a)

uložil Evropské unii, zastoupené Evropskou komisí, aby zaplatila finanční náhradu:

b)

uložil Evropské unii, zastoupené Evropskou komisí, aby zaplatila úroky z prodlení z finanční náhrady požadované podle předchozího písmene a) za období od 31. ledna 2019 do dne, kdy Komise skutečně zaplatí částku vyplacenou podle předchozího písmene a) v souladu s rozsudkem, kterým se vyhoví této žalobě, ve výši úrokové sazby Evropské centrální banky pro její refinanční operace zvýšené o tři a půl procentního bodu, nebo případně ve výši úrokové sazby, kterou bude Tribunál považovat za přiměřenou; a

c)

podpůrně, uložil Evropské unii, zastoupené Evropskou komisí, aby zaplatila kompenzační úroky z finanční náhrady požadované podle předchozího písmene a) za období od 31. ledna 2019 do dne, kdy Komise skutečně zaplatí částku vyplacenou podle předchozího písmene a) v souladu s rozsudkem, kterým se vyhoví této žalobě, ve výši roční míry inflace stanovené pro dané období podle vyšší z těchto hodnot: míra inflace Eurostatu pro Francii nebo míra inflace stanovená Národním statistickým úřadem pro Spojené království, nebo, případně kompenzační úrok k vyrovnání inflace za dané období a úrokovou sazbu, kterou bude Tribunál považovat za přiměřenou;

d)

podpůrně, uložil Evropské unii, zastoupené Evropskou komisí, aby zaplatila finanční náhradu odpovídající úrokům z prodlení z takové jiné částky, kterou bude Tribunál považovat za přiměřenou, ve výši úrokové sazby Evropské centrální banky pro její refinanční operace, zvýšené o tři a půl procentního bodu, za období od 7. října 2014 do 31. ledna 2019, navýšené o úroky ve stejné výši (nebo podpůrně ve výši stanovené podle zásad uvedených v předchozím písmenu c)) až do dne, kdy Komise skutečně zaplatí; a

e)

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.