—

v plném rozsahu zrušil napadený rozsudek ve věci T-281/21;

—

zamítl žalobu žalobkyně v prvním stupni směřující proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu ve věci R 2474/2017-2;

—

uložil žalobkyni v prvním stupni řízení náhradu nákladů tohoto řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem vynaložené EUIPO.

i.

přičemž zaměnil otázku určení práva použitelného ratione temporis na projednávanou věc na straně jedné a meritorní otázku nezbytnosti platnosti staršího práva ke dni, kdy EUIPO přijme konečné rozhodnutí o námitkách, na straně druhé,

ii.

odvolal se na svou vlastní, nesprávnou judikaturu, která se v každém případě nepoužije na projednávanou věc,

iii.

vyvodil nesprávný právní závěr z neexistence jakýchkoli ustanovení v dohodě o vystoupení týkajících se námitek podaných před koncem přechodného období proti přihláškám ochranných známek EU,

iv.

nezohlednil judikaturu Soudního dvora týkající se rozdílů mezi řízením o nesplnění povinnosti a správním/přihlašovacím řízením, a v důsledku toho nesprávně rozhodl, že

v.

nerespektoval vůli normotvůrce a zásadu teritoriality práv duševního vlastnictví, když rozhodl, že případný převod napadené přihlášky ochranné známky EU na národní ochranné známky, které by byly z hlediska rozsahu ochrany totožné s rozsahem ochrany napadené přihlášky ochranné známky EU, pokud by byla zapsána, nemá žádný význam

vi.

nepřiložil správný význam znění, tj. gramatice a syntaxu, ustanovení čl. 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009, kontextu ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. d) a pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 (3), která se týkají odůvodnění starších práv, kontextu ustanovení článku 42 nařízení č. 207/2009 týkajících se důkazu o užívání, a zejména cílům uvedeným v čl. 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 a základnímu účelu námitkového řízení, kterým je ochrana zájmů majitelů starších práv a ochrana základní funkce těchto práv před střetem s pozdějšími ochrannými známkami Evropské unie v případě, že by tyto ochranné známky byly zapsány.