, který se v podstatě dělí na pět částí, vychází z nesprávné kvalifikace rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě Tribunálem jako přípravného aktu, a tedy aktu nenapadnutelného před tímto soudem.

54

V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v souladu s judikaturou Tribunálu může být akt kvalifikován jako „přípravný“, pouze pokud nemá odlišný právní účinek, zatímco akty, které vyvolávají účinky překračující procesní rámec a mění práva a povinnosti zúčastněných osob z hmotněprávního hlediska, podléhají soudnímu přezkumu ze strany Tribunálu.

55

Z toho důvodu se Tribunál v bodech 47 a 48 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když tuto judikaturu nepoužil. Pokud by tomu tak bylo, jelikož zahájení řízení o invaliditě Komisí vedlo ke konečnému a nevratnému zveřejnění údajů, na které se vztahuje lékařské tajemství, čímž byla dotčena práva navrhovatelky, Tribunál měl nutně dospět k závěru, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě musí být považováno za akt, který podstatným způsobem mění její práva a povinnosti.

56

V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál tím, že kvalifikoval rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě jako přípravný akt, dopustil nesprávného právního posouzení, zkreslil důkazy a v podstatě nezohlednil některé okolnosti, které však byly rozhodující.

57

Zaprvé z ustálené judikatury vycházející z rozsudku ze dne 18. března 1997, Guérin automobiles v. Komise (C‑282/95 P, EU:C:1997:159, bod 37), vyplývá, že konečné rozhodnutí Komise musí být v souladu se zásadou řádné správy přijato v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě Komise nepokračovala v řízení o invaliditě, zahájení tohoto řízení již nesloužilo svému předmětu jakožto přípravný akt.

58

Zadruhé a v podstatě vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě je součástí obtěžování, musí být toto rozhodnutí považováno za napadnutelný akt.

59

Zatřetí vzhledem k tomu, že řízení o invaliditě je svou podstatou spojeno s volnem z důvodu nemoci navrhovatelky, byla navrhovatelka informována o zahájení řízení o invaliditě až na konci května 2021. Tribunál tento závažný nedostatek transparentnosti ze strany Komise v napadeném rozsudku nezohlednil.

60

Začtvrté rozhodnutí R/301/21 o zamítnutí stížnosti neumožnilo dokončit řízení o invaliditě týkající se žalobkyně, a ponechalo ji tudíž v dlouhotrvajícím stavu nejistoty v rozporu s články 90 a 59 služebního řádu.

61

Zapáté konečná rozhodnutí nejsou jedinými rozhodnutími, která by mohla vyvolat škodlivé účinky, přičemž i nepřímé účinky některých aktů nebo činností unijního orgánu mohou mít závažné důsledky pro situaci dotčené osoby. I kdyby tedy rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě představovalo přípravný akt, bylo by napadnutelné, neboť má negativní dopad na postavení dotčené osoby.

62

Ve třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že čl. 59 odst. 4 služebního řádu neponechává Komisi při předložení věci výboru pro otázky invalidity žádný prostor pro uvážení. V projednávaném případě přitom není splněna podmínka takového předložení věci stanovená v tomto ustanovení, podle níž musí pracovní volno dotčeného úředníka z důvodu nemoci přesáhnout dvanáct měsíců během období tří let. Zahájení řízení o invaliditě tedy představuje napadnutelný akt, neboť je protiprávní, nebo dokonce je stiženo zneužitím pravomoci.

63

Ve čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že zkreslil důkazy tím, že nepřezkoumal konkrétní aspekty její situace. Tribunál se totiž spokojil s verzí skutkového stavu předloženou Komisí, aniž zkoumal relevantní skutkové okolnosti, třebaže rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě je založeno na nesprávném výpočtu dnů volna z důvodu nemoci, který nezohlednil skutečnou přítomnost navrhovatelky na pracovišti.

64

V rámci páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka dodává, stále za účelem prokázání, že Tribunál nezkoumal konkrétní aspekty její situace, že šetření jejího zdravotního stavu vedené Komisí v návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě, jakož i nesprávné nakládání s citlivými zdravotními údaji ze strany tohoto orgánu představují porušení práva na respektování soukromého života a na ochranu jejích údajů, která jsou zakotvena v článcích 7 až 8 Listiny ve spojení s články 59 a 60 služebního řádu.

65

Komise má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

66

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku, který se v podstatě dělí na pět částí, navrhovatelka kritizuje body 47 a 48 napadeného rozsudku.

67

V bodě 47 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že v projednávané věci bylo rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě přijato na základě čl. 59 odst. 4 služebního řádu. Podle jeho vlastní judikatury je přitom rozhodnutí předložit situaci žalobce výboru pro otázky invalidity přípravným aktem, který je součástí řízení o odchodu do důchodu, a žalobce se může dovolávat vad předchozích aktů, které s ním úzce souvisejí, pouze v rámci žaloby směřující proti rozhodnutí přijatému na konci tohoto řízení.

68

Při použití této judikatury v projednávaném případě Tribunál v bodě 48 napadeného rozsudku rozhodl, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě není aktem, který s konečnou platností stanoví postoj Komise, ale je přípravným aktem ke konečnému rozhodnutí, které bude přijato na závěr řízení o invaliditě, a proto rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatelky ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

69

Za účelem posouzení, zda jak tvrdí navrhovatelka, Tribunál nesprávně kvalifikoval rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě jako přípravný akt, je třeba úvodem připomenout, podobně jak Tribunál rozhodl v bodě 45 napadeného rozsudku, že z ustálené judikatury vyplývá, že jak v rámci specifického sporu v oblasti evropské veřejné služby, tak v rámci obecných sporů představují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, a tudíž napadnutelné jako takové, pouze rozhodnutí s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy navrhovatele tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2020, CSUE/KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 69 a citovaná judikatura).

70

Jak Tribunál rovněž připomněl v bodě 46 napadeného rozsudku, jedná-li se o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po skončení interního řízení, jsou za napadnutelné akty v zásadě považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, EU:C:1989:59, bod 23, a v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. dubna 2005, Van Dyck v. Komise, C‑160/04 P, EU:C:2005:207, bod 32).

71

Pět částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zkoumat ve světle těchto zásad.

72

První částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodech 47 a 48 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil skutečnost, že zahájení řízení o invaliditě Komisí vedlo ke zveřejnění údajů, na které se vztahuje lékařské tajemství, čímž byla dotčena její práva, a když měl za to, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě není aktem, který ve vztahu k ní vyjadřuje konečné stanovisko Komise, ale přípravným aktem ke konečnému rozhodnutí, které bude přijato na konci řízení o invaliditě. Podle navrhovatelky může být totiž akt kvalifikován jako „přípravný“ pouze tehdy, pokud nevyvolává odlišný právní účinek, zatímco akty, které vyvolávají účinky překračující procesní rámec a mění práva a povinnosti zúčastněných z hmotněprávního hlediska, podléhají soudnímu přezkumu ze strany Tribunálu.

73

V tomto ohledu je však třeba uvést, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě, kterým se orgán rozhodne předložit případ úředníka lékařské komisi v souladu s čl. 59 odst. 4 služebního řádu, nemá samo o sobě žádný právně závazný účinek, kterým by mohly být dotčeny zájmy dotyčné osoby tím, že podstatným způsobem, a tedy přinejmenším konečným způsobem mění právní postavení tohoto úředníka.

74

Tento závěr přitom nemůže být vyvrácen okolností, že zahájení řízení o invaliditě Komisí by následně vedlo ke konečnému a nevratnému zveřejnění údajů, na které se vztahuje lékařské tajemství.

75

I kdyby se totiž mělo za to, že by takové zveřejnění bylo v rozporu s lékařským tajemstvím, tato okolnost, která se týká opodstatněnosti uvedeného zveřejnění, navzdory tomu neznamená, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě musí být považováno za akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, jelikož to nic nemění na tom, že toto rozhodnutí samo o sobě podstatným způsobem, a tedy přinejmenším konečným způsobem nezměnilo právní postavení uvedeného úředníka.

76

Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 47 a 48 napadeného rozsudku rozhodl, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatelky ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

77

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

78

Na podporu druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že nadměrná délka řízení o invaliditě měla za následek, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě již nesloužilo jeho předmětu jakožto přípravného aktu, a že tedy musí být Tribunálem považováno za akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, a tedy napadnutelný akt.

79

V tomto ohledu stačí konstatovat, že jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 69 tohoto rozsudku, podmínka k tomu, aby akt mohl být považován za akt nepříznivě zasahující do právního postavení, vyplývá z okolnosti, že tento akt musí vyvolávat právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

80

Délka řízení, byť nepřiměřená přitom nemůže mít za následek, že akt, jehož předmětem bylo zahájení tohoto řízení, musí být považován za akt, který podstatným způsobem změnil právní postavení žalobce.

81

Za těchto podmínek se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednil délku projednávání věci Komisí, když zkoumal, zda rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatelky ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

82

Zadruhé navrhovatelka v podstatě tvrdí, že přijetí rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě je součástí obtěžování, takže toto rozhodnutí musí být považováno za rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, aby mohla uplatnit svá práva.

83

V tomto ohledu stačí uvést, že i když zajisté nelze vyloučit, že zahájení řízení může být součástí obtěžování, jehož obětí je dotyčná osoba, a lze jím tedy argumentovat v rámci žádosti o pomoc nebo žádosti o náhradu škody jako relevantní skutkové okolnosti, tato okolnost nicméně neznamená, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě musí být považováno za akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Jak totiž bylo připomenuto v bodě 69 tohoto rozsudku, k tomu, aby určité rozhodnutí mohlo být kvalifikováno jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby, které je určeno, musí podstatným způsobem měnit její právní postavení, a nikoli být způsobilé způsobit jí újmu.

84

Na rozdíl od toho, co podle všeho naznačuje navrhovatelka, tento výklad čl. 90 odst. 2 služebního řádu nebrání tomu, aby osoba, která utrpěla újmu právě v důsledku přijetí takového aktu, mohla získat náhradu této újmy. V případě přípravného aktu může totiž dotčená osoba zejména podat žalobu proti aktu, který bude přijat na konci dotčeného řízení, a při této příležitosti požadovat náhradu újmy, která vznikla v důsledku zahájení tohoto řízení.

85

Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že byla o zahájení řízení o invaliditě informována opožděně, zatímco začtvrté rozhodnutí R/301/21 o zamítnutí stížnosti ji ponechalo v dlouhotrvajícím stavu nejistoty, a to v rozporu s články 90 a 59 služebního řádu.

86

Je však třeba uvést, že navrhovatelka neupřesňuje, z jakého důvodu měl Tribunál tyto okolnosti zohlednit. Pouhé abstraktní uvedení žalobních důvodů v žalobě přitom nesplňuje požadavky stanovené v článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a v článku 169 jednacího řádu Soudního dvora (viz zejména rozsudek ze dne 1. srpna 2025, PNB Banka v. ECB,C‑100/23 P, EU:C:2025:610, bod 34).

87

Zapáté navrhovatelka tvrdí, že i kdyby rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě představovalo přípravný akt, mělo by být toto rozhodnutí přesto považováno za napadnutelný akt, neboť má negativní dopad na postavení dotčené osoby.

88

Takový argument, který se připojuje k druhému argumentu, nemůže být přijat, jelikož jak již bylo připomenuto v bodě 83 tohoto rozsudku, skutečnost, že přijetí aktu může mít negativní účinky na postavení dotyčné osoby, nutně neznamená, že tento akt podstatným způsobem, a sice zejména konečným způsobem, změnil právní postavení této osoby.

89

Zašesté se navrhovatelka dovolává toho, že Tribunál zkreslil důkazy, když toto rozhodnutí kvalifikoval jako přípravný akt.

90

Pokud však žalobce tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení důkazů, musí pod sankcí nepřípustnosti takového tvrzení přesně označit důkazy, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 10. září 2024, KS a další v. Rada a další, C‑29/22 P a C‑44/22 P, EU:C:2024:725, bod 148).

91

V projednávané věci přitom navrhovatelka nevysvětluje, kterých důkazů se toto tvrzení týká a jakým způsobem je Tribunál zkreslil.

92

Za těchto podmínek je třeba odmítnout argument vycházející ze zkreslení důkazů Tribunálem jako nepřípustný.

93

Druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zčásti odmítnout jako nepřípustnou a zčásti zamítnout jako neopodstatněnou.

94

V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Komise proti ní nemohla zahájit řízení o invaliditě, neboť celková doba jejího volna z důvodu nemoci nepřesahovala dvanáct měsíců po dobu tří let, jak vyžaduje čl. 59 odst. 4 služebního řádu.

95

Ve čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, neboť se spokojil s nesprávným výpočtem počtu dnů volna z důvodu nemoci, které se jí týkají, provedeným Komisí, aniž zkoumal její skutečnou přítomnost v práci. V rámci páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě tvrdí, že Tribunál měl konstatovat, že Komise porušila její právo na respektování soukromého života a povinnost chránit její osobní údaje, které jsou zaručeny články 7 a 8 Listiny.

96

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 67 a 68 tohoto rozsudku, Tribunál rozhodl, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení navrhovatelky ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Z tohoto důvodu Tribunál v bodě 49 napadeného rozsudku odmítl návrh na zrušení tohoto rozhodnutí jako nepřípustný.

97

Za těchto podmínek, jelikož Tribunál meritorně nepřezkoumal legalitu uvedeného rozhodnutí, musí být třetí, čtvrtá a pátá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, které se všechny týkají této legality, odmítnuty jako irelevantní.

98

Druhý důvod kasačního opravného prostředku se v podstatě dělí na dvanáct částí.

99

V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v souladu s judikaturou Soudního dvora spadá porušení jasného právního ustanovení orgánem do veřejného pořádku a musí být Tribunálem zkoumáno i bez návrhu. V bodě 98 napadeného rozsudku přitom Tribunál tuto judikaturu náležitě nezohlednil. Pokud by tomu tak bylo, měl by totiž Tribunál konstatovat, že dotčená rozhodnutí jsou v rozporu s články 59 a 90 služebního řádu, které kromě toho, že jsou jasné, obsahují mimo jiné kogentní pravidla.

100

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že neuvedl nedostatek odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc, což je v rozporu s požadavky transparentnosti a odpovědnosti stanovenými v článcích 59 a 90 služebního řádu ve spojení s články 41 a 47 Listiny.

101

V rámci třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodech 97 a 98 napadeného rozsudku dopustil pochybení při výkladu a použití čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu. Tento soud totiž odmítl nové důkazy předložené žalobkyní po podání repliky, ačkoli tyto důkazy nebyly v okamžiku podání žaloby v prvním stupni nebo repliky k dispozici. Odmítnutí uvedených důkazů Tribunálem je v rozporu s články 7, 8 a 47 Listiny, jakož i s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

102

V tomto ohledu navrhovatelka dodává, že postup před zahájením soudního řízení má za cíl umožnit smírné urovnání sporů mezi úředníky a administrativou, a nikoli omezit rozsah soudního přezkumu prováděného unijním soudem.

103

Ve čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že Komise byla povinna nezahájit řízení o invaliditě, jelikož rozhodnutí o zahájení tohoto řízení odpovídá kritériím obtěžování uvedeným v článku 12a služebního řádu.

104

Zadruhé je chování vedoucí oddělení C, jak je uvedeno v bodech 107 a 108 napadeného rozsudku, v rozporu s článkem 12 služebního řádu, který úředníkům ukládá povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho postavení. V důsledku toho se Tribunál tím, že toto jednání nekvalifikoval jako psychické obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu, a to navzdory kontextu a kumulativnímu účinku aktů přijatých touto vedoucí oddělení, dopustil nesprávného právního posouzení.

105

V páté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že porušil článek 86 služebního řádu, který stanoví přijetí disciplinárních opatření vůči úředníkům, kteří nedodržují své povinnosti, včetně těch, které jsou uvedeny v článcích 11a, 12 a 12a služebního řádu. Jednání vedoucí oddělení C mělo vést k zahájení vyšetřování podle těchto ustanovení.

106

V rámci šesté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil článek 11a služebního řádu týkající se střetu zájmů a článek 59 služebního řádu týkající se volna z důvodu nemoci. Pokud by nebylo odpovídajícím způsobem napraveno nevhodné chování dotčeného orgánu, mohlo by to rovněž narušit právo na důstojnost, právo na respektování soukromého života a právo na ochranu údajů zakotvené v článcích 1, respektive 7 a 8 Listiny.

107

Navrhovatelka dodává, že Tribunál v bodech 107 a 108 napadeného rozsudku porušil články 11 a 21 služebního řádu, když dospěl k závěru, že důkazy dokládající existenci psychického obtěžování jsou nedostatečné. Skutečnost, že vedoucí oddělení C ve věci kontaktovala navrhovatelku bezprostředně po prohlášení o střetu zájmů, i když toto prohlášení ještě nebylo schváleno, by mohla být považována za nepřiměřenou.

108

V sedmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že rozhodl, že důkazní břemeno ohledně psychického obtěžování nese oběť tohoto jednání, přestože tento soud v bodech 82 až 84 napadeného rozsudku připomněl judikaturu, podle které je třeba pro účely přezkumu tvrzení o obtěžování zohlednit celý historický kontext a jakýkoli předchozí incident.

109

Skutečnost, že Tribunál v bodech 78 až 80 napadeného rozsudku zdůraznil nutnost předložit alespoň neúplný důkaz o tvrzeném obtěžování, je podle ní v rozporu s povinností dotčeného orgánu zkoumat všechny dostupné informace a chránit blaho úředníků v souladu se zněním rozsudku ze dne 26. března 2015, CN v. Parlament (F‑26/14, EU:F:2015:22).

110

V osmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když tvrdil, že měla možnost nevyhovět žádosti vedoucí oddělení C o pomoc. V tomto ohledu Tribunál pominul článek 21 služebního řádu, který stanoví, že úředník je povinen pomáhat a radit svým nadřízeným a je odpovědný za plnění povinností, které mu byly svěřeny. Navrhovatelka zdůrazňuje, že dodržení tohoto ustanovení ji současně vedlo k porušení článku 11a služebního řádu, který úředníkovi brání zabývat se záležitostí, v níž má osobní zájem.

111

V rámci deváté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v napadeném rozsudku nepřezkoumal odmítnutí Komise vyhovět její žádosti o flexibilitu při práci, jakož i opakovaným žádostem o výkon dodatečné práce mimo rámec služebního přidělení, což bylo v rozporu s obecnými doporučeními Komise v oblasti zdraví při práci. V tomto ohledu Tribunál nezohlednil články 59 a 60 služebního řádu.

112

Desátá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení skutkových okolností a důkazů, kterého se měl Tribunál dopustit.

113

V rámci této části navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodě 113 napadeného rozsudku zaprvé konstatoval, že jednání sekretářky oddělení A bylo zcela přiměřené, a zadruhé zkreslil vnímání navrhovatelky, a sice pocit, že je rušena během volna z důvodu nemoci. V bodě 114 napadeného rozsudku měl Tribunál údajně za prokázané, že tato sekretářka nevěděla o existenci volna navrhovatelky z důvodu nemoci, a zkreslil tak skutkový stav, jelikož sekretářka měla možnost znát délku dovolené navrhovatelky, jak vyplývá z bodů 9 a 113 napadeného rozsudku.

114

Pokud jde o chování uvedené sekretářky, navrhovatelka upřesňuje, že na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodech 9, 13, 113 a 114 napadeného rozsudku, chování této osoby se projevovalo trvale a během volna z důvodu nemoci ji nekontaktovala pouze dvakrát. V bodech 9, 113 a 114 napadeného rozsudku Tribunál zkreslil přílohu 5 žaloby v prvním stupni týkající se elektronické korespondence mezi sekretářkou oddělení A a navrhovatelkou ohledně přestěhování její kanceláře. Tato korespondence svědčí o aktivní roli této sekretářky při krocích týkajících se tohoto přestěhování během doby volna z důvodu nemoci navrhovatelky, což je jednání, které by mělo být kvalifikováno jako rušivé. Na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 114 napadeného rozsudku, uvedená korespondence svědčí o tom, že uvedená sekretářka věděla o situaci volna z důvodu nemoci navrhovatelky.

115

V bodech 6, 9, 13, 113 a 114 napadeného rozsudku Tribunál zkreslil strany 313 a 205 dokumentů přiložených k žalobě v prvním stupni, které prokazují, že navrhovatelka předem informovala své nadřízené o nutnosti své léčby, zejména e-mailem ze dne 12. května 2020. V bodech 7, 11, 14, 16 a 17 napadeného rozsudku Tribunál zkreslil přílohu 6 žaloby v prvním stupni, která se týkala e-mailu ze dne 8. června 2020, e-mailů ze dne 23. a 24. června 2020, korespondence mezi administrativou a navrhovatelkou ve věci E, e-mailu ze dne 26. srpna 2020, e-mailů ze dne 8., 26., 28. a 31. srpna 2020 a e-mailu ze dne 6. září 2020. Tribunál nezohlednil přílohu 10 žaloby v prvním stupni, která prokazuje, že dne 25. července 2020 byla navrhovatelka stále odpovědná za tři spisy, ve kterých se vypracovávaly závěrečné zprávy. V bodech 103, 104 a 107 napadeného rozsudku se Tribunál soustředil na povahu žádostí, které vedoucí oddělení C vznesla vůči navrhovatelce, aniž je zasadil do kontextu, který by osvětlil její zapojení do vyřizování několika věcí. Tribunál nezohlednil přílohu 3 žaloby v prvním stupni týkající se zdravotní dokumentace navrhovatelky a potvrzující, že stav její pravé nohy vyžadoval chirurgický zákrok, jakož i přílohu 8 této žaloby týkající se zásahu důvěrníka.

116

Kromě toho má navrhovatelka za to, že Tribunál zkreslil důkazy související s různými právními důvody vznesenými v jejích písemnostech, když v bodech 3 až 29 a 99 až 111 napadeného rozsudku odkázal na obecný kontext, tón a povahu korespondence mezi ní a administrativou jejího oddělení, a zejména mezi ní a vedoucí oddělení C. Navrhovatelka doplňuje, že v bodech 7, 11, 14, 16 a 17 tohoto rozsudku Tribunál zkreslil přílohu 6 žaloby v prvním stupni, když nezohlednil skutečnost, že členům svého týmu neustále připomínala, že má dovolenou z důvodu nemoci a nepřeje si být během tohoto období zapojena do práce oddělení.

117

Tribunál dále nezohlednil přílohu 10 žaloby v prvním stupni, což mělo za následek, že konstatování uvedené v bodě 24 napadeného rozsudku, podle kterého navrhovatelka již neměla v rámci svého oddělení vyřizovat žádnou věc, je nesprávné.

118

V rámci jedenácté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodě 147 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že e-maily mezi vedoucí oddělení C a sekretářkou oddělení A na jedné straně a navrhovatelkou na straně druhé nevedly k žádnému předání osobních informací, které by mohlo zasáhnout do jejího práva na respektování jejího soukromého života. Tribunál tak nesprávně posoudil přistupoval k ochraně soukromého života zakotvené v článcích 7 a 8 Listiny, jakož i relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. V tomto ohledu z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. února 2018, Libert v. Francie (CE:ECHR:2018:0222JUD000058813, body 24 a 25), vyplývá, že pracovní či nepracovní kontext zpracování osobních údajů sám o sobě neurčuje jeho dopad na soukromý život dotčené osoby. Zásadní význam má povaha samotných údajů a způsob, jakým souvisejí tímto soukromým životem.

119

Navrhovatelka dodává, že tvrzení Tribunálu v bodě 143 napadeného rozsudku, podle kterého jsou všechny pracovní činnosti automaticky vyloučeny z ochrany soukromého života, je v rozporu s článkem 7 Listiny a článkem 8 EÚLP.

120

Kromě toho Tribunál nezohlednil judikaturu Evropský soud pro lidská práva týkající se negativních a pozitivních povinností smluvních států, pokud jde o ochranu soukromého života, požadavek legality zásahu do soukromé sféry, prostor pro uvážení těchto států v této oblasti, jakož i požadavek účinné právní ochrany před tímto zásahem.

121

Konstatování učiněné Tribunálem v bodě 147 napadeného rozsudku, podle kterého byla otázka volna z důvodu nemoci navrhovatelky v dotčených e-mailech řešena pouze v pracovním kontextu a neurčitě, je v rozporu se zněním bodů 6, 11, 12 a 15 napadeného rozsudku.

122

Závěr Tribunálu obsažený v bodě 149 napadeného rozsudku, podle kterého nebylo porušeno „právo navrhovatelky na zdraví“, je stižen nesprávným právním posouzením, neboť porušuje články 7 a 8 Listiny. I když jsou totiž elektronické zprávy a interakce převážně pracovní povahy, jasně zasáhly do osobní sféry žalobkyně, zejména pokud jde o její volno z důvodu nemoci a její „právo na zdraví“. V bodech 5 až 7, 9, 11, 12 a 15 až 18 napadeného rozsudku přitom Tribunál setřel rozdíl mezi pracovními a osobními otázkami. Navrhovatelka tvrdí, že okolnost, že její nadřízení jí kontaktovali v průběhu jejího volna z důvodu nemoci, tím, že žádali, aby přispěla k vyřizování probíhajících věcí a k rozhodování o přestěhování kanceláří, jak uvedl Tribunál v bodech 6, 7, 9, 11, 16 a 17 napadeného rozsudku, narušila řádný průběh tohoto volna a vedla k zásahu do jejího soukromého života a „jejích potřeb v oblasti zdraví“.

123

Ve dvanácté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející v podstatě z rozporuplnosti odůvodnění napadeného rozsudku, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodě 100 tohoto rozsudku zaměřil na organizační plán týkající se věcí E, F a G, přičemž uvedl, že navrhovatelka nebyla požádána o žádnou konkrétní práci. Tento údaj je však v rozporu s obsahem bodů 7, 9 a 10 uvedeného rozsudku, které zmiňují větší míru zapojení navrhovatelky.

124

V bodě 101 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že je pravda, že v e-mailech ze dne 1. července 2020 vedoucí oddělení C položila navrhovatelce otázky týkající se věci E. Tribunál však rozhodl, že vzhledem k tomu, že odpověď na tyto otázky byla očekávána až po návratu navrhovatelky z dovolené z důvodu nemoci, je dopad této komunikace na její soukromou sféru méně významný. Tyto úvahy jsou přitom podle názoru navrhovatelky v rozporu s bodem 14 napadeného rozsudku.

125

I když Tribunál v bodě 103 napadeného rozsudku poukázal na pozvání navrhovatelky na videokonferenci, v bodě 102 tohoto rozsudku zdůraznil zdvořilou povahu komunikace mezi navrhovatelkou a vedoucí oddělení C, což je v rozporu se skutečnostmi uvedenými v bodech 11 a 12 uvedeného rozsudku.

126

Pokud jde o e-maily ze dne 26. a 31. srpna 2020, Tribunál v bodě 103 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatelka obdržela novou verzi zprávy ke schválení, ale byla povinna provést požadovanou práci až po návratu z volna z důvodu nemoci. Toto tvrzení je v rozporu s úvahami uvedenými v bodech 16 a 17 napadeného rozsudku.

127

Pokud jde o otázku, zda vedoucí oddělení C věděla o prodloužení volna z důvodu nemoci navrhovatelky, které je uvedeno v bodě 105 napadeného rozsudku, zjištění učiněné Tribunálem v bodě 102 tohoto rozsudku je v rozporu se zjištěním uvedeným v bodech 11, 16 a 18 uvedeného rozsudku.

128

Navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v bodech 103 a 105 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že vedoucí oddělení C nebyla plně informována o prodloužení jejího volna z důvodu nemoci, zatímco v bodech 6, 11, 13 a 16 tohoto rozsudku jsou zmíněny její zprávy o stavu tohoto volna.

129

Zmínka uvedená v bodě 147 napadeného rozsudku, podle níž v e-mailové korespondenci mezi navrhovatelkou a vedoucí oddělení C, jakož i sekretářkou oddělení A, nebylo uvedeno žádné přesné datum návratu navrhovatelky z volna z důvodu nemoci, je podle navrhovatelky v rozporu se zjištěním učiněným v bodě 18 tohoto rozsudku.

130

Komise navrhuje, aby byl druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný, zčásti odmítnut jako irelevantní a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

131

Za účelem přezkumu první a třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba úvodem připomenout, že Tribunál v bodech 97 a 98 napadeného rozsudku posoudil argument navrhovatelky vznesený v replice v prvním stupni, podle kterého je rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě skutečností, která je součástí trvalého obtěžování její osoby.

132

V bodě 98 tohoto rozsudku, na který navrhovatelka odkazuje v této první části, Tribunál dospěl k závěru, že z písemností navrhovatelky nevyplývá, že by takový argument byl výslovně uveden v žalobě nebo že by se týkal žalobního důvodu nebo argumentu uvedeného v žalobě. Tribunál tudíž prohlásil tento argument za nepřípustný na základě čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu.

133

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že i bez návrhu nepřezkoumal nesoulad dotčených rozhodnutí s články 59 a 90 služebního řádu, jelikož pravidla v nich obsažená mají kogentní povahu.

134

Článek 59 služebního řádu se týká volna z důvodu nemoci úředníka a hmotněprávních podmínek předložení věci výboru pro otázky invalidity orgánem oprávněným ke jmenování, zatímco článek 90 tohoto služebního řádu se týká přijetí rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování vůči úředníkovi, jakož i možnosti tohoto úředníka podat stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení.

135

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z pravidel upravujících řízení před unijními soudy, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a z čl. 76 jednacího řádu Tribunálu, vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a unijní soud nemůže rozhodovat ultra petita.

136

Některé důvody sice mohou, či dokonce musí být uplatněny i bez návrhu, jako například neexistence nebo nedostatek odůvodnění dotčeného rozhodnutí, což je otázkou podstatných formálních náležitostí, avšak důvod týkající se legality tohoto rozhodnutí po materiální stránce, což je otázkou porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění ve smyslu článku 263 SFEU, smí být unijním soudem zkoumán, pouze je-li uplatněn žalobcem (rozsudek ze dne 10. prosince 2013, Komise v. Irsko a další, C‑272/12 P, EU:C:2013:812, bod 28, jakož i citovaná judikatura).

137

Důvod vycházející z porušení článku 59 služebního řádu tedy nemůže být uplatněn bez návrhu.

138

Pokud jde o článek 90 služebního řádu, navrhovatelka nevysvětlila, z jakého důvodu jsou dotčená rozhodnutí v rozporu s tímto ustanovením a jaký je přesný žalobní důvod vycházející z uvedeného ustanovení, který měl Tribunál podle jejího názoru uplatnit i bez návrhu. Tato část její argumentace tudíž nesplňuje požadavky uvedené v bodě 151 tohoto rozsudku a musí být odmítnuta jako nepřípustná.

139

Pokud jde o třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která vychází z pochybení Tribunálu při výkladu a použití čl. 84 odst. 1 jeho jednacího řádu, je třeba připomenout, že podle znění tohoto ustanovení nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení

140

V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 132 tohoto rozsudku, byl argument navrhovatelky vznesený v replice v prvním stupni, podle kterého je rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě skutečností, která je součástí trvalého obtěžování její osoby, prohlášen Tribunálem za nepřípustný na základě uvedeného ustanovení z důvodu uvedeného v bodě 98 napadeného rozsudku, protože se nezakládá na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, a představuje tedy nový žalobní důvod ve smyslu čl. 84 odst. 1 jeho jednacího řádu.

141

Tribunál se přitom tím, že takto rozhodl, dopustil nesprávného právního posouzení.

142

Vzhledem k tomu, že se navrhovatelka v projednávané věci dovolávala, jak vyplývá z bodu 97 napadeného rozsudku, zahájení řízení o invaliditě nikoli proto, aby uvedla nový skutkový nebo právní důvod odůvodňující zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc, ale za účelem prokázání existence psychického obtěžování, jehož se dovolávala v žalobě, nemohl Tribunál kvalifikovat tento argument jako „nový důvod“ ve smyslu čl. 84 odst. 1 svého jednacího řádu, aniž by porušil dosah tohoto ustanovení.

143

Je však nutno konstatovat, že rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě bylo přijato dne 21. května 2021, a v důsledku toho po přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc ze dne 4. prosince 2020. Jak přitom Tribunál rovněž připomněl v bodě 81 napadeného rozsudku, pokud jde o legalitu rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti o pomoc, jako je sporné žádost, musí unijní soud přezkoumat opodstatněnost tohoto rozhodnutí s ohledem na skutečnosti, se kterými byl orgán seznámen, zejména žadatelem o pomoc, v době, kdy rozhodoval (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, EU:C:1989:38, bod 20). Toto rozhodnutí o zahájení řízení o invaliditě tedy nemůže ovlivnit opodstatněnost posouzení provedených Tribunálem.

144

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou a třetí část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je třeba odmítnout jako irelevantní.

145

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nepoukázal na nedostatek odůvodnění dotčeného rozhodnutí.

146

V tomto ohledu, jak Tribunál připomněl v bodě 72 napadeného rozsudku, je akt dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotyčnému úředníkovi známy a umožňují mu pochopit jeho dosah (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. června 1983, Seton v. Komise, 36/81, 37/81 a 218/81, EU:C:1983:152, bod 48, jakož i ze dne 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, EU:C:1996:434, bod 18). Z toho podle Tribunálu vyplývá, že odůvodnění nesmí být vyčerpávající, ale musí být naopak považováno za dostatečné, pokud uvádí skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. dubna 2023, Casa Regina Apostolorum della Pia Società delle Figlie di San Paolo v. Komise, C‑492/21 P, EU:C:2023:354, bod 49, a ze dne 30. června 2022, Fakro v. Komise (C‑149/21 P, EU:C:2022:517, bod 190).

147

V bodě 73 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že v projednávané věci povinnost uvést odůvodnění neznamená, že se orgán oprávněný ke jmenování musí konkrétně zabývat všemi dokumenty předloženými navrhovatelkou. Tento soud dodal, že z rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc, doplněného rozhodnutím R/138/21 o zamítnutí stížnosti, nevyplývá, že by došlo k porušení této povinnosti, jelikož tyto akty jsou dostatečně odůvodněny a umožnily navrhovatelce napadnout je před Tribunálem a Tribunálu přezkoumat jejich legalitu.

148

Jak přitom Tribunál správně konstatoval v bodě 73 uvedeného rozsudku, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc, doplněné rozhodnutím R/138/21 o zamítnutí stížnosti, bylo dostatečně odůvodněno, takže navrhovatelka mohla tato rozhodnutí napadnout před Tribunálem a tento soud přezkoumat jejich legalitu.

149

Za těchto podmínek musí být druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

150

Ve čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když neuznal existenci psychického obtěžování její osoby ve smyslu článku 12a služebního řádu, zatímco Komise zaprvé neměla zahájit řízení o invaliditě a zadruhé kontext a kumulativní účinek aktů přijatých vedoucí oddělení C dosvědčovali existenci takového obtěžování.

151

Pokud jde zaprvé o část argumentace navrhovatelky týkající se skutečnosti, že Komise neměla zahájit řízení o invaliditě, které se jí týkalo, musí být prohlášena za nepřípustnou. Je totiž třeba připomenout, že podle čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že dovolávané právní důvody a argumenty musí přesně označit napadané body odůvodnění rozhodnutí Tribunálu. Podle ustálené judikatury tak musí kasační opravný prostředek přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, neboť jinak by byl dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný (rozsudek ze dne 28. září 2023, Changmao Biochemical Engineering v. Komise, C‑123/21 P, EU:C:2023:708, bod 87 a citovaná judikatura). V projednávaném případě přitom argumentace navrhovatelky tyto požadavky nesplňuje, jelikož pouze odkazuje na jednání Komise a neodkazuje na některý z bodů odůvodnění napadeného rozsudku (obdobně viz rozsudek ze dne 29. června 2023, TUIfly v. Komise, C‑763/21 P, EU:C:2023:528, bod 53 a citovaná judikatura).

152

Pokud jde zadruhé o argument, kterým navrhovatelka vytýká Tribunálu, že nekvalifikoval jednání vedoucí oddělení C uvedené v bodech 107 a 108 napadeného rozsudku jako psychické obtěžování a nezohlednil kontext, v němž došlo k tomuto jednání a kumulativní účinek jejího jednání, stačí konstatovat, že v bodech 99 až 111 napadeného rozsudku Tribunál podrobně zkoumal uvedené chování s přihlédnutím k jeho kontextu, a sice zejména k tomu, že daná vedoucí oddělení nevěděla o prodloužení volna navrhovatelky z důvodu nemoci.

153

Tribunál přitom v bodě 107 uvedeného rozsudku uznal, že nebylo vhodné, aby vedoucí oddělení C kontaktovala navrhovatelku a požádala ji o informace ve věci G den poté, co navrhovatelka předložila prohlášení o střetu zájmů týkající se této věci. V bodě 108 téhož rozsudku však Tribunál mohl mít za to, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že toto jednání vedoucí oddělení C nemůže samo o sobě představovat psychické obtěžování, a to tím spíše, že navrhovatelce byla ponechána možnost nevyhovět žádosti vedoucí oddělení C, jelikož posledně uvedená netrvala na získání požadovaných informací.

154

Čtvrtou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zčásti odmítnout jako nepřípustnou a zčásti zamítnout jako neopodstatněnou.

155

V páté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nerozhodl, že jednání vedoucí oddělení C mělo vést k zahájení vyšetřování za účelem ověření, zda se tato osoba dopustila nesplnění povinností stanovených v článcích 11a, 12 a 12a služebního řádu.

156

V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 151 tohoto rozsudku musí kasační opravný prostředek přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný.

157

V projednávané věci navrhovatelka neuvádí, kterých bodů odůvodnění napadeného rozsudku se týká pátá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, ani relevanci otázky případného zahájení disciplinárního řízení proti vedoucí oddělení C, která se liší od otázky přezkumu legality rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc, která je předmětem druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

158

Pátou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.

159

V šesté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě zaprvé tvrdí, že Tribunál tím, že dostatečně nenapravil chování Komise, porušil články 11a a 59 služebního řádu, jakož i právo na důstojnost, právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů zakotvené v článcích 1, respektive 7 a 8 Listiny. Zadruhé Tribunál v bodech 107 a 108 napadeného rozsudku porušil články 11 a 21 služebního řádu, když dospěl k závěru, že důkazy dokládající existenci psychického obtěžování jsou nedostatečné, přestože se vedoucí oddělení C chovala nevhodně.

160

V tomto ohledu, pokud jde o první část této argumentace, tato ve skutečnosti vytýká Tribunálu, že dostatečně nezohlednil důkazy, které mu navrhovatelka předložila. Soudnímu dvoru, který rozhoduje o kasačním opravném prostředku, přitom nepřísluší, aby nahradil posouzení důkazů provedené Tribunálem svým vlastním posouzením, a zejména aby kritizoval výběr provedený Tribunálem v rámci tohoto přezkumu, když se rozhodne, že bude vycházet z některých důkazů, které mu byly předloženy k posouzení, zatímco jiné odmítne, ledaže by konstatoval, že Tribunál uvedené důkazy zkreslil (v tomto smyslu viz zejména usnesení ze dne 22. června 2023, QN v. Komise, C‑720/22 P, EU:C:2023:536, bod 32).

161

Pokud jde o druhou část uvedené argumentace, je třeba uvést, že Tribunál měl v bodě 108 napadeného rozsudku za to, že jednání vedoucí oddělení C nemůže samo o sobě představovat psychické obtěžování. Tribunál totiž uvedl, že v dotčeném e-mailu byla navrhovatelce ponechána možnost nevyhovět žádosti vedoucí oddělení C a ze spisu navíc nevyplývá, že posledně uvedená trvala na získání požadovaných informací. Dne 25. září 2020 vedoucí oddělení C poté, co informovala navrhovatelku, že žádosti ohledně střetu zájmů bylo vyhověno, potvrdila, že jí byla dotčená věc odňata, a v důsledku toho již v jejím oddělení nevyřizuje žádné věci.

162

V rámci šesté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku přitom navrhovatelka neoznačuje s požadovanou mírou přesnosti v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 151 tohoto rozsudku nesprávné právní posouzení, kterým jsou údajně stiženy úvahy Tribunálu.

163

Šestou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.

164

V sedmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že důkazní břemeno ohledně obtěžování nese oběť.

165

V tomto ohledu stačí uvést, že toto tvrzení spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

166

V bodě 78 napadeného rozsudku totiž Tribunál rozhodl, že pokud je správnímu orgánu předložena podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu žádost o pomoc ve smyslu článku 24 tohoto řádu, musí na základě povinnosti poskytnout pomoc a v případě, že čelí události neslučitelné se služebním řádem a nerušeným výkonem služby, zasáhnout s veškerou nezbytnou energií. Kromě toho musí reagovat s rychlostí a pečlivostí, kterou vyžadují okolnosti případu, aby zjistil skutkový stav a vyvodil z něj po seznámení se s věcí odpovídající důsledky. Za tímto účelem stačí, aby úředník nebo zaměstnanec, jenž se domáhá ochrany u svého orgánu, předložil alespoň neúplný důkaz o existenci útoků, které proti němu údajně směřují. V případě existence takových důkazů je na dotčeném orgánu, aby přijal vhodná opatření, zejména aby provedl správní šetření za účelem zjištění skutkového základu stížnosti, a to ve spolupráci s autorem stížnosti.

167

V bodě 80 a 94 tohoto rozsudku Tribunál uvedl, že pokud se tak jako v projednávané věci tvrzení uvedená v žádosti o pomoc týkají psychického obtěžování, přísluší žadateli o pomoc, aby předložil alespoň neúplný důkaz o uvedeném obtěžování s ohledem na definici uvedenou v čl. 12a odst. 3 služebního řádu, a sice o „každém nepřístojném chování, které trvá po delší dobu, je opakované nebo systematické a zahrnuje mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta učiněná úmyslně, které mohou těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu“ žadatele.

168

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, tudíž Tribunál v rámci posouzení legality rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc nevyloučil povinnost dotyčného orgánu přijmout vhodná opatření, zejména provést interně-správní šetření za účelem prokázání skutkového základu stížnosti.

169

Je pravda, že Tribunál měl za to, že tato povinnost dotyčného orgánu předpokládá, že dotyčný úředník nebo zaměstnanec předloží alespoň neúplný důkaz o tom, že k jednáním, kterým byl údajně vystaven, skutečně došlo. Tribunál se tím však nedopustil nesprávného právního posouzení. Správní orgán totiž nemůže být povinen vést správní šetření na základě pouhých tvrzení úředníka nebo zaměstnance (rozsudek ze dne 7. prosince 2023, HV a HW v. ECDC, C‑615/22 P, EU:C:2023:961, bod 45, jakož i citovaná judikatura).

170

Sedmou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

171

Za účelem posouzení osmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, v níž je tvrzeno, že Tribunál porušil článek 21 služebního řádu, je třeba připomenout, že Tribunál v bodě 104 napadeného rozsudku rozhodl, že pokud jde o e-maily ze dne 26. a 31. srpna 2020, vedoucí oddělení C upřesnila, že provedení práce, o které žádala, bylo vyžadováno až po skončení volna navrhovatelky z důvodu nemoci.

172

Pokud jde o e-mail ze dne 8. září 2020 uvedený v bodě 108 napadeného rozsudku, Tribunál rovněž konstatoval, že v tomto e-mailu byla navrhovatelce ponechána možnost nevyhovět žádosti vedoucí oddělení C.

173

Je třeba uvést, že navrhovatelka v kasačním opravném prostředku nevysvětlila důvody, proč jsou tato skutková zjištění Tribunálu v rozporu s článkem 21 služebního řádu, který stanoví, že úředník je povinen pomáhat a radit svým nadřízeným a je odpovědný za plnění úkolů, které mu byly svěřeny. I když navrhovatelka v uvedeném kasačním opravném prostředku rovněž tvrdila, že žádost vedoucí oddělení C ji uvedla do situace, kdy byla nucena porušit buď svou povinnost podle článku 11a služebního řádu neřešit žádnou věc, ve které měla přímo nebo nepřímo „osobní zájem“, nebo povinnost pomáhat a radit svým nadřízeným podle článku 21 služebního řádu, dostatečně jasně neupřesnila, jak tato okolnost, bude-li považována za prokázanou, prokazuje, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení.

174

Osmou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

175

V deváté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nepřezkoumal zaprvé odmítnutí Komise vyhovět její žádosti o flexibilitu při práci a zadruhé vyhovět žádostem o výkon dodatečné práce mimo rámec jejího služebního přidělení v rozporu s obecnými doporučeními Komise v oblasti zdraví při práci.

176

V tomto ohledu stačí konstatovat, že si navrhovatelka v žalobě v prvním stupni nestěžovala ani na odmítnutí Komise vyhovět její žádosti o flexibilitu při práci, ani na nedodržení obecných doporučení Komise v oblasti zdraví při práci, takže tyto argumenty musí být považovány za nové.

177

Umožnit účastníku řízení, aby vznesl důvod a argumenty, které nevznesl před Tribunálem, poprvé až před Soudním dvorem, by přitom podle ustálené judikatury znamenalo umožnit mu, aby předložil Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je ve vztahu ke kasačnímu opravnému prostředku omezena, spor v širším rozsahu, než v jakém jej projednával Tribunál. V rámci kasačního opravného prostředku je tedy pravomoc Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných v prvním stupni (rozsudek ze dne 27. února 2025, OA v. Parlament, C‑32/24 P, EU:C:2025:118, bod 22 a citovaná judikatura).

178

Za těchto podmínek je třeba devátou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustnou.

179

V desáté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že zkreslil různé skutkové okolnosti a důkazy.

180

V tomto ohledu je třeba připomenout, že tvrzené zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. Předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. V tomto ohledu nestačí poukázat na to, že dokument může být vykládán jinak, než jak jej vykládá Tribunál. V tomto ohledu žalobci přísluší, aby přesně uvedl skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázal pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 27. března 2025, XH v. Komise, C‑91/23 P, EU:C:2025:219, body 28 a 49).

181

Argumentace navrhovatelky uvedená v bodech 113 až 117 tohoto rozsudku přitom s ohledem na tyto požadavky nepostačuje k prokázání tvrzeného zkreslení.

182

Desátou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.

183

V rámci jedenácté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nesprávně přistupoval k ochraně soukromého života zakotvené v článku 7 Listiny a v článku 8 EÚLP, jakož i ochraně osobních údajů zakotvené v článku 8 Listiny, a to z důvodů uvedených v bodech 118 až 122 tohoto rozsudku.

184

V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud jde o tvrzení navrhovatelky týkající se bodu 143 napadeného rozsudku, tato tvrzení vycházejí z nesprávného předpokladu, jelikož Tribunál v tomto bodě napadeného rozsudku konstatoval, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je „soukromý život“ širokým pojmem a žádný zásadní důvod neumožňuje vyloučit z tohoto pojmu ve smyslu článku 8 EÚLP pracovní nebo obchodní činnosti.

185

Je totiž třeba uvést, že Tribunál v bodě 145 napadeného rozsudku připomněl, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP, 22. února 2018, Libert v. Francie, CE:ECHR:2018:0222JUD000058813, body 24 a 25), aby bylo možné dospět k závěru, že e-maily zaslané z pracoviště spadají pod články 7 a 8 Listiny, musí tyto e-maily obsahovat neprofesionální údaje, a sice údaje, které spadají do sféry soukromého života dotčené osoby.

186

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, tedy Tribunál tím, že připomněl a použil tuto judikaturu, neučinil z pracovního kontextu rozhodující kritérium.

187

Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že zjištění Tribunálu v bodě 147 napadeného rozsudku, podle kterého otázka volna z důvodu nemoci byla v dotčených e-mailech řešena pouze v pracovním kontextu a neurčitě, je v rozporu s obsahem bodů 6, 11, 12 a 15 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že toto tvrzení spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Když totiž Tribunál v bodě 147 napadeného rozsudku odkázal na okolnost, že volno z důvodu nemoci navrhovatelky je řešeno v pracovním kontextu a neurčitě, bylo to v souvislosti s e-mailovou komunikací mezi vedoucí oddělení C a sekretářkou oddělení A na jedné straně a navrhovatelkou na straně druhé.

188

Přitom pouze body 6 a 11 napadeného rozsudku se týkají takových e-mailů. Kromě toho, pokud jde o tyto body, navrhovatelka se omezuje na shrnutí jejich obsahu nebo na vymezení důsledků, které z nich vyvozuje, aniž s nezbytnou přesností vysvětluje, v čem jsou uvedené body v rozporu s bodem 147 napadeného rozsudku, takže toto tvrzení je nepřípustné.

189

Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že Tribunál nezohlednil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se negativních a pozitivních povinností smluvních států, pokud jde o ochranu soukromého života, požadavek legality zásahu do soukromé sféry, prostor pro uvážení těchto států v této oblasti, jakož i požadavek účinné právní ochrany před tímto zásahem, je nutno konstatovat, že takové tvrzení je příliš vágní, a tudíž musí být odmítnuto jako nepřípustné.

190

Pokud jde o argument navrhovatelky, podle kterého Tribunál porušil články 7 a 8 Listiny, když v bodě 149 napadeného rozsudku rozhodl, že její „právo na zdraví“ nebylo porušeno, stačí připomenout, že v tomto bodě měl Tribunál za to, že s ohledem na zjištění učiněná v bodech 99 až 115 uvedeného rozsudku se orgán oprávněný ke jmenování nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že navrhovatelka nepředložila alespoň neúplný důkaz o obtěžování z důvodu povinností vykonávat práci nebo z důvodu žádosti o přestěhování kanceláře během jejího volna z důvodu nemoci.

191

Tento argument přitom ve skutečnosti směřuje ke zpochybnění skutkových posouzení provedených Tribunálem, která při neexistenci zkreslení důkazů, ze kterých Tribunál vycházel, nespadají do přezkumu Soudního dvora ve fázi kasačního opravného prostředku.

192

Uvedený argument tudíž musí být odmítnut jako nepřípustný.

193

Jedenáctou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zčásti zamítnout jako neopodstatněnou a zčásti odmítnout jako nepřípustnou.

194

V rámci dvanácté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku je stiženo několika rozpory.

195

Zaprvé měl Tribunál v bodě 100 tohoto rozsudku za to, že elektronická komunikace ze dne 8. a 9. června 2020, uvedená v bodech 17 a 20 tohoto rozsudku, neobsahovala žádnou žádost o provedení práce adresovanou navrhovatelce, což je podle ní v rozporu se zjištěními učiněnými Tribunálem v bodech 7, 9 a 10 napadeného rozsudku.

196

Je však nutno konstatovat, že z této elektronické komunikace ze dne 8. a 9. června 2020, zmíněné v bodech 7, 9 a 10 napadeného rozsudku, nevyplývá, že by obsahovala takovou žádost.

197

Zaprvé totiž Tribunál v bodě 7 tohoto rozsudku poukázal na e-mail zaslaný navrhovatelce a vedoucí oddělení A dne 8. června 2020 zaměstnancem oddělení A. I když přitom Tribunál uvedl, že tento e-mail, který se týkal tří věcí uvedených v bodě 13 tohoto rozsudku, obsahoval vyjádření a návrhy pro další fáze vyřizování těchto věcí, takové konstatování neznamená, že tento zaměstnanec oddělení A, pokud k tomu vůbec měl pravomoc, vyzval žalobkyni k výkonu práce. Tribunál ostatně v bodě 7 napadeného rozsudku konstatoval, že vedoucí oddělení A na uvedený e-mail odpověděla, že s ohledem na volno žalobkyně musí uvedený zaměstnanec oddělení A konzultovat vedoucí oddělení C s cílem zjistit, zda si posledně uvedená přeje uzavřít dotčené věci před reorganizací úřadu OLAF dne 16. června 2020, nebo zda si přeje vyčkat návratu navrhovatelky z volna z důvodu nemoci plánovaného po tomto datu.

198

Zadruhé Tribunál v bodě 9 napadeného rozsudku uvedl, že dne 8. června 2020 zaslala sekretářka oddělení A navrhovatelce e-mail ohledně změny její kanceláře související s vnitřní reorganizací úřadu OLAF, která je uvedena v bodě 14 tohoto rozsudku. V tomto e-mailu se jí sice dotázala, zda by vzhledem k tomu, že bude čerpat volno z důvodu nemoci až do 22. června 2020, umožnila třetí osobě, aby připravila stěhování jejích věcí před tímto datem. Takovou žádost o povolení však nelze stavět na roveň žádosti o výkon práce zaslané navrhovatelce.

199

Zatřetí v bodě 10 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že dne 9. června 2020 vedoucí oddělení C odpověděla na e-maily uvedené v bodě 7 tohoto rozsudku tak, že s ohledem na okolnosti považuje za velmi obtížné ukončit dotčené věci před 16. červnem 2020. Je přitom nutno konstatovat, že ani v tomto případě nemůže takové konstatování znamenat existenci žádosti o výkon práce zaslané navrhovatelce.

200

Pokud jde zadruhé o údajný rozpor mezi body 101 a 14 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že v tomto prvním bodě se Tribunál vyjádřil k e-mailům ze dne 1. července 2020, uvedeným v bodě 14 napadeného rozsudku, v nichž vedoucí oddělení C položila navrhovatelce otázky týkající se věci E. V tomto ohledu Tribunál zdůraznil, že tato komunikace sice spočívala v žádosti o informace týkající se této věci za účelem analýzy zprávy připravené navrhovatelkou, ale vedoucí oddělení C rovněž upřesnila, že odpověď navrhovatelky se očekává až po jejím návratu z volna z důvodu nemoci.

201

Tyto úvahy Tribunálu přitom nejsou nijak v rozporu se zjištěním učiněným v bodě 14 napadeného rozsudku, podle kterého zaprvé vedoucí oddělení C dne 1. července 2020 zaslala navrhovatelce dva e-maily, v nichž jí položila otázky týkající se věci E, a zadruhé navrhovatelka na ně odpověděla dne 6. července 2020.

202

Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že konstatování Tribunálu v bodě 102 napadeného rozsudku, které se týkalo zdvořilého tónu e-mailů, které jí byly zaslány, včetně pozvání na videokonferenci, je v rozporu se skutečnostmi uvedenými v bodech 11 a 12 tohoto rozsudku.

203

Tento argument navrhovatelky spočívá na nesprávném výkladu bodu 102 napadeného rozsudku.

204

V tomto bodě 102 Tribunál konstatoval zdvořilý a uctivý tón e-mailů mezi vedoucí oddělení C a navrhovatelkou, uvedený v bodech 100 a 101 napadeného rozsudku.

205

Mezi tímto konstatováním a konstatováním učiněným v bodech 11 a 12 napadeného rozsudku přitom nelze poukázat na žádný rozpor v odůvodnění. Zatímco e-maily uvedené v bodech 100 a 101 napadeného rozsudku pocházejí z 8. a 9. června 2020 a 1. července 2020, e-maily uvedené v bodech 11 a 12 tohoto rozsudku jsou datovány dne 23. června 2020.

206

Dále i za předpokladu, že by navrhovatelka měla ve skutečnosti v úmyslu zpochybnit výklad e-mailů uvedených v bodech 100 a 101 uvedeného rozsudku Tribunálem, když argumentovala e-maily v bodech 11 a 12 téhož rozsudku, takový argument by musel být odmítnut, jelikož Soudnímu dvoru, který rozhoduje o kasačním opravném prostředku, nepřísluší nahradit svým vlastním posouzením důkazů posouzení, které z nich vyvodil Tribunál, jak již bylo připomenuto v bodě 160 tohoto rozsudku.

207

Pokud jde o argument navrhovatelky, podle kterého údaj obsažený v bodě 103 napadeného rozsudku, který tvrdí, že tato navrhovatelka byla povinna provést práci až po návratu z volna z důvodu nemoci, je v rozporu se zjištěním Tribunálu v bodech 16 a 17 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že tímto argumentem navrhovatelka ve skutečnosti směřuje nikoliv proti bodu 103 napadeného rozsudku, ale proti bodu 104, jelikož právě v tomto posledně uvedeném bodě Tribunál rozhodl, pokud jde o e-maily ze dne 26. a 31. srpna 2020, že vedoucí oddělení C upřesnila, že výkon práce, o který žádala, byl vyžadován až po skončení volna navrhovatelky z důvodu nemoci.

208

Tato úvaha Tribunálu přitom není v rozporu s body 16 a 17 napadeného rozsudku.

209

Je pravda, že Tribunál v bodě 16 napadeného rozsudku uvedl, že vedoucí oddělení C požádala navrhovatelku o schválení obsahu nového návrhu závěrečné zprávy ve věci E a zda může provést určitá ověření u EPÚ, což představuje žádost o provedení práce zaslanou navrhovatelce. V tomtéž bodě napadeného rozsudku však Tribunál rovněž uvedl, že tato vedoucí oddělení ve druhém e-mailu adresovaném navrhovatelce upřesnila, že e-mail ze dne 26. srpna 2020, který obsahoval nový návrh závěrečné zprávy ve věci ke schválení, jí byl zaslán k vyřízení po jejím návratu z volna z důvodu nemoci. V bodě 104 napadeného rozsudku přitom Tribunál obecně odkázal na e-maily ze dne 26. a 31. srpna 2020, aniž tvrdil, že takové upřesnění bylo učiněno v prvním e-mailu ze dne 26. srpna 2020.

210

I když Tribunál v bodě 17 napadeného rozsudku uvedl, že vedoucí oddělení C v prvním e-mailu ze dne 31. srpna 2020 uvedla, že od navrhovatelky očekává ukončení několika věcí po jejím návratu z volna, a téhož dne jí zaslala další dva e-maily obsahující pozměněný návrh závěrečné zprávy v jedné věci a novou závěrečnou zprávu v jiné věci, tato vedoucí upřesnila, že je navrhovatelka musí vyřídit pouze po svém návratu z volna z důvodu nemoci.

211

Začtvrté je podle navrhovatelky konstatování učiněné Tribunálem v bodě 105 napadeného rozsudku, podle kterého vedoucí oddělení C nevěděla o postupných prodlouženích jejího volna z důvodu nemoci, v rozporu s body 6, 11, 13, 16 a 18 tohoto rozsudku.

212

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že bod 6 napadeného rozsudku se týká e-mailu, který navrhovatelka zaslala zaměstnancům oddělení A dne 2. června 2020, aniž tento bod uvádí, že vedoucí oddělení C věděla o volnu navrhovatelky z důvodu nemoci.

213

Tribunál přitom v bodě 11 napadeného rozsudku ani nekonstatoval, že vedoucí oddělení C věděla o prodloužení tohoto volna. Tento bod naopak uvádí, že právě navrhovatelka informovala tuto úřednici pouze v odpovědi na její e-mail, že stále čerpá volno z důvodu nemoci.

214

Pokud jde o bod 13 napadeného rozsudku, ten pouze uvádí, že sekretářka oddělení A zaslala navrhovatelce dne 30. června 2020 nový e-mail s dotazem, zda přijala rozhodnutí o přestěhování své kanceláře.

215

V bodě 16 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že právě navrhovatelka v odpovědi na e-mail vedoucí oddělení C ze dne 26. srpna 2020 informovala tuto vedoucí o prodloužení svého volna z důvodu nemoci.

216

V bodě 18 napadeného rozsudku Tribunál pouze uvedl, že dne 6. září 2020 navrhovatelka odpověděla na e-mail vedoucí oddělení C ze dne 31. srpna 2020, že její volno z důvodu nemoci bylo prodlouženo a že dotčené věci mohou být ukončeny bez ní.

217

Zapáté navrhovatelka tvrdí, že konstatování učiněné v bodě 147 napadeného rozsudku, podle kterého nebylo v e-mailech mezi ní a vedoucí oddělení C a sekretářkou oddělení A uvedeno žádné konkrétní datum návratu z jejího volna z důvodu nemoci, je v rozporu s obsahem bodu 18 tohoto rozsudku.

218

V tomto ohledu stačí připomenout, že v bodě 18 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že dne 6. září 2020 navrhovatelka odpověděla na e-mail vedoucí oddělení C ze dne 31. srpna 2020, že její volno z důvodu nemoci bylo prodlouženo a že dotčené věci mohou být ukončeny bez ní.

219

Z toho však nevyplývá, že by Tribunál konstatoval existenci přesného data návratu navrhovatelky z volna z důvodu nemoci.

220

Vzhledem k tomu, že se žádný z jednotlivých argumentů předložených navrhovatelkou na podporu tvrzení, že Tribunál odůvodnil svůj rozsudek rozporným způsobem, nejeví jako opodstatněný, je třeba dvanáctou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.

221

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba v plném rozsahu zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

222

Vzhledem k tomu, že všechny důvody uplatněné na podporu kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

223

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na základě čl. 184 tohoto jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

224

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla v rámci kasačního opravného prostředku úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: