–

za MTÜ Eesti Suurkiskjad: M. Ellermaa a E. Lopp,

–

za estonskou vládu: M. Kriisa, jako zmocněnkyně,

–

za dánskou vládu: D. Elkan, J. F. Kronborg a C. Maertens, jako zmocněnkyně,

–

za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll a M. Kopetzki, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: L. Haasbeek, C. Hermes, E. Randvere, N. Ruiz García a K. Toomus, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 písm. i), čl. 2 odst. 3 a čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) ve znění směrnice Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193) (dále jen „směrnice o stanovištích“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi MTÜ Eesti Suurkiskjad a Keskkonnaamet (Úřad pro životní prostředí, Estonsko) ve věci legality správního aktu týkajícího se kvót pro lov vlka obecného.

3

Patnáctý bod odůvodnění směrnice o stanovištích zní:

„vzhledem k tomu, že pro některé druhy rostlin a živočichů je třeba vytvořit obecný systém ochrany […]; že by měla být provedena opatření pro péči o některé druhy, pokud je to nutné vzhledem ke stavu jejich ochrany, a to včetně zákazu určitých metod odchytu nebo usmrcování, přičemž za určitých podmínek mohou být přípustné odchylky“.

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]“

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Cílem této směrnice je přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva.

2.   Cílem opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství.

3.   Opatření přijímaná na základě této směrnice musí brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky.“

6

Článek 11 téže směrnice zní:

„Členské státy sledují stav přírodních stanovišť a druhů zmíněných v článku 2 z hlediska jejich ochrany se zvláštním zřetelem na prioritní typy přírodních stanovišť a prioritní druhy.“

7

Článek 12 odst. 1 směrnice o stanovištích stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:

8

Článek 14 odst. 1 této směrnice zní:

„Pokud to na základě sledování podle článku 11 pokládají členské státy za nezbytné, přijmou opatření zajišťující, že odebírání jedinců druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin uvedených v příloze V z volné přírody, jakož i jejich využívání bude slučitelné se zachováním jejich příznivého stavu z hlediska jejich ochrany.“

9

Článek 16 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Neexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a) a b):

10

Příloha II téže směrnice, nadepsaná „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany“, uvádí mezi těmito druhy živočichů zejména „Canis lupus (s výjimkou estonských populací […])“.

11

Podle přílohy IV směrnice o stanovištích, nadepsané „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu“, patří Canis lupus mezi tyto druhy živočichů, „s výjimkou […] estonských populací“.

12

Podle přílohy V této směrnice, nadepsané „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování“, mohou být estonské populace Canis lupus předmětem takových opatření.

13

Článek 1 Looduskaitseseadus (zákon o ochraně přírody, RT I 2004, 38, 258) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o ochraně přírody“) zní:

„Cílem tohoto zákona je:

[…]“

14

Článek 3 zákona o ochraně přírody, nadepsaný „Příznivý stav stanoviště a druhu“, v odstavci 2 stanoví:

„Stav druhu se považuje za příznivý, pokud početnost jeho populace naznačuje, že druh bude dlouhodobě přetrvávat jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště nebo reprodukčního stanoviště, pokud přirozený areál rozšíření druhu není omezen a pokud existuje a pravděpodobně bude i nadále existovat dostatečně velké stanoviště k dlouhodobému přetrvávání populace druhu.“

15

Článek 49 tohoto zákona, nadepsaný „Akční plán pro ochranu a obhospodařování druhu“, stanoví:

„(1) Vypracuje se akční plán:

(2) Akční plán musí obsahovat:

[…]“

16

Článek 21 Jahiseadus (zákon o lovu, RT I 2013, 2) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o lovu“), nadepsaný „Sledování zvěře“, v odstavci 4 stanoví:

„Orgán uvedený v odstavci 3 tohoto článku [Keskkonnaagentuur (Agentura pro životní prostředí, Estonsko)] každoročně vypracuje monitorovací zprávu o volně žijící zvěři. Monitorovací zpráva musí obsahovat následující údaje:

17

Článek 22 zákona o lovu, nadepsaný „Kvóty a struktura lovu“, v odstavci 2 stanoví:

„Úřad pro životní prostředí každoročně stanoví kvóty pro lov medvěda hnědého, vlka, rysa a tuleně koželozubého na základě zpráv uvedených v čl. 21 odst. 4 tohoto zákona, jakož i na základě návrhu předloženého loveckou radou.“

18

Dne 4. října 2012 estonský ministr životního prostředí schválil „Akční plán pro ochranu a obhospodařování velkých šelem [Canis lupus (vlk obecný), Lynx lynx (rys ostrovid) a Ursus arctos (medvěd hnědý)] na období 2012–2021“ (dále jen „akční plán na období 2012–2021“).

19

Akční plán na období 2012–2021 uváděl, že stav estonských populací velkých šelem lze z hlediska ochrany považovat za příznivý, a jeho cílem bylo mimo jiné zachovat příznivý stav vlka obecného z hlediska jeho ochrany jak v estonské, tak v baltské populaci tohoto živočišného druhu. Tento akční plán proto stanovil cíl zachovat každý rok před začátkem lovecké sezóny 15 až 25 vlčích smeček s vlčaty, aby celková populace tohoto druhu na estonském území činila přibližně 150 až 250 jedinců. V rámci tohoto rozmezí měly být na základě výsledků monitorování stanoveny roční cíle a početní stav populace měl být v těchto mezích udržován lovem. Cílem bylo rovněž snížit škody způsobované vlkem obecným, zejména upřednostněním lovu v oblastech, v nichž škody působil.

20

Podle uvedeného akčního plánu byla baltská populace vlka obecného jako taková součástí euroasijské populace tohoto živočišného druhu, jehož přirozený areál rozšíření se nacházel v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, na severovýchodě Polska, v Bělorusku, na severu Ukrajiny a v některých ruských regionech. Tentýž akční plán uváděl přibližný počet vlků obecných, kteří se vyskytovali v roce 2008 v Lotyšsku a Litvě a v roce 2010 v ruských regionech sousedících s Estonskem. Rovněž upřesňoval, že zatímco Lotyšská republika, Finská republika i Běloruská republika plány na ochranu nebo zachování a obhospodařování vlka obecného přijaly a Litevská republika a Polská republika je vypracovávají, v Rusku tyto plány naopak chybí. Akční plán na období 2012–2021 kromě toho uváděl možnost lovu vlka obecného v těchto členských státech a třetích zemích. V oblasti mezinárodní spolupráce tento akční plán upozorňoval zejména na účast Estonské republiky v pracovní skupině Mezinárodního svazu ochrany přírody (dále jen „IUCN“), jakož i na kontakty, které zástupce tohoto členského státu udržuje se svými lotyšskými, litevskými, polskými, finskými, švédskými, norskými a ruskými protějšky. Uvedený akční plán rovněž zavedl pravidelnou výměnu informací mezi Estonskou republikou a Lotyšskou republikou o kvantitativním vývoji populace velkých šelem a o kvótách pro lov a stanovil aktivní účast Estonské republiky na mezinárodních projektech souvisejících se zajištěním ochrany nebo obhospodařování velkých šelem.

21

Úřad pro životní prostředí rozhodnutím ze dne 29. října 2020, přijatým na základě čl. 22 odst. 2 zákona o lovu, stanovil v lovecké sezóně 2020/2021 první část kvóty pro lov vlka obecného v Estonsku na 140 jedinců rozdělených do 20 oblastí na jeho obhospodařování, přičemž upřednostnil oblasti chovu a oblasti, v nichž tento živočišný druh působil škody.

22

Žalobce v původním řízení, estonský spolek na ochranu životního prostředí, podal k Tallinna Halduskohus (Správní soud v Tallinnu, Estonsko) žalobu znějící na zrušení tohoto rozhodnutí. Na podporu této žaloby tento spolek zejména uvedl, že v Estonsku nelze stav vlka obecného z hlediska ochrany považovat za „příznivý“ ve smyslu článku 3 zákona o ochraně přírody a že povolením lovu 140 vlků by bylo ještě obtížnější dosáhnout cíle zachování nebo obnovy příznivého stavu tohoto druhu z hlediska jeho ochrany.

23

Rozsudkem ze dne 1. října 2021 Tallinna Halduskohus (Správní soud v Tallinnu) uvedenou žalobu zamítl.

24

Tallinna Ringkonnakohus (Odvolací soud v Tallinnu, Estonsko) toto zamítavé rozhodnutí potvrdil.

25

Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko), který je předkládajícím soudem, rozhoduje o kasačním opravném prostředku žalobce v původním řízení proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu.

26

Předkládající soud si zaprvé klade otázku, zda je třeba, aby členský stát při přijímání opatření na obhospodařování druhu podle článku 14 směrnice o stanovištích – za účelem ověření slučitelnosti těchto opatření s cílem zajistit zachování nebo obnovu „příznivého stavu druhu z hlediska ochrany“ ve smyslu čl. 1 písm. i) druhého pododstavce této směrnice – zohlednil stav populace tohoto druhu z hlediska ochrany na území dotyčného členského státu, nebo zda je možné, aby zohlednil stav populace z hlediska ochrany na území jiných členských států Evropské unie, v tomto případě stav baltské populace.

27

Uvedený soud v tomto ohledu uvádí, že i když o „příznivém“ stavu z hlediska ochrany není u baltské populace vlka obecného sporu, žalobce v původním řízení, který se opírá o hodnocení IUCN, tvrdí, že stav estonské populace vlka obecného za příznivý z hlediska ochrany považovat nelze.

28

Předkládající soud v této souvislosti zadruhé poznamenává, že pokud je mu známo, neexistuje žádná forma oficiální spolupráce mezi členskými státy, na jejichž území se přirozený areál rozšíření dotčené populace vlka obecného nachází, jejímž účelem by byla ochrana této populace, ale probíhá toliko neformální výměna informací mezi vědci.

29

Zatřetí si předkládající soud zejména s ohledem na rozsudky ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko (C‑342/05, EU:C:2007:341), a ze dne 23. dubna 2020, Komise v. Finsko (Jarní lov samců kajky mořské) (C‑217/19, EU:C:2020:291), klade otázku, zda lze populaci určitého druhu, která byla ve vztahu k dotyčnému členskému státu zařazena do kategorie „zranitelná“ červeného seznamu ohrožených druhů IUCN (dále jen „červený seznam IUCN“), považovat za populaci vykazující „příznivý stav z hlediska ochrany“ ve smyslu směrnice o stanovištích. Uvedený soud v tomto ohledu uvádí, že podle akčního plánu na období 2022–2031 vypracovaného v návaznosti na akční plán na období 2012–2021 je baltská populace vlka obecného zařazena do kategorie „málo dotčená“ (LC) červeného seznamu IUCN, kdežto estonská populace tohoto druhu je kvalifikována jako „zranitelná“ (VU) a v případě nezohlednění sousedních populací by měla být dokonce považována za „ohroženou“ (EN).

30

A konečně začtvrté předkládající soud uvádí, že v rámci sporu v původním řízení Úřad pro životní prostředí a Agentura pro životní prostředí neustále tvrdily, že nárůst počtu vlků obecných by vedl ke značnému sociálnímu a ekonomickému napětí. Jedním z hlavních argumentů předložených k odůvodnění povolení lovu vlka obecného byla totiž nutnost snížit škody způsobované tímto živočišným druhem, zejména na dobytku.

31

Za těchto podmínek se Riigikohus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou prvních tří otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích musí být vykládán v tom smyslu, že zařazení populace určitého živočišného druhu na území dotyčného členského státu do kategorie „zranitelná“ červeného seznamu IUCN vylučuje, aby byl stav tohoto druhu z hlediska ochrany na území tohoto členského státu považován za „příznivý“ ve smyslu tohoto ustanovení. Kromě toho si tento soud v podstatě klade otázku, zda uvedený čl. 1 písm. i) musí být vykládán v tom smyslu, že přijetí opatření na obhospodařování druhu podle čl. 14 odst. 1 této směrnice členským státem obnáší povinnost zajistit příznivý stav populace tohoto druhu z hlediska ochrany na území tohoto členského státu, nebo zda uvedený členský stát může zohlednit stav z hlediska ochrany u celé populace, jejíž přirozený areál rozšíření přesahuje území téhož členského státu, a případně v jakém rozsahu a za jakých podmínek.

33

Úvodem je třeba připomenout, že podle článku 12 směrnice o stanovištích ve spojení s přílohou IV písm. a) této směrnice spadá vlk obecný mezi druhy „v zájmu Společenství“, jejichž „přísnou ochranu“ ve smyslu tohoto článku 12 je třeba zajistit.

34

Tato příloha IV písm. a) však z této přísné ochrany vylučuje mimo jiné estonské populace vlka obecného.

35

Tyto populace jsou tedy do přílohy V písm. a) směrnice o stanovištích zařazeny pod živočišný druh v zájmu Společenství, jehož odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem opatření na jeho obhospodařování, a tudíž se na uvedené populace vztahuje článek 14 této směrnice.

36

Pokud jde o opatření na obhospodařování druhu, jejichž předmětem mohou být druhy zařazené do přílohy V směrnice o stanovištích, je třeba uvést, že čl. 14 odst. 1 této směrnice stanoví, že [p]okud to na základě sledování podle článku 11 pokládají členské státy za nezbytné, přijmou opatření zajišťující, že odebírání jedinců druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin uvedených v příloze V z volné přírody, jakož i jejich využívání bude slučitelné se zachováním jejich příznivého stavu z hlediska jejich ochrany“.

37

Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že členské státy mají určitý prostor pro uvážení při určování nezbytnosti přijmout opatření na základě uvedeného ustanovení, která mohou omezit využívání druhů zařazených do přílohy V směrnice o stanovištích (rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 53).

38

Tento prostor pro uvážení je však omezen povinností dbát na to, aby bylo odebírání jedinců určitého druhu z volné přírody a využívání těchto jedinců slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska jeho ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 55).

39

Je totiž třeba připomenout, že jakékoli opatření přijaté členským státem na základě směrnice o stanovištích musí mít v souladu s čl. 2 odst. 2 této směrnice za cíl zachování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u živočišných druhů v zájmu Společenství (rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 56).

40

Kromě toho, jak vyplývá z patnáctého bodu odůvodnění směrnice o stanovištích, měl unijní normotvůrce za to, že pro některé druhy rostlin a živočichů je třeba vytvořit obecný systém ochrany, že by měla být provedena opatření pro péči o některé druhy, „pokud je to nutné vzhledem ke stavu jejich ochrany“, a to včetně zákazu určitých metod odchytu nebo usmrcování, přičemž za určitých podmínek mohou být přípustné odchylky. Jak přitom potvrzuje slovní spojení „pokud je to nutné vzhledem ke stavu jejich ochrany“, musí být přijetí takových opatření odůvodněno nutností zachovat nebo obnovit příznivý stav dotyčného druhu z hlediska ochrany (rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 57).

41

Pokud je kromě toho stav živočišného druhu z hlediska ochrany nepříznivý, musí příslušné orgány přijmout opatření ve smyslu článku 14 směrnice o stanovištích za účelem zlepšení stavu dotyčného druhu z hlediska ochrany tak, aby jeho populace dosáhly v budoucnu udržitelného příznivého stavu z hlediska ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 69).

42

A konečně hodnocení stavu druhu z hlediska ochrany a vhodnosti přijetí opatření založených na článku 14 směrnice o stanovištích musí být provedeno zejména s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům získaným prostřednictvím sledování upraveného v článku 11 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 65). V tomto ohledu v souladu se zásadou obezřetnosti zakotvenou v čl. 191 odst. 2 SFEU platí, že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých poznatků přetrvává nejistota ohledně toho, zda je využívání určitého druhu v zájmu Společenství slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska ochrany, dotyčný členský stát nesmí takové využívání povolit (rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 72 a citovaná judikatura).

43

V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že v akčním plánu na období 2012–2021 byl stav vlka obecného z hlediska ochrany v Estonsku považován za příznivý. V této souvislosti byly zohledněny mimo jiné skutečnosti, které se týkaly sousedních členských států a třetích zemí, uvedené v bodě 20 tohoto rozsudku.

44

Předkládající soud však zejména uvádí, že v navazujícím akčním plánu na období 2022–2031 je estonská populace vlka obecného zařazena do kategorie „zranitelná“ červeného seznamu IUCN, jelikož podle definice obsažené v návodu pro používání kategorií a kritérií červeného seznamu IUCN „čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve volné přírodě“.

45

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „stav druhu z hlediska ochrany“ je definován v čl. 1 písm. i) prvním pododstavci směrnice o stanovištích jako souhrn vlivů působících na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území uvedeném v článku 2 této směrnice.

46

Dále je třeba uvést, že podle čl. 1 písm. i) druhého pododstavce uvedené směrnice bude stav druhu z hlediska ochrany považován za příznivý, jestliže jsou splněny tři kumulativní podmínky. Zaprvé údaje o populační dynamice příslušného druhu musí naznačovat, že se dlouhodobě udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště. Zadruhé přirozený areál rozšíření druhu nesmí být a pravděpodobně nebude v dohledné budoucnosti omezen. Zatřetí je třeba, aby existovala, a pravděpodobně v dohledné době i nadále existovala dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací (rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 60 a citovaná judikatura).

47

Z judikatury Soudního dvora týkající se článku 16 směrnice o stanovištích, který opravňuje členské státy odchýlit se od ustanovení článků 12 až 15 této směrnice a jehož použití závisí rovněž mimo jiné na zachování populací dotyčných druhů v přirozeném areálu jejich rozšíření v příznivém stavu z hlediska ochrany, přitom vyplývá, že tento příznivý stav z hlediska ochrany musí existovat a musí být nejprve a nutně posouzen na místní a vnitrostátní úrovni tak, aby nepříznivý stav z hlediska ochrany na území členského státu nebo na jeho části nebyl maskován v důsledku posouzení provedeného pouze na přeshraniční úrovni, z něhož by vyplývalo, že se uvedený druh nachází v příznivém stavu z hlediska ochrany (rozsudek ze dne 11. července 2024, WWF Österreich a další, C‑601/22, EU:C:2024:595, bod 57).

48

Totéž nutně platí v rámci provádění článku 14 směrnice o stanovištích. Jak totiž uvedla generální advokátka v bodech 39 a 40 svého stanoviska, pokud není stav druhu z hlediska ochrany v členském státě, na jehož území se alespoň potenciálně rozkládá jeho přirozený areál rozšíření, příznivý, nemůže v něm plnit ekologickou funkci nebo ji přinejmenším nemůže plnit v plném rozsahu, a to ani, když je populace dotyčného druhu v daném členském státě součástí populace, jejíž stav je z hlediska ochrany příznivý.

49

Pokud jde v první řadě o skutečnost, že estonská populace vlka obecného je zařazena do kategorie „zranitelná“ červeného seznamu IUCN, je nutno konstatovat, jak uvedla generální advokátka v bodě 85 svého stanoviska, že pro účely definice pojmu „stav druhu z hlediska ochrany“ ani čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích, ani žádné jiné ustanovení této směrnice neodkazují na červený seznam UICN nebo na kritéria, na základě kterých by tento seznam sloužil jako ukazatel příznivého či nepříznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany.

50

Jak mimoto uvedla Evropská komise v písemném vyjádření, metoda hodnocení používaná pro účely zařazení druhů do červeného seznamu IUCN se liší od metody, která má být použita podle čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích.

51

I když tedy, jak v podstatě zdůraznila generální advokátka v bodě 86 svého stanoviska, mohou být údaje, kritéria a posouzení, která vedla k zařazení určitého druhu do červeného seznamu IUCN, součástí vědeckých údajů, jež musí dotyčný členský stát zohlednit pro účely vlastního hodnocení [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko,C‑342/05, EU:C:2007:341, body 26 a 27; ze dne 23. dubna 2020, Komise v. Finsko (Jarní lov samců kajky mořské),C‑217/19, EU:C:2020:291, body 77 až 88, jakož i ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, body 65 a 78), zařazení tohoto druhu do červeného seznamu IUCN, a konkrétně do kategorie „zranitelná“ na vnitrostátní úrovni, samo o sobě nevylučuje, aby byl stav uvedeného druhu z hlediska ochrany na území dotyčného členského státu přesto považován za příznivý, pokud jsou splněny kumulativní podmínky stanovené v čl. 1 písm. i) druhém pododstavci směrnice o stanovištích.

52

Co se týče posledně uvedené podmínky, je třeba ve druhé řadě uvést, že pro určení, zda je stav určitého druhu z hlediska ochrany na území členského státu příznivý, mohou být relevantní údaje o populacích tohoto druhu v jiných členských státech, či dokonce ve třetích zemích. Tak tomu bude zejména v případě chráněných živočišných druhů, které stejně jako vlk obecný obývají rozsáhlá území a jejichž „přirozený areál rozšíření“, který je jedním z kritérií, jež musí být zohledněna při určení, zda je stav druhu z hlediska ochrany příznivý, je tedy širší než zeměpisný prostor, který vykazuje fyzické nebo biologické prvky nezbytné pro jejich život a reprodukci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, ASCEL,C‑436/22, EU:C:2024:656, bod 61 a citovaná judikatura).

53

Jak totiž v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 48 až 52 svého stanoviska, zejména v případě živočišného druhu, jako je vlk obecný, budou jeho populace, které se vyskytují rovněž v členských státech nebo třetích zemích sousedících s členským státem, který zamýšlí přijmout opatření na jeho obhospodařování podle čl. 14 odst. 1 směrnice o stanovištích, relevantní pro ověření ze strany posledně uvedeného členského státu, zda je stav populace tohoto druhu z hlediska ochrany na jeho území příznivý, či nikoli, v případě, že mezi těmito populacemi dochází k migraci, přičemž tato migrace může představovat vliv působící na příslušný druh, který může ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populace na uvedeném území ve smyslu čl. 1 písm. i) prvního pododstavce této směrnice.

54

Uvedená migrace může zejména kompenzovat ztráty jedinců určitého druhu prostřednictvím příchodu jedinců, nebo naopak zmírnit nadměrný růst populace tohoto druhu v dotyčném členském státě jejich odchodem. Tatáž migrace může navíc zvyšovat genetickou variabilitu této populace.

55

Kromě toho, jak v podstatě rovněž uvedla generální advokátka v bodě 53 svého stanoviska, migrace mezi populacemi členských států nebo třetích zemí, které patří k téže populaci, v projednávané věci baltské populaci vlka obecného, případně i k euroasijské populaci tohoto živočišného druhu, může být dokonce nezbytným předpokladem zachování tohoto druhu, zejména pokud jde o populace v relativně menších členských státech, takže přírodní stanoviště, které zde daný druh může nalézt, je příliš malé pro životaschopnou populaci. V takovém případě může být dotyčný druh v tomto členském státě zachován pouze tehdy, pokud u jeho populace, která by v případě izolace nebyla životaschopná, dochází ke stálé výměně jedinců s populacemi stejného druhu, které se vyskytují v sousedních členských státech nebo třetích zemích. Zohlednění migrace tedy může umožnit konstatovat, že u této populace jsou tři kumulativní podmínky příznivého stavu z hlediska ochrany stanovené v čl. 1 písm. i) druhém pododstavci směrnice o stanovištích splněny.

56

Je však třeba zdůraznit, že jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, připomenutého v bodě 46 tohoto rozsudku, k tomu, aby byl stav určitého druhu z hlediska ochrany považován za příznivý, nestačí, že údaje o populační dynamice příslušného druhu naznačují, že se udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště, že přirozený areál rozšíření uvedeného druhu není omezen a že existují dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací. Dále je třeba zaprvé, aby údaje o populační dynamice příslušného druhu naznačovaly, že se jako životaschopný prvek přírodního stanoviště bude udržovat dlouhodobě, zadruhé, aby přirozený areál rozšíření uvedeného druhu pravděpodobně nebyl v dohledné budoucnosti omezen, a zatřetí, aby pravděpodobně v dohledné době i nadále existovala dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací.

57

Jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 59 svého stanoviska, i když je současná situace z hlediska těchto kritérií uspokojivá, je třeba se ujistit též o jejím dlouhodobém charakteru, aby bylo možné konstatovat příznivý stav určitého druhu z hlediska ochrany.

58

V tomto ohledu je třeba vzít zaprvé zejména v úvahu všechny předvídatelné změny, které by mohly mít vliv na migraci mezi populací v dotyčném členském státě a ostatními populacemi, které jsou součástí téže populace.

59

Probíhající výstavba plotů na hranicích mezi Estonskou republikou, Lotyšskou republikou a Litevskou republikou na jedné straně a Běloruskou republikou a Ruskou federací na straně druhé, na kterou poukazuje předkládající soud, takovou změnu představuje. Tato oplocení totiž mohou ovlivnit migraci mezi populacemi dotyčného druhu v těchto členských státech uvedených na straně jedné a populacemi tohoto druhu v Bělorusku a Rusku uvedených na straně druhé.

60

Zadruhé je třeba zohlednit úroveň právní ochrany dotyčného druhu v sousedních členských státech a třetích zemích.

61

Dlouhodobý charakter zjištěné migrace mezi populací dotyčného druhu v jednom členském státě a populacemi tohoto druhu, které se nacházejí v jiných členských státech, lze v zásadě předpokládat, jelikož jak na posledně uvedené členské státy, tak na prvně uvedený členský stát se vztahují požadavky směrnice o stanovištích.

62

Naproti tomu, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 63 a 64 svého stanoviska, neexistuje-li ve třetí zemi ochrana srovnatelná s ochranou zajišťovanou směrnicí o stanovištích nebo přinejmenším Úmluvou o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, podepsanou dne 19. září 1979 v Bernu (Úř. věst. 1982, L 38, s. 3; Zvl. vyd. 11/14, s. 282), neexistuje žádná právní záruka proti budoucímu zhoršování stavu populací v této třetí zemi, a tedy ani výměn jedinců s populacemi dotyčného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, WWF Österreich a další, C‑601/22, EU:C:2024:595, body 62 a 63, jakož i citovaná judikatura).

63

A konečně zatřetí, jak uvedla generální advokátka v bodě 67 svého stanoviska, vztahům s populacemi žijícími v sousedních členských státech a třetích zemích je třeba přikládat ještě větší váhu, pokud tyto členské státy a třetí země nejenže uplatňují srovnatelné režimy právní ochrany, nýbrž spolupracují při ochraně dotyčného druhu s dotyčným členským státem a koordinují s ním například svá ochranná opatření, aby optimalizovaly migraci mezi dotyčnými populacemi.

64

Za účelem zajištění slučitelnosti odebírání jedinců určitého druhu z volné přírody, jakož i využívání těchto jedinců se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska ochrany, jak je připomenuto v bodě 38 tohoto rozsudku, se může ukázat nezbytným, aby členský stát, na jehož území se vyskytuje populace vlků obecných, kteří jsou součástí populace, jejíž přirozený areál rozšíření přesahuje toto území, který má v úmyslu zohlednit migraci mezi populací vlka obecného vyskytující se na uvedeném území a populacemi tohoto druhu v sousedních členských státech nebo třetích zemích, sdílel s těmito členskými státy a třetími zeměmi informace o přeshraničních přesunech pozorovaných u jedinců uvedeného druhu, jakož i o opatřeních, která uvedené členské státy a třetí země přijímají nebo hodlají přijmout na obhospodařování populací na svém území. Takové výměny informací totiž mohou dotyčnému členskému státu napomoct k přesnějšímu posouzení velikosti jeho populace. Získání informací o opatřeních na obhospodařování druhu, která příslušné členské státy nebo třetí země uplatňují nebo hodlají uplatnit, může být nezbytné též k tomu, aby se tento členský stát mohl ujistit, že dotyčný druh může být skutečně považován za druh vykazující příznivý stav z hlediska ochrany na jeho území. A konečně informace o opatřeních, která sousední členské státy nebo třetí země uplatňují nebo hodlají uplatnit, mohou být nezbytné k zajištění toho, aby opatření, která uvedený členský stát hodlá ve vztahu k tomuto druhu přijmout, byla slučitelná se zachováním příznivého stavu uvedeného druhu z hlediska ochrany na jeho území.

65

Je na předkládajícím soudu, aby určil, zda s ohledem na skutečnosti uvedené v bodech 45 až 64 tohoto rozsudku mohl být stav vlka obecného z hlediska ochrany v Estonsku považován v okamžiku přijetí akčního plánu na období 2012–2021 za příznivý, a případně zda byla opatření na jeho obhospodařování, o nichž bylo rozhodnuto v rozhodnutí dotčeném v původním řízení a uvedeném v bodě 21 tohoto rozsudku, se zachováním tohoto příznivého stavu vlka obecného slučitelná.

66

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na první až třetí otázku odpovědět tak, že čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích musí být vykládán v tom smyslu, že

67

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích ve spojení s čl. 2 odst. 3 musí být vykládán v tom smyslu, že při hodnocení stavu živočišného druhu z hlediska ochrany za účelem přijetí opatření na jeho obhospodařování podle článku 14 této směrnice lze vzít v úvahu i hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky ve smyslu tohoto čl. 2 odst. 3.

68

Jak uvedla generální advokátka v bodech 73 až 79 svého stanoviska, hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky, kterými se vyznačuje situace členského státu, mohou být relevantní pro určení, zda je stav určitého druhu z hlediska ochrany ve smyslu čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích na území tohoto členského státu příznivý či nikoli. Tyto požadavky a charakteristiky totiž mohou patřit mezi vlivy působící na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území uvedeném v čl. 2 odst. 1 této směrnice.

69

Jak však generální advokátka v podstatě rovněž zdůraznila v bodech 80 až 82 svého stanoviska, pokud nejsou splněny tři kumulativní podmínky stanovené v čl. 1 písm. i) druhém pododstavci směrnice o stanovištích, stav dotyčného druhu z hlediska ochrany nelze v žádném případě považovat za příznivý. Pokud by totiž členské státy mohly mít za to, že ačkoli tyto podmínky nejsou splněny, stav dotyčného druhu z hlediska ochrany musí být i tak na základě požadavků nebo charakteristik, na které odkazuje čl. 2 odst. 3 uvedené směrnice, považován za příznivý, bylo by ohroženo dosažení cíle ochrany druhu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku 2 (obdobně viz rozsudky ze dne 7. listopadu 2000, First Corporate Shipping,C‑371/98, EU:C:2000:600, bod 23, a ze dne 14. ledna 2010, Stadt Papenburg,C‑226/08, EU:C:2010:10, bod 31).

70

Ze stejného důvodu se hospodářských, sociálních a kulturních požadavků, jakož ani regionálních a místních charakteristik uvedených v čl. 2 odst. 3 směrnice o stanovištích, který ostatně nepředstavuje autonomní výjimku z obecného systému ochrany zavedeného touto směrnicí (rozsudek ze dne 14. ledna 2010, Stadt Papenburg,C‑226/08, EU:C:2010:10, bod 32), nelze dovolávat za účelem zproštění se povinnosti dbát na to, aby bylo odebírání jedinců určitého druhu z volné přírody a využívání těchto jedinců slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska ochrany, což je povinnost, která jak bylo uvedeno v bodě 38 tohoto rozsudku, omezuje prostor pro uvážení, který mají členské státy na základě článku 14 uvedené směrnice. Členské státy jsou v zásadě oprávněny zohlednit tyto požadavky a charakteristiky pouze v mezích tohoto prostoru pro uvážení.

71

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích ve spojení s čl. 2 odst. 3 musí být vykládán v tom smyslu, že při hodnocení stavu živočišného druhu z hlediska ochrany za účelem přijetí opatření na jeho obhospodařování podle článku 14 této směrnice lze vzít v úvahu i hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky ve smyslu tohoto čl. 2 odst. 3, pokud tyto požadavky a charakteristiky představují vlivy působící na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území uvedeném v čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice. Stav uvedeného druhu z hlediska ochrany však nemůže být na základě těchto požadavků a charakteristik považován za příznivý, pokud nejsou splněny všechny tři kumulativní podmínky uvedené v druhém pododstavci tohoto čl. 1 písm. i).

72

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: