1)

Musí být směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (1) vykládána v tom smyslu, že se její ustanovení uplatní i na smlouvu o úvěru uzavřenou před přistoupením Chorvatské republiky k Evropské unii, která byla po tomto přistoupení transformována podle zákona přijatého Chorvatskou republikou po přistoupení, a má v souvislosti s výše uvedeným Soudní dvůr pravomoc k zodpovězení druhé otázky?

Bude-li odpověď na první otázku kladná, další otázka zní následovně:

2)

Musí být ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní úpravě, jako je zvláštní zákon posuzovaný v původním řízení – ZID ZPK 2015 – Zakon o konverziji (zákon o transformaci), jenž na jedné straně prostřednictvím kogentního ustanovení ukládá poskytovateli služby, aby způsobem stanoveným tímto zákonem nabídl spotřebiteli uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, jímž se jednotlivá smluvní ujednání, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (ujednání týkající se jednostranné změny úrokové sazby) nebo později (ujednání týkající se měnové doložky spojené s CHF) byla soudním rozhodnutím prohlášena za neplatná, nahradí platnými smluvními ujednáními, a to takovým způsobem, jako by mezi stranami od začátku platila ujednání obsažená v dodatku, čímž zajistí platnost smlouvy, a na straně druhé stanoví, že platby provedené na základě zneužívajících ujednání spotřebitelem, který dobrovolně souhlasil s uzavřením dodatku, budou započteny na splnění jeho závazků vyplývajících z ujednání platného dodatku, a to prostřednictvím dohody týkající se nakládání s případným přeplatkem nebo vrácením plateb spotřebiteli, pokud přeplatek převyšuje součet anuitních splátek podle nového splátkového kalendáře úvěru, přičemž shora uvedené je prováděno způsobem stanoveným tímto zákonem?