–

za A původně jím samým, poté P. Snellem,

–

za Poliisihallitus M. Koponenem a M. Lehtonenem,

–

za rakouskou vládu J. Schmoll a V.-S. Strasser, jako zmocněnkyněmi,

–

za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi M. Huttunenem, I. Söderlund a R. Tricotem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. 1991, L 256, s. 51; Zvl. vyd. 13/11, s. 3, oprava Úř. věst. 2016, L 254, s. 29), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008 (Úř. věst. 2008, L 179, s. 5, oprava Úř. věst. 2016, L 254, s. 32) (dále jen „směrnice 91/477“), jakož i článků 3 a 7 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2403 ze dne 15. prosince 2015, kterým se stanoví společné pokyny o normách a technikách znehodnocování palných zbraní k zajištění toho, aby znehodnocené palné zbraně byly nevratně neschopné střelby (Úř. věst. 2015, L 333, s. 62, oprava Úř. věst. 2017, L 59, s. 55).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného A, jehož předmětem je rozhodnutí Helsingin poliisilaitos (helsinská policie, Finsko) neuznat osvědčení o znehodnocení palných zbraní vydaná v Rakousku a předložená při převodu těchto zbraní do Finska.

3

Směrnice 91/477 byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555 ze dne 24. března 2021 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. 2021, L 115, s. 1). S ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového stavu se však na spor v původním řízení i nadále vztahují ustanovení směrnice 91/477.

4

Podle třetího a čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 91/477 bylo cílem této směrnice sblížit právní předpisy o zbraních zavedením účinné právní úpravy, která umožní uvnitř členských států kontrolu nabývání a držení palných zbraní a kontrolu jejich převodu do jiného členského státu.

5

Směrnice 2008/51 pozměnila směrnici 91/477 v původním znění zejména z důvodu, aby byl do unijního práva začleněn Protokol Organizace spojených národů o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojený k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, který byl podepsán jménem Evropského společenství dne 16. ledna 2002 Evropskou komisí v souladu s rozhodnutím Rady 2001/748/ES ze dne 16. října 2001 (Úř. věst. 2001, L 280, s. 5; Zvl. vyd. 18/01, s. 200).

6

Body 1, 11, 12 a 15 odůvodnění směrnice 2008/51 uváděly:

[…]

[…]

7

Článek 1 odst. 1 a 2 směrnice 91/477 uváděl:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚palnou zbraní‘ rozumí jakákoli ruční zbraň s hlavní, která vystřeluje nebo je konstruována či může být upravena tak, aby vystřelovala jednotnou, hromadnou nebo plynovou střelu (obecně projektil) působením okamžitého uvolnění chemické energie, není-li vyloučena z některého z důvodů uvedených v části III přílohy I. Palné zbraně se dělí do kategorií podle části II přílohy I.

Pro účely této směrnice se má za to, že zbraň lze uschopnit ke střelbě projektilem působením okamžitého uvolnění chemické energie, jestliže

– […]

2.   Pro účely této směrnice se ‚podnikatelem v oboru zbraní‘ rozumí fyzická nebo právnická osoba, jejíž podnikatelskou činnost zcela nebo zčásti tvoří výroba palných zbraní, jejich součástí a střeliva, obchodování s nimi, jejich výměna, pronájem, opravy nebo úpravy.“

8

Část III přílohy I této směrnice stanovila:

„Pro účely této přílohy se do definice palných zbraní nezahrnují předměty, které odpovídají definici, ale

[…]

Členské státy přijmou veškerá opatření, aby znehodnocení uvedené v prvním pododstavci písm. a) zkontroloval příslušný orgán s cílem ověřit, zda je v jeho důsledku tato palná zbraň nevratně neschopná střelby. Členské státy v rámci uvedené kontroly stanoví vydání osvědčení nebo dokladu, který potvrzuje znehodnocení palné zbraně, nebo zřetelné odpovídající označení takové zbraně. Komise vydá postupem podle čl. 13a odst. 2 společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby.

Až do dosažení koordinace na úrovni Společenství mohou členské státy pro palné zbraně uvedené v tomto bodě uplatňovat své vnitrostátní předpisy.“

9

Body 2 a 3 odůvodnění prováděcího nařízení 2015/2403 uvádějí:

10

Článek 2 tohoto prováděcího nařízení, nadepsaný „Osoby a subjekty oprávněné znehodnocovat palné zbraně“, stanoví:

„Znehodnocení palných zbraní provádějí veřejné nebo soukromé subjekty nebo jednotlivci k tomu oprávnění v souladu s vnitrostátními právními předpisy.“

11

Článek 3 uvedeného prováděcího nařízení, nadepsaný „Ověřování a osvědčování znehodnocení palných zbraní“, stanoví:

„1.   Členské státy určí příslušný orgán, který ověřuje, zda znehodnocení palné zbraně bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I (dále jen ‚ověřující subjekt‘).

2.   Je-li ověřující subjekt zároveň oprávněn znehodnocovat palné zbraně, členský stát zajistí, aby tyto činnosti a osoby je vykonávající v rámci tohoto subjektu byly od sebe zřetelně odděleny.

3.   Komise na svých internetových stránkách zveřejní seznam ověřujících subjektů určených členskými státy spolu s podrobnými informacemi o nich, jejich značkami a kontaktními údaji.

4.   Bylo-li znehodnocení palné zbraně provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I, ověřující subjekt vystaví majiteli palné zbraně osvědčení o znehodnocení podle vzoru uvedeného v příloze III. Veškeré údaje v osvědčení o znehodnocení se uvádějí v jazyce členského státu, v němž bylo osvědčení o znehodnocení vydáno, a v anglickém jazyce.

[…]“

12

Článek 6 uvedeného prováděcího nařízení, nadepsaný „Doplňková opatření související se znehodnocováním“, stanoví:

„1.   Členské státy mohou zavést doplňková opatření související se znehodnocováním palných zbraní na svém území, která jdou nad rámec technických specifikací uvedených v příloze I.

2.   Komise spolu s výborem zřízeným směrnicí [91/477] pravidelně analyzuje veškerá doplňková opatření přijatá členskými státy a zvažuje, zda je namístě revidovat technické specifikace uvedené v příloze I.“

13

Článek 7 téhož prováděcího nařízení, nadepsaný „Převod znehodnocených palných zbraní v rámci [Evropské unie]“, stanoví:

„1.   Znehodnocené palné zbraně mohou být převáděny do jiného členského státu jen tehdy, pokud nesou společné jednoznačné označení a je k nim přiloženo osvědčení o znehodnocení podle tohoto nařízení.

2.   Členské státy uznávají osvědčení o znehodnocení vydaná jiným členským státem, splňuje-li takové osvědčení požadavky podle tohoto nařízení. Členské státy, které zavedly doplňková opatření podle článku 6, však mohou požadovat důkaz o tom, že znehodnocená palná zbraň, která má být převedena na jejich území, je v souladu s těmito doplňkovými opatřeními.“

14

Článek 8 prováděcího nařízení 2015/2403, nadepsaný „Požadavky na oznamování“, stanoví:

„Členské státy Komisi oznámí veškerá opatření, která přijmou v oblasti působnosti tohoto nařízení, jakož i jakákoli další opatření, která zavedou podle článku 6. Pro tento účel členské státy použijí postupy oznamování podle směrnice [Evropského parlamentu a Rady] (EU) 2015/1535 [ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 2015, L 241, s. 1)].“

15

Příloha I tohoto prováděcího nařízení, nadepsaná „Technické specifikace znehodnocování palných zbraní“, jež obsahuje tři tabulky, stanoví postupy znehodnocení, které mají být provedeny k tomu, aby různé druhy palných zbraní a jejich hlavní části byly nevratně neschopné střelby.

16

Příloha III uvedeného prováděcího nařízení obsahuje vzor osvědčení pro znehodnocené palné zbraně, který musí ověřující subjekty určené členskými státy dodržovat.

17

Podle § 91 ampuma-aselaki (1/1998) [zákon o palných zbraních (1/1998), ve znění pozdějších změn, dále jen „zákon o palných zbraních“)] platí, že pokud zanikne nebo je zrušeno živnostenské oprávnění v oboru nakládání se zbraněmi nebo povolení opravňující k držení zbraní k soukromému použití, musí policie rozhodnout o policejním zajištění palných zbraní, částí zbraní, nábojů a obzvláště nebezpečného střeliva, jestliže tyto dosud nebyly převedeny na držitele řádného povolení. Policie musí rozhodnout o zajištění i tehdy, když držitel nepovolené palné zbraně nebo její části či nepovolených nábojů nebo obzvláště nebezpečného střeliva tyto předměty z vlastní iniciativy ohlásí policii a svěří jí je.

18

V § 112a zákona o palných zbraních, nadepsaném „Převod a dovoz znehodnocených palných zbraní do Finska“, se stanoví, že osoba, která převede nebo doveze do Finska znehodnocenou palnou zbraň, musí ve lhůtě 30 dní po převodu nebo dovozu předložit tuto zbraň místnímu policejnímu orgánu nebo ústřední policejní správě ke kontrole.

19

Dne 17. října 2017 převedl A, který se zabývá prodejem historických válečných předmětů, tři útočné pušky z Rakouska do Finska.

20

Dne 24. října 2017 předložil A v souladu s § 112a zákona o palných zbraních tyto zbraně helsinské policii jako znehodnocené a doložil osvědčení o znehodnocení, která dne 9. října 2017 vystavila společnost B se sídlem v Rakousku.

21

Dne 15. února 2018 rozhodla helsinská policie o zajištění uvedených zbraní podle § 91 odst. 2 zákona o palných zbraních. Měla totiž za to, že znehodnocení těchto útočných pušek nebylo v souladu s technickými požadavky stanovenými v příloze I prováděcího nařízení 2015/2403. V důsledku toho dospěla k závěru, že tyto zbraně musí být kvalifikovány jako palné zbraně, k jejichž držení je třeba povolení.

22

A podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách, Finsko), v níž tvrdil, že helsinské policii nepřísluší ověřovat znehodnocení dotčených zbraní, neboť tyto zbraně pocházejí z Rakouska, kde byly znehodnoceny. Policie měla podle jeho názoru v souladu s čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2403 uznat osvědčení o znehodnocení vydané společností B. Kromě toho předložil důkazy, že znehodnocení dotčených zbraní splňovalo požadavky stanovené v příloze I tohoto prováděcího nařízení, a sice e-mailovou korespondenci s rakouským ministerstvem obrany a sportů, v níž toto ministerstvo potvrdilo, že společnost B, která je podnikatelem v oboru zbraní, je jedním ze šestnácti ověřujících subjektů určených Rakouskem.

23

Poliisihallitus (ústřední policejní správa) tvrdila, že dotčené zbraně nelze považovat za znehodnocené nejen proto, že provedené znehodnocení není úplné, ale také proto, že osvědčení o znehodnocení vydala společnost B, která není příslušným orgánem ve smyslu čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení a není uvedena na seznamu vypracovaném Komisí podle čl. 3 odst. 3 téhož nařízení. V tomto ohledu zdůraznila, že orgánem uvedeným na tomto seznamu Komise pro Rakousko není společnost B, ale ministerstvo vnitra.

24

Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách) žalobu podanou A zamítl rozhodnutím ze dne 26. června 2019. Uvedený soud měl totiž za to, že z článků 3 a 8 prováděcího nařízení 2015/2403 vyplývá, že za slučitelné s tímto prováděcím nařízením lze považovat pouze osvědčení o znehodnocení vydané příslušným ověřujícím subjektem zapsaným na seznamu vypracovaném Komisí. Vzhledem k tomu, že helsinské policii nebylo osvědčení o znehodnocení vydané takovým subjektem předloženo, mohla provést technickou inspekci zbraní, a následně je zajistit.

25

A podal kasační opravný prostředek ke Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko), který je v projednávané věci předkládajícím soudem.

26

Uvedený soud má pochybnosti týkající se čtyř oblastí. Zaprvé má za to, že režim vzájemného uznávání zavedený prováděcím nařízením 2015/2403 není jasný, jelikož nestanoví, zda zápis subjektu určeného členským státem na seznam vypracovaný Komisí, který upravuje čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení, je automatický, nebo zda vyplývá z výslovného rozhodnutí Komise.

27

Zadruhé si klade otázku, zda právnická osoba soukromého práva, jako je obchodní společnost, může spadat pod kvalifikaci „příslušného orgánu“ nebo „ověřujícího subjektu“ ve smyslu části III přílohy I směrnice 91/477 a čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403.

28

Zatřetí má předkládající soud pochybnosti o právních účincích zveřejnění seznamu ověřujících subjektů podle čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení. I když si dokáže představit, že zveřejnění má pouze informativní účinek, přiklání se předkládající soud nicméně k názoru, že toto zveřejnění má konstitutivní účinek, takže k tomu, aby mohlo být uznáno, musí být osvědčení o znehodnocení vydáno řádně určeným ověřujícím subjektem, o kterém jsou podrobné informace uvedeny na seznamu vypracovaném Komisí na základě tohoto ustanovení. Tento výklad by totiž byl nejvhodnější k zajištění jednotnosti unijního práva a zamezil by riziku rozdílných výkladů norem týkajících se znehodnocení palných zbraní ze strany orgánů různých členských států.

29

Konečně začtvrté, jelikož rakouské orgány v dopise zaslaném A potvrdily, že určily společnost B jako „ověřující subjekt“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403, Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) si klade otázku, zda je takový důkazní prostředek přípustný k prokázání postavení „ověřujícího subjektu“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, aby zhojil skutečnost, že na seznamu zveřejňovaném Komisí podle čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení daný subjekt není uveden.

30

Za těchto podmínek se Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„Jedná-li se o převod znehodnocených palných zbraní v rámci Unie a jsou-li zohledněna ustanovení směrnice [91/477], jakož i ustanovení prováděcího nařízení [2015/2403], zejména čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení:

31

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda část III přílohy I směrnice 91/477 a článek 3 prováděcího nařízení 2015/2403 brání tomu, aby se pojem „ověřující subjekt“ uvedený v odstavci 1 tohoto ustanovení vztahoval na právnickou osobu soukromého práva, jako je obchodní společnost, pokud tato osoba není uvedena na seznamu zveřejňovaném Komisí podle odstavce 3 uvedeného ustanovení.

32

V prvé řadě je třeba posoudit otázku, zda má se pojem „ověřující subjekt“ ve smyslu článku 3 prováděcího nařízení 2015/2403 vztahovat na právnickou osobu soukromého práva, jako je obchodní společnost. V tomto ohledu žádné z těchto ustanovení ani žádné jiné ustanovení této směrnice a tohoto prováděcího nařízení neupřesňují, co je třeba rozumět „příslušným orgánem“ a „ověřujícím subjektem“, i když část III přílohy I směrnice 91/477, jakož i článek 3 uvádí pojem „příslušný orgán“, který odstavec 1 tohoto posledně uvedeného ustanovení nazývá „ověřujícím subjektem“.

33

Vzhledem k tomu, že tato ustanovení neobsahují žádný odkaz na vnitrostátní právo, musí být tato ustanovení považována za autonomní pojmy unijního práva, aby byl zajištěn jednotný výklad ve všech členských státech.

34

V této souvislosti je třeba připomenout, že určení významu a dosahu pojmů, pro které unijní právo nestanoví žádnou definici, musí být provedeno v souladu s jejich obvyklým významem v běžném jazyce, přičemž je třeba vzít v úvahu kontext, ve kterém jsou používány, a cíle sledované právní úpravou, jejíž jsou součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2019, Falck Rettungsdienste a Falck, C‑465/17, EU:C:2019:234, bod 28, jakož i citovaná judikatura).

35

Pokud jde nejprve o znění těchto ustanovení, je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403, jakož i část III přílohy I směrnice 91/477 stanoví, že členské státy určí „příslušný orgán“, nazývaný tímto prováděcím nařízením „ověřující subjekt“, aby ověřil, že znehodnocení palné zbraně bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I uvedeného prováděcího nařízení, a tudíž zajistil, že v důsledku tohoto znehodnocení je tato zbraň nevratně neschopná střelby.

36

V obvyklém smyslu je třeba pojmy „orgán“ nebo „subjekt“ chápat tak, že odkazují na jakoukoli entitu nadanou pravomocí určité povahy, takže veřejnoprávní nebo soukromoprávní povaha takové entity je irelevantní. I když z čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403 vyplývá, že cílem tohoto „subjektu“ je „ověření“, toto upřesnění pouze svědčí o povaze pravomoci vykonávané tímto subjektem, a sice pravomoci ověřit, že znehodnocení palné zbraně bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I tohoto prováděcího nařízení, a případně pravomoci vydat osvědčení o znehodnocení podle čl. 3 odst. 4 uvedeného prováděcího nařízení, a neposkytuje žádné upřesnění ohledně veřejnoprávního či soukromoprávního postavení uvedeného subjektu.

37

Naproti tomu z těchto úvah nelze vyvodit, že tyto pojmy nutně spadají pod pojem „veřejný subjekt“, který konkrétně odkazuje na stát, územní samosprávné celky, jakož i na subjekty zřízené státem nebo těmito celky s cílem uspokojovat potřeby obecného zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. září 2020, NMI Technologietransfer, C‑516/19, EU:C:2020:754, bod 47).

38

Z toho vyplývá, že jak veřejné, tak soukromé subjekty mohou spadat pod pojmy „příslušný orgán“ a „ověřující subjekt“ uvedené v čl. 3 odst. 1 téhož prováděcího nařízení, jakož i v části III přílohy I směrnice 91/477, takže právnická osoba soukromého práva, jako je například taková obchodní společnost, jako je společnost dotčená ve věci v původním řízení, může představovat takový „příslušný orgán“ nebo takový „ověřující subjekt“.

39

Tento výklad je podepřen kontextem čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403. Zatímco článek 2 tohoto prováděcího nařízení stanoví, že znehodnocení palných zbraní provádějí veřejné nebo soukromé subjekty nebo jednotlivci k tomu oprávnění v souladu s vnitrostátními právními předpisy, čl. 3 odst. 2 tohoto prováděcího nařízení stanoví, že je-li ověřující subjekt zároveň oprávněn znehodnocovat palné zbraně, členský stát zajistí, aby tyto činnosti a osoby je vykonávající v rámci tohoto subjektu byly od sebe zřetelně odděleny. Z výkladu článku 2 ve spojení s čl. 3 odst. 2 uvedeného prováděcího nařízení tedy vyplývá, že ověření znehodnocení palné zbraně může být svěřeno právnické osobě soukromého práva.

40

Konečně cíle sledované směrnicí 91/477 a prováděcím nařízením 2015/2403 tento výklad podporují.

41

Z bodu 1 odůvodnění směrnice 2008/51 totiž vyplývá, že cílem směrnice 91/477 je zajistit rovnováhu mezi existencí určité volnosti pohybu pro některé palné zbraně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tento typ předmětů, a to za účelem zajištění vysoké úrovně veřejné bezpečnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Buhagiar a další, C‑267/16, EU:C:2018:26, body 49 až 52).

42

Tyto záruky se zaprvé promítají do bodu 12 odůvodnění směrnice 2008/51 požadavkem, kterým je členským státům uloženo vykonávat přísnou kontrolu podnikatelů v oboru zbraní, a zejména ověřovat jejich profesní bezúhonnost a způsobilost.

43

Zadruhé, jak vyplývá z bodu 15 odůvodnění této směrnice, normotvůrce zamýšlel usnadnit sledování palných zbraní a účinný boj proti nedovolenému obchodování a výrobě těchto zbraní, jejich součástí a střeliva podporou výměny informací mezi členskými státy.

44

Zatřetí z bodů 2 a 3 odůvodnění prováděcího nařízení 2015/2403 vyplývá, že za účelem odvrácení rizika uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě přísluší členským státům, aby určily ověřující subjekt pověřený kontrolou a osvědčováním, že v důsledku znehodnocení je palná zbraň nevratně neschopná střelby, tj. že v souladu s částí III písm. a) přílohy I směrnice 91/477 jsou všechny hlavní části této zbraně trvale nepoužitelné a není možné je jakkoli odstranit, nahradit nebo upravit za účelem uschopnění ke střelbě.

45

Z toho vyplývá, že s ohledem na rizika pro veřejnou bezpečnost, která představují znehodnocené palné zbraně, může být volný pohyb těchto zbraní zajištěn pouze přísným omezením podmínek týkajících se jejich znehodnocení a ujištěním, že toto znehodnocení bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I prováděcího nařízení 2015/2403, což přísluší ověřit ověřujícímu subjektu určenému dotyčným členským státem.

46

Jak přitom uvedl generální advokát v bodech 43 až 49 svého stanoviska, není namístě dojít k závěru, že určení právnické osoby soukromého práva jako „ověřujícího subjektu“ pověřeného ověřením, že znehodnocení palných zbraní bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I tohoto prováděcího nařízení, a vydáním odpovídajícího osvědčení, může jako takové ohrozit cíle sledované uvedenou směrnicí a uvedeným prováděcím nařízením, pokud je toto určení spojené s účinnou a přísnou kontrolou této osoby příslušnými orgány veřejné správy daného členského státu, jež se v případě podnikatele v oboru zbraní, jako je tomu ve věci v původním řízení, týká zejména ověřování jeho profesní bezúhonnosti a způsobilosti.

47

Ve druhé řadě je třeba určit, zda k tomu, aby mohl být příslušný orgán uvedený v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2403 kvalifikován jako „ověřující subjekt“ ve smyslu tohoto ustanovení, musí být rovněž zapsán na seznamu zveřejňovaném Komisí na základě odstavce 3 tohoto článku.

48

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 1 tohoto prováděcího nařízení přísluší členským státům určit jejich ověřující subjekt, zatímco odstavec 3 tohoto článku stanoví, že Komise na svých internetových stránkách zveřejní seznam ověřujících subjektů určených členskými státy spolu s podrobnými informacemi o nich, jejich značkami a kontaktními údaji.

49

Kromě toho z článku 8 uvedeného prováděcího nařízení vyplývá, že členské státy Komisi oznámí veškerá opatření, která přijmou v oblasti působnosti prováděcího nařízení 2015/2403.

50

Ze znění těchto ustanovení ve vzájemném spojení vyplývá, že je na každém členském státu, aby při dodržení zásady loajální spolupráce neprodleně oznámil Komisi nejen podrobné informace o ověřujícím subjektu, který určil, jakož i značky a kontaktní údaje tohoto subjektu, ale rovněž oznámil jakoukoli změnu týkající se těchto informací tak, aby seznam upravený v čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení byl neustále aktualizován a doplňován.

51

Jak totiž bylo připomenuto v bodě 43 tohoto rozsudku, unijní normotvůrce zamýšlel podporovat výměnu informací mezi členskými státy s cílem usnadnit sledování palných zbraní a účinně bojovat proti nedovolenému obchodování a výrobě těchto zbraní, jejich součástí a střeliva.

52

Kromě toho, pokud jsou znehodnocené palné zbraně převáděny v rámci Unie, čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2403 stanoví, že členské státy uznávají osvědčení o znehodnocení vydaná jiným členským státem, splňuje-li takové osvědčení požadavky podle tohoto prováděcího nařízení.

53

V tomto rámci má vypracování a aktualizace seznamu upraveného v čl. 3 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/2403 klíčový význam, a jeví se tedy jako zásadní, aby tento seznam věrně uváděl všechny „ověřující subjekty“ určené členskými státy a aby informace, které obsahuje, byly neprodleně aktualizovány. Účelem vypracování tohoto seznamu je právě umožnit orgánům dozoru státu, do něhož jsou znehodnocené palné zbraně převáděny, aby se mohly prostřednictvím jednoduchého, okamžitého a účinného mechanismu zveřejňování ujistit, že subjekt, který vydal dotčená osvědčení o znehodnocení, je skutečně „ověřujícím subjektem“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 tohoto prováděcího nařízení.

54

Je tedy třeba mít za to, že zápis „ověřujícího subjektu“ na seznam vypracovaný Komisí, u něhož se předpokládá, že každý členský stát oznámí Komisi v souladu s článkem 8 prováděcího nařízení 2015/2403 informace uvedené v čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení, představuje formální podmínku, která musí být splněna, aby taková právnická osoba soukromého práva, jako je obchodní společnost, byla považována za „ověřující subjekt“ ve smyslu části III přílohy I směrnice 91/477 a článku 3 uvedeného prováděcího nařízení.

55

Z toho vyplývá, že údaje pocházející od entity uvedené na tomto seznamu, podle kterých členský stát, jehož je součástí, určil jinou entitu, která není uvedena na předmětném seznamu, jakožto „ověřující subjekt“, nestačí k prokázání toho, že tato posledně uvedená entita je „ověřujícím subjektem“ ve smyslu části III písm. a) přílohy I směrnice 91/477 a článku 3 prováděcího nařízení 2015/2403.

56

Pouze výklad pojmu „ověřující subjekt“, který vyplývá z bodu 54 tohoto rozsudku, umožňuje orgánům dozoru státu, do něhož jsou znehodnocené palné zbraně převáděny, okamžitě a účinně ověřit totožnost ověřujícího subjektu, který vydal osvědčení o znehodnocení zbraní, a tudíž zachovat vysokou úroveň veřejné bezpečnosti tím, že se ujistí, že palné zbraně byly znehodnoceny, a zabrání jakémukoli riziku uschopnění nesprávně znehodnocené zbraně ke střelbě.

57

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že část III přílohy I směrnice 91/477 a článek 3 prováděcího nařízení 2015/2403 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby taková právnická osoba soukromého práva, jako je obchodní společnost, byla zahrnuta pojmem „ověřující subjekt“ použitým v odstavci 1 posledně uvedeného ustanovení, pokud je tato osoba uvedena na seznamu zveřejňovaném Komisí podle čl. 3 odst. 3 uvedeného nařízení.

58

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být část III přílohy I směrnice 91/477 a čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2403 vykládány v tom smyslu, že pokud je osvědčení o znehodnocení palné zbraně vydáno ověřujícím subjektem určeným členským státem, je členský stát, do něhož je znehodnocená palná zbraň převáděna, povinen uznat uvedené osvědčení.

59

Je třeba uvést, že čl. 7 odst. 2 tohoto prováděcího nařízení stanoví, že členské státy uznávají osvědčení o znehodnocení vydaná jiným členským státem, splňuje-li takové osvědčení požadavky podle uvedeného prováděcího nařízení.

60

Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že uznání osvědčení vydaného „ověřujícím subjektem“ není, jak uvedl generální advokát v bodech 73 a 74 svého stanoviska, automatické ani bezpodmínečné, jelikož je podmíněno tím, že toto osvědčení splňuje požadavky stanovené uvedeným nařízením.

61

Jak bylo totiž připomenuto v bodě 41 tohoto rozsudku, za účelem zajištění vysoké úrovně veřejné bezpečnosti musí být volný pohyb předmětů, jako jsou palné zbraně, kontrolován prostřednictvím záruk vhodných pro tento typ předmětů, což znamená, jak bylo připomenuto v bodě 44 tohoto rozsudku, že je nezbytné odvrátit riziko uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě, a to ujištěním se, že jsou všechny hlavní části těchto zbraní trvale nepoužitelné a není možné je jakkoli odstranit, nahradit nebo upravit za účelem uschopnění ke střelbě.

62

Za tímto účelem mohou orgány členského státu, do něhož je znehodnocená palná zbraň převáděna, provádět kromě kontroly doplňkových opatření souvisejících se znehodnocováním, která byla případně přijata podle článku 6 prováděcího nařízení 2015/2403, řadu kontrol při předložení této zbraně a osvědčení o znehodnocení, které je k ní přiloženo.

63

V tomto ohledu je zaprvé třeba, jak vyplývá z bodu 57 tohoto rozsudku, aby bylo toto osvědčení o znehodnocení vydáno „ověřujícím subjektem“ určeným členským státem, který je uveden na seznamu zveřejňovaném Komisí podle čl. 3 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení.

64

Zadruhé čl. 3 odst. 4 prováděcího nařízení 2015/2403 vyžaduje, aby vydávané osvědčení o znehodnocení odpovídalo vzoru formuláře uvedenému v příloze III tohoto prováděcího nařízení a informace v něm uvedené byly nejen v jazyce členského státu, v němž je vydáno, ale rovněž v anglickém jazyce.

65

Zatřetí z čl. 3 odst. 4 uvedeného prováděcího nařízení rovněž vyplývá, že vydání tohoto osvědčení je podmíněno tím, že znehodnocení palné zbraně bylo provedeno v souladu s technickými specifikacemi uvedenými v příloze I prováděcího nařízení 2015/2403. Zvláštním účelem vydání uvedeného osvědčení je tudíž konkretizovat závěr ověřujícího subjektu, podle kterého byly postupy znehodnocení provedeny v souladu s těmito technickými specifikacemi, s cílem zajistit, že hlavní části palné zbraně jsou trvale nepoužitelné a není možné je jakkoli odstranit, nahradit nebo upravit za účelem uschopnění ke střelbě.

66

V tomto kontextu, jak uvedl generální advokát v bodě 88 svého stanoviska, nejsou příslušné orgány členského státu, do kterého je znehodnocená palná zbraň převáděna, povinny uznat osvědčení o znehodnocení vydané ověřujícím subjektem určeným jiným členským státem a připojené k této zbrani, pokud tyto orgány při zběžné kontrole dotčené zbraně zjistí, že toto osvědčení zjevně nesplňuje požadavky stanovené v tomto prováděcím nařízení.

67

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že část III přílohy I směrnice 91/477 a čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2403 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud je osvědčení o znehodnocení palné zbraně vydáno „ověřujícím subjektem“, je členský stát, do kterého je znehodnocená palná zbraň převáděna, povinen toto osvědčení uznat, ledaže příslušné orgány tohoto členského státu při zběžné kontrole dotčené zbraně zjistí, že toto osvědčení zjevně nesplňuje požadavky stanovené v tomto prováděcím nařízení.

68

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: