–

za rumunskou vládu: E. Gane, R. I. Haţieganu a A. Wellman, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: F. Moro, M. Salyková a E. A. Stamate, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 114 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi obchodní společností Network One Distribution SRL (dále jen „Network One“), která je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH) v Rumunsku, na jedné straně a Agenția Națională de Administrare Fiscală – Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București (Národní agentura pro správu daní – Regionální generální ředitelství pro veřejné finance v Bukurešti, Rumunsko), Agenția Națională de Administrare Fiscală – Direcția Generală de Administrare a Marilor Contribuabili (Národní agentura pro správu daní – Generální ředitelství pro správu velkých daňových poplatníků, Rumunsko), Autoritatea Vamală Română – Direcția Regională Vamală București (Rumunský celní úřad – Regionální ředitelství cel v Bukurešti, Rumunsko) a Ministerul Finanțelor – Direcția Generală de Soluționare a Contestațiilor (Ministerstvo financí – Generální ředitelství pro vyřizování stížností, Rumunsko) na straně druhé, který se týká toho, že společnosti Network One byla z důvodu, že nezaplatila antidumpingové clo ve stanovené lhůtě, uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení a penále z prodlení.

3

Hlava II nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. 1995, L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340), nadepsaná „Správní opatření a sankce“, obsahuje článek 4, který stanoví:

„1.   Každá nesrovnalost vede zpravidla k odnětí neoprávněně získané výhody

[…]

2.   Použití opatření uvedených v odstavci 1 se omezuje na odnětí získané výhody s připočtením (je-li to stanoveno) úroků, které mohou být určeny paušálně.

[…]

4.   Opatření uvedená v tomto článku nejsou považována za sankce.“

4

Článek 5 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti mohou vést k těmto správním sankcím:

[…]

[…]

2.   Aniž jsou dotčeny odvětvové předpisy existující ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, mohou být jiné nesrovnalosti postihovány jen takovými sankcemi uvedenými v odstavci 1, které nejsou rovnocenné trestům, pokud jsou tyto sankce nezbytné k zajištění řádného uplatňování předpisů.“

5

Článek 1 nařízení Rady (EU) č. 502/2013 ze dne 29. května 2013, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 990/2011 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. 2013, L 153, s. 17), v odstavcích 1 a 4 uváděl:

„1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo na dovoz jízdních a jiných kol (včetně dodávkových tříkolek, avšak s výjimkou jednokolek) bez motoru, v současnosti kódů KN ex87120030 a ex87120070 (kódy TARIC 8712007091 a 8712007099), pocházejících z Čínské lidové republiky.

[…]

4.   Není-li uvedeno jinak, použijí se platné předpisy týkající se cel.“

6

Článek 42 celního kodexu, nadepsaný „Uplatnění sankcí“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Každý členský stát stanoví sankce za porušení celních předpisů. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.   Uplatňují-li se správní sankce, mohou mít mimo jiné jednu z těchto forem, případně obě formy:

7

Článek 114 tohoto kodexu, nadepsaný „Úroky z prodlení“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   K částce dovozního nebo vývozního cla se ode dne uplynutí stanovené lhůty do dne zaplacení připočítá úrok z prodlení.

V členských státech, jejichž měnou je euro, se sazba úroku z prodlení rovná úrokové sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, kterou Evropská centrální banka použila během svých hlavních refinančních operací v první den měsíce splatnosti, zvýšené o dva procentní body.

V členských státech, jejichž měnou není euro, se sazba úroku z prodlení rovná úrokové sazbě použité v první den daného měsíce národní centrální bankou během jejích hlavních refinančních operací, zvýšené o dva procentní body, nebo v případě členského státu, kde není sazba národní centrální banky k dispozici, nejvíce odpovídající sazbě použité v první den daného měsíce na peněžním trhu tohoto členského státu, zvýšené o dva procentní body.

2.   Pokud celní dluh vznikl na základě článku 79 nebo 82 nebo pokud je oznámení celního dluhu výsledkem kontroly po propuštění zboží, připočte se k částce dovozního nebo vývozního cla úrok z prodlení za dobu ode dne vzniku celního dluhu do dne jeho oznámení.

Sazba úroku z prodlení se stanoví v souladu s odstavcem 1.“

8

Článek 1 legea nr. 207/2015 privind Codul de procedură fiscală (zákon č. 207/2015, daňový řád) ze dne 20. července 2015 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 547 ze dne 23. července 2015) (dále jen „daňový řád“) v bodech 20 a 33 stanoví:

„20.   úrok – vedlejší daňová povinnost představující ekvivalent újmy způsobené majiteli hlavní daňové pohledávky v důsledku toho, že dlužník neuhradil hlavní daňovou povinnost ve lhůtě splatnosti;

[…]

33.   penále z prodlení – vedlejší daňová povinnost představující sankci za to, že dlužník neuhradil hlavní daňovou povinnost ve lhůtě splatnosti.“

9

Článek 173 odst. 1 tohoto daňového řádu stanoví:

„V případě, že dlužník neuhradí hlavní daňovou povinnost ve lhůtě splatnosti, jsou po tomto datu splatné úroky a penále z prodlení.“

10

Článek 174 odst. 1 a 5 uvedeného daňového řádu stanoví:

„1.   Úroky se počítají za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne, kdy je dlužná částka uhrazena, a to včetně tohoto dne.

[…]

5.   Úroková sazba činí 0,02 % za každý den prodlení.“

11

Článek 176 téhož řádu v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Penále z prodlení se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne, kdy je dlužná částka uhrazena, a to včetně tohoto dne. Článek 174 odst. 2 až 4 a článek 175 se použijí obdobně.

2.   Sazba penále z prodlení činí 0,01 % za každý den prodlení.

3.   Penále z prodlení nezbavuje povinnosti platit úroky.“

12

V období od 18. března 2016 do 28. září 2017 dovážela společnost Network One do Rumunska klasická jízdní kola, elektrická jízdní kola a náhradní díly a podala pro ně v období od 30. března 2016 do 28. září 2017 u rumunských celních orgánů různá celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu. V těchto prohlášeních bylo uvedeno, že zemí původu dovezeného zboží je Thajsko.

13

V návaznosti na celní kontrolu skutečného původu tohoto zboží, která byla provedena dne 30. července 2018, Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București – Direcția Regională Vamală București (Regionální generální ředitelství pro veřejné finance v Bukurešti – Regionální ředitelství cel v Bukurešti) dospělo k závěru, že uvedené zboží pochází z Číny, a nikoli z Thajska.

14

Dne 25. září 2019 uvedený orgán vyhotovil protokol o kontrole a vydal rozhodnutí o nápravě stavu (dále jen „rozhodnutí o nápravě“), z nichž vyplývá, že společnosti Network One bylo na základě nařízení č. 502/2013 uloženo antidumpingové clo ve výši 1739090 rumunských lei (RON) (přibližně 366896 eur). Uvedený orgán dále konstatoval, že společnost Network One je povinna uhradit vedlejší daňovou povinnost, která sestává z úroků z prodlení z antidumpingového cla v celkové výši 183209 RON (přibližně 38652 eur) na základě článku 114 celního kodexu a z penále z prodlení v celkové výši 158312 RON (přibližně 33399 eur) na základě článku 176 daňového řádu.

15

Dne 7. října 2019 uhradila společnost Network One částky odpovídající antidumpingovému clu stanovenému v nařízení č. 502/2013 a penále.

16

Tato společnost následně podala proti uvedenému protokolu o kontrole a rozhodnutí o nápravě stížnost, která byla zamítnuta správním rozhodnutím Direcția Generală de Administrare a Marilor Contribuabili – Serviciul soluționare contestații (Generální ředitelství pro správu velkých daňových poplatníků – Oddělení pro vyřizování stížností, Rumunsko) ze dne 25. června 2020.

17

Dne 7. prosince 2020 podala společnost Network One k Tribunalul București (Soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) žalobu proti tomuto rozhodnutí a proti rozhodnutí o nápravě. Uvedená společnost v tomto ohledu zejména tvrdila, že článek 114 celního kodexu spojil úroky a penále do jediné procentní sazby, a napadla dodatečné uložení penále stanoveného daňovým řádem, neboť toto penále se podle jejího názoru váže k téže hlavní daňové povinnosti. Společnost Network One v tomto ohledu uvedla, že tato praxe je v rozporu s uvedeným článkem 114 celního kodexu, neboť vede k neodůvodněnému zvýšení uloženého penále. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 6. dubna 2021.

18

Společnost Network One podala ke Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko), který je předkládajícím soudem, odvolání proti uvedenému rozsudku.

19

Uvedený soud se zamýšlí nad tím, zda článek 114 celního kodexu umožňuje vnitrostátnímu celnímu orgánu požadovat od dlužníka, který nezaplatil celní dluh ve stanovené lhůtě, aby vedle úroků z prodlení zaplatil i penále z prodlení podle vnitrostátního práva.

20

V tomto ohledu předkládající soud zaprvé uvádí, že daňový řád, který se použije subsidiárně k celnímu kodexu, umožňuje uložit daňovému poplatníkovi, který neuhradil daňovou povinnost ve stanovené lhůtě, úroky z prodlení a penále z prodlení, které sledují odlišné cíle. Zatímco tyto úroky podle jeho názoru zajišťují náhradu škody, kterou státnímu rozpočtu způsobil dlužník, jenž včas neuhradil daňovou povinnost, uvedené penále naproti tomu představuje sankci uloženou tomuto dlužníkovi. Takové odlišné cíle umožňují – jak je tomu v projednávaném případě – uložit kumulativně úroky z prodlení a penále z prodlení.

21

Zadruhé uvedený soud připomíná, že podle judikatury Soudního dvora platí, že pokud unijní právní úprava nestanoví zvláštní sankce za porušení svých ustanovení, nebo v tomto ohledu odkazuje na vnitrostátní ustanovení, jsou členské státy povinny přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva.

22

Nařízení č. 502/2013 sice nestanoví žádnou sankci za porušení svých ustanovení, avšak v čl. 1 odst. 4 stanoví, že se v zásadě použijí předpisy týkající se cel, což v projednávaném případě umožnilo použití článku 114 celního kodexu. Právě na základě tohoto článku ostatně celní orgány uložily vedle antidumpingového cla i „penále z prodlení“, a to ode dne vzniku celního dluhu až do dne jeho oznámení.

23

Zatřetí má předkládající soud za to, že jeho pochybnosti o tom, zda je možné na základě článku 114 celního kodexu uložit kumulativně úroky z prodlení a penále z prodlení, nebyl-li celní dluh uhrazen ve stanovené lhůtě, nejsou rozptýleny judikaturou Soudního dvora týkající se nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), jenž bylo zrušeno a nahrazeno celním kodexem.

24

Za těchto okolností se Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba unijní právo, zejména pak článek 114 [celního kodexu], vykládat v tom smyslu, že brání správní praxi, podle které se za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, ve vztahu k výši antidumpingového cla ukládá daňovému poplatníkovi vedle penále z prodlení podle článku 114 uvedeného [kodexu] i penále z prodlení stanovené samostatně ve vnitrostátní právní úpravě (daňovém řádu)?“

25

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda článek 114 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní správní praxi, podle níž lze vedle úroků z prodlení stanovených v tomto článku uložit i penále z prodlení podle vnitrostátních právních předpisů.

26

Na prvním místě je třeba uvést, že předkládající soud ve znění předběžné otázky odkazuje na „penále z prodlení“, které je podle jeho názoru stanoveno v článku 114 celního kodexu, a nikoli na „úroky z prodlení“. Nicméně i když rumunské znění tohoto článku několikrát zmiňuje výraz „penále z prodlení“ („penalitățile de întârziere“), z nadpisu tohoto článku („Dobânda la arierate“) výslovně vyplývá, že opatřením, které stanoví, je výběr „úroku z prodlení“, a nikoli uložení penále.

27

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury nemůže formulace použitá v některých jazykových verzích ustanovení unijního práva sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení, ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha oproti jiným jazykovým verzím. Nezbytnost jednotného použití, a tím i jednotného výkladu aktu Unie totiž vylučuje, aby byl tento akt posuzován izolovaně v jedné ze svých jazykových verzí, a naopak vyžaduje, aby bylo dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí, a to zejména ve světle všech jazykových verzí [rozsudek ze dne 21. března 2024, CBR (Hemianopie), C‑703/22, EU:C:2024:261, bod 34 a citovaná judikatura].

28

Pokud jde přitom o obecnou systematiku a účel celního kodexu, je třeba poznamenat, že jeho cílem není stanovit sankci nebo penále za porušení celních předpisů. Z článku 42 odst. 1 tohoto kodexu totiž vyplývá, že takové sankce mají stanovit členské státy.

29

Dále je každopádně třeba uvést, že v řadě jazykových verzí článek 114 celního kodexu uvádí pojem „úroky z prodlení“ spíše než „penále z prodlení“, jako je tomu například ve španělské verzi („Intereses de demora“), německé verzi („Verzugszinsen“), anglické verzi („Interest on arrears“), francouzské verzi („Intérêts de retard“), italské verzi („Interesse di mora“), nizozemské verzi („Vertragingsrente“), polské verzi („Odsetki za zwłokę“), portugalské verzi („Juros de mora“), finské verzi („Viivästyskorko“) nebo švédské verzi („Dröjsmålsränta“) tohoto článku.

30

S ohledem na výše uvedené nelze z použití výrazu „penále z prodlení“ v rumunské verzi článku 114 celního kodexu dovodit, že opatřením stanoveným v tomto článku je uložení penále z prodlení spíše než výběr úroků z prodlení.

31

Na druhém místě je třeba připomenout, že stran čl. 232 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se stanovil celní kodex Společenství, který byl zrušen a nahrazen celním kodexem, Soudní dvůr konstatoval, že „[ú]čelem úroků z prodlení je zmírnit důsledky překročení lhůty splatnosti a zejména zabránit tomu, aby dlužník cla měl neoprávněný prospěch z toho, že splatnými částkami dluhu bude disponovat i po lhůtě stanovené k jejich zaplacení“ (rozsudek ze dne 31. března 2011, Aurubis Balgaria,C‑546/09, EU:C:2011:199, bod 29).

32

Účelem úroků z prodlení je tedy zmírnit důsledky překročení lhůty splatnosti a kompenzovat výhody, které hospodářskému subjektu neoprávněně plynou z prodlení s uhrazením daňové povinnosti, a nikoli sankcionovat takové prodlení.

33

Mimoto, jak bylo připomenuto v bodě 28 tohoto rozsudku, odstavec 1 článku 42 celního kodexu v podstatě stanoví, že členským státům přísluší sankcionovat porušení celních předpisů a uložené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Odstavec 2 tohoto článku ostatně upřesňuje, že tyto sankce mohou mít mimo jiné – jak je tomu v projednávaném případě – formu peněžní pokuty uložené celními orgány.

34

V tomto ohledu Soudní dvůr ostatně připomněl, že při neexistenci harmonizace unijních právních předpisů v oblasti sankcí použitelných v případě nedodržení podmínek stanovených režimem zavedeným celními předpisy mají členské státy pravomoc zvolit si sankce, které se jim jeví jako vhodné. Při výkonu své pravomoci však musí dodržovat unijní právo a jeho obecné zásady, a tedy i zásadu proporcionality (rozsudek ze dne 4. března 2020, Schenker, C‑655/18, EU:C:2020:157, bod 42 a citovaná judikatura).

35

Konkrétně Soudní dvůr upřesnil, že správní nebo represivní opatření povolená vnitrostátními právními předpisy nesmějí překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných těmito právními předpisy, a mimoto nesmějí být nepřiměřená vzhledem k těmto cílům (rozsudek ze dne 4. března 2020, Schenker, C‑655/18, EU:C:2020:157, bod 43 a citovaná judikatura).

36

Kromě toho je třeba uvést, že článek 4 nařízení č. 2988/95 v podstatě stanoví, že nesrovnalost vede zpravidla k odnětí neoprávněně získané výhody a vedle tohoto odnětí mohou být účtovány úroky, které mohou být určeny paušálně. Upřesňuje, že opatření v něm stanovená nejsou považována za sankce. Naproti tomu článek 5 tohoto nařízení stanoví, že úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti mohou vést k správním sankcím, tedy mimo jiné k zaplacení vyšší částky, než byly částky neoprávněně přijaté nebo úmyslně nezaplacené, případně s připočtením úroků.

37

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že penále z prodlení stanovené v článku 176 daňového řádu představuje peněžitou sankci uloženou dlužníkovi, který neuhradil daňovou povinnost ve stanovené lhůtě.

38

S ohledem na výše uvedené je tedy třeba mít za to, že taková sankce stanovená vnitrostátním právem není v zásadě neslučitelná s unijním právem, s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud stran přiměřenosti této sankce.

39

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 114 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní správní praxi, podle které lze penále z prodlení stanovené vnitrostátními právními předpisy uložit spolu s úroky z prodlení stanovenými v tomto článku.

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 114 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní správní praxi, podle které lze penále z prodlení stanovené vnitrostátními právními předpisy uložit spolu s úroky z prodlení stanovenými v tomto článku.