1)

Musí být unijní právo – včetně článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a v něm vyjádřené hodnoty právního státu a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv – vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je:

2)

Musí být unijní právo – včetně ustanovení uvedených v první otázce – vykládáno v tom smyslu, že odchod soudce vnitrostátního vojenského soudu do výslužby je za okolností uvedených v první otázce neúčinný – v důsledku čehož může tento soudce nadále zasedat v rozhodovací formaci předkládajícího soudu a všechny státní orgány, včetně orgánů soudu, jsou povinny umožnit mu nadále zasedat v této formaci za stejných podmínek jako dosud?

3)

Musí být unijní právo – včetně článku 2 SEU a v něm vyjádřených hodnot právního státu, čl. 4 odst. 3 SEU a v něm vyjádřené zásady loajální spolupráce, čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, článku 267 SFEU a zásady efektivity a přednosti na jedné straně a článku 2 SEU a v něm vyjádřených hodnot demokracie, čl. 4 odst. 2 SEU a zásady dělby moci na druhé straně – vykládat v tom smyslu, že pravomoc, resp. povinnost vnitrostátního soudu pozastavit uplatňování vnitrostátních právní úpravy, která je předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, včetně ustanovení zákonné povahy, vyplývá přímo z unijního práva?

Je pro odpověď na tuto otázku relevantní, že vnitrostátní právo nestanoví možnost pozastavit uplatňování vnitrostátních právní úpravy soudem, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a že rozhodnutí o takovém pozastavení do doby, než předkládající soud posoudí prvky výkladu unijního práva obsažené v odpovědi na tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, je za okolností původního řízení nezbytné?