1)

Brání unijní právo použití takových vnitrostátních ustanovení, jako jsou ustanovení čl. 1 odst. 515, 516 a 517 zákona č. 178 ze dne 30. prosince 2020, která pro provozovatele usazené v jiném evropském státě, ale působící v Itálii, stanoví dodatečné administrativní a finanční povinnosti, jako je zápis do zvláštního rejstříku a placení finančního příspěvku? Konkrétně porušuje toto vnitrostátní ustanovení článek 3 směrnice o elektronickém obchodu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 (1)), podle něhož poskytovatel služeb informační společnosti – v projednávaném případě společnost Google Ireland Limited – podléhá výlučně právu členského státu, v němž je usazen?

2)

Brání unijní právo použití takových vnitrostátních ustanovení, jako jsou ustanovení čl. 1 odst. 515, 516 a 517 zákona č. 178 ze dne 30. prosince 2020, která pro provozovatele usazené v jiném evropském státě stanoví dodatečné administrativní a finanční povinnosti? Konkrétně brání zásada volného pohybu služeb stanovená v článku 56 [SFEU], jakož i obdobné zásady vyplývající ze směrnic 2006/123/ES (2) a 2000/31/ES, vnitrostátnímu opatření, které ukládá zprostředkovatelům působícím v Itálii, kteří tam nejsou usazeni, dodatečné povinnosti oproti povinnostem stanoveným ve státě jejich původu pro výkon stejné činnosti?

3)

Ukládá unijní právo, a zejména směrnice (EU) 2015/1535 (3) italskému státu povinnost oznámit Komisi zavedení povinnosti zápisu v rejstříku, která je stanovena pro poskytovatele online zprostředkovatelských služeb a poskytovatele internetových vyhledávačů? Konkrétně musí být čl. 3 odst. 4 písm. b) druhá odrážka směrnice 2000/31 vykládán v tom smyslu, že se jednotlivec usazený v jiném členském státě než v Itálii může bránit tomu, aby vůči němu byla uplatňována opatření přijatá italským zákonodárcem (podle čl. 1 odst. 515, 516 a 517 zákona č. 178 ze dne 30. prosince 2020), která mohou omezit volný pohyb služby informační společnosti, pokud tato opatření nebyla oznámena v souladu s tímto ustanovením?

4)

Brání nařízení (EU) 2019/1150 (4), a zejména článek 15, jakož i zásada proporcionality právní úpravě členského státu nebo opatření nezávislého vnitrostátního orgánu, které ukládají poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb působícím v členském státě povinnost zápisu v rejstříku provozovatelů komunikací, na kterou navazuje řada formálních a procesních povinností, povinnost platit příspěvky a zákaz dosahovat zisků přesahujících určitou výši?